P O V R C H Y B E T O N U

Transkript

1 POVRCHY BETONU

2 Stavba: Nové spojení Praha objekt 860 Dodavatel: Sdružení Pražské spojení, Skanska ŽS, SSŽ, Metrostav, Subterra Dodavatel mostu: SSŽ a.s. závod Řevnice S naší sítí poboček jsme Vám kdykoliv k dispozici i ve Vašem regionu. Česká Doka - bednicí technika spol. s r.o. Pobočka Praha Za Avií 868 CZ Praha 9 - Čakovice Tel.: Fax.: ceska@doka.com Pobočka Brno Kšírova 265 CZ Brno - Horní Heršpice Tel.: Fax.: brno@doka.com Pobočka Ostrava ul. Palackého 1144/80 CZ Ostrava - Přívoz Tel.: Fax.: ostrava@doka.com b

3 SPOLEČNOSTI A SVAZY PODPORUJÍCÍ ČASOPIS: POVRCHY BETONU SAMOSTATNÁ PŘÍLOHA ČASOPISU BETON TKS V ROCE 2008

4 002

5 SAMETOVĚ HEDVÁBNÝ LESK MĚLY MÍT TY NAŠE BETONY ANTONÍN NOVÁK Nejprve jsme je propašovali do rozpočtu a pak objeli veškerou stávající brněnskou konkurenci. Tyhle jsme nechali třikrát zbořit, než se to naučili, nakonec to dělali nějací starší dědoušci, co to prostě ještě uměli, říkali nám kolegové při prohlídce univerzitní knihovny. Angažovali jsme statika k předepsání přesné receptury když se použije menší zrnitost písku, líp se to vibruje a nevznikají tolik lunkry, jenomže zase se objevují po smrštění drobné trhliny. Takže směs musí být přesná a velmi pečlivě vibrovaná. Dlouho jsme rozkreslovali skladbu bednění s otvory po stahovacích tyčích a vyžadovali zcela hladké nové bednící dílce. Jak to nebude stoprocentní, budete to muset zbořit a dělat znovu, děsili jsme poučeni dodavatele. Na stopkách jsme byli ochotni měřit příjezd domíchávačů, abychom dosáhli stejnoměrné kvality betonové směsi. Bylo to všechno hodně napínavé. První zdi se přeci jen nepovedly úplně, přebytek vody způsobil lunkry, a tak stavba hned začala horečně zkoumat, jak zatmelit povrch tak, aby vypadal, že vůbec zatmelený není, no a taky aby nemuseli nic bourat. Další zdi byly čím dál lepší, a nakonec nejpovedenější byly ty v šatnách, což bohužel není moc vidět, protože jsou v nich osazeny převlékací skříňky. Taky se povedlo zamaskovat zatmelení natolik, že to vlastně není vůbec poznat, čímž se výsledný povrch betonu blíží dokonalosti. Sametově hedvábný. Byli jsme nadšeni. Chodili kolem a hladili si nábožně tu nádheru. Prohlíželi jsme si povrch proti světlu a zkoumali druhy penetrace, aby byly neviditelné a tu krásu nám nezaslepily. I to jsme vyřešili. Naše štěstí bylo nepopsatelné. Prozíravě jsme nabádali stavbyvedoucího, aby zakázal všem malovat na betony. Vždyť jsou pohledový! Pak jednoho dne stěhovali zedníci lešenářské trubky z jednoho konce baráku na druhý a otloukli všechny rohy našich hýčkaných pohledově betonových zdí. V náhlém hnutí mysli jsme se vydali hledat stavbyvedoucího, abychom ho na místě usmrtili. Naštěstí marně. Zkušeně si vzal volno, aby nás ochránil od nejhoršího. A koneckonců, nedělal s námi poprvé. Když jsme jakžtakž vychladli a všechny rohy našich pohledově betonových zdí byly řádně opatřeny ochrannými úhelníky z prken, zaměřili jsme svou pozornost na ochranu všech pohledových povrchů. Na to nikdo nesmí nic kreslit, ani cokoliv opírat!, křičeli jsme na management stavby pokaždé, když jsme našli jakoukoliv kresbu či poznámku na hladkém povrchu betonu. Jenomže marně. Ne že by se vedení stavby nesnažilo, ale lákavost panensky hladkého povrchu byla vždy větší. A tak jsme nacházeli tužkou nakreslené šipky od elektrikářů, kóty výškových úrovní od sádrokartonářů, autíčka od motoristicky laděných zedníků a dokonce kreslené vtipy od výtvarně nadaných kameníků. Pochopili jsme, že jsme nechtěně vytvořili galerii pro svobodné výtvarné intervence všech na stavbě zúčastněných. Začali jsme tedy s jistým potěšením všechny anonymní tužkové výtvory dokumentovat a přestali jsme s tím, až se na stavbu během víkendu nikým nepozván dostavil člověk se sprejem v ruce a onu subtilní interakci narušil několika přesně mířenými širokými tegy přes betonové i zděné konstrukce. 003

6 Cílem publikace Povrchy betonu, která vychází ve formě samostatné přílohy časopisu BETON TKS v roce 2008, je upozornit odbornou i laickou veřejnost na širokou variabilitu povrchů betonu a jejich využití v architektonické tvorbě. Beton i po desetiletí prudkého technologického rozvoje stále zůstává materiálem s jistou dávkou přírodní nahodilosti. Otisk bednění na povrchu zachycuje podmínky jeho vzniku stejně dokonale jako dokumentární fotografie. Naším cílem je upozornit na určitá technologická specifika spjatá s realizací povrchů betonu v pohledové kvalitě, jejichž respektování přispěje ke zdaru díla a poukázat na bohaté výrazové možnosti různě pojatých povrchů betonu. Publikace není vyčerpávajícím přehledem různých typů povrchů betonu. To není možné vzhledem k velkému a stále se rozrůstajícímu počtu realizací betonových povrchů na celém světě. Věříme však, že alespoň několika ukázkami se nám snad podaří vzbudit ve Vás zájem o různé úpravy povrchu betonu. 004

7 OBSAH: ÚVOD Sametově hedvábný lesk měly mít ty naše betony, Antonín Novák 3 Betonové křeslo v krajině vedle menhiru (povrch betonu a současná architektura), Vladimír Czumalo 6 Pojem pohledový beton, Jana Margoldová 10 Betonové povrchy, Jana Margoldová 11 Pohledový beton komunikace, normy, předpisy, Michal Števula 20 TECHNOLOGIE PŘÍPRAVY A REALIZACE Bednění a bednicí pláště pro pohledový beton, Václav Lorenc, Zdeněk Suchý 23 Odformovací prostředky výběr a použití, Radomír Rucki, Hana Kučerová 32 Poznatky z výroby, dopravy a zpracování pohledových betonů, Milada Mazurová 39 Barevný somozhutnitelný beton návrh směsi a vlastnosti, Anahi Lopez, Juan Manuel Tobes, Raul Zerbino a Bryan E. Barragán 46 Údržba a opravy pohledového betonu, Václav Pumpr, Jiří Dohnálek 50 Výroba vymývaných povrchů betonu, Jiří Šafrata 57 Pohledové zdivo, Michala Hubertová 65 VÝBĚR ČESKÝCH STAVEB S POHLEDOVÝMI BETONY Knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Ladislav Kuba 71 Beton konstrukčním materiálem, beton výtvarným prostředkem..., Michal Juha, Jan Topinka 75 Rekonstrukce a dostavba Rekreačně sportovního areálu Kraví Hora, Antonín Novák 79 Pohledový beton problémy při výrobě z pohledu architekta, Adam Halíř, Petr Lešek 83 Proč pohledový beton? Zdeněk Fránek 89 VÝBĚR ZAHRANIČNÍCH STAVEB S POHLEDOVÝMI BETONY Dostavby Vily Römerholz pro uměleckou sbírku Oskara Reinharta ve Winterthuru 93 Hypocaust Building 97 Bílý pemrlovaný beton na budově Mexického velvyslanectví v Berlíně 99 Monolitický izolační beton ojedinělé aplikace v Evropě, Michala Hubertová 103 Masivní hrubě tesaný beton 109 Přečerpávací stanice Booster na východě Amsterdamu 113 Osamělá betonová kaple v polích 117 Signální stanice na seřaďovacím nádraží v Curychu 119 Ruffi Gymnasium v Marseilles 123 Soukromá kaple ve španělském Valleaceronu 127 Muzeum vědy v prefektuře Ehime v Japonsku 131 Autoři textů a architektonické ateliéry, které poskytly podklady pro přípravu článků 134 Fotografie 135 Použitá a doporučená literatura 136 Index 137 Sponzoři publikace

8 BETONOVÉ KŘESLO V KRAJINĚ VEDLE MENHIRU (POVRCH BETONU A SOUČASNÁ ARCHITEKTURA) VLADIMÍR CZUMALO Seděl jsem nedávno na neskonale zdlouhavé poradě. Tělo se po čase začalo bránit nudě tím, že se pustilo do konfliktu s židlí. Marně jsem hledal společensky ještě přijatelnou polohu, v níž by netlačila. Abych nenápadně zabavil alespoň ducha, neboť na obvyklou četbu či kreslení na mne bylo příliš vidět, začal jsem sestavovat žebříček míst, kde bych právě teď nejraději seděl a kochal se. Nesouviselo to jen s pohodlím těla, v naší kultuře to tak funguje: Estetický požitek bývá optimalizován nejen v objektu vnímání, ale také v jeho pod- mínkách. Není důležité jen čím se kocháme, ale také odkud se kocháme. Kocháme se obvykle pohodlně usazeni, aby nepohodlí těla nerušilo rozkoše smyslů. Výsledky mě překvapily. Na prvních třech místech jsem spočinul na materiálech, které se obvykle člověku nevybaví v souvislosti s pohodlným usednutím. Na třetím oblíbená skála nad řekou Ohří, nabízející mezi ostrými hranami pod vrcholem optimální úhel ploch pro usednutí, natažení nohou a opření zad a hlavy v místech, kde nic nebrání pohledu do lesnatého údolí a vzdálenějších krajin. Na druhém betonové kulometné hnízdo na svahu Turoldu, jehož oblá horní 006

9 hrana skýtá nečekané pohodlí nohám, visícím k Mikulovu. Suverénním vítězem mé vnitřní soutěže míst se stalo křeslo, které do betonu odlil sochař Zdeněk Ruffer, žák Kurta Gebauera, na temeni jednoho z kopců Českého krasu. Magické místo. 31. prosince 1999 tu byl vztyčen přes dva metry vysoký vápencový menhir, za čas se o kousek dál objevilo ono betonové křeslo. Místo si menhir žádalo, přestože jsem tu rád a často pobýval už dávno před jeho vztyčením, nedokážu si je bez menhiru vybavit. Vpád křesla dal místu další rozměry. Sama fakticita křesla snad může působit jako profanace místa, jehož významy přeložilo vztyčení menhiru ve prospěch sakrálního. Menhir je postavená hora, spojnice země a nebe jako esenciálních principů. Hora i symbolizace plodivé síly ukazují k věčnosti, věčnost skály je tu zároveň věčností života. Snad se sluší o těchto věcech z nejzákladnějších uvažovat tak, jak se modlíme, vstoje s hlavou odkrytou či v kleče. Ale sedět, přímo se rozvalovat v pohodlném křesle? Dobré křeslo umí být důstojným trůnem i pohodlným pelechem. Tohle je dobré křeslo, navíc v nejvyšším bodě krajiny, kde se nebeská klenba zdá blízko. Lze se tu dotknout božského, pocítit majestát trůnu, ale líbeznost podbrdské krajiny tu brání zpupnosti velikášství, ve splynutí s ní lze zároveň procítit hloubku pokory. Důstojný trůn nebývá pohodlný a ani nemá být pohodlný, aby připomínal povinnost důstojnosti. Ale tohle betonové křeslo nad krajinou je pohodlné. Navíc sdílí s druhými dvěma nejoblíbenějšími stanovišti mého těla v krajině schopnost přijímat teplo slunečních paprsků, uchovávat je a ochotně se o ně dělit. Seděl jsem tu mnohokrát dlouho i ve slunných zimních dnech. Vím, není právě elegantní otevírat přemítání o povrchu betonu jaksi z opačného konce, ale vedou mě k tomu vážné důvody. Jednak to tak zkrátka bylo, jednak chci touto nepatřičností názorně upozornit na to, že vnímání materiálu není jen věcí onoho znovu opačného konce, kde vedle sebe sídlí nejvyšší smysly a duch. Povrchy, jejichž prostřednictvím vnímáme materiál věcí tohoto světa, nepatří jen oku. Žijeme v kultuře, která absolutizovala hierarchii smyslů, původně patřící spíše jen teorii umění. Dítě celé dny zkoumá svět všemi smysly, bere předměty do rukou, očichává a olizuje, strká do úst. Postupně je ale poučováno, že se to nemá a nesmí, neboť je to nehygienické a neslušné. A tak si prohlížíme za sklem věci, které bychom alespoň měli brát do rukou, prsty zkoumat hladkost a chlad jejich povrchu, potěžkáváním pocítit jejich specifickou hmotnost, kloubem ukazováčku poklepat a naslouchat, co nám sdělí zvuková odezva o materiálu a konstrukci, když už nám síla konvence brání zapojit také čich a chuť. Naši naivní víru v dostatečnost vlastní zkušenosti lze pojmenovat jednoduše: Věříme, že vidíme, tedy víme. Klidně si v internetových obchodech kupujeme na základě špatné fotografie a pár slov popisu věci, jež by slušelo osahat, případně na těle vyzkoušet. Naše vnímání světa se posunulo. Guttenbergova éra je mrtva, žijeme v éře Daguerrově. Neznamená to jen vytlačování kultury slova kulturou obrazu, ale také postupující ikonizaci světa, stále častější nahrazování reality jejím obrazem. Stavby stále více zastupuje jejich obraz, laik již není schopen rozlišit mezi digitální fotografií realizované stavby a virtuální prezentací stavby dosud nepostavené. Nutně se tak musela posunout i sémantika architektury. Se stavbou komunikujeme prostřednictvím toho, jak se nám jeví, jak ji vidíme. Jinak řečeno, prostřednictvím jejího povrchu. V zásadě nám stačí, aby stavba sdělovala, že je stavbou, tedy že stojí. Nemusíme z viditelného povrchu nutně číst, z čeho a jak je postavena, nemusíme vidět konstrukci a materiál. Co očekáváme, je výraz, oslovení, srozumitelná sdělení o tom, čím stavba je, čemu slouží, zda je nová či stará, výstavná či obyčejná, patří sakrálnímu či profánnímu. Některá sdělení potřebují pročistit a posílit, aby nebyla přehlédnuta. Dobrým prostředkem je překlad: Zeď ze smíšeného zdiva svým povrchem mnoho nesděluje o své tektonice. Štukový tektonický aparát to umí lépe. Materiál do tohoto procesu vstupuje tehdy, když je schopen nést výraz, přesněji řečeno, když je schopen nést požadovaný výraz. Materiálová sémantika vychází primárně z přímé zkušenosti. Empiricky poznáme vlastnosti a napříště nám už je povrch materiálu sděluje vizuálně. Vidíme, co víme. Zdá se to exaktní. Materiálová sémantika je ale součástí jazyka architektury, tedy sdělovacího systému, který funguje na základě úmluvy, konvence. Vstupní empirie netřeba, sdělením povrchu se lze naučit. Pohodlnost Rufferova křesla se zdá být s konvencí v rozporu: Beton je v obecném povědomí zafixován jako materiál tvrdý, drsný a chladný. Neměl by tedy zvát k usednutí. Má přímá a přímo tělesná zkušenost s tímto 007

10 konkrétním betonovým křeslem dnes přebíjí naučené. Je to ale tak jednoduché? Pokud si vzpomínám, neusedal jsem do tohoto křesla s obavami ani poprvé. Schopnost litého betonu přijímat tvar byla zřejmě silnější: Primární je křeslo se svou základní vlastností pohodlností. Nehlazený povrch se chová ke světlu podobně, jako velurová tkanina, ani šedookrová barva nevylučuje iluzi pravého křesla. Tu podporují ještě nohy z ocelových profilů, česky zvaných jekl, úspěšně negující další konvencionálně kotvenou charakteristiku betonu vysokou specifickou hmotnost. Je-li beton schopen evokovat měkký povrch čalouněného křesla, zvládne samozřejmě napodobit to, čím do značné míry je kámen. Možnosti barvení do hmoty, užití kameniva, vymývání či kamenického zpracování již zatvrdlého povrchu jsou prakticky nekonečné. Nejde ale o imitaci, která by klamala. Rufferovo křeslo by nemělo smysl, kdyby z jeho povrchu nebyl čten beton jako beton. Právě to otevírá energeticky bohaté významové pole mezi krajními póly měkké tvrdé, interiérové exteriérové, pomíjivé věčné, patřičné nepatřičné, pohodlné nepohodlné, funkční symbolické, krásné nekrásné. Pohybujeme se v horizontu umění a tam je imitace specifickým výkonem hodným ocenění, nikoliv podvodem, na který se buď přijde nebo nepřijde. Iluzivní malbu nelze obdivovat, zaměníme-li ji s realitou a tedy nepostřehneme její přítomnost. V architektuře to funguje stejně. Míru dnešního využívání betonu také jako výrazového povrchového materiálu lze samo zřejmě jednoduše vysvětlit tak, jako od počátku vysvětlovali postup integrace betonu do architektury její modernističtí historikové z technologického pokroku. Spektrum možností zpracování povrchu betonu se nebývale rozrostlo a spojení pohledový beton už zdaleka neznamená jen původní beton brut s otisky prken bednění. Beton může našemu pohledu nabídnout bohatou škálu lesků, barev, faktur a struktur, může se stát médiem pro další materiály a nabrat vlastnosti, které od něj laická konvence rozhodně neočekává, dokonce transparenci. Postavení betonu v současné architektuře ale nelze pochopit jen z technických a technologických možností. Umění začne nový materiál či technologii využívat tehdy, když je to možné umělecky, nikoliv bezprostředně poté, kdy to je možné technicky. (Buďme ale spravedliví: Architektura je jako umělecký druh specifická také mírou a komplexností své technické stránky a lze najít i příklady, kdy umělecký záměr stimuloval pokrok technický.) Podstatnější je jiný důvod: Historie prosazení betonu jako konstrukčního materiálu a historie prosazení betonu jako materiálu nesoucího vlastní výraz sice mají některé styčné body, ale nejsou si to historie příliš podobné a jejich komparace je tak značně komplikovaná. Velmi zjednodušeně by ale bylo možno druhou z nich charakterizovat jako historii boje o právo na vlastní výraz. Pro naše téma je lze ještě jednodušeji přeložit jako právo na vlastní povrch. Beton se tak prosadil ve dvou horizontech vzájemně vzdálených: Na jedné straně tu byla výhoda materiálu, který dokáže být abstraktní, nechá zaznít tvar, vystačí si sám o sobě a nepotřebuje materiálovou sémantiku. Ve druhém horizontu se rodila stejná sémantika, jaká je vlastní všem stavebním materiálům. Nejpodstatnější zlom zde pochopitelně přinesl nástup pohledového betonu, jenž svým povrchem nejen usnadňoval identifikaci materiálu a sděloval jeho charakteristiky, ale dokázal také vypovídat o podstatě svého vzniku podobně, jako lze z povrchu některých kamenů číst záznamy o jejich vznikání, o dramatických vulkanických procesech či poklidné sedimentaci. Svou roli hrály i otisky materiálu, který má mnoho vlastností doslova opačných, ale jeho materiálová sémantika zahrnuje také teplou domáckou přívětivost. Omítka či obklad znamenají výměnu povrchu za povrch, buď beton skrývají nebo překládají. V prvním případě to dává najevo, že beton je ošklivý, ve druhém, že postrádá vlastní sdělovací schopnost. Integrace pohledového betonu do vysoké architektury se musela nejprve vyrovnat s oběma póly. Beton brut byl silným gestem právě tím, že vypovídal o nalezení nové krásy v ošklivosti. V celém dalším vývoji je tato prvotní situace obsažena a dnes se původní beton brut vrací v podobě citací jako silný výrazový prostředek. Pou žil-li například Steven Holl ve své koleji MIT v Cambridge, Mass., ve společenském prostoru pohledový beton s klasickým prkenným bedněním v kontrastu k hladkým stěrkovaným podlahám a přesně litým ideálně hladkým prefabrikátům systému PerfCon, nepoužil jen tři různé povrchy betonu tak, jako by jiný architekt jinde použil dejme tomu kámen s pemrlovaným, kanelovaným a leštěným povrchem. Beton brut tu nevystupuje jen jako struktura, ale také jako nositel paměti. Má stylovou příslušnost, aniž by jí byl limitován, jeho užití v interiéru stavby z počátku 21. století není ani stylovým anachronismem, ani projevem historismu. Nejlépe ho číst opravdu jako specifický citát, v prostředí určeném pro studenty je například schopen rozeznít i rezonanci s vizuálním světem studentské revolty 60. let. A je-li schopen takto fungovat, podává zá roveň důkaz, že tu vystupuje jako prostředek umělecký. Nejnázornější doklad dnešní situace poskytuje ale jiná stavba: V loňském roce byla v Tokiu otevřena knihovna Tama Art University. Její autor Toyo Ito použil beton způsobem, který zcela popírá konvenční materiálovou sémantiku: Učinil ho prostředkem odhmotnění. Protínající se nepravidelné betonové oblouky, které budovu vytvářejí, jsou mohutné jen svým rozponem, tloušťka 200 mm jim dává mimořádnou optickou křehkost. Beton tu ale není konstrukčním materiálem, obaluje ocelový skelet. Dokonáno jest, emancipace a integrace se završila, beton nese výraz budovy jako obkladový materiál. Sakrální stavby bývají ze své podstaty na jedné straně konzervativní svou zakotveností v tradici, na straně druhé v tisícileté historii architektury jsou jen poslední dvě století výjimkou z pravidla stylotvorné role chrámů. Beton legitimizovaly pro sakrální architekturu už takové stavby jako kostel Notre Dame de la Consolation v La Raincy (Auguste Perret, 1922), kostel sv. Františka z Assisi v Belo Horizonte (Oscar Niemeyer, 1943), poutní kaple Notre Dame du Haut v Ronchamp (Le Corbusier, 1950 až 1955), dominikánské opatství Sainte Marie-de-la-Tourette v Eveux (Le Corbusier 1957 až 1960), Catedral Metropolitana de Brasília (Oscar Niemeyer, 1958 až 1960), Chiesa dell Autostrada ve Florencii (Giovanni Michelucci, 1964), či nám kulturně a geograficky bližší kostel Zur Heiligsten Dreifaltigkeit ve vídeňském St. Georgenbergu, zvaný Wotrubakirche (Fritz Wotruba, 1974 až 008

11 1976). A učinily tak ve všech jeho polohách od konstrukčního materiálu kráčejícího cestou, již objevila gotika, přes objev abstraktní spirituální krásy betonové skořepiny po využití spíše sochařské. Rozpětí prakticky od počátku plné se dodnes nezměnilo, jen přibylo prostředků: Za zářivou noblesou tvarově mnohomluvné Chiesa del Dio Padre Misericordioso na periferii Říma, díla Richarda Meiera (2003), je t mletého carrarského mramoru a speciální bílý cement, eliminující atmosférické znečistění povrchu. V textech o této stavbě se sice notoricky akcentuje strukturální podobnost trojice paralelních sférických ploch, která je hlavním nositelem výrazu stavby, s plachtami a odtud odvíjí symbolická interpretace stavby, beton tu ale vystupuje právě ve své výhodě pro sakrální stavby: jako materiál abstraktní a tedy metafyzický, ale zároveň fyzický, svou zářivou ušlechtilostí Boha chválící a svou trvanlivostí k věčnosti ukazující. Dokáže tak nejen nést sdělení sakrálních staveb, ale trocha sakrálního již na něm stačila ulpět tak, jako lpí na kameni. V rozpětí sdělení jeho povrchu je ale zároveň silné kotvení ve všednosti, nečekané vynoření sakrálního tak nebývá nepatřičné. Alespoň jeden příklad: Zvláštní spirituální kvalitu dal Álvaro Siza v Meteorologickém centru na barcelonské Paseo Maritimo častému a většinou banálnímu spojení betonu a režného cihelného zdiva. Chuť sakrálního má pro mne ale například i Pleskotova práce s betonem v Jelením příkopu a v jiné poloze v přednáškovém sálu pražské ZOO. Blíže pólu fyzickému stojí další mimořádné dílo, užívající beton k emocionálně velmi vzníceným a přitom křehkým sdělením: V centru Berlína vyrostlo na ploše m² symbolických náhrobků, betonových hranolů různé výšky na půdorysu 2,38 0,95 m. Peter Eisenman nalezl tuto formu pro naléhavou připomínku židovských obětí německého nacionálního socialismu. Napětí mezi hmotou sarkofágu a nehmotností abstraktní formy a mnohost, již dává pocítit geometrický řád a materiálová jednota, činí z Holocaust- Mahnmal jedno z nejpůsobivějších děl, stojících výrazově na betonu. Nic na tom nemění fakt, že už v loňském roce, dva roky po otevření památníku, musela dodavatelská firma zahájit záruční opravy povrchu 393 kvádrů, na nichž se objevily vlasové trhliny. Ono zvláštní napětí, vznícený patos, jehož je dosahováno prostředky velmi nepatetickými, souvisí ještě s další vlastností betonu. Peter Eisenman mluví v souvislosti s památníkem o betonu jako materiálu mlčícím, němém a depresivním. V rozpětí významů, které na sebe beton za dobu své existence vzal, sáhl k pólu negativnímu a dosáhl mimořádného uměleckého účinku. Další přesvědčivý doklad, že se beton již plně vřadil mezi klasické architektonické materiály. Vrátíme-li se k betonovému křeslu nad podbrdskou krajinou, najdeme ještě další sdělení povrchu betonu, pro něž se nemusí zdát a priori nepohodlné k usednutí. Vracíme se tím zároveň k jedné z podstat betonu v jeho schopnosti přijímat tvar a strukturu. Něco z plasticity, která to umožňuje, přechází i do sdělení povrchu tvrdého a definitivního. Podobný mechanismus zakládá schopnost betonu stát se médiem, nosičem jiného materiálu. Už to není jen kamenivo, současná architektura ráda odkrývá pod povrchem betonu vkládané kovové, keramické, skleněné či plastové prvky. Tradiční vymývaný povrch svěřující výraz kamenivu ale neztrácí na působivosti. Krásnou ukázku může poskytnout rekonstrukce a dostavba synagogy v Praze na Smíchově (Znamení čtyř Juraj Matula, Richard Sidej, Martin Tycar, projekt a realizace 2001 až 2004) pro potřeby Židovského muzea. Dostavba kompozicí svých fasád vede zajímavý dialog s Ehrmannovou přestavbou synagogy na počátku 30. let 20. století, střídání horizontálních pásů kameniva a hutného betonu ale zároveň otevírá široké rozpětí nedefinovaných odkazů k původní neorenesanční a pseudomaurské podobě synagogy, k nedochovanému šamesovu domu, na jehož místě stojí, i k vzdálenému vizuálnímu světu Erec Jisra el. Beton tu tak zároveň, jedinou úpravou povrchu, dokáže rezonovat s modernistickým i archaickým až archetypálním. Dostavba smíchovské synagogy, zvláště v konfrontaci s poněkud sterilní, byť i nouvelovsky či fialovsky kvalitní architekturou, jíž je těsně obklopena, prokazuje i další rozměr plné emancipace a integrace betonu. Arzenál materiálů, s nimiž pracuje současné stavebnictví, se rychle rozrůstá. Málo je mezi nimi výrazových, většina buď výraz postrádá nebo parazituje na výrazu tradičních materiálů jejich imitací. To, co tolik deprimuje na prostředí současných spekulačních satelitů, je také vševládná faleš: Stavební kýč předstírá, že je architekturou, jeho vnější podoba slibuje komfort a pohodlí, ač je dispozice nikdy neumožní, a prakticky žádný z materiálů není tím, čím se tváří. V nastalé situaci je náhle mnohem patrnější, že jednou z hodnot betonu je jeho autenticita. A autentické jsou i postupy, které měly jeho povrch původně zakrýt a předstírat, že je něčím jiným. Dokonce lze říci, že autenticitu jim dodává beton. Je pro to vybaven také svou schopností přijímat tvary, struktury a jiné materiály. Falešně například nezní kamenicky opracovaný povrch betonu či beton barvením do hmoty či minerální příměsí přiblížený kameni. Vyjevuje tím něco ze své podstaty a současná architektura s ním pracuje tak, že nemusí být podezírán z levnější imitace kamene, spíše zaujme právě vyjevením příbuzenství s ním. Není to tak dávno, co jsem uhranut stanul v podzemním parkovišti budějovického Mercury Centra s autobusovým nádražím na střeše (Atelier 8000 Jiří Střítecký, Martin Krupauer, 2005 až 2006). Paly Paštika tu zachránil nepovedený pohledový beton na stěnách dvou rozlehlých podlaží malbami tak suverénními a rozmanitými, že nutí myslet na několik vrcholů evropského malířství 20. století najednou. Vybavila se mi ale mimovolně také jiná souvislost: Mistr Osvald, dvorní malíř Karla IV., maloval ve vlašimské kapli svatovítské katedrály na konci 70. let 14. století přímo na kámen a díky němu fresky působí, ač pomíjivé a zubem času již notně poznamenané, věčně. Podobně se chovají ještě pomíjivější fotografie, nanesené speciálním postupem na betonové bloky fasády školní knihovny v německém Eberswalde (Herzog & de Meuron, Thomas Ruff 1999). Grafické betony, jedna ze vzrušujících nových možností, se nemusejí bát, že zabloudí. Schopnost betonu přijímat a integrovat, aniž by přestal být betonem, není jen jeho vlastností fyzikální, ale zjevně také výtvarnou. Betonové křeslo v krajině vedle menhiru je vlastně krásná vizuální metafora. 009

12 POJEM POHLEDOVÝ BETON JANA MARGOLDOVÁ Pokud má povrch betonu, vyrobeného monolitickou nebo prefabrikovanou technologií, zůstat trvale nezakrytý a má přispívat k výtvarnému výrazu stavebního objektu, je označení pohledový beton pro jeho přesnou specifikaci nedostatečné. V zahraniční literatuře jsou používány následující označení pro trvale nezakrytý betonový povrch: - fair-face concrete (angl.) překlad: režný, neomítaný beton; jsou tak označovány všechny typy betonových povrchů, režné i upravované, betonů šedých, bílých i barvených ve hmotě - exposed concrete (angl.) překlad: odkrytý, nechráněný beton; jsou tak označovány všechny typy betonových povrchů, režné i upravované, betonů šedých, bílých i barvených ve hmotě - architectural concrete (angl.) překlad: architektonický beton; neomítaný beton šedý, bílý i barevný s režným povrchem (otisk bednění) nebo povrchem upraveným v souladu s architektonickým návrhem - Sichtbeton (něm.) překlad: pohledový, dekorativní beton, beton s upraveným lícem; jsou tak označovány všechny typy betonových povrchů, režné i upravované, betonů šedých, bílých i barvených ve hmotě - betón brut (fr.) překlad: surový, režný, beton základní (šedé/béžové) barvy; používá se pro označení režného betonu (textura získaná pouze otiskem bednění) základní (šedé/béžové) barvy, jsou možné i některé jednoduché dodatečné úpravy Z přehledu je zřejmé, že terminologie není zdaleka vyjasněná, ustálená a jednoznačná. S uvedenou dávkou nejasností ve významu označení pohledový beton, je těžké je považovat za technický termín s přesným významem, jemuž všechny zúčastněné strany rozumějí stejně. Je to opakovaně používaný pojem, který je třeba pro zdar projektu, v němž zůstanou některé nebo všechny povrchy betonových prvků přiznané, tj. nepřekryty jinými materiály po odbednění nebo odformování, ale případně upraveny vybraným/navrženým technologickým postupem, patřičně vyjasnit. Narůstající množství staveb s nejrůznějšími možnými betonovými povrchy z vnějšku i zevnitř potvrzují, že to jde. Různými technologickými postupy (broušení, hlazení, vymývání, pemrlování ad.) dosáhneme různého konečného vzhledu betonového povrchu. Pro různé povrchy jsou charakteristické různé vzhledové vlastnosti (barva, hladkost, hrubost, rýhy, výstupky, důlky atd.). Pro posouzení každé z nich existují měřitelná kriteria (sytost barvy, výška výstupku/hloubka dolíku oproti definované ploše povrchu, průměr důlku, šířka, hloubka a délka rýhy, průměrná velikost zrn kameniva na povrchu atd.). Bylo by snadné (samozřejmě přiměřeně pracné) v nějaké směrnici, technických pokynech, či normě pro každou z nich stanovit hodnotu, která by měla být dosažena, aby povrch mohl být zařazen do určité skupiny (broušené, pískované, leštěné ad.). Zdá se, že zavedení obecně uznávaného předpisu zjednoduší současný stav při používání nejednoznačného pojmu, bezpochyby alespoň na straně dodavatelů. Jak však řešit situaci, kdy architektonický návrh k dosažení určitého estetického záměru požaduje tu danou hodnotu překročit či naopak splnit jen z části za předpokladu, že všechna běžná návrhová kriteria jsou pro danou konstrukci jsou splněna dle požadavků příslušných norem? Bude posuzováno, zda je situace hodná výjimky? Kým a podle jakých kriterií? Co v případě, že architekt přijde se zcela novým technologickým postupem úpravy povrchů? Bude třeba nejprve podstoupit zdlouhavý proces zahrnutí postupu pod křídla předpisů a teprve po té ho použít k realizaci architektonického návrhu? Při pohledu z druhé strany tak napadne, zda očekávané a trochu i žádané vymezení pojmu pohledový beton nepřinese i nechtěné omezení tvůrčí architektonické činnosti. Je-li architektura řazena pod umělecké činnosti, potřebuje mít svou volnost (jsou-li dodrženy předpisy z hlediska bezpečnosti, použitelnosti a trvanlivosti navrhovaného objektu) ve výtvarném výrazu. V zahraniční literatuře zaměřené na použití betonu v architektonické tvorbě se upozornění na nevýhody přemíry předpisů pro pohledový beton již objevují. Naopak jsou zdůrazňovány přednosti časté a otevřené komunikace všech zúčastněných, výroby zkušebních a referenčních ploch, podrobného a jasného popisu pohledových betonových ploch s danou specifikací všech činitelů ovlivňujících povrch betonu a jejich mezními hodnotami a časté osobní účasti architekta na stavbě navrženého objektu. 010

13 POVRCHY BETONU JANA MARGOLDOVÁ Téma povrchů betonu je velice široké, přechází od hrubých ploch šedého monolitického betonu až k barevným fasádám z prefabrikovaných prvků s různou úpravou povrchu. Tomu odpovídají i rozdílné estetické požadavky, které jsou uplatňovány na povrchy různých barev a úprav v závislosti na jejich použití k realizaci záměru architekta. Povrch materiálu, který pozorovatel stavby vidí nejdříve, je pro první dojem z ní stejně významný, jako vzhled člověka pro první dojem z něj. Stojí tedy za to, trochu se nad volbou povrchu, i toho betonového, zamyslet. V článku Concrete and memory (Beton a paměť) upozornil britský historik architektury Adrian Forty na zajímavou skutečnost Co bylo důvodem, že beton, materiál obecně považovaný za neestetický a bez výrazu, se stal materiálem, z něhož byla po celé Evropě postavena velká většina památníků padlým po II. světové válce? Objektů, které by měly své poselství o hrdinských činech či obětech předávat dalším generacím, objektů, ke kterým se obracíme s úctou a vzpomínkami na ty, jimž jsou věnovány. Co tady však má co dělat beton? Přiznává, že častým důvodem k výběru betonu byla nejspíše jeho cena, avšak to nevysvětluje vše. Jednou z odpovědí je možnost návrhu téměř libovolného tvaru s úpravou povrchu jako na přírodním kameni. Výsledky, pozoruhodně jemné, ukazovaly, že nehledě na vlastní hrubost surového betonu, řemeslná zručnost kameníků je povrchovou úpravou dokázala transformovat v cosi mnohem přitažlivějšího. V Německu probíhaly diskuze o úpravách betonových povrchů už od roku Josef Petry, předseda Německého betonářského spolku, v roce 1913 napsal, že opracováním povrchu se beton vymaní z kategorie materiálů nízké hodnoty. A trval i na tom, že beton nemá být považován za pouhou náhradu přírodního kamene, ale že jeho krása spočívá právě v tom, že je uměle vytvořen a manuálním opracováním povrchu to lze ještě zdůraznit. Památníky umožnily Fortymu nahlédnout do betonu, ukázaly, že beton má svou ikonografii, která však není obecně známá v kruzích, kde se o betonu běžně diskutuje. Zde jsou hlavní témata: jak udělat beton pevnější, vyvarovat se jeho nahodilostí nebo dosáhnout hladšího a jemnějšího povrchu. Z přísně technického přístupu vznikla poněkud mylná domněnka, že až to vše vyřešíme, beton ztratí svou nepopularitu. Jako materiál bývá považován za neutrální, jeho modernost ho jaksi vyčleňuje ze systému tzv. tradičních materiálů. Zatímco označením tradiční materiál se myslí něco stálého, neměnného, beton jako materiál je v době výstavby tekutý, beztvarý a výsledek utvářejí okolnosti vzniku. Na závěr Forty uvádí výrok architekta Louis Kahna: Pracujete-li s betonem, musíte znát přírodní zákony, musíte znát podstatu betonu, co beton skutečně udělá a doplňuje ho větou: Cokoliv beton udělá, je už neměnné a v tu chvíli opačné, vzniká negativ. S režným surovým betonovým povrchem je dodnes spojována výhrada, že stavební dělníci, kteří beton ukládají na místo, zpracovávají a ošetřují po odbednění, se nemohou s výsledkem ztotožnit tak, jako například zedník či dokonce kameník, který na stavbě zanechá identifikovatelný otisk v podobě výsledku své práce. Anonymní často se střídající dělníci ukládají do bednění, jež postavil někdo jiný, beton, který přivezla firma zajišťující jeho dopravu z pro ně neznámé betonárny. Je otázkou, zda úzká specializace přes řadu subdodavatelů je zde ku prospěchu výsledku. Srovnání režného betonového povrchu s povrchem z přírodního kamene snad může někomu připomínat srovnání obyčejné konfekce s večerními šaty ze salónu. I to je možná důvodem, proč v zemích k betonu vstřícnějších jsou stále žádanější upravované povrchy betonu. Zůstává však stále dost příznivců hrubého, surového vzhledu betonu a právě takový povrch je tím správným vyjádřením jejich záměru. Ostatně i během 20. století se názory zda betonový povrch upravovat, či ponechat surový režný několikrát změnily. Některé evropské země (Finsko, Německo, Rakousko ad.) mají problematiku úprav betonových povrchů podrobně zpracovanou a ve svých příručkách využívají výsledky a závěry dlouhodobých výzkumů (nejen z hlediska technologie výroby a zpracování) a množství shromážděných praktických zkušeností z výroby, zpracování, ošetřování, údržby a také oprav. Např. finská příručka používá následující základní členění povrchů betonových konstrukcí: povrchy vytvořené otiskem formy/bednění 011

14 012

15 povrchy opracované v měkkém stavu povrchy opracované v tvrdém stavu betonové povrchy, které budou opatřeny krycí vrstvou prefabrikované obkladové betonové desky ostatní betonové povrchy povrchy barveného betonu Pro jednotlivé typy povrchů vybírá činitele ovlivňující jejich kvalitu a popisuje, jak by měl architekt specifikovat jejich hodnoty, aby je mohl během výstavby kontrolovat a posuzovat, zda bylo dosaženo očekávaného výsledku a 8a 8d 2 5a 6b 8b 9 3 5b 7 8c 10 11a 12a 13 11b 11c 12b 12c POVRCHY VYTVOŘENÉ OTISKEM FORMY/ BEDNĚNÍ To je nejznámější skupina betonových povrchů. Sama o sobě je velmi široká. Na jednom konci jsou to povrchy betonu získané otiskem bednění sestaveného z hrubých nehoblovaných prken, přes různě upravené a ošetřené povrchy prken, přesně sesazené palubky s ošetřeným povrchem, savé a nesavé bednicí desky různých systémů až po speciální vložky do bednění, jejichž otisk tvoří na povrchu betonu různé textury (někdy i imitace jiných materiálů, např. cihelné nebo kamenné zdivo). Sem lze zařadit i povrchy betonů z textilních bednění. 1 Režný beton, pravidelný rastr hrubých prken 2 Režný beton, prkna se zvýrazněnou strukturou, transparentní lazura 3 Otisk matrice v povrchu betonu 4 Kartáčovaný povrch [6] 5 a Mělké, b hlubší opískování povrchu [6] 6 a, b Kamenické úpravy povrchů betonových prvků [1] 7 Vzorek řezné plochy v probarveném betonu [1] 8 a, b, c, d Broušené a leštěné povrchy 9 Bílý monolitický beton 10 Stříkaný beton 11 a, b, c Pískované povrchy 12 Vymývaný povrch: a s hrubými zrny kameniva, b bílého betonu, c profilovaný vymývaný povrch barevného betonu (kamenivo i barevné pigmenty v cementové matrici) 13 Přesně osazené fasádní betonové panely 14 Betonové pohledové zdivo 15 Grafický beton, Sportovní komplex Pfaffenholz, Sain-Louis, Francie, Herzog & de Meuron 013

16 Jednou z nejznámějších realizací z režného betonu s otiskem hrubých prken je obytný dům Unité d`habitation v Marsei. V 50. letech snaha o dosažení čistoty a ryzosti obrátila pozornost architektů k vlastnímu charakteru materiálu, který byl po odbednění již ponecháván bez dalších úprav jako režný, surový (brutal). Označení nového architektonického směru jako brutalismus tak mělo vyjadřovat čistotu a ryzost stavebního materiálu, ne, jak je zaměňováno, hrubost, tvrdost a mohutnost proporcí staveb. Le Corbusier, autor návrhu, právě zde radikálně změnil zažité představy o estetice betonového povrchu. Píše o tom: Tato stavba ukázala všechnu tu krásu a nádheru, kterou můžeme získat, použijeme-li železobeton jako opravdový = plnohodnotný přírodní materiál... stojí za to ho užívat v jeho přirozené podobě... byla stavěna během pěti obtížných let, kdy byla pod tíhou okolností neustále měněna, vázla koordinace, střídali se lidé, nechtěli se přizpůsobovat požadavkům... Defekty a chyby koukají z každé části stavby!... ale ty jsou nádherné, je velmi zajímavé si je prohlížet a pro toho, kdo má trochu představivosti otvírají nesmírnou bohatost stavby... Chyby jsou lidské, jsou nám vlastní, náš každodenní život. Důležité je jít dál, žít, být aktivní, dosahovat dalších vyšších cílů. Le Corbusier nazval svůj beton beton brut. Kritik Reyner Banham podotkl, že Unité navrhnul, abychom pochopili, že beton se rodí jako nevzhledná kaše namíchaná z prachu a kamení, nalitá do bednění a vystavená rozmarům počasí a lidské omylnosti. Zde beton tvrdne v bednění, které (zejména ve Francii) má přesnost zahradní branky. Banham pokračuje: zdá se, jakoby Le Corbusier vyčaroval nový materiál beton a v dřevěném bednění vytváří jeho hrubou, drsnou, pevnou a majestátní nádheru. Unité byl nádhernou, majestátní ruinou připomínající řecké chrámy ještě dříve, než byl dostavěn. Práce Le Corbusiera, zejména na Unité, má výrazný filozofický a symbolický vliv na architekturu druhé poloviny 20. století a způsobila, že beton se stal dominantním stavebním materiálem příštích desetiletí. Krása režného betonu vynikne zejména v kombinaci s různě barevným dřevem, hladkým lesklým nebo matným kovem a čirým sklem. Povrch betonu s náhodně rozmístěnými zrny kameniva a vzduchovými dutinkami vytváří dojem přírodního materiálu. Dřevo upravené transparentními laky, vosky nebo olejem tento dojem zesiluje, naopak hladký přesný kov nebo sklo jsou protikladem nahodilosti režného betonového povrchu. POVRCHY OPRACOVANÉ V MĚKKÉM STAVU Do této skupiny jsou zahrnuty povrchy upravované hlazením, válečkováním nebo jemným poťukáváním bezprostředně po odbednění či vyjmutí z formy. Cílem tohoto typu úprav je dosáhnout pomocí nástroje stejnoměrného výsledku. Je-li cílem vytvořit opakující se vzorek, je vždy nutné nejprve vytvořit vzorek, který je následně opakován. Volba materiálu použitého k ruční nebo mechanické úpravě povrchu ovlivňuje jeho výsledný vzhled. Houbovým hladítkem jsou upravovány zblízka viditelné povrchy průčelí, od kterých je vyžadován hladký, jakoby omítnutý vzhled a které bývají střídány s částečně pokartáčovanými nebo jinak upravenými plochami. Ocelovým hladítkem jsou upravovány plochy, které by měly mít zcela hladký vzhled přesného prefabrikátu odlité do ocelové formy, např. povrchy průmyslových prostor, kanceláří, které budou pouze natřeny. Dřevěné hladítko se používá převážně k úpravám venkovních ploch a povrchů na průčelích, kterým je třeba dát hrubý vzhled, a soklů staveb. U vnitřních prostorů je tento typ povrchů užíván jen zřídka. Činiteli ovlivňujícími kvalitu hlazených povrchů jsou pahrbek, důlek, vzduchové póry, stopy po pracovním nástroji a kolísání barvy. Pomocí vzorku povrchu lze definovat stopu pracovního nástroje a všeobecnou hrubost povrchu (rozdíly úrovně pod 1 mm). Je vhodné pohledové betonové plochy na objektu rozdělit dle požadavků na kvalitu (např. dle vzdálenosti pozorovatele) do různých tříd a pro ně určit závazné hodnoty a jejich tolerance. Např. kolem částí, které cíleně vystupují z hlazeného povrchu, mohou být v rozsahu 200 mm dovoleny dvojnásobné hodnoty. Tab. 1 Požadavky na kvalitu povrchů opracovávaných v měkkém stavu u různých tříd povrchů/ staveb Činitelé ovlivňující kvalitu (povolené tolerance) Pahrbek [mm] - největší výška - největší šířka Důlek [mm] - největší hloubka - největší šířka Stopy po pracovním nástroji [mm] - zoubkování Póry [mm] - největší průměr - největší celkové množství ks/m2 Křivost a vlnitost povrchu [mm/1,5 m]- největší naměřená odchylka Požadavky na kvalitu hlazení houbovým hladítkem, (válečkování nebo ocelovým hladítkem dřevěným hladítkem poťukání) Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A až až až K dalším typům povrchů opracovávaných v měkkém stavu patří známé vymývané povrchy. Zajímavě působí kombinace povrchů vymytých do různé hloubky nebo střídání s hladkými plochami. Oblíbenými se staly atraktivní nestejnoměrně vymývané povrchy s grafickým vzorem označované grafický beton nebo photo beton. Nejznámějším příkladem této úpravy je asi fasáda knihovny střední odborné školy v německém Eberswalde se střídajícími se pásy grafického betonu a pískovaného skla se stejným vzorem z atelieru Herzog & de Meuron. Další často odkazované realizace se stejnou technikou úpravy povrchu betonu jsou šatny Sportovního centra ve francouzském Pfaffenholz/Saint-Louis, opět z ateliéru Herzog & de Meuron, 014

17 Media Centre v Mannheimu se stylizovaným obrazem Jeana- Augusta Ingrese Pramen na hlavní fasádě, od Fischer Architects, nebo Marien Hospital v Hamburku s obrazem Madoni di Tempi Rafaela Sanzio. Grafický beton je často používán ve Finsku a ve Francii na prefabrikovaných stěnových panelech pro bytovou a občanskou výstavbu, desky, protihlukové stěny a další betonové prvky s různými vzory, motivy či obrazy. Grafický beton je vyráběn přímo ve výrobnách prefabrikátu speciálním postupem. Na povrch folie, která bude později vložena na dno bednění je na stranu, jež přijde do kontaktu s betonem, natištěn bodovou (rastrovou) tiskovou technologií vybraný obraz nebo grafický motiv. Namísto tiskařské barvy je však použit zpožďovač tuhnutí betonu. Při individuálních návrzích je možno výtvarný návrh na folii nanášet přímo štětcem. Vzor je na povrchu betonu vytvořen pomocí efektu kontrastu mezi světlým hladkým povrchem betonu a exponovaným povrchem, z něhož po odbednění, sloupnutí folie a vymytí nezhydratovaného cementu vystupuje jemné kamenivo. Vzhled povrchu fasády lze ovlivnit: - výběrem nebo návrhem vzoru - velikostí vzoru - barvou fasády - hloubkou, do které bude cement od povrchu betonu zpožďovačem ovlivněn. Katalog vzorů stejně jako řadu instrukcí a doporučení pro projektanty a designery lze najít na internetové adrese (ve finské i anglické verzi). Oblíbené jsou rovněž kartáčované nebo škrábané povrchy, které působí klidně a elegantně ve velkých plochách i při střídání ploch kartáčovaných s plochami hlazeného betonu. Škrábáním jsou upravovány i volné povrchy prefabrikátů po zavadnutí směsi. Dlouhé rovnoběžné rýhy jsou škrábány ručními nástroji nebo mechanicky do hloubky 4 až 5 mm. Pro tuto úpravu není vhodná betonová směs s hrubým kamenivem. POVRCHY OPRACOVANÉ V TVRDÉM STAVU Pískované povrchy jsou užívány na průčelí staveb a další povrchy, které zůstávají viditelné na vnějších i vnitřních plochách. Vedle suchého pískování s různě hrubými zrny lze použít i další způsoby, např. vodní pískování nebo tryskání broky, užívané rovněž k čištění povrchů staveb. Pískování odstraňuje plošně cementový kámen, odhalí více pórů a změní povrchovou strukturu betonu na stejnoměrně matnou. Mělké pískování neodhaluje kamenná zrna, odstraňuje pouze tenkou prachovou vrstvu cementového kamene z povrchu a odhaluje póry po lití. Lze tak dobře sjednotit barvu a odstranit náhodné nechtěné lesky na povrchu. Středně hluboké pískování odhaluje jednotlivá velká kamenná zrna a části kamenné složky s průměrem menším než 2 mm. Odhalené menší póry zanikají ve strukturovaném povrchu. Konečný vzhled tvoří beton s viditelnou kamennou složkou. Hluboké pískování odhaluje velká kamenná zrna rovnoměrně na celém povrchu. Pískování rychleji opracovává místa, kde byl poměr vody v cementu nadprůměrný. Hloubka pískování se určí na základě tvrdosti složek kameniva v betonu a velikosti zrn. Barvu a vzhled výsledného povrchu ovlivňuje zejména barva kameniva v betonu. Po hlubokém pískování nejsou na povrchu patrné póry po lití v rušivé míře. Tab. 2 Klasifikační tabulka pískovaných povrchů Povolené limity prvků ovlivňujících kvalitu povrchu Pahrbek [mm] - největší výška - největší šířka Důlek [mm] - největší hloubka - největší šířka Požadavky na pískování mělké středně hluboké hluboké Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A Tř. AA Tř. A Zoubkování [mm] Póry, Ø 3 mm - největší průměr [mm] - největší celkové množství [ks/m2] Křivost a vlnitost povrchu - největší naměřená odchylka [mm/1,5m] Na nárožích budov, kolem portálů nebo na jiných místech vyžadujících zdůraznění se užívají kamenické úpravy betonových prvků. Patří k nim broušení a leštění, škrábání, štípání, pemrlování plochým dlátem nebo pikování ostrým špičákem. Beton lze kamenicky opracovávat ručně s klasickými nástroji, kladivo, palice, dláto, špičák, nebo mechanicky. Broušené betonové plochy se leští velmi jemným pískem s tvrdými zrny. Povrchy se napouštějí různými přípravky, např. fasáda Kunstmusea ve Vaduzu je napuštěna včelím voskem, a doleští se hrubými a jemnými kartáči. Beton pro leštěné povrchy musí být dobře zpracován, uložen i ošetřován tak, aby byl ve hmotě kompaktní. Rovněž je doporučováno použít pro atraktivnější vzhled vyšší podíl hrubozrnného kameniva. V tomto případě lze pečlivým výběrem barev použitého kameniva dosáhnout opravdu velmi zajímavých výsledků, podobně jako u vymývaných nebo pískovaných povrchů. Někteří architekti si pro realizaci svého výtvarného záměru nechávají dovážet písek či kamenivo do betonu ve vybraném barevném odstínu ze speciálních, někdy i dosti vzdálených, lokalit. Jiní naopak zdůrazňují sounáležitost stavby s místem použitím výhradně místního kameniva. Jsou-li zvažovány tyto způsoby úpravy betonových povrchů, je třeba se o nich dohodnout co nejdříve a seznámit s nimi další účastníky projektu. Při hrubém pemrlování pneumatickým kladivem může být z povrchu odstraňována až 10 mm silná povrchová vrstva, proto by měl o zvolené úpravě určitě vědět statik, aby s tím počítal při návrhu průřezu betonového prvku a krycí vrstvy výztuže v upravovaných místech. Výsledný vzhled upravovaného povrchu závisí na poměru pevnosti kameniva a cementové pasty. Pokud jsou pevnosti blízké, dochází při opracování při odštípávání cementové matrice k štípání zrn kameniva ve větší či menší míře. Vnitřní plošky zrn kameniva odráží světlo výrazněji než okolní cementová matrice a povrch získá celkově živější výraz. Je-li pevnost cementové matrice výrazně nižší než zrn kameniva, jsou zrna při opracování převážně vylamována a výsledný

18 16 17 vzhled je matnější případně hrubší. S vybranou konečnou úpravou by měl tedy být seznámen technolog, který bude navrhovat složení směsi a vybírat její jednotlivé složky. Rovněž dodavatel stavby musí o úpravě vědět včas, aby mohl naplánovat kdo, kdy a za jak dlouho ji bude realizovat (např. zmíněnou fasádu muzea ve Vaduzu brousilo a leštilo dle architekta Degela deset dělníků po šest měsíců). Kyselinou lze opracovávat (patinovat) pouze povrchy prefabrikovaných betonových prvků. Proces úpravy vyžaduje ponoření tvrdého a vodou nasyceného povrchu betonového prvku do nádrže s kyselinou a jeho následné oplachování velkým množstvím vody. Pomocí kyseliny je z povrchu prvku odstraňován cementový kámen a jemné složky a jsou odhalovány hrubší složky směsi kameniva do požadované hloubky. Hloubka opracování kyselinou je ovlivněna kvalitou složek směsi, koncentrací kyseliny a dobou působení. Hloubka opracování bývá obyčejně asi 0,5 mm, ale je možné ovlivnit i mělčí nebo naopak hlubší vrstvy. Vápenec reaguje na kyselinu mnohem rychleji než jiné druhy kameniva. Pro stejnoměrný výsledek opracování není vhodné míchat složky kameniva (hrubých i jemných frakcí) různého mineralogického složení. Konečný vzhled povrchu pro navrhovanou stavbu je třeba vždy definovat pomocí vzorků. OSTATNÍ BETONOVÉ POVRCHY Následující ukázky patří k méně obvyklým betonovým povrchům. Při použití těchto povrchů je nutné vždy vytvořit vzorky povrchů nebo panelů přímo dodavatelem povrchu a tyto nechat posoudit a odsouhlasit autorem návrhu a stavitelem/ investorem objektu. Čerstvý betonový povrch je možné kromě různých způsobů hlazení také opatřit vzorečkem, který vznikne vtlačením požadovaného vzoru do čerstvého povrchu. Např. vzhled povrchu tryskaného betonu lze měnit tak, že vypadá jako povrch litý do dřevěného bednění. Pokartáčovaný povrch je vytvořen vykartáčováním tvrdnoucí vrstvy cementového pojiva po jeho několikadenním zaschnutí ocelovým kartáčem. Jednotlivá zrna kamenné složky musí být tak pevná, aby při kartáčování nedošlo k jejich poškrábání. Výsledný povrch je podobný pískovanému povrchu. Požadavky na kvalitu vztahující se k pískovaným povrchům lze dodržovat i v tomto případě. Povrch po diamantovém řezání se podobá broušenému povrchu, je však podstatně hrubší a jsou v něm často vidět stopy po řezání. Obyčejně se jedná o povrchy otvorů vyřezávaných do konstrukcí. Povrch betonu se skleněnou drtí je příkladem nahrazování složek kameniva v betonu jinou kmenovou složkou. Povrch je buď vymýván, nebo broušen. Povrch ze skleněné drti lze použít bez omezení ve vnitřních prostorách. Na vnějších površích je třeba zjistit případ od případu stálost chování skla v betonu. Povrchy betonových prvků s použitím cihlové drti jsou opracovávány pískováním, vymýváním nebo broušením. Výsledkem jsou barevně homogenní plochy v barvě cihly, které působí zajímavě ve velkých plochách i prostřídané s jinými povrchovými úpravami. Posypaný povrch je vyráběn vhazováním sypkého materiálu na čerstvý povrch betonu. Materiál se uchytí na povrchu nebo je do ještě měkkého povrchu vtlačován. Povrch Tadao Ando byl pojmenován podle svého tvůrce japonského architekta Tadao Anda. Jeho metoda využívá ruční práce specializovaných odborníků, kteří vytvářejí velké sametové plochy stejnorodé kvality. Nejprve je povrch je namočen a omýván kyselinou solnou ředěnou v poměru 1:8. Po té jsou příliš velké póry opravovány hmotou, která obsahuje světlý písek, bílý cement a obyčejný cement v poměru 3,5:0,5:1. Pro zajištění přilnutí je opravované místo předem natřeno podkladovým materiálem. V konečné fázi je povrch natírán směsí obsahující bílý cement a šedý cement v poměru 1:5 a ještě vlhký je omýván kyselinou solnou ředěnou v poměru 1:

19 BAREVNÝ BETON Barva betonu závisí na povrchu a jeho úpravě. Barva neupravovaného betonu odpovídá barvě ztvrdlé povrchové vrstvy cementové pasty, tedy cementu. Avšak je-li tato vrstva nějak opracována nebo odstraněna, tvoří výslednou barvu povrchu směs barevných plošek odkrytých povrchů jemného a hrubého kameniva a ploch ztvrdlé cementové pasty. Kamenivo tvoří více než 80 % směsi betonu. Jako součást je tak kamenivo pro zbarvení betonu nejvýznamnějším prvkem. Většina používaného kameniva je přírodního původu: křemeny, granity (žuly) a porfyry. Zbarvení i vzhled výsledného betonového povrchu závisí na jemnosti a křivce zrnitosti použitého kameniva. Speciálních optických efektů lze také dosáhnout tvarováním, profilováním a různými technikami strukturování povrchu betonu, při kterých mohou být i narušena zrna kameniva a na povrchu se tak otevřou jejich vnitřní plošky, často výrazných barev. Mimo zrn kameniva ovlivňuje barvu betonového povrchu barva cementu. Běžně používané cementy mají barvu různých odstínů šedi. Vhodnějším základem pro betony barvené jak barevnými pigmenty, tak vhodným výběrem všech frakcí kameniva, případně jejich kombinací, je bílý portlandský cement (v České republice se nevyrábí). Barevná zrna kameniva se od bílého neutrálního základu dobře odráží, takže se zrna zdají jakoby větší. I intenzita jejich barvy je výraznější, protože na ně dopadá více světla odráženého z bílých plošek cementu než z šedého podkladu. Další možností je použití barevných pigmentů do betonu ([6], tabulka vhodných pigmentů viz BETON TKS 2/2005). Je opět vhodnější přidávat pigmenty spíše k bílému cementu. Jejich spotřeba pro dosažení požadovaného barevného tónu je nižší a výsledná barva je jasnější než při použití šedého cementu. Volbou kameniva, tón v tónu nebo naopak velmi kontrastní, lze konečnou barvu betonu dále upravovat. Barevný beton je používán na vnější a vnitřní stěny, pilíře a podlahy a na betonové výrobky, např. střešní tašky a obkladové desky a dlaždice. Barevné pigmenty a barevný cement se používají i ve spárovací maltě a ve vymývaném betonu. I když byl barevný beton dosud používán převážně v průmyslové výrobě prefabrikátů, je vhodný i pro monolitickou technologii. Při použití barevného betonu je doporučováno odstranit cementový kámen, který zůstává na povrchu (např. jemným opískováním nebo omýváním kyselinou) a impregnovat povrch kvůli zamezení vyblednutí barvy. Z barevného betonu lze vytvořit povrch podobný přírodnímu materiálu (kameni) nebo mozaiku podle toho, je-li mezi kamenivem a barveným cementovým pojivem rozdíl v barvě nebo ne. Použití pigmentů rozšiřuje možnou barevnou škálu výsledného povrchu a s jejich pomocí lze dosáhnout jasnějších nebo tmavších odstínů než při pouhém použití barevných složek kameniva. Při výrobě barevného betonu jsou nejvíce používány červené, hnědé a černé pigmenty. Méně používané jsou bílý, žluté, modré a zelené. Jednotlivé barvy jsou tvořeny mícháním barevných pigmentů v různých poměrech. Čistě bílou barvu lze vytvořit výhradně použitím bílého cementu. Používané pigmenty jsou převážně syntetické, průmyslově vyráběné nebo přírodní minerální pigmenty. Přírodní barviva jsou ve většině nevyhovující. Jediná použitelná bílá barva je oxid titaničitý, čistý TiO 2. Reaktivní pigmenty je nutné předem vyzkoušet z hlediska jejich vlivu na vlastnosti betonu. Všechny aspekty, jejich vzájemné prolínání a ovlivňování pomáhají vytvořit individuální návrh jednotlivých prvků betonové konstrukce. Na druhé straně významně znesnadňují udržení návrhových hodnot na stálé úrovni během celého procesu výstavby. OBECNÁ DOPORUČENÍ Při sestavovaní požadavků na kvalitu betonových povrchů se doporučuje mít na paměti vzdálenost, ze které bude navrhovaný povrch konstrukce pozorován. Používání nejpřísnějších kriterií má smysl pouze v případech, kdy je pozorovací vzdálenost nanejvýš 5 m. Zdůrazňována je rovněž výhoda přípravy zkušebních vzorků povrchů ve formě panelů (nejméně o rozměrech 300 x 300 mm) k ověření shody představ architekta s možnostmi výroby z vybraných surovin a použití zvolených postupů. Po výběru výsledné úpravy povrchů by měly být vyrobeny a schváleny referenční panely nebo monolitické plochy, jejichž povrch odpovídá zadání. Referenční vzorky povrchových úprav v monolitické i prefabrikované technologii jsou vyráběny stejnou pracovní metodou a se stejnými formami nebo bedněním, které budou použity při stavební výrobě. Referenční plochy (monolitické) i panely, pokud budou použité ve stavbě, je třeba označit a popsat v dokumentaci tak, aby bylo možné je identifikovat i v hotové konstrukci. Referenční plocha by neměla být menší než několik m 2, zkušení pracovníci říkají, že teprve na ploše 50 m 2 se ukáže, jaký betonový povrch skutečně bude. Měl by být zkontrolován projekt, zda obsahuje popisy způsobu výroby, výrobních zařízení, dozoru nad jakostí a zda jsou předem definována pravidla a kritéria přejímání prefabrikátů a ostatních betonových povrchů. Vlastní výroba je zahájena až po prohlídkách a odsouhlasení referenčních vzorků povrchů. O všech poradách je sestavován protokol. UPRAVA Barevný beton s otiskem profilovaného povrchu bednění na Eton Rowing Lake Bridges, whitbybird Bridges Team 17 Prefabrikovaný klenutý betonový strop vstupní haly Skotského parlamentu v Edinburgu s reliéfním otiskem, E. Miralles 18 Prvky povrchu, jejich hodnoty určují výsledný vzhled 19 Škrábaný povrch 017

20 KOMUNIKACE NEJEN O PEVNOSTI BETONU Slova užívaná při mluvení a psaní o architektuře popisují více než jen cihly, maltu, pevnost betonu a tuny oceli. Vyjadřují způsob, jak na budovy a stavby myslíme, vzpomínáme na ně, jak s nimi žijeme. Vztah mezi architekturou a jazykem je komplexní, modelovaný složitými sociálními vztahy, které se po staletí vyvíjely. Stejně tak se vyvíjely vztahy stavebník architekt stavební výroba a způsoby vzájemného předávání informací komunikace mezi nimi. Návrh stavby ovlivňují sociální a historické podmínky. Realizace architektonického konceptu, znamená převedení představy nebo idejí do hmoty určitého materiálu, spojení mezi formou a materiálem. Stavbu/budovu vnímáme jako celek. Návrh jejích povrchů poskytuje příležitost k vyladění a vyprecizování architektova záměru. Povrchy nám jeho záměr sdělují prostřednictvím vizuálních ale případně i haptických vjemů. Lze popsat betonový povrch jako sametově jemný? A to takhle zůstane? to je častá otázka na architekta po dokončení. Nedůvěřivý pozorovatel obvykle předpokládá, že nezakrytý režný betonový povrch představuje pouze určité konstrukční stadium. Když architekt investorovi/stavebníkovi navrhne, že v/na objektu použije pohledový beton, klient se dle povahy vyděsí, znejistí a více či méně rezolutně odmítne. Těch, kteří tuto myšlenku s nadšením přijmou, je v našich krajích ne více než málo. Proč, když v blízkém i vzdáleném zahraničí sklízí betonové povrchy obdiv a úspěchy a jsou opětovně žádány? Protože stavebník/investor si většinou představí jen to, s čím má zkušenost, co viděl. Je obtížné souhlasit s něčím zcela neznámým, a tak si návrh z betonu nezíská snadno jeho důvěru. Poté, co se architekt s klientem shodnou na svých představách vybrané kvality betonových povrchů, zvláště těch, které budou tvořit fasádu domu, nebo budou v interiéru na pohledově exponovaných místech, se od prováděcí firmy jaksi samozřejmě očekává, že její kvalitativní kritéria jsou totožná. To však vůbec není jisté a zde je důležité vyčlenit čas a peníze na pečlivou a podrobnou přípravu. Vzhledem ke komplexnosti požadavků z hlediska návrhu i provádění pohledových betonových povrchů je nezbytnou podmínkou úspěšné realizace dostatečná míra zkušenosti, a to i v oblasti komunikace. Architekt musí zvládnout komunikovat na dvě strany. Nejprve potřebuje pochopit a porozumět potřebám investora/stavebníka a formulovat své představy, pocity, emoce slovy, zachytit je v pojmech a skicách a předvést, sdělit je investorovi tak, aby si je on dokázal reprodukovat a přijmout je. To, co je jednomu nad slunce jasné, druhý přijímá jinak. Někdo potřebuje více slov, jiný obrázků a skic, další si až z modelů a vzorků udělá svou představu. Různorodost je nám vlastní. Co nejdříve je třeba přibrat do diskuze další účastníky zástupce odborných profesí. Teď musí architekt převést představy a návrhy do odborných termínů tak, aby se postupně pro jednotlivé diskutované položky podařilo vybrat to správné řešení, ty správné hodnoty. A nejde jen o ně jednotlivě, ale 018

21 i o všechna vzájemná ovlivňování se, překrývání, zesilování a zeslabování, ať už v přímém nebo přeneseném významu. Zdůrazňují-li autoři na mnoha místech v této publikaci nutnost otevřené komunikace, je třeba si uvědomovat i její možnou složitost a vzájemné neporozumění. Ne proto, že by zúčastnění nechtěli, ale zkrátka proto, že si neuvědomili, že způsoby našeho myšlení, uvědomování si potřeb, formulace představ, jejich popis a vyjádření probíhají různě. Proto vedle zdůrazňování významu komunikace je dobré si přiznat tu rozdílnost a předcházet nedorozuměním hledáním způsobů, jak si zkontrolovat a potvrdit, že mluvíme o tomtéž, že to, co jedna strana říká, druhá chápe stejně, a pokud jinak, tak jak a proč. Ti, co cestou k povrchu z pohledového betonu už prošli, potvrdí, že příležitostí nerozumět si je nepočítaně a většina z nich zůstane na výsledném povrchu vidět. Svou roli v rozhodování stavebníka pro či proti betonovému povrchu hraje i jeho konečná cena a obava, že bude platit více za něco, co se jemu, nebo jeho klientům, kteří budou objekt užívat, nebude líbit. Bohužel přežívá představa (někdy i uměle podporovaná), že z betonu se staví levně. Samozřejmě, že na površích bez speciálních požadavků, které lze vyrábět sériově v prefách, nebo na monolitech od velkých stavebních firem s určitou mírou standardizace, lze dosáhnout nižších cen za m 2. Povrchy speciální, výtvarné návrhy vyžadující individuální přípravu a výrobu jsou příležitostí pro stavební firmy a betonárny, které na takovou zakázku mají dostatek zkušeností, ale budou jistě, a oprávněně, požadovat vyšší cenu. Zde je vhodné uvést, že rozdíl v cenách není tvořen pouze vyššími cenami vstupních surovin. V literatuře je uváděn příklad z Velké Británie. Jedná se o cenové porovnání tří betonů, které by mohly být označeny jako bílé, se standardně vyráběným betonem: základní beton světle šedé barvy se stopami pískového odstínu vyrobený z šedého cementu a běžného mořského kameniva (všechny frakce) cenu za m 3 zvolme za základní beton šedobílé barvy vyrobený z bílého cementu a běžného mořského kameniva (všechny frakce) cena za m 3 vychází dvojnásobná k základní beton bílé barvy vyrobený z bílého cementu a běžného mořského kameniva (hrubé frakce) a bílého písku dovezeného z vybrané lokality cena za m 3 vychází 3,6krát vyšší než základní beton bílé barvy vyrobený z bílého cementu a světlého až bílého kameniva a bílého písku, kamenivo i písek byly dovezeny z vybrané lokality cena za m 3 vychází 5,2krát vyšší než základní Velký cenový rozdíl spočívá v tom, že při výrobě nejdražší směsi byly pečlivě vyčištěny a umyty tři zásobníky, na bílý cement a speciální kamenivo a písek. V ceně je vedle vyšší ceny materiálu zahrnuta i jeho doprava ze vzdálené lokality a také ztráta z běžné výroby nerealizované po dobu výroby speciálního betonu. Betony nižších požadavků vyžadovaly vymytí a přípravu dvou nebo jednoho zásobníku, což se na jejich ceně neprojevuje tak výrazně. Je zřejmé, že pro rozhodování je třeba mít co největší množství dostupných podkladů (vzorky, podrobné rozpočty ad.), a jejich příprava se také platí, aby bylo možno uvážlivě vybrat ten správně bílý beton pro danou stavbu. Má-li stavba reprezentovat silného investora, může být rozhodujícím kriteriem skutečně barva nebo náročná úprava povrchu. Její cena je potom pro investora stejným reprezentantem jako drahé auto. Jiným příkladem je broušená a leštěná fasáda Národního musea umění v lichtenštejnském Vaduzu. Z celé fasády byla obroušena povrchová vrstvička betonu v tloušťce 5 až 7 mm, což ve výsledku dělalo zhruba 40 t betonového prachu. V ceně konečné úpravy povrchu tedy nebyla započtena vedle ceny původního objemu použitého betonu jen šestiměsíční práce deseti dělníků, ale taky všechny opotřebené nástroje, spotřebovaný materiál, ochrana okolí před prachem a hlukem, sbírání a odvoz betonového prachu, jeho uložení, delší zábor plochy kolem musea atd. Místním konzervativním obyvatelům se tmavý lesklý kvádr zpočátku vůbec nelíbil a na to, že je postaven z betonu, se jim zdál neúměrně drahý. Rozruch, který ve světě milovníků umění a architektů vyvolal, a množství návštěvníků, které do jejich města přilákal, jim pomohlo se se stavbou vyrovnat a dnes jsou na ni naopak hrdi. Vedle invenčního návrhu a úsilí vloženého do zvládnutí projektu, přípravy, koordinace je nutná neustálá kontrola a supervize všech činností spojených s realizací projektu. V zahraničí bývá architekt zodpovědným smluvním partnerem stavebníka k realizaci stavby. On rozhodne, s kterou realizační firmou bude spolupracovat a on (nebo osoba z jeho týmu) také stavbu průběžně sleduje a hlídá, od výběru, nákupu a převzetí surovin (písek i odbedňovací přípravky) až po konzultace o návrhu vhodné ochrany (impregnace, uzavírací nátěry) a pravidelné údržby povrchů. Dobrá spolupráce architekta a stavební firmy může přerůst i v dlouhodobou spolupráci na různých stavbách. Dlouhodobá spolupráce je zárukou vyšší úspěšnosti, neboť je již vyladěn způsob komunikace, vzájemné porozumění, oboustranná jistota stejného chápání předávaných informací. Výsledek se projeví v klidnějším, rychlejším průběhu realizace a je možno i ušetřit, když ne přímo finančně, tak nervy určitě. U nás to nebývá obvyklé, aby tyto úkoly architekt řešil, protože smluvní vztahy jsou postaveny na jiných principech, jejichž základy byly položeny za odlišné společensko-hospodářské situace. Úspěšných výsledků lze dosáhnout, je-li zajištěn přenos znalostí, zkušeností, plynulý tok informací, odbornost a kvalifikace na všech úrovních včetně těch nejnižších (jejich otisk může být ten poslední a nesmazatelný) a vědomí přijaté odpovědnosti všech za společnou realizaci díla za současného souhlasu vlastníka/investora za dobrý a kvalitní projekt a provedení zaplatit. Prostor s betonovým povrchem bude vždy vyžadovat citlivý, kultivovaný návrh všech prvků, aby se jeho uživatel cítil příjemně, pohodlně a uvolněně. Nezkušenost a vědomí náročnosti na domyšlení všeho až do detailu předem při téměř úplné nemožnosti následných změn během výstavby a po dokončení objektu bohužel odrazuje mnohé investory. 20 Kunstmuseum ve Vaduzu, Morger & Degelo 019

22 POHLEDOVÝ BETON KOMUNIKACE, NORMY, PŘEDPISY MICHAL ŠTEVULA V posledních zhruba třech letech se u nás, kromě funkce konstrukčního materiálu, začíná betonu přiřazovat i role estetického působení. Betonová konstrukce se ve vybraných případech nezakrývá dalšími materiály a stává se součástí celkového architektonického a výtvarného řešení stavebního objektu. Nejčastěji se takový beton označuje jako pohledový. Dosáhnout výsledku, kdy materiál, zejména beton, plní více funkcí konstrukční, izolační i estetickou, je náročný proces. Je mimořádně důležité si toto uvědomit ihned v úvodních úvahách a diskusích mezi architektem a investorem a později také projektantem, dodavatelem stavebního díla a výrobcem betonu. POHLEDOVÝ BETON. Rozhodne-li se architekt či investor použít pohledový beton, musí být schopen sdělit dalším partnerům, co přesně chce. Uvést celou věc pojmem pohledový beton nestačí. Je příliš vágní. To je výhodou i nevýhodou zároveň. Upřesním, co nám říká: pohledový beton = beton, na který se hledí, neboli, který je vidět. Zároveň se předpokládá, že by to měl být pohled oku libý. Nic o struktuře povrchu (hladký, drsný, lesklý), o způsobu výroby (škrábaný, kartáčovaný, pemrlovaný, broušený, leštěný), o skladbě čerstvého betonu (velikost a tvar zrn kameniva, typ cementu), o barevnosti (kamenivo, cement, pigmenty) a nic o ceně. Pojem pohledový beton : + pouze upozorňuje na jednu vlastnost betonu speciálně upravený povrch jako součást architektonického a výtvarného záměru, + je dostatečně volný (široký) a neklade žádná omezení, + je obecně užívaným termínem - v žádném případě nestačí jako technická, projektová nebo ekonomická specifikace (popis) materiálu a konstrukce. Z posledního bodu vyplývá, že je naprosto nutné, aby všechny zúčastněné strany přesně věděly, jaký beton je cílem. Je zapotřebí se vyhnout situaci, kdy si partneři myslí, že hovoří o stejné věci, a ve skutečnosti mají každý jinou vizi. Typickým příkladem je citát ze hry Vražda v salónním kupé Divadla Járy Cimrmana: Támhleten to je, ten s těmi Uhry. Ale ne ten uhrovatý, ten mezi těmi Maďary! JE TO BETON. Chce-li někdo použít beton, měl by si být vědom a respektovat skutečnost, že se jedná o přírodní materiál. Konstrukce včetně povrchu vzniká, s výjimkou prefabrikátů, až na stavbě. Beton má svůj přirozený vzhled, který dokážeme do značné míry ovlivnit otiskem bednění, mechanickými úpravami nebo složením čerstvého betonu. Nikdy se ale nezbavíme všech pórů, drobných trhlin nebo jiných imperfekcí. Chceme-li povrch bez trhlin a hladký jako ocel, použijme raději ocel. SPECIALITA. Hned v úvodu myšlenky použít pohledový beton, je potřeba seznámit investora a později účastníky výstavby, že se jedná o výjimečnou věc prototyp. Pokud chcete oblek na zakázku, chcete něco mimořádného, čemu se musíte vy i krejčí mimořádně věnovat. Se začátečníkem to znamená cestu málo nebo vůbec neprobádanou, pokusy a omyly, opravy a zlepšování. Zavedený salon s dobrými referencemi poskytuje vyjímečnou a zaručenou kvalitu, a tomu odpovídající cenu. Jakýkoliv pokus o zkratku v přípravě či výrobě vede k rutině a konfekci. PŘÍPRAVU realizace pohledového betonu rozdělím do dvou kroků: Projektová příprava. Je nutné zpracovat výkresovou část do neobvyklé hloubky a v neobvyklém rozsahu: a) Architekt: celkovou kompozici, podrobné pohledy na betonové konstrukce s umístěním všech instalovaných součástí (vypínače, zásuvky, osvětlovací tělesa, dveřní a okenní otvory a další) b) Specialisté: veškeré instalace a vedení (vedení el. energie, počítačových sítí, sítí systémů vnitřní komunikace a ostrahy, ovládání mikroklimatu interiéru, topení apod.) c) Technolog dodavatele stavby a technolog výrobce betonu: složení čerstvého betonu ve vztahu ke způsobu a době zpracování a ve vztahu k estetickému záměru (různé kombinace kameniva, cementu a pigmentů se chovají odlišně, roli hraje i teplota při zpracování), doprava, technologický postup výroby na stavbě. d) Statik: vyztužení s ohledem na výše uvedené body, např. stanovení tloušťky krycí vrstvy výztuže ve vztahu ke konečné úpravě povrchu. V případě vymývaných, kar- 020

23 táčovaných, pemrlovaných nebo jiných mechanických úprav dojde k jejímu zmenšení. e) Hlavní projektant: koordinace stavební části se specialisty. Takto obecný popis vypadá banálně a můžeme se ptát, co je na něm zvláštního. Zvláštní je, že uvedené činnosti a pozornost se netýkají, jak je obvyklé, celého objektu, ale speciálně částí betonových konstrukcí, které budou zároveň pohledovým betonem, nebo-li např. pouze jedné stěny či sloupu. Pokud zapomeneme na část elektrické instalace, těžko jí budeme doplňovat do hotového ztvrdlého pohledového betonu. Předvýrobní a výrobní příprava je naprosto nezbytnou součástí celého procesu. Připomínám, že hovoříme o výrobě prototypu. Předpokládat vynikající výsledek na první pokus je čirá fantazie. Technolog dodavatele stavby, technolog výrobce betonu a architekt musejí odladit spoustu problémů, z nichž některé se projeví až v na reálné stavbě: příprava bednění, pracovních týmů, plynulost dodávek betonu v současném dopravním provozu, plynulost zpracování čerstvého betonu s ohledem na pracovní přestávky (obědy, svačiny) a denní dobu (teplota prostředí v průběhu dne a noci, ročního období), způsob zpracování, ošetřování betonu během tuhnutí, tvrdnutí a zrání betonu, finalizace povrchu (odbednění, broušení, leštění, vymývání, napouštění, natírání apod.). TECHNICKÉ PARAMETRY POVRCHU. Již jsem uváděl důležitost úvodní komunikace. Kromě textových a verbálních popisů záměru je velmi vhodné odkázat se na nějaký konkrétní případ, který je podobný a k němuž máme např. fotografie. Zaručit záměr architekta na základě technických kritérií je krajně obtížné hlavně proto, že v českých verzích neexistují. Obvykle můžeme ověřit pouze rovinnost konstrukce nebo její části. Je však možné použít předpisy užívané v zemích nám blízkých, například směrnice pro pohledový beton vydané již v Německu, Rakousku či Finsku. NORMY, PŘEDPISY, LITERATURA. Beton, jako konstrukční materiál, musí odpovídat platné legislativě. Z hlediska obecné bezpečnosti staveb je to Zákon č. 22/1997 Sb. O technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Navrhování řídí ČSN EN Navrhování betonových konstrukcí. Část 1.1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby, výrobu betonu ČSN EN Beton Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda. Z hlediska úpravy povrchů pro pohledový beton žádné přímé předpisy v tuzemsku neexistují. To je dobře z toho pohledu, že Vás dopředu nesvazuje a neomezuje žádný předpis. O to více je však nutné se věnovat komunikaci, přípravě a kontrolám. V blízké době by měla být k dispozici Směrnice pro pohledový beton, kterou připravuje Česká betonářská společnost ČSSI (ČBS). Má se však věnovat pouze povrchům vzniklým otiskem bednění bez použití dalších vložek a bez dalších úprav. Z hlediska technických norem je ještě potřeba vyjasnit některé pojmy. Všechny normy, které vydává a spravuje Český normalizační institut (ČNI) jsou platné. Závaznost může být zajištěna třemi způsoby: Norma je harmonizovaná. Jedná se o technickou normu, na jejímž používání se shodly všechny členské země Evropské komise pro standardizaci (CEN). Norma musí být vyhlášena jako harmonizovaná ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Norma je určená. Technická norma, jíž česká legislativa považuje z některých důvodů za tak důležitou, že chce, aby byla rovněž normou závaznou. Norma musí být vyhlášena jako určená ve Věstníku ÚNMZ. Závaznost normy se sjedná smluvně. Literatury věnované pohledovému betonu přibývá. Nejčastěji jsou to příspěvky o realizaci konkrétní stavby. V zahraničí je možné najít mnohem více zdrojů i ve formě celých publikací. Příklady jsou uvedené v kapitole Literatura. Závěrem chci zdůraznit, že pohledový beton nám dává nové možnosti použití jednoho ze základních konstrukčních materiálů. Očekávaný výsledek je možné obdržet pouze v případě, kdy je celé akci věnována mimořádná pozornost za úzké spolupráce erudovaných odborníků. 021

24 022

25 BEDNĚNÍ A BEDNICÍ PLÁŠTĚ PRO POHLEDOVÝ BETON 2 VÁCLAV LORENC, ZDENĚK SUCHÝ Bednění je jedním z mnoha faktorů, které se při realizaci monolitických konstrukcí podílejí na konečném vzhledu povrchu betonu. U viditelných ploch je přímo nástrojem k dosažení požadovaného vzhledu betonu. Bednění pro pohledové betony se v mnoha ohledech odlišuje od běžných bednění pro konstrukční betony. SPECIFIKA BEDNĚNÍ PRO POHLEDOVÝ BETON Při realizaci monolitických konstrukcí, které mají pouze nosnou funkci, je nutno z hlediska bednění vyhovět podmínkám pro rovinnost a provádění konstrukcí, např. ČSN P ENV , ČSN U viditelných ploch využívá architekt vlivu bednění na povrch k vyjádření určitého výtvarného záměru, např. členění ploch, různé struktury povrchu apod. 1 Otisk bednicího pláště z prken 2 Otisk rámového bednění Framax Xlife 023

26 3 4 6a 5 6b 024

27 Bednění je tedy nutno navrhnout a sestavit tak, aby splnilo vlastní technické požadavky a zároveň bylo dosaženo předem definovaného vzhledu povrchu betonu. Podle konkrétních požadavků na povrch se bednění pro pohledové betony může výrazně odlišovat od běžného bednění pro monolitické konstrukce. Volba bednicího systému podle požadavků na povrch ovlivňuje cenu i průběh realizace stavebního díla. Proto je nezbytné požadované vlastnosti povrchu řádně popsat. Veškeré požadavky na vzhled betonu, speciální požadavky na bednění a rovinnost nad rámec dostupných norem, jakož i způsob posouzení hotového díla mají být uvedeny v zadávacích podmínkách pro výběrové řízení a později ve smlouvě o provedení díla. 3 Rámové bednění Framax Xlife a jeho otisk 4 Detail otisku rámu Framax Xlife 5 Deska Framax Xlife 6a Potažení rámového bednění TRIO Struktur bednicí deskou, b Výsledek z obr. 6a 7a Nosníkové bednění VARIO, b Výsledný povrch z bednění VARIO, c Nosníkové bednění TOP 50 Z některých požadavků na vlastnosti povrchu betonu nemusí být zcela zřejmé, do jaké míry je ovlivní bednicí systém potřebný k realizaci. V případě nejasností doporučujeme obrátit se včas na dodavatele bednění, který požadavky z hlediska bednění posoudí a upozorní na případná specifika. VÝBĚR A NAVRHOVÁNÍ BEDNĚNÍ PRO POHLEDOVÝ BETON Obecně se bednění rozlišuje na rámové, nosníkové a individuální. Každý z těchto systémů má specifický vliv na tvar konstrukce, strukturu povrchu a členění betonových ploch. Každé bednění otiskne do betonu svoje nosné prvky, např. rámy, systém spínání, spáry, zavěšovací prvky apod. S ohledem na životnost, snadnou manipulaci a flexibilitu, krátké montážní doby, termíny dodání a možnost pronájmu je efektivnější použití rámových (systémových) a nosníkových bednění. Individuální bednění je naopak možno dokonale přizpůsobit požadovanému tvaru a povrchu. Je však nutno počítat s delší dobou pro jejich projektování a výrobu, nízkou obrátkovostí, omezenou možností pronájmu a větší ložnou plochou při přepravě. RÁMOVÉ BEDNĚNÍ Nosný prvek rámového bednění tvoří ocelový, příp. hliníkový rám, v němž je osazena překližka potažená pryskyřicí nebo plastem. Jednotlivé prvky se mezi sebou spojují pomocí upínačů. Rám přesahuje překližku a zřetelně se otiskuje do betonu. Otisk rámu je výhodné použít pro členění ploch. Velikost rámových prvků a rastr spínacích míst jsou dány systémem a nelze je měnit. Pro potřeby pohledového betonu se zpravidla stanovuje tzv. spárořez, tedy přesné umístění jednotlivých prvků bednění. Prvky se umísťují nastojato i naležato. Rámové bednění je možno použít i jako nosný systém a plášť bednění vytvořit např. vložením matric, dřevěných prvků nebo bednicích desek (na povrchu betonu pak není zřetelný otisk rámu). Při použití rámového bednění z nájemního skladu je vhodné předem stanovit požadavky na technický stav bednění (zejména bednicí desky) a 7b 7c NOSNÍKOVÉ BEDNĚNÍ Nosný systém tvoří dřevěné nosníky a ocelové profily. Plášť bednění je volitelný, např. třívrstvá laťovka, překližka, hoblova-

28 8 11a b 026

29 12b 12a jednotlivých prvků bednění. Výroba probíhá podle 3D výrobních plánů ve výrobně zakázkového bednění. ná/nehoblovaná prkna apod. Na povrchu bednění se otiskují pouze spáry mezi bednicími deskami. Bednění lze s ohledem na statické vlastnosti jednotlivých prvků přizpůsobit různým požadavkům na členění ploch, rastr spínacích míst nebo max. tlak betonové směsi (např. při použití samozhutnitelných betonů). Pro montáž nosníkového bednění je nutné kromě plánů nasazení zhotovit i výrobní výkresy. Vzhledem k nutné maximální přesnosti při výrobě se doporučuje nosníkové bednění montovat v dílenských podmínkách u dodavatele bednění. SPOJE MEZI DESKAMI PLÁŠTĚ BEDNĚNÍ Často diskutovaným problémem, který v podstatě nemá řešení, je přesné zalícování dvou sousedních desek v bednicím prvku. Přijímáním vlhkosti z betonu dochází zejména poblíž hran k bobtnání desky, což způsobuje vzájemný posun desek. Nejjednodušší prevencí je minimalizovat počet těchto spár. Obecně se doporučuje dávat přednost svislým spárám před vodorovnými. Vzhledem k tolerancím při výrobě bednicího prvku s více vodorovnými spárami dochází při sesazení prvků k nepřesnostem, které narušují přímost probíhající vodorovné spáry. Dalším tématem k diskusi je způsob těsnění spár mezi jednotlivými prvky bednění. Ve většině případů se spáry netěsní a prvky jsou k sobě pouze stlačeny běžnými spojovacími prostředky, což může mít za následek lehký únik cementového mléka a vznik mapy kolem spáry. Do spáry je možné přidat těsnící pásek, spoj řešit na pero a drážku, nebo spáru přiznat vložením krycí lišty (negativní otisk na betonu). Všechna tato řešení jsou ovšem pracná a zvyšují celkové náklady. INDIVIDUÁLNÍ BEDNĚNÍ Nosný systém tvoří zpravidla prvky nosníkového bednění doplněné o prvky vyrobené speciálně pro betonáž konkrétní konstrukce, např. ramenáty nebo atypické ocelové díly. Individuální bednění se používá zejména pro bednění dříků a hlav mostních pilířů, atypických tvarů pozemních i inženýrských staveb nebo betonových architektonických prvků. Geometrie, rastr spínání, plášť bednění i max. tlak betonu jsou volitelné, při návrhu je nutno respektovat statické možnosti 8 Zkosení vnějšího rohu trojhrannou lištou 9 Vnitřní roh rámového bednění, spára mezi panely bez těsnění, výron vody a jemných částic, patrné uzavřené a neuzavřené otvory po spínání a otisky nýtů 10 Strop provedený nosníkovým bedněním Multiflex 11 a Výsledek ze sloupového systému Quattro, b Výsledek ze sloupového bednění SRS 12 a Individuální bednění stanice metra Střížkov, b Individuální bednění stanice metra Střížkov výsledek 027

30 13a 13b 14a 14b 15a 16a 15b 16b 028

31 17 18 PLÁŠTĚ BEDNĚNÍ Výběr pláště bednění má zásadní vliv na charakter pohledové plochy. Základní dělení plášťů bednění je na nasákavé a nenasákavé. Mezi nasákavé patří např. hoblovaná/nehoblovaná prkna, palubky a povrchově neupravené překližky. Používají se zejména pro výraznou strukturu povrchu betonu. Vlastnosti těchto materiálů bývají velmi různé a mění se v průběhu nasazení na stavbě. Postupné přijímání vlhkosti má za následek rozdílné odstíny šedi jednotlivých taktů betonáže. Vyrovnaných výsledků lze dosáhnout ošetřením pláště bednění cementovým mlékem před prvním nasazením bednění. U těchto plášťů je obzvláště důležité správné skladování. Odlišné skladování prvků bednění způsobuje rozdílnou vlhkost pláště, a tím rozdílné odstíny šedi při jejich nasazení v jednom taktu. Částečně nasákavé jsou zejména třívrstvé desky s povrchovou úpravou močovino-melaminovou pryskyřicí. Tyto desky tolerují drobné chyby při zpracování betonu a nanášení odbedňovacího prostředku. Zanechávají na povrchu betonu slabou strukturu dřeva, ve které se ztrácí drobné vzduchové póry a jiné vady povrchu. Nařezáním desek na pruhy lze dosáhnout efektu pláště bednění z prken, ale se stabilnějšími vlastnostmi. Třívrstvé desky jsou velmi vhodné pro realizaci pohledových betonů. ČLENĚNÍ PLOCH A KONSTRUKČNÍ DETAILY Před realizací je vhodné zpracovat výkresy členění pohledových ploch, tzv. spárořezy. Na těchto výkresech by měl být vidět otisk rámů nebo spojů bednicích desek (podle druhu použitého bednění), rastr spínacích míst, průběh spár apod. V případě potřeby také řešení hran konstrukcí, způsob uzavření otvorů po spínání a řešení přiznaných spár. Všechny hrany konstrukcí se obvykle srážejí lištou. Provádění ostrých hran je náročné (únik cementového mléka) a při odbedňování nebo pozdějším užívání objektu může dojít k jejich olámání. Zvláštní pozornost vyžaduje řešení pracovních spár. Při návrhu je třeba posuzovat umístění a proveditelnost spáry z hlediska statiky konstrukce, vzhledu i způsobu bednění a těsnění. Problematické bývají zejména spáry mezi stěnou a stropem. Spáry je možno těsnit vhodnými prostředky, nebo je přiznat vložením lišty do bednění. Lišty však mohou omezovat odchod vzduchu při hutnění betonu, což může vést ke vzniku pórů a dutin v betonu. Lišty také zeslabují krycí vrstvu výztuže. 13 a Překližka s fenolovou pryskyřicí, Otisk překližky s fenolovou pryskyřicí 14 a Nehoblovaná prkna, b Otisk nehoblovaných prken prken 15 a Profilovaná prkna se zámkem (palubky), b Otisk z palubek 16 a Třívrstvá deska 3-S plus, b Otisk třívrstvé desky 3-S plus 17 Vzhled pracovní spáry při napojování výškových taktů 18 Tmavší hřebenové skvrny kolmé na spáru vznikly bobtnáním překližky přes neošetřené hrany Nízkou nasákavost vykazují překližkové desky s povrchovou úpravou z fenolické pryskyřice v běžných gramážích 120 resp. 240 g/m 2. Tyto desky vytváří hladký povrch betonu. U překližek je nutno počítat s možností vzniku ripplingu, tzn. drobného zvlnění povrchových vrstev desky při prvních dvou až třech nasazeních. Po vyrovnání vlhkosti v desce se zvlnění ztratí. Desky s plastovým povrchem (polypropylen) vytváří hladký, lesklý a velmi rovnoměrný povrch betonu, odpadá možnost ripplingu. Nenasákavé bednicí pláště netolerují chyby při zpracovávání betonu, zdůrazňují rozdíly v odstínech betonové směsi, mramorování a vzduchové póry. Jsou obzvlášť náchylné na předávkování odbedňovacího prostředku. Použití těchto desek pro pohledový beton vyžaduje maximální dodržení technologické kázně. FINANČNÍ SPECIFIKA BEDNĚNÍ PRO POHLEDOVÉ BETONY Pro hospodárnost bednění je nutné zajistit jeho dostatečnou obrátkovost (počet nasazení bednění za měsíc), aby náklady na m 2 bedněné plochy byly co nejnižší. U projektů s pohledovým betonem bývá vzhledem k náročnějším postupům obrátkovost malá. Systémová bednění sestavená podle požadavků na vzhled většinou nejsou optimálně vytížena. Vysoká cena individuálního bednění je způsobena náklady na výrobu atypického bednění a (zejména u nepravidelných tvarů) jeho malou obrátkovostí. U zcela atypických konstrukcí nebývá výjimkou, že bednění je nasazeno pouze jednou. Do celkových nákladů na bednění je nutno zahrnout zejména nájem za bednění, nákup bednicí desky a atypických dílů, plány bednění, předmontáž, dopravu, těsnění, odborný personál, 029

32 19a 19b ztracený a poškozený materiál, skladování a údržbu, čištění, opravy a demontáž bednění. SPECIFIKA VZTAHŮ PŘI REALIZACI POHLEDOVÝCH BETONŮ Předpokladem úspěšné realizace pohledových betonů je dobrá koordinace a spolupráce investora, architekta, dodavatele stavebních prací, dodavatele bednění a technologa betonu. Náklady Systémové bednění Individuální bednění nájem za pronajímatelné části vysoký nízký bednicí deska atypické díly, ramenáty obsažena v nájmu žádné nákup, náklady podle typu nákup, náklady podle tytu příprava, plány nízké vysoké předmontáž/ demontáž žádné vysoké doprava střední (rámové bednění) vysoké čištění, opravy podle potřeby podle potřeby Vzhled pohledové plochy musí být dostatečně a včas popsán. Od něj se pak odvíjí výběr bednicího systému, receptury betonu, technologické postupy a cena stavebního díla. Při dobré koordinaci lze také odhalit různé neproveditelné představy a požadavky, nebo jejich neúměrnou finanční náročnost. Pokud je zadávací dokumentace buď záměrně, 19 a Stopy koroze z výztuže procházející skrz pracovní spáru, b Stopy koroze 20 Nesavý podklad, výsledek hladký až lesklý povrch s póry, nadměrným vibrováním prokreslená výztuž 21 Rozdílné směsi čerstvého betonu 22 Savý podklad, výsledek matný, jednotný, se znatelnou strukturou překližky bez povrchové úpravy, povrch bez pórů, nadměrné vibrování nemá vliv 030

33 nebo z neznalosti nedostatečná, nejasná nebo neúplná, dává objednavateli velký prostor k případným reklamacím. Na dodavatele stavebních prací se pak přenáší riziko a neúměrná zodpovědnost. Ten však, aby byl schopen uspět na stavebním trhu, tato rizika i bez potřebných znalostí problematiky podstupuje. Nezbytné je dohodnout se na způsobu posuzování hotové konstrukce s využitím např. referenční plochy, srovnatelné stavby, zahraničních norem např. ÖNORM B2211. Hodnocení výsledku se úzce váže na pozorovací vzdálenost (vzdálenost, ze které bude konstrukce běžně viděna během užívání objektu). Asi nejlepším způsobem, jak definovat vzhled pohledových konstrukcí, je vyhotovení vzorové (referenční) plochy odpovídající velikosti v podmínkách stavby. Diskutabilní je využití srovnatelných staveb, protože nikdy není možno zopakovat podmínky, ve kterých byla stavba realizována. ZÁSADY POUŽÍVÁNÍ A OŠETŘOVÁNÍ BEDNĚNÍ Bednění pro pohledové betony vyžaduje zvláštní opatření při přípravě, sestavování, skladování a údržbě. Je třeba brát ohled zejména na technický stav bednění, opotřebení, čistotu apod. Těsnost bednění bednění je nutno sestavit tak, aby bylo dokonale těsné, únik cementového tmele vážně znehodnocuje povrch betonu. Nutné je také těsnění vodorovných a svislých spár (napojení taktů betonáže). Aby se předešlo znehodnocení svislých konstrukcí při betonáži stropů, je nutno těsnit spáru mezi hotovou stěnou a stropním bedněním. Ošetřování bednění bednění je nutno udržovat dokonale čisté. Všechny nečistoty na bednění se negativně projeví na povrchu betonu. Nanášení odbedňovacího prostředku na zbytky betonu a cementového závoje významně ovlivňuje jeho funkci, dochází ke zvýšené tvorbě pórů. Bednění se nesmí při čištění mechanicky poškodit. Vhodné je (zejména u bednicích desek s plastovým povrchem) čištění vysokotlakou vodou. Nutné je udržovat v čistotě všechny spoje a spáry bednění. Ochrana smontovaného bednění před znečištěním v pohledových konstrukcích jsou často vedeny různé instalace (elektroinstalace, hasící systémy, systémy vytápění apod.). Jejich uložení do bednění před betonáží velmi prodlužuje dobu, po kterou musí bednění stát na místě, a tím se zvětšuje riziko znečištění nejen od prachu a pracovníků, ale hlavně od korodující výztuže. Řešením může být ochrana před povětrnostními vlivy (např. zakrytím plachtami), speciální ošetření výztuže a maximální urychlení práce. (výztuž, hranoly, kotevní matky apod.). Předměty se překreslí na povrch betonu. Vyškolený a odpovědný personál většina chyb je způsobena lidským faktorem. Je nezbytné poučit personál o správném zacházení s bedněním a při realizaci pracovníky nestřídat. Používání stejnorodého a stejně opotřebeného bednění nasazení nestejnorodého a různě opotřebeného bednění se projevuje rozdílnou strukturou povrchu a různými odstíny betonu (rozdílná nasákavost). Zamezení vzniku nestejnoměrné savosti bednicího pláště např. popsáním (očíslováním) bednicího dílce barvou, nebo nevhodně zvoleným prokladem pro transport bednění. Na povrchu se tato místa projeví rozdílným odstínem. Odbedňovací prostředek je nutné správně používat vhodný odbedňovací prostředek. Vždy je nutno sladit typ odbedňovacího prostředku s použitým bedněním (materiál, nasákavost), betonovou směsí a okolní teplotou. Nanášet jej rovnoměrně v co nejmenší vrstvě, používat postřikovač a vhodnou plochou trysku. Před uložením betonu nechat prostředek předepsanou dobu odvětrat. Po nanesení odbedňovacího prostředku chránit bednění před znečištěním (prach, kouř). Předávkování odbedňovacího prostředku znehodnocuje povrch betonu! ZÁVĚR Realizace betonových konstrukcí se specifickými požadavky na vzhled je technicky, časově i finančně náročná. Takové konstrukce by se měly realizovat zejména v případech, kdy je povrch betonu určující pro architektonický vzhled části, nebo celé stavby. V současné době se opakovaně setkáváme s obecným požadavkem na realizaci betonových konstrukcí v pohledové kvalitě. Požadavek nedefinované pohledové kvality většinou vede ke snaze o dosažení dokonale hladkých povrchů, často bez návaznosti na celkové architektonické řešení stavby. Realizace takových ploch je nejnáročnější a vedle zklamání z konečného výsledku přináší plýtvání silami i finančními prostředky. Je třeba apelovat na architekty, projektanty a investory, aby si uvědomili náročnost jejich provádění a ve svých představách zohlednili uvedená specifika bednění i možnosti monolitického betonu. Skladování bednění pokud bednění není nasazeno, je nutné ho chránit před povětrnostními vlivy, zejména slunečním zářením. Zvláště u nasákavého bednicího pláště dochází ke snížení vlhkosti, které se v dalším nasazení bednění projeví jiným odstínem betonu. K místní změně vlhkosti dochází i při delším položení předmětů na skladovaném bednění 031

34 ODFORMOVACÍ PROSTŘEDKY VÝBĚR A POUŽITÍ 1a 1b RADOMÍR RUCKI, HANA KUČEROVÁ S rostoucí všeobecnou technickou úrovní společnosti se zvyšují nároky na kvalitu stavebních konstrukcí, včetně konstrukcí a výrobků z betonu. Splnění předepsaných mechanických parametrů se považuje víceméně za samozřejmé, a proto v mnoha případech rozhoduje o úspěšnosti výrobce na trhu vzhled jeho výrobků. U betonových výrobků hraje důležitou roli struktura a kvalita povrchu betonu. Stále častěji se setkáváme s projekty betonových konstrukcí, kde je kvalita povrchu betonu bez dalších speciálních úprav označena jako pohledová. V době, kdy trh nabízí široký výběr různých bednicích materiálů, forem a odformovacích prostředků potřebných k zajištění požadované kvality betonu, vzrůstá úloha volby vhodných výrobků a způsobu jejich použití. NÁZVOSLOVÍ A CHARAKTERISTIKA Odformovací prostředky, odbedňovací oleje, separátory, odformovače a formové oleje jsou různé výrazy pro označení materiálů, které jsou používány při výrobě prefabrikovaných betonových dílců ve formách a při betonáži monolitických konstrukcí v bednění. Uvedená označení jsou si rovnocenná, jejich užívání záleží pouze na místní zvyklosti, protože dosud nejsou nikde přesně definována. Podobná situace je i v anglických termínech: release agents, demoulding agents, parting agents, form oil nebo form releasers [2]. Odformovací prostředky při výrobě betonu snižují soudržnost mezi tvrdnoucím betonem a formou či bedněním, zajišťují dokonalé rozlití cementové malty po povrchu bednění, a tím kvalitu povrchu betonu, a chrání formu před stárnutím, případně korozí. Typ odformovacího prostředku a způsob jeho použití jsou charakterizovány následujícími hlavními fyzikálními parametry: dynamickou nebo kinematickou viskozitou určující oblast použití podle míry nasákavosti bednění a forem, teplotou bodu vzplanutí [ C], která kromě stupně hořlavosti výrobku charakterizuje i těkavost použitého rozpouštědla, a tím čekací dobu nutnou pro jeho odpaření po nanesení odformovací prostředku na bednění, teplotní odolností pro možnost proteplování betonu, pro stříkání kapalin navíc doporučeným typem trysky a pracovním tlakem (MPa = bar), 032

35 klasifikací nebezpečnosti výrobku podle zák. 356/2003 Sb. o nakládání s chemickými látkami a chemickými přípravky. Odformovací prostředky jsou podle druhu zpravidla složeny z jedné až tří skupin látek zahrnujících: separační složku minerální a syntetické oleje včetně nafty, parafínové vosky, rostlinné oleje, přírodní pryskyřice aj., speciální aditivum nasycené i nenasycené mastné kyseliny, smáčedla, antikorozní a konzervační přísady, emulgátory aj., rozpouštědlo organická rozpouštědla různého stupně hořlavosti nebo voda v emulzích. ROZDĚLENÍ ODFORMOVACÍCH PROSTŘEDKŮ Podle mechanizmu separace rozlišujeme odformovací prostředky na: Nereaktivní (pasivní) prostředky působící pouze fyzikálně vytvářejí separační vrstvu mezi betonem a formou. Pro správnou funkci musí mít tato vrstva větší tloušťku, což může způsobit vznik lunkrů, povrchových pórů a skvrn na betonu. Silnější vrstva je citlivější na teplotu, při vyšších teplotách prostředek stéká po svislých stěnách, při nižších teplotách nastávají problémy s rovnoměrnou aplikací na formu. Výhodou je zpravidla vysoká teplotní odolnost při proteplování betonu, možnost použití na povrch bednění horší kvality a pro některé odběratele i nižší jednotková cena. Patří sem především výrobky na bázi nafty a minerálních olejů, syntetických a parafinových olejů a past. Reaktivní prostředky používající separační složku, která sama reaguje s cementem, nebo doplněnou o aditiva, nejčastěji jsou to mastné kyseliny, které reagují s prvky alkalických zemin v cementu vápníkem a hliníkem a tvoří na rozhraní beton/forma vodou nerozpustné kluzné produkty vápenná a hlinitá mýdla, která snižují přilnavost k bednění a současně zpomalují hydrataci cementu v povrchové vrstvě. Tyto prostředky stačí nanášet ve velmi malé tloušťce (až cca 0,01 mm), která kromě příznivé spotřeby umožňuje i dosažení hladkého povrchu betonu bez pórů. Nevýhodou je nebezpečí vzniku příliš intenzivní reakce při vyšších teplotách a silnější vrstvě, kdy může dojít k napadení povrchu betonu do větší hloubky a naopak, při předčasném odbednění nemusí zmýdelňovací reakce proběhnout dostatečně. Některé materiály mohou napadat kaučukové a plastové matrice. Reaktivní odformovací prostředky jsou koncipovány na základě čistých i modifikovaných rostlinných olejů, přírodních pryskyřic a příbuzných materiálů obsahujících vyšší mastné kyseliny [2], [3]. Oba uvedené typy odformovacích prostředků mohou být doplněny o aditiva: Antikorozní složku, která je tvořena polárními sloučeninami, jež se váží na povrch ocelové formy a zvyšují její odolnost vůči korozi. Potlačení pórů z povrchu betonu je zpravidla zajištěno přídavkem smáčedel (tenzidů), která podporují slévání kapiček odformovacího prostředku do velmi tenké a souvislé separační vrstvy a zlepšují smáčení bednění při ukládání betonu, a tím přispívají k lepšímu roztékání cementové malty po povrchu formy. Během betonáže se drobné vzduchové póry neudrží na ošetřeném povrchu formy, ale posouvají se hlouběji do betonu (obr. 3) [3]. Podle použitého rozpouštědla rozlišujeme odformovací prostředky na: Bezrozpouštědlové odformovací prostředky, které jsou zpravidla tvořeny separační složkou s nižší viskozitou nebo naopak složkou pastovité konzistence. Výhodou absence organických rozpouštědel je nízký stupeň hořlavosti a lepší pracovní podmínky při nanášení prostředku. Po nanesení na bednění není nutno čekat na odpaření rozpouště- 1 a Tenká souvislá vrstva odformovacího prostředku nanesená na povrchu formy, b kontrola tloušťky nanesené vrstvy setřením prstem 2 Charakteristické tvary paprsku 3 Vliv smáčedel plochý dutý kužel plný kužel 2 odformovací prostředek bez smáčedla uzavírání vzduchu odformovací prostředek se smáčedlem 3 033

36 4a 5a 6a 4b 5b 6b 034

37 8 dla, proto jsou většinou používány pro okamžité odbednění při výrobě betonových dílců a výrobků ze zavlhlého betonu. Viskóznější prostředky jsou vhodné pro bednění s vyšší nasákavostí. Nevýhodou je značná závislost viskozity na teplotě prostředí. Rozpouštědlové odformovací prostředky obsahující organická rozpouštědla, která upravují viskozitu prostředku, dobu zasychání na formě a konečnou tloušťku nanesené separační vrstvy. Rozpouštědla umožňují dobré rozlití nanášené vrstvy i u prostředků se separační složkou vyšší viskozity. Po odpaření rozpouštědla se viskozita již vytvořené separační vrstvy opět zvýší, a tím se zlepší její přilnavost k formě zejména na vertikálních plochách a zvýší se odolnost vrstvy proti mechanickému porušení při ukládání betonu. Odpařením rozpouštědla se zároveň sníží tloušťka separační vrstvy, což přispívá k zlepšení kvality povrchu betonu. Hlavní nevýhody těchto prostředků vyplývají z charakteru použitých rozpouštědel. Jedná se o zvýšenou nebezpečnost ve vztahu k životnímu prostředí a o komfort na pracovišti hořlavost, zápach, nutnost dobře větrat aplikační prostory. Používání odformovacích prostředků s rozpouštědly klade vyšší nároky na technologickou kázeň při aplikaci na bednění. Při nedodržení nutné doby odvětrání rozpouštědla před betonáží může dojít ke zhoršení kvality povrchu betonu a 7b 7c 4 a, b Cha rakteristické vady povrchu způsobené kvalitou betonu složením, konzistencí a způsobem ukládání a hutnění 5 a, b Charakteristické vady povrchu způsobené nedostatečnou kvalitou nanesené odformovací vrstvy na povrchu formy, v tomto případě byl použit velmi kvalitní odformovací prostředek i forma 6 a, b Porovnání povrchu betonu z formy s dobře setřenou (levá polovina) a nesetřenou (pravá polovina) vrstvou odformovacího prostředku 7 a, b, c Chybná aplikace odformovacího prostředku na formu 8 Neupravené dřevěné bednění

38 Emulzní odformovací prostředky, které jsou tvořeny směsí dvou chemicky rozdílných složek hydrofobní nepolární separační složky a polární kapaliny vody. Pro zajištění stability směsi emulze se používá přídavek emulgátoru. Poměr obou složek může být velmi rozdílný, od typu olej ve vodě po typ voda v oleji. Výhodou těchto prostředků je nízké riziko ohrožení životního prostředí, snadná aplikace a dobrá přilnavost nanesené vrstvy separátoru. Nevýhodou je v některých případech delší doba potřebná k zaschnutí vrstvy. Vyšší nároky jsou kladeny na způsob skladování a manipulaci. Při zmrznutí nebo mírném znečištění organickými látkami dochází k destabilizaci emulze, k rozdělení složek a znehodnocení celého balení. Emulzní odformovací prostředky jsou doporučovány pro kvalitní nenasákavá bednění s plastovými povrchy. Podle způsobu použití lze rozdělit odformovací prostředky do tří skupin: Pro okamžité odbednění je prostředek aplikován na formu nebo podložku bezprostředně před naplněním betonem. Odformovací prostředek musí vytvořit separační vrstvu během velmi krátké doby, proto se používají typy bez rozpouštědla s velmi nízkou viskozitou. Pro dodatečně odbedňované betony se používá široká škála různých typů odformovacích prostředků. Volba vhodného typu závisí na použité technologii a typu formovací techniky. Pro dodatečné odbednění s proteplením, tj. pro tuhnutí a tvrdnutí betonu za zvýšené teploty, je nutno použít odformovací prostředky se zvýšenou teplotní odolností, zpravidla bez složek reagujících s cementem [3]. VÝBĚR ODFORMOVACÍHO PROSTŘEDKU Volba vhodného odformovacího prostředku závisí v první řadě na charakteru formy nebo bednění a na okamžiku odformování výrobku. Ocelové formy a dřevěná bednění opatřená plastovým povlakem, kaučukovou nebo plastovou matricí mají malou nasákavost a nejsou schopny přijmout vodu ani žádný odformovací prostředek. Nanesená separační vrstva proto musí být rovnoměrná a co nejtenčí. Zejména na vodorovném povrchu formy nesmí zůstat loužičky přebytečného prostředku. Zpravidla se používají nízkoviskozní prostředky s chemicky reaktivními složkami, pro pohledové betony bývají doplněné smáčedly, a prostředky na bázi vodní emulze. Pro svislé povrchy jsou vhodné rozpouštědlové typy s nižším bodem vzplanutí. Ty zaručují krátkou dobu odpaření rozpouštědla a vysokou stabilitu separační vrstvy na formě. Není-li možno zajistit dokonalé větrání aplikačního pracoviště je nutno volit bezrozpouštědlové typy na bázi čistých syntetických olejů. Pro svislé, hladké a nepříliš komplikované plochy lze použít i odformovací pasty a vosky nanesené v tenké vrstvě. Při proteplování forem je vhodné volit nereaktivní odformovací prostředky odolné vyšším teplotám na bázi minerálních, parafinových nebo syntetických olejů. Dochází-li u ocelových forem k výskytu koroze, je možné použít materiál se zvýšeným podílem antikorozní složky. Je nutno mít na paměti, že samotný odformovací prostředek problém nevyřeší, zpravidla je potřeba provést i zásah do technologického procesu, např. omezit tvorbu kondenzační vody apod. Nové plastové nebo kaučukové strukturální matrice mají většinou hydrofobní povrch a nepotřebují pravidelnou aplikaci odformovacího prostředku. Pro regeneraci používané starší matrice je nutné použít prostředek bez rozpouštědla nebo vodní emulzi ve velmi tenké vrstvě, aby nedocházelo ke slévání prostředku v kritických místech struktury. Před aplikací je nutno ověřit, zda prostředek nenapadá materiál matrice. Formy z nasákavých materiálů, nejčastěji ze dřeva, nejsou v prefabrikaci běžné. Mohou se však vyskytnout jako matrice pro vytvoření požadované struktury. Nové dřevo obsahuje dřevní cukry, které působí ve styku s čerstvým betonem jako zpomalující přísady, beton v povrchové vrstvě pomaleji tvrdne a povrch betonu po odformování je tmavší, nesoudržný, případně sprašující. Nové dřevo je nutno natřít cementovým pačokem a po ztvrdnutí ho odstranit kartáčem. Savé podklady vyžadují nereaktivní odformovací prostředky vyšší viskozity na bázi parafínových nebo syntetických olejů. Na velmi savé podklady lze s výhodou použít i pasty a vosky, u kterých nedochází k tak masivnímu vsáknutí do podkladu jako u olejů. Před prvním nasazením bednění je účelné aplikovat pastu ve dvou vrstvách s jednodenním intervalem. Pasty a vosky jsou vhodné i pro vytvoření stabilnější separační vrstvy pro případy delšího časového intervalu mezi nanesením odformovacího prostředku a betonáží. U monolitických konstrukcí s komplikovaným a časově náročným vyztužením může tento interval přestavovat dobu jednoho i několika týdnů, kdy musí být zachovány vlastnosti separační vrstvy nanesené na bednění. Zvláštním případem nasákavého bednění jsou speciální vložky z drenážní tkaniny, které se vkládají do forem a bednění. Umožňují odvedení vody a vzduchových pórů z povrchové vrstvy betonu a současně propůjčují povrchu betonu charakteristickou strukturu. Vložky slouží jako separační vrstva, proto se v tomto případě nepoužívají žádné další prostředky. POUŽITÍ ODFORMOVACÍCH PROSTŘEDKŮ Samotná kvalita vhodně zvoleného odformovacího prostředku nezaručuje dosažení očekávané kvality povrchu betonu. Dalšími nezbytnými předpoklady je kvalitní a homogenní povrch formy nebo bednění, pečlivá příprava povrchu a správná aplikace odformovacího prostředku. Základní podmínkou pro dosažení kvalitního povrchu betonu je: dokonale čistý povrch formy před aplikací odformovacího prostředku, nanesení co nejtenčí, ale souvislé separační vrstvy, ochrana separační vrstvy před znečištěním a poškozením až do doby betonáže. 036

39 Před nanesením odformovacího prostředku je nutné dokonale očistit povrch formy nejen od zbytků betonu, ale i od jemného prachu, který by znemožnil vytvoření dostatečně tenké separační vrstvy. Případné velmi tenké vrstvy ztvrdlého betonu, tzv. cementový závoj je nutné odstranit chemickou cestou, aby nedošlo k mechanickému poškození povrchu. Ztvrdlý beton představuje místa s nerovnoměrnou nasákavostí, která porušují homogenitu separační vrstvy. Nejdůležitějším požadavkem na aplikaci odformovacího prostředku je minimální tloušťka vrstvy. Způsob nanesení prostředku na formu závisí zejména na viskozitě materiálu; pro pasty a viskóznější oleje lze použít hadr, štětec nebo váleček. Optimální aplikace zejména nízkoviskózních olejů a emulzí je stříkání při tlaku 4 až 6 MPa. Nejčastěji se používají trysky s plochým paprskem nebo s paprskem tvaru dutého, případně plného kužele (obr. 2). Pro stříkání viskóznějších prostředků na savé podklady lze použít trysku o světlosti 1,1 až 1,8 mm s paprskem tvaru dutého kužele. Pro nízkoviskozní prostředky a menší vydatnost je určena tryska s plochým paprskem, která vytváří velmi drobné kapky zaručující rovnoměrné nanesení tenké vrstvy prostředku na formu. Typ trysky je nutno volit podle doporučení dodavatele prostředku, zpravidla je to typ 8001 nebo 11001, přičemž první dvě až tři číslice označují úhel rozstřiku (80, 110 ) a ostatní číslice pak vydatnost (průtok) trysky za stanovených podmínek. Někteří výrobci trysek mohou používat i odlišný systém značení. Pro vytvoření dokonalé separační vrstvy je nutné použít určenou nepoškozenou trysku a dodržet pracovní tlak. Ve srovnání s tryskou s plochým paprskem vytvářejí trysky s paprskem tvaru dutého kužele kapky větší až o 40 % a trysky s paprskem tvaru plného kužele kapky až 3x větší. Při nízkém pracovním tlaku (cca < 3 MPa) se tvoří kapky větší velikosti, které se na povrchu formy obtížně spojují do homogenního filmu. Naopak při vyšším stříkacím tlaku dochází k rozptýlení velmi malých kapek, které zůstávají v prostoru a vytvářejí aerosol. Zvyšuje se tím riziko znečištění pracovního prostředí a stoupá spotřeba odformovacího prostředku [2]. Nanesená vrstva odformovacího prostředku musí být souvislá a bez místních přebytků a loužiček. Tloušťku vrstvy na nenasákavém povrchu formy můžeme ověřit jednoduchou metodou setřením separační vrstvy prstem. Při optimální tloušťce vrstvy nezanechává prst na povrchu bednění žádnou stopu (obr. 1b). Pokud zůstává na povrchu formy zřetelná stopa s nálitky na obou stranách, je množství naneseného odformovacího prostředku příliš vysoké. Přebytečný materiál je nutno před uložením betonu setřít houbou, gumovou stěrkou nebo hadrem. Okamžik, kdy je možné přebytky odstranit, závisí na typu odformovacího prostředku, zejména na jeho viskozitě a obsahu a typu rozpouštědla. Doba mezi nástřikem a setřením zbylého prostředku před betonáží musí umožnit rozlití a homogenizaci separační vrstvy a odpaření případného rozpouštědla. Formu nebo bednění opatřené odformovacím prostředkem je nutno chránit před poškrábáním při vkládání výztuže, před prachem, znečištěním a deštěm až do doby uložení betonu. Nečistoty a prach usazené na separační vrstvě snižují její hydrofobní charakter a zvyšují riziko zadržení vzduchových pórů na povrchu betonu, porušení homogenity separační vrstvy má za následek změnu struktury a odstínu povrchu betonu. VÝSLEDNÝ POVRCH VÝROBKU Úspěch při výrobě konstrukcí a dílců z betonu s kvalitním pohledovým povrchem je podmíněn splněním mnoha předpokladů. Kromě správné volby a aplikace odformovacího prostředku hrají neopominutelnou roli i další aspekty: formovací technika charakter a kvalita povrchu, tuhost a těsnost, beton druh, kvalita, konzistence, průběh hydratace, ukládání a hutnění betonu technika a časový rozvrh, tuhnutí a tvrdnutí betonu podmínky tvrdnutí, termíny odformování, odformování termíny, způsob, ošetření a skladování výrobků. NĚKTERÉ VADY POVRCHU BETONU Poruchy nepravidelného tvaru i hloubky, rozměrů v řádu centimetrů (lunkry), nehomogenní a segregovaný beton jsou vady málo ovlivnitelné kvalitou bednění a odformovacím prostředkem. Jsou způsobeny kvalitou betonu, tj. jeho složením a konzistencí a způsobem ukládání a hutnění. Bohužel se projeví i v případě, kdy je použit kvalitní odformovací prostředek na povrchu formy dobré kvality (obr. 4). Vady povrchu pravidelného kruhového půdorysu o rozměrech v řádu milimetrů a menší jsou způsobené nedostatečnou kvalitou nanesené odformovací vrstvy kvalitního prostředku na kvalitním povrchu formy (obr. 5 a 6). Po nástřiku velkého množství odformovacího oleje s vysoce těkavým rozpouštědlem na nedokonale očištěnou horní část formy olej stéká a smývá nečistoty a po rychlém odpaření rozpouštědla zůstává na povrchu formy zbytečně silná vrstva oleje, ve které zůstávají zachyceny bublinky vzduchu (obr. 7). Dřevěné bednění z nových neupravených prken a betonáž za nižší teploty působí retardaci tvrdnutí betonu v povrchové vrstvě, a tím změnu odstínu betonu (obr. 8). ZÁVĚR Správné použití odformovacích prostředků je sice jen jedním z mnoha technologických kroků, které ovlivňují kvalitu finálního výrobku, ale i jeden chybný krok může znehodnotit celé dílo. Efektivním a odborným využitím všech možností, které nabízí současná technika, je možné již rovnou během výroby zajistit vysokou kvalitu konečného výrobku a ušetřit tím čas a prostředky později vynakládané na dodatečné úpravy a opravy. Literatura: [1] Povrchy betonových konstrukcí, Chryso Chemie, 2005 [2] Baty G.; Reynolds R.: Release Agents How do they work, Cresset Chemical Company, 2007 [3] Knauber H.: Trennmittel für Beton, SD 12/

40 038

41 POZNATKY Z VÝROBY, DOPRAVY A ZPRACOVÁNÍ POHLEDOVÝCH BETONŮ 1b MILADA MAZUROVÁ 1c Pohledovost betonu je obvykle chápána jako vzhled povrchu betonu, tj. beton působí esteticky a přijatelně v daném prostředí, jak pro uživatele stavby, tak pro okolí (obr. 1). V ČR zatím není žádná závazná norma pro konstrukce z pohledového betonu. Dříve byla dána kvalita povrchu požadavkem ČSN , kde článek říkal, že povrch betonových konstrukcí musí být bez větších dutin a štěrkových hnízd a celková plocha vadných míst nesmí převyšovat 5 % celkového povrchu dané části konstrukce. Požadavky na kvalitu povrchu konstrukcí pozemních komunikací upravuje Kapitola 18 TKP Ministerstva dopravy v příloze P10 Betonové mosty a konstrukce. Podle použitého bednícího materiálu stanovuje kategorie povrchových úprav betonových konstrukcí (A až E), podle dosažené kvality povrchu betonu po zhotovení (a až e). Pohledový beton je zařazen do kategorie (d), která kromě jiného definuje: povrch s jednotnou barvou po odbednění již nevyžaduje žádnou další úpravu, dutiny, hnízda a kaverny se nepřipouštějí, max. hloubka pórů může být 5 mm a průměr 10 mm. Pro úspěšnou realizaci konstrukcí z pohledových betonů je nutná spolupráce všech zúčastněných: investora architekta s projektantem statika projektanta bednění montérů bednění výrobce betonu betonářů stavební firmy. Pro pohledový beton je nutné jednoznačně specifikované zadání a spolupráce všech zúčastněných od počátečních úvah: investor předloží svá očekávání a finanční rámec, architekt s projektantem vypracují dokumentaci, kde určí povrchovou strukturu, rozdělení ploch, barevnost a také kritéria a jejich mezní hodnoty, dle kterých se bude pohledovost betonu posuzovat, 1 a, b, c Detaily povrchů pohledového betonu 039

42 2b 2a statik dodá návrh nosné konstrukce, stavební firma musí pro pohledový beton vybrat dodavatele bednění, který je schopen dodat bednění s požadovanými parametry a výrobce betonu, který výrobu zvládne z hlediska vstupních materiálů i z hlediska kontroly produkce; stavební firma musí rovněž zabezpečit správné uložení a ošetřování betonu. ARCHITEKT A PROJEKTANT Při návrhu betonu se v současnosti obvykle vychází z požadavku projektanta, který definuje požadavek na třídu betonu. Někdy stanoví další významné parametry, které určují vlastnosti betonu z pohledu výsledného produktu (vlastnosti zatvrdlého betonu vodotěsnost, odolnost proti působení chemických rozmrazovacích látek, obrusnost), málokdy z pohledu technologie výstavby betonové konstrukce (konzistenci, dobu zpracovatelnosti, rychlost náběhu pevnosti, požadavky na vývoj hydratačního tepla, požadavky na ošetřování betonu ad.). Téměř nikdy se projektant nezabývá vzhledem povrchu betonu. Přitom již v této době je nutné, pro sjednocení představ všech zúčastněných, určit velikost a strukturu bednících prvků, vyřešit jejich spoje, hrany a umístění kotvících prvků. Určit kvalitu nebedněných ploch. Pokud bude beton barevný, je nutné určit jeho odstín. Pro posuzování výsledných pohledových betonů je potřeba dohody o vzdálenostech, ze kterých budou povrchy posuzovány. Nejvhodnější pro tyto účely je vyrobit referenční plochu cca 2 m 2. STATIK Problém u pohledových betonů nastává zejména při nedostatečné krycí vrstvě výztuže a při extrémně vyztužených konstrukcích (obr. 2). 3a 3b 040

43 2c BEDNĚNÍ Pro konstrukci z pohledového betonu je nutné zpracovat výkres skladby bednění s uspořádáním prken nebo desek na bednícím plášti. Součástí výkresu musí být řešení spár, umístění spínacích tyčí, řešení hran a rohů. Na výslednou kvalitu povrchu betonu má zásadní vliv použité bednění, zejména jeho těsnost, čistota, výběr a aplikace separačního prostředku. Kvalita betonu závisí na materiálu bednění. Savé povrchy bednících desek dávají odolnější betony, ale opakovaným použitím se savý účinek bednění ztrácí. Před prvním použitím by prkna měla být natřena cementovým mlékem a po zaschnutí vykartáčována. Pro pohledové betony se obvykle používají nesavé nebo slabě savé pláště bednění, která dávají hladké světlé povrchy, ale s větším rizikem drobných pórů a různě barevných a lesklých ploch (obr. 3, 4 a 5). Separační prostředek nesmí způsobit poškození povrchu betonu a zároveň musí umožnit lehké oddělení betonu od bednění. Separátoru se musí nanášet jen tenká vrstva, která nesmí stékat nebo vytvářet louže. Pro pohledové betony je vhodnější použití separátorů na bázi rozpouštědel a nanášení separátoru v dostatečném časovém předstihu před betonáží (obr. 6 a 7). Návrh bednění musí respektovat vlastnosti konkrétního čerstvého betonu. Pro samozhutnitelné betony platí vyšší požadavky na těsnost bednění i pro návrh jeho únosnosti. Některé samozhutnitelné betony se chovají téměř jako kapaliny a bednění je nutné dimenzovat skoro na plný hydrostatický tlak. Velikost tlaku na bednění je nejvíce ovlivněna rychlostí a způsobem ukládání betonu (obr. 8). Nejčastější příčinou rozdílné kvality povrchu je střídavé použití starých a nových bednících dílců a netěsnosti ve spojích mezi dílci (obr. 9). 2d 4a 2 a, b, c Celkové uspořádání výztuže by mělo umožnit zasunutí hadice čerpadla a hrušky vibrátoru, pokud není použit SCC, d Otisk nevhodně umístěné distanční podložky výztuže na výsledném povrchu I 3 a, b Bednění pro pohledový beton I 4 a, b Často zanedbávaná údržba povrchů bednicích dílců na našich stavbách 4b 041

44 5a VÝROBA BETONU Obecně lze říct, že pro úspěšnou realizaci pohledového betonu je nutné použít kvalitnější beton, tj. min. C25/30. MATERIÁLY Běžně se v praxi setkáváme s anomáliemi v čerstvém i zatvrdlém betonu vznikajícími při opakované výrobě standardních betonů, kdy dochází k různým výkyvům v pevnostech betonů, ke změnám tuhnutí betonů a ke změnám obsahu vzduchu v provzdušněných betonech. U vstupních surovin se předpokládá, že odpovídají všem požadavkům norem. Rozptyl vlastností vstupních surovin v povolených mezích ovlivňuje zejména betony definovaných vlastností a speciálně pohledové, samozhutnitelné nebo vysokohodnotné betony. Dnešní beton se skládá z pěti vzájemně se ovlivňujících základních složek. Kamenivo křivka zrnitosti použitého kameniva a podíl jemných zrn do 0,25 mm významnou měrou ovlivňují chování betonu. Nízký podíl zrn do 0,25 mm zvyšuje pevnost betonu 5b a omezuje smrštění. Tento beton je ale náchylný ke krvácení, není soudržný a pohledový beton z něj lze vyrobit jen za cenu přidání příměsí. Obsah jemných podílů do 0,25 mm by se měl u pohledových betonů pohybovat okolo 500 kg/m 3. Cement odchylky ve vlastnostech cementů běžný odběratel není schopen zjistit a není schopen ani získat informace o vlastnostech, které ovlivňují spolupůsobení cementu a přísad. Při současných velkých objemech betonářských prací se stává problémem i horký cement, který negativně ovlivňuje změny konzistence a počátek tuhnutí betonu, zejména v letním období. Úbytek vody odparem mění vodní součinitel, a tím i barevnost betonu. Voda snížení obsahu záměsové vody snižuje porozitu betonu, a tím lze zvýšit jeho pevnost a hutnost. Při velmi nízkém obsahu záměsové vody je ale nutné beton dobře ošetřovat, aby ve vnitřním průřezu nedocházelo k tzv. samovysychání a k rozvoji velmi jemných mikrotrhlinek. 7a 7b 042

45 6a Přísady dnešní moderní plastifikátory na bázi polykarboxylátů a polyoxyetylénu zabraňují vzájemnému nalepování částic cementu na sebe jednak elektrostatickým odpuzováním a jednak vytváří fyzickou bariéru okolo povrchu zrn. Jejich použitím lze vyrábět betony od tradičních B 20 až po vysokohodnotné C100/115, včetně betonů pohledových, samozhutnitelných, s minimální ztrátou zpracovatelnosti, vylepšujeme doby tuhnutí, odstraňujeme problémy segregace a bleedingu. Široký sortiment používaných materiálů na trhu dává možnost velkého výběru, ale nedostatek informací o kompatibilitě produktů s různými cementy vede často k nežádoucím jevům. Na účinnost přísad má zásadní vliv jemnost mletí cementu (velikost měrného povrchu) a jeho mineralogické složení (zejména obsah C 3 A, CaSO 4 ) a minerály strusky a popílků. Betony při použití polykarboxylátových přísad reagují citlivěji na množství záměsové vody, obecně se hůře provzdušňují a vlivem delší přepravy u nich může docházet ke změnám obsahu vzduchu. 6b 8c 8a 8b 5 a, b Srovnání povrchu betonu po použití očištěného a neočištěného povrchu bednění 6 a, b Porovnání povrchů betonu po použití různých separačních prostředků 7 a, b Barevné skvrny po použití nevhodného separačního prostředku I 8 a, b, c Vady vzniklé netěsností bednění 043

46 10a kužele až 250 mm). Obdobně u těchto směsí dochází vlivem dopravy (v závislosti na rychlosti otáčení bubnu) ke zvýšení obsahu vzduchu v provzdušněných betonech. 9 Příměsi nejčastěji využívané příměsi, které výrazně proměňují technologické a výsledné parametry betonu, jsou na bázi popílku, strusky, kamenné moučky a mikrosiliky. Zejména pro popílky platí, že rozptyl vstupních vlastností zásadně ovlivňuje chování čerstvého betonu a trvanlivost betonu v konstrukci. Přirozenou barvou betonu je šedá v mnoha odstínech. Malá část betonů se dnes probarvuje práškovými pigmenty. Udržení stálé barevnosti betonu závisí zejména na přesném dodržení vodního součinitele a na konstantním podílu jemných částic v kamenivu. UKLÁDÁNÍ Beton je nutné ukládat tak, aby se netvořila hnízda a nedošlo k jeho rozmíšení. Na místo určení musí být ukládán plynule a nesmí volně padat z výšky vyšší než 1,5 m. Obvykle se beton vibruje ponornými vibrátory, přičemž se vibrátor nesmí dotýkat výztuže ani bednění. Vibruje se rovnoměrně po vrstvách a hruška vibrátoru se vytahuje pomalu a kolmo k povrchu. Pokud je vibrátor vytažen příliš rychle nebo je beton převibrován, zůstávají v něm drobné vzduchové póry. Jednotlivé na sebe ukládané vrstvy betonu je nutné vzájemně provibrovat, ale nesmí se zhutňovat již tuhnoucí beton (obr. 10). Náběh pevnosti i rychlost tuhnutí jsou závislé na teplotě a navržený beton musí pokrýt různé podmínky při dopravě VÝROBA Doba míchání ovlivňuje kvalitu betonu a rovněž teploty vstupních surovin mají vliv na konzistenci betonu a její změnu v čase. Pro zjištění okamžité konzistence je nutný konzistoměr v míchacím jádře a výhodné jsou i funkční sondy vlhkostí v kamenivech. V podmínkách transportbetonu, kde se neustále mění vstupní suroviny vzhledem k velké spotřebě materiálů a neustálým novým dodávkám, je stejnoměrnost výroby velmi náročný, obtížně zvládnutelný proces. DOPRAVA U nedostatečně zhomogenizovaných směsí v míchacím jádře betonárny se u některých superplastifikátorů polykarboxylátové báze projevuje změna konzistence a pohyblivosti betonu vlivem dopravy (ze sednutí kužele 150 až 200 mm na sednutí 9 Detail těsnícího pásku I 10 a, b Hnízda způsobená nedostatečným zhutněním, c Nevhodně provedená sanace povrchu I 11 a, b Ošetřování betonu zakrytím folií I 12 Zabezpečení pohledového betonu před poškozením během pokračující výstavby 11a 044

47 10b 10c a betonáži, tj. vysoké i nízké teploty. Osvědčilo se zjišťování počátku a doby tuhnutí speciálních betonů v různých teplotních režimech. Tyto doby jsou získány pomocí zkoušky tuhnutí betonu dle ČSN (zkouška penetračního odporu na cementové maltě), určují rychlost betonáží a omezují vznik tzv. neplánovaných pracovních spár. OŠETŘOVÁNÍ Ideálem je dlouhodobé vlhčení. K poškození povrchu betonu může dojít i jen dočasným krátkodobým vysušením a opětovným namočením. Nejchoulostivější jsou konstrukce s malou tloušťkou a velkou povrchovou plochou. U masivních konstrukcí není vhodné konstrukce kropit. Nebezpečná není vlastní teplota betonu, ale teplotní spád mezi horkým jádrem a ochlazovaným povrchem. Z tohoto důvodu je dobré konstrukce zateplit a odstraňování izolací dobře zvažovat. K nejlepšímu ošetřování pohledových betonů patří zakrytí fóliemi (obr. 11). ZÁVĚR Při mimořádně pečlivé přípravě, při odpovědné spolupráci autora projektu, stavby, výroby je možné dát dohromady mnoho protichůdných požadavků na beton. Současné možnosti volby složek, míchání, dopravy a ukládání směsi, jejího hutnění a ošetřování umožňují vyrábět náročné pohledové konstrukce. Přesto není proveditelná betonová konstrukce ve zcela jednotné barvě s dokonale rovnoměrnou strukturou pórů a plochy absolutně bez pórů. Podmínkou kvalitního výsledku je mimořádná péče věnovaná všem činnostem a do detailu plněné předepsané postupy. Největším nebezpečím je selhání lidského faktoru. Je nutné sledovat nejen technické parametry, ale též organizaci práce a kontrolu činností od přípravy, přes stavbu a betonárnu až po ošetřování (obr. 12). Pro pohledové betony platí stejné pravidlo jako pro většinu speciálních betonů: Dozor po celou dobu realizace. 11b

48 BAREVNÝ SAMOZHUTNITELNÝ BETON NÁVRH SMĚSI A VLASTNOSTI 1a 1b ANAHÍ LÓPEZ, JUAN MANUEL TOBES, RAÚL ZERBINO A BRYAN E. BARRAGÁN Užití barevného betonu představuje možný způsob, jak zvýšit hodnotu objektu po estetické stránce. Hodnocení estetiky objektu navrženého z betonu obvykle přichází na řadu až po posouzení mechanických vlastností materiálu nosné konstrukce. U veřejnosti pojem beton stále vyvolává představu šedé, špinavé, masivní (tj. hmotné) a monotonní stavby. Příklady moderních betonových konstrukcí z posledních let, např. e-tower v brazilském Sao Paulu (červený HPC beton s tlakovou pevností 125 MPa), pilíře japonského mostu Ritto z béžového samozhutnitelného betonu, pět různobarevných betonových budov neobvyklých tvarů obchodního a kancelářského komlexu Kitakyushu River Walk nebo právě dokončované administrativní budovy v Barceloně s obkladem z růžového sklovláknobetonu, ukazují, že to může být jinak. Na druhou stranu, existuje řada příkladů, kdy si technologické postupy výstavby betonové konstrukce a požadavky proveditelnosti vynutily úpravy projektu, které vedly k nárůstu objemu nosných prvků. V tomto směru je samozhutnitelný beton (SCC tekutý beton se schopností beze zbytku vyplnit celý objem vymezený bedněním bez následného hutnění) vhod- 046

49 2 nou alternativou, která umožňuje výstavbu štíhlých a esteticky atraktivních konstrukcí. SCC prošel v posledním desetiletí rozsáhlým vývojem, jehož výsledky podpořily použití SCC na mnoha zajímavých stavbách. V Evropě je poměrně široce užíván ve výrobě betonových prefabrikátů, ale běžným se postupně stává i při výstavbě monolitických betonových konstrukcí. Uvážíme-li základní vlastnosti SCC dané jeho konzistencí, je další výzkum a vývoj směrem k barveným betonům mimořádnou výzvou. Ve španělské Barceloně je dokončováno nové Soudní centrum: osm budov s fasádami z barevného samozhutnitelného betonu (červená, žlutá, zelená, oranžová, hnědá, černá a bílá) [1]. Barevné pigmenty mohou ovlivňovat vlastnosti čerstvého betonu. Studie cementové malty ukázaly snížení zpracovatelnosti [2] po přidání žlutého nebo červeného pigmentu, ale ne v případě černého. Reologické studie [3] potvrzují zvýšení koheze po přidání červených, žlutých nebo černých pigmentů 1a, b Barevné fasády z SCC betonu City of Justice v Barceloně, architekt David Chipperfield 2 Barevné fasády z SCC betonu Campus Audiovisual v Barceloně, architekt David Chipperfield 047

50 3a 3b na bázi oxidů železa. Přidáním pigmentů je tedy možno snížit obsah fillerů v čerstvém betonu [4]. Tekutost SCC umožňuje na jedné straně lepší distribuci pigmentových zrnek v čerstvém betonu, a tím stejnoměrnost barvy [5], na druhé straně je třeba věnovat zvýšenou pozornost výběru typu a povrchu bednění a odbedňovacím přípravkům. Vyšší stejnoměrnosti barvy lze dosáhnout při použití nepropustného bednění, méně vzduchových pórů zůstane na povrchu, jsou-li do bednění vloženy nasákavé vložky. Bublin v čerstvém betonu ubývá se snižováním obsahu písku, zvláště hrubých zrn, ale nízký obsah písku zvyšuje barevnou nestejnoměrnost [6, 7]. Typ cementu a jeho variabilita má také vliv na výslednou barvu betonu, stejně jako jemné kamenivo, příměsi a přísady. Superplastifikátory zvyšují zpracovatelnost a homogenitu, umožňují lepší disperzi cementových a pigmentových zrn, výsledný beton má však tmavší odstín a je náchylnější k tvorbě vápenných výkvětů [8]. Ošetřování čerstvého betonu a podmínky jeho trvalé expozice jsou určující faktory pro dlouhodobý vzhled barveného betonu; obecně platí: ošetřujeme-li beton po kratší dobu, získáme světlejší odstín žádané barvy [7]. Z látek používaných k barvení betonu ve hmotě jsou nejčastější syntetické pigmenty. Požadavky na jejich užití jsou detailně specifikovány v několika normách a doporučeních [9 až 13]. Zrnka pigmentu mají velikost řádově srovnatelnou se zrnky cementu a jejich přidáním lze ovlivnit viskozitu cementové pasty a požadavky na obsah vody a množství přidaného superplastifikátu. Na druhé straně vhodným návrhem betonové směsi s přidáním pigmentů můžeme získat materiál lepších vlastností. Zkoušky potvrdily, že osvědčená metodologie návrhu SCC je použitelná i pro C-SCC. Úpravy složení cementové malty byly zaměřeny na zajištění samozhutnitelnosti betonu. Posledním krokem po vyladění tekuté a kohezivní maltové matrice byl výběr vhodné velikosti a barvy zrn kameniva. Jsou-li možné různé frakce kameniva, je vhodná jejich kombinace vedoucí k maximálnímu vyplnění betonovaného objemu strukturou kameniva. Byly zkoušeny vzorky čerstvého C-SCC betonu: šedý cement byl kombinován s fillerem z mletého vápence s přidáním různých pigmentů, žlutého, červeného a černého na bázi oxidů železa a uhlíkové černi. Obsah pasty v objemu SCC byl držen konstantní. Výsledky ukázaly, že pro udržení stejné koheze a tekutosti jako v případě základního SCC, jsou-li přidány pigmenty, je třeba zvýšit dávku superplastifikátoru. Přidání pigmentů však současně zvýšilo viskozitu betonu při zkoušce rozlitím. Pro návrh směsi požadovaných vlastností může být tento fakt výhodou, která umožní dosáhnout robusnější směsi (méně citlivé na malé změny v proporcích jednotlivých složek) a s vyšším odporem k segregaci kameniva. Jednotný a vysoce kvalitní konečný povrch byl získán na všech vzorcích barvené malty i barveného samozhutnitelného betonu odlitých v různých formách, PVC, ocel, dřevo a sklo. Pro ocelové a dřevěné formy byly použity odbedňovací prostředky na olejové nebo vodní bázi, které zabránily vytvoření velkého množství bublinek na povrchu betonovaných vzorků. Na maltových i betonových vzorcích byly provedeny colorimetrické testy s porovnáním barevných parametrů vzorků C-SCC. Projekt potvrdil, že barvený samozhutnitelný beton je velmi atraktivní alternativou pro architektonickou tvorbu jak v možných tvarech, tak barvách oproti tradičnímu pojetí návrhu betonové konstrukce. Otvírá se zde nové pole pro aplikaci velmi slibného materiálu. Se souhlasem autorů uvádíme zkrácenou verzi překladu originálního textu článku. Jeho plná verze bude zařazena do některého z příštích čísel časopisu Beton TKS. Tab. 1 Parametry barev měřené na vzorcích betonu (C) a malty (M), systém CIELAB Série Pigment L* a* b* C* h* ΔE* Cy žlutý (y) My ,7 Cr červený (r) Mr ,7 Ccb uhlíkový Mcb černý (cb) 29 <0, ,0 Cb 45 <0,5 <0, černý (b) 5,0 Mb 50 <0,5 <0, Prvky pouličního parteru z barevného SCC betonu, produkce a Escofet, b Mago (Badolona, Španělsko) 4 Test rozlití a okraje koláčů čerstvých betonových směsí s různými pigmenty (červený, žlutý, uhlíková čerň a černý), povrchy vzorků betonovaných do forem z PVC trubky a ocelového hranolu 5 System CIELAB 6 Malty připravené z šedého cementu s různým podílem žlutého pigmentu; zkoušky rozlití a kolorimetrické měření povrchů vzorků z ocelových, dřevěných a skleněných forem 7 Barevné parametry měřené na betonech a maltách 048

51 Literatura: [1] Garcia Davila F., Sempere Vera M., Álvarez A., Ainchil J.: Coloured SCC for Justice City of Barcelona, Proc. 1st Spanish Congress on SCC, Valencia, Spain, pp , 2008, in Spanish [2] Lee H., Lee J., Yu M.: Influence of inorganic pigments on the fluidity of cement mortars, Cement and Concrete Research, Vol. 35, N 4, pp , 2005 [3] López A., Tobes J. M., Torrijos M. C., Barragán B., Giacchio G., Zerbino R.: Effect of pigments on the rheological properties of mortars for SCC, 5th Int. RILEM Symp. on SCC, Ghent, Belgium, Vol. 1, pp , 2007 [4] Collepardi M., Passuelo A.: The best SCC: stable, durable and colourable, IV Int. ACI/ CANMET Conf. on quality of concrete structures and recent advances in concrete materials and testing Furnas Centrais Elétricas S.A. Goiania, Brazil, 2005 [5] European Project Group 2005, The European Guidelines for Self-Compacting Concrete Specification, Production and Use, SCCGuidelinesMay2005 pdf [6] Gómez Fernández J.: Estructura de concreto aparente, Simposio Internacional sobre concretos especiais Universidade Estaudal Vale do Acaraù, Sobral, Brazil, 22 p, 2002 [7] Mindess S., Franis Young J., Darwin D.: Concrete, 2nd-ed. Edited by Pearson Education, Inc. Upper Saddle River, USA. ISBN , 629 p, 2003 [8] Coelho F. d C.: Variación del color y textura superficial de hormigones vistos, con adición de pigmentos inorgánicos, sometidos a distintos estados de exposición ambiental, Doctoral Thesis, Universidad Politèctnica de Madrid, 248 p, 2000 [9] EN 12878:2005 (E). Pigments for the colouring of building materials based on cement and/or lime-specifications and methods of test [10] ASTM C Standard Specification for Pigments for Integrally Colored Concrete [11] BS 1014:1975 Specification for pigments for Portland cement and Portland cement products [12] DIN Testing of pigments; pigments for colouration of building materials based on cement or lime [13] ACI 212.3R-91. Chemical Admixtures for Concrete, ACI Com 212, Chapter 6: Miscellaneous admixtures, p 25 Slump-flow Perimeter zone PVC tubes Steel prisms Series of mortars Grey Grey + 2% Yellow Grey + 4% Yellow Grey + 6% Yellow Slump flow R SF: 270 mm SF: 260 mm SF: 255 mm SF: 246 mm Steel Y L*C*h* (74,6,78º) L*C*h* (73,24,81º) L*C*h* (72,33,78º) L*C*h* (71,38,77º) Wood CB L*C*h* (70,6,84º) L*C*h* (68,17,81º) L*C*h* (65,25,77º) L*C*h* (67,31,78º) Glass B L*C*h* (73,5,75º) L*C*h* (71,20,80º) L*C*h* (70,28,78º) L*C*h* (70,32,76º) -b* -a* L* L* +a* -b* -b* +a* -a* C* h* +b* L* White L* Black L*: light/darck -b*/+b*: greener/redder -a*/+a*: bluer/yellower Parameter b* Parameter a* CY MY CR MR CCB MCB CB MB Lightness L* Saturation C*

52 ÚDRŽBA A OPRAVY POHLEDOVÉHO BETONU VÁCLAV PUMPR, JIŘÍ DOHNÁLEK Stěžejním cílem při údržbě a opravách pohledového betonu je v prvé řadě udržení či obnova jeho vzhledu. Právě naplnění tohoto cíle je však dosti obtížné a naráží objektivně na řadu technických limitů a, to možná především, na problémy podmíněné subjektivně. Sem náleží např. obtížně definovatelná barevnost ploch, struktura povrchu, drsnost, přítomnost či nepřítomnost drobných imperfekcí v povrchu (které jsou jednou vítány, v jiných případech tvoří předmět reklamace), obtížně dosažitelná obnova reliéfu bednění, otisku plastových matric apod. Je vhodné předeslat, že sanační opatření či preventivní zásah musí vedle obnovy či udržení žádoucího vzhledu pohledové a 3 4b 050

53 ho betonu přispívat i k zajištění odpovídající trvanlivosti povrchů z hlediska korozního (karbonatace, mrazové narušování aj.), mechanické odolnosti atd. Povrch pohledového betonu je, jako u všech silně porézních stavebních materiálů, citlivý k celé řadě vlivů, ochotně absorbuje vodu i jiné kapalné látky (zejména oleje), v povrchových vrstvách ulpívá snadno prach i jiné nečistoty. Porézní povrch se snadno zbarvuje, pokud na něj působí trvale či periodicky úkapy z dešťových svodů a klempířských prvků, porézní povrch usnadňuje úchyt mikroorganizmů atd. Zejména v exteriéru je řada těchto vlivů velmi intenzivní. Na vzhled pohledového betonu má mimořádně výrazný vliv vlhkost. Nerovnoměrnost ve vlhkosti povrchových vrstev, resp. nerovnoměrnost v rychlosti jejich vysychání může vést k trvalému či dočasnému posunu v barevnosti jednotlivých oblastí, transport vlhkosti vede obvykle i k tvorbě nežádoucích výkvětů. V neposlední řadě je nutno připustit, že mnoho konstrukcí z pohledového betonu přímo vybízí k vandalským útokům sprejerů či tvůrců pouličního graffiti. Je nutno mít vždy na paměti, že pohledový beton je z estetického hlediska proměnlivý, snadno zranitelný jak vlivy okolního prostředí, tak i vandalskými útoky. Povrch pohledového betonu má, zejména v exteriéru, sklon k přirozenému stárnutí (patinaci), což může být opět subjektivně vítáno či naopak hodnoceno negativně. V nejobecnějším slova smyslu lze říci, že v závislosti na stáří betonu, jeho kvalitě či aktuálním stavu mohou nastat následující případy: Konstrukce z pohledového betonu je zhotovena kvalitně, bez defektů, je investorem či projektantem bez výhrad akceptována. Ochrana takového betonu je zásahem čistě preventivním. Jde o to předejít nežádoucímu znečišťování povrchu, předejít koroznímu působení prostředí a tam, kde toto nebezpečí hrozí, může jít o ochranu před vandalizmem. Povrch konstrukce ihned po dohotovení (odbednění) vykazuje jeden či více defektů, investor či projektant stav pohledového betonu reklamují. Je nezbytné provést na čerstvém betonu opravný zásah, který uvede povrch konstrukce či prvku do žádoucího stavu. Ten musí být obvykle investorem jednoznačně specifikován a vzájemně odsouhlasen se zhotovitelem. Pochopitelně i tyto konstrukce či prvky mohou být preventivně chráněny jako v předchozím případě. 1 Povrch betonové dlaždice částečně ošetřený hydrofobním prostředkem nepatrný barevný rozdíl 2 Povrch betonových dlaždice částečně ošetřený penetračním prostředkem na bázi epoxidových pryskyřic 3 Povrch beton. dlaždice částečně ošetřený uzavíracím a finalizačním nátěrem s obsahem hydrofobizujících složek 4 a Kontrolní smáčení povrchu, b Po části ošetřené hydrofobním prostředkem voda stéká, neošetřený povrch je silně smáčen Konstrukce či prvek z pohledového betonu vykazuje nežádoucí změny v estetickém vzhledu, a to jako důsledek přirozeného stárnutí, jednorázového poškození (např. mechanického), korozního porušení, znehodnocení v důsledku vandalského ataku apod. Je zřejmé, že v závislosti na tom, o jaký druh opatření, zásahu se jedná, budou se lišit i použitelné metody, materiály a technologie. PREVENTIVNÍ OCHRANA/ÚDRŽBA NOVĚ ZHOTOVENÝCH KONSTRUKCÍ Primárním preventivním opatřením pro dlouhodobé zachování odpovídajícího vzhledu musí být vlastní konstrukční řešení. Je třeba eliminovat rovné nespádované plochy, kde může v exteriéru docházet k zadržování sněhových či dešťových srážek a prachu. Hladová či mírně kyselá voda z tajícího sněhu resp. deště může relativně velmi rychle narušit vzhled povrchu pohledového betonu. Rovněž je nezbytné vyřešit konstrukční detaily tak, aby voda stékající z oplechování nepřicházela do trvalého či periodického kontaktu s povrchem betonu. Rezavé skvrny či zbarvení od sloučenin mědi jsou následně prakticky neodstranitelné. To se týká i solných či karbonátových výkvětů, které se tvoří obvykle v důsledku trvalého transportu vlhkosti betonem. Samostatnou otázkou je správné nadimenzování dilatací. Trhliny v pohledovém betonu působí mimořádně rušivě a jejich odstranění bývá obvykle, zejména pokud jsou aktivní, z estetického hlediska neřešitelné. V interiéru je nutno pečlivě zvážit řešení takových detailů jako je napojení svislých stěn do podlah či schodišťových stupňů. Údržba resp. čištění vodorovných ploch vede téměř vždy k nežádoucímu a obtížně odstranitelnému ušpinění kontaktních ploch. To samé platí o vetknutí zábradlí do pohledového betonu. V exponovaných veřejných budovách se kontaktní plochy rychle ušpiní a jejich čištění je velmi komplikované. Mezi nejúčinnější preventivní opatření bránící zaprášení povrchů a usnadňující jejich následnou údržbu patří hydrofobizace povrchů. Hydrofobizované (nesmáčivé) povrchy zabraňují pronikání vody a vodných roztoků do podpovrchových partií, což má významný dopad na čistotu ošetřených ploch i jejich korozní a mrazovou odolnost. Hydrofobizace se provádí alkalicky odolnými polysiloxany či oligomerními silany, a to buď ve formě roztoku v organických rozpouštědlech, nověji pak ve formě vodou ředitelných emulzí. Opatření je technologicky velmi jednoduché, podmínkou je pouze dostatečně suchý podklad, v případě použití emulzí přiměřené odmaštění povrchu a odstranění odbedňovacích přípravků. Výhodou je to, že použití hydrofobizačních prostředků nevede k zvýraznění zbarvení či ztmavnutí povrchu. Další možností je opatřit povrch pohledového betonu uzavírací impregnací, která vytváří v pórovém systému narozdíl od polysiloxanů souvislý film. Prostředky pro to používané jsou buď styrenakrylátové či styrenbutadienové alkalirezistentní disperze nebo prostředky na bázi organických jednosložkových či vícesložkových pryskyřic. Opatření podobně jako v předchozím případě zabraňuje v přístupu vody do pod- 051

54 povrchových partií, dochází zpravidla k určitému zpevnění povrchu v mechanickém slova smyslu. Opatření omezuje špinivost povrchu, může bránit karbonataci, zvyšovat korozní odolnost. Povrch betonu má zvýrazněné zabarvení, dochází k prokreslení trhlin i jiných imperfekcí. Technologicky jde opět o nenáročný zásah, suchý, prachu zbavený podklad bývá předností. Obdobný dopad na vzhled povrchu pohledového betonu má i preventivní nanášení tzv. antigraffiti nátěrů. Ty si obvykle nekladou za cíl znemožnit nanášení sprejerských výtvorů, ale usnadnit především jejich případné odstranění. Často se kombinují s výše uvedenými uzavíracími impregnacemi. Účinnost těchto prostředků je dosti často problematická, pozitivem je, že zpravidla alespoň brání průniku barevných pigmentů do větší hloubky pórového systému betonu. V každém případě je nutno připustit, že odstranění uměleckých výtvorů nebývá z betonu nikterak snadné. Doposud jmenované ochranné prostředky mají malou či velmi omezenou schopnost zpomalit karbonataci, popř. zvýšit odolnost povrchu k jiným korozním faktorům. K tomu je obvykle nezbytné použít speciálně formulovaných prostředků sekundární ochrany. Ty však mají i v transparentní podobě výrazný dopad na vzhled povrchu, navíc v přítomnosti drobných imperfekcí bez předchozího vytmelení povrchu se jejich účinnost dramaticky snižuje. Přestěrkování (vytmelení) povrchu jemnými stěrkami a následná aplikace speciálně formulovaného prostředku sekundární ochrany však nebývá již považována za pohledový beton. Strukturně i barevně se totiž jedná o více či méně homogenní plochy, které se podobají spíše klasickým omítkovým systémům. OPRAVA NOVĚ ZHOTOVENÝCH KONSTRUKCÍ V průběhu výstavby železobetonových konstrukcí z pohledového betonu či při výrobě a transportu prefabrikátů může dojít k celé řadě drobných i závažnějších poruch. Nejčastěji se jedná o mechanické poškození hran a rohů, řidčeji se vysky- 052

55 5a 5b 6a 5c 5d 6b 5 a Příprava fasádních prefabrikovaných betonových desek k transportu, b Obtisk prokladových desek na fasádním panelu, c Vyčištěný povrch, d Detail opraveného panelu 6 a Tryskání podhledu mostu tlakovou vodou s pískem, b Pohled na očištěný a ještě neočištěný povrch tuje mechanické poškození ploch. Nedostatky v technologickém zpracování mohou způsobit vznik nezhutněných hnízd, k zachycení většího množství vzduchu při povrchu prvků, k přelivům a nedostatkům ve styku jednotlivých bednících prvků atd. Velmi problematickým defektem jsou trhliny bez ohledu na důvod jejich vzniku. Jejich estetické odstranění z povrchu je velmi obtížné či nemožné, jak již bylo uvedeno výše. Odstranění nežádoucích přelivů v oblasti styků či pracovních spár se často s neuspokojivým výsledkem řeší broušením povrchu, ve větším rozsahu pak pemrlováním či mechanickým pikováním. V důsledku těchto zásahů do povrchu betonu dochází k obnažení hrubých podílů kameniva, z estetického hlediska je to zásah často neakceptovatelný. Stěrkování či tmelení povrchu sice částečně může mechanicky odstraněné partie zaretušovat, ale bez následného celoplošného převrstvení strukturním nátěrem bývají tyto opravy trvale viditelné. Menší poruchy, olámané rohy a hrany se zpravidla s úspěchem opravují polymermaltovými či polymerbetonovými kompozicemi. Ty vynikají jednak velmi dobrou přídržností k podkladu a jejich barevný odstín je obvykle možné přizpůsobit barvě opravovaného prvku, což bývá obzvlášť významné u betonů barevných. Vhodně voleným plnivem je možné úspěšně retušovat i odchylky v drsnosti či hladkosti opravených poškozených ploch. U větších či rozsáhlejších poškození a defektů je obvyklé používat spíše polymercementové kompozice, kde pojivou složkou je portlandský cement zušlechtěný přidanými polymery. Z technologického hlediska jde o relativně náročný zásah. Použitím polymercementových kompozic se dosahuje jen zřídka odpovídajícího barevného odstínu, struktura opravovaných a neopravovaných míst nebývá zcela stejná. Často proto bývá nezbytné povrch finalizovat buď sjednocující stěrkou, strukturní omítkou či strukturním nátěrem, tedy postupy, které ve výsledku již obvykle do toho, co pod pojmem pohledový beton chápeme, nespadají. 053

56 7a 7b 8a 8b 8c 8d 7 a Původní povrch fasádního panelu, b Zbroušený povrch téhož panelu 8 a Povrch betonové dlaždice ošetřený antigraffiti nátěrem, b Neúspěšné odstraňování graffiti tlakovou vodou, c Ukázka odstranění graffiti metodou vacublast, d Užití metody vacublast k odstranění grafffiti v praxi ÚDRŽBA A OPRAVA STARÝCH A POŠKOZENÝCH KONSTRUKCÍ Nejčastějším úkonem z hlediska údržby pohledového betonu je čištění povrchu. V závislosti na charakteru a rozsahu znečištění je možno volit z řady metod, důležitým aspektem při volbě postupu by měl být především minimální dopad na vzhled povrchu. Nejjednodušším a současně nejšetrnějším postupem je tlakové mytí vodou. Tento postup je zejména účinný u povrchů preventivně hydrofobizovaných či impregovaných. Účinnost 054

57 zásahu se zvyšuje použitím teplé vody a ekologicky šetrných a odbouratelných saponátů. Metoda nemá při tlacích do 40 bar prakticky žádný dopad na strukturu povrchu. Pochopitelně je omezeně použitelná v interiérech či obecně tam, kde může být problémem vlhkost. Velmi účinnou metodou čištění povrchů betonových konstrukcí a dílů je použití parních čističů. Metoda tryskající proti povrchu páru předehřátou na cca 140 ºC o tlaku přibližně 4 bary je účinná na čištění olejových skvrn či mastnot obecně a výborně se uplatňuje při odstraňování graffiti tam, kde byly použity antigraffiti prostředky, zejména na voskové bázi. I tato metoda má prakticky zanedbatelný dopad na strukturu povrchu betonu, a je proto k čištění pohledového betonu velmi vhodná. Mezi velmi šetrné a progresivní metody, které nacházejí uplatnění opět především při odstraňování graffiti, náleží postup označovaný jako vacublasting, tryskání v podtlaku. Metoda spočívá ve vytváření podtlaku nad vymezenou částí povrchu, přičemž v důsledku toho je do speciálně konstruované komory nasáváno vhodné abrazivo. To je společně s odstraněným prachem, barvami a dalšími nečistotami odsáváno. S ohledem na to, že je možno volit abraziva různé tvrdosti, má tento postup malý či zanedbatelný dopad na strukturu povrchu betonu, zejména jsou-li použity organické drtě velmi šetrné k podkladu. Při použití skleněných či korundových drtí se sice zvyšuje účinnost zásahu, ale pochopitelně i hloubka zásahu, a tím i dopad na výsledný vzhled takto čištěného povrchu. V tomto ohledu je metoda podobná klasickému tryskání pískem či nesilikátovými abrazivy, kdy je proti povrchu čištěného betonu abrazivo vrháno proudem vzduchu. Hloubka zásahu, a tím i charakter vyčištěného povrchu, odvisí od granulometrie abraziva, od toho zda se jedná o ostrohrannou drť či oblá zrna a na řadě dalších faktorů (doba tryskání aj.). S obdobným dopadem na vzhled povrchu lze počítat při použití vysokotlakého vodního paprsku (VVP). V obou zmíněných variantách se jedná o velmi rozšířené technologické postupy, které jsou hojně využívány při opravách železobetonu i jiných stavebních konstrukcí. Při použití v interiéru může být velkým problémem generovaný prach, resp. v případě VVP generovaný vodný aerosol. Pokud došlo k poškození či rozpadu povrchu pohledového betonu, např. v důsledku působení posypových solí (CHRL), v důsledku koroze ocelových výztužných vložek apod., nezbývá obvykle nic jiného, než realizovat opravu pohledového betonu klasickým sanačním postupem. Z povrchu opravované konstrukce musí být v takovém případě odstraněn veškerý nesoudržný, uvolněný, zvětralý či jinak viditelně poškozený beton. Korodující výztuž musí být šetrně uvolněna a zbavena korozních zplodin. Pokud bude následně reprofilace realizována pomocí polymercementových kompozic, je povrch betonu bezpodmínečně nutné náležitě provlhčit, a to průběžně alespoň 120 min. před aplikací správkového materiálu. V případě potřeby je možné kotvit reprofilační materiál k podkladu adhézním můstkem. Povrchy, z nichž byl odstraněn beton, jsou při klasicky prováděné sanaci doplněny na původní průřez. S ohledem na rozsah poškození se správková reprofilační malta nanáší buď zednickým způsobem nebo způsobem strojním. V současné době je obvyklé používání prefabrikovaných (továrně vyráběných) objemově kompenzovaných polymercementových kompozic s přídavkem mikrovýztuže (PP vlákna, alkalirezistentní skleněná vlákna), přísadami zlepšujícími přídržnost apod. Rozsahem menší poruchy, především v interiéru, je možné opravit i speciálně formulovanými polymermaltovými kompozicemi. Jak bylo řečeno již v předchozí části, tyto kompozice vynikají velmi dobrou přídržností k podkladu a velkou výhodou je možnost přizpůsobit jejich barevný odstín barvě opravovaného prvku. Obecně je ovšem nutno připustit, že u pohledových betonů, u kterých se projevily poruchy ve větším rozsahu, se povrchy takových konstrukcí do původní podoby sanují velmi nesnadno, obvykle to není technicky ani ekonomicky proveditelné. V takovém případě je nutno počítat s nově pojatou finalizací povrchu. K tomu lze použít poměrně široké palety možností, např. vytmelení a sjednocení celého povrchu jemnou stěrkou (tzv. egalizace) a následné nanesení krycího barevného nátěru. Osvědčuje se použití strukturních nástřiků, různých probarvených, škrábaných omítek, používají se i polymery pojené ve hmotě probarvené kompozice napodobující přírodní kámen, dále jsou dostupné a poměrně hojně používané i obklady sklocementovými či obecně vláknocementovými prvky s rozmanitým dekorem. Výhodou těchto řešení je zajištění odpovídající trvanlivosti opravených povrchů, možnost propůjčit povrchům zcela nový vzhled, a to jak ve smyslu strukturním či barevném. Použití obkladových prvků umožňuje velmi často i účinnou ochranu vůči vandalským útokům, usnadňuje se čistitelnost takto řešených povrchů, u dopravních i jiných staveb je možné zvýšit specificky korozní odolnost atd. Pochopitelně je třeba otevřeně připustit, že nemožnost či ekonomická neprůchodnost obnovy původního vzhledu může být v řadě případů vnímána jako zásadní a velmi negativní problém. ZÁVĚR Oprava a údržba pohledových betonů je oborem, kde se uplatňuje řada technologií a materiálů široce využívaných i v jiných nestavebních oborech (např. údržba a obnova přírodního kamene). Základním předpokladem pro dlouhodobou trvanlivost konstrukcí z pohledového betonu je nejen bezchybné provedení při výstavbě a výrobě, ale, jak bylo již zdůrazněno, i konstrukční a projektové řešení. To v maximální možné míře musí eliminovat výše zmíněná rizika, musí předejít vzniku trhlin a rovněž dobré konstrukční řešení by mělo usnadnit i běžný každodenní úklid a provoz interiérů. Narozdíl od interiérů, vyžaduje pohledový beton v exteriéru, a to především v městském prostředí, pravidelnou údržbu. Za předpokladu, že železobetonová konstrukce z pohledového betonu je dobře navržena a realizována a zároveň je zajištěna odpovídající údržba jejího povrchu, pak má nesporně všechny předpoklady plnit dlouhodobě svoji estetickou funkci a umožňuje propůjčit architektonicky přitažlivou podobu i řadě dopravních a inženýrských konstrukcí. 055

58 056

59 VÝROBA VYMÝVANÝCH POVRCHŮ BETONU 1 JIŘÍ ŠAFRATA Odhalení zrn kameniva vytvoří působivou betonovou plochu. Přestože technologie vymývání betonu není nová, zaznamenává nyní výrazné změny a zlepšení. Využití lze nalézt nejen v drobné zahradní architektuře, ale i v oblasti běžné prefabrikace. Vymývání betonu patří mezi sekundární povrchové úpravy betonu. Na počátku této technologie docházelo k odhalení hrubých frakcí betonu neplánovaně, erozí nepříliš kvalitního povrchu cementové matrice. Později se začalo využívat záměrného zpomalení hydratace na povrchu výrobku nebo podobných způsobů výroby. Technologicky rozlišujeme dva výrobní postupy, a to podle umístění výsledného povrchu: je-li lícová vymývaná plocha výrobku při výrobě horní plochou, hovoříme o pozitivní straně, pokud je od formy ze spodní nebo boční strany hovoříme o negativní straně. Pozitivní plochy se dříve řešily stejnoměrným posypem barevného kameniva úzké frakce na zhutněný povrch čerstvého betonu a jeho mírným zatlačením do cementové pasty. Tak se dosáhlo málo kvalitního povrchu, kdy byla zrna kameniva obalena cementovým tmelem málo a nedostatečně držela na povrchu, nebo se naopak utopila v přebytku pasty a výsledný efekt byl ztracen. Podobně se do povrchu mohou vtlačovat oblázky či jiné elementy. 1 Plnění formy opatřené deaktivátorem 057

60 2 Jinou možností s lepšími výsledky je povrchové opláchnutí neztvrdlé cementové malty z povrchu zhutněného výrobku za čerstva. To vyžaduje velmi tuhou konzistenci betonu a intenzívní zhutnění nebo přímo vibrolisování ze zavlhlého betonu. Oplach je prováděn rovnoměrně plošnými tryskami, stabilním tlakem vody nebo jen volně tekoucí vodou a použitím kartáčů. Plocha však musí být rovinná a nakloněná na jednu stranu pro lepší odtok vody s rozplavenou maltou. Hrany všech stran musí být při tom chráněny ze stran kolmých na vymývaný povrch bočnicemi, aby nedošlo k jejich zaoblení. Ani tento způsob není vhodný pro povrchy, které mají vykazovat zvýšenou odolnost proti 3 agresivním vlivům. Dochází povrchově ke zvyšování vodního součinitele a stejnoměrné hloubky vymytí se dosáhne jen velmi pečlivou prací. Tento způsob je využíván dodnes pro svou rychlost a efektivitu, ale jen u pravoúhlých dlažeb a drobných výrobků. Pro zpracování negativních povrchů se v minulosti užívalo pískového lože, do kterého se umístila zrna povrchově viditelné frakce. Následovalo překrytí betonem a zhutnění. O estetické i technické kvalitě povrchu také můžeme z pochopitelných důvodů pochybovat. Nejrozšířenějším způsobem bylo a stále je zpomalení procesu hydratace povrchové vrstvy cementové pasty a po nabytí 5 058

61 4 manipulačních pevností výrobků její odstranění. Zpomalení se zajistí nanesením nátěru na povrch formy nebo vložením papíru napuštěného zpomalovačem. Nátěr lze použít i na svislé, oblé a různě zakřivené povrchy, musí však být nanesen v rovnoměrné vrstvě. Papír je vhodný pro hromadnou výrobu stejných tvarů, např. výrobu dlažeb na karuselovém vibrolise. Dodávány bývají nátěry i papíry s různou koncentrací zpomalující složky a tedy s různou hloubkou účinnosti. Ta je však závislá ještě na rychlosti hydratace a čase vymytí. Zajistit tak pravidelně vymytý povrch bývá otázkou značných zkušeností. Odolnosti povrchu jsou však již úměrné kvalitě betonu a vymytím se nezhoršují Vzorek po odformování s různými druhy deaktivátorů I 3 Odstraňování deaktivované vrstvy malty I 4 Hotové vzorky I 5 Detail dlažby s deaktivátorem do 0,5 mm, náhrada pískování I 6 Nanášení gelu I 7 Vzorek po působení gelu a oplachu 059

62 8 060

63 Nevýhodou zpomalovačů je závislost zpomalení na několika faktorech: tloušťce nanesené vrstvy zpomalovače, teplotě betonu i prostředí, čase vymytí s přesností na desítky minut a stejnoměrná účinnost vymývání po celé ploše. Při prudší změně počasí musí dojít i k časovému posunu vymývání. Pokud vymyjeme brzo, bude odstraněna malta do větší hloubky, než je optimum a zrna hrubé frakce nebudou dostatečně zakotvena. V opačném případě se nám nepodaří dostatečně odkrýt žádanou strukturu a dodatečná oprava je velmi pracná. Nové účinné chemické látky však dnes umí hydrataci nikoliv jen zpomalit, ale na omezenou dobu zastavit. Říkáme tomu řízená hydratace. Tyto látky jsou tedy využívány mimo jiné i pro vymývání betonu. Povrchový deaktivátor hydratace poskytuje výrobci výhody: dlouhý čas, kdy je možné vymytí provádět, stejná hloubka účinnosti po celou dobu definovaná typem výrobku, aplikace stejného výrobku pro pozitivní i negativní použití. Aby bylo možno každou velikost kameniva vymýt do správné hloubky, vyrábí se řada typů výrobků lišících se hloubkou své účinnosti a pro přehled jinak pigmentovaných (obr. 1 až 4). Nejmenší hloubka je 0,5 mm a největší 7 mm. Typ s nejmenší hloubkou může nahradit pískování (obr. 5). Deaktivační prostředek je na bázi vody, je biologicky odbouratelný, a tedy ekologický. Výrobky s povrchem opracovaným touto technologií nemají zhoršenou odolnost povrchu. Odolnost cementové malty mezi zrny je stejná v celém profilu, ale tím, že většina povrchu je tvořena odolným, dobře zakotveným kamenivem, je celková odolnost výrazně vyšší. Navíc se s oblibou povrch ošetřuje přípravky na bázi silanů nebo vhodných akrylátů, a tím se zlepší nejen odolnost, ale zjasní se i barevné odstíny a zamezí se průniku nečistot do povrchu. S touto technologií úzce souvisí další možnosti grafického pojednání povrchu. Jedním z nich je gel na bázi kyseliny, který leptá povrch cementové malty. Lze jej využít jako opravný prostředek při nedokonalém vymytí běžně vymývaných povrchů, nebo u již ztvrdlého betonu pro jemné vymytí (obr. 6 a 7), ale v rukou grafika může být prostředkem jeho realizace na hladké betonové ploše. Jeho výhodou je, že nestéká po vertikálním povrchu a působí rovnoměrně. Dalším velmi zajímavým prostředkem je speciální plastická fólie, která se používá pro výrobu fotografického sgrafita na povrchu betonu. Systém je založen na grafické konverzi, obdobně jako kresby na betonovém povrchu. Nejprve je obraz graficky modifikován speciálním grafickým prostředkem, s jehož pomocí je pak obraz převeden na fólii. Tou se na povrchu betonu vytváří obraz podobný černobílé fotografii. K realizaci vymývaných ploch nestačí jen správně zvládnout vlastní vymývání. Nejprve je třeba zajistit kameniva z vhodných lokalit a v potřebné zrnitosti, aby se dostavil žádaný výsledný vizuální dojem. Hrubé kamenivo tvoří estetický efekt a jeho volba je nejdůležitější. Mohou se používat těžená i drcená kameniva (obr. 8), jejich frakce se doporučuje co nejužší. Například frakce 4/8 je příliš široká, je lépe použít frakci 4/6 nebo 6/8. Drobné kamenivo je dobré volit jen 0/1 nebo 0/2. Kameniva se mohou i navzájem kombinovat a vytvářet tak působivější dojem (obr. 8). 9a 9b 9c 9d 8 Vzorník možných povrchů I 9 a Forma pro připravena pro betonáž, b Vymývání dílce, c Hotový panel, d Detail povrchu panelu 061

64 10a Je možno využít i některá běžná kameniva, která na skládce vypadají šedě, ale po opláchnutí prachu z jejich povrchu se ukáže jejich barevný vzhled. Na trhu se občas objeví nejen kameniva přirozeně zbarvená, ale i obarvovaná povrchově, uměle. U nich se může stát, že se působením světla a chemických vlivů se odstín ztratí a betonový výrobek z něj bude rychle měnit barvu. Druhou rozhodující složkou je cement. Volíme mezi běžným šedým nebo bílým, který můžeme barvit i na světlé odstíny různými pigmenty. Šedé cementy se mohou barvit také, ale pouze na velmi tmavé odstíny. Používáme portlandský cement pevnostních tříd 42,5 nebo 52,5. Návrh receptury nebude shodný jako u jiných betonů, ale součtová křivka bude přetržitá a hrubá frakce bude převládat. Přísady musí spolehlivě zachovat stabilitu směsi a minimalizovat množství vody a velkých vzduchových pórů. Musí přirozeně zachovat dostatečnou dobu pro zpracování a zajistit potřebnou rychlost náběhu pevností. Beton je možno pro vyšší odolnost i provzdušnit nebo použít mikrosiliku nebo metakaolín. 10b Hloubka vymytí u zvolené frakce hrubého kameniva může být jen do 40 % menšího rozměru zrna d. Například frakce 8/11 8 mm x 40 % = 3,2 mm, hloubka expozice tedy 3 mm. Odbedňovací prostředky se nepoužívají, po odformování stačí nechat povrch formy oschnout a pak lehce otřít. V recyklované vodě z vymývání nezůstávají žádné účinné látky, ty zcela zreagovaly při deaktivační reakci. Technologie vymývání je vhodná nejen pro výrobky drobné architektury, ale i pro dílce větších rozměrů (obr. 9 až 13). Kvalita použitého kameniva je velmi důležitá. I drobná zrnka železitého kyzu v jinak velmi kvalitním kamenivu mohou rezavými skvrnami znehodnotit výsledek (obr. 13a). V zahraničí se popsaná technologie používá i pro vozovkový beton (CB kryty). Zajišťují se tak protismykové vlastnosti i nízká úroveň hluku na komunikacích a Fasáda haly s vymývanými dílci, b Detail fasádního panelu haly I 11 Výstavba bytového domu s fasádními panely s vymývanými povrchy I 12 Kombinace hladkých a vymývaných povrchů na fasádě prodejní haly I 13 a Fasáda výrobní haly, b Detail fasády s drobnými skvrnami rzi ze železitého kyzu 13a 062

65 12 13b 063

66 064

67 POHLEDOVÉ ZDIVO 1 MICHALA HUBERTOVÁ Pro návrh, výrobu i posuzování pohledových betonů vyráběných monolitickou nebo prefabrikovanou technologií ve velké škále možností povrchové úpravy (např. povrch s otiskem bednění či formy, povrch hlazený, broušený, leštěný, povrch dodatečně upravovaný proudem vody, písku či kamenickými nástroji) jsou v některých evropských zemích stanovena respektovaná pravidla (např. německá směrnice Merkblatt Sichtbeton a rakouská norma önorm B 2211) [1]. Jiné je to ale u tzv. pohledového zdiva (face concrete masonry units, architectural masonry, Sichtmauerwerk). Při vyhledávání údajů o tomto produktu nalezneme informace z oblasti kamenictví (např. řešení tradičních anglických fasád s pomocí kamenných bloků apod.), z oblasti pálených zdících a obkladových prvků, z oblasti silikátových staviv apod. Pod pojmem pohledové zdivo si tedy lze představit různé varianty. Cementem pojené pohledové zdící prvky známé také pod názvem režné zdivo otevírají rozličné možnosti v architektonickém řešení interiérového i exteriérového zdiva (řešení fasád). Důvody, proč fasády z režného zdiva rostoucí měrou vzbuzují zájem architektů a stavitelů, je třeba hledat v potřebě vytvářet stavby s originalitou a nezaměnitelností. Kombinační a kontrastní účinky pohledového zdiva s materiály jako sklo a kov hrají v moderní architektuře velkou roli. Tím stojí pohledové zdivo ve zvláštním postavení mezi průmyslovým masovým výrobkem a uměleckou potřebou realizace architektury. Mnoho známých architektů využívá možností pohledového zdiva, např. stavby architekta Maria Botty otevřely ve Švýcarsku nové, atraktivní možnosti řešení v oblasti pohledového zdiva [2]. FORMÁTY A BAREVNOST ZDIVA Průmyslová výroba ovlivnila nabídku formátů zdiva používaných pro řešení fasád a interiérového zdiva. Ve variaci formátu zdiva je potenciál, který lze využít při plánování moderního pohledového zdiva. Cementem pojené zdivo se vyrábí vibrolisováním. Používané formy dovolují v rámci možností výrobního zařízení volit variabilní formáty zdících prvků. Maximální velikost prvku je také závislá na maximální váze, která by měla respektovat snadnou manipulovatelnost na stavbě. Váhu lze snížit např. velikostí vnitřních otvorů tvarovky, ale také použitím lehkého betonu. Poměr délky a výšky prvku zásadně oslovuje vnímání jednotlivce, je tedy základní tvůrčí charakteristikou. Estetický účinek pohledového zdiva vyplývá z poměru viditelné plochy prvku k maltové spáře. V závislosti na pozoro- 065

68 066

69 vané vzdálenosti nabývá na významu obraz spáry. Dimenze plochy prvku a obvyklá vzdálenost pozorování jsou tak parametry pro estetické hodnocení. Přitažlivost pro lidské oko tkví v rozpoznání pravidelností i kontrastů. Subjektivní rozhodnutí o líbení či nelíbení si pozorovatel vytváří ve zlomcích sekund. Negativní pocity vznikají, je-li zdánlivě podobné okem identifikováno pouze s velkou námahou a pokud jsou překročeny hranice tolerance. Tento princip má zásadní význam i pro dekorační prvky, barvu a strukturu. Vzhled zdiva z pohledových zdících prvků se hodnotí také prostřednictvím barevného řešení. Ve srovnání s jinými režnými prvky pro zdění (např. kámen) nabízí cementové zdivo široké spektrum barevných možností. Používané barevné pigmenty by měly být odolné proti světlu a nepřízni počasí. Realizovatelné jsou barevné odstíny od žluté přes oranžovou po červenou, od fialové, různých odstínů modré přes tyrkysovou po zelenou a zpět přes žlutozelenou ke žluté. Intenzitu barvy a podíl bílé lze variovat v rámci velkého rozpětí. Barevného řešení je dosaženo pigmentací cementového tmele. Použitím bílých cementů lze zvýšit jas a úsporné využití minerálních pigmentů. Během procesu zrání dochází v rámci vhodných teplotních a vlhkostních poměrů k homogennímu zbarvení. Vedle výrobně technických znalostí je významná vhodnost použitých surovin. Při množství barevných možností získává na významu dohoda o barvě. Lidské oko může prokazatelně rozeznat až 10 mil barevných odstínů. Náš jazyk je oproti tomu překvapivě neprecizní ve způsobu, jak vyjádřit a popsat jednotlivé barvy. Již několik let je v podobě NCS přicházejícího ze Švédska k dispozici jazyk barev vhodný pro praktické použití, který je v Evropě používán jako norma [3, 4] k dorozumívání se o barvách. Jazyk barev NCS vychází z poznatku, že lidské oko vnímá šest základních barev jako čisté : barevné základní barvy žlutou (Y), červenou (R), modrou (B) a zelenou (G) a nebarevné základní barvy bílou a černou. Všechny ostatní barvy představují přechody. Zvláštnost NCS tkví v metrickém rozdělení barev, které odpovídá lidskému způsobu vidění. Při hodnocení barevného účinku pohledového zdiva mohou vznikat problémy na povrchu tmavých zdících prvků. Tmavě zabarvené prvky mohou vykazovat výkvěty, které způsobuje hydroxid vápenatý, který se může uvolňovat při realizaci cementové malty ve větším a při spojování cementových prvků v menším rozsahu. Přítomnost vody v průběhu procesu spojování ve zdivu je řídícím parametrem pro tento výlučně opticky účinný efekt. Lze ho oslabit ošetřením staveb pomocí vodu odpuzujících ochranných prostředků, lze ho však použít také jako dekorativní prvek (může se zdát jako velmi kontroverzní názor). V barevném řešení lze pozorovat jisté trendy. V poslední době je vedle bílé barvy zájem především o studené barvy, zelené, modré a červené odstíny s malým podílem žluté. Pastelové odstíny, tedy barvy s vysokým podílem bílé, jsou často kombinovány s intenzivnějšími barevnými odstíny. S ohledem na harmonický vzhled platí ještě daleko více než u dekoračního prvku formát cihly princip rozlišitelnosti jasně sledovatelný pro lidské oko. 067

70 STRUKTURY POVRCHŮ Struktury povrchů barevného pohledového zdiva lze v rámci materiálově technických pravidel variovat změnou křivky zrnitosti použitého kameniva. Významným parametrem při posuzování pohledového zdiva je vzdálenost pozorovatele od zdiva. Zajímavý účinek ukazují např. hrubozrnné povrchy zdiva ve srovnání s hladkými probarvenými spárami. I jemnozrnné struktury mají porézní strukturu zrna. Reliéfní povrchové struktury nebo výroba ploch zdiva štípáním jsou další varianty. U posledně jmenovaných se silně ukazuje vlastní barva použitých kameniv. Pohledové zdivo použité v exteriérech v jakýchkoli strukturních variantách musí splnit požadavky na odolnost vůči mrazu a rychlé vysychání díky vysoké difúzní schopnosti. Přednost hrubozrnných povrchů tkví v tom, že díky většímu množství pórů v případě mrazu nevzniká ohrožující krystalizační tlak. Absence kapilárních pórů podporuje difúzní chování porézních zdících prvků a zajišťuje rychlé vysychání. Propustnost vody hrubozrnných povrchů je z pohledu materiálově technického výhodou, ačkoliv se zdá být na první pohled zneklidňující. Na tuto okolnost je třeba dbát v samotné konstrukci zdiva. Žádný povrch zdiva není sám o sobě vodotěsný. Např. systém dvouvrstvého zdiva tuto skutečnost velmi zohledňuje. NÁVRH A PROVÁDĚNÍ Rozhodnutí se pro pohledové zdivo v architektonickém návrhu objektu předpokládá kreativitu, odhodlanost a potřebné odborné znalosti. Např. při řešení fasád je vhodné s ohledem na vodotěsnost konstrukcí užít tzv. dvouvrstvé systémy, u nichž prostřednictvím vzduchové mezery tloušťky 30 až 50 mm zabráníme jakémukoliv kontaktu mezi stěnami. Výstupní otvory a těsnění ve spodních vrstvách zdiva jsou navrhovány pro odtok vody při silnějším dešti. Nemělo by se zapomínat na přerušení dlouhých částí zdí vhodnými dilatačními spárami. Při zdění z pohledových cementobetonových tvarovek je nutné dodržovat normy a případná doporučení výrobcem stejně jako u klasického zdiva. Je vhodné, aby už v architektonickém návrhu projektu byly popsány formáty zdících prvků, jejich barva a struktura pohledového povrchu stejně jako malta. V poslední době bývá volena alternativa nátěru pohledového zdiva. Vhodnost nátěru je třeba konzultovat s projektantem, výrobcem zdiva či výrobcem nátěru. Pro vnitřní zdivo stačí obvyklé minerální nebo disperzní barvy. Nastříkání barev způsobí drsný povrch, natření oproti tomu poskytne spíše vyhlazený, klidnější obraz. U pohledového zdiva může být problém při rozvodu instalací. Rozvody lze během zdění vkládat přímo do spár, je ale nutné s tímto počítat již při návrhu konstrukcí. Instalace lze vědomě přiznat, pak ale musí být instalace detailně plánovány jako vědomé ztvárnění. Je také třeba brát ohled na modulovou koordinaci (délka tvárnice + 10 mm maltová spára). POHLEDOVÉ ZDIVO Z LEHKÉHO BETONU Tvárnice z lehkého betonu jsou cementové zdící prvky, které jsou vyráběny převážně z lehkých kameniv, např. pemzy, keramzitu (expandovaného jílu) nebo expandované břidlice. V České repubice je vyráběno lehké kamenivo na bázi expandovaného jílu s obchodním názvem Liapor. V roce 2007 byly na trh uvedeny dva druhy pohledového zdiva z tohoto materiálu v tloušťkách 195 nebo 100 mm vyráběné ve dvou strukturách, jemnozrnné a hrubozrnné. Hrubozrnná varianta, odzkoušená na mrazuvzdornost, je vhodná i do venkovního prostředí v jednovrstvém i dvouvrstvém systému. Rozmanitost vzhledu je ještě zvýšena barvou tvárnice cementově šedou nebo probarvenou. Byť pórovitá struktura tvarovek předurčuje velmi dobrou tepelnou izolaci, nebylo při jejich vývoji cílem dosáhnout normových hodnot pouze samotnými prvky. Zde se předpokládá využití osvědčených vícevrstvých systémů. Tvarovky jsou vhodné, i s ohledem na jejich malou tloušťku, pro konstrukce akustické. Tvarovka tloušťky 195 mm vykazuje hodnotu laboratorní neprůzvučnosti 50 db, což ji dle normy ČSN předurčuje k použití u všech ostatních místností téhož bytu, veřejných prostorů domů (půdy, sklep), v hotelích a ubytovacích zařízení mezi pokoji různých hostů, v restauracích, společenských prostorech, v nemocnicích, kancelářích a pracovnách. Při použití složených konstrukcí s využitím pohledového zdiva a nosného zdiva lze docílit stavební neprůzvučnosti až 69 db. Není nezbytně nutné dodržet tvary nabídnuté výrobcem, lze vyrobit i zvláštní formáty na zakázku. V roce 2006 byla dokončena rekonstrukce památkově chráněné budovy Hudebního divadla v pražském Karlíně. Pohledové zdivo Liapor bylo použito v technických a pomocných prostorech, prostorech pod jevištěm a v baletních sálech. Zajímavá struktura tvarovek s velmi dobrou tepelnou izolací a požární odolností umožnila použít zdivo jako režné, bez omítek. V současné době probíhá výstavba Výstavního, sportovního, kulturního a kongresového centra v Karlových Varech, kde je pohledové zdivo Liapor použito v šatnách, chodbách a v dalších technických prostorách. Literatura: [1] Beton TKS 2/2005 [2] URL: [3] SS Colour atlas, Natural Colour System (NCS). SIS-Standardiserings-kommisionen i Sverige, Stockholm Sweden [4] NCS the Natural Color System ; [5] Queisser A.: Möglichkeiten der Fassadengestaltung mit farbigen zementgebundenen Sichtbaisteinen; 9th Inter. Brick/Block Masonry Conf.; str ; Germany [6] Spitzner J.: Sichtmauerwerk aus Leichtbeton-Blocksteinen; 9th Inter. Brick/Block Masonry Conf.; str ; Germany 1 Jemnozrnná struktura pohledového zdiva z lehkého betonu s využitím pórovitého kameniva Liapor 2 Baletní sál Karlínského hudebního divadla v Praze 3 Pohledové zdivo Liapor v Karlínském hudebním divadle v Praze 4 Pohledové zdivo Liapor výstavba Výstavního, sportovního, kulturního a kongresového centra Karlovy Vary 5 Pohledové zdivo Liapor ukázka probarveného zdiva 068

71 069

72 070

73 KNIHOVNA FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ 2 LADISLAV KUBA INVESTOR: MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ AUTOŘI: AKAD. ARCH. LADISLAV KUBA, ING. M. A. TOMÁŠ PILAŘ STATIKA: ING. PAVEL HLADÍK GENERÁLNÍ DODAVATEL: IMOS BRNO, A. S. SUBDODAVATEL MONOLITICKÉ KONSTRUKCE BREST, S. R. O., IMOS, S. R. O. NÁKLADY: STAVBA 75 MIL. KČ, INTERIÉR 7,5 MIL. KČ PROJEKT: 2000 AŽ 2001 REALIZACE: 2001 Objekt knihovny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně je situován uprostřed městského bloku tvořeného heterogenní zástavbou vzniklou v průběhu 19. a 20. století. doplňuje a uzavírá areál Filozofické fakulty a tvoří předěl mezi teritoriem fakulty a obytnou částí bloku. Řešení stavby v místě, kde se nachází stylově i formálně různorodé objekty, v sobě nese požadavek na konfrontaci se svým okolím. Budova knihovny je navržena vůči svému okolí jako kontrastní, jednoduchý objekt tím je vyjádřen její specifický význam a poslání. Vnitřní život budovy je vymezen polopropustnou strukturou předsazeného pláště ze svislých lepených dubových lamel na podpůrné ocelové konstrukci, které plní funkci slunolamu a sou- 071

74 3 4 časně umožňují vizuální kontakt návštěvníků budovy s okolím. Abstraktní celistvá plocha strukturovaného obvodového pláště je akcentována výrazným tělesem vstupu do objektu. Dominantním prostorovým prvkem interiéru je železobetonové monolitické dvouramenné schodiště v kruhovém výřezu procházející budovou přes všechna podlaží. Vertikální prostor schodišťové haly je prosvětlen kruhovým světlíkem nad schodištěm. Na schodišťovou halu navazují univerzální velkoprostorové studovny. Nosnou konstrukci tvoří monolitický železobetonový skelet (dispozičně jednotrakt s konzolami po stranách). Betonová konstrukce je přiznána na všech viditelných plochách v interi

75 5 éru i exteriéru. Těleso vstupního tubusu a výtahové šachty je podtrženo plošným obkladem kaleným sklem s černým potiskem. Výrazné barevné pojetí koberců ve studovnách kontrastuje s neutrální šedí betonových ploch a nábytkového vybavení. POHLED AUTORŮ NÁVRHU NA BETONOVÉ POVRCHY PO NĚKOLIKA LETECH Konstrukční pohledový beton jsme použili poprvé ve větším rozsahu na stavbě knihovny Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, dále pak na rodinných vilách v obytném souboru Na Krutci v Praze a nyní na stavbách Fakulty chemických technologií a tělovýchovných zařízeních Univerzity v Pardubicích. Rozhodující je pro nás při použití tohoto materiálu přiznaná podstata nosné konstrukce stavby, která není zanesena dalšími falešnými nánosy povrchových úprav. Stavba provedená v pohledovém betonu má charakter originálního odlitku jeho skulpturální charakteristika je nenahraditelná. Dosažení vytčeného cíle ovšem není zadarmo klade mimořádné nároky jak na provádění a disciplínu dodavatele, tak na projekční přípravu, kdy je nutná důsledná a detailní koordinace všech profesí a technických rozvodů. Cokoliv je při betonování jednou zalito nebo naopak opomenuto, je prakticky neměnné a fixní, protože jakékoliv další opravy jsou viditelné a obtížně proveditelné. Realita provádění naší první stavby z pohledového betonu knihovny Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity (2000 až 2001) byla nesmírně poučná. Prováděcí dokumentaci jsme zpracovávali souběžně se samotnou výstavbou. Dokumentaci jsme vydávali po jednotlivých patrech počínaje suterénem, a riziko omylu bylo značné. Situace byla komplikována i absencí podhledů stropy jsou v případě této stavby také z pohledového betonu. Nicméně se podařilo vše důsledně zkoordinovat a následné opravy rozvodů nebyly nutné. Zajímavou zkušeností pro nás bylo, že nevznikl žádný problém s kvalitou provádění sloupů a stropních desek, ale zcela zásadní problémy vyvstaly při realizaci svislých nosných stěn, kdy se opakovaně nedařilo dosáhnout jejich kvalitního povrchu. V důsledku toho bylo nutno několik stěn odstranit a bednit, vyztužit a betonovat znovu. Dodavatel stavby dosud neměl s prováděním pohledových betonů ve větším rozsahu zkušenost, což je při tomto typu stavění, zcela zásadní okolnost. Samozřejmě máme dílčí výhrady k výsledné kvalitě povrchů betonů, nicméně celkový vzhled monolitických konstrukcí této stavby splnil naše očekávání. Pro naše další realizace staveb z pohledového monolitického betonu je tato první zkušenost velmi cenná. Přesto se objevují i nové nečekané problémy, nebo některé opakující se nedostatky, se kterými si zatím nevíme rady. To je např. otázka návazností dalších stavebních konstrukcí na nepřesně provedený monolit, která se objeví až ve finále stavby a vznikají neřešitelné situace. Použití pohledového betonu klade určité nároky i na přístup investora a uživatele, kteří jsou obvykle zděšeni při finalizaci stavby surovostí betonové konstrukce a domnívají se, že dokud není stěna zářivě bílá, není ještě hotová. Anebo, i když jsou srozuměni s očekávaným výsledkem, zapochybují. S touto situací jsme se setkali i na stavbě knihovny. Nicméně kritickou chvíli se podařilo překonat. Domnívám se, že nyní již uživatel stavbu akceptuje a přijímá takovou, jaká je a snad (doufám) je na ni dnes i hrdý, protože si uvědomuje její specifičnost. Kromě výtvarného působení má surová betonová konstrukce i praktické plusy povrchy jsou trvanlivé a nekladou žádné nároky na údržbu, obnovu a výmalbu jako běžné omítané stěny. To je zásadní okolnost zejména u vnějších fasád staveb. 1 Průhled kruhovým prostorem hlavního schodiště ke střešnímu světlíku I 2 Nádvoří Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně I 3 Vstupní hala s recepcí I 4 Schodiště I 5 Studovna s volným výběrem knih I 6 Přístup k výtahu I 7 Fasáda s vnějším požárním schodištěm 073

76 074

77 BETON KONSTRUKČNÍM MATERIÁLEM, BETON VÝTVARNÝM PROSTŘEDKEM 2 3 MICHAL JUHA, JAN TOPINKA Použití betonu při navrhování jakékoli občanské stavby je pro současné stavební inženýry a architekty samozřejmou věcí. Železobetonové konstrukce s převahou vítězí nad konstrukcemi ocelovými a dřevěnými a jiné materiály jsou zatím spíše výjimkou. Zatímco u oceli a dřeva však nikdo nepochybuje také o jejich výtvarných možnostech a tyto materiály jsou často součástí architektonického řešení navrhované stavby, beton stále musí bojovat o své uznání být výtvarným prostředkem. A pokud jsou už využity jeho úžasné vlastnosti ve smělých a tvarově čistých konstrukcích, je jeho přírodní vzhled maskován barvou nebo obkladem. A přitom již vzniklo tolik nádherných staveb, které nám ukázaly, jak poetický beton dokáže být. Je zajímavé, že málokterý materiál vyvolává takové emoce jako beton. Důvodů pro to může být několik. Barva, která je pro mnohé nečistá. Minulost, spojená v našich myslích s jednotvárnými panelovými sídlišti. Syrovost, která často odrazuje ty, kteří mají rádi povrchy hladké, lesklé, dobře omyvatelné. Především si ale myslíme, že betonu, jako výtvarnému mate- riálu, škodí jeho časté nevhodné použití. Když k tomu přidáme ještě špatné zpracování, nedivíme se, že při zmínce o betonu jsou lidé ostražití. Návrh Výukového centra Lékařské fakulty Karlovy university v Hradci Králové byl od počátku zaměřen na jedno jediné velké téma: vytvořit prostředí důstojné univerzity a zároveň současný studentský prostor. K tomu nám měly posloužit základní přírodní materiály: kov, dřevo, sklo a beton. A nejlépe v ryzí, tedy co nejméně upravené podobě. Předpokládali jsme, že vzájemné působení těchto materiálů, napětí mezi nimi, různost jejich působení, míra exaktnosti i míra šlechetnosti, vytvoří harmonický výtvarný akord. Je velkou ctí vedení fakulty, že schvalování našeho záměru s touto naší vírou neotřáslo. V okamžiku, kdy padlo rozhodnutí, že stavba bude betonová 1 Schodišťová hala 2 Přednáškový sál 3 Hlavní severozápadní fasáda s odrazem sousedního pavilonu nemocnice 075

78 a že beton bude zřetelný v nosné konstrukci a zároveň bude jedním z hlavních výtvarných prvků celé stavby, bylo nezbytné udělat několik zásadních rozhodnutí. Za prvé bylo potřeba přeorganizovat zaběhlý způsob projektování. Nic nebylo možné odložit, každá maličkost, která by byla opomenuta, by mohla záměr zhatit. Principiálně lze říci, že bylo postupováno od detailu k celku. Nejprve bylo vytvořeno výtvarné řešení, které definovalo veškeré kombinace na sebe navazujících materiálů a barev. Tyto kombinace byly přeneseny na všechny plochy interiéru i exteriéru. Tak jsme měly definovány pohledové betonové stěny a bylo nutné prověřit detaily navazujících konstrukcí, jako jsou zárubně, obklady, podhledy, okna, zábradlí, schodiště, podlahy a mnohé další. Estetické a technické parametry byly prioritou. Poté se přistoupilo s rozměřováním nosných konstrukcí. Aby stavba s pohledovým betonem dobře vypadala, je nutné zvolit modul, který odpovídá bednícímu systému. S tím souvisí pečlivé vyměření rádlovacích otvorů, a to z obou stran stěny. Pohledy na všechny stěny byly samozřejmostí. Do pohledů byly zakresleny veškeré rozvody a prostupy, vypínače a zapuštěné osvětlení tak, aby údaje bylo možné přenést do bednících plánů. Teprve takto detailně připravený projekt může být předán stavbě. Součinnost projektantů všech profesí a velmi těsná spolupráce se statiky byla v této fázi přípravy stavby základním předpokladem úspěchu. Realizační fáze stavby s pohledovým betonem bývá často napínavým dobrodružstvím. V našem případě tomu nebylo jinak. Zde se potkává zkušenost, kvalita všech materiálů, trpělivost a kázeň. Nejprve bylo nutné převzít každý panel bednění, dobré bylo, že část bednění byla zcela nová, ta byla dopředu rezervována pro nejexponovanější plochy. Poté bylo potřeba vyzkoušet, jakých výsledků lze na stavbě dosáhnout. Zvolili jsme stěnu určenou k pozdějšímu obložení a zkoušeli: jak ošetřit bednění, jak namíchat beton, kdy přesně odbedňovat apod. Jak už to tak bývá, problémy přešly až s první ostrou stěnou. Její odbednění odhalilo snad všechny vady, které se mohou vyskytnout. Kaverny, nechtěné pracovní spáry, nejednotnou barvu, olejové skvrny, nerovnosti a špatně zajištěné bednění. Diskuze byla dlouhá a ostrá. Někteří snad i doufali, že se necháme přemluvit a od záměru s pohledovým betonem upustíme. V tomto momentu byla důvěra investora v architekty snad nejslabší. Nedivíme se a obdivujeme vedení fakulty, že se neleklo. Zásadním problémem se jevila dodávaná betonová směs a způsob betonáže. V projektu byl navržen samozhutňující beton, ale na stavbě snad nebyl nikdo, kdo by s ním měl praktické zkušenosti. Další slabinou byla doba, ve které bylo nutné dopravit beton do bednění, zejména při betonáži velkých stěn. Velké potíže však někdy stmelují, a tak se podařilo vyladit postup, dovézt správnou směs a najít způsob lokálních 076

79 4 5 oprav již odbedněných stěn. Ne zcela se podařilo dohodnout, zda bude používán samozhutňující nebo běžný beton, a tak jsou stěny různé. Po dvou letech provozu si dovolujeme tvrdit, že rozdíl stěží někdo pozná. I když... dlouho jsme byli přesvědčeni, že samozhutňující je lepší. Během dokončovacích prací jsme se intenzivně zabývali otázkou, zda beton povrchově upravit, či nikoliv. Protože jsme chtěli, aby změna byla co nejmenší, bylo nutné postupovat co nejopatrněji. Variantou bylo beton ponechat bez úpravy, ale vadil nám stále se otírající cementový prach z povrchu. V úvodu jsme vyloučili jakékoli barvy a barevná mořidla. Zkoušeli jsme bezbarvou penetraci mořidlem a úpravu včelím voskem. Zvítězil vosk. Beton se prakticky nezměnil, jen dostal sametový povrch a prach se zatáhl. S postupným doplňováním interiéru dalšími konstrukcemi nám bylo zřejmé, že naše představa byla beze zbytku naplněna. Důležité ale pro nás bylo, jak stavbu přijmou ti, kteří v ním budou pracovat. Dnes snad můžeme konstatovat, že nad očekávání dobře. nutné s tím takto počítat a jeho vlastnosti využívat. Jakékoli snahy o maximálně jednotný dokonalý povrch vedou ke sterilitě a k nudě. Obklady z panelů, které jsou jeden jak druhý, nepovažujeme za pohledový beton. Naše vlastní zkušenosti ukázaly, že ani mezi laickou veřejností neexistuje nějaký odpor proti betonu a pohledovému betonu, jen odpor proti jeho bezhlavému a neodbornému používání. INVESTOR: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE UŽIVATEL: LÉKAŘSKÁ FAKULTA UK V HRADCI KRÁLOVÉ ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH A PROJEKT: DOMY, SPOL. S R. O., MICHAL JUHA, JAN TOPINKA PROJEKT BETONOVÉ KONSTRUKCE: RECOC, SPOL. S R. O., PRAHA GENERÁLNÍ DODAVATEL: GEOSAN GROUP, A. S., KOLÍN REALIZACE: ZÁŘÍ 2004 AŽ LISTOPAD 2005 NÁKLADY: 97,5 MIL. KČ Beton je a bude výtvarným prostředkem, velmi specifickým, výrazným a trochu tajemným. Výsledek nelze stoprocentně odhadnout, pohledová struktura je vždy jiná. Beton se chová jako přírodní materiál. V tom je jeho základní kouzlo. Je 4 Monolitická betonová stěna jihovýchodní fasády s barevnými rámy oken 5 Únikové schodiště a zadní východ v jihovýchodní fasádě 077

80 078

81 REKONSTRUKCE A DOSTAVBA REKREAČNĚ SPORTOVNÍHO AREÁLU KRAVÍ HORA 2 ANTONÍN NOVÁK MÍSTO STAVBY: MĚSTO BRNO, MĚSTSKÁ ČÁST BRNO-STŘED, KRAVÍ HORA INVESTOR: ÚŘAD M.Č. BRNO-STŘED ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH A ZPRACOVÁNÍ PD: ATELIER D.R.N.H. S.R. O. GENERÁLNÍ DODAVATEL: UNISTAV, A. S., BERNDORF-BÄDERBAU, S. R. O. PROJEKT: 2001 AŽ 2002 REALIZACE: 2002 AŽ 2004 ARCHITEKTONICKO STAVEBNÍ ŘEŠENÍ Areál letního koupaliště na Kraví hoře patří svou polohou a přírodním charakterem mezi nejcennější rekreační a oddechová místa ve vnitřním Brně. Jeho hodnota je dána především polohou na stráni Kraví hory s výhledem na hrad Špilberk a katedrálu sv. Petra a Pavla, nejznámější dominanty města. Kvalita prostředí předurčila základní koncept rekonstrukce i novostavby, definovaný především snahou o minimalizaci stavebních objemů a propojením vnitřních a venkovních prostor. Stavební intervence se tak měla stát rezonátorem, zesilujícím jedinečnou magii místa. 079

82 3 4 Rekonstrukce původního areálu ze 60. let minulého století zahrnuje nejen jeho rozšíření, ale též celkové zkvalitnění nabídky, při zachování původních objemů a prostorového uspořádání. Oba venkovní bazény, tj. 50m plavecký bazén a dětský bazének byly rekonstruovány technologií samonosných nerezových van s vestavěnými vodními atrakcemi. Zachován zůstal přírodní charakter teras ke slunění porostlých travou a vystavěných z lomového zdiva tvořeného kamenem vytěženým v místě stavby. Repasovány byly i původní ocelové skluzavky, jejichž zvláštní a typicky dobový design mile doplňuje jinak strohé horizontální členění betonových a zděných konstrukcí. Novostavba bazénové haly harmonicky a zcela v duchu původního konceptu navazuje na stávající hmoty, jakož i na úroveň venkovních teras a umožňuje tak optické i provozní propojení venkovních i vnitřních bazénů. Obslužné i technologické provozy jsou situovány do pozemních podlaží, viditelná je pouze vlastní bazénová hala se vstupním mezipatrem pokladen a kavárny. Vnitřní bazény jsou rovněž nerezové konstrukce, plavecký 25m bazén umožňující závodní plavání v šesti drahách je doplněn bazénem pro neplavce s vodními atrakcemi a velkou vířivkou s teplejší vodou a masážními tryskami. Přelivný systém bazénů umožňuje díky hladině vody vyvýšené nad úrovní podlahy nerušené výhledy na okolní přírodu i dominanty města. Výběr materiálů i konstrukcí dokládá snahu o maximální životnost a přírodní charakter objektu. Černá břidlice zajišťuje svou přirozenou vrstevnatostí potřebný protiskluz podlahy bazénové haly, lepené dřevěné rámy nosné konstrukce doplňují betonové sloupy a zdi z pohledového betonu zajišťující prostorou tuhost, vypnutý textilní podhled ukrývá světla, vzduchotechniku, svody i akustickou izolaci. Charakter vybraných materiálů a pečlivé řešení jednotlivých konstrukčních detailů usilují o maximální zjednodušení architektonického řešení vnitřních prostor s cílem obrátit pozornost návštěvníka k venkovním prostorům s výhledy na okolní přírodu i město. PŘÍRODNÍ MATERIÁLY Všechny nově navržené materiály byly pečlivě vybírány s ohledem na jejich maximální životnost a přírodní charakter. Objekt bazénů je s výjimkou dřevěných sloupů a střechy haly celý konstrukčně zhotoven z monolitického betonu, který často přijímá i pohledovou funkci, a to nejen v zázemí ale i přímo v bazénové hale. Snaha o přiznání pohledové složky betonových stěn byla doprovázena potřebou jejich co nejdokonalejší povrchové úpravy. Betony jsou skutečně až mramorově hebké, bez kaveren a jakékoliv poréznosti, což je výsledkem nejen perfektního provedení, ale už samotné přípravy stavby. Moduly bednících 080

83 5 6 desek i spojovacích tyčí se staly ornamentem výsledné architektury. V prostorách šaten je betonovým stěnám předsazena skleněná deska s potiskem, která umožňuje tušit betonovou obvodovou desku a zpřístupňuje pohled na betonovou stěnu anglického dvorku s popínavou zelení, který přivádí dostatek světla do podzemních prostor bazénových šaten a vstupní části. V samotné hale je popínavá zeleň v anglickém dvorku vystřídána dvojicí nerezových sloupů komínového systému. Beton se tu dostává do scénografické pozice, coby zklidňující pozadí, umožňující expozici představeného prvku. I z těchto důvodů je jeho povrch hladký a nedramatický. Primárně však čistě užitý pohledový beton představuje přírodní charakter celého areálu. Pohledově je doplněn dalšími přírodními materiály břidlicí, travertinem, dřevem. Konstrukce lepených dřevěných vazníků nejlépe odolává vlhkému bazénovému prostředí a vytváří harmonický soulad s černou štípanou břidlicí podlahy s výraznými protiskluzovými vlastnostmi a travertinovým obkladem severní stěny haly. Lamely protisluneční clony jsou tvořeny z dřevěných masivů stromů Kapur, pevných a s vysokým obsahem pryskyřice nevyžadují dodatečné nátěry a údržbu. Maximální užití skla spolu s pečlivým řešením všech stavebních detailů graduje pozornost návštěvníků od interiérů k exteriéru, tj. k okolní přírodě a městu. Všechny materiály jsou ponechány ve své přirozené barevnosti. Betonové konstrukce jsou bohatě použity i ve venkovních prostorách areálu, kde vytvářejí např. terasy pro opalování či celá přístupová schodiště. Nové betonové konstrukce jsou užity jako pohledové a jejich světlá hladká hmota často kontrastuje se zelení trávy terénu i teras. Původní železobetonové konstrukce byly sanovány a přetřeny. Přiznané pohledové betony potvrzují maximální propojenost vnitřních a vnějších prostor a svojí nevtíravou barevností stvrzují návaznost na původní přírodní charakter areálu. Rekonstrukce a dostavba rekreačně sportovního areálu Kraví hora se umístila na 1. místě v soutěži Stavba Jihomoravského kraje 2004, obdržela nejvyšší cenu Grand Prix OA 2005 mimo kategorie, Cenu pro investora Grand Prix OA 2005 a Cenu za ekologický přínos realizovaného projektu ve 3. ročníku soutěže pořádané Ministerstvem životního prostředí, sdružením Stavíme ekologicky a SPS. 1 Betonové stěny v interiéru bazénové haly I 2 Bazénová hala I 3 Vnitřní chodba I 4 Zelené terasy před bazénovou halou vroubené betonem (před instalací vnějších zastiňovacích dřevěných lamel) I 5 Svítidlo vsazené v betonové konstrukci I 6 Detail hladkého povrchu monolitické betonové stěny s viditelnými otisky styků bednicích desek a otvory po spřahovacích tyčích 081

84 082

85 POHLEDOVÝ BETON PROBLÉMY PŘI VÝROBĚ Z POHLEDU ARCHITEKTA 2 ADAM HALÍŘ, PETR LEŠEK Pohledový beton je jedním z materiálů, které jsou typické pro dnešní dobu a jsou svým způsobem jednou z tváří soudobé architektury. Beton má spoustu výborných konstrukčních vlastností a v souladu se snahou i v dnešní době reklam a zastírání (filosofové by zřejmě mluvili o simulakrech) ukázat něco podstatného, něco co je skutečné a nikoliv pouze vnější, je často konstrukce ponechávána přiznaná a na povrch betonu jsou pak vznášeny specifické požadavky kvality pohledovosti. Přitom je nutné zdůraznit, že touhou architektů není dosahovat sterilní a strojově přesný povrch. K pohledovému betonu patří vizuální zážitek z jedinečnosti každého díla a vnímání, že za jeho zpracováním stojí lidská ruka. To ale není důvodem k omlouvání zjevných vad. V současné době se pomalu i v ČR přibližujeme v rozsahu použití a kvalitě provedení pohledových betonů západní Evropě. Je zřejmé, že pokrok je snazší v koncepční, projektové poloze. Většina architektů je obeznámena se zahraniční produkcí a přirozeně se více zajímá o tu její kvalitnější část. Proto se snaží přimět i tuzemské firmy k výkonům na vysoké kvalitativní úrovni. Jenže o co snazší je něco požadovat v projektu, o to těžší je to dosáhnout v praxi. Vyžaduje to trpělivost a ochotu na obou stranách. Hodně věcí se již zlepšilo. Za výbornou považujeme například příručku od firmy PERI o pohledovém betonu. V ní jsou doporučeny německé a rakouské normy, které stanovují z různých pohledů různé třídy kvality pohledovosti. Těmito kritérii je možné v projektu doplnit normy české. Bude zajímavé, jak bude problematika pohledovosti určena v normách evropských. Při znalosti zmíněných německých, rakouských KNIHOVNICKO-INFORMAČNÍ CENTRUM MÍSTO STAVBY: HRADEC KRÁLOVÉ INVESTOR: STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA V HRADCI KRÁLOVÉ ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: PROJEKTIL ARCHITEKTI, S.R.O. 1 Knihovnicko-informační centrum v Hradci Králové 2 Dokončený interiér KIC 083

86 a českých norem a při základní zkušenosti s projektováním pohledového betonu je, myslím, dnes již architekt schopen v projektu požadavky na pohledovost dostatečně popsat. Výtky typu, že v projektu bylo pouze napsáno pohledový povrch bez stanovení kritérií posuzování, by tak měly být již minulostí. Problémy se dnes posouvají spíše do fáze výrobní konstruktivní diskuze a komunikace mezi architektem, stavební firmou a odpovědným zástupcem investora je klíčová pro výsledek realizace. I sebelepší popis v projektu totiž, pokud se za architekta nepostaví investor a technický dozor, může být ignorován. U staveb, pro které jsou pohledové betonové konstrukce jedním z hlavních architektonických výrazových prvků, hraje velmi důležitou roli i fáze výběru dodavatele. Pokud je v projektu definován požadavek na předložení referencí z již realizovaných staveb s pohledovým betonem od stavební firmy (případně od odborného pracoviště, které bude směs připravovat) je vhodné těchto kritérií využít už při výběrovém řízení, kdy může být zřejmý negativní výsledek odhalen a odvrácen. 084

87 Armování stropu s aktivací a vymezenými prostupy 4 Ukládání betonu do stropní desky 5 Výztuž nosné stěny s vymezenými kruhovými okenními otvory vyvázaná k jedné straně bednění 6 Hotová stěna s osazenými okny 7 Vnitřní atrium nové budovy Národní technické knihovny v Praze Dejvicích 8 Vyztužená křížem předepjatá stropní deska NTK s vloženými rozvody chladícího a vytápěcího systému 9 Detail střídání aktivních a pasivních kotev předpinací výztuže 10 Detail aktivní kotvy předpinací výztuže 085

88

89 momenty jsou důležité, neboť na obou stranách mnohdy panuje mylná představa o skutečném záměru druhé strany. Během přípravy je vhodné vytvořit referenční plochy pohledového betonu, a to jak litého, tak prefabrikovaného, včetně vzorků většiny používaných detailů, vyvzorkovat a vybrat vysprávkový materiál a určit způsob práce s ním a totéž učinit s krycí lazurou (při vzorkování na běžný i spravovaný povrch). ZAPOJENÍ VÝZKUMU A VÝVOJE DO VÝROBNÍHO PROCESU Do přípravy je nutné vnést zkušenosti odborného pracoviště, které kooperuje na příparavě receptury, případně v úzké spolupráci s dodavatelem směsi. 11 Celkový pohled na staveniště NTK 12 Budoucí vstupní hala NTK NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA MÍSTO STAVBY: PRAHA 6-DEJVICE ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: PROJEKTIL ARCHITEKTI, S.R.O. DODAVATEL: SDRUŽENÍ METROSTAV, A.S., A OHL ŽS, A.S. Dvě námi navržené stavby, (Knihovnicko-informační centrum v Hradci Králové a Národní technická knihovna v Praze,) s využitím pohledového betonu na české poměry v nadstandartním rozsahu, byly obě realizovány v režimu veřejné investice. Tato skutečnost již sama proces výběru dodavatele ovlivnila a samozřejmě, že prostor pro uplatnění kvalitativních kritérií při samotném výběru byl úměrně odpovídající komplikovanosti vztahů při takovýchto realizacích. V průběhu realizačních fází obou staveb jsme řešili některé okruhy problémů, které nejsou vzhledem ke své provázanosti na konkrétní stavbu snadno sdělitelné, nicméně považujeme za přínosné se o tyto zkušenosti alespoň v bodech podělit. REFERENČNÍ STAVBY, VZORKY POVRCHŮ A ŘEŠENÍ DETAILŮ Návštěvy referenčních staveb v úvodu přípravných fází realizace pomohou vyjasnit si požadavky na finální povrch. Tyto VČASNÁ A PRECIZNÍ PROJEKTOVÁ PŘÍPRAVA BEDNÍCÍ SOUSTAVY Vzhledem ke skutečnosti, že výrobní dokumentace bednící soustavy (spárořezy bednících dílců, polohy, četnost a detaily spínacích míst, detaily provedení a umístění všech druhů spár) není běžnou součástí realizační projektové dokumentace, je nutné na tento fakt pamatovat při rozpočtových nákladech investičních (příprava výrobní dokumentace bednící soustavy) i neinvestičních (honorování autorského dozoru). Včasnou příipravou a pečlivou kontrolou této dílenské dokumentace lze předejít mnohým neúspěchům a následně značným prodražením. Betonové konstrukce s nadstandardními požadavky na estetiku nesnesou zásadní chyby v přípravě a dodatečné opravy jako tradiční zednické technologie. To, co se odbední, se nedá zásadně vylepšovat. Opravování je ve většine případů snížením kvality. Proto, vzhledem k technologickým specifikům a nutnosti předvídat některé časové souslednosti výrobních procesů u betonových staveb, se jeví kvalitní komunikace a oboustranně pružné řešení problémů jako velmi důležité a zásadní pro kvalitní na konečný výsledek realizace. V opačném případě zbyde po neúspěšné spolupráci všech zúčastněných zkamenělé memento váznoucí komunikace. ZÁVĚR Je nutné říci, že beton jako materiál může být krásný. Stojí za to, usilovat při každé nové stavbě o co nejlepší výsledek a k němu je nutná úzká spolupráce a otevřenost všech stran. Realizace kvalitní betonové architektury je podle našeho názoru náročnou moderní mezioborovou disciplínou. Věříme, že pokud se podaří stavba úspěšně zrealizovat, působí na své okolí i onou snahou a energií lidí, kteří o dobrý výsledek společně usilovali. Myslíme si, že s přibývajícím počtem betonových realizací a možností získat na těchto stavbách zkušenosti mezi odborníky se situace zlepšuje. Děje se tak především díky konkrétním zapáleným lidem mezi betonáři i architekty a jejich vzájemné vstřícnosti. S některými z nich jsme měli tu čest se potkat a za spolupráci, osobní obětavost a podnětné i poučné vlivy jim děkujeme. Ty ostatní pak prosíme o větší zájem o svou vlastní práci. 087

90 088

91 PROČ POHLEDOVÝ BETON? 2 3 ZDENĚK FRÁNEK Beton je exaktní materiál poskytující velkou tvarovou rozmanitost. Jeho použití vede k daleko čistší, jednodušší, ale zároveň technologicky dokonalejší formě. Je to jasná plasticita, struktura, barva, materiál, který zraje, stárne, vrací se vlastně do primárního stavu, ze kterého vzešel. To mě na něm baví. let stavební nečinnosti. Po patnácti letech byly pouze natřeny opravnou stěrkou bez ambice skvrny a zub času jakkoliv skrývat. Výsledným efektem je surová atmosféra muzea, která podtrhuje atmosféru expozice. ŠEL BYCH DO TOHO ZNOVU? Ano, domy z pohledového betonu stále navrhuji. PŘÍNOS VE VÝRAZU OBJEKTU Přínosem betonu jako stavebního materiálu je jeho estetická jednota a celistvost, stavební tvarová bohatost, široká škála odstínů šedi, časová stopa výstavby. CO NA TO STAVEBNÍK? Stavebníci, kteří se pro pohledový beton rozhodli, svého rozhodnutí nikdy nelitovali. Většinou jde o lidi s vyhraněným vkusem, asketického životního stylu... MOJE PŘEDSTAVY A REALITA Například v zámku ve Velkých Opatovicích jsou navrženy železobetonové sloupy, které v torzálním stavu zůstaly po mnoho 1 Duté železobetonové sloupy po obvodu sálu v zámku ve Velkých Opatovicích) 2 Stálá expozice Moravského kartografického centra v dostavbě zámku 3 Exponát Moravského kartografického centra v betonové nice 089

92 090

93 4b 4c 5a 5b 5c 4 Rodinný dům v Praze a obytný prostor rozdělený betonovou příčkou, b boční stěna, c fasáda otevřená do zahrady 5 Polyfunkční dům Eucon v Praze na Žižkově, a vstupní hala, b vnitřní dvůr s obytnou zahradou a širokými pavlačemi, c vnitřní chodba 091

94 092

95 DOSTAVBA VILY RÖMERHOLZ PRO UMĚLECKOU SBÍRKU OSKARA REINHARTA VE WINTERTHURU 2 ANNETTE GIGON / MIKE GUYER KLIENT: BUNDESAMT FÜR BAUTEN UND LOGISTIK, BERN ARCHITEKT: ANNETTE GIGON / MIKE GUYER SPOLUPRÁCE: RAPHAEL FREI, MICHAEL WIDRIG, JUDITH BRÄNDLE, ANDREAS SONDEREGGER, PETER STEINER, MARKUS JANDL, RENÉ KÜMMERLI PROJEKT A VÝSTAVBA: LEDEN 1997 AŽ PROSINEC 1998 S posledním rozšířením a změnami prošla Römerholzova vila ve švýcarském Winterthuru další významnou transformací. Pro původního vlastníka postavil objekt ve stylu francouzského renesančního venkovského domu v roce 1915 ženevský architekt Maurice Turrettini. V roce 1924 koupil dům Oskar Reinhart a pověřil stejného architekta rozšířením domu o galerii, kam chtěl umístit své rostoucí sbírky umění. Před smrtí v roce 1965 odkázal Oskar Reinhart svou rozsáhlou uměleckou kolekci mezinárodního významu Švýcarské konfederaci. Po přestavbě v roce 1970 byly přízemí domu a galerie zpřístupněny veřejnosti jako muzeum umění. Poslední rekonstrukční práce byly navrženy tak, aby změny odpovídaly novým požadavkům na osvětlení, operativnost a zabezpečení, které současné muzejní a galerijní prostory vyžadují. Důraz byl při tom kladen na vyšší reprezentativnost instalace expozice velice kvalitních uměleckých prací. Od architektonického návrhu bylo jako obvykle očekáváno, že naplní nejrůznější představy zadavatele od přeměny dvou současných výstavních prostorů na jeden nový společný, 093

96 3 094

97 4 přes běžné rekonstrukční stavební práce po téměř kompletní restauraci historické prostorové a materiálové dispozice. Zakázka se tím stala změtí nejrůznějších a často protichůdných požadavků, např. prostorové oddělení vstupu od šatny, aby bylo více místa pro uvítání hostů, rekonstrukce původního prostorového uspořádání jídelny, rekonstrukce původních oken k zajištění cíleného osvětlení vybrané části sbírky soch, rekonstrukce původní parketové podlahy v galerii, stejně jako instalace skleněných závěsných panelů ve velké galerii a instalace senzory ovládaných žaluzií k automatické regulaci intenzity osvětlení interiérů denním světlem. Nejvýznamnější změnou však byla dostavba tří nových výstavních prostor, které propojují původní residenci a galerii. Nové prostory svou velikostí odpovídají pracím, které jsou v nich vystaveny. Ve velké místnosti jsou umístěny oleje, zatímco ve dvou menších na světlo citlivé grafické listy. Všechny tři místnosti mají horní nepřímé osvětlení denním světlem a elektronicky řízené žaluzie ve střešní lucerně hlídají vnitřní intenzitu světla. Díky navrženému hornímu osvětlení vypadají nové prostory z vnějšku jako uzavřené betonové krabice poskládané na sebe na užší straně vstupního nádvoří. Podobně jako na původním galerijním křídle i plochá střecha nové přístavby je pokryta měděným plechem. Při výrobě prefabrikovaných panelů, kterými jsou obloženy stěny i střešní lucerna, byla použita betonová směs, do které byla vedle základních složek přidána prášková měď a vápenec. Jejich kombinace měla zajistit rychlejší průběh oxidace mědi s jejím výsledným zeleným zbarvením na povrchu betonových panelů. Dešťová voda stéká volně po povrchu stěn a ještě více zvýrazňuje jejich zelené zbarvení. Díky tomuto alchimisticky zrychlenému stárnutí povrchu se nová část objektu přiblížila svým vzhledem dvěma původním historizujícím částem a nenarušuje, ale naopak zdůrazňuje atmosféru místa. 5 1 Detail zelenavého povrchu betonu obarveného zoxidovanou práškovou mědí I 2 K patině betonového povrchu přispívá dešťová voda volně stékající z okapní římsy přímo na stěnu I 3 Betonová stěna dostavby nových výstavních prostor I 4 Pohled na dostavbu přes vstupní dvůr původní Römerholzovy vily I 5 Projekt pohled východní 095

98 096

99 HYPOCAUST BUILDING 1 KLIENT: VERULAMIUM MUSEUM TRUST & ST ALBANS CITY AND DISTRICT COUNCIL ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: MUF ARCHITECTS (CATERINA ALMADA, MELANIE DODD, LIZA FIOR, CATHY HAWLEY, INDU RAMASWAMY, ANASTASIA SAWARD, JULIAN WILLIAMS) STATIKA: ATELIER ONE HLAVNÍ DODAVATEL: SDC SPECIAL PROJECTS REALIZACE: 1999 AŽ LISTOPAD 2004 NÁKLADY: GBP V městském parku v městě Saint Albans v hrabství Hertford ve Velké Británii stojí nad místem, kde byly objeveny římské mozaiky staré více než dva tisíce let, malý pavilon. Původní mozaiky jsou ponechány v trávníku na místě, kde byly odkryty a nová stavba je chrání před vlivy povětrnosti pavilonek tak zdůrazňuje souvislosti mezi starověkým a současným osídlením. Hlavním materiálem použitým při výstavbě byl beton, do kterého byly, jako připomínka starověkých stavebních technologií, přimíchány podrcené skořápky mušlí. Smetanově bílá plocha obvodových betonových stěn s jemnou strukturu je někde porušena malými okénky ve tvaru květu, na několika místech je ve fasádě jen slepý otisk květu. Mírně zvednutý zrcadlový podhled umožňuje příchozímu vidět už z vnějšku mozaikové podlahy uvnitř. Ke středu skloněná zelená střecha naopak pouští okolní park do interiéru pavilonu. Jednoduchou rafinovaností návrhu se nový prvek nenásilně a citlivě začlenil do okolního přírodního prostředí a stal se vítanou příležitostí k zastavení během procházky v parku Celkový pohled na pavilonek, nad současnou betonovou stěnou se v zrcadlovém podhledu odráží starořímská mozaiková podlaha I 2 Roh pavilonu se zvednutou zelenou střechou I 3 Detail stěny 097

100 098

101 BÍLÝ PEMRLOVANÝ BETON NA BUDOVĚ MEXICKÉHO VELVYSLANECTVÍ V BERLÍNĚ 2 INVESTOR: SPOJENÉ STÁTY MEXICKÉ ARCHITEKT: TEODOR GONZÁLES DE LÉON A FRANCISCO SERRANO PROJEKT A INŽENÝRING: ASSMANN BERATEN UND PLANEN HLAVNÍ DODAVATEL: GROTH GRUPPE GMBH DODAVATEL BETONOVÉ KONSTRUKCE: HOCHTIEF AG VÝROBA PREFABRIKÁTŮ: GEITHNER BAU REALIZACE: 11 MĚSÍCŮ, DOKONČENÍ 2000 Nejvýraznějším prvkem uliční fasády nové budovy Mexického velvyslanectví v Berlíně na Klingelhöferstrasse ve čtvrti Tiergarten jsou 18 m vysoké štíhlé bílé betonové sloupy seřazené za sebou jako lamely vertikálních žaluzií. Kolmo k rovině stěny je fasáda transparentní, otevřená, avšak již při pohledu z malého úhlu tvoří sloupy vizuální bariéru s monumentální dynamikou. Budova se od svého otevření v listopadu roku 2000 se stala cílem mnoha návštěvníků a obdivovatelů a brzy byla přidána na seznam moderních staveb, jež je zajímavé zhlédnout při návštěvě Berlína. 099

102 3 Nosná konstrukce budovy je kombinací monolitického betonu a betonových prefabrikovaných prvků. Všechny povrchy, vnější i vnitřní, tvoří bílý ručně kamenicky opracovaný beton. Stejná povrchová úprava je na prefabrikovaných (sloupy fasády) i vnitřních monolitických (válcové atrium) konstrukcích. Kvalita provedení povrchové úpravy je tak stejnoměrná a vysoká, že z hlediska povrchu jsou monolitické a prefabrikované prvky k nerozeznání. Použitý materiál a jeho povrchová úprava připomínají historické kamenné mexické stavby; beton pomáhá v budově udržet příjemný chlad i v letních měsících a konečná úprava povrchů zvyšuje odraz přirozeného světla do interiérů. Architekti si představovali, že kamenické opracování povrchů bude svěřeno zkušeným kameníkům z Mexika, kteří stále pracují ručně s tradičním dlátem a palicí. Dodavatel prefabrikátů však trval na najmutí místní pracovní síly a použití pneumatického kladiva. PREFABRIKOVANÉ PRVKY Vzorek bílého betonu s opracovaným povrchem a detailní popis betonové směsi byl jako součást tendrové dokumentace zaslán všem zájemcům. 100

103 Pro výrobu prefabrikovaných prvků, převážně sloupů, byla použita stejná betonová směs, jako byla dodávána přímo na staveniště pro monolitickou část konstrukce, aby byl zachován stejný barevný odstín všech prvků. Bílý cement by odebírán z cementárny Dyckerhoff, jemné (0 až 2 mm) i hrubé kamenivo (8 až 35 mm) bylo drceno z mramoru těženého v lomech Lagerfeld. Po té, co byla vybrána optimální křivka zrnitosti pro žádanou betonovou směs, byl poměr jemných a hrubých složek kameniva držen po celou výrobu konstantní. Stejně tak byl přísně sledován stálý obsah cementu, množství přidané vody a plastifikátoru. Předepsané množství jednotlivých složek ve směsi čerstvého betonu bylo vztaženo na 1 m 3 směsi. Voda byla odměřována s přesností na 1 l a kamenivo s tolerancí 10 %. Průběžně byla sledována kvalita dodávaného kameniva, pravidelně zkoušena jeho aktuální vlhkost a tomu bylo přizpůsobováno množství záměsové vody, aby vlastnosti čerstvého betonu byly konstantní. Beton byl míchán v horizontální míchačce a skipy po kolejí dopravován k připraveným dřevěným formám. Formy byly 900 mm široké, 250 mm hluboké a 18 m dlouhé. Na naplnění jedné byly potřeba čtyři skipy, což zabralo zhruba 30 min. Pro vibrování směsi byly použity ponorné i příložné vibrátory. Většina prefabrikátů byla vyráběna na plocho, ale některé stěnové panely byly betonovány z různých důvodů ve svislé poloze. Pokud byly vyšší než 1,4 m, byl pro ně použit SCC. Vlastní směs SCC byla třikrát dražší než běžný beton. Nebyla to však cena speciálně drceného kameniva ani plniva, které bylo nakupováno a pečlivě sledováno, byla to cena za množství zkoušek, které bylo nezbytné provést. U normálního betonu se technik věnoval zkouškám směsi asi 30 min denně, při použití SCC to bylo 2 až 3 h denně. Po odformování byly jednotlivé prvky pečlivě prohlédnuty. Pokud by byly na jejich povrchu shledány nepravidelnosti nad stanovenou hranici, byly by z dalšího opracování vyřazeny naštěstí všechny vyhověly. Svou roli hrálo i navržené kamenické opracování pemrlování povrchu, které by překrylo drobné nedostatky z výroby. S tím se mohlo začít po sedmi dnech od vybetonování prvku. Nejprve byl jemně opracován proužek podél okraje nebo rohu prvku, který vymezil hrubě opracovanou plochu. Dvě skupiny pracovníků pemrlovaly betonový povrch pneumatickými nástroji vždy od středu ke koncům sloupu. Úprava povrchu jednoho sloupu trvala zhruba 15 h a počítalo se s tím, že, jeden pracovník zvládnul 5 m 2 pemrlované plochy za den. Celkem se na úpravách povrchů prvků v prefě podílelo patnáct pracovníků. Po dvou byly 18m sloupy převáženy na stavbu a tam pomocí dvou mobilních jeřábů usazeny do požadované polohy. Když byly všechny sloupy fasády na místě, byl vybetonován horní mohutný monolitický nosník a stejným způsobem (pemrlováním) upraven jeho povrch. Bílá zakřivená stěna vnitřního kruhového atria je monolitická, takže pemrlování jejího povrchu bylo také provedeno přímo na staveništi. Sloupy na hlavní a boční fasádu byly vyrobeny v prefě severně od Berlína, po dvou přivezeny na místo a vztyčeny do požadované polohy. Hlavní fasádu tvoří průnik dvou různě skloněných rovin, každý sloup tedy svírá s podlahou jiný úhel a je jinak dlouhý. Sloupy boční fasády jsou všechny svislé a stejné. 1 Šikmé bílé betonové sloupy hlavní fasády budovy I 2 Detail pemrlovaného betonového povrchu s jemným opracováním podél svislé hrany I 3 Průčelí budovy Mexické ambasády v Berlíně 101

104 102

105 MONOLITICKÝ IZOLAČNÍ BETON OJEDINĚLÉ APLIKACE V EVROPĚ 2 MICHALA HUBERTOVÁ V posledních letech je architekty znovu objevováno po užití lehkého betonu, tentokráte jako betonu pohledového. Ve Švýcarsku, v Německu i v České republice vyrostlo několik monolitických staveb z pohledového, tepelně izolačního lehkého betonu. Pohledový beton zaujme svou vysokou architektonickou hodnotou, monolitické jednovrstvé nosné konstrukce z betonu jsou trvanlivé, omítkářské a obkladové práce odpadají, je možno uspořit náklady a při dožití objektu lze stavební suroviny lehce recyklovat. Příspěvek pojednává o dvou zajímavých realizacích v Evropě. ŠVÝCARSKÝ DŮM Švýcarský inženýr a architekt Patrick Gartmann má zvláštní zálibu v betonu, což je patrné i na jeho třípodlažním domě poblíž Churu v kantonu Graubünden (na východním úpatí hory Hochwang, m). Dům z monolitického pohledového betonu okouzlí příchozího svou jednoduchostí a elegancí. K realizaci svého monolitického konceptu (výstavba v roce 2005), si architekt vybral nový izolační Liaporbeton, s kombinací lehkého kameniva Liapor a granulátu z expandovaného skla Liaver. Vcházíte-li na dvůr z ulice, máte před sebou přízemní bungalov s plochou střechou. Z této strany do domu vstupujete v nejvyšším, třetím podlaží. Zde je situován obývací pokoj s dvěma velkoplošnými okny umístěnými přímo proti sobě na východní a západní stěně, nabízejícími zajímavé výhledy a průhledy. Jen zpočátku působí obývací pokoj s broušenou ale neleštěnou betonovou podlahou a s integrovaným podlahovým topením poněkud nezvykle. Kdo se prochází po čistém betonu, pociťuje zamýšlenou drsnost. Návštěvník rychle pochopí, v čem spočítá kouzlo bydlení v hrubé stavbě použité neošetřené stavební materiály zprostředkovávají elementární a nestrojený dojem. I stěny jsou z betonu a zůstaly po odstranění bednění přírodní, režné, stejně jako strop, který je zároveň plochou střechou. Zde hraje izolační beton Liapor, díky své nadprůměrné tepelné izolaci, obzvláště významnou roli. V tomto podlaží je umístěna i ložnice oddělená od stylo- 1 Průhled obývacím pokojem 2 Vstup z ulice 103

106 vé koupelny pískovanou, neprůhlednou skleněnou posuvnou stěnou. Ze vstupní zóny odbočuje schodiště do dvou dolních podlaží. Ta jsou orientována na osu sever-jih a překvapí návštěvníka zajímavým dopadem slunečního světla s různobarevnými odrazy na betonu. Ve středním podlaží se nachází velká místnost ateliéru se třemi velkoplošnými okny a úžasným výhledem na střechy Churu a na horu Calanda. Ani zde neopustil architekt svoji náklonnost k čistotě, nefalšovanosti, přírodnímu stavu. Topná tělesa nejsou ani nalakována ani natřena, prezentují se jako čistá ocel. V přízemí je začleněna velkorysá kuchyně s jídelnou velikosti 5,5 x 13,5 m. Její otevřený prostor směrem na prostornou terasu (100 m 2 ) a do zahrady (350 m 2 ) omezují pouze skleněné posuvné dveře. Výrazným rysem konstrukce jsou monolitické zdi a stropy z jedné jediné vrstvy betonu. Izolační Liaporbeton má mechanické vlastnosti vyhovující statickým požadavkům i dostatečné hodnoty tepelněizolační. Od parotěsných zábran, izolace nebo omítky je naprosto upuštěno. Stavební fáze po betonáži tak byly omezeny na odstranění bednění a vysušení stavebních prvků. Docílené betonové povrchy jsou homogenní a jemně strukturované a nebylo je třeba dále upravovat nebo dodatečně zušlechťovat. Estetický dojem, jež vyvolávají, odpovídá současnému duchu doby. Izolační Liaporbeton obsahuje lehké kamenivo Liapor a granulát z expandovaného skla Liaver. Liapor je pórovité lehké kamenivo na bázi expandovaných jílů vypalované při teplotě 1200 ºC. Liaver je minerální, ekologická surovina bez vláken s rovnoměrnou strukturou jemných pórů a z větší části s uzavřeným povrchem. Příznačné pro Liapor i pro Liaver jsou nízké objemové hmotnosti (pod kg/m 3 ), ze kterých vyplývají vynikající tepelně izolační vlastnosti. Použitý izolační Liaporbeton má hodnotu tepelné vodivosti 0,32 W/(mK) [1]. Dobře navržené detaily monolitické konstrukce zabraňují tepelným mostům. Při výstavbě svého rodinného domu Patrick Gartmann úzce spolupracoval se společností Liapor Švýcarsko. Vybrané prototypy monolitického betonu následně prošly přísnými zkouškami v laboratořích výzkumného ústavu EMPA. Projekt Dům Gartmann, Chur obdržel cenu Stříbrného zajíce za nejlepší výkon v architektuře 2004 za skvělé komplexní dílo skládající se z architektonické myšlenky a použitého inovačního izolačního betonu Liapor. Ceny každoročně uděluje uznávané švýcarské grémium složené z architektonického časopisu Hochparterre, pořadu televize DRS Kulturplatz a známého Muzea umělecko-průmyslové tvorby v Curychu za nejlepší výkony v architektuře, úpravě krajiny a designu Příčný řez domem 4 Režné betonové stěny obývacího pokoje rámují nádherný výhled 5 Jídelna s kuchyní 6 Pohled na dům ze zahrady 7 Rodinný dům v Berlíně z monolitického izolačního betonu 104

107 NĚMECKÝ DŮM Prof. Mike Schlaich poskytl svůj rodinný dům ve východní části Berlína jako zkušební objekt pro vědecký výzkum. Společně se svým výzkumným týmem a v úzké spolupráci se společností Liapor vyvinul na Technické univerzitě v Berlíně ultralehký beton o objemové hmotnosti kolem 800 kg/m 3, který s kamenivem Liapor dosahuje vynikajících tepelně izolačních hodnot. Do moderního domu na kopci Prenzlauer Berg se rodina Schlaichových nastěhovala v létě 2007, sotva rok od začátku stavby. Objekt navržený architekty Amandou Schlaich a Clemensem Bonnen na velkém pozemku (1 500 m 2 ) se starými stromy svou puristickou kvádrovou formou (9,75 x 13,42 m) perfektně zapadá do prostředí. Východní a západní strany budovy tvoří stěny z monolitického pohledového betonu, severní a jižní fasáda jsou prosklené. 190 m 2 obytné plochy je v rodinném domě rozděleno do tří podlaží. Sklep byl kvůli vysoké hladině spodní vody vytvořen jako bílá vana. V přízemí je prostorná chodba, kuchyň, velký obytný pokoj spojený s jídelnou, kde je prostor volně otevřený i do prvního podlaží, a koupelna pro hosty s toaletou. Monolitické betonové schodiště ponechané v surovém stavu, vede do prvního podlaží k dvěma dětským pokojům s koupelnou. Ve druhém podlaží je ložnice, pracovna, koupelna a další pracovna, kterou je možno použít jako příležitostný pokoj pro hosty. Koupelny, toalety i výtah se nacházejí na straně domu uzavřené stěnami z pohledového betonu. Obytné místnosti mají velkorysá okna z trojitého bezpečnostního skla. I uvnitř kladli majitelé velký důraz na přírodní materiály. Podlahy v přízemí a v koupelnách jsou z litého asfaltu, který byl broušen tak dlouho, až získal exkluzivní, ušlechtilý vzhled terrazza. V dětských pokojích, ložnicích a pracovnách byly položeny parkety z dubového dřeva. Dům je vytápěn geotermicky. Mechanické přivětrávání zajišťuje stálý přívod čerstvého vzduchu a odsávání vzduchu použitého. Stavební práce na domu rodiny Schlaichových ještě nejsou ukončeny. Dům bude doplněn dvěma dřevěnými terasami a dvěma menšími přístavbami na jižní straně (zahradním domkem a garáží) [2]

108 8 106

109 Pro výrobu betonu bylo použito kamenivo Liapor frakce 1 4 a 4 8 mm a drcené kamenivo Liapor frakce 0 2 mm, které dodatečně zvyšuje tepelně technické vlastnosti betonu, cement CEM III-A 32,5, voda a prostředek vytvářející vzduchové póry. Beton vykazoval výborné tepelně izolační vlastnosti (součinitel tepelné vodivosti 0,2 W/mK) a pevnosti, které se přibližují pevnosti lehkého betonu LC8/9. V projektu se postupovalo jiným způsobem, než je obvyklé u železobetonových staveb. Konstrukční a stavebně fyzikální detaily byly přizpůsobeny vlastnostem materiálu. Pro snížení vzniku a rozevírání nevyhnutelných smršťovacích trhlin byla jako výztuž použita skleněná vlákna. Tím se podařilo vyřešit problémy s korozí výztuže i zabránit vzniku tepelných mostů. Pro bednění domu z lehkého pohledového betonu byly použity nové bednicí desky bez odbedňovacích prostředků. Odbedňovalo se po jednom týdnu. Při první betonáži se přesto vytvořil velký počet kaveren. Pomocí lehké kosmetické úpravy betonu cementovou maltou a Liaverem, obroušením a následnou hydrofobizací bylo dosaženo s poměrně nízkými náklady zajímavého, živého a zároveň hladkého betonového povrchu. Uvnitř byly stěny z pohledového betonu ponechány v přirozeném vzhledu [2]. Literatura: [1] Liapornews 2/2005 Liapor GmbH Pautzfeld; [2] Liapornews 1/2008 Liapor GmbH Pautzfeld; [3] Liapornews 3/2007 Lias Vintířov, Lehký stavební materiál k.s.; Průhled do jídelny se stěnami z pohledového betonů 9 Obytný prostor s jídelním stolem u stěny z pohledového betonu 10 Monolitická betonová schodišťová stěna se sraženými hranami 107

110 108

111 MASIVNÍ HRUBĚ TESANÝ BETON 2b 2c Architektura z atelieru AmP arquitectos je šitá na míru místu stavby. Obě zde zmíněné stavby stojí na Tenerife, největším ze sedmi Kanárských ostrovů. Krajinná rozmanitost ostrovů modelovaných vulkanickou činností a bouřlivými vlnami oceánu je nesnadnou výzvou pro architektonickou tvorbu. Dynamika jejich bouřlivého vzniku je zachycena ve skalách, ztuhlých proudech lávy, roklích, stržích a kráterech ve stovkách forem, které lze najít ve vysušených údolích i pod bujnou vegetací. V reakci na ni zvolil atelier AmP pro své návrhy barevně strohé tvarově rozvolněné objemové kompozice, v nichž převládají tři materiály beton, kámen a dřevo. Pohledový režný nebo hrubě kamenicky opracovaný beton působí v prudkém přímém slunci obzvláště efektně a jeho ukázněné kombinace s místním kamenem a dřevem dodávají stavbám i patřičný díl velkorysosti. Povrchy všech tří přírodních materiálů dobře snášejí vliv času a povětrnosti a jejich vzájemně provázané spolupůsobení se společným stárnutím stává ještě samozřejmější. UMĚLECKÉ A KONGRESOVÉ CENTRUM MAGMA Semináře, konference a kongresy se staly mezinárodním obchodním produktem a nová centra vhodná pro jejich pořádání jsou budována po celém světě. Nejrychleji rostou ve vyhlášených turistických letoviscích s dobře zajištěnými podpůrnými službami. Jedno z posledních Umělecké a kongresové centrum Magma stojí v rekreační letovisku Adeje na jihu Tenerife, na místě s krásným výhledem na okolní dynamickou hornatou krajinu a blízký oceán. Forma a použité materiály reflektují okolí. Svislé i vodorov- né prvky nosné konstrukce jsou na dnešní poměry nezvykle masivní, z režného nebo hrubě kamenicky opracovaného monolitického betonu. Drsný a nerovný betonový povrch se stopami po pneumatických kladivech připomíná hrubé povrchy okolních skal. Jeho šedo-okrové zbarvení způsobilo přidání vulkanického popele do betonové směsi. Naproti tomu měkké křivky zvlněné šedobílé monolitické betonové střechy jakoby sklouzávající z hmotné konstrukce odkazují na příjemné houpaní na hladině oceánu. Střechu tvoří vzájemně překrývající se obrovské pláty z vláknobetou, které připomínají vrstvení proudů lávy. Škvírami mezi nimi proniká dovnitř dostatek denního světla a vzduchu k zajištění přirozené ventilace. Hlavní kongresový sál, který pojme až účastníků jednání, může být podle aktuálních potřeb pořádané akce rozdělen na několik menších sálů. Centrum má i dostatek prostoru pro všechny podpůrné služby, restaurace, kavárny, šatny, toalety, administrativu ad. KLIENT: TENERIFE MAGMA ARTE & CONGRESOS CONFERENCE CENTRE MÍSTO: ADEJE, TENERIFE, KANÁRSKÉ OSTROVY, ŠPANĚLSKO ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: AMP ARQUITECTOS, S.L. 1 Celkový pohled na umělecké a kongresové centrum Magma 2 a, b, c Betonové povrchy v hlavním sále centra 109

112 TENERIFE ATLETICKÝ STADION Architektonický projekt Atletického stadionu na Tenerife je součástí komplexního programu. Stadion monumentálního rozměru a neobvyklého tvaru patří spíše do kategorie veřejná infrastruktura než kategorie budov a jako takový má mnohem větší dopad na své nejbližší i vzdálenější okolí. Vzhledem k tomu hledali architekti cestu, jak změkčit dopad nového areálu na okolí. Jejich cílem nebylo vytvořit nějakou centrální stavbu, ke které by se vše obracelo, ale právě naopak měla být navržena tak, aby splynula s okolím. Stadion zapouští své kořeny do skály, z ní vyrůstá nad terén jako geologický útvar sopečný kráter, jeho okraj je tvořen materiálem vykopaným z jeho středu. Neubírá městu místo, ale dává mu nový prostor. Stadion je umístěn na mírně skloněné planině na okraji volně zastavěné městské periferie. Částečným zahloubením připomíná tradiční prostory klasických řeckých a římských divadel a amfiteátrů, jejichž stavitelé dokázali mistrně využít modelace přírodního terénu a tuto symbolickou podobnost dále rozvíjí další prvek tribuny na svahu, zde umělého, pahorku. Linie rozdělující nové = umělé od původního = přírodního se tak stává nejasnou. Stojí zde proti sobě dvě činnosti zdánlivě nesourodé vulkanická událost a splynutí umělého s přírodním. Osm běžeckých drah, které obalují všechna další atletická sportoviště, je chráněno kolem dokola kamenným valem proměnné výšky a sklonu. Na zastřešené tribuně betonové nosné konstrukce najde místo 4000 diváků (2000 dalších může sedět na trávnících mezi dráhami a valem), v jejím zázemí jsou umístěny kavárna, toalety, knihovna, press centrum 110

113 4a 4b 5a 5b excellence, je přiznaný materiál, jež zde metaforicky vyjadřuje přetváření přírody člověkem. Dodatečně předpínané nosníky relativně malých průřezů dávají konstrukci dynamiku, eleganci a geometrický řád. Konstrukční systém umožňuje také kontrolovat a řídit stav vnitřního prostředí, zejména teplotu a vlhkost (důležité při sportovních aktivitách). Přispívají k tomu malé vnitřní dvory, které slouží jako kapsy k hromadění chladného čerstvého vzduchu. Teplotní rozdíl mezi vzduchem v nádvořích a na sluncem rozpalované střeše tribuny zajišťuje stálé proudění vzduchu vnitřní halou na tribunu. Přírodní a umělé prvky jsou na stadionu v rovnovážném stavu, obě strany si však zachovávají svou vlastní identitu se všemi rozdíly. 6a 6b a administrativní prostory. V tribuně je však také víceúčelový prostor, který lze podle potřeby využít jako kryté rozcvičovací dráhy či gymnastickou halu, prostorné šatny a apartmenty pro ubytování padesáti sportovců. Množství vytěženého kamene odpovídá objemu kameniva použitého do betonové konstrukce tribuny a k navršení ochranných kamenných valů kolem stadionu stavba dle pravidel udržitelného rozvoje. Podpůrnou konstrukci tribuny a jejího zastřešení tvoří sloupořadí. Betonová sloupořadí seskupená v seriích a jejich různých variacích jsou jedním z klíčových výtvarných prvků Atletického stadionu. Je to syntéza architektury a konstrukce, konstrukce a topografie, sekvence gigantických rukou a nohou, jež vztyčeny podpírají střechu, tribunu a přeneseně se vzpírají o okolní skály. Použitý beton, umělý kámen par MÍSTO: TINCER, SANTA CRUZ DE TENERIFE, KANÁRSKÉ OSTROVY, ŠPANĚLSKO KLIENT: CABILDO INSULAR DE TENERIFE ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: AMP ARQUITECTOS, S.L., FELIPE A. RUFINO, JOSÉ M R. PASTRANA MALAGÓN, MARIOLA M. MARTÍN (PROJECT MANAGEMENT) DODAVATEL: DRAGADOS, OBRAS Y PROYECTOS ZASTAVĚNÁ PLOCHA: M 2 3 Beton a kámen v kráteru atletického stadionu na Tenerife 4 a, b Vnitřní dvory 5 a, b Betonové konstrukce tribuny 6 a, b Vnitřní víceúčelová hala pod tribunou 111

114 112

115 PŘEČERPÁVACÍ STANICE BOOSTER NA VÝCHODĚ AMSTERDAMU 2 INVESTOR: DWR, DIENST WATERBEHEER EN RIOLERING ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: BEKKERING ADAMS ARCHITECTEN (JULIETTE BEKKERING, CORINE KEUS WITH JASON WILLIAMS, SANDER BRAND, MILENA ZAKLANOVIC) NÁVRH KONSTRUKCE (PANELY): ABT BV, DELFT PROJEKT: INGENIEURSBUREAU DWR DODAVATEL: VAN LAERE INFRABOUW B. V. VÝROBA PANELŮ: OOSTHOEK KEMPER BV, TILBURG PROJEKT: 2002 AŽ 2004 DOKONČENÍ REALIZACE: ČERVEN 2005 Nová přečerpávací stanice odpadních vod Booster stojí na východním okraji Amsterdamu v oblasti různých přístavů (sportovních i obchodních) mezi rameny řeky Ij, kde je postupně budována rozsáhlá městská rekreační zóna. Objekt nezvyklého tvaru v sobě ukrývá tři obrovské pumpy, které přečerpávají všechny odpadní vody z východního Amsterodamu a směřují je do nové centrální čistírny odpadních vod umístěné v západní časti města. 1 Detail povrchu betonových panelů se žlábky a pískováním I 2 Detail části podstavce s betonovým reliéfním textem a ostrý zlom v horní pískovanou část 113

116 3a 114

117 4 Budova kompaktního tvaru působí spíše jako monumentální sochařský objekt, který bude po dobudování okolí dle nových urbanistických plánů součástí rekreační zóny táhnoucí se až k budoucímu přístavu sportovních jachet. Tento přístup k návrhu byl umožněn účelem budovy, což je nejen zastřešit čerpadla, ale zejména chránit okolí od hluku, který vzniká jejich provozem. Ukázalo se, že pro dané místo a jeho připravovaný program je rozhodující tvar objektu. Mohutný prolomený šikmostěný hranol celý zahalený v betonové slupce přesahuje podstavec na všech stranách a ukrývá v sobě veškerou přečerpávací technologii včetně výchozů velkoprůměrových přívodních a odvodních potrubí z podzemí. Do středu šikmo prolomená střecha je brána jako pátá výšková úroveň a i zde je vše podřízeno konceptu sochařského objektu. Svým prolamovaným tvarem připomíná stanice obrovský krystal usazený na podstavci, jeho vzhled se při cestě kolem neustále mění. Budova je postavena z prefabrikovaného betonu. Její barvu vytváří použité kamenivo drcený modrozelený mramor. Základní reliéf z jemných přímých žlábků na všech plošných prefabrikovaných prvcích obaluje podstavec i hranol jako rybářská síť. Na podstavci se přidává reliéfní text a v horní úrovni je to naopak text vypískovaný v povrchové vrstvičce panelů. Vyvážená kombinace různých povrchových úprav s jejich vzájemným překrýváním se dává mohutnému objektu překvapivě jemný až filigránský vzhled. Zbarvení, reliéfy, pískování všechno jsou to poměrně jednoduché technologie spojované s betonovým povrchem, avšak využití jejich výhod v dobře vyvážené kombinaci má výrazný synergický účinek, jeho výsledkem je modrozelený betonový krystal s bohatou ornamentací na povrchu. 3b 3 a, b Celkový pohled na čerpací stanici I 4 Večerní pohled 115

118 116

119 OSAMĚLÁ BETONOVÁ KAPLE V POLÍCH 2 MÍSTO: WACHENDORF, NĚMECKO ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: PETER ZUMTHOR REALIZACE: 2007 Jihozápadně od Kolína nad Rýnem u městečka Wachendorf stojí uprostřed krásné přírody na osamělém místě skromná poutní kaple Sv. Nikolause von Flü (známý jako bratr Klaus, svatořečen v roce 1947). Betonová kaple navržená výrazným představitelem současné švýcarské architektury Petrem Zumthorem byla vysvěcena v červnu roku Zvnějšku kaple, jednoduchý pětiboký, vysoký hranol v barvě načervenalého okru, připomíná spíše betonové silo. Že se jedná o sakrální stavbu prozrazuje pouze kříž nad trojúhelníkovým dveřním otvorem. Vnitřní prostor je vrouben stěnami, do jejichž povrchu se otisklo bednění sestavené z více než stovky hrubě tesaných smrkových klád stažených těsně k sobě. Pro vnější povrch bylo použito standardní ploché bednění. Beton byl do bednění ukládán postupně ve dvaceti čtyřech vrstvách. Na stavbě pracovali lidé z okolí a co nejvíce byly používány staré a osvědčené místní pracovní postupy. Třebaže interiér tvoří pouze holé betonové stěny, působí velmi zajímavě, neobvykle. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a ponechány velmi zvolna vyhořet. Když oheň dohasl, nezbylo po kládách nic více než jejich negativní otisk v zčernalém betonu. Skleněné baňky foukané tradičním způsobem byly vsazeny do dutinek po kamíncích odprýsknutých z povrchu betonu během požáru. Výsledkem je magická, téměř hrozivě černá dutina. Při vstupu do dveřního otvoru na návštěvníka padne z tmavého šera až tíseň, ale po pár krocích se kdesi nahoře3 objeví světlo padající dovnitř z výšky 12 m (jako déšť). Vnitřní vybavení je stejně jednoduché pouze prostá dřevěná lavice a volně na štíhlém podstavci umístěná hlava ženy od Hanse Josephsona. Kaple je zasvěcena patronu Švýcarska Svatému Klausovi, nejoblíbenějšímu svatému Zumthorovy matky. Při své přednášce ve Finsku se architekt zmínil, že peníze, které vydělal v mezinárodních soutěžích, mu dovolují přijímat a realizovat i takovéto malé projekty. 1 Detail vnitřního povrchu betonové stěny I 2 Pohled kaplí vzhůru k volnému otvoru I 3 Osamělá betonová kaple v polích 3 117

120 118

121 SIGNÁLNÍ STANICE NA SEŘAĎOVACÍM NÁDRAŽÍ V CURYCHU 1b ANNETTE GIGON / MIKE GUYER INVESTOR: SCHWEIZERISCHE BUNDESBAHNEN ARCHITEKT: ANNETTE GIGON / MIKE GUYER PROJEKT A INŽENÝRING: PHILIPPE VAUCHER, MARKUS LÜSCHER STATIKA: CONZETT, BRONZINI, GARTMANN AG, CHUR PROJEKT A REALIZACE: ČERVENEC 1997 AŽ BŘEZEN 1999 Signální stanice stojí na okraji kolejiště, na železničním pozemku v ulici Hohlstrasse nedaleko Gottlieb Duttweilerova mostu, v místech, kde obytná čtvrť města přechází v průmyslovou zónu. Obsluha stanice a technologie v ní umístěné monitorují pohyb vlaků v prostoru curyšského hlavního seřaďovacího nádraží. Jednoduchá budova tvaru kvádru má tři podlaží. V nejvyšším z nich jsou kanceláře a prostory pro zaměstnance, dvě nižší obsahují technická a technologická zařízení ke sledování provozu na nádraží (počítače), místnosti pro transformátor, elektrický generátor, nouzové baterie a strojovnu klimatizace. Některé části vnitřní technologie produkují velké množství tepla, zatímco jiné potřebují ke svému chodu rovnovážný teplotní stav v zimě topit a v létě chladit. Celek tedy bylo třeba umístit do tepelně izolovaného prostoru, ve kterém by se v zimě využívalo odpadní teplo z jedné časti k vytápění jiné a v létě by bylo třeba chladit pouze ty nejvíce přehřívané prostory a ostatní by byly vůči vnějšímu teplu chráněny obvodovou konstrukcí s dostatečnou tepelněizolační schopností. Tepelná setrvačnost hmoty dvojité betonové stěny je užívána jako teplotní stabilizátor k jímání tepla produkovaného strojním zařízením a to je klimatizací rozdělováno dle 119

122 2 potřeby do jednotlivých prostorů. Železobetonová konstrukce současně slouží i jako ochrana vysoce citlivých obvodů elektronických zařízení uprostřed rušného železničního provozu Faradayova klec. Jemný prach z brzd na kolech železničních vagónů se usazuje v okolí, postupně rezne a dodává povrchům hnědočervený odstín. To vedlo k nápadu integrovat malý technologický objekt do tradičního nádražního prostředí právě jeho barvou. Beton vnější konstrukce je ve hmotě probarven hnědočervenými pigmenty oxidů železa, které mají stejný chemický základ jako zrezlý železný prach. North Kromě pěti velkých oken v nejvyšším podlaží a vchodu nejsou v betonové fasádě budovy otvory. Okna jsou zasklena pokoveným sklem chránícím interiér před přemírou slunečního světla a tepla. Během dne se v nich odráží provoz nádraží a v noci naopak svítí do okolí i tou změnou vyjadřuje objekt svou funkci signálního boxu na železnici. East 1 a, b Detail hnědočerveného rezavého povrchu betonu I 2 Zdroj inspirace pro povrch betonu I 3 Projekt pohledy I 4 a, b Signální stanice curyšského nádraží South 3 West 120

123 4a 4b 121

124 1 Detail stěny I 2 Roh pavilonu se zvednutou zelenou střechou I 3 Celkový pohled na pavilonek, nad současnou betonovou stěnou se v zrcadlovém podhledu odráží starořímská mozaiková podlaha 122

125 RUFFI GYMNASIUM V MARSEILLES 2a INVESTOR: MĚSTO MARSEILLES ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: RÉMY MARCIANO ARCHITECTE DODAVATEL: CAMPENON BERNARD MEDITERRANEE, COLAS MEDITERANNEE, SOGEV ROZPOČET: EUR 1,45 MIL. STUDIE: 1999 REALIZACE: 2001 Gymnasium (sportovní hala) ve francouzském Marseilles ve čtvrti Ruffi je částí návrhu architekta Rémyho Marciana na přestavbu celého bloku domů na sportovní komplex s halou, venkovními hřišti na házenou a košíkovou a prostorem na petanque. Místní zastupitelstvo problematické časti Marseilles, čtvrti s vysokou nezaměstnaností obyvatelstva, mělo zájem na vybudování sportovního centra, které by nabídlo možnosti sportovního vyžití školákům, studentům i obyvatelům okolních bloků bytových domů a pomohlo vytlačit nežádoucí aktivity z jejich pozornosti. Přestavba začala v roce 1995 a její omezený rozpočet byl financován ze soukromých i veřejných zdrojů. Tomu odpovídá úsporné řešení celého projektu. Hmotná základna sportovní haly patchworkem různě tónované šédé plochy obvodové betonové stěny ostře kontrastuje se třemi lehkými volně položenými skleněnými bloky střešní nástavby. Bloky přesahují vysoké stěny a v noci z nich světlo z interiéru volně stéká po betonu k zemi. Různé odstíny betonové šedi obvodové stěny byly dosaženy použitím několika typů odbedňovacích prostředků a transpa- 1 Patchwork z různých odstínů šedi na ploše rovné betonové fasády 2 a, b Skleněné krabice volně položené na betonovém soklu 123

126 rentních lazur betonu. Konstrukci zastřešení haly tvoří příčné ocelové příhradové vazníky s podélným zavětrováním. Nad tělocvičnami je konstrukce vložena do průsvitných boxů z polykarbonátových plátů, nad částí šaten je plochá hliníková střecha. Strohá forma budovy reflektuje okolní betonové nepříliš vzhledné stavby převážně průmyslového charakteru a nová hala sama bývá popisována jako opuštěná továrna, což někomu může znít hanlivě, zatímco jiný to bude považovat za kompliment. 124

127 3 4 2b 3 Variabilní interiér sportovní haly, střešní konstrukce propouští dostatek světla pro sportovní aktivity během dne 4 Okénko tvaru kříže rámuje odraz protějšího kostela Svatého Martina 5 Detail betonového patchworku 5 125

128 126

129 SOUKROMÁ KAPLE VE ŠPANĚLSKÉM VALLEACERONU 2a 127

130 2b 3a STAVEBNÍK: SOUKROMÝ ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: S.M.A.O. SOL MADRIDEJOS, JUAN CARLOS SANCHO, MADRID HLAVNÍ PROJEKTANT: LUIS RENEDO PROJEKT: 1996 AŽ 1998 REALIZACE: 2000 AŽ 2001 Nápad umístit několik zdánlivě nesouvisejících objektů obydlí, kapli, lovecký pavilonek a obydlí hlídače společně do otevřené krajiny dává projektu dvojí význam. Vedle úzkého vztahu celku s okolním prostředím prostor a objekty si každý z nich vytváří svou jedinečnou vazbu na své místo v krajině, vazbu symbolickou, tichou, privátní. Hmota kaple byla postupně formována manipulací a skládáním papírové krabice. Inspirací architektovi pro tuto studii bylo japonské umění origami. Výstavba konečného návrhu technologií monolitického betonu potom probíhala skutečně podle papírového modelu bez použití klasické projektové dokumentace výkresů tištěné na papíře. Protínající se sklady, zlomy a hrany vytvářejí dynamickou atmosféru plnou napětí, až s mírnou hrozbou. Na druhou stranu jsou zlomy a hrany v tom nevelkém objemu neviditelným generátorem nových prostorů s nečekanými průhledy. Bez umělého osvětlení je kaple určena pro čas denního světla, kdy jsou všechny průhledy zakončeny sytě modrým nebem oblasti Středozemního moře. Pohled návštěvníka sledující linie lomů a hran spočine nakonec stejně jako paprsky denního světla na zadní stěně kaple, na které bude mezi malým čtvercovým okénkem a prostým křížem viset obraz Panny Marie. Vztah mezi vnitřním a vnějším tvoří ohnisko, jádro či symbolický význam stavby. Kaple je umístěna na nejvyšším místě soukromých pozemků jako centrální bod v krajině viditelný ze 2 km. Protože přístup ke kapli od hranice pozemků není přímý, její strohý vzhled se pro příchozího cestou několikrát mění. Navržené zlomy a hrany le corbusierovské krabice daly vyniknout materiálové jednoduchosti na zlatavých betonových plochách se odehrávají všechny změny a proměny vnitřního prostoru během dne i celého roku. Paprsky světla vytváří v prostoru prchavé dělící stěny zbarvené podle východu či západu slunce. Světlo je druhým materiálem použitým na kapli. Materiálem, který je svou podstatou křehké, proměnlivé, nestálé, pohyblivé, rostoucí a mizející protikladem pevného, hmotného a stabilního betonu. 1 Nejvyšší místo v krajině 2 a, b Beton, světlo a prostor 3 a, b Současný pohled na vnitřní a vnější betonové stěny 4 Výstavba 128

131 3b 4 129

132 130

133 MUZEUM VĚDY V PREFEKTUŘE EHIME V JAPONSKU 2 KLIENT: EHIME PREFECTURAL GOVERMENT MÍSTO: OJOUIN NIIHAMA CITY, EHIME PREFECTURE, JAPONSKO ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH: KISHO ARCHITECT AND ASSOCIATES PROJEKT: INUZUKA ENG. CONSULTANTS STATIKA, ZOKEN CONSULTANT INC. KONSTRUKCE HLAVNÍ DODAVATEL: JOINT VENTURE SHIMIZU CORP. A SUMITOMO, ANDO A NOMA PROJEKT: ŘÍJEN 1991 AŽ ZÁŘÍ 1992 REALIZACE: LEDEN 1993 AŽ ZÁŘÍ 1994 Jeho konstrukce popírá zažitou představu, že budova muzea by měla být uzavřeným tradičním kvádrem. Muzeum sestává ze samostatných nezávislých objektů, vstupní hala, kavárna, planetárium, studovny, hala muzejních expozic a parking, které dohromady tvoří jednotný celek. Budovy svým jedinečným geometrickým tvarem, trojboký hranol, krychle, koule, půlkruh, kužel prvky dětské stavebnice, a vzájemným umístěním vyjadřují pomocí abstraktního symbolismu, běžného jazyka architektury, vztah muzea k místu a jeho okolí. Celá kompozice připomínající jakoby náhodné uspořádání kamenů v japonských zahradách vychází ze starých místních tradic. 131

134 3 Zajímavý vzor na fasádě monolitické betonové konstrukce je tvořen plátky titanu, mramoru a granitu lichoběžníkových a trojúhelníkových tvarů, které byly předem upevněny na prefabrikované panely bednění. V mase betonu jsou jednotlivé plošky uchyceny kotvičkami z nerezavějící oceli. Vzory fasád se zrcadlí v okolních vodních plochách i trojúhelníkových oknech volně rozmístěných na šikmých fasádách protějších budov. Město Niihama City leží na úpatí nejvyšších japonských hor na západě země. Často se stává, že areál muzea je zalit sluncem, přestože hory nad ním halí těžké mraky. Kontrast světla a stínů probíhající po fasádách umocňuje dramatický náboj celé kompozice. Architekt Kurokawa popisuje svou práci jako reakci na rozpolcenou, rozkolísanou a proměnlivou přirozenost člověka a svou filozofii symbiózy popisuje, rozebírá a diskutuje v řadě knih a článků. Ovlivněný Buddhismem hledá a využívá vzájemné vztahy člověka, technologií, času a prostoru. Projekt muzea vědy byl pro něj jedinečnou příležitostí vyjádřit své ideje. 1 Detail monolitické betonové fasády s vloženými plátky titanu I 2 Průhled přes vodní plochu ke skleněnému kuželu vstupní haly, vpravo betonová krychle expozic a vlevo ocelová koule planetária I 3 Večerní pohled na fasádu u vstupu do areálu muzea I 4 a, b Válcová fasáda budovy restaurací a kaváren I 6 Krychle expozic a skleněný kužel vstupního objektu 132

135 4a 4b 6 133

136 AUTOŘI A ARCHITEK- TONICKÉ ATELIÉRY, KTERÉ POSKYTLY PODKLADY PRO PŘÍPRAVU ČLÁNKŮ: AmP Arquitectos S. L., 108 amparquitectos@hotmail.com, bekkering adams architecten, 113 info@bekkeringadams.nl, Bryan E. Barragán, 46 Dept. of CE, TU of Catalonia, Barcelona, Španělsko bryan.barragan@gmail.com PhDr. Vladimír Czumalo, CSc., 6 AMU, Filmová a televizní fakulta, Centrum audiovizuálních studií UK v Praze, Filosofická fakulta, Katedra teorie kultury (kulturologie) czumalo@orloj.cz Doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., 50 dohn@klok.cvut.cz Ing. arch. Zdeněk Fránek, 88 franek@franekarchitects.cz, Annette Gigon / Mike Guyer Dipl. Architekten, 92, 118 info@gigon-guyer.ch, Ing. arch. Adam Halíř, 82 Projektil architekti, s. r. o. adam.halir@projektil.cz, Ing. Michala Hubertová, Ph.D., 64, 102 Lias Vintířov, Lehký stavební materiál, k. s. hubertova@liapor.cz, hubertova.m@fce.vutbr.cz Ing. arch. Michal Juha, 74 DOMY, s. r. o. liman@domycz.cz, akad. arch. Ladislav Kuba, 70 arch.kuba@iol.cz, Ing. Hana Kučerová, Ph.D., 32 Chryso Chemie, s. r. o. hana.kucerova@chryso-online.com, Kisho Kurokawa, 130 Kisho Kurokawa architects & associates kurokawa@kisho.co.jp, Ing. arch. Petr Lešek, 82 Projektil architekti, s. r. o. petr.lesek@projektil.cz, Anahí López, 46 Projekty CONICET a GINTEMAC National Technological University Regional Córdoba Argentina juanmatobes@yahoo.com.ar Václav Lorenc, 22 Česká Doka bednicí technika, spol. s r. o. vaclav.lorenc@doka.com, Rémy Marciano, 122 remy.marciano@libertysurf.fr, Ing. Milada Mazurová, 38 TBG Metrostav, s. r. o. technolog.tbgmts@comp.cz muf architects, 96 studio@muf.co.uk, Ing. arch. Antonín Novák, 2, 78 D.R.N.H.,s. r. o. atelier@drnh.cz, Ing. Václav Pumpr, CSc., 50 Betosan, s. r. o. pumpr.v@betosan.cz, S-M.A.O. Sancho-Madridejos Architecture 126 soljc@sancho-madridejos.com Ing. Radomír Rucki, 32 Chryso Chemie, s. r. o. radomir.rucki@chryso-online.com, Ing. Zdeněk Suchý, 22 PERI, spol. s r. o., bednění a lešení z.suchy@peri.cz, Ing. Jiří Šafrata, 56 Betotech, s. r. o., pobočka Ostrava jiri.safrata@betotech.cz Ing. Michal Števula, Ph.D., 20 Svaz výrobců betonu ČR svb@svb.cz Ing. arch. Jan Topinka, 74 DOMY, s. r. o. domy@domycz.com, Juan Manuel Tobes a Raúl Zerbino, 46 Projekty CONICET a LEMIT National University of La Plata, Argentina zerbino@ing.unlp.edu.ar Peter Zumthor, 116 arch@zumthor.ch, Článek na str. 46 až 49: Výzkum byl podpořen projekty CONICET, CIC-LIMIT, Španělským ministerstvem vědy a vzdělání, granty PSS , PSE : HABITAT 2030 ; BIA C02-01; a Evropským programem podpory vysokoškolského vzdělání v Latinské Americe, N E04E047473AR. Autoři děkují Cementos Avellaneda S.A., Cementos Cerro Blanco S.A., SIKA Argentina S.A., BASF S.A., WR GRACEArgentina S.A. a Meranol S.A. za materiální podporu experimentálnímu projektu. Články na str. 64 až 68 a 102 až 107 byly zpracovány za podpory projektu MPO FI-IM5/016 Vývoj lehkých vysokohodnotných betonů pro monolitické konstrukce a prefabrikované dílce a za za finančního přispění MŠMT ČR, projekt 1M0579, v rámci činnosti výzkumného centra CIDEAS. 134

137 FOTOGRAFIE: str. 2, 3 D.R.N.H., s. r. o. str. 54 obr. 7c, d ABClean str. 99 Inge Kanakaris-Wirtl str. 6 Vladimír Czumalo obr. 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63 Jiří Šafrata str. 100 Helmut Fischer, Structurae str. 13, obr. 15, str. 18 Veronika Šandová str. 64, 65, 66, 67 Lias Vintířov, Lehký stavební materiál k.s. str. 102, 103, 104, 105, 106, 107 Liapor GmbH str. 16 The Concrete Society str. 70, 71, 72, 73, 78, 79, 80, 90 Filip Šlapal str. 108, 109, 111, 126, 127, 128, 129 obr. 3b Hisao Suzuki str. 22, 23, 24 obr. 3, 4, 5, str. 25 obr. 7c, str. 27, 28 obr. 14, 15, 16 Česká Doka bednicí technika, spol. s r. o. str. 24 obr. 6, str. 25 obr. 7a, b, str. 26, 28 obr. 13, str. 29, 30 PERI, spol. s r. o., bednění a lešení str. 32, 33, 34, 35 Radomír Rucki, Chryso Chemie, s. r. o. str. 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45 Milada Mazurová, TBG Metrostav, s. r. o. str. 46, 47 Bryan E. Barragán se souhlasem Davida Chipperfielda str. 48, 49 Bryan E. Barragán str. 50, 54 obr. 7a, b BETOSAN, s. r. o. str. 52 Jan Richter, Beton Těšovice, spol. s r. o. str. 53 Ladislav Janča, dsts str. 74, 75, 76, 77 DOMY, spol. s r. o. str. 80/81 D.R.N.H., s. r. o. str. 82 Andrea Lhotáková str. 83, 84, 85, 86, 87 Projektil architekti, s. r. o. str. 88, 91 Ester Havlová str. 89 Josef Petr str. 93, 119, 120 Harald F. Müller str. 94, 95 Arazebra Fotographie Helbling & Kupferschmid str. 95, obr. 5, str. 120 obr. 3 atelier gigon/guyer str. 96, 97 Jason Lowe str. 110 AmP Arquitectos S. L. str. 112, 113, 114, 115 Jeroen Musch str. 116, 117 Pietro Savorelli str. 118, 121 Heinrich Helfenstein str. 122, 123, 124, 125 Philippe Ruault str. 129, obr. 4 S.M.A.O. arquitectos str. 130, 131, 132, 133 Tomio Ohashi 135

138 POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA: [1] FASSADEN, Architektur und Konstruktion mit Betonfertigteilen, by Verlag Bau+Technik GmbH, Düsseldorf 2000 [2] FORTY A.: Words and Buildings, A vocabulary of modern architecture, Thames & Hudson, 2000, ISBN [3] BENNETT D.: exploring concrete architecture tone texture form, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, , ISBN [4] FRÖHLICH B.: Concrete architecture, design and construction Architecture and building engineering, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, www. birkhauser.ch, bertelsmannspringer bauverlag gmbh, Germany, , ISBN [5] LEATHERBARROW D. AND MOSTAFAVI M.: Surface architecture, The MIT Press, , ISBN [6] BY Betonirakenteiden pinnat/luokitusohjeet, Suomen Betoniyhdistys r.y., Helsingisaä 2003 [7] CROFT C.: Concrete architecture, Laurence King Publishing LtD, United Kingdom, , ISBN [8] BORCH I. T., HUIJBEN R., OUWERKERK H., KEMPERS O. H.: Beeld schoon beton, ENCI media, Netherlands, , ISBN-10: , ISBN-13: [9] SCHITTICH CH.: Building simply, Birkhäuser Publishers for architecture, ed. In detail, Switzerland, Institut für internationale architektur-dokumentation GmbH & Co.KG, germany, , ISBN -10: , ISBN-13: [10] BENNETT D.: The art of precast concrete colour, texture, expression, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, , ISBN-13: , ISBN-10: [11] PFEIFER G., LIEBERS A. M., BRAUNECK P.: Exposed conrete technology and design, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, , ISBN-10: , ISBN-13: [12] COHEN J-L., MOELLER G. M.: Liquid stone new architecture in concrete, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, , ISBN-13: , ISBN-10: [13] PFEIFER G., LIEBERS A. M., BRAUNECK P.: Sichbeton Technologie und Gestalt, Verlag bau + technik GmbH, Germany, , ISBN [14] PECK M.: Concrete design, construction examples, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, Institut für internationale architektur-dokumentation GmbH & Co.KG, Germany, , ISBN-10: , ISBN-13: [15] KRAUSE J. R.: Fibre cement technology and design, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, , ISBN -13: , ISBN-10: [16] KRAMER S., HÜLST V. I.: Inside interiors of concrete, stone, wood, Verlagshaus Braun, Germany, , ISBN [17] LOUGHRAN P.: Failed stone problems and solutions with concrete and masonry, Birkhäuser Publishers for architecture, Switzerland, , ISBN-13: , ISBN-10: [18] MEYHÖFER D.: Concrete creations contemporary buildings and interiors, Verlagshaus Braun, Germany, , ISBN [19] ČASOPIS OPUS C: Concrete architecture & design, Opus c, Germany, 2/2008, ISBN [20] Beton TKS 2/2005 [21] Samostatná příloha časopisu BETON TKS vydaná v roce 2008 Beton v architektuře [22] Österreichische Vereinigung für Beton- und Bautechnik: Geschalte Betonflächen (Sichtbeton), Ausgabe Juni 2002 [23] Deutscher Beton- und Bautechnik-Verein E.V. und Bundesverbrand der Deutschen Zementindustrie E.V.: Merkblatt Sichtbeton, Fassung August 2004 [24] TP ČBS 03 Pohledový beton, ČBS ČSSI, plánované vydání říjen

139 INDEX: barevný beton 13, 17, 40, 46 koroze 30, 55, pemrlování 10, 15, 99 řezání 16 bednění 11, 13, 23, 40, 41, 87, 117 krvácení 42 pevnost 15, 18 samozhutnitelný beton 46, 77, 101 bednicí desky 13, 29, 80 krycí vrstva 15, 20, 40 pigmenty 17, 20, 44, 47, 62, 67, 120 sklo 16 béton brut 8, 10, 14 křivka zrnitosti 42 pikování 15 smršťování 42 betonová směs 42 kyselina 16 pískování 15, 16, 53, 55, 115 škrábání 15 betonové zdivo 65 lehké kamenivo 68 pláště bednění 27, 29 trhlina 20, 39, 42 broušení 10, 16 lehký beton 68, 103 pohledový beton 3, 10 údržba betonového povrchu 50, 51, 54 cement 15, 16, 17, 20, 42, 62, 107 leštění 15 pohledové zdivo 65 ukládání betonu 37, 41, 44, 45 cena 19, 20, 39, 48 monolit 73, 80, 100, 103, 109, 128, 132 popílek 43 úpravy betonových povrchů 10, 11, 77 grafický beton 14, 15, 59 normy 21, 23, 31, 39, 42, 48, 67 poréznost 51 vymývání 10, 14, 15, 57 hlazení 10, 14 odbedňovací/odformovací prostředky 31, prefabrikát 87, 95, 100, 115, 132 vzorky 16 izolační beton , 41, 48, 123 příměsi 44, 48 kamenivo 9, 10, 17, 20, 42, 48, 61, 101 ochrana betonových povrchů 51 přísady 43, 48 kartáčování 14, 16 opravy betonového povrchu 50, 52, 54 referenční plocha 31, 40 konsistence 37, 40, 44, 47 ošetřování betonu 11, 40, 45, 48 režný betonový povrch 11, 14 ROČNÍK: OSMÝ I ČÍSLO: SAMOSTATNÁ PŘÍLOHA ČASOPISU (VYŠLO ) VYDÁVÁ BETON TKS, S. R. O., PRO: SVAZ VÝROBCŮ CEMENTU ČR, SVAZ VÝROBCŮ BETONU ČR, ČESKOU BETONÁŘSKOU SPOLEČNOST ČSSI, SDRUŽENÍ PRO SANACE BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ VYDAVATELSTVÍ ŘÍDÍ: ING. MICHAL ŠTEVULA, PH.D. I ŠÉFREDAKTORKA: ING. JANA MARGOLDOVÁ, CSC. I PRODUKCE: ING. LUCIE ŠIMEČKOVÁ VÝBĚR STAVEB, USPOŘÁDÁNÍ A EDITACE TEXTŮ: JANA MARGOLDOVÁ I GRAFICKÝ NÁVRH: 3P, SPOL. S R. O., RADLICKÁ 50, PRAHA 5 I NÁVRH OBÁLKY: TOMÁŠ MĚCHURA I SAZBA: 3P, SPOL. S R. O., RADLICKÁ 50, PRAHA 5 I TISK: LIBERTAS, A. S., DRTINOVA 10, PRAHA 5 ADRESA VYDAVATELSTVÍ: BETON TKS, S. R. O., SAMCOVA 1, PRAHA 1, TEL.: , BETONTKS@BETONTKS.CZ, REDAKCE@BETONTKS.CZ VYDÁVÁNÍ POVOLENO MINISTERSTVEM KULTURY ČR POD ČÍSLEM MK ČR E ISSN PODÁVÁNÍ NOVINOVÝCH ZÁSILEK POVOLENO ČESKOU POŠTOU, S. P., OZ STŘEDNÍ ČECHY, PRAHA 1, ČJ. 704/2000 ZE DNE

140 138

141 I zde Vám slouží beton 139

142 Cementobetonový povrch je šetrný k okolnímu prostředí, je stálý a neovlivňují ho tolik vysoké či nízké teploty. Světlý povrch je bezpečnější a pohodlnější zejména v letních měsících, kdy tolik neabsorbuje teplo, výhodou je pak i při horších světelných podmínkách a za šera. Při dodržení velmi přísného technologického postupu při pokládce cementobetonového povrchu dosahuje díky svým vlastnostem životnosti až 50 let. Cyklistické dálnice. Bezpečné a pohodlné. Betonové. Skanska DS a.s., závod Uherské Hradiště 140

143 141

144 VÝBĚR NEJPOUŽÍVANĚJŠÍCH POVRCHOVÝCH ÚPRAV BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ ELASTOCOLOR Velmi pružný krycí barevný nátěr na bázi akrylových pryskyřic ve vodní disperzi, přemosťující vlasové trhliny v podkladu, Chrání betonové konstrukce a ocelovou výztuž proti vodě, smogu, slunečnímu záření, slanému prostředí a ostatním agresivním vlivům prostředí. Současně vytváří příjemný estetický vzhled a dekorativní barevnou úpravu povrchů. Vyrábí se ve velmi široké barevné škále vzorníku Colormap, RAL i podle speciálního požadavku zákazníka. Vyznačuje se vysokou propustností vodních pár z podkladu. COLORITE BETON Polokrycí nátěr na bázi čirých akrylových pryskyřic ve vodní disperzi, určený pro polotransparentní povrchovou úpravu betonových povrchů při požadavku na barevné sjednocení betonu a současně zachování struktury betonu (pohledový beton). Chrání betonové konstrukce a ocelovou výztuž proti škodlivým vlivům vody a účinkům agresivního prostředí atmosféry, smogu, slunečnímu záření a slanému prostředí. Vyrábí se v základní řadě 4 stupňů šedé nebo vzorníku Colormap. MAPELASTIC SMART + ELASTOCOLOR WATERPROOF Dokonale kompatibilní systém ochrany povrchu betonových konstrukcí, skládající se z velmi pružné dvousložkové hydroizolační stěrky Mapelastic Smart a velmi pružné barevné nátěrové hmoty Elastocolor Waterproof. Zaručuje velmi spolehlivou ochranu betonových konstrukcí a oceli před nasákáním vodou a škodlivými vlivy agresivního prostředí atmosféry, smogu,slunečnímu záření a slanému prostředí. Je vhodný i pro trvalý styk s vodou a má také hygienický atest na styk s pitnou vodou. Vyrábí se v základní stupnici 6 barev nebo vzorníku Colormap. ANTIPLUVIOL S Transparentní hydrofóbní nátěr na bázi siloxanových pryskyřic v rozpouštědlech na ochranu betonových i jiných konstrukcí proti škodlivým vlivům vody a účinkům agresivního prostředí atmosféry, smogu, slunečnímu záření a slanému prostředí. Nevytváří povrchovou vrstvu a proto prakticky neomezuje prostup vodních pár z podkladu. Nemění povrchový vzhled konstrukce. ANTIGRAFFITI SYSTÉM WallGard Graffiti Barrier Odstranitelná povrchová ochrana betonových a jiných konstrukcí na bázi polymerových vosků ve vodní disperzi sloužící k účinné ochraně pohledových ploch proti graffiti. Nemění povrchový vzhled a výrazně neovlivňuje prostup vodních pár z podkladu. WallGard Remover gel Gelový čistící prostředek k odstranění graffiti z povrchu pohledových ploch. 142

145 143

146 BIOCHEMICKY MODIFIKOVANÁ HYDROIZOLACE 144

147 Rychleji a bezpečněji Krajní modulové stoly VT CZ PERI/8.195 Explora Business Centre, Praha Vít Vomočil, stavbyvedoucí, VCES a.s., Praha: Postup při výrobě suterénu nám skutečně značně urychlil nový stěnový systém MAXIMO spínaný pouze z jedné strany bednění. Velkou úsporu přineslo také nasazení krajních modulových stolů. Každému je jasné, že úspora času je zároveň i snížení nákladů. Takže spokojenost. Použité systémy TRIO, RAPID, MULTIFLEX a modulové stoly VT. Jejich společným jmenovatelem je velmi jednoduchá montáž, což znamená úsporu času a tudíž příznivý finanční výsledek. Celé modulové stoly se přemísťovaly s pomocí stolové přesazovací vidlice PERI (1t/5m). Ušetřil se čas a tudíž i náklady za demontáž i montáž bednění včetně stojek a zábradlí. Nahoře: hliníkové sloupové bednění RAPID s patentovaným upínacím principem pro jehož montáž není zapotřebí jeřáb. Prvky bezpečnosti práce jsou součástí. bednění lešení služby c

148 SPOLEČNOSTI A SVAZY PODPORUJÍCÍ ČASOPIS: VYDÁNÍ TÉTO PUBLIKACE PODPOŘILY: