Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské vrchoviny

Transkript

1 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav archeologie a muzeologie Petr Hejhal Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské vrchoviny Doktorská dizertační práce Vedoucí práce: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Brno 2009

2 Prohlašuji, že jsem doktorandskou dizertační práci vypracoval samostatně, a že veškeré použité informační zdroje jsem uvedl v textu a v následujícím seznamu literatury. V Havlíčkově Brodě, dne 19. dubna

3 OBSAH Obsah Úvod Nástin archeologie v regionu Environmentální analýzy Geografické informační systémy Přírodní podmínky Geomorfologická charakteristika oblasti Hydrologická charakteristika oblasti Pedologická charakteristika oblasti Geologická charakteristika oblasti Botanická charakteristika oblasti Exkurz Jihlava Zoologická charakteristika oblasti Klima Pravěké osídlení české části Českomoravské vrchoviny Obecně starší pravěk Paleolit Mezolit Neolit a eneolit Doba bronzová Starší doba železná Doba laténská Doba římská Stěhování národů Nedatované lokality Problematické nálezy Úvahy o pravěku na Českomoravské vrchovině Doba změn: polovina 13. století Cesty Haberská cesta Libická cesta Želivská cesta

4 Humpolecká cesta Lovětínská cesta Zemské brány na českomoravském pomezí Zemská brána Libice nad Doubravou Zemská brána Větrný Jeníkov Zemská brána Vyskytná Zemská brána Přibyslav Branišov = zemská brána? Les v románských Čechách Les jako pomezní hvozd strategická funkce Strážní stanoviště Etymologie Katalog lokalit Systém, nebo nahodilé lokality? Problém datace Lesní pastva Lov Lesní lidé Med a vosk Dřevěné uhlí a dehet Exploatace drahých kovů na Českomoravské vrchovině do poloviny 13. století Nástin dějin bádání Primární a sekundární zdroje zlata Exploatace zlata v pravěku Exploatace zlata v době hradištní Techniky exploatace a odhad produkce Podoba rýžovnických pracovišť Humpolecká zlatonosná oblast Pacovská zlatonosná oblast Lokality s nálezy z mladšího pravěku a prostorovým vztahem k nalezištím zlata Situace v 12. a 1. polovině 13. století Otázka potenciálních dvorců (dvorů) ve sledované oblasti Co je to dvorec? Dvorce a archeologie

5 Želiv (okres Pelhřimov) Červená Řečice (okres Pelhřimov) Větrný Jeníkov (okres Jihlava) Datace a vlastník dvorců Církevní instituce jako kolonizační prvek na české straně Českomoravské vrchoviny Vyšehradská kapitula Svatavin újezd Újezd Zahrádka Olomoucké biskupství Libický újezd Benediktinský klášter ve Vilémově Němečtí rytíři Hrad křižovníků Kanonie premonstrátů Louka u Znojma Lovětínský újezd Pražské biskupství Románská architektura v české části česko-moravského pomezí Stavebníci prvních kostelů Geografické rozmístění románských kostelů a postup kolonizace Katalog lokalit Okres Chrudim Okres Havlíčkův Brod Okres Pelhřimov Okres Jihlava Předlokační aglomerace Červená Řečice Havlíčkův Brod (Smilův, do roku 1945 Německý) Pelhřimov Humpolec Jihlava Chotěboř Ledeč nad Sázavou Polná Světlá nad Sázavou

6 4. 9. Kolonizace želivského kláštera v letech Metoda práce Cíl práce Lokalizace a rozsah území Založení kláštera a jeho osudy do poloviny 13. století Prolog: Podivín Želiv Želiv Sídelní areály Pohřební areály Želivská kolonizace Rozbor lokalit Vztah osídlení k nadmořské výšce terénu Vodní toky Komunikační síť na majetku želivského kláštera Výsledek želivské kolonizace Závěr Seznam pramenů a literatury

7 Vznik práce byl podpořen grantovým projektem Moravskoslezská škola archeologických doktorandských studií, reg. č. 404/05/H ÚVOD Motto: půdu nekulturní, za kraj v šerém dávnověku pustý, v němž hlahol lidské řeči byl neznám, a kde noha praobyvatele, aby zarazil tam prosté bydlo své, nestanula. Toto Credo, v němž jednomyslně shodují se vynikající autority v oboru domácí praehistorie naší, ztrácí však pevného a nezvratného podkladu, vezmeme-li v úvahu quantitu a qualitu nálezů, které v poslední době na Ledečsku byly učiněny (VALCHAŘ 1904, 275). Do 12. století zaujímalo souvislé osídlení slovanského obyvatelstva pouze nížinaté oblasti při Labi a dolním toku Doubravy. Území na jih a východ odtud pokrýval hluboký prales, který širokým pásem odděloval Čechy od sesterské Moravy a byl téměř liduprázdný, prosvětlený jen několika enklávami a určitým počtem strážních míst a opevněných bodů zejména podél existujících zemských stezek. Prales začínal již za Čáslaví a ještě na počátku 13. století byly zde nejzazší pohraniční celní stanicí Habry. Tudy také procházely dvě ze tří hlavních cest, které spojovaly Čechy s Moravou. Haberská stezka vycházela z Kolína a přes Habry a Sázavu mířila k Jihlavě, zatímco druhá, zvaná libická, odbočovala od Vilémova k Chotěboři a Libici a podél Doubravy pokračovala k Žďáru a odtud do údolí řeky Oslavy na Moravě. Zejména na Haberské cestě měl být zajišťován celoroční provoz, což ovšem vyžadoval vybudovat podél ní aspoň tu nejzákladnější infrastrukturu (URBAN 2003, 78). V současné době neexistuje syntetizující studie, zaměřená na Českomoravskou vrchovinu v pravěku a raném středověku (respektive do doby před objevem polymetalických rud 1 ). Předkládaná práce si klade smělý cíl tuto mezeru vyplnit. Záměrem je zhodnotit doklady pravěkých a raně středověkých antropogenních aktivit a pokusit se definovat model charakteru lidského působení v prostoru české části Českomoravské vrchoviny. 1 Někdy od poloviny 13. století dochází k dosídlení a dotvoření sídelní podoby sledovaného prostoru, a to v souvislosti s třemi jevy, úzce spolu souvisejícími: vrcholně středověkou kolonizací, zakládáním měst a objevem stříbra. Jde o završení kolonizačního procesu, který na Českomoravské vrchovině probíhal prokazatelně již od 40. let 12. století. 7

8 Z hlediska historie a archeologie stála Českomoravská vrchovina v době před objevem stříbrných rud donedávna stranou zájmu. Respektive - lze tu sledovat jistý paradox. Literatura, která se určitým způsobem sledované problematiky dotýká, není nevýznamná. Byly publikovány soupisy pravěkých nálezů (FRÖHLICH 1999; ROUS 1981). Českomoravská vrchovina má své místo v shrnujících pracích o vývoji českých zemí ve středověku (KLÁPŠTĚ 2005, ŽEMLIČKA 1997; 2002). Existují studie, věnující historii sledované oblasti více prostoru (např. URBAN 2003). V publikacích o románské architektuře jsou popisovány stavby stojící na tomto území mám na mysli ty stavby, jejichž původ je kladen do 12. století, případně do prvních decenií 13. století (KUTHAN 1976, 1994; MERHAUTOVÁ 1971; MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984). Ve výčtu bychom mohli pokračovat Jsme v situaci, kdy máme poměrně dostatek relevantních dat ke sledovanému tématu. Teď je nutno tyto roztříštěné informace uchopit, kriticky zhodnotit, zasadit do kontextu a samozřejmě doplnit o poznatky nové. Tedy: ve středu zájmu předkládané práce je právě území které se jeví z hlediska center, respektive starého sídelního území, jako oblast periferní. A to v době před změnami, které se začaly v oblasti projevovat někdy od poloviny 13. století. 2 Tolik pouze v úvodu na ukázku. V každé kapitole je uvedena další existující literatura ke konkrétnímu tématu. 8

9 1. 1. Nástin archeologie v regionu Počátky zájmu o doklady osídlení regionu můžeme datovat již do 19. století. Pravěké artefakty obsahovala sbírka starožitností, založená v 60. letech v Želivském klášteře díky iniciativě historika a kněze J. Solaře ( ). Sbírka byl zničena při požáru kláštera 12. srpna 1907 (ROUS 1981, 1). Roku 1874 bylo v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě zřízeno Městské museum při národních školách německobrodských, které ve svých sbírkách mělo i pravěké artefakty (ROUS 1981, 1). Významný je rok 1898, kdy bylo v Německém Brodě zřízeno městské muzeum a zahájena tvorba sbírek. Z Havlíčkova Brodu existují zmínky o dnes již neexistující sbírce starožitností vedené v německobrodském gymnáziu. Sbírka existovala v letech a obsahovala zřejmě i pravěké artefakty. Původ těchto artefaktů nebyl vázán jen na havlíčkobrodsko, v současné době je soubor nezvěstný (ROUS 1981, 1). Zájem o pravěké artefakty byl v počátcích spojen s činností místních učitelů a lokálních patriotů. Na Ledečsku a Světelsku to byl Jan Valchař ( ), řídící učitel v Kožlí a Bojišti, který zastával funkci státního konzervátora. Ten roku 1904 publikoval na stránkách Památek archeologických stať Po stopách prehistorie na Ledečsku (VALCHAŘ 1904). Na Chotěbořsku působící učitel J.V. Neudoerfl ( ) byl správcem sbírky prehistorické archeologie v chotěbořském muzeu a od roku 1888 o pravěké nálezy příležitostně publikoval (ROUS 1981, 1; SKLENÁŘ 1975, 155; WIRTH 1906, 40). Podobná situace se opakuje v případě Pelhřimovska. Pravěké nálezy byly z drtivé většiny učiněny náhodně a díky ochotě nálezců se dostaly do archeologických sbírek Pelhřimovského muzea. Některé artefakty z okresu Pelhřimov jsou uloženy v Národním muzeu v Praze, Muzeu Humpolec, Muzeu České Budějovice, případně v Naturhistorisches Muzeu ve Vídni. Počátkům osídlení Pelhřimovska se v omezené míře věnuje dodnes nepřekonaná práce J. Dobiáše (DOBIÁŠ 1927). Specifické místo v pravěku pelhřimovska zaujímá nález laténských mincí na katastru Leskovic, kterému byla v literatuře věnována mimořádná pozornost (s další literaturou DOBIÁŠ 1927; FRÖHLICH 1994; WALDHAUSER 1987). Zvýšená aktivita profesionálních archeologů se ve sledované oblasti projevuje od konce 70. let 20. století. V této době působil v české části Českomoravské vrchoviny archeolog pouze v Muzeu v Havlíčkově Brodě. Některé archeologické akce v regionu byly realizovány archeologickým oddělením Muzea východních Čech v Hradci Králové a archeologickým oddělením Východočeského muzea v Pardubicích. Roku 1981 vyšel nesmírně cenný soupis do té doby 9

10 známých a dostupných pravěkých artefaktů, pocházejících z okresu Havlíčkův Brod (ROUS 1981). Podobný soupis lokalit s pravěkou komponentou pro okres Pelhřimov byl publikován roku 1999 (FRÖHLICH 1999). Zhodnocení, či minimálně pokus o zhodnocení pravěkého využití českomoravské vrchoviny dosud proveden nebyl. Na Pelhřimovsku byly archeologické výzkumy realizovány převážně archeologickým oddělením muzea v Českých Budějovicích (THOMA 1997). Lokalitou se zřejmě nejdelší systematickou archeologickou tradicí v regionu je město Jihlava. V 70. a na počátku 80. let realizoval archeologické výzkumy v Jihlavě Státní archeologický ústav v Brně, v 90. letech 20. století Moravské zemské muzeum v Brně, Ústav archeologické památkové péče Brno a Muzeum Vysočiny v Jihlavě. Roku 2000 bylo zřízeno archeologické pracoviště v jihlavském muzeu (personálně posíleno roku 2005), které realizuje archeologické výzkumy v celém kraji Vysočina. Roku 2002 bylo v Jihlavě zřízeno pracoviště společnosti ARCHAIA Brno, o.p.s. Také toto pracoviště zajišťuje archeologické výzkumy v rámci celého kraje Vysočina. Archeologické nálezy z nově prováděných výzkumů jsou ukládány v příslušných muzejích (Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Muzeum Vysočiny Jihlava, Muzeum Vysočiny Pelhřimov a Městské muzeum Pacov) Environmentální analýzy Nedílnou součástí archeologických výzkumů je nasazení environmentálních analýz. Palynologické a antrakologické analýzy zpravidla provádí Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni (Mgr. P. Kočár a Mgr. L. Petr). Analýzy spojené s montánní problematikou (rozbory strusek a pod.) a geologické analýzy provádí Muzeum Vysočiny v Jihlavě (RNDr. Karel Malý, PhD.) Geografické informační systémy Archeologická data získaná výzkumy jsou dále digitálně zpracovávána. V některých případech je k analýze prostorových vztahů použito geografického informačního systému. V souvislosti s použitím GIS v archeologii a památkové péči je nutno zmínit grantový projekt Fondu Vysočiny GIS VI. Řešitelem grantu bylo archeologické oddělení Muzea Vysočiny v Jihlavě, na řešení se podílelo jihlavské pracoviště společnosti ARCHAIA Brno o.p.s. (Petr Hejhal). Aplikace GIS 10

11 je v archeologii Českomoravské vrchoviny na svém počátku, nicméně se stává pravidlem. Obrovský informační potenciál je zřejmý. Součástí práce bylo vytvoření příslušných geodatabází. Ty umožňují do budoucna využití při zpracování prostorových vztahů. Je samozřejmě možné data průběžně aktualizovat. 11

12 2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Geomorfologická charakteristika oblasti Popisované území náleží česko-moravské soustavě provincie Česká vysočina. Českomoravská soustava se dále člení na Středočeskou pahorkatinu, Jihočeské pánve, I 2 C Českomoravskou vrchovinu a Brněnskou vrchovinu. Geomorfologické jednotky Českomoravské vrchoviny. Převzato z CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol Českomoravská vrchovina je dále dělena na sedm celků: I 2 C-1 Křemešnickou vrchovinu, I 2 C- 2 Hornosázavskou pahorkatinu, I 2 C-3 Železné hory, I 2 C-4 Hornosvrateckou pahorkatinu, I 2 C-5 Křižanovskou vrchovinu, I 2 C-6 Javořickou vrchovinu a I 2 C-7 Jevišovickou pahorkatinu. Ty jsou dále 12

13 čelněny na podcelky a okrsky. Georeliéf se vyvynul na krystalických břidlicích a masivech granitoidů hercynského základu Českého masivu. Georeliéf vrchoviny je rozdílný v jejích centrálních a okrajových částech. Nejvyšší partie se nacházejí v centrální části, tvořené na jihozápadě Javořickou vrchovinou a na severovýchodě Hornosvrateckou vrchovinou. Součástí Javořické vrchoviny je i nejvyšší bod Českomoravské vrchoviny, vrch Javořice (836,5 m n. m.). Středovými partiemi Českomooravské vrchoviny, od severovýchodu k jihozápadu, prochází hlavní evropské rozvodí Labe - Dunaj (Severní moře Černé moře). Specifický rysem českomoravské vrchoviny je způsob přechodu mezi jednotlivými geomorfologickými celky, který může mít charakter výrazných svahů, nebo na sebe mohou celky navazovat zcela plynule. Střední nadmořská výška české části vrchoviny je vyšší než části moravské. Průměrná výška Českomoravské vrchoviny je 500 m n. m (CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol. 2002, 27) Hydrologická charakteristika oblasti Na vodní toky bylo (a je dodnes) v minulosti vázáno osídlení. Větší vodoteče (Sázava a Jihlava) mohly sloužit jako komunikace pro menší lodě, v místech, kde cesty překonávaly vodní toky vznikaly brody a při nich osady. Vodní toky byly v minulosti také nezřídka využívány při vymezování hranic územních celků. V této roli v letech Ozzlawa (Oslava), Camenice (Chrudimka) a Palaua (bezejmenná vodoteč, pramenící pod vrchem Spálava, CDB I, č. 158, s.164), roku 1178 Zazava (Želivka) a Liube (Martinický potok, CDB I, č. 287, s. 253), roku 1226 Giglaue (Jihlava, CDB II, č. 281, s. 275), roku 1227 Crupi (Krupčinský potok, CDB II, č. 305, s ), roku 1233 Zmrytsna (potok Smrčná), Otwirna (Jedlovský potok), Wiskydna (Jiřínský potok) a Cletecsnam (Jankovský potok, CDB III, s ) a roku 1242 Doubrava a Camenice (Chrudimka, CDB IV/1, č. 13, s. 75,). Českomoravská vrchovina se nachází na hlavním evropském rozvodí Labe Dunaj. Do Labe je odváděna voda z menší, severozápadní části území řekami Sázavou, Doubravou, a Nežárkou. Z větší, jihovýchodní část území, odvádí vodu do Dunaje toky Jihlavy, Svratky a Dyje. K povodí Sázavy náleží severozápadní část kraje Vysočina. Sázava pramení ve Žďárských vrších, mezi Kamenným a Šindelným vrchem (okr. Žďár nad Sázavou). Plocha povodí na území 13

14 kraje činí 1380 km 2. K povodí Sázavy patří i z hlediska dějin osídlení důležitá oblast povodí Želivky (řeka pramení u obce Vlásenice Drbohlavy, okr. Pelhřimov). Severozápadní část kraje Vysočina odvodňuje řeka Doubrava, která pramení u obce Radostín (okr. Žďár nad Sázavou). Plocha povodí na území kraje činí 198 km 2. Na severní hranici kraj Vysočina zasahuje malou částí do povodí Chrudimky. Plocha povodí na území kraje činí 43 km 2. Jihozápadní část kraje Vysočina patří k pramenné oblasti pravostranných přítoků Lužnice (Dírenský a Černovický potok) a Nežárky (Kamenice a Žirovnice). Plocha jejich povodí na území kraje Vysočina je 254 km 2. Jihozápad kraje Vysočina patří k povodí Moravské Dyje (plocha povodí na území kraje Vysočina je 166 km 2 ) a jejímu přítoku řece Vápovce (plocha povodí na území kraje Vysočina je 78 km 2 ). Dyje pramení severně od obce Panenská Rozsíčka (okr. Jihlava). Střední a jižní část kraje Vysočina odvodňuje tok řeky Jihlavy (poprvé v písemných pramenech zmíněna k roku 1226) s přítoky Rokytnou a Oslavou. Řeka Jihlava pramení u obce Jihlávka (okr. Jihlava). Plocha povodí Jihlavy na území kraje Vysočina je 2425 km 2 (Jihlava 1183 km 2, Rokytná 450 km 2, Oslava 792 km 2 ). Jihovýchodní část kraje Vysočina odvodňuje řeka Svratka a její přítoky. Plocha povodí Svratky na území kraje Vysočina je 1057 km 2. Řeka Svratka pramení na úbočí Žákovy hory a Křivého javora ve Žďárských vrších (okr. Žďár nad Sázavou) Pedologická charakteristika oblasti Po pedologické stránce převažují ve sledované oblasti tři typy půd. Jsou to pseudogleje s oglejenými hnědými hlínami, hnědé půdy kyselé a v povodí Sázavy a Želivky jsou to hnědé půdy se surovými půdami. Ve vyšších polohách se v menší míře vyskytují také hnědé půdy silně kyselé. Výčet půd v oblasti doplňují rendziny, které jsou zastoupeny v malém ostrůvku severovýchodně od Ledče nad Sázavou (TOMÁŠEK 2000). Hnědé půdy jsou rozšířeny nejvíc v nadmořských výškách m n. m. Hnědé půdy jsou vhodné především pro pěstování méně náročných obilovin (žito, oves) a lnu. Středně těžké a těžší půdy v nižších polohách mohou být vhodné i pro pěstování ječmene a pšenice (TOMÁŠEK 2000, 54). 14

15 Pedlogické poměry Českomoravské vrchoviny. Převzato z CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol Geologická charakteristika oblasti Největší část území Českomoravské vrchoviny je tvořena moldanubikem. Moldanubikum se dělí na dva celky, moldanubikum pestré skupiny a jednotvárné (monotónní) skupiny. Moldanubikum jednotvárné skupiny je tvořeno převážně biotitickými rulami se sillimanitem, případně cordieritem (v blízkosti těles žul). Tělesa dalších hornin (erlány, kvarcity) se v jednotvárné skupině objevují spíš výjimečně. V pestré skupině jsou na rozdíl od jednotvárné početně zastoupena tělesa dalších hornin (hlavně kvarcity, erlány, grafitické kvarcity, skarny, mramory, amfibolity, amfibolitické ruly, granulity, serpentinity, eklogity a další). Tato tělesa dosahují velikosti až několika kilometrů. 15

16 Součástí moldanubika je i tzv. moldanubický pluton největší komplex vyvřelin variského stáří v České republice, tvořený převážně žulami několika typů. K moldanubickému plutonu patří také tělesa amfibolicko-biotitických granitů a pyroxenicko-biotitických granitů až syenity. Tato tělesa jsou označována jako durbachyty a tvoří dva masivy, třebíčský a jihlavský (CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol ). Severní část Žďárských vrchů je tvořena kutnohorsko-svrateckým krystalinikem. To se vyznačuje nižším stupněm přeměny hornin než u moldanubika, kterému se skladbou hornin (dvojslídné ruly, rotoruly a migmatity, granulity, skarny, mramory a různé typy metabazitů) podobá (CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol. 2002, 21). V oblasti Železných hor jsou zastoupeny jednotky středočeské oblasti, hlavně tzv. hlinecká zóna a žuly železnohorského plutonu. Ranský masiv jihovýchodně od Chotěboře je tvořen komplexem ultrabazických a bazických vyvřelin (CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol. 2002, 21). Obraz geologické skladby Českomoravské vrchoviny doplňují ve východní části okresů Třebíč a Žďár nad Sázavou horniny tzv. svratecké klenby. Ta má čtyři podskupiny: bítešskou (bítešská ortorula), deblínskou (žuly, vápence, slepence,kvarcity), olešnickou (svory, mramory, ruly, kvarcity a amfibolity) a skupina Bílého potoka (mramory a fylity, CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol. 2002, 21). 16

17 Geologický podklad Českomoravské vrchoviny. Převzato z CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol

18 2. 5. Botanická charakteristika oblasti Podle mapy potenciální přirozené vegetace byly na Českomoravské vrchovině (a v dalších hornatějších oblastech na obvodu Čech a Moravy) převládajícím typem biotopu acidofilní a květnaté bučiny (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 2001). Jedná se listnaté lesy, v jejichž druhové skladbě převažuje buk lesní (Fagus sylvatica). Často zde mohlo být i výrazné zastoupení smrku (JANKOVSKÁ 1990, RYBNÍČKOVÁ 1974). Acidofilní bučiny (Acidophilous beech forests) jsou typickým biotopem pro oblast českomoravské vrchoviny. Ve vyšších nadmořských výškách převládají bikové bučiny (woodrushbeech woodland). Květnaté bučiny (Herb-rich beech forests) jsou reprezentovány bučinami s kyčelnicí devítilistou. Ta převládá v okolí Jihlavy, v povodí řek Brtnice, Šlapanky, Třešťského potoka. Na české straně vrchoviny jsou její ostrůvky v povodí Hejlovky a Hejnického potoka, a dále jižně a jihovýchodně od Pelhřimova. Tento biotop se také objevuje v oblasti mezi Chotěboří a jižním úpatím Železných hor v okolí řeky Doubravy. U Havlíčkova Brodu a západně od obce Habry jsou zastoupeny lužní lesy, reprezentované střemchovou jaseninou, místy v komplexu s mokřadními olšinami. V okolí Žďáru nad Sázavou a u Kostelce nad Jihlavou jsou zastoupeny smrkové bučiny (spruce-beech woodland). Velmi rozšířeným biotopem ve sledované oblasti jsou acidofilní bikové a/nebo jedlové doubravy (woodrush-oak/ or silver fik-oak woodland). Jsou vázány na nižší nadmořské výšky při Sázavě a jejich přítocích. Začínají v oblasti Přibyslavi a jejich výskyt pokračuje po proudu řeky až do středních Čech. Minimálně jsou zastoupena rašeliniště. V okolí Dušejova, západně od Jihlavy komplexem ostřicovorašeliníkových společenstev minerotrofních rašelinišť. Severozápadně od Žďáru nad Sázavou je to komplex submontánních borových rašelinišť. Na lokalitách severně od Žďáru nad Sázavou je zastoupena podmáčená rohozcová smrčina, místy v kontextu s rašelinnou smrčinou (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 2001). Naši představu o původním porostu doplňují toponyma Buchowa a Smirchowecz, zmíněná k roku 1203 (CDB II, č. 33, s. 31) a Bucow, Lizcowici, Wreznik a Borek, zmíněná k roku 1226 (CDB II, č. 281, s. 275). 18

19 Vegetační poměry Českomoravské vrchoviny. Převzato z CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol Exkurz Jihlava Při archeologických výzkumech v Jihlavě Starých Horách (KOČÁR MIHÁLYIOVÁ 2003; KOČÁR KOČÁROVÁ 2005; 2006) a v Jihlavě Pístově (2006) byly aplikovány archeobotanické (Mgr. P. Kočár), palynologické (Mgr. L. Petr) a antrakologické (Mgr. R. Kočárová, Mgr. L. Hendrychová) analýzy. Přinesly informace o druhovém zastoupení flóry v dané oblasti okolo poloviny 13. století. Závěry korespondují s předpoklady mapy potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 2001). 19

20 Pylový diagram získaný na lokalitě Jihlava Pístov (Koželužský potok) zaznamenává úbytek, respektive exploataci původních jedlovobukových lesů 3. Tento proces můžeme spojit s nastupující kolonizací, v tomto kontextu ještě doprovázeným intenzivní montánní a metalurgickou činností 4. Výsledkem kolonizačních aktivit je koncentrace lesních druhů, druhů indikujících paseky a sekundární keřové formace, společně s indikátory lidské činnosti (bez černý, pryskyřník plazivý, kopřiva dvoudomá a bez chebdí). V podstatě totožná situace byla zachycena na Starých Horách. V analyzovaném materiálu dominoval buk (sloužící převážně jako palivové dřevo) a dále jehličnany (jedle, smrk, borovice), které byly použity jako stavební materiál. Odběr paleoenvironmentálních vzorků. Foto: archiv Archaia Brno, květen Pro mladší období je zaznamenán nástup borovice. 4 Tyto procesy dokládají i zvýšené koncentrace těžkých kovů v analyzovaných sedimentech. 20

21 2. 6. Zoologická charakteristika oblasti Stejně jako dnes, tak i v minulosti tvořili základ fauny Českomoravské vrchoviny živočichové vázaní na lesní prostředí. Pro zbytky přirozených jedlobukových lesů jsou typické některé druhy ptáků, např. datel černý (Dryocopus martinus), žluna šedá (Picus canus), holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý (Ficedula parva) a budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix). Pro přirozené jedlobukové lesy jsou dále typická řada druhů bezobratlých, např. pavouci (Saloca diceros a Asthenargus perforatus), mnohonožka Leptoiulus marcomannius, žížala Dendrobaena vejdovskyi, můra šedavka bučinová (Apamea illyria) a píďalka šedokřídlec javorový (Nothocasis sertata). Pro přirozené jehličnaté lesy vyšších poloh je typický ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), křivka obecná (Loxia curvirostra), drozd brávník (Turdus viscivorus), sýc rousný (Aegolius funerus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Z bezobratlých to je např. štětconoš smrkový (Calliteara abietis), píďalky Thera britannica, Chiasmia signaria a Pungeleria capreolaria. Z původních druhů savců v oblasti žije prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus) a jelen evropský (Cervus elaphus), jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes). Obecně lze konstatovat, že druhové složení je limitováno vyšší nadmořskou výškou a absencí říčních údolí se severojižní orientací. Z toho důvodu je omezen výskyt teplomilných obratlovců jen na jižní okraj moravské části Českomoravské vrchoviny. Pro pronikání některých teplomilnějších druhů bezobratlých živočichů do centrální části vrchoviny jsou důležité koridory řek, hlavně Jihlavy (z jižní Moravy) a Sázavy (z Povltaví). Vlk, chystající se plenit ovčín, zatímco pastýř klidně spí. Aberdeenský bestiář, 1. pol. 12. století. 21

22 V souvislosti s původním druhovým zastoupením fauny je pozoruhodná poměrná četnost toponomastických názvů upomínající na výskyt vlků: les Vlčí Kámen u Myslova, okr. Pelhřimov, připomínán k roku 1584; Vlčí vrch u Moravče, okr. Pelhřimov; traťový název U vlčích jam, katastr Mezná, okr. Pelhřimov; U vlčí jámy, katastr Cejle a Pavlov, okr. Pelhřimov; Vlčiny a U vlčí studánky, katastr Branišov a Střítež, okr. Pelhřimov; U vlčí, katastr Cejle, okr. Pelhřimov, Na vlčím hrdle, katastr Vlásenice a Vyskytná, okr. Pelhřimov, osada a vrch Vlčí Hory, katastr Staré Bříště, okr. Pelhřimov a obec Vlkanov, okr. Havlíčkův Brod (DOBIÁŠ 1927, 20-21, doplněno) 5. Do kategorie toponym upomínající na bývalé obyvatele oblasti patří i název obce Turovka (okr. Pelhřimov). Obraz doplňují zmínky písemných pramenů, které lze brát pouze jako zpestření a doplnění tohoto výčtu. U příležitosti nuceného odchodu benediktinských mnichů z Želiva roku 1149 přisuzuje kronikář Jarloch pražskému biskupovi Danielovi I. tato slova: chtěl bych raději, aby tam vlci vili, než oni přebývali (FRB II, s. 489). Opět podle Jarlocha, želivský opat Gotšalk používal jako podložku při nočním odpočinku medvědí kůži: uléhaje v kostele na pověstné lůžko své, totiž na koži medvědí (FRB II, s. 494). Vyobrazení medvěda v Aberdeenském bestiáři, 1. pol. 12. století. 5 V některých případech tato toponyma upozorňují na existenci starých důlních děl. 22

23 2. 7. Klima Území České republiky lze zhruba rozčlenit na čtyři větší klimatická území. Českomoravská vrchovina a pohraniční hory, Česká kotlina, Jižní Morava a severní Morava a Slezsko (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 29-30). Kraj Vysočina leží v mírně vlhkém podnebném pásu, v oblasti s převládajícím západním až severozápadním prouděním vzduchu (CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol. 2002, 42). Klimatické oblasti Českomoravské vrchoviny. Převzato z CECH ŠUMPICH ZABLOUDIL a kol

24 V nedávné době byl publikován přehled vývoje klimatu českých zemí (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003). Zajímavé je porovnání tohoto vývoje s faktickým postupem kolonizace Českomoravské vrchoviny (- tedy s představou, kterou o kolonizaci dnes máme). Léta bývají označována jako tzv. malé klimatické optimum, kdy dochází k celkovému oteplování a zvlhčování klimatu. To se projevilo i v České kotlině. Jako abnormálně teplé jsou uváděny roky 1006, 1014, 1026, 1056, 1083, 1090, 1102, 1107, 1114, 1122, 1135, 1136, 1152, 1156, 1170, 171, 1186, 1189 a V letech , , , , a hlavně byla mimořádně teplá víceletá období a klimatické epizody. Z tohoto malého klimatického optima vybočovaly dvě studené klimatické epizody v letech a (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 61). Mezi roky 1078 a 1118 bývá kladen první MALÝ PLUVIÁL druhého tisíciletí, tedy intersekulární období s vystupňovaným objemem srážek (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 79). V první polovině 12. století doznívá teplé intersekulární období Zbytek první poloviny 12. století náleží již k chladnému intersekulárnímu období , tedy období, které lze charakterizovat výskytem tuhých zim studené tříleté období - Kosmas zmiňuje Habry: Magna undique coartati angustia, per angustam viam et nimis artam semitam, qua itur trans silvam ad Gabr, turpem noctu matutaverunt fugam (FRB I, 149) teplé sedmileté období studené čtyřleté období teplé čtyřleté období studené dvouleté období teplé pětileté období studené čtyřleté období teplé čtyřleté období - Roku 1131 je pravděpodobně založen klášter ve Vilémově (okr. Havlíčkův Brod) studené tříleté období teplé pětileté období - K roku 1137 Kanovník vyšehradský zmiňuje kostel v Běstvině (FRB II, ) studená klimatická epizoda - Roku 1144 byl založen klášter v Želivu. 24

25 - V letech kníže Vladislav II. potvrzuje na žádost Jindřicha Zdíka olomoucké kapitule vlastnictví Libického újezda (CDB I, č. 158, s. 164) - Roku 1149 příchod premonstrátů do Želivského kláštera, kde vystřídali komunitu benediktinů. - Téhož roku slaví Jindřich Zdík vánoce ve Větrném Jeníkově (FRB II, 490). hydrometeorologická období: počátek 12. století náleží ještě tzv. malému pluviálu I, který začíná roku suché čtyřleté období vláhově vyrovnané až vlhké osmileté období vlhké dvouleté období suché tříleté období vlhké tříleté období suché čtyřleté období vlhké čtyřleté období suché čtyřleté období vlhké čtyřleté období suché tříleté období vlhká klimatická epizoda První část druhé poloviny 12. století je charakterizována četnějším výskytem drsnějších a delších zim, jsou častější chladnější roky, opakují se delší mnohaleté chladnější období, je více roků s chladnějšími léty teplé sedmileté období studené osmileté období - Roku 1160 je jmenovitě uváděn klášter Vilémov teplé sedmileté období dvouleté studené období teplé tříleté období - Roku 1178 je v listině českého knížete Soběslava II. při vytýčení hranic Svatavina 25

26 újezda zmíněna antiqua via, que conducit ad Seleu (CDB I, č. 287, s ) studené klimatické období teplá klimatická epizoda - V prosinci 1183 vyráží želivský opat Gotšalk na vizitaci po dceřinných klášterech. Vrací se v lednu Roku 1185 dvakrát Češi plenili Moravu. Druhé tažení, završené bitvou u Loděnice, bylo zahájeno až v listopadu. České vojsko při přechodu Českomoravské vrchoviny pravděpodobně použilo cestu podél řeky Jihlavy. hydrometeorologická období: vlhká klimatická epizoda suché tříleté období vlhká klimatická epizoda suché čtyřleté období dvouleté vlhké období dvouleté suché období vlhké desetileté období suché dvouleté období vlhké desetileté období (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 114). První polovina 13. století náleží do studeného intersekulárního období Toto období je výrazným studeným výkyvem tzv. malé doby ledové ( ) a je příznačné i svou abnormální vlhkostí studená klimatická epizoda - Roku 1203 je vydána listina pražského biskupa Daniela II. pro Rynárec (CDB II, č. 33, s ). Podle zmíněných lokalit dosáhla kolonizace až na hlavní evropské rozvodí teplé až průměrně teplé tříleté období 26

27 studené devítileté období teplé až průměrně teplé tříleté období - K roku 1219 je zmíněn újezd Zahrádka (CDB II, č. 374, s ) studené pětileté období - Roku 1226 vydal papež Honorius III. (CDB II, č. 281, s ) listinu pro želivské premonstráty. Jsou zde vyjmenovány jejich majetky, převážně na Českomoravské vrchovině teplé pětileté období - Roku 1227 je listinou krále Přemysla Otakara I. pro bítovského kastelána Petra doložena existence tzv. Lovětínského újezdu (CDB II, č. 305, s ) studené čtyřleté období - V listině krále Václava I. z roku 1233 je zmíněna via, que vocatur Nahaber (CDB III, č. 43, s ). - Roku 1233 zmíněna via Humpolcensis, qua itur in Moraviam (CDB III, č. 43, s ). - Roku 1233 již prokazatelně existuje osídlení u kostela sv. Jana Křtitele v Jihlavě teplé dvouleté období studené devítileté období - Roku 1242 začíná řád německých rytířů po donaci Jana z Polné kolonizovat Slubický les teplé pětileté období hydrometeorologická období: vlhké devítileté období suché dvouleté období vlhké tříleté období suché dvouleté období vlhké osmileté období 27

28 suché dvouleté období vlhká klimatická epizoda suché dvouleté období vlhké až průměrně vlhké osmileté období suché čtyřleté období vlhké pětileté období Pro kolonizaci Českomoravské vrchoviny nastaly významné události v době studené klimatické epizody v letech Tu charakterizuje vysoký podíl teplotně podprůměrných let s tuhými zimami bohatými na sníh. Zároveň období spadá do vlhké klimatické epizody Nepříznivé okolnosti se záhy citelně projevily: následkem neúrody v letech a došlo v Evropě k velkým hladomorům (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 104). Do těchto zlých let spadá založení a počátky benediktinského kláštera v Želivu roku 1144 a dále příchod nového konventu premonstrátů, kteří je v klášteře roku 1149 střídají. Představa tuhé zimy zaznívá i z poutavého líčení cesty prvního želivského konventu ze Steinfeldu na Mons Sion: Když nastalo ráno, nenašli nic v rukou svých a nedá se vypověděti, s jakou námahou a bídou se dostali uprostřed zimy po Narození Páně ohromnými závějemi až do Prahy a na Strahov (FRB II, 488) 6. V letech nastupuje opět studená klimatická epizoda. Je to ovšem i doba, ke které máme doložen postup kolonizace na Pelhřimovsku listinou biskupa Daniela II. pro farní kostel sv. Bartoloměje v Rynárci roku 1203 (CDB II, č. 33, s ). Tato klimatická epizoda, která zároveň předznamenala nástup malé doby ledové, se vyznačovala chladnými roky s tuhými a velmi tuhými dlouhými zimami bohatými na sníh. V letech (1198) postihl velkou část západní Evropy i české země silný hladomor (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 137). V první třetině 13. století nastalo opět několik nepříznivých událostí. V letech 1216 a 1217 propukl v Čechách a na Moravě hladomor. Roku 1221 došlo následkem klimatických podmínek k neúrodě, jejímž následkem byl opět hladomor. Další neúroda byla roku 1224, opět vyvolána srážkově vydatným rokem a zamokřením zemědělsky obdělávaných ploch (SVOBODA VAŠKŮ CÍLEK 2003, 144). Po těchto krizových letech vydává roku 1226 papež Honorius III. listinu pro želivské premonstráty, kde vyjmenovává jejich majetky, převážně na Českomoravské vrchovině (CDB II, č. 281, s ). Máme zde zachycen postup kolonizace, který dosáhl na východě až zemské hranice na řece Jihlavě. 6 Sám Jarloch, želivský mnich a později opat v Milevsku, příchod prvních premonstrátů nezažil a při psaní svého díla se musel opírat zřejmě i o výpovědi svých starších spolubratří, případně o tradované vyprávění o těžkých počátcích želivského konventu. 28

29 Z hlediska vývoje klimatu můžeme tedy konstatovat, že kolonizační projekty ve sledované oblasti neprobíhaly v nějakých extrémně příznivých podmínkách. Pro kolonizaci a potažmo osídlení Českomoravské vrchoviny nebyly určující klimatické jevy, ani řekněme obecněji, přírodními faktory. Samozřejmě - život na vrchovině si vyžadoval jisté adaptace (například pěstování příhodnějších druhů obilovin). Na kolonizační mechanizmy však případná nevlídnost počasí a drsnější přírodní podmínky zásadní vliv neměly. Zjednodušeně řečeno: při kolonizaci se nečekalo až bude hezky. Kapitola popisující přírodní poměry v zájmové oblasti nebyla samoúčelná. Zjednodušený závěr může znít: Českomoravská vrchovina je oblast nesmírně pestrá, a to jak po stránce poměrů geomorfologických, geologických, pedologických, botanických, zoologických i klimatických. Chápání oblasti jako jednolitého celku neodpovídá skutečnosti. 29

30 3. PRAVĚKÉ OSÍDLENÍ ČESKÉ ČÁSTI ČESKOMORAVSKÉ VRCHOVINY V současné době registrujeme stopy pravěkých lidských aktivit na 83 katastrech (stav v únoru 2009). Na některých katastrech jsou zastoupeny nálezy v různých polohách i nálezy více kultur. Celkově tedy lze v současné době mluvit asi o stovce pravěkých lokalit na území české části kraje Vysočina (území bývalých okresů Havlíčkův Brod a Pelhřimov). Většina lokalit uvedených v katalogu byla známa již autorům soupisů pravěkých nálezů. Pro okres Havlíčkův Brod byl vypracován roku 1981 (ROUS 1981) a pro okres Pelhřimov roku 1999 (FRÖHLICH 1999). Předkládaný katalog je doplněn o nové, většinou dosud nepublikované nálezy. Společným jmenovatelem většiny starých nálezů je absence nálezových okolností. To velmi zužuje okruh otázek, které mohou být řešeny. Jednou z nich, na kterou lze hledat odpovědi je prostorová distribuce artefaktů různého stáří (kulturního zařazení). S tím souvisí problematika lokalizace jednotlivých nálezů. V tomto ohledu není situace tak špatná, jak by se mohlo zdát. Minimálně polovinu nálezů lze lokalizovat na trať či dokonce parcelu, drtivá většina nálezů je lokalizovatelná na katastrální území. Nedílnou součástí zpracování pravěkého materiálu bylo vytvoření příslušných geodatabází v prostředí Arc Map. Ty umožňují v budoucnu další prostorové zhodnocení dokladů pravěkého využití krajiny. V následujícím textu bude uveden soupis výše zmíněných lokalit, členěný do kapitol na základě stáří, respektive příslušnosti k archeologické kultuře. V některých případech pochází z jednoho katastru nálezy z více poloh. Tyto polohy byly očíslovány a pod těmito čísly figurují i v následujícím katalogu lokalit 7. Jsou to tyto lokality: Budíkov 01 (Žlábky, neolit) Budíkov 02 (les Lísek, neolit) Česká Bělá 01 (U lipek, neolit?) Česká Bělá 02 (u silnice k Chotěboři, pozdní neolit) Česká Bělá 03 (Na Čermačce, eneolit) Česká Bělá 04 (u vodojemu na kótě 560, starší pravěk, paleolit, neolit - střední eneolit) Dolní Krupá 01 (trať Kopec, starší pravěk) Dolní Krupá 02 (trať Špintejch, starší pravěk) 7 Čísla představují identifikátory potřebné pro zpracování dat v příslušné geodatabázi. 30

31 Dolní Krupá 03 (pole velkostatku, eneolit) Dolní Krupá 04 (Spořilov, pozdní eneolit) Dolní Krupá 05 (trať Brejle, mladší neolit) Dolní Krupá 06 (Dvorek, pozdní neolit mladý eneolit) Horní Krupá 01 (trať Trčolec, mladší neolit) Horní Krupá 02 (intravilán, eneolit) Humpolec 01 (U mydlářovy boudy, neolit) Humpolec 02 (bytovka n.p. Sukno, eneolit) Chřenovice 01 (V pásmi, eneolit) Chřenovice 02 (U skalky/u vršku, neolit) Pacov 01 (Lom a Choustky, mezolit?) Pacov 02 (Červenkova zahrada, eneolit) Pacov 03 (Sovovo pole, eneolit) Přibyslav 01 (paleolit-eneolit) Přibyslav 02 (U červeného kříže, pravěk?) Pelhřimov 01 (Kamenné dvory, neolit) Pelhřimov 02 (cihelny, neolit) Pelhřimov 03 (les Lejšovka, eneolit) Počátky 01 (domek Josefa Přecha, doba římská) Počátky 02 (lázně sv. Kateřiny, doba římská) Želiv 01 (říční koryto, neolit) Želiv 02 (klášter, halštat) Želiv 03 (ostrožna, latén) Ostatní lokality jsou zastoupeny jen jedním nálezem, případně nelze rozlišit, zda nálezy pocházejí z jedné, nebo více poloh. Pravěké nálezy pocházejí i z moravské strany Českomoravské vrchoviny. Tato problematika stojí již mimo rozsah této práce 8. 8 Zhodnocení pravěku celé Českomoravské vrchoviny bude předmětem samostatné studie. 31

32 3. 1. Obecně starší pravěk ČESKÁ BĚLÁ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): ČESKÁ BĚLÁ 04 (U VODOJEMU NA KÓTĚ 560): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší pravěk (eneolit?); LOKALIZACE: na kopci severovýchodně od obce, souřadnice GPS: 49 39'1.415"N, 15 41'58.798"E (okolí bodu); OKOLNOSTI NÁLEZU: záchranný archeologický výzkum při stavbě silničního obchvatu České Bělé, 2007; NÁLEZ: ŠI, bulbovaný úštěp, patka odrcená. Silicit glacigenních sedimentů, křídový silicit senonského stáří; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: HEJHAL HRUBÝ DOLNÍ KRUPÁ (HAVLÍČKŮV BROD): DOLNÍ KRUPÁ 01 (TRAŤ KOPEC): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší pravěk?; LOKALIZACE: polní trať Kopec ; OKOLNOSTI NÁLEZU: sběry Josefa Čapka cca ; NÁLEZ: pseudoartefakt z pazourku (5), hlíza pazourku (1), pazourkový úštěp s nevýraznou retuší (2), odštěpek chalcedonu (3), zlomek úštěpu pazourku druhotně škrabadlovitě až vrubovitě retušovaný (4); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 7. DOLNÍ KRUPÁ 02 (TRAŤ ŠPINTEJCH): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší pravěk?; LOKALIZACE: polní trať Špintejch ; OKOLNOSTI NÁLEZU: sběry Josefa Čapka cca 1939, cca 1972; NÁLEZ: báze jemně retušované čepelky z hnědého křemene (1), nepravidelný úštěp z jaspisu (2); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 7. OKOLNOSTI KOJETÍN (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: ---; LOKALIZACE: poloha Čermačka, severně od kóty 582; NÁLEZU: nález Krédla, žáka měšťanské školy v Chotěboři; NÁLEZ: odštěpek pravděpodobně z pazourku; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P1950/208; KOMENTÁŘ: sbírka A. Votavy z Kyjova; LITERATURA: ROUS 1981,

33 PŘIBYSLAV (HAVLÍČKŮV BROD): PŘIBYSLAV 01: KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní paleolit eneolit?; LOKALIZACE: pole na návrší Jeneč, nad levým břehem Sázavy, 1,3 km jihozápadně od centra Přibyslavi. ZM 10: , 458:324; 471:373; : 008:379; OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchové sběry Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod , K. Březina a O. Málek , O. Málek ; NÁLEZ: tři kusy štípané industrie. Dva datovatelné, jeden nedatovatelný; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, A 7/2004; KOMENTÁŘ: artefakty datoval S. Vencl; LITERATURA: ROUS 2007, 23. KATEGORIE: artefakt; DATACE: pravěk?; LOKALIZACE: pole na návrší Jeneč, nad levým břehem Sázavy, 1,3 km jihozápadně od centra Přibyslavi. ZM 10: , 473:349 (okolí bodu, r 100 m); OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchový sběr O. Málek říjen 2004; NÁLEZ: 1 kus štípané industrie (rohovcové jádro?), 1 kus rohovce?; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, A 2/2005; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 2007, 23. PŘIBYSLAV 02: KATEGORIE: artefakt; DATACE: pravěk?; LOKALIZACE: pole v trati U červeného kříže, cca 1,3 kilometru ssv. od centra Přibyslavi. ZM 10: , 117:023; 123:031; 140:030; 133:019; 124:018; OKOLNOSTI NÁLEZU: záchranný archeologický výzkum; NÁLEZ: 2 kusy štípané industrie (pravěk?); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, A 9/2004 (případně A 11/2004); KOMENTÁŘ: - --; LITERATURA: ROUS 2007, 23. STŘÍBRNÉ HORY (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pravěk?; LOKALIZACE: pole východně od kostela sv. Kateřiny, asi 1 km vjv od Stříbrných Hor. ZM 10: ; OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchový sběr, J. Havlíček, únor 2000; NÁLEZ: 1 kus štípané industrie; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, A 1/2005; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 2007,

34 TERMESIVY (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pravěk?(pozdní paleolit, případně pozdní paleolit eneolit); LOKALIZACE: pole nad pravým břehem Šlapanky, 0,5 km západně od osady Herlify. ZM 10: , 77:220 (okolí bodu, r=20 m); OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchové sběry, J. Berky, a , ; NÁLEZ: 13 kusů štípané industrie; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, A 8/2004, A 17/2006; KOMENTÁŘ: jeden z artefaktů určil S. Vencl jako krátké úštěpové škrabadlo z rohovce, pozdní paleolit, případně pozdní paleolit eneolit; LITERATURA: ROUS 2007,

35 3. 2. Paleolit ČESKÁ BĚLÁ (HAVLÍČKŮV BROD): ČESKÁ BĚLÁ 04 (U VODOJEMU NA KÓTĚ 560): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní paleolit/mezolit; LOKALIZACE : na kopci severovýchodně od obce, souřadnice GPS: 49 38'40.76"N, 15 42'11.542"E (okolí bodu); OKOLNOSTI NÁLEZU: záchranný archeologický výzkum při stavbě silničního obchvatu České Bělé, 2007; NÁLEZ: ŠI, fragment bulbované čepelky. Slabá patina, zřejmě silicit glacigenních sedimentů, rohovec typu Krumlovský les 2; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: materiál určil Mgr. M. Vokáč, PhD.; LITERATURA: HEJHAL HRUBÝ SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU (HAVLÍČKŮV BROD): SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU (POLOHA NA BRADLE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní paleolit; LOKALIZACE: poloha Na Bradle; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, 1995, povrchové prospekce; NÁLEZ: ŠI, 171 kusů; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: VENCL ROUS VYSKYTNÁ (OKRES JIHLAVA): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní paleolit/mezolit; LOKALIZACE: kostel sv. Vavřince, ZM 10: , 345:226; OKOLNOSTI NÁLEZU: záchranný archeologický výzkum, podzim jaro 2007; NÁLEZ: ŠI; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Jihlava; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ZIMOLA VOKÁČ

36 3. 3. Mezolit BOLECHOV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mezolit; LOKALIZACE: pole jihozápadně od Bolechova, GPS: 49 32'6.547"N, 15 11'58.849"E (okolí bodu); OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchová prospekce 2006, J. Moravcová; NÁLEZ: ŠI; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: dataci materiálu do mezolitu provedl Mgr. Milan Vokáč, PhD.; LITERATURA: nepublikováno. KOSTELEC (OKRES JIHLAVA): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mezolit; LOKALIZACE: v kostele sv. Kunhuty, GPS: 49 21'40.58"N, 15 29'20.934"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, 2008; NÁLEZ: ŠI; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny v Jihlavě; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ZIMOLA PACOV (OKRES PELHŘIMOV): PACOV 01 (LOM A CHOUSTKY): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mezolit?; LOKALIZACE: trať Lom a Choustky; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1988 V. Simotou ; NÁLEZ: šest pazourkových čepelek; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum České Budějovice, přír. č. 325/88; KOMENTÁŘ: na stejném místě byl nalezen eneolitický hrot. Není vyloučeno, že čepelky jsou tedy také eneolitického stáří; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102 Paleolit a mezolit. 1. Bolechov, 2. Kostelec nad Jihlavou, 3. Pacov, 4. Vyskytná nad Jihlavou, 5. Světlá nad Sázavou, 6. Česká Bělá. 36

37 3. 4. Neolit a eneolit Většina pravěkých nálezů z Českomoravské vrchoviny v současné době je datována do neolitu a eneolitu. BRATŘICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: pole V. Švece, č. parcely 151, trať Na Přídinách; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1909 učitelem Bodlákem; NÁLEZ: pazourková čepelka. D. 70 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: původně ve sbírce J. Kotála v Lukavci, dnes neznámé; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. BUDÍKOV (OKRES PELHŘIMOV): BUDÍKOV 01 (ŽLÁBKY): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: pole M. Kotlíka ve Žlábkách ; OKOLNOSTI NÁLEZU: vyoráno na konci 2. světové války na mírném svahu na namokřeném místě; NÁLEZ: sekerka ze šedé horniny. D. 224 mm, š. ostří 79 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: Atrefakt byl do muzea předán nálezcem roku Lokalizaci sdělil M. Kotlík z Budíkova čp. 7 dopisem ze dne J. Fröhlichovi; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. BUDÍKOV 02 (LES LÍSEK): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: les Lísek; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno v šedesátých letech M. Kotlíkem v kořenech padlé borovice; NÁLEZ: sekerka ze šedé horniny. D. 90 mm, š. ostří 47 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: Artefakt byl do muzea předán nálezcem roku 1979; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. BUŘENICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit - eneolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: 4 kamenné broušené sekerky; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, inv. č. 4; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999,

38 ČACHOTÍN (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší eneolit (KNP); LOKALIZACE: u čp. 28; OKOLNOSTI NÁLEZU: v hloubce přes 1 m, nalezeno cca roku 1977; NÁLEZ: týlní část sekeromlatu z kordieritické ruly; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 5. ČESKÁ BĚLÁ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): ČESKÁ BĚLÁ 01 (U LIPEK): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit (?); LOKALIZACE: u Lipek; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1940; NÁLEZ: škrabadlo; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 5 (s další literaturou). KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: panské pole u Lipek ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1898 šafářem Dvořákem; NÁLEZ: broušená sekerka z břidlice. Povrch okrově šedý, hladký až pololesklý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: sbírka základní školy v České Bělé, archeologické sbírky číslo 2; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 5. ČESKÁ BĚLÁ 02 (VEDLE SILNICE K CHOTĚBOŘI): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní eneolit; LOKALIZACE: vedle silnice k Chotěboři vpravo u lesa ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno Janem Hájkem z čp. 15 při sběru kamene; NÁLEZ: pazourkový hrot šípu. Povrch šedomodrý, se zbytkem bělavé kůry; ULOŽENÍ MATERIÁLU: sbírka základní školy v České Bělé, archeologické sbírky číslo 1; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 6. ČESKÁ BĚLÁ 03 (NA ČERMAČCE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: poloha Na Čermačce; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1974 při sběru kamene; NÁLEZ: broušená sekerka z amfibolitu. Povrch šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Jiří Štefánek, Úsobí; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 6. ČESKÁ BĚLÁ 04 (U VODOJEMU NA KÓTĚ 560): KATEGORIE: artefakt; DATACE: střední neolit střední eneolit; LOKALIZACE: na kopci severovýchodně od obce, souřadnice GPS: 49 39'2.863"N, 15 41'57.572"E (okolí bodu); OKOLNOSTI NÁLEZU: záchranný archeologický výzkum při stavbě silničního obchvatu České Bělé, 2007; NÁLEZ: polovina broušené sekerky mírně trapézovitého nárysu. Metabazyt. Náznak foliace, 38

39 malé pecičky živce; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: materiál určil Mgr. M. Vokáč, PhD.; LITERATURA: HEJHAL HRUBÝ ČÍHOŠŤ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: trať za drahy ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1898; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitové břidlice. Povrch světle hnědošedý, hladký až pololesklý; ULOŽENÍ MATERIÁLU:Muzeum Čáslav, č. 338; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: ROUS 1981, 6. DOBKOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: u Dobkovského kříže ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1887; NÁLEZ: sekerka z břidlice. Povrch tmavošedý, jemně drsný; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 56; KOMENTÁŘ: popiska nalepena na artefaktu; LITERATURA: ROUS 1981, 6. DOLNÍ KRUPÁ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): DOLNÍ KRUPÁ 03 (POLE VELKOSTATKU): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: v Dolní Krupé na poli velkostatku ; OKOLNOSTI NÁLEZU:před rokem 1913; NÁLEZ: sekerka z amfibolitu. Povrch hrubý, otřelý, šedozelený; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2478/79, inv. č. A 1250; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 7. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: v Dolní Krupé na poli velkostatku ; OKOLNOSTI NÁLEZU:před rokem 1913; NÁLEZ: sekerka z křemene (chalcedonu?); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2479/79, inv. č. A 1251; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 7-8. DOLNÍ KRUPÁ 04 (SPOŘILOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní eneolit (ŠK); LOKALIZACE: místní část Spořilov, před čp. 111; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález Karla Fikara cca roku 1960, v hloubce asi 150 cm; NÁLEZ: sekeromlat z kordieritické ruly. Povrch zkorodovaný, šedobílý, jádro na lomu šedočerné; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 8. 39

40 DOLNÍ KRUPÁ 05 (TRAŤ BREJLE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: polní trať Brejle, asi 150m Z od Ronovce; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález Josefa Čapka asi roku 1966; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitu. Povrch hrubý, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 8. KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: polní trať Brejle, asi 150m Z od Ronovce; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález Josefa Čapka asi roku 1966; NÁLEZ: motyka z amfibolitu. Povrch hladký až hrubý, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 8. DOLNÍ KRUPÁ 06 (DVOREK): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní neolit - mladý eneolit; LOKALIZACE: louka dolnokrupského mlynáře Václava Šimánka na již. straně silnice z Dol. Krupé k Rozsochatci pod Dvorkem ; OKOLNOSTI NÁLEZU: při melioraci louky, před rokem 1944; NÁLEZ: sekeromlat pravděpodobně z kordieritické ruly. Povrch lesklý, černý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2485/79, inv. č. A1353; KOMENTÁŘ: do muzea daroval roku 1943 Václav Šimánek; LITERATURA: ROUS 1981, 8. DOLNÍ KRUPÁ: KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní eneolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: pazourkový hrot kopí. Šedohnědý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř; KOMENTÁŘ: popiska volně přiložena k artefaktu; LITERATURA: ROUS 1981, 8. GOLČŮV JENÍKOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní neolit; LOKALIZACE: Golčův Jeníkov ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1918; NÁLEZ: kamenný sekeromlat. Povrch hladký až pololesklý, hnědočerný; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 2184; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: SP II Čáslav, č. 2184; ROUS 1981, 9. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit - eneolit; LOKALIZACE: Golčův Jeníkov ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1918; NÁLEZ: kamenný sekeromlat; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 40

41 502; KOMENTÁŘ: Artefakt nebyl roku 1980 P. Rousem na místě zjištěn; LITERATURA: IMP Čáslav, č. 502; ROUS 1981, 9. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit - eneolit; LOKALIZACE: Golčův Jeníkov ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1918; NÁLEZ: klín kamenný ; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 503; KOMENTÁŘ: Artefakt nebyl roku 1980 P. Rousem na místě zjištěn; LITERATURA: IMP Čáslav, č. 503; ROUS 1981, 9. HABRY ŠKOLNÍ SBÍRKA (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit raný eneolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1960; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitu. Povrch drsný, modrošedý; Sekerka z břidlice. Povrch jemně drsný, tmavošedý; Sekerka z břidlice. Povrch tmavošedý, hladký; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P. 1960/192; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 9. HAVLÍČKŮV BROD (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1976; NÁLEZ: sekerka z amfibolitu. Povrch jemně drsný, šedohnědý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2476/79, inv. č. A 1248; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 11. HERÁLEC (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: nedaleko Nohavického mlýna při silnici z Heralce do Ausobí, nedaleko lesa Hradiště ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález V. Kameše, 1896; NÁLEZ: sekerka z vrstevnaté horniny. Povrch drsný, šedočerný; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, č. 953 (případně č. 938, P. 31); KOMENTÁŘ: Šnajdr nález lokalizuje k Úsobí, zmiňuje kam. nástroje z lesa Hradiště a řadí je do nordické kultury. Sklenář lokalizuje k Úsobí; LITERATURA: ŠNAJDR 1903, 14; SKLENÁŘ 1975, 164; ROUS 1981,

42 HEŘMANICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit-eneolit; LOKALIZACE: zahrada parcely 22/1, sv. okraj intravilánu obce. ZM 10: , ; OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchový sběr, Z. Pehal, ; NÁLEZ: týlní část kamenného broušeného nástroje; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Z. Pehal, Golčův Jeníkov; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 2007, 13. HORNÍ KRUPÁ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): HORNÍ KRUPÁ 01 (TRAŤ TRČOLEC): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: polní trať Trčolec; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález po orbě, cca roku 1947; NÁLEZ: břitová část motyky z amfibolitu. Povrch hrubý, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 11. HORNÍ KRUPÁ 02 (INTRAVILÁN): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: intravilán, u čp. 19; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález při práci na zahradě, cca roku 1947; NÁLEZ: sekeromlat z dioritu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Josef Čapek, Dolní Krupá; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 11. HROZNĚTÍN U ČÍHOŠTĚ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Hroznětín ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1929; NÁLEZ: kamenná sekerka. Plochá, hlazená, obloukovité ostří, šedozelená. Délka 95mm, šířka ostří 40mm, šířka týlu 15mm ; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 460; KOMENTÁŘ: roku 1980 nebylo možno na místě artefakt dohledat (ROUS 1981, 11); LITERATURA: ROUS 1981, 11. HUMPOLEC (OKRES PELHŘIMOV): HUMPOLEC 01 (U MYDLÁŘOVY BOUDY): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: u mydlářovy boudy; OKOLNOSTI NÁLEZU:nalezeno před rokem 1926; NÁLEZ: sekerka ze šedočerné horniny. D. 75 mm, š. ostří 45 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: po srovnání s artefaktem 42

43 publikovaným J. Kopáčem je možné, že jde o artefakt, uložený v humpoleckém muzeu s lokalizací z Humpolecka; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102, KOPÁČ , obr. 1. HUMPOLEC 02 (BYTOVKA N.P. SUKNO): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: bytovky n.p. Sukno, Hálkova ulice č.p. 996; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: sekerka ze světle šedé pruhované horniny. D. 78,5 mm, š. ostří 39 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. CHŘENOVICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): CHŘENOVICE 01 ( V PÁSMI ): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: pole v pásmi ( případně nad pásmem), cca 600 metrů jihozápadně od Chřenovic; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález Jana Valchaře, rok 1897; NÁLEZ: fragment sekerky z hadce. Síla ve středu 18 mm, šířka v ostří 33 mm, šířka ve středu 30 mm. Hmotnost 110 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní Muzeum Praha, č. 9876; KOMENTÁŘ: A. Stocký řadí do páskové keramiky; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III; ROUS 1981, 13. CHŘENOVICE 02 ( U SKALKY/U VRŠKU ): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: pole u skalky jinak u vršku, parc. č. 692/1, jižně od Chřenovic nad řekou Sázavou; OKOLNOSTI NÁLEZU: nález Jana Valchaře, rok 1896 a 1897; NÁLEZ: sekerka z amfibolitové břidlice. Délka 85 mm, šířka týlu 23mm, síla týlu 12mm, šířka břitu 45mm, síla břitu 18mm, hmotnost 104g (sekerka z amfibolitové břidlice. Zaokrouhlené ostří poškozené na jedné straně. Délka 85mm, šířka týlu 21mm, síla týlu 12mm, šířka břitu 45mm, síla břitu 18mm, hmotnost 103,4g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní Muzeum Praha, č. 9326; KOMENTÁŘ: A. Stocký řadí do páskové keramiky; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III; ROUS 1981, 14. JIŘICE (OKRES PELHŘIMOV): Z katastru Jiřic pochází několik pravěkých artefaktů. Bohužel nejsou známy nálezové okolnosti a tak nevíme, zda se jedná o jedno či více nalezišť. Oba nálezy jsou lokalizovány do okolí samoty Trucbaba, 1,4 km jihovýchodně od centra Jiřic. Pravděpodobně se jedná o jednu lokalitu. 43

44 KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: samota Trucbaba, pole hostinského Křemena; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: sekerka z amfibolitu. D. 180 mm, š. ostří 66 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č (původně P37); KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: samota Trucbaba; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: sekerka z amfibolitu. D. 80 mm, š. ostří 44 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č (původně P35); KOMENTÁŘ: v muzeu současně evidována jako Humpolecko ; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. KEJŽLICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Zadní Orlovy; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: zlomek kamenné teslice ze šedozeleného amfibolitu. Zlomeno v otvoru pro topůrko. Zachovaná d. 105 mm, š. ostří 57 mm, průměr vrtání 27 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č (původně P 36 a 955); KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. KNYK (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní eneolit (ŠK); LOKALIZACE: v Knyku, blíže Knyku ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1908, v kořenech stromu; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitu. Povrch hladký až lesklý, černozelený; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2481/79, inv. č. A 1253; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 14. KOŽLÍ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: jižně od Kožlí po levé straně silnice vedoucí z Trhové Zahrádky do Ledče nedaleko kobylího důlu; z trati v haradištích zvané ; OKOLNOSTI NÁLEZU: 1902; NÁLEZ: sekerka z hadce, ostří šikmo zaokrouhlené. Rozměry: délka 75 (81) mm, šířka týlu 30 mm, šířka ve středu 37 mm, šířka břitu 40 mm, síla týlu 12 mm, síla ve středu 18 mm, hmotnost 107, 5 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha, č nebo 10164; KOMENTÁŘ: Stocký řadí do páskové kultury ; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III; ROUS 1981,

45 KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: poloha v hradištích (jižně od Kožlí po levé straně silnice vedoucí z Trhové Zahrádky do Ledče nedaleko kobylího důlu); OKOLNOSTI NÁLEZU: Roku 1903 byl učiněn nález v poloze u sloupu, v silničním štěrku dovezeném z hradišť ; NÁLEZ: břitová část sekerky z amfibolitové břidlice. Síla 15 mm, šířka břitu 46 mm, hmotnost 80 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha, č nebo 10164; KOMENTÁŘ: Stocký řadí do páskové kultury ; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III; ROUS 1981, 15. KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: u Kožlí; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1959; NÁLEZ: břitová polovina sekerky z amfibolitu, povrch drsný až hrubý, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, č. 751; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 15). KYJOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Kyjov, případně okolí; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1923; NÁLEZ: sekeromlat z břidlice. Povrch hladký až pololesklý, hnědozelený; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2486/79, inv. č. A 1354; KOMENTÁŘ: sbírka A. Votavy z Kyjova; LITERATURA: ROUS 1981, 16. LESNÁ (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: na poli u obce; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1980 Z. Kadlecem; NÁLEZ: sekerka ze šedozelené horniny. D. 66 mm, š. ostří 35 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum České Budějovice, inv. č. A 18473; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. LEŠOV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1925; NÁLEZ: sekerka ze šedé horniny. D. 123 mm, š. ostří 55,5 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum vysočiny Pelhřimov, evid. č. 5/99; KOMENTÁŘ: muzeu daroval řídící učitel Diviš; LITERATURA: DOBIÁŠ 1927, 10; FRÖHLICH 1999,

46 LIPNIČKA (OKRES HAVLÍČKŮV BROD), SBÍRKA PANA POSPÍŠILA: KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Lipnička, případně okolí?; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1927; NÁLEZ: sekerka z břidlice, povrch šedozelený, hladký; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, č. 3; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 18. LÍSKOVICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: na poli u silážní jámy; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: sekeromlat z šedozelené horniny. D. 137 mm, š. ostří 47 mm, průměr vrtání18 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ing. Mirko Hrabě, Humpolec; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. NEMOJOV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: týlní část kamenného broušeného sekeromlatu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum vysočiny Pelhřimov, vystaveno v expozici; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. NOVÁ VES U CHOTĚBOŘE/PERNO (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: v lese u Perna ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1887; NÁLEZ: sekerka z břidlice. Povrch hladký, světle šedý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 57; KOMENTÁŘ: popiska nalepena na artefaktu; LITERATURA: ROUS 1981, 25; STOCKÝ 1926, mapa III. NOVÁ VES U SVĚTLÉ NAD SÁZAVOU/DOBRÁ NAD SÁZAVOU (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Dobrá nad Sázavou ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1959; NÁLEZ: kamenný mlat; ULOŽENÍ MATERIÁLU: J. Střelka, Dobrá nad Sázavou ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 9. 46

47 OBRVAŇ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt (sídliště, pohřebiště?); DATACE: pozdní neolit (lengyel?); LOKALIZACE: 30,9 a 31, 0 km železnice Ledeč - Světlá; OKOLNOSTI NÁLEZU: červen 1903; NÁLEZ: tři keramické nádoby; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha, č , 5176, 5178; Muzeum Ledeč nad Sázavou (pod nadpisem Střepiny z popelnice žárového hrobu pod Obrvaní u Ledče. Dar: Jos. Valchář. Č. inv. B. III. 12 je ve sbírkách uložen neevidovaný panel s čtyřmi nezdobenými fragmenty výdutě a jedním fragmentem okraje nádoby.střepy by mohly mít vztah k části nálezu vyobrazené Janem Valchářem; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: na poli u Obrvaně ; OKOLNOSTI NÁLEZU: asi roku 1943; NÁLEZ: sekerka z břidlice. Povrch hladký, světle šedozelený; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 24. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: na poli u Obrvaně ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před ; NÁLEZ: sekerka z břidlice. Povrch hladký, tmavohnědý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 24. OPATOVICE U SVĚTLÉ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Opatovice ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1927; NÁLEZ: kamenný nástroj; ULOŽENÍ MATERIÁLU:---; KOMENTÁŘ: A. Stocký řadí do páskové kultury; LITERATURA: Stocký 1926, mapa III; Rous 1981, 24. OSTROV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: za Ostrovem, ostrov u Ledče ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1914; NÁLEZ: kamenná sekerka dobře hlazená a leštěná, s ostřím slabě asymetrickým, obloukovým, rovně seříznutým týlem. Povrch šedozelený, zelenavý. Délka 95mm, šířka ostří 45mm, šířka týlu 30mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 2185; KOMENTÁŘ: roku 1980 nebyl artefakt na místě nalezen. V SP II Čáslav je sekerka kulturně určena jako pásková ; LITERATURA: ČERMÁK 1913, 18; ROUS 1981,

48 OVESNÁ LHOTA (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit?; LOKALIZACE: z Ovesné Lhoty ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1898; NÁLEZ: drobnější kamenná sekerka; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 24. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: od Ovesné Lhoty, v Ovesné Lhotě ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1901; NÁLEZ: sekerka z amfibolitové břidlice. Povrch drsný, světle šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 2182; KOMENTÁŘ: do muzea daroval řídící učitel A. Forman z ovesné Lhoty; LITERATURA: ROUS 1981, 24. PACOV (OKRES PELHŘIMOV): PACOV 02 (ČERVENKOVA ZAHRADA): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Červenkova zahrada; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1988 V. Simotou; NÁLEZ: zlomek retušovaného silexového hrotu. D. 30 mm, š. 15 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum České Budějovice, inv. č. A 23065; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. PACOV 03 (SOVOVO POLE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Sovovo pole; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1989; NÁLEZ: sekerka z amfibolitu. D. 89 mm, š. ostří 38 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum České Budějovice, inv. č. A 23897; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104. PAVLOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): SBÍRKA F. VOSÁHLA KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit, eneolit; LOKALIZACE:???; OKOLNOSTI NÁLEZU: před ; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitu. Povrch drsný, světle šedookrový; sekeromlat z ortoruly, povrch drsný, šedookrový; sekerka z břidlice, povrch hladký, světle šedohnědý; sekerka z amfibolitu, povrch drsný až hrubý, světle modrošedý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, bez čísla; KOMENTÁŘ: František Vosáhlo působil jako učitel v Proseči u Habrů a ve Zboží; LITERATURA: ROUS 1981,

49 PELHŘIMOV (OKRES PELHŘIMOV): PELHŘIMOV 01 (KAMENNÉ DVORY): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Kamenné dvory; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1913; NÁLEZ: zlomek kopytovitého klínu z šedozelené horniny s uraženým ostřím a týlem. Zachovaná délka 75 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Pelhřimov, inv. č. 1123; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. PELHŘIMOV 02 (CIHELNY): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: cihelny; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1930; NÁLEZ: zlomek sekeromlatu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Pelhřimov, vystaveno v expozici; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 102. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: u cihelen; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku Zachránil a muzeu předal odborný učitel B. Paleček; NÁLEZ: sekerka ze šedozelené horniny. Délka 90 mm, šířka ostří 50 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Pelhřimov, inv. č. 1167; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104. PELHŘIMOV 03 (LES LEJŠOVKA): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: les Lejšovka; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1908 panem Rudolfem Doutlíkem na hromadě štěrku z lomu v lese Lejšovka. Muzeu předáno roku 1913; NÁLEZ: zlomek mlatu z šedozelené horniny s uraženým ostřím. Zachovaná délka 79 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Pelhřimov; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104. PROSEČ U KÁMENE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Proseč ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1927; NÁLEZ: kamenná sekerka; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha, č. 9866; KOMENTÁŘ: Stocký řadí do páskové kultury ; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III, ROUS 1981,

50 ROZKOŠ (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: za panskou loukou východně od bývalého rybníka u hráze; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1929; NÁLEZ: Kopytovitý klín z šedozeleného vrstevnatého amfibolitu. D. 179 mm, š. 31,5 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č (původně P 41); KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, ŘÍMOVICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní neolit raný eneolit; LOKALIZACE: Římovice, U Římovic v poloze Velká Mastná Bába ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1904; NÁLEZ: kamenný sekeromlat. Povrch hladký až pololesklý, modročerný; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 342; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: BIRNBAUMOVÁ - JANSOVÁ 1929, 306; ROUS 1981, KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Mastná Bába s blízkým okolím; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1908; NÁLEZ: amfibolitová sekerka klínovitá. Rozměry 67 mm, 43 mm, hmotnost 115 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav; KOMENTÁŘ: artefakt nebyl roku 1980 P. Rousem zjištěn v evidenci; LITERATURA: BIRNBAUMOVÁ - JANSOVÁ 1929, 306; ROUS 1981, 27. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Římovice ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1930; NÁLEZ: dva páskové sekeromlaty ; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav; KOMENTÁŘ: artefakty nebyly roku 1980 P. Rousem zjištěny v evidenci; LITERATURA: BIRNBAUMOVÁ - JANSOVÁ 1929, 306; ROUS 1981, 27. SÁZAVKA (OKRES HAVLÍČKŮV BROD), DO ROKU 1950 SMRDOV: KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit - eneolit; LOKALIZACE: ve Smrdově ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1898; NÁLEZ: kamenná sekerka klínovitá ; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: A. Stocký řadí nález do páskové kultury; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III., ROUS 1981, 27. SIRÁKOVICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit - eneolit; LOKALIZACE: trať ze Sirakovic ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1908; NÁLEZ: plochá amfibolitová sekerka. Délka 195 mm, šířka 50

51 v ostří 61 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: 1907 Kliment Čermák, Čáslav; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: ROUS 1981, 28. KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit (VK); LOKALIZACE: Sirakovice, (v potoce), ze Sirakovic ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1908; NÁLEZ: kamenná motyka, povrch hlazený dokonale, šedozelený. Délka 115 (105) mm, šířka v týlu 55 (65) mm, blíže nespecifikovatelná šířka 50 mm, průměry vrtání 35 a 30 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav ( získal Kl. Čermák), č. 411; KOMENTÁŘ: artefakt nebyl roku 1980 P. Rousem zjištěn na místě uložení; LITERATURA: ROUS 1981, SKÁLA (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Skála ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1950; NÁLEZ: část kamenné sekery; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, č. 36; KOMENTÁŘ: artefakt nebyl roku 1979 P. Rousem zjištěn na místě uložení; LITERATURA: ROUS 1981, 28. SKUHROV U HAVLÍČKOVA BRODU (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit (VK); LOKALIZACE: trať U spáleného palouku, ppč. 769/2; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno v hloubce cm při výkopových pracech pro základy kravína (porodnice selat) roku 1961; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitu. Povrch hladký až pololesklý, zelenavě černý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 2483/79, inv. č. A 1351; KOMENTÁŘ: v písemném sdělení S. Vencla z roku 1979 byly ve vzdálenosti m od místa nálezu zjištěny zbytky ohniště ; LITERATURA: ROUS 1981, 28. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit (VK); LOKALIZACE: pole ppč. 769/2, cca 50 m severně od kravína a porodnice telat JZD; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno při povrchovém sběru E. Veselého a členů archeologického kroužku ; NÁLEZ: čepelka z rohovce; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: do muzea předal roku 1980 student gymnázia v Havlíčkově Brodě Eduard Droberjár; LITERATURA: ROUS 1981,

52 SOBÍŇOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit (VK); LOKALIZACE: u Sopot ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1880; NÁLEZ: motyka z ortoruly; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 53; KOMENTÁŘ: popiska nalepena na artefaktu; LITERATURA: ČERMÁK 1913, 15; ROUS 1981, 29. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: u Sopoty, samota u lesa, od kostela za řekou ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezl v letech R. Bříza, žák měšťanské školy v Chotěboři; NÁLEZ: sekerka z břidlice; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 1950/209; KOMENTÁŘ: artefakt do muzea předal V. Procházka; LITERATURA: ROUS 1981, 29. STŘÍŽOV U CHOTĚBOŘE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: u Střížova; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1914; NÁLEZ: sekeromlat z amfibolitu (břitová polovina). Povrch drsný, šedý.; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P54; KOMENTÁŘ: muzeu daroval pan Zákostelský před rokem 1928; LITERATURA: ČERMÁK 1913, 15; STOCKÝ 1926, mapa III; ROUS 1981, 31. SUCHÁ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Suchá; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1903; NÁLEZ: kamenná sekerka; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: A. Stocký řadí do páskové kultury ; LITERATURA: STOCKÝ 1926, mapa III; SKLENÁŘ 1975, 164; ROUS 1981, 31. SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: na poli při lipovém stromořadí, vedoucím od zámku Světelského ke dvoru Rosinovu ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno při zřizování krechtových jam pro brambory 1896 nebo Nález byl v hloubce 50-75cm pod povrchem terénu; NÁLEZ: žulový sekeromlat. Povrch drsný až hrubý, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, č. 376; KOMENTÁŘ: lokalita se nachází levém břehu Sázavy; LITERATURA: ROUS 1981,

53 KATEGORIE: sídliště; DATACE: starší neolit (LnK); LOKALIZACE: Světlá nad Sázavou; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1978; NÁLEZ: sídliště; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: na mapě je v místě Světlé nad Sázavou umístěn symbol pro sídliště LnK; LITERATURA: PLEINER RYBOVÁ 1978, mapa 1; ROUS 1981, 32. SVINNÝ (NOVÝ DVŮR) (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní neolit raný eneolit; LOKALIZACE: na poli jižně silnice k Čapkovým domkům (místo vyústění potrubí označeno deskou s letopočtem) ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno při odvodňování pozemků před rokem 1950; NÁLEZ: sekeromlat z biotitické ortoruly. Povrch hrubý, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 1953/3; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 22. ŠIMPACH (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: u chýnovského schwarzenberského poplužního dvora Dvořiště; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: kamenný broušený sekeromlat. D. 100 mm, průměr vrtání 29 a 25 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Naturhistorisches Museum Vídeň, inv. č ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. ŠTOKY (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: in einem Felde bei Stecken ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1929; NÁLEZ: sekeromlat ze žuly, délka 215 mm, výška (ve vrtání) 90 mm, průměr dříku 60 mm. Artefakt téměř nepoškozen; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Městská německá knihovna Jihlava; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 33. TIS U HABRU (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: pole státních statků V zákoutí asi v polovině mezi silnicí a okrajem lesa v jednom směru a v druhém asi v polovině vzdálenosti mezi zrušenými cestami od lipky a od studně ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno při hluboké 53

54 orbě; NÁLEZ: sekeromlat z ortoruly. Povrch hladký, světle šedý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. 1960/208; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 33. UHELNÁ PŘÍBRAM (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): Z katastru Uhelné Příbrami pochází několik pravěkých artefaktů. Bohužel nejsou známy nálezové okolnosti a tak nevíme, zda se jedná o jedno či více nalezišť. KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní neolit; LOKALIZACE: Uhelná Příbram ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1960 nalezl K. Tuček, ředitel osmileté střední školy v Uhelné Příbrami; NÁLEZ: sekeromlat z ortoruly. Povrch jemně drsný, světle šedý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. 1960/297; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 33. KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: Z okolí Uh. Příbrami ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1952; NÁLEZ: břitová polovina motyky z ortoruly. Povrch jemně drsný, šedý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 1953/2; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 34. VĚŽ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: od Věže, u Věže ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1927; NÁLEZ: sekerka z vrstevnaté horniny. Povrch hladký, černošedý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, č. 961; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 34. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: Věž ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1950; NÁLEZ: kamenná sekerka; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, č. 33; KOMENTÁŘ: artefakt nebyl roku 1979 P. Rousem zjištěn na místě uložení; LITERATURA: ROUS 1981, 34. VILÉMOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Vilémov ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1926; NÁLEZ: kamenná sekerka. Povrch hladký, šedohnědý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 406; KOMENTÁŘ: artefakt získal dr. F. Škrdle nejpravděpodobněji roku 1925; LITERATURA: ROUS 1981,

55 KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší neolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1945; NÁLEZ: sekeromlat. Povrch drsný, šedomodrý; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: Artefakt získal učitel V. Kučera po roce 1945 od majitele vilémovské cihelny. Cihelna se nacházela přibližně na místě dnešního vepřína; LITERATURA: ROUS 1981, 34. VLKANOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit - eneolit; LOKALIZACE: ve Vlkanově ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1905; NÁLEZ: sekerka z amfibolitové břidlice; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav; KOMENTÁŘ: roku 1980 nebyl artefakt zjištěn v evidenci; LITERATURA: ROUS 1981, 35. VOJSLAVICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: sekeromlat ze světle šedé horniny. D. 134 mm, š. ostří 40,5 mm, průměr vrtání 18,5 a 17,5 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: sekeromlat. D. 115 mm, š. ostří 29 mm, průměr vrtání 23 a 22 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: artefakt byl původně delší. Po rozlomení v otvoru pro topůrko byl vyvrtán nový otvor; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: u hájovny Okrouhlík; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: zlomek ostří sekerky ze světlešedé horniny. Zachovaná d. 62 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č. 6666; KOMENTÁŘ: J. Kopáč ( , obr. 5) vyobrazuje z Vojslavic zlomek ostří jiné sekerky, která ale v muzeu není. Záměna není vyloučena; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103. VYSKYTNÁ (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: mezi Vyskytnou a Opatovem; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1914; NÁLEZ: sekeromlat ze šedé horniny. D. 163 mm, průměr vrtání 31 a 28 55

56 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum vysočiny Pelhřimov, inv. č. 1114; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: DOBIÁŠ 1927, 10; FRÖHLICH 1999, 103. KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: u obce; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1913; NÁLEZ: dva pazourkové odštěpky, sekerka a zlomek ostří další sekerky; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum vysočiny Pelhřimov; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: DOBIÁŠ 1927, 10; FRÖHLICH 1999, 104. ZDESLAVICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: Zdeslavice u Číhoště, u Zdeslavic ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1908; NÁLEZ: sekerka z hadce. Povrch hladký, světle šedozelený; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 297; KOMENTÁŘ:---; LITERATURA: ROUS 1981, 35. ŽELIV (OKRES PELHŘIMOV): ŽELIV 01 (NÁLEZY Z ŘÍČNÍHO KORYTA): KATEGORIE: artefakt; DATACE: neolit; LOKALIZACE: v řečišti Želivky, u splavu; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1937; NÁLEZ: kopytovitý sekeromlat z amfibolitu. D. 113,5, š. ostří 21mm, průměr vrtání 16 a 14 mm; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Humpolec, inv. č ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 103; HÁJEK 1954, 117; KOPÁČ KOPÁČ , 36 56

57 Neolit a eneolit. 1. Bratřice, 2. Budíkov, 3. Buřenice, 4. Čachotín, 5. Česká Bělá, 6. Číhošť, 7. Dobkov, 8. Dolní Krupá, 9. Golčův Jeníkov, 10. Havlíčkův Brod, 11. Herálec, 12. Heřmanice, 13. Horní Krupá, 14. Hroznětín u Číhoště, 15. Humpolec, 16. Chřenovice, 17. Jiřice, 18. Kejžlice, 19. Knyk, 20. Kožlí, 21. Kyjov, 22. Ledeč nad Sázavou, 23. Lesná, 24. Lešov, 25. Lískovice, 26. Nemojov, 27. Nová Ves u Chotěboře /Perno, 28. Nová Ves u Světlé nad Sázavou/Dobrá nad Sázavou, 29. Obrvaň, 30. Opatovice u Světlé, 31. Ostrov, 32. Ovesná Lhota, 33. Pacov, 34. Pelhřimov, 35. Proseč u Kámene, 36. Rozkoš, 37. Římovice, 38. Sázavka (do roku 1950 Smrdov), 39. Sirákovice, 40. Skála, 41. Skuhrov u Havlíčkova Brodu, 42. Sobíňov, 43. Střížov u Chotěboře, 44. Suchá, 45. Světlá nad Sázavou, 46. Svinný (Nový Dvůr), 47. Šimpach, 48. Štoky, 49. Tis u Habru, 50. Uhelná Příbram, 51. Věž, 52. Vilémov, 53. Vlkanov, 54. Vojslavice, 55. Vyskytná, 56. Zdeslavice, 57. Želiv 57

58 3. 5. Doba bronzová HAVLÍČKŮV BROD (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší doba bronzová (LK); LOKALIZACE: ulice Za plovárnou; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1974 při stavbě objektu Domácích potřeb; NÁLEZ: fragmenty keramiky; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, př. č. 579/74, př. č. 2465/79; KOMENTÁŘ: keramika byla vybrána z nálezového souboru převážně středověké keramiky; LITERATURA: ROUS 1981, 10. Keramika LK z ulice Za plovárnou v Havlíčkově Brodě. Podle ROUS

59 KOŇKOVICE (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší doba bronzová; LOKALIZACE: Na kopci Melechově ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1882; NÁLEZ: bronzová sekerka, délka 190 mm, hmotnost 500 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: SKLENÁŘ 1975, 164; ROUS 1981, LEDEČ NAD SÁZAVOU (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: hrob, artefakt; DATACE: mladší doba bronzová (knovízská kultura); LOKALIZACE: Ledeč nad Sázavou; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1950; NÁLEZ: bronzová sekerka s laloky, střepy z nádob. Vše má pocházet z kostrového hrobu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha, č ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 16. PROSEČ U KÁMENE (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: střední doba bronzová mladší doba bronzová; LOKALIZACE: pole u Proseče; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1934; NÁLEZ: bronzová sekerka; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, bez čísla; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 26. SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: hrob; DATACE: mladší doba bronzová (KK?); LOKALIZACE: železniční trať u Černého víru u řeky Sázavy, mezi Velkou a Malou skalou, asi 65 kroků od 45,7 km směrem ku Světlé n. Sázavou ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno dělníky při stavbě železniční tratě číslo 212 (516A) pod vrstvou žlutavého písku ; NÁLEZ: žárový hrob; ULOŽENÍ MATERIÁLU: NM Praha?; KOMENTÁŘ: Pozor! Podle železniční kilometráže je 45,7 km na katastru obce Kácov!; LITERATURA: VALCHÁŘ 1904, 277; ROUS 1981,

60 TIS U HABRU (HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: střední (popř. mladší) doba bronzová; LOKALIZACE: Tis v lese, v lese u Tisu ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1900; NÁLEZ: bronzová sekerka. Délka 185 mm, šířka břitu 40 mm, hmotnost 450 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav, č. 63 ; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ČERMÁK 1899, 158; ROUS 1981, 33. UHELNÁ PŘÍBRAM (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní doba bronzová starší doba železná; LOKALIZACE: Z okolí Uhelné Příbrami ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1975; NÁLEZ: dvouuchá amfora; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 52; KOMENTÁŘ: viz následující kapitola; LITERATURA: ROUS 1981, 13. Výjimečné jsou nálezy žárových hrobů z katastrů Světlé nad Sázavou a Ledče nad Sázavou. Společně s nálezem keramických zlomků z katastru Havlíčkova Brodu tvoří nemobilní doklady lidské přítomnosti v oblasti. Tyto tři lokality jsou bezprostředně vázány na tok Sázavy. Z prostorového hlediska je výjimečný nález na katastru Koňkovic. Bronzová sekerka byla nalezena na vrchu Melechov (707 m n. m.), který tvoří výraznou krajinnou dominantu středního Posázaví. Prostorový kontext nálezu nevylučuje úvahy o jeho původním kultovním významu (k problematice např. BOUZEK 2002, ; SMRŽ BLAŽEK 2002, ). Problematické jsou údajné nálezy z katastru Horní Cerekve a z prostoru mezi Pelhřimovem a Pacovem. Tyto nálezy nebyly zahrnuty do plánu lokalit. Představují ovšem doklad lidských aktivit v době bronzové v oblasti Pelhřimovska. 60

61 Lok. Tis u Habru Lok. Proseč u Kámene Lok. Koňkovice, podle ROUS 1981 Doba bronzová. 1. Havlíčkův Brod, 2. Koňkovice, 3. Ledeč nad Sázavou, 4. Proseč u Kamene, 5. Tis u Habru, 6. Uhelná Příbram. 61

62 3. 6. Starší doba železná HAVLÍČKŮV BROD 04 (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší doba železná (SlPla); LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1976; NÁLEZ: fragmenty keramiky; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, bez čísla; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 10. Slezskoplatěnická keramika z Havlíčkova Brodu. Podle Rous

63 UHELNÁ PŘÍBRAM (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: pozdní doba bronzová starší doba železná; LOKALIZACE: Z okolí Uhelné Příbrami ; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1975; NÁLEZ: dvouuchá amfora; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P 52; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 13. Lok. Uhelná Příbram. Podle ROUS ŽELIV 02 - AREÁL KLÁŠTERA (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: sídlištní vrstva; DATACE: doba halštatská; LOKALIZACE: areál premonstrátského kláštera; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, 1995; NÁLEZ: halštatská sídlištní vrstva datovaná keramikou; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum České Budějovice; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104; THOMA 1997, Prostorová distribuce nálezů pokrývá všechny tři hlavní pravěké nálezové oblasti na české straně Českomoravské vrchoviny. Přesně lokalizovatelný je pouze nález z Želiva. V obou dvou dalších případech můžeme předpokládat lokalizaci na katastr, případně nejbližší okolí. Zdá se, že ve všech třech případech nálezy nepřekračují hranici 500 m n. m. (Havlíčkův Brod m n. m., Uhelná Příbram m n. m., Želiv cca 320 m n. m.). Vazba na vodní tok je prokazatelná v případě Želiva, kde je mimo jiné zajímavá i poloha na ostrožně nad soutokem Želivky a Trnavy. 63

64 Vazbu dalších dvou nálezů na vodní tok je problematická z důvodu jejich nepřesné lokalizace, nicméně v zásadě tato vazba existuje. Ve všech třech případech představují nález fragmenty keramiky. To je celkem výjimečná situace i z pohledu typu artefaktu v rámci celého pravěku Českomoravské vrchoviny. Zvláštní pozornost si zaslouží nález z katastru Želiva, neboť je přesně lokalizovatelný a pochází z kulturní vrstvy. Nález byl zatím publikován autorem výzkumu pouze předběžně (THOMA 1997, ). Starší doba železná. 1. Havlíčkův Brod, 2. Uhelná Příbram, 3. Želiv. 64

65 3. 7. Doba laténská HAVLÍČKŮV BROD (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba laténská; LOKALIZACE:???; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1960; NÁLEZ: spona; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, č. 1933, po roce 1960 ztraceno; KOMENTÁŘ: ztraceno; LITERATURA: ROUS 1981, 10. KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba laténská; LOKALIZACE:???; OKOLNOSTI NÁLEZU: před rokem 1960; NÁLEZ: bronzový náramek; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, č. 1932; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 10. Laténský bronzový náramek z Havlíčkova Brodu. Podle ROUS

66 LESKOVICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: depot; DATACE: doba laténská; LOKALIZACE: na okraji lesa, parc. č. 536; OKOLNOSTI NÁLEZU: objeveno roku 1923 při odvodňování prameniště; NÁLEZ: depot zlatých mincí (snad 27 kusů, bezpečně doloženo 9 kusů). 8 statérů mušlovitého typu, 1/8 statéru mušlovitého typu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní muzeum Praha a Muzeum Vysočiny Pelhřimov; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: DOBIÁŠ 1926, 1-7; FRÖHLICH 1994, ; FRÖHLICH 1999, 104; MILITKÝ 1995, 35-36, tab. 1:3-10 MICHALOVICE 02 (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba laténská???; LOKALIZACE: severně od obce, západmě od kóty 505 m n.m., GPS 49 34'46.819"N, 15 31'38.558"E (okolí bodu); OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchový sběr P. Rouse a E. Veselého, ; NÁLEZ: bronzový terčík a 38 fragmentů keramiky; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: bronzový terčík určil J. Břeň předběžně jako laténský, některé keramické zlomky by měly být nesporně laténské. Zdá se ovšem, že bronzový terčík je novověký knoflík konzultováno s Mgr. A. Danielisovou, PhD., ústní sdělení; LITERATURA: ROUS 1981, 21. Údajný laténský artefakt, lok. MIchalovice, podle ROUS Pravděpodobně se jedná o novověký knoflík. 66

67 SPYTICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: lokalita; DATACE: doba laténská (?), VS; LOKALIZACE: 49 50'23.825"N, 15 31'56.942"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury; NÁLEZ: hradiště; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: laténské stáří lokality bude zřejmě v blízké době v literatuře zpochybněno (Z. Pehal, ústní sdělení); LITERATURA: AXAMIT 1919, 57; ČTVERÁK LUTOVSKÝ SLABINA SMEJTEK 2003, 289; PÍČ 1909, 367; ROUS 1981, 29. ŽELIV 03 (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba laténská; LOKALIZACE: před klášterem, na ostrožně nad soutokem Želivky a Trnávky; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1933; NÁLEZ: 1/8 statéru mušlovitého typu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní muzeum Praha; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104; MILITKÝ 1995, 39, tab. 2:2. Ve sbírkách muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě se nachází laténský bronzový náramek. Bližší lokalizace nálezu a nálezové okolnosti nejsou známy, k nálezu došlo před rokem 1960 (ROUS 1981, 10).Dalším artefaktem ze sbírek Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod je laténská spona. Byla nalezena před rokem 1960, bližší nálezové okolnosti a lokalizace nálezu nejsou známy. Jde o bronzovou variantu spony duchcovského typu. Sponu lze datovat do 3. století př. n. l. (ROUS 1981, 10). Přestože nálezové okolnosti obou artefaktů nejsou známy, jejich nález na katastru Havlíčkova Brodu či jeho okolí nelze vyloučit. Nálezy laténské keramiky pocházejí z katastru nedalekých Michalovic. Do doby laténské byl řazen nález bronzového terčíku s drátěným očkem (ROUS 1981, 21). V tomto případě se nejspíš jedná o novověký knoflík (za konzultaci děkuji Mgr. A. Danielisové, Ph.D.). Již neověřené zůstanou dva mohylovité útvary za katastru Michalovic, jejichž vznik byl s otazníky kladen do doby železné (ROUS 1981, 19-21). V současné době se uvažuje o vrcholně středověkém původu těchto útvarů. Pravděpodobně nejznámější laténský nález pochází z katastru Leskovic (okres Pelhřimov). Jde o nález depotu zlatých keltských statérů. Na katastru Spytic (okres Havlíčkův Brod), nad meandrem řeky Doubravky, se nachází nedatované hradiště. Z okolí lokality údajně pocházejí nálezy laténské keramiky (s další literaturou ROUS 1981, 29). Teoreticky lze uvažovat o využití lokality v době laténské, stáří samotného hradiska známo není. 67

68 Poslední lokalitou s laténskými nálezy je ostrožna nad soutokem řek Želivka a Trnava na katastru obce Želiv, okr. Pelhřimov (lokalita Želiv 3). V tomto případě jde o nález 1/8 statéru mušlovitého typu. Nález byl učiněn před rokem Doba laténská. 1. Havlíčkův Brod, 2. Leskovice, 3. Michalovice, 4. Spytice, 5. Želiv 68

69 3. 8. Doba římská CHOTĚBOŘ (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): Z katastru Chotěboře jsou udávány dva celky. Jejich bližší lokalizace je zřejmě nemožná, stejně tak není jisté, zda se nejedná o nálezy z více poloh. KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší doba římská; LOKALIZACE: v háji u Chotěboře ; OKOLNOSTI NÁLEZU: mince byly nacházeny jednotlivě před rokem 1900; NÁLEZ: římské mince (mezi nimi mince císaře Galby, n.l. Je uváděna i jedna řecká mince; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř???. Roku 1979 nebyly na místě P. Rousem zjištěny; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 12. KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba římská; LOKALIZACE: Chotěbořsko ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nacházeno jednotlivě před rokem 1955; NÁLEZ: 11 římských mincí: republikánské denáry rodu Antonia (3); Galba (68-69 n.l.), sestercius (1); Nerva (96-98 n.l.), dupondius; Faustina ml. (+175), dupondius (1); Julie Mamaea (+235), sestercius (1); Giordanus III. ( ), sestercius (1); Aurelianus ( ), antoninian? (1); Maximus Herculius ( ; ), follis? (1); malý bronz, otřelý, nečitelný (1); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř???; KOMENTÁŘ: roku 1979 nebyly na místě P. Rousem zjištěny; LITERATURA: ROUS 1981, 12. NOVÁ VES U CHOTĚBOŘE/BEZLEJOV (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší doba římská; LOKALIZACE: u mlýna Bezlejovského ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1913; NÁLEZ: římské mince, nejvíce denáry císaře Galby (96 n.l.) až Vespasiána (69-79 n.l.); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav???; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 5. POČÁTKY (OKRES PELHŘIMOV): POČÁTKY 01 (PŘEDMĚSTÍ U VESCE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba římská; LOKALIZACE: domek Josefa Přecha na předměstí u Vesce; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1939 při kopání základů domu; NÁLEZ: stříbrný denár 69

70 Marka Aurelia ( ); ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Počátky, inv. č. 1196; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104; VESELÝ 1965, 71; MILITKÝ 1995, 48. POČÁTKY 02 (LÁZNĚ SV. KATEŘINY): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba římská; LOKALIZACE: v lese u lázní sv. Kateřiny; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno roku 1872; NÁLEZ: tzv. městská ražba (asi ); ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104; VESELÝ 1965, 71; MILITKÝ 1995, 48. SPYTICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: mladší doba římská; LOKALIZACE: pod hradištěm Hradcem ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1943; NÁLEZ: dvě mince. Jedna ražba Diokletianus, , druhá mince nepopsaná; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav???, škola Spytice???; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 5 (s další literaturou). ZVĚSTOVICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba římská; LOKALIZACE: u Zvěstovic nedaleko kaple, asi ¼ hodiny od Hradce ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1897; NÁLEZ: mince, bronzový sestercius Julie Mamaea (+235); ULOŽENÍ MATERIÁLU: K. Havelka, účetní, Svojšice, 1913; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, 35. ŽIROVNICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba římská; LOKALIZACE: nedaleko obce; OKOLNOSTI NÁLEZU: vyoráno; NÁLEZ: blíže neurčená bronzová mince; ULOŽENÍ MATERIÁLU: sbírka místního sběratele; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999,

71 Doba římská. 1. Chotěboř, 2. Nová Ves u Chotěboře/Bezlejov, 3. Počátky, 4. Spytice, 5. Zvěstovice, 6. Žirovnice. 71

72 3. 9. Stěhování národů Doba stěhování národů je v současné době zastoupena pouze jedním nálezem. Jde o nález spony z katastru Čejov, okr. Havlíčkův Brod. ČEJOV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: stěhování národů?; LOKALIZACE: katastr Čejov; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: spona; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: za poskytnutí fotografie nálezu děkuji V. Simotovi, Muzeum Antonína Sovy, Pacov; LITERATURA: ---. Spona, lok. Čejov. Foto V. Simota. Stěhování národů. 1. Čejov 72

73 Nedatované lokality DOBEŠOV (OKRES PELHŘIMOV) KATEGORIE: mohyly; DATACE: ---; LOKALIZACE: les Černovického velkostatku; OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchový průzkum L. Hájka roku 1943; NÁLEZ: dvě nezkoumané mohyly; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104. HRADEC U LEDČE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: lokalita; DATACE: ---; LOKALIZACE: 49 42'35.912"N, 15 17'2.819"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, povrchová prospekce, excerpce literatury; NÁLEZ: hradiště; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: ČERMÁK 1904; ČTVERÁK LUTOVSKÝ SLABINA SMEJTEK 2003, 86-87; PÍČ 1909, 367; ROUS 1981, 11. Lokalita zaujímá plochu na západě vymezenou údolím Obrvaňského potoka. V jihovýchodní části lokality se nachází terénní deprese, která může být antropogenního původu (příkop?). Byl pořízen digitální model plochy hradiště a fotografická dokumentace. Hradiště je v novější literatuře datováno do mladší/pozdní doby hradištní na základě údajné dosavadní absence dokladů staršího osídlení v horním Posázaví (ČTVERÁK LUTOVSKÝ SLABINA SMEJTEK 2003, 87). S tímto tvrzením ostře kontrastuje faktická situace, publikovaná poprvé již počátkem 20. století (VALCHAŘ 1904) a nověji roku 1981 (ROUS 1981). Z okolních katastrů naopak četné pravěké doklady lidské přítomnosti pocházejí (viz neolit a eneolit). LEŠTINKA U SVĚTLÉ NAD SÁZAVOU (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: hrob (?);DATACE:?; LOKALIZACE: u kapličky v Leštince ; OKOLNOSTI NÁLEZU: 1929; NÁLEZ: 13 různých popelnic ; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: Kostelecký zmiňuje předchozí časté nálezy popelnic na planině u Leštinky a Mrzkovic, kde byl popel ukládán v popelnicích do mohyl. Připomíná nález popelnic v Mrzkovicích. Všechny nálezy dává do souvislosti s údajnými megality ve Smrčné; LITERATURA: KOSTELECKÝ 1929, 34; ROUS 1981,

74 RODINOV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: mohyly; DATACE: ---; LOKALIZACE: v lese mezi Rodinovem a Lhotským potokem; OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchový průzkum; NÁLEZ: nezkoumané mohyly; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, Problematické nálezy HABRY ŠKOLNÍ SBÍRKA (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba římská?; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1960; NÁLEZ: lampička z pálené hlíny; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř, č. P. 1960/192; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: ROUS 1981, Lok. Habry. Podle ROUS HORNÍ CEREKEV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit až mladší doba bronzová; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno při stavbě železnice v 2. pol. 80. let 19. století; NÁLEZ: údajný depot bronzových předmětů ; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní muzeum Praha, inv. č , 19300; KOMENTÁŘ: jde o sbírku artefaktů různého stáří a pravděpodobně i z různých lokalit. Převažují sekerky datovatelné 74

75 od eneolitu až do mladší doby bronzové, dále nákončí a hrot kopí z mladší doby bronzové, zlomek dláta z mladší doby bronzové a dvě bronzové nádoby; LITERATURA: FRÖHLICH KOBYLÍ HLAVA/CHLUMEK (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: artefakt; DATACE: eneolit; LOKALIZACE: v místech někdejší osady na Michově nedaleko Chlumku u Golčova Jeníkova ; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1896; NÁLEZ: Sekerka z bělavého pazourku, dlátovitě obroušená, přeražená v týlu; hmotnost 55 g; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Čáslav; KOMENTÁŘ: artefakt nebyl roku 1980 P. Rousem zjištěn v evidenci. Stocký řadí do keramiky nordické, Jansová a Škrdle řadí do únětické kultury; LITERATURA: JANSOVÁ 1929, 12; ŠKRDLE 1932, 52; SKLENÁŘ 1975, 164; ROUS 1981, MICHALOVICE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): Na katastru Michalovic jsou váděny dva nálezy mohylovitých útvarů ze dvou poloh. V posledním soupisu pravěkých lokalit jsou s otazníkem uvedeny jako laténské. MICHALOVICE 01 (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: mohylovité útvary, artefakty; DATACE: 13. století???; LOKALIZACE: poloha Na Baště, severně od obce. GPS 49 34'45.012"N, 15 31'22.952"E (okolí bodu). Dnes zastavěná plocha; OKOLNOSTI NÁLEZU: výkop J. Rychlého a nález J. Bubna 1903, a před rokem 1926; NÁLEZ: mohyla s hlinitopísčitým násypem a příkopem na obvodu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní muzeum Praha, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: popis artefaktů viz uvedená literatura. J. L. Píč datuje mohyly do poslední doby pohanské ; LITERATURA: ROUS 1981, MICHALOVICE 02 (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): KATEGORIE: mohylovité útvary, artefakty; DATACE: 13. století???; LOKALIZACE: severně od obce, západně od kóty 505 m n. m., GPS 49 34'46.819"N, 15 31'38.558"E (okolí bodu); OKOLNOSTI NÁLEZU: výkop J. Rychlého ; NÁLEZ: fragmenty keramiky, některé se značkou na dně, korodované drobné Fe fragmenty, Fe šipka, dva kousky olova, bronzový háček, koňská čelist, kamenný brousek; zlomek silicitu; ULOŽENÍ MATERIÁLU:???; KOMENTÁŘ: J. L. Píč řadí mohyly do poslední doby pohanské. J. Rychlý je datuje do století. Bližší popis situace viz literatura; LITERATURA: ROUS 1981,

76 NOVÁ VES U CHOTĚBOŘE (OKRES HAVLÍČKŮV BROD): V literatuře existuje zmínka o nálezu bronzové dýky, datované do únětické kultury (PÍČ 1893, 340, 30). Pravděpodobně se ovšem jedná o nález z polohy Perno u Kopidlna (ROUS 1981, 25). MOHELNICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: ---; LOKALIZACE: Mohelnice; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: Fragmenty keramiky, fragmenty a celé exempláře parůžků, přeslenů a kamenných a železných nástrojů; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, inv. č. 1; KOMENTÁŘ: artefakty měly být připevněny na dřevěném panelu, nedochováno; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 105. PELHŘIMOV - PACOV (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: starší doba bronzová; LOKALIZACE: mezi Pelhřimovem a Pacovem; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno při stavbě železnice v 80. let 19. století; NÁLEZ: 5 měděných hřiven, tavicí tyglíky, kadluby a odlité výrobky; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: DOBIÁŠ 1927, 11; FRÖHLICH 1999, 104. ŘEČICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: ---; LOKALIZACE: Řečice, nalezeno u rybníka Kamenná trouba; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: licí kadlub?; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, inv. č. 5; KOMENTÁŘ: nedochováno; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 105. VRANICE (OKRES PELHŘIMOV): KATEGORIE: artefakt; DATACE: ---; LOKALIZACE: Vranice; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: zlomek pravděpodobně ručního kamenného mlýnku; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Ledeč nad Sázavou, inv. č. 290; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999,

77 Úvahy o pravěku na Českomoravské vrchovině Při interpretaci pravěkých nálezů jsme limitováni faktem, že drtivá většina pravěkých nálezů pochází z povrchových sběrů a tak (kromě více či méně přesné a spolehlivé lokalizace) nemáme žádné informace o kontextu, ve kterém se dotyčný předmět nacházel. Nemůžeme vyloučit, že tyto nástroje byly do oblasti přineseny ve středověku a novověku jako tzv. hromové klíny. Nezanedbatelné množství nálezů a jejich prostorová distribuce nám ale spíše dovolují přiklonit se k variantě, že se skutečně jedná o autentické doklady lidské přítomnosti již v pravěku. Můžeme tedy nadhodit několik možností, které budou muset být v budoucnu důkladně ověřeny. 1. Model trvalého osídlení - v podstatě stejná sídelní strategie jako na ostatním území, ale archeologicky dosud nepodchycená. A to buď z důvodu nezájmu archeologů o toto území, nebo protože doklady osídlení jsou z objektivních příčin hůře zjistitelné, než např. v Polabí. Celoroční osídlení. 2. Model sezónní - oblast byla využívána jen krátkodobě, respektive sezónně. Hmotná kultura kvalitativně a kvantitativně jiná, než u modelu č. 1. V tomto případě se nabízí několik základních variant: lov, pastevectví a exploatace surovin. Jako doklady loveckých stanic můžeme interpretovat některé nálezy paleolitické a mezolitické. Výjimečná je v tomto směru lokalita Světlá nad Sázavou, poloha na Bradle. Archeologickým výzkumem byla získána kolekce 171 kusů kamenné štípané industrie (VENCL ROUS 1998). Jako doklady sezónní pastvy, přehánění dobytka na vzdálenější pastviny, bývá vysvětlována existence pravěkých artefaktů v zemědělsky ne zcela výhodných polohách v zahraničí (pro Schwarzwald KIENLIN VALDE-NOWAK 2004). Zdá se, že se i naše úvahy mohou ubírat tímto směrem. Nálezy kamenných nástrojů by tak byly doklady existence stanic pastevců, na způsob nám známých salaší. Vybavení těchto sezónních obydlí se liší od vybavení domácností usedlých zemědělců. Kromě specializovaných nástrojů je nápadná absence většího zastoupení keramických nádob. Hmotná kultura těchto lokalit je založena převážně na předmětech z organických materiálů. Samozřejmě hlediska etnografie např existují výjimky, které představují pravidelně nože a sekery (k problematice pastevectví v českých zemích z hlediska etnografie např. KUNC 2005). K transhumanci 77

78 existuje početná zahraniční literatura (BROWMAN 1974; DEHN 1974; DOWLING 1975; INGOLD 1986; SPINDLER 1988, k lovu LEITNER 1994). Ke kontaktům mezi vyššími polohami a starou sídelní oblastí v prostředí jihočeského pravěku se zabýval J. Bouzek (BOUZEK 2004). Další interpretační možností je přítomnost lidí motivovaná získáváním surovin. Pro tuto variantu nasvědčuje kumulace pravěkých nálezů v okolí lokality Kněžice, okres Jihlava. Zde byla poukázáno na možnost exploatace křišťálu nositeli kultury s moravskou malovanou keramikou (VOKÁČ 2004). Pro mladší období pravěku (v podstatě od doby bronzové) nelze zcela vyloučit exploataci sekundárních zdrojů zlata na Pacovsku a Humpolecku 9. 9 Podrobně se exploataci zlata věnuje příslušná kapitola. 78

79 4. DOBA ZMĚN: POLOVINA 13. STOLETÍ Cesty Bádání o problematice starých, případně zaniklých cest má v české historiografii tradiční místo. Ke klasickým pracím oboru viatistiky bezesporu patří díla I. Vávry, která jsou věnována rozboru hlavních zemských cest (pro námi sledované území VÁVRA 1969) 10. Téma starých cest je zřejmě poměrně atraktivní a z toho důvodu mu věnovala pozornost ve svých dílech celá řada dalších badatelů (ČERMÁK 1913; JIREČEK 1856a; 1856b; HORÁK CHRAMOSTA 1923; HRAŠE 1885; CHOC 1965; KLÁPŠTĚ 1985; KUBŮ ZAVŘEL 1999; MĚŘÍNSKÝ ZUMPFE 1998; NOVOTNÝ, 1986). Výraznou postavou viatistiky posledních let je R. Květ, který se ve svých pracích snaží postihnout genezi starých cest, které v některých případech rekonstruuje až do pravěku. Takto široce pojaté téma je zřejmě důvodem značné problematičnosti některých závěrů. S revizí starších názorů na staré komunikace se můžeme setkat v podnětných pracech D. Cendelína (CENDELÍN 1999; 2001). Problematice studia starých cest byla věnována roku 1998 i konference Archaeologia historica v Prachaticích. Z konference vzešel sborník, kde byly přednesené příspěvky publikovány (Archaeologia historica 23). Starým cestám je věnován i seminář Staré stezky, který probíhá od roku Od roku 1999 organizuje seminář Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně a začíná také vycházet stejnojmenný sborník, kde jsou přednesené příspěvky publikovány 11. Sledovanou oblasti Českomoravské vrchoviny procházely tyto cesty: Haberská, Libická, Želivská, Humpolecká a Lovětínská. 10 Pro Moravu je nutno zmínit badatelské dílo R. Vermouzka. 11 Je však nutné upozornit na problematičnost některých příspěvků. 79

80 Haberská cesta Haberská cesta má v odborné literatuře své pevné místo. Již klasickou prací o ní je dílo I. Vávry (VÁVRA 1969). Z cest, které procházely Českomoravskou vrchovinou je právě této komunikaci v odborné literatuře věnována největší pozornost. Osídlení Českomoravské vrchoviny bývá často kladeno do souvislosti s touto cestou. Je často považována za jednu z hlavních zemských komunikací (ŽEMLIČKA 2002, 48). Pro tuto výlučnost však není sebemenší důkaz (viz CENDELÍN 2001). Haberská cesta se poprvé objevuje v písemných pramenech k roku Kronikář Kosmas ve svém Kronice Čechů zaznamenává události o plánované bitvě u Malína, kdy vojsko brněnského údělného knížete Oldřicha odevšad stísněni a v úzkých jsouce, úzkou cestou a velmi těsnou stezkou, kudy se chodí přes hvozd k Habrům, pustili se v noci na hanebný útěk : Magna undique coartati angustia, per angustam viam et nimis artam semitam, qua itur trans silvam ad Gabr, turpem noctu maturaverunt fugam (FRB II, 149). Další písemná zmínka, kde je cesta výslovně označena názvem, jež nás opravňuje používat pro ni jméno Haberská, pochází z roku V listině krále Václava I. je zmíněna via, que vocatur Nahaber (CDM II, č. 231, s ). Průběh cesty byl v této listině použit jako východní hranice lesa Borek, patřící k majetku kanonie želivských premonstrátů. Podle tradiční představy spojovala vedla cesta z Čáslavi přes Vilémov, Habry, (Havlíčkův) Brod (zde překročila tok Sázavy), a Jihlavu (zde překonává cesta tok Jihlavy) a dále přes Brtnici a Moravské Budějovice na Znojemsko. Tento obraz není v odborné literatuře zcela jednomyslně přijímán (CENDELÍN 2001). Průběh cesty se zřejmě časem měnil. Od 13. století můžeme předpokládat trasu mezi Jihlavou a (Havlíčkovým) Brodem zhruba ve směru dnešní silnice I/38. Tento průběh koreluje s naší představou vymezení východní hranice lesa Borek roku Ještě ve 12. století je předpokládán průběh trasy, který se území Jihlavy vyhýbá a na sever (do prostoru Havlíčkova Brodu) pokračuje přes oblast Polné. Brod přes Jihlavu je v této fázi předpokládán u Luk nad Jihlavou. Další vodní tok, Sázava, byla překonána někde v prostoru dnešního Havlíčkova Brodu (uvažuje se o okolí kostela sv. Vojtěcha) a cesta dále pokračovala přes Lučici a Veselý Žďár na Čáslav (MĚŘÍNSKÝ 1988; ROUS 1981). 80

81 Průběh Haberské cesty na Jihlavsku před 13. stoletím. Podle MĚŘÍNSKÝ Průběh Haberské cesty na Jihlavsku ve 13. století. Podle MĚŘÍNSKÝ

82 Průběh starší fáze cesty, v úseku mezi Habry (1) a Havlíčkovým Brodem (2) přes Lučici a Veselý Žďár (podle ROUS 1981). Jižněji se cesta vyhýbá oblasti Jihlavy a jde před Polensko a Luka nad Jihlavou na Brtnicko (podle MĚŘÍNSKÝ 1988). Průběh mladší fáze cesty (podle ROUS 1981 a MĚŘÍNSKÝ 1988). Mezi Havlíčkovým Brodem (2) a Jihlavou (modrý polygon) tvoří cesta roku 1233 hranici lesa Borek. 82

83 Libická cesta Libická cesta je poprvé v písemných pramenech zmíněna mezi lety (CDB I, č. 158, s.164). Je tak učiněno v listině českého knížete Vladislava II., který potvrzuje olomouckému biskupství držení tzv. Libického újezdu (circuitum de Lubac). Tento dar učinil jeho strýc, český kníže Soběslav I. Mimo jiné je zmíněna existence právě Libické cesty (via Lubetina), s tím, že jsou v listině uvedeni i lidé, kteří jsou v újezdu usazeni, a kteří mají dbát na provoz na dotyčné cestě. Libická cesta představovala v té době důležitou spojnici mezi Čechami a Moravou, respektive mezi pražským ústředím a moravskými úděly. Vladislavova listina uvádí přímo spojení inter Cazlawensem et Brinensem provinciam. Problematice Libické cesty byla v literatuře věnována náležitá pozornost (HORÁK CHRAMOSTA 1923). Nejnověji průběh Libické cesty rekonstruuje R. Květ (KVĚT 2003, ). Ten vede cestu z Kolína, na východ přes Veletov, Žehušice a Žleby. Zde se k cestě napojuje větev vedoucí z Čáslavi. Cesta pokračuje jihovýchodním směrem, proti proudu řeky Doubravy. Prochází Libicí nad Doubravou a dále ji R. Květ vede dvěma alternativními trasami, které se opět spojují u obce Bílek. Cesta stále sleduje tok Doubravy, a to až ke Krucemburku. Zde se opět trasa větví na tři varianty. Všechny jdou směrem na jihovýchod a spojují se v oblasti Žďáru nad Sázavou. Cesta pokračuje dál podél toku Oslavy, přibližně v ose Ostrov nad Oslavou Radostín nad Oslavou Velké Meziříčí Tasov Náměšť nad Oslavou. Severozápadně od Náměště nad Oslavou se trasa opět dělí na dvě větve. Jižní větev stále sleduje tok řeky Oslavy, severní větev prochází přes Otradice, Kralice nad Oslavou, Sudice a Ketkovice. Před Oslavany se obě větve cesty opět spojují a cesta pokračuje podél Oslavy. Od Ivančic, kde se Oslava vlévá do řeky Jihlavy pokračuje Libická cesta podél jejího toku přes Dolní Kounice až k Němčičkám, kde se cesta opět dělí na dvě větve. Jižní větev pokračuje dál na jihovýchod k Medlovu, kde uhýbá přímo k východu. Severní větev jde od Němčiček na severovýchod a pak pokračuje na jihovýchod k Hrušovanům u Brna, kde se obě trasy cesty opět spojí. Průběh cesty zakončuje R. Květ u Židlochovic, kde se dle něho Libická cesta napojuje na severojižní průběh Lávské trasy Jantarové cesty (KVĚT 2003, ). Na české straně Českomoravské vrchoviny lze takto předložený návrh průběhu trasy Libické cesty v zásadě akceptovat. Jisté korekce jsou nutné právě v oblasti Libického újezda. Vedení trasy mezi Libicí nad Doubravou a Bílkem je nutno předpokládat jinou trasou, než prezentuje R. Květ. V tomto prostoru uvádí dvě alternativní větve cesty. Průběh trasy, prezentované jako hlavní, je naprosto nemožný z důvodu praktické neschůdnosti terénu v úseku tzv. Údolí Doubravy. Řeka zde vytvořila impozantní kaňon, který je ovšem z hlediska vedení jedné z hlavních zemských cesta naprosto nevyužitelný. 83

84 Na Moravské straně se nabízí alternativní trasa Libické cesty. Ta by se od předloženého průběhu odklonila v prostoru Žďáru nad Sázavou a pokračovala na východ k Novému Městu na Moravě 12. Tuto variantu by mohla také podporovat koncentrace lokalit, které jsou v literatuře spojovány se strážním systémem, v oblasti jihovýchodně od Nového Města na Moravě. Jde o obce Strážek, Střítež a Jabloňov a dále o polohy Na Strážích, Strážnice, Strážnice a Hradisko. Cesta by pokračovala mezi říčkami Nedvědičkou a Bobrůvkou/Loučkou až k Svratce a dále podél Svratky (?) na Brněnsko. Orientační průběh Libické cesty mezi Čáslavskem a Brněnskem. Modrým polygonem je označena poloha Jihlavy. 12 S touto trasou a provozem na ní může souviset nález byzantských mincí u Žďáru nad Sázavou (KOVÁŘ 1964, 220). 84

85 Želivská cesta Želivská cesta hrála významnou roli asi již v počátcích formování biskupské državy na Pelhřimovsku ve druhé polovině 12. a na počátku 13. století. Spojovala snad pražské ústředí s oblastí Želiva a pokračovala pak zřejmě dál na jih. Želivská cesta je poprvé v písemných pramenech zmiňována roku V listině českého knížete Soběslava II. je jmenována jako antiqua via, que conducit ad Seleu (CDB I, č. 287, s. 253). Průběh cesty je zde použit při vymezení rozsahu tzv. Svatavina újezdu, který byl darován (snad skutečně Svatavou Polskou, třetí manželkou českého knížete/krále Vratislava II.) vyšehradské kapitule. Želivská cesta tvořila západní hranici Svatavina újezdu a procházela zhruba v linii obcí Brzotice, Loket, Děkanovice, Dunice a Syrov. Někde v prostoru mezi Syrovem a Onšovem cesta překročila tok Martinického potoka, který je v listině Soběslava II. nazýván jménem Liube (CDB I, č. 287, s. 253). Na 1. vojenském mapování je v tomto prostoru vodoteč překonána na dvou místech. První překračuje se nachází u Syrova, v místě dnešního můstku. Druhá možnost je mezi obcemi Onšov a Jiřičky. Po překonání vodního toku cesta pokračovala na jihovýchod do Želiva, ad Seleu (TOMEK 1855, 321; DOBIÁŠ 1927, 19). Jižně od Želiva cesta pravděpodobně šla na jih, do oblasti Rynárecka. Tento průběh ještě ve 12. století připouští J. Dobiáš (DOBIÁŠ 1927, 20-21) 13. K Rynárci cesta zřejmě procházela přes Červenou Řečici a Pelhřimov. S průběhem cesty může souviset vrch Stráž (katastr Červená Řečice). Rynárecko byla kolonizována již na přelomu 12. a 13. století. Roku 1203 pražský biskup Daniel II. v Rynárci vysvětil kostel sv. Vavřince. V listině, vzniklé u příležitosti tohoto aktu se dále vymezuje farní okruh Rynáreckého kostela, ve kterém je zahrnuto 23 vsí (CDB II, č. 33, s ). Jižně od Rynárce cesta zřejmě procházela podél toku říčky Bělá. V tomto prostoru mohou průběh cesty naznačovat lokality Čihadlo (katastr Částrov), Strážný kopec západně od Počátek (katastr Počátky) a Strážný kopec východně od Počátek (katastr Počátky). V prostoru jihovýchodně od Počátek cesta překročila evropské rozvodí. Další postup se nabízí údolím Myslůvky nebo Lipnického potoka směrem k Moravské Dyji. Průběh trasy může naznačovat vrch Hradiště na katastru Velká Lhota u Dačic. 13 Spojení s Rynáreckem připouští až pro 2. polovinu 12. století. V 1. polovině 12. století předpokládá J. Dobiáš ukončení této cesty v Želivu (DOBIÁŠ 1927, 19-20). 85

86 Antiqua via, que conducit ad Seleu, vymezující západní hranici Svatavina újezda. Hypotetický průběh cesty ve 2. polovině 12. století. Podle DOBIÁŠ 1927,

87 Humpolecká cesta Další známou cestou, která probíhala sledovanou oblastí před polovinou 13. století, je cesta zvaná Humpolecká. Spojovala oblast Humpolecka s prostorem Jihlavy. Podle listinného falza měl cestu použít roku 1219 český král Přemysl Otakar I., když jel na Moravu naproti kardinálovi Gregoriovi de Crescentio (DOBIÁŠ 1927, 20): Acta sunt hec in Gumpoldis anno incarnacionis Domini MCCXVIIII, VII kalendas augusti, cum nos in Morauiam cardinalis Gregorii de Crescencio in occursum veniremus (CDB II, č. 374, s. 410). Tato listina vznikla zřejmě ještě před rokem Humpolecká cesta je poprvé s jistotou v písemných pramenech zmiňována k roku 1233 jako via Humpolcensis, qua itur in Moraviam (CDB III, č. 43, s ). Cesta, respektive průběh cesty, je zde použit při vymezení hranice lesa Borek, o který v té době probíhal spor mezi želivskými premonstráty a syny velmože Volframa (CDM II, č. 223, s ). Další písemné zmínky o cestě jsou datovány až do 14. a na počátek 15. století. V Městské knize jihlavské je zmínka o humpolecké cestě: Ager Nicolai Plumler apropriatur Leynhuter jure ciuili in oppositum gazarum in via versus Gumpolcz. Do 9. srpna 1400 je datována listina, ve které je mimo jiné zaznamenána část průběhu cesty: rybník prope Crassinow sub strata, ubi pergitur de Gumpolcz in Iglauiam (citováno podle: DOBIÁŠ 1927, 20). Crassinow lze spojovat s obcí Krasoňov, ležící cca 5 kilometrů jihovýchodně od Humpolce 14. Cesta pravděpodobně dále procházela Větrným Jeníkovem, případně jeho okolím. Spojení mezi touto lokalitou a Želivem je doloženo již před polovinou 12. století 15. J. Dobiáš v úseku mezi Humpolcem a Jihlavou průběh cesty s výhradami ztotožnil s průběhem současné silnice druhé třídy číslo II/523 (DOBIÁŠ 1927, 20). V úseku Želiv Humpolec bližší informace o průběhu cesty nemáme. Lze předpokládat, že cesta šla na severním břehu Želivky na katastrech Želiv, Vřesník, Petrovice u Humpolce, Jiřice u Humpolce a Humpolec. Mezi Humpolcem a Jihlavou cesta procházela katastry obcí Humpolec, Krasoňov, Kalhov, Větrný Jeníkov, Bílý Kámen, Vyskytná nad Jihlavou/Plandry, Jihlava. Alternativní řešení průběhu cesty se nabízí poněkud jižněji, a to přes obec Branišov. V jeho okolí se nachází koncentrace strážních toponym, která by tuto domněnku mohla podporovat. V oblasti Jihlavy se cesta zřejmě setkávala s Haberskou cestou. O průběhu humpolecké cesty existují i jiné názory 16 V lesním úseku mezi Větrným Jeníkovem a Bílým Kamenem jsou 14 Krasoňov je poprvé zmiňován roku 1226 v listině papeže Honoria III. (CDB II, č. 281, s. 275). 15. Před Vánocemi roku 1149 použili tuto komunikaci mniši želivského kláštera, vyslaní do Větrného Jeníkova za olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. 16 E. Schwab předpokládá, že Humpolecká cesta byla součástí dálkové komunikace mezi středním Porýním a středním Podunajím, respektive mezi Mohučí a Ostřihomem. Pro tuto komunikaci používá název cesta Uherská. Na námi sledovaném území Českomoravské vrchoviny rekonstruuje její průběh přes Želiv, Humpolec a Štoky (citováno podle DOBIÁŠ 1927, 20). 87

88 dodnes zachovány relikty starších tras v podobě úvozů či úvozových svazků (ty však mohou být reliktem zde probíhajících montánních aktivit). Hypotetický průběh cesty mezi Humpolcem (černý bod) a Jihlavou (modrý polygon). 88

89 Lovětínská cesta Cesta snad tvořila osu Lovětínského újezda, zmíněného k roku 1227 (CDB II, č. 305, s ). Komunikace pravděpodobně vycházela z oblasti Třebíče na severozápad proti proudu řeky Jihlavy. V oblasti Přibyslavic odbočila od řeky na západ přes Kněžice (respektive Kněžičky), Stonařov, Třešť na Horní Cerekev (RICHTER 1961, 23). V. Richter předpokládal, že cesta, která tudy pravděpodobně vedla, byla stará komunikace spojující snad již v raném středověku okolí Rajhradu s jihočeským Chýnovskem. Podle jiného názoru cesta vznikla nejpravděpodobněji v době mezi 10. až 12. stoletím (MÁLEK 1962). Hypotetický průběh Lovětínské cesty přes Lovětín na Chýnov. Modrým polygonem je označena poloha Jihlavy. 89

90 4. 2. Zemské brány na českomoravském pomezí Začněme citátem: Jak vysoce si Přemyslovci cenili strážních bran proti Moravě, svědčí uspořádání Hrutova na Vraclavsku, jakési české minimarky před vstupem do lesa (ŽEMLIČKA 2002, 48, k Hrutovu dále BOLINA 2003; CHARVÁT 1980; ŽEMLIČKA 1997, ). Kronikář Kosmas zmiňuje lokalitu takto: Jussa viri faciunt, et iam ultra portam custodiae in agris Grutov duci obviam veniunt... (FRB II, 89). Mužové vyplní rozkaz a již za strážnou branou v polích u Hrutova přijdou knížeti vstříc překlad citován podle HRDINA 1975, 127). Pokud existovala zemská brána na jedné z cest mezi Moravou a Čechami, můžeme podobné struktury důvodně předpokládat na dalších zemských cestách. Na zkoumané části českomoravského pomezí registrujeme další oblasti, které splňují veškeré formální jevy, předpokládané v rámci hrutovské zemské brány. Těmito oblastmi je Libický újezd a okolí Větrného Jeníkova 17. Třetí pojednávanou oblastí je okolí Přibyslavi a čtvrtou zřejmě oblast nedaleko Vyskytné u Pelhřimova. Pro naši oblast by měla být pro úvahu o zemské bráně splněna minimálně tato kritéria: - existence zemské cesty - existence lokalit spojovaných se strážním systémem (viz příslušná kapitola) - umístění oblasti na počátku hraničního hvozdu, který je definován prostorem mezi lokalitami českého strážního systému a moravského strážního systému (viz příslušná mapa). - příznivé geomorfologické podmínky - ve šťastném případě relevantní písemný pramen - případně další relevantní indicie (jiná toponyma, archeologické nálezy atd.) Jak si vlastně takovou zemskou bránu můžeme představit? Předpokládá se, že strážní brány byly osazeny stálou posádkou a nacházely se v blízkosti důležitějšího hradu (KRZEMIEŃSKA 1999, 270). V okolí zemské brány u Hrutova je předpokládána soustava lehčích opevnění (ŽEMLIČKA 1997, 177). Snad se skutečně jednalo o bránu/závoru na cestě, jež by v případě potřeby bylo možno uzavřít (HRAŠE 1870, 444). Konkrétnejší představu o struktuře oblasti zemská brána v současné době nemáme. Tato situace je výzvou pro další výzkum, pro který je Českomoravská vrchovina jakožto území hraničního hvozdu ideální Je příznačné, že v bezprostřední blízkosti všech těchto lokalit se ve čtyřicátých letech 12. století angažuje Jindřich Zdík. 18 K tématu existuje početná literatura. Dosavadní představy o problematice zemských bran a vstupů do země nejnověji shrnula MARKOVÁ

91 Na závěr opět citace: Osady strážců, pokud se nerozkládaly při hlavních stezkách, byly jen malé, spíše dvorcům podobné. Mnohé z nich zanikly beze stopy; nebo jsouce toliko z hlíny a ze dřeva stavěny, nebyly již opravovány, když byly poškozeny ohně, nebo jinak. Rolí k obdělávání mnoho nebylo. Živili se tudíž strážci nejvíce lovem a chovem dobytka. Ke snadnější obraně a záchraně majetku v dobách nepřátelského ohrožování byly jim stavěny na bezpečných místech dále od hranic tvrze a hrady (PŮŽA 1914, 4-5). Vymezení zájmové oblasti, hlavní centra a Jihlava. 1. Praha, 2. Znojmo, 3. Brno, 4. Olomouc, 5. Jihlava. 1. oblast Libice nad Doubravou, 2. oblast Přibyslav, 3. oblast Větrný Jeníkov, 4. oblast Vyskytná. 91

92 Zemská brána Libice nad Doubravou Oblastí, kde můžeme důvodně předpokládat zemskou bránu směrem k Moravě, je prostor Libického újezdu. V listině z let si držbu újezdu nechal potvrdit u českého knížete olomoucký biskup Jindřich Zdík. Libický újezd byl oblastí na česko-moravském pomezí, a procházela zde cesta inter Cazlawensem et Brinensem provinciam (CDB I, č. 158, s.164). Důležití jsou lidé, označení v listině jako ztras, kteří mají dbát o pořádek na zemské cestě. Písemný pramen doplňují místní toponyma. Necelé dva kilometry severozápadně od eponymní lokality Libice nad Doubravou se nachází kopec jménem Hradiště. Žádné terénní relikty případné fortifikace nebyly zjištěny. Lokalitu můžeme interpretovat jako jeden ze strážních kopců, kterých jsou na českomoravském pomezí desítky. Přibližně 1 kilometr severně od vrchu Hradiště se nachází obec Hranice. Soustavu doplňují lokality Přísečno, Strážný vrch a Střítež, několik kilometrů západně. Přímo v Libici nad Doubravou, v jihovýchodní části obce jsou dochovány pomístní názvy Na Čihadlech a Čihadla. Umístění těchto poloh evokuje další směr Libické cesty, tedy na jihovýchod směrem k Sobíňovu. Zde je také ves s příznačným jménem Branišov (severozápadně od Sobíňova), která představuje nejzazší lokalitu východním směrem 19. Struktura zemské brány Libice nad Doubravou. 19 Oblast dále na východ od Branišova byla kolonizována až o sto let později řádem německých rytířů. Ti získali toto území, tzv. Slubický les, roku 1242 a vytvořili zde panství se sídlem v Krucemburku. Branišov byl na západní hranici tohoto panství. 92

93 Zemská brána Větrný Jeníkov Jedna ze zemských bran se zřejmě nacházela v prostoru jihozápadně od Větrného Jeníkova. Oblastí procházela zemská stezka, spojující Čechy a Moravu, v mladším pramenu označená jako cesta Humpolecká (CDB III, č. 43, s ). Osídlení tohoto prostoru můžeme předpokládat již ve 40. letech 12. století, na katastru Větrného Jeníkova pravděpodobně existoval roku 1149 dvorec (HEJHAL 2009). Oblast Jeníkova představovala zřejmě poslední výspu v této části pomezního hvozdu, před česko-moravskou hranicí V okolí je také patrná koncentrace lokalit spojovaných se strážním systémem. Samotnou zemskou bránu můžeme předpokládat v údolí situovaném mezi kopci Strážník a Čihadlo, v okolí obce Branišov Zemská brána Větrný Jeníkov, údolí mezi vrchy Strážník (k. ú. Šimanov) a Čihadlo (k. ú. Zbilidy). Křížek v pravém dolním rohu označuje hypotetický brod přes řeku Jihlavu, v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele v Jihlavě (vznik v první třetině 13. století). 93

94 Zemská brána Vyskytná Analogicky k předchozím dvěma oblastem (Větrný Jeníkov a Libice nad Doubravou) bychom mohli předpokládat zemskou bránu i v nedaleko Vyskytné nad Jihlavou. Společně s oblastí zemská brána Větrný Jeníkov by mohla situace vypadat takto: 94

95 Zemská brána Přibyslav Koncentraci podezřelých toponym můžeme sledovat v oblasti Přibyslavi, respektive jižně od dnešního města, na levém břehu Sázavy. Také zde se jedná o poslední lokality na české straně. Odpovídající koncentrace lokalit moravských je na toku řeky Oslavy (lokality Zahradiště, Záseka a vrch Strážnice, katastr Netín), vzdálená vzdušnou čarou cca 18 kilometrů. Není vyloučeno, že počátky osídlení v prostoru Přibyslavi jsou spojeny s provozem u brodu přes vodní tok (podobně jako v případě počátků Havlíčkova Brodu a Jihlavy). Přímo se strážním systémem můžeme spojit vrch Strážky (603 m n. m., katastr Olešenka). Další lokality představují obce Dolní Jablonná a Česká Jablonná. Jak již bylo v literatuře upozorněno, lokality s názvem Jablonné, Jablonec, Jablonná atd. jsou vázány na staré středověké cesty a vstupy do země (DAVID ROUS 2006, 41) 20. Představu o významu oblasti na zemské cestě nám může podpořit i artefakt, nalezený na katastru obce Utín. UTÍN (OKRES HAVLÍČKŮV BROD) KATEGORIE: artefakt; DATACE: století; LOKALIZACE: k.ú. Utín; OKOLNOSTI NÁLEZU: povrchová prospekce, srpen 2008; NÁLEZ: korálek; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Jihlava; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: nepublikováno. Foto P. Starůstková 20 S tím souvisí i traťový název Jablůňka pro polohu ležící jihovýchodně u obce Habry (CENDELÍN 2001, 59). V Habrech celnice skutečně existovala, je zmíněna v listině z let 1204/1214: in theloneo, quod Gabr nuncupatur (CDB II, č. 112, s. 107) 95

96 Lokalita se nachází na levém břehu Sázavy, v nadmořské výšce m n. m., asi 3 kilometry západoseverozápadně od centra Přibyslavi. Tento typ korálků je v české literatuře označen jako perly zdobené klikatkami s jinobarevnou výzdobou zatavenou mezi nimi (KRUMPHANZLOVÁ 1965, 175). Analogické exempláře byly nalezeny v Lahovicích. V hrobě 19/56 byl doprovázen dvoukónickými jantarovými perlami a železným nožem. Lahovický pohřeb byl zřejmě uložen v 10. století, spíš v jeho druhé polovině (KRUMPHANZLOVÁ 1965, 175, obr. 1/57, 58). V českém prostředí se v každém případě jedná o import. Tento typ perel je příznačný pro prostředí belobrdské kultury (perly prokládané jinobarevnými pásy nebo různobarevnými očky). Jejich původ je hledán v oblasti Nadčernomoří, import do Uher je předpokládán v 10. a 11. století (KRUMPHANZLOVÁ 1965, , s další literaturou). Černý bod označuje polohu nálezu korálku. 96

97 Branišov = zemská brána? V systému toponym výše tří zmíněných oblastí ( zemská brána Větrný Jeníkov, zemská brána Libice nad Doubravou a zemská brána Vyskytná ) hraje důležitou roli poloha (respektive obec či osada) jménem Branišov. Kromě těchto Branišovů na české straně hvozdu disponujeme ještě jedním případem, takřka totožným. Poté, co Libická cesta vstoupí za Branišovem (okres Havlíčkův Brod) do samotného pomezního hvozdu, navazuje na moravské straně (přibližně po třiceti kilometrech) již obranný systém moravský. Jako první směrem od Čech jsou to tři, v linii ležící lokality (jihovýchodně od Nového Města na Moravě): mezi vrchem Na strážích (katastr Dlouhé) a vrchem Strážnice (katastr Kundratice) se nachází lokalita Branišov (vše okres Žďár nad Sázavou). Cesta dále pokračuje jihovýchodním směrem na brněnsko. Struktura zemské brány Nové Město na Moravě. Je možné, že zmíněná toponyma Branišov jsou skutečně reminiscencí na oblast zemské brány? Kromě již zmíněných lokalit známe na území České republiky ještě 5 stejnojmenných lokalit: Branišov (okres České Budějovice), Branišov, Zdíkov (okr. Prachatice), Branišov, Chyšky (okr. Písek), Branišov, Toužim (okr. Karlovy Vary) a Branišov, Kdyně (okr. Domažlice). 97

98 1. Branišov (okr. Karlovy Vary), 2. Branišov (okr. Domažlice), 3. Branišov (okr. Prachatice), 4. Branišov (okr. České Budějovice), 5. Branišovice (okr. České Budějovice), 6. Branišovice (okr. Písek), 7. Branišov (okr. Písek), 8. Branišov (okr. Pelhřimov), 9. Branišov (okr. Jihlava), 10. Branišov (okr. Havlíčkův Brod), 11. Branišov (okr. Žďár nad Sázavou), 12. Branišovice (okr. Brno venkov) Dále byla přidána toponyma Branka, Branice, Bránice, Brankovice, Braňany 1. Braňany (okr. Most), 2. Branka u Halže (okr. Tachov), 3. Branice (okr. Písek), 4. Branovice (okr. České Budějovice), 5. Brankovice/Lukavec (okr. Pelhřimov), 6. Moravské a Nové Bránice (okr. Brno venkov), 7. Brankovice (okr. Vyškov), 8. Branka u Opavy (okr. Opava), 9. Branka (okr. Náchod). 98

99 V některých případech se dostáváme do blízkosti oblastí, kde jsou v pramenech výslovně zmíněny zemské brány, případně do blízkosti lokalit, kde sice výslovná formulace zemská brána není, nicméně víme, že zde byl vstup do země. Zemská brána Teplá O její existenci nás informuje pramen ze sklonku 12. století. V listině Jindřicha Břetislava z roku 1197, vydané pro premonstrátskou kanonii v Teplé, se objevuje formulace Primum itaque curam anime gerens, Teplam cum imnibus villis pertinentibus et omnibus apendiciis earum in theloneo tam fori quam porte, id est exitus terre,... (CDB II, č. 358, s. 326). Necelých 10 kilometrů vzdušnou čarou východoseverovýchodním směrem od kláštera se nachází obec Branišov. Červený křížek premonstrátská kanonie Teplá, modrý bod obec Branišov. 99

100 Zemská brána Dobenina: K roku 1068 uvádí Kosmas: Ventum erat ad custodiae portam, qua itur in Poloniam, et in loco, qui dicitur Dobenina... (FRB II, s. 97; k Dobenině dále HRAŠE 1870 a ROJK 1870). Samotná zemská brána je kladena do oblasti s pomístním jménem Branka, v průsmyku svažujícímu se k pravému (západnímu) břehu Metuje. 1. Hradec Králové, 2. Jaroměř, modrý bod poloha Branka u Náchoda. Zemská brána Brůdek (Všeruby) u Domažlic: Zemská brána je zmíněna v souvislosti s německým vpádem roku Vojsko, kterému velel císař Jindřich III. mělo shromaždiště někde v okolí Chamu a k vpádu použilo domažlickou cestu, do Čech vstupující Všerubským průsmykem. 5 kilometrů severovýchodně od Všerubského průsmyku je obec Branišov. Červený kroužek přibližná lokalizace bitvy u Brůdku, modrý bod obec Branišov. 100

101 Zemská brána Chlumec : Roku 1040 bílinský správce Prkoš údajně opustil pohraniční opevnění a umožnil tak nerušený vpád do Čech. Oblastí měla procházet tzv. Mostecká cesta (VÁVRA 1979, ). Mezi Bílinou a Mostem se nachází obec Braňany. 1 Bílina, 2 Most, modrý bod obec Braňany. Závěr tedy může znít takto: Vybraná toponyma (Branišov, Branišovice, Branka, Branice, Bránice, Brankovice a Braňany), se nacházejí v blízkosti zemských cest 21, respektive v blízkosti výstupů/vstupů do země. V některých případech se nacházejí v blízkosti míst, která jsou v písemných pramenech výslovně označena jako zemské brány. Lokality typu Branišov, respektive jejich jména zřejmě představují reminiscenci na bývalou funkci oblasti. Existují samozřejmě zemské brány, kde se tato toponyma nenacházejí (respektve mi nejsou známa). Příkladem může být zemská brána u Hrutova: Jussa viri faciunt, et iam ultra portam custodiae in agris Grutov duci obviam veniunt... (FRB II, 89) Mužové vyplní rozkaz a již za strážnou branou v polích u Hrutova přijdou knížeti vstříc překlad citován podle HRDINA 1975, 127); případně: De porta terre, que dicitur Natrstenici, dedit sal ungaricum, omulum quoque per totum 21 Výrazná je tato vazba na tok Vltavy. 101

102 Grutou colligendum (CDB I, s. 413, č. 399, údajná listina Vladislava II. pro litomyšlské premonstráty, hlásící se k roku 1167, je to ovšem mladší falsum). Tyto skutečnosti nevylučují hypotézu, že i lokality Branišov na Českomoravské vrchovině představují reminiscenci na zemskou bránu. Otázkou zůstává stáří těchto lokalit, obecně struktura oblasti zemská brána atd. 102

103 4. 3. Les v románských Čechách V následujících řádcích budou pojednány dva tematické okruhy spojené s lesem. Prvním okruhem je les jako pohraniční hvozd (tato problematika úzce souvisí s předchozí kapitolou). Druhým okruhem je les jako zdroj. Pralesy na našem území začínají zanikat již v průběhu pravěku a zřejmě již v době železné ztratily co do rozlohy statut určujícího prvku ve struktuře krajiny (SÁDLO POKORNÝ HÁJEK DRESLEROVÁ CÍLEK 2005, 149). Ve sledované oblasti můžeme předpokládat, že větší antropogenní zásahy do plochy lesů byly zahájeny až v souvislosti s kolonizací od 12. století. Samostatnou etapu exploatace lesního porostu znamenalo období těžby polymetalických rud. V této době musíme předpokládat poměrně rychlé a masivní odlesnění oblasti, právě ve spojitosti s činnostmi spojenými s provozem dolů a hutí, a také s nárůstem činnosti stavební v souvislosti s budováním obydlí pro nové kolonisty. Tato devastace nastává na Českomoravské vrchovině od 40. let 13. století 22. Důležitou roli hrál také les jako zdroj nového prostoru. Představoval území vhodné k osídlení, kolonizaci a založení nových stálých sídel. Tato role lesa se stává v našem prostoru velmi aktuální právě v období 12. a 1. poloviny 13. století. Bukové lesy na Pelhřimovsku. Foto P. Hejhal, leden Pro montánní oblasti v Německu shrnul dopady hornictví na ekosystém R. J. Gleitsmann (GLEITSMANN 1984). 103

104 Les jako pomezní hvozd strategická funkce Sledovaná oblast Českomoravské vrchoviny se stala v raném středověku pohraničním územím českého knížectví, od 11. století pohraničním územím mezi českým knížectvím a moravskými úděly. V tomto případě nabývá zdejší prostor další funkce, a sice vojensko-obranné funkce hraničního hvozdu. Problematice pomezního hvozdu bylo věnováno několik dílčích studií (JIREČEK 1856b; JIREČEK 1884; HRAŠE 1885; TOMEK 1855b) a je zmiňována i v novějších studiích obecnějšího charakteru (ŽEMLIČKA 2002, 48; ŽEMLIČKA 2006, 77-78). Souhrnně se problematikou vojenského zajištění hranic pro české prostředí raného středověku zabýval P. Choc, který k tématu publikoval několik studií (CHOC 1963, 1967). Pro 11. a 12. století pregnantně vyjádřil náhled na věc J. Žemlička (ŽEMLIČKA 2002, 48): V směru k Čechám dělil obě země rozlehlý hvozd na temenech Českomoravské vrchoviny. Teprve od 12. století, kdy začínalo jeho prosvětlování, vznikala představa lineární hranice vedoucí po rozvodích středem pralesa. O tom, že pražská knížata ještě koncem 12. století brala v potaz ochrannou roli hvozdu (stačí vzpomenout řadu vpádů z Moravy do Čech), svědčí zákazy jeho osídlování tam, kde se stával součástí klášterních majetků (1167 falzum pro Litomyšl: silvam totam ab ortu Dezne usque ad fluvium, qui dicitur Zuratka ne umquam aliquibus hominibus villas in ipsa silva ponere ). Následující řádky se pokusí dát námi sledované části pohraničnímu hvozdu konkrétnější obrysy. Systém obrany českého knížectví souhrnně definoval P. Choc (CHOC 1967, ). Ideálně se podle něho tento systém skládal ze čtyř pásem obrany. První linii podle něho představovalo opevnění zemských bran a lineární přeseky na zemských cestách. Přeseky byly vybudovány tak, že ve vybraném pásu lesa byly ve stejné výšce přesekány stromy a jejich spodní větve byly ještě navzájem propleteny. Vznikla tak velmi těžko překonatelná překážka, která útočníka když ne zcela zastavila, tak alespoň natolik zbrzdila, že tím byl prakticky znemožněn překvapivý vpád. Hloubka přeseky byla různá. U rýnských Franků dosahovala 50 kroků, takzvaná slezské přeseka snad až 0,25 míle (CHOC 1967, 291). Předpokládá se (bez bližšího zdůvodnění), že doba rozkvětu tohoto typu opevnění byla v století. Druhá linie byla tvořena strážními stanovišti u cest. Třetí pásmo obrany bylo tvořeno pomezními hrady u cest za vstupem do země u pomezního hvozdu. A konečně, čtvrté pásmo tvořily hlavní hrady správních obvodů. Takto předložená představa není jednoznačně přijímána a objevují se oprávněné pochybnosti (SEVERIN SVITÁK 2003, ). V literatuře již byla také věnována pozornost roli církevních majetků, respektive kostelů a zejména klášterů při ochraně země. Kláštery umístěné v blízkosti zemských cest (případně 104

105 zemských bran) měly případného nepřítele odradit od plenění a drancování oblasti (ŽEMLIČKA 2003, 325). V tomto kontextu je zajímavé umístění premonstrátských klášterů u vstupů do země v Litomyšli (zemská brána Hrutov), Teplé a Želivu a ve volnější návaznosti na zemské cesty Milevsko a Chotěšov. V následujícím textu bude pozornost zaměřena převážně na strážní stanoviště Strážní stanoviště Tyto lokality nebyly vázány jen na hlavní cesty, ale také na vedlejší hraniční přechody, které nebyly schůdné pro regulérní vojska a byly spíše používány k vpádům menších ozbrojených skupin. Kromě této funkce zde byla i nezanedbatelná funkce při předávání signálů v případě napadení. Včasné varování, zřejmě pomocí kouřových signálů, mohla umožnit mobilizaci sil ve vnitrozemí (CHOC 1967, 298) 23. Pro funkčnost tohoto systému by mělo být splněno několik předpokladů (CHOC 1967, 298): 1. stálí strážní, usídlení poblíž cesty 2. dobrá pozorovatelna 3. dobré spojení se zázemím Lidi sídlící na zemských cestách a označovaní jako stráž známe z písemných pramenů 12. století. V listině z let vypočítávající donaci strahovským premonstrátům ve východních Čechách (na Královéhradecku, Jičínsku a Turnovsku) se objevuje formulace:..cum tota silva Messny et ibidem Vgezd usque ad custodiam, quod vulgariter dicitur ztrasa;... (CDB I, č. 156, s. 160). Další zmínka se objevuje na listině vydané v letech Vladislavem II., kde potvrzuje držbu Libického újezda olomouckému biskupství:... in cuius parte habitant homines, qui vulgo ztras appellantur... (CDB I, č. 158, s. 164). Tato listina se přímo dotýká námi sledované oblasti na českomoravském pomezí. 23 Strážní systém, zajišťující včasné varování pomocí ohňů či kouřových signálů známe např. z raně středověkého Dánska. Také zde byl identifikován na základě toponomastiky (MADSEN VINNER 2006, ). 105

106 Při pokusu o rekonstrukci soustavy strážních bodů na česko-moravském pomezí byla použita toponomastika. Jako relevantní byly použity lokality typu Stráž (a odvozená názvy: Strážiště, Strážný vrch, ), Čihadlo, Příseka (popřípadě Přeseka, Záseka, Proseč či Přísečno), Hradiště a Střítež Etymologie Střítež: V etymologii slova střítež nepanuje jednota. Podle Miklosiche (MIKLOSICH 1927, č. 70) je výklad tohoto slova spojen s praslovanským základem čertъ, neboli rákos. Označení by se vztahovalo na místo bažinaté, zarostlé rákosem. S tímto výkladem pracuje J. Dobiáš (DOBIÁŠ 1927, 17-18). Jiný názor spojuje původ slova se slovenským čierťaž a základem čъrto, což by znamenalo čistý pruh země jako hranice (MACHEK 1997). Jednoznačně se strážní funkcí ztotožňuje název P. Choc (CHOC 1964, 1967). Tento názor by mohl podporovat fakt, že v blízkosti lokalit Střítež se často nacházejí i další lokality, které jsou spojovány se strážním systémem. Zároveň se Stříteže nacházejí často v blízkosti větších lokalit centrálního významu, které vznikly v polovině 13. století. Na Českomoravské vrchovině existují dvojice Střítež - Jihlava, Střítež Třebíč, Zadní Střítež Pacov, Střítež pod Křemešníkem Pelhřimov, Střítež Dolní Kralovice, Nejepín (Střítež) Chotěboř. Příseka, Přeseka, Přísečno, Záseka: K problematice fenoménu přeseka v české historii existuje poměrně početná literatura (nejnověji, kriticky a s literaturou je problematika shrnuta v SEVERIN SVITÁK 2003, ). Jednoznačně lze toponymum spojit se zabezpečením hranice. Hradiště: Ale i hrad, hrádek, hradní, hradební, hradit, hrazení, ohradit, ohrada, přehradit, přehrada, zahradit atd. Slovo vychází z hypotetického praslovanského gordъ. Z toho vzniklo staroslovanské gradъ, a dále například polské gród, ruské gorod, srbochorvatské grâd. Slovo označuje v západoslovanských oblastech ohrazené místo, u východních Slovanů město (REJZEK 2001, 213). 106

107 Zahrádka Slovo původně označovalo ohrazené místo, viz hrad (REJZEK 2001, 732). Čihadlo: Na možnost spojení lokalit s těmito názvy se strážní funkcí již bylo v literatuře poukázáno (např. MALIČKÝ 1946, ). 107

108 Katalog lokalit ČESKÁ LINIE KATASTR: Branišov (okres Pelhřimov): LOKALITA: obec Branišov; LOKALIZACE: jihozápadně od Vyskytné; GPS: 49 25'17.386"N, 15 20'15.168"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: bran; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 640 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Branschow; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Branschau; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Branišov (okres Jihlava) LOKALITA: Branišov; LOKALIZACE: jihozápadně od Větrného Jeníkova; GPS: 49 27'59.443"N, 15 25'59.703"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: braň ; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Branschow; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Branšow; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována želivským klášterem, před rokem Nedaleko se nachází vrch Strážník, katastr Šimanov. KATASTR: Cetoraz (okres Pelhřimov): LOKALITA: Stráže; LOKALIZACE: západně od obce Cetoraz; GPS: 49 27'15.428"N, 14 56'42.106"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 600 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ:---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: ---. KATASTR: Častrov (okres Pelhřimov): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: mezi obcemi Ctiboř a Perky; GPS: 49 18'12.872"N, 15 12'19.244"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 665 m n. m; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Červená Řečice (okres Pelhřimov) LOKALITA: Stráž; LOKALIZACE: jihozápadně od obce; GPS: 49 30'20.334"N, 15 9'9.752"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 520 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: lokalita se nachází necelé dva kilometry od místa nálezu kostrových hrobů s esovitými záušnicemi (viz Červená Řečice). KATASTR: Česká Jablonná (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: obec Česká Jablonná; LOKALIZACE: jižně od Přibyslavi; GPS: 49 32'43.335"N, 15 44'44.114"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: jablon; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.;

109 VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Böhm. Gablentz; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Böhm. Jablenz; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Dolní Jablonná (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: obec Dolní Jablonná; LOKALIZACE: jižně od Přibyslavi; GPS: 49 33'23.014"N, 15 43'15.519"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: jablon; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Teutsch Gablentz; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Deutsch Gablenz; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Havlíčkův Brod (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Strážný vrch; LOKALIZACE: jižně od obce; GPS: 49 35'1.168"N, 15 34'53.745"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 490 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straschni; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: lokalita se nachází na tradičně předpokládaném průběhu Haberské cesty, přibližně 3 kilometry od předlokační osady u kostela sv. Vojtěcha v Havlíčkově Brodě. KATASTR: Herálec (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Hradiště; LOKALIZACE: východně od obce; GPS: 49 31'59.722"N, 15 29'43.523"E; TYP LOKALITY: poloha, les; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradischka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Herálec (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: jihozápadně od obce; GPS: 49 31'34.286"N, 15 26'44.581"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 593 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Hradec u Ledče nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Hradec u Ledče; LOKALIZACE: západně od obce; GPS: 49 42'7.774"N, 15 17'15.435"E; TYP LOKALITY: poloha, obec; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradek; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradetz; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: z lokality pocházejí staré, nedochované nálezy. Roku 2003 nález štípané industrie; KOMENTÁŘ: západně od obce, v poloze Kříže se nachází blíže nedatované hradiště. Název obce snad může reflektovat tuto lokalitu. 109

110 KATASTR: Hradiště (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Hradiště; LOKALIZACE: obec, severozápadně od Nové Bystřice; GPS: 49 2'8.406"N, 15 4'50.008"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Burgstall; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Burgstall; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Hrobská Zahrádka (okres Pelhřimov): LOKALITA: obec Hrobská Zahrádka; LOKALIZACE: severoseverozápadně od Obrataně; GPS: 49 26'16.855"N, 14 55'52.515"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 630 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahratka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahradka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: na 2. vojenském mapování pouze název Zahrádka. KATASTR: Kadolec (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Stráž; LOKALIZACE: východně od obce; GPS: 49 0'4.186"N, 15 18'43.991"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 621 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Kadolec (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: jihozápadně od obce; GPS: 48 59'48.753"N, 15 17'11.172"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 699 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Sas B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Kejžlice (Pelhřimov): LOKALITA: Na Čihadle; LOKALIZACE: východně od obce; GPS: 49 35'8.046"N, 15 24'11.333"E; TYP LOKALITY: poloha, samota; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 500 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Čihadlo; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Krasoňov (okres Pelhřimov): LOKALITA: Stráž; LOKALIZACE: severovýchodně od obce; GPS: 49 30'18.813"N, 15 24'48.933"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 652 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straš; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována želivským klášterem, před rokem

111 KATASTR: Křemešník (okres Pelhřimov): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: jižně od obce; GPS: 49 23'58.74"N, 15 18'51.471"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 710 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Letny (okres Pelhřimov): LOKALITA: Číhalka; LOKALIZACE: západně od obce; GPS: 49 21'52.737"N, 15 16'5.857"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 673 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Czihalka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována před rokem KATASTR: Libice nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Hradiště; LOKALIZACE: severozápadně od obce; GPS: 49 45'20.041"N, 15 41'10.188"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 478 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradisstie; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradiště; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: Libice nad Doubravou je eponymní lokalita Libického újezdu darovaného Soběslavem I. olomoucké kapitule. KATASTR: Libice nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Na čihadlech a Čihadla; LOKALIZACE: v jihovýchodní části obce; GPS: 49 44'38.001"N, 15 42'27.345"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 420 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: Libice nad Doubravou je eponymní lokalita Libického újezdu darovaného Soběslavem I. olomoucké kapitule. KATASTR: Mysletín (okres Pelhřimov): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: jihozápadně od obce; GPS: 49 28'23.674"N, 15 20'49.642"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 613 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována želivským klášterem, před rokem KATASTR: Nejepín (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Střítež; LOKALIZACE: severovýchodně od obce Nejepín; GPS: 49 44'56.795"N, 15 36'43.803"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střítež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 500 m n. m.;

112 VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strzitesch; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Třiteř; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: lokalita zřejmě postupně zanikla. KATASTR: Nový Dvůr (okres Pelhřimov): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: jižně od Proseče; GPS: 49 25'56.554"N, 15 2'59.932"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Olešenka (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Strážky; LOKALIZACE: východně od obce; GPS: 49 32'19.746"N, 15 46'5.757"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 603 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straša; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: na 3. vojenském mapování1: Strascha, na 3. vojenském mapování 1: Strážky KATASTR: Otín (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: severovýchodně od obce; GPS: 49 8'33.29"N, 15 3'53.967"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 545 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Flüher B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Petrovice u Želiva (okres Pelhřimov): LOKALITA: Hradiště; LOKALIZACE: jižně od obce; GPS: 49 31'44.846"N, 15 17'35.854"E; TYP LOKALITY: les, poloha; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: - --; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradiště; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: na mapách se takto označuje větší oblast lesa. Zajímavá je ostrožna, vymezená řekou Želivkou, Petrovickým potokem a bezejmennou vodotečí (vytékající z Suchého rybníka, jižně od obce Jiřice). V srpnu 2007 byla na lokalitě provedena prospekce, bez archeologických nálezů. Nebyly zjištěny ani terénní příznaky starých antropogenních aktivit. V blízkosti ostrožny se nacházejí stopy zřejmě středověké exploatace zlata (sejpy, těžní jámy). KATASTR: Počátky (okres Pelhřimov): LOKALITA: Strážný kopec; LOKALIZACE: severně od obce; GPS: 49 16'25.432"N, 15 13'58.374"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 666 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

113 KATASTR: Počátky (okres Pelhřimov): LOKALITA: Strážný kopec; LOKALIZACE: východně od obce; GPS: 49 15'26.432"N, 15 16'25.53"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 706 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Proseč (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Proseč; LOKALIZACE: jihovýchodně od obce Habry; GPS: 49 44'6.22"N, 15 31'11.841"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: proseč; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prossetsch; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Proseč; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: lokalita se nachází na tradičně předpokládaném průběhu Haberské cesty, asi 3,5 kilometru od dnešního centra obce Habry. KATASTR: Proseč (okres Pelhřimov): LOKALITA: Proseč; LOKALIZACE: jižně od Pošné; GPS: 49 26'37.62"N, 15 2'47.459"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: proseč; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prosetsch; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Proseč; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Proseč pod Křemešníkem (okres Pelhřimov): LOKALITA: obec Proseč pod Křemešníkem; LOKALIZACE: jihovýchodně od Pelhřimova; GPS: 49 24'54.751"N, 15 17'41.35"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: proseč; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prossetsch ; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Proseč; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Proseč (okres Pelhřimov): LOKALITA: V Čihadle; LOKALIZACE: severovýchodně od Proseče; GPS: 49 27'0.248"N, 15 4'5.161"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 616 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Prosíčka (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Prosíčka; LOKALIZACE: severovýchodně od Ledče nad Sázavou; GPS: 49 43'30.973"N, 15 19'25.193"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: proseč; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prossiczek; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prosička; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

114 KATASTR: Příseka (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Příseka; LOKALIZACE: východně od Světlé nad Sázavou; GPS: 49 40'13.955"N, 15 25'30.694"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: sek; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Pržisseka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Přiseka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Příseka (okres Benešov): LOKALITA: Příseka; LOKALIZACE: východně od Dolních Kralovic; GPS: 49 40'10.077"N, 15 10'26.632"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: příseka; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prziseka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Priseka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: obec zanikla při stavbě vodního díla Švihov KATASTR: Pukšice (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: dvůr Přísečno; LOKALIZACE: východně od Uhelné Příbrami; GPS: 49 46'48.971"N, 15 37'6.218"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: přísečno; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 400 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Przitetschno; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prisečno; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Sedlice (okres Pelhřimov) LOKALITA: Strážník; LOKALIZACE: JZ od obce; GPS: 49 30'34.842"N, 15 14'16.522"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 551 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována želivským klášterem, před rokem KATASTR: Slavonice (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Strážný kopec; LOKALIZACE: jihozápadně od obce; GPS: 48 59'55.427"N, 15 19'58.945"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 599 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Wacht B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Střítež (okres Benešov): LOKALITA: Střítež; LOKALIZACE: severozápadně od nových Dolních Kralovic; GPS: 49 39'49.308"N, 15 9'27.893"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střítež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Stržiderž; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Střiteř; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

115 KATASTR: Střítež u Jihlavy (okres Jihlava): LOKALITA: Střítež; LOKALIZACE: severně od Jihlavy; GPS: 49 27'22.04"N, 15 37'39.187"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střítež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Schrittentz ; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Schrittenz; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Střítež pod Křemešníkem (okres Pelhřimov): LOKALITA: obec Střítež; LOKALIZACE: východně od Pelhřimova; GPS: 49 26'1.857"N, 15 19'14.501"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střítež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Stržitesch; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Střiteř; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Střítež (okres Pelhřimov): LOKALITA: obec Střítež u Křeče; LOKALIZACE: severozápadně od obce Křeč; GPS: 49 23'9.97"N, 14 56'35.633"E ; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střítež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 670 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strzitesch; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Třiteš; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: ---. KATASTR: Šimanov (okres Jihlava): LOKALITA: Strážník; LOKALIZACE: severně od obce; GPS: 49 28'4.743"N, 15 27'10.106"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 713 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Stračník; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována želivským klášterem, před rokem KATASTR: Šimanov (okres Jihlava): LOKALITA: Čihadlo; LOKALIZACE: západně od obce; GPS: 49 27'19.413"N, 15 25'26.168"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 644 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována želivským klášterem, před rokem KATASTR: Uhelná Příbram (okres Havlíčkův Brod): LOKALITA: Strážný vrch; LOKALIZACE: severozápadně od obce; GPS: 49 46'21.393"N, 15 34'59.474"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 511 m n. m.; 1. VOJENSKÉ 115

116 MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strašni; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: lokalita a její funkce je předmětem samostatné studie (KALOUSEK 1872). KATASTR: Útěchovice pod Strážištěm (okres Pelhřimov): LOKALITA: Strážiště; LOKALIZACE: mezi obcemi Lukavec, Útěchovice pod Strážištěm a Salačova Lhota; GPS: 49 32'8.073"N, 15 0'11.941"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU:straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 744 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straschiz (?); 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straschtžiz (?); ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: na 1. a 2. vojenském mapování není název příliš čitelný. Vrch Strážiště tvoří výraznou krajinnou dominantu. KATASTR: Velká Lhota (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Hradisko; LOKALIZACE: severně od obce; GPS: 49 9'16.005"N, 15 20'16.522"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 759 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradisko; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradisko B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Zadní Střítež (okres Pelhřimov): LOKALITA: Zadní Střítež; LOKALIZACE: severozápadně od Pacova; GPS: 49 29'39.142"N, 14 55'1.724"E; TYP LOKALITY:obec; TYP NÁZVU:střítež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Stržidesch ; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hinter Střiteř; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: ---. KATASTR: Zahrádky (okres Pelhřimov): LOKALITA: Zahrádky; LOKALIZACE: jižně od obce Počátky; GPS: 49 12'1.383"N, 15 14'29.353"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: zahrádka; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahratka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahradka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Zahrádčice (okres Benešov): LOKALITA: Zahrádčice; LOKALIZACE: severovýchodně od nových Dolních Kralovic; GPS: 49 39'29.416"N, 15 11'42.104"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: zahrádka; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Sachratschitz; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahradčitz; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

117 KATASTR: Zajíčkov (okres Pelhřimov): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severozápadně od osady Rovná; GPS: 49 22'33.887"N, 15 14'26.497"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 550 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: oblast kolonizována před rokem KATASTR: Zahrádka (okres Pelhřimov): LOKALITA: Zahrádka; LOKALIZACE: východně od Pošné; GPS: 49 27'40.791"N, 15 4'3.032"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: zahrádka; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahratka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahradka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

118 MORAVSKÁ LINIE KATASTR: Bezděkov (okres Jihlava): LOKALITA: Ostražka; LOKALIZACE: jižně od obce Bezděkov; GPS: 49 14'53.999"N, 15 32'5.394"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 676 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: B. Vostrazka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Branišov (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Branišov; LOKALIZACE: jihovýchodně od Nového Města na Moravě; GPS: 49 31'0.985"N, 16 9'14.369"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: bran; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 530 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Brandschow; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Branschow; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: lokalitu můžeme pracovně označit jako zemskou bránu na vstupu do hvozdu. Analogická situace je v případě zemské brány Libice nad Doubravou a zemské brány Větrný Jeníkov. Této zemské bráně na české straně odpovídá oblast Libického újezda s branou Branišov. KATASTR: Brtnice (okres Jihlava): LOKALITA: Strážka; LOKALIZACE: jihovýchodně od Brtnice; GPS:49 17'59.185"N, 15 41'12.681"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 609 m n. m; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Brtnice (okres Jihlava): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severovýchodně od Brtnice; GPS: 49 18'51.231"N, 15 42'0.163"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 602 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Březejc (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: jižně od obce Březejc; GPS: 49 20'29.941"N, 16 5'24.302"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 610 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: ---. KATASTR: Budíškovice (okres Třebíč): LOKALITA: Strážov; LOKALIZACE: severně od obce Budíškovice; GPS: 49 5'48.004"N, 15 32'35.225"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 620 m n. m.;

119 VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strasovska B.; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Častohostice (okres Třebíč): LOKALITA: Stráž; LOKALIZACE: západně od obce Častohostice; GPS: 49 0'50.226"N, 15 48'41.68"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 442 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straz B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: v Častohosticích se nachází původně románský kostel sv. Barbory. KATASTR: Čihalín (okres Třebíč): LOKALITA: Na strážnici; LOKALIZACE: mezi Čihalínem a Červenou Lhotou; GPS: 49 16'34.878"N, 15 48'48.835"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 560 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Čihalín (okres Třebíč): LOKALITA: Čihalín; LOKALIZACE: severovýchodně od Přibyslavic; GPS: 49 16'3.593"N, 15 48'40.007"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 490 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Czihalin; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Czihallin; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Čikov (okres Třebíč): LOKALITA: Na Strážnicích; LOKALIZACE: západně od obce Čikov; TYP LOKALITY: poloha; GPS: 49 16'24.507"N, 16 6'55.894"E; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 450 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: poloha se nachází mezi dvěma kótami, 476 m n. m., Habrovský kopec a bezejmenný vrch 466 m n. m. KATASTR: Dolní Vilímeč (okres Jihlava): LOKALITA: Ostražka; LOKALIZACE: východně od obce Dolní Vilímeč; GPS: 49 8'15.832"N, 15 31'33.072"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 600 m n. m. ; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Vostraschka B.; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Willinze B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Dlouhé (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Na strážích; LOKALIZACE: jihovýchodně od Nového Města na Moravě, východně od obce Dlouhé; GPS: 49 30'29.915"N, 16 8'7.201"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ 119

120 VÝŠKA: 597 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: hraser b. (???); 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: ---. KATASTR: Hradišťko (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Hradišťko; LOKALIZACE: jižně od Dačic; GPS: 49 3'37.217"N, 15 26'19.28"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 480 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Pastreich; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Pastreich; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Hrutov (okres Jihlava): LOKALITA: Stráží hora; LOKALIZACE: jižně od obce Hrutov; GPS: 49 15'8.052"N, 15 40'54.475"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 615 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Chotěbudice (okres Třebíč): LOKALITA: Strážnický kopec; LOKALIZACE: severozápadně od obce Chotěbudice; GPS: 49 4'24.165"N, 15 33'8.618"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 532 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Jabloňov u Velkého Meziříčí (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Jabloňov; LOKALIZACE: jihovýchodně od Velkého Meziříčí; GPS: 49 19'23.382"N, 16 5'22.039"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: jablon; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 500 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Jablonow; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Jablonau; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Jabloňov u Velkého Meziříčí (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Malý Strážník; LOKALIZACE: jihozápadně od obce Jabloňov; GPS: 49 19'6.598"N, 16 4'48.579"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 492 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Jemnice (okres Třebíč): LOKALITA: Na stráži; LOKALIZACE: jihovýchodně od Jemnice; GPS: 49 0'43.988"N, 15 32'6.118"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 522 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Nastrazi B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

121 KATASTR: Kamenice (okres Jihlava): LOKALITA: Kamenická strážka, LOKALIZACE: jihozápadně od Kamenice; GPS: 49 21'27.693"N, 15 46'6.691"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 617 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Krahulov (okres Třebíč): LOKALITA: Krahulovský kopec, respektive Strážný kopec (viz 2. voj. map.); LOKALIZACE: severně od Krahulova; GPS: 49 13'30.212"N, 15 48'23.453"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: ---; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 504 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: nečitelný nápis; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strasny W. (nebo Strany W.); ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: zjištěn val, mikrosondáží nebyl získán datovací materiál. KATASTR: Krásněves (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Strážní vrch; LOKALIZACE: východně od obce Krásněves; GPS: 49 26'40.621"N, 15 59'13.679"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 550 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strašni B.; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ:---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: na současných turistických mapách vrch není označen. KATASTR: Kundratice (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: východojihovýchodně od Nového Města na Moravě, severně od obce Kundratice; GPS: 49 32'12.342"N, 16 10'58.351"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 611 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: ---. KATASTR: Lavičky (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Čihadla; LOKALIZACE: severně od obce; GPS: 49 22'59.244"N, 15 58'28.965"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: čih; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 544 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Mostiště (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Strážná Hora; LOKALIZACE: severozápadně od Mostiště; GPS: 49 23'14.559"N, 16 0'26.338"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 592 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: v prostoru Mostiště můžeme předpokládat existenci přechodu přes řeku Oslavu. 121

122 KATASTR: Netín (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severozápadně od obce Netín; GPS: 49 25'7.955"N, 15 56'44.892"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž ; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 608 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Netín/Záseka (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Záseka; LOKALIZACE: severně od Netína; GPS: 49 25'36.46"N, 15 57'15.426"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: sek; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 520 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Sassecky; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zaseka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: --; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Okřešice (okres Třebíč): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severozápadně od obce Okřešice; GPS: 49 15'45.177"N, 15 50'31.728"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 573 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Okříšky (okres Třebíč): LOKALITA: Strážka; LOKALIZACE: jižně od Okříšek; GPS: 49 14'15.602"N, 15 45'42.968"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 517 m n. m; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Oponešice (okres Třebíč): LOKALITA: Na Strážku; LOKALIZACE: východně od obce Oponešice; GPS: 49 2'18.584"N, 15 40'15.568"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 497 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Příseka (okres Jihlava): LOKALITA: Příseka, LOKALIZACE: jihovýchodně od Jihlavy; GPS: 49 20'27.57"N, 15 38'45.475"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: sek; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prisnitz; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Prisnek; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

123 KATASTR: Příštpo (okres Třebíč): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severozápadně od obce Příštpo; GPS: 49 4'49.043"N, 15 55'57.035"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 460 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Radkovice u Budče (okres Třebíč): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severně od obce Radkovice u Budče; GPS: 49 5'26.135"N, 15 37'13.482"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 554 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Rozseč (okres Jihlava): LOKALITA: U Ostrážky; LOKALIZACE: západně od obce Rozseč; GPS: 49 9'21.182"N, 15 36'11.243"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 626 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Rožná (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Hradisko; LOKALIZACE: severně od obce Rožná; GPS: 49 28'48.692"N, 16 14'43.256"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Lepidoli? Bruch (???); ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Řehořov (okres Jihlava): LOKALITA: Les Hradiště; LOKALIZACE: severovýchodně od obce; GPS: 49 24'38.973"N, 15 48'6.404"E; TYP LOKALITY: les; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: okolo 570 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradischt; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:--- KATASTR: Staré Hobzí (okres Jindřichův Hradec): LOKALITA: Strážný kopec; LOKALIZACE: jihovýchodně od Starého Hobzí; GPS: 49 0'15.338"N, 15 27'41.383"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 570 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Wacht B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

124 KATASTR: Strážek (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: obec Strážek; LOKALIZACE: jižně od Dolní Rožínky; GPS: 49 26'20.296"N, 16 11'47.082"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 440 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strasko; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straschka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Strážek (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: jižně od obce Strážek; GPS: 49 25'56.216"N, 16 11'20.678"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 550 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Straschkauer B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Střítež (okres Třebíč): LOKALITA: Střítež; LOKALIZACE: jižně od obce Třebíč; GPS: 49 11'31.994"N, 15 53'34.001"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střitež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 485 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strziderz; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Strziterz; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Střítež (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: obec Střítež; LOKALIZACE: východně od obce Strážek; GPS: 49 26'34.649"N, 16 15'17.206"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: střitež; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 560 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Střzeletz; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Střiteř; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Studnice (okres Jihlava): LOKALITA: Studnická Ostražka; LOKALIZACE: severozápadně od obce Studnice, severně od Telče; GPS: 49 13'39.585"N, 15 27'17.612"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 641 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Wostrascka B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Studnice (okres Třebíč): LOKALITA: Studnická Strážnice; LOKALIZACE: severozápadně od obce Studnice; GPS: 49 17'46.106"N, 16 1'20.641"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 510 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Stražnice B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

125 KATASTR: Svatoslav (okres Třebíč): LOKALITA: Hradiště; LOKALIZACE: severně od obce; GPS: 49 20'6.934"N, 15 50'53.238"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 661 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradischt; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Štěpánov nad Svratkou (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: vrch Hradiště; LOKALIZACE: jihozápadně od obce Štěpánov nad Svratkou, ostrožna nad soutokem Lázovského potoka a Svratky; GPS: 49 30'7.952"N, 16 19'46.985"E; TYP LOKALITY: vrch, poloha; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 450 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: hradisko b.; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Hradisko; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: na současných mapách není poloha jmenována. KATASTR: Trnava (okres Třebíč): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: severovýchodně od Třebíče, jihovýchodně od obce Trnava; GPS: 49 14'49.235"N, 15 56'38.202"E; TYP LOKALITY: poloha; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 450 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Vápovice (okres Jihlava): LOKALITA: Vápovická Ostražka; LOKALIZACE: západně od obce Vápovice; GPS: 49 9'38.853"N, 15 34'18.875"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 606 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Ostraka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Věžná (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Jabloňov; LOKALIZACE: západně od Věžné, jihovýchodně od Dolní Rožínky; GPS: 49 27'37.26"N, 16 15'24.767"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: jablon; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 450 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Jablonow; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Jabloniow; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Výčapy (okres Třebíč): LOKALITA: Strážnice; LOKALIZACE: východně od obce Výčapy; GPS: 49 8'50.649"N, 15 53'26.757"E; TYP LOKALITY: vrch; TYP NÁZVU: straž; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 502 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: ---; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zatoky B.; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

126 KATASTR: Zahrádka (okres Třebíč): LOKALITA: Zahrádka; LOKALIZACE: severozápadně od Náměště nad Oslavou; GPS: 49 14'40.172"N, 16 5'54.583"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 415 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zaratka; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahradka; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ: --- KATASTR: Zahradiště (okres Žďár nad Sázavou): LOKALITA: Zahradiště; LOKALIZACE: severně od obce Zadní Zhořec; GPS: 49 26'27.618"N, 15 56'44.636"E; TYP LOKALITY: obec; TYP NÁZVU: hrad; NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 530 m n. m.; 1. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Sachradist; 2. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ: Zahradišt; ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY: ---; KOMENTÁŘ:

127 Systém, nebo nahodilé lokality? Jedním ze základních problémů je otázka, zda můžeme hovořit o nějakém systému, nebo zda se jedná o v podstatě náhodné pojmenování kopců a obcí. Pro variantu systém svědčí umístění těchto lokalit právě v česko-moravském pomezí (ve vnitrozemí minimálně). Další indicií se zdá být fakt, že k rozmístění českých strážních lokalit existují odpovídající lokality na moravské straně. Přechod Libický újezd směr Žďár nad Sázavou Tuto skupinu lokalit lze spojit s komunikací nazvaná v listině Vladislava II. via Lubetina (CDB I, č. 158, s. 164), v historické literatuře Libická cesta. Centrem újezda byla obec Libice nad Doubravou s románským kostelem sv. Jiljí. Asi 1,5 km severozápadně od obce se tyčí kopec Hradiště (478 m n. m.), který celé oblasti, jinak poměrně jen mírně zvlněné, výrazně dominuje. Severně od Hradiště se nachází obec s příznačným jménem Hranice. Do samotného hraničního hvozdu vstupuje cesta u předpokládané zemské brány u Branišova (severozápadně od Bílku). Přechod Sázava Balinka/Oslava Strážní body jsou umístěny podél toku Sázavy. Systém začínáme sledovat u Ledče nad Sázavou, kde se na katastru obce Hradec nachází nedatované hradiště. Jistějším bodem je obec Přeseka u Světlé nad Sázavou. Dalším lokalitou je Strážný vrch (katastr Havlíčkův Brod), 490 m n. m. Nejzazší body před vstupem do hvozdu směrem na Moravu představují lokality koncentrované v prostoru Přibyslavi obce Dolní Jablonná, Česká Jablonná a vrch Strážky (603 m n. m., katastr Olešenka). Na Moravské straně u toku Balinky poloha Hradiště (katastr Meziříčko u Jihlavy). Asi 10 kilometrů východně, již u toku Oslavy navazují polohy vrch Strážnice (katastr Netín) a obec Záseka. (tyto polohy mohly hlídat i alternativní přechod do Posázaví, opět k prostoru Přibyslavi). Dále po toku Oslavy kontrolují prostor vrchy Čihadla (katastr Lavičky) a Strážná Hora (katastr Mostiště u Velkého Meziříčí). Další koncentrace strážních lokalit se nachází cca 10 km po toku Oslavy. Vrch Studnická strážnice (katastr Studnice), vrch Strážnice (katastr Březejc), obec Jabloňov u Velkého Meziříčí a vrch Malý Strážník (katastr Jabloňov u Velkého Meziříčí) a poloha Na strážnicích (katastr Tasov). 127

128 Přechod Jihlava Výrazná koncentrace lokalit je vázána na tok řeky Jihlavy, a to na její oba břehy. Nejzazší lokalita směrem na západ je obec Přeseka. Na české straně navazují lokality jižně od Větrného Jeníkova a u Vyskytné u Pelhřimova. V ostatních případech jsou lokality vázány na Želetavku, Moravskou Dyji, Vápovku, Bihanku 24, Rokytnou a pásmo Jevišovku. Přikláníme se v tomto případě k názoru, že se skutečně jedná o systematické zajištění hranic obou zemí, vázané v pomezním hvozdu na zemské cesty. Moravská část nebude na tomto místě podrobněji rozebírána, ačkoli v budoucnu si patřičnou pozornost jistě zaslouží. Společně s českou linií tak kopírují českomoravskou hranici a zároveň definují prostorem mezi liniemi skutečný hraniční hvozd. A konečně, většina lokalit splňuje i požadavky P. Choce na tento typ lokalit (CHOC 1967, 298): dobrá pozorovatelna a dobré spojení se zázemím Problém datace Určit přesné stáří tohoto systému nemůžeme a na základě nám známých pramenů bychom se o to ani neměli pokoušet (ŠÍDA 2005, ). Poměrně zásadní problém představuje datace strážního systému. V tomto ohledu jsme odkázáni na nepřímé indicie, neboť z lokalit samotných většinou archeologické nálezy v současné době nepocházejí. Indicií pro možné stáří systému je umístění strážních toponym. Lokality jsou vázány na oblasti, které byly osídleny již v počátcích kolonizace ve 12. století (v našem případě jsou nejnázornější oblasti Libického újezda, Želivska a Rynárecka). Důležitým pramenem k studiu postupu kolonizace do poloviny 13. století jsou románské kostely, představující centra osídlených mikroregionů. Až na jednu výjimku (Jihlava, kostel sv. Jana Křtitele) tuto linii směrem k Moravě nepřekračují doklady osídlení v podobě románské architektury. Snad tedy lze, v souladu s P. Chocem, předpokládat existenci zde popisovaného strážního systému na česko-moravském pomezí již ve 12. století. V současné době je vše pouze v rovině hypotéz a teorií, které bude nutno v budoucnu kriticky prověřit. 24 Povodí říčky Bihanky bylo zřejmě osídleno od 10. století, soustavnější kolonizace se předpokládá od 11. století (POLÁČEK 1991, 57-58). 128

129 Strážní toponyma na sledované části českomoravského pomezí. Červeně česká linie, žlutě moravská linie. Modré polygony označují hlavních centra a polohu Jihlavy. Přechody zmíněné v textu. 1. přechod Libický újezd směr Žďár nad Sázavou, 2. přechod Sázava Balinka/Oslava, 3. přechod Jihlava 129

130 Lesní pastva Lesní pastva se na našem území pravděpodobně provozovala již v pravěku, prokazatelně pak ve středověku a novověku (NOŽIČKA 1957, 198). Tento jev byl regulován. Lesní pastvou se lidé dotýkali knížecího lesního regálu, za což panovník vybíral daň, tzv. nářez. Daň byla placena ve vepřích či vepřovém masu a na jejich odvod dozírali knížecí lesníci a strážci vsí, custodes silvarum, custodes villarum. Tento regál byl uplatňován i v piastovském Polsku (ŽEMLIČKA 1997, 166). Dopad pastvy na les se liší také v závislosti na druhu dobytka. Prasata les plošně a do hloubky rozrývají. Pozitivem tohoto rytí je kypření půdy, vynášením i zahrabáváním semen rostlin, uvolňování minerálně bohatého substrátu od humusu a v důsledku vyrytých děr které zadržují vodu dochází i k zavlažování klíčících a mladých rostlin. Z tohoto důvodu bývala prasata do lesů na krátkou dobu vyháněna i za účelem zmlazení lesa. Ovce a krávy spásají bez bližší druhové selekce hlavně nižší patra lesa, resp. bylinný podrost. Dřeviny jsou jimi takřka nespásány. Kráva rozdupává podrost a vlhkou půdu. Koza provozuje vysoce selektivní pastvu a dokáže porost rychle ničit, hlavně křoviny (SÁDLO POKORNÝ HÁJEK DRESLEROVÁ CÍLEK 2005, 68). Lesní pastva má za následek rozšíření druhů, které dobytek při pastvě nepreferuje, případně ty druhy, které snadno po pastvě zmlazují. Zmlazování stromů je naproti tomu poněkud omezeno. Mladé stromy přežívají v zápoji přetrvávajících druhů. Jak tyto stromy dožívají, porost se tímto prosvětluje a dochází k šíření světlomilných křovin. Pod jejich ochranou opět stromy zmlazují a posléze v lesním porostu převládnou. Jak je vidět, takto pastevně obhospodařovaný les setrvával zhruba ve stejné podobě. Lesní pastva obecně má za důsledek rozpojování, prosvětlování lesa. Dobytek svým trusem zúrodňuje půdu a zároveň redukuje plevele (PEŠKE 1994, 141) K problematice chovu dobytka a také lesní pastvy viz BERANOVÁ 2005,

131 Lov Nikoli nepodstatnou úlohu hrají lesy ve sledovaném období jako místa spojená s lovem. Lov spojujeme v raném i vrcholném středověku převážně se zábavou elity, s dvorskými mravy. Ve franckém prostředí v době Karla Velikého představoval lov významnou složku sebeprezentace elit (k problematice podrobně PFLITTNER 2003). Lov byl zakázán mnichům, duchovním a příslušníkům rytířských řádů. Ti mohli lovit, ovšem pouze za účelem ochrany před dravou zvěří, při tréninku střelby z kuše a pouze v malé míře z důvodu obživy (SEIBT 2000, ). Na straně druhé máme písemné doklady o osobách stavu duchovního, účastnících se lovu. Pro naše území nám k problematice lovících duchovních zanechal kronikář Kosmas příklad více než názorný: Po něm nastoupil Šebíř byl biskupem v pořadí šestým. Ten za doby mládí slynul chválou neobyčejně hbitosti, protože nade všechny dvořany knížecí vynikaje úslužností, konal svému pánu pilnou a věrnou, a proto tím milejší službu. Neboť býval první při duchovních povinnostech a neméně horlivý v světských zaměstnáních, vždy býval knížeti nerozdílným druhem při lovech. Býval první po ruce při zabíjení divokého kance; uměl mu uříznuti ocas, očistiti jej a připraviti, jak to míval kníže rád, a podával jej pánu, jakmile přišel, k jídlu. Proto prý kníže Oldřich často mu říkával: Šebíři, pravím ti upřímně: za tenhle lahodný zákusek zasluhoval bys biskupství (citováno podle HRDINA 1975, 96 97; FRB II, 64). 131

132 Lesní lidé Významným beneficiem Čech doby knížecí byly úřady spojené s lesem, respektive s jeho správou. Lovčí (venator, magister venatorum) pravidelně vystupují v pramenech v 12. a 13. století, v řadě funkcí hradské správy se také objevují ve zvýšené míře forestarii (lesníci) a hradští lovčí (ŽEMLIČKA 1997, 182). Ti, mimo jiné, dohlíželi na odvod výše zmíněného nářezu. Lovčí mohli také řídit dvorská hospodářství v rámci kastelánií (ŽEMLIČKA 1997, 178). O střetech zájmů knížecích úředníků a církevních institucí svědčí zákazy obtěžování klášterů a kapitul těmito beneficiáři (ŽEMLIČKA 1997, ). Ve 13. století měli královští lovčí pravomoc i nad lesy patřícími klášterům (NOŽIČKA 1957, 37). Funkce lovčího na knížecím dvoře jistě měla svou prestiž, už jen z toho důvodu, že dohlížel na knížecí psáře a sokolníky 26. Zde opět je nutno připomenout společenský význam lovu mezi urozenými muži raného středověku (k tomu souhrnně PFLITTNER 2003). Nezřídka tito lidé vystupují ve svědečných řadách knížecích listin. V souvislosti s námi sledovaným poslouží jako příklad Radozlav magister venatorum, jako svědek v listině týkající se prodeje Lovětínského újezda (CDB II, č. 305, s. 304). Kromě lidí, majících účast na státní, respektive hradské správě, existovali lidé, kteří v lesích z nějakého důvodu žili a pracovali 27. Les totiž poskytoval kromě dřeva také dvě suroviny, které byly (dá-li se to takto říci) pro chod státu nezbytné: med a dřevěné uhlí. Toponyma odkazující na lesní řemesla ve sledované oblasti. 26 Tato prestiž musela ovšem být jen slabou útěchou Konrádovi a Otovi, mladším bratrům Spytihněva II., kterým dal roku 1055 kníže funkci lovčího a mistra kuchyně (ŽEMLIČKA 1997, , 348; FRB II, 89). 27 Lidé přebývající a pracující v lesích ( Waldleute ) jsou zmiňováni v písemných pramenech 13. a 14. století v montánní oblasti německého Harzu. V pramenech bývají označeni jako silvani nebo woltluden (ALPER 2002, 38-43). 132

133 Med a vosk Významnou surovinou, získávanou především v lesních oblastech, byl med. Své využití měl jako sladidlo a také jako materiál sloužící k výrobě medoviny. V prostředí nobility tak představoval každodenně používanou komoditu. O možných zásobách medoviny svědčí i hojně citovaný případ z Míšně, kde při obléhání města Poláky roku 1015 obléhaní hasili požár právě medem, respektive medovinou (ŽEMLIČKA 1997, 166). Nápoj zmiňuje kronikář Kosmas při líčení kladných charakterových vlastností knížete Soběslava I.: Verumtanten nos unum et praecipuum eius memoriale vestrae caritati pandimus, in quo nimirum omnibus pene praeferendus est actu, quod tantae potestatis dux nunquam mentis praedone poluit sua labra medone (FRB II, s. 196). Z českého prostředí známe poplatky v nádobách s medem, viz například listinu Přemysla Otakara I. z roku 1222 pro vyšehradskou kapitulu, zmiňující urna de melle (CDB II, č. 229, s. 217,). Urnae meliis zmiňuje taktéž falzum vzniklé ve 12. století (CDB I, č. 382, s. 361) a 13. století (urnas mellis: CDB I, č. 390, s. 397; urnas mellis, urnarum mellis: CDB I, č. 405, s. 430). Stavy včelstev reflektovali i soudobí kronikáři: Také téhož roku (rok 1124, pozn. P. H.) dne 11. srpna v jedenáctou hodinu denní bylo zatmění slunce a po něm přišel veliký mor na skot, brav a vepřový dobytek, mnoho včelstev pomřelo a nedostatek medu byl veliký (FRB II, s. 191, citováno podle HRDINA 1975, ). Rok 1122: Také byla toho roku hojná úroda medu a vína... (FRB II, s. 183, citováno podle HRDINA 1975, 240). K roku 1123: Toho roku byla bohatá úroda obilí, ozimu i jaře, toliko kroupy uškodily na mnohých místech; medu bylo hojně v rolnických krajinách, velmi málo v lesnatých (FRB II, s. 185, citováno podle HRDINA 1975, ). Své využití měl samozřejmě i včelí vosk. Byl používán při výrobě svíček, výrobě psacích tabulek a v neposlední řadě jako materiál k výrobě voskových modelů na odlévání artefaktů z barevných kovů. Také toto využití nás odkazuje do prostředí nobility a samozřejmě do prostředí církevních institucí. Med a vosk byl dodáván specializovanými brtníky. Brtnictví (jako jeden z druhů včelařství) je obecně kladeno právě do období raného středověku 28. S činností spojenou s medem a jeho získáváním můžeme na českomoravské vrchovině spojit jméno obce Brtnice (okres Jihlava), Dlouhá Brtnice a Brtnička 29. Výčet doplňuje vrch Brtník (680 m n. m., jižně od Brtničky). Koncentrace toponym na poměrně malé ploše skutečně evokuje areál specializovaných včelařů brtníků. První písemná zmínka o Brtnici je z roku 1234 (CDB III, č. 88, s ). 28 V průběhu vrcholného středověku se uplatňuje tzv. špalkové včelaření a později nastupují zadem přístupné úly. Tento typ je u některých včelařů používán dodnes. 29 V tomto kontextu nehraje roli, zda osady nepřevzala jméno od stejnojmenné říčky. Počátky Brtnice a osídlení brtnického mikroregionu byly vyčerpávajícím způsobem publikovány (MĚŘÍNSKÝ 1988). 133

134 Podobným směrem poukazuje název obce Brtná u Želiva. V tomto případě nemáme k dispozici tak starý datační materiál (první písemná zmínka až k roku 1300, Retrospektivní lexikon obcí ČSSR, 254), nicméně oblast byla osídlena již minimálně od roku Včely slétající se k úlu. Aberdeenský bestiář, 1. polovina 12. století Dřevěné uhlí a dehet Na výrobu dehtu poukazuje jméno vsi Dehtáře (okres Pelhřimov). J. Dobiáš předpokládá zapojení této vsi do služebné organizace raně středověkých Čech 30 (DOBIÁŠ 1927, 23, 49). V listině Přemysla Otakara I. z roku 1222 jsou zmíněni picariis, qui dicuntur pkelnici (CDB II, č. 229, s. 216). Tyto můžeme spojit s výrobci smoly a kolomazi (WINTER 1906, k problematice také SNÁŠIL 1983). 30 Společně s osadami Senožaty a Otavožaty (okres Pelhřimov). 134

135 Z prostoru Českomoravské vrchoviny známe archeologické doklady uhlířských pracovišť z vrcholného středověku a novověku. Při archeologickém výzkumu na katastru Bohdalov (okres Žďár nad Sázavou) bylo zdokumentováno 15 milířovišť. Podle keramického materiálu lze jeden datovat do 14. století, dva objekty do století, ostatní objekty datovat nelze (ZIMOLA 2008b) Pro české prostředí je podnětný článek DRAGOUN MATOUŠEK 2004, s další literaturou. K výzkumům raně středověkých až novověkých milířů v Rakousku souhrnně s další literaturou KLEMM NELLE GRABNER GEIHOFER SCHNEPP

136 4. 4. Exploatace drahých kovů na Českomoravské vrchovině do poloviny 13. století Naprosto nezbytnou surovinou pro chod států raně středověké Evropy, tedy i Čech, bylo stříbro. Před 13. stoletím stále někteří badatelé předpokládají exploataci zdrojů na Kutnohorsku (např. ŠMERDA 1996, 15), ačkoli pro toto v současné době nemáme skutečně žádný přesvědčivý doklad. Za současného stavu poznání musíme konstatovat, že před objevem stříbrných zdrojů na Jihlavsku a Havlíčkobrodsku někdy ve 40. letech 13. století je nutno původ tohoto kovu hledat za hranicemi českého státu. Gerald z Walesu v díle Topographia Hybernica při charakteristice zeleného ostrova a jeho obyvatel uvádí mimo jiné: Nejrůznější kovy, jejichž žíly hustě protkávají podzemí, se kvůli stejné lenosti nikdy nedostanou na povrch a nikomu neprospívají (GERALD Z WALESU, citováno podle SAMEK - ŠOUREK 1998, 122). Není vyloučeno, že podobné pocity zažívali ve 40. letech 13. století také první, německými dialekty hovořící horníci na českomoravské vrchovině Exploatace stříbra na Českomoravské vrchovině, odstartovaná na sklonku 1. poloviny 13. století, představuje mimořádně široké a atraktivní badatelské téma, které je již mimo rámec této práce (a to jak svým rozsahem, tak i časových zařazením). Pro téma této práce je zajímavější kov jiný zlato a to z toho důvodu, že jeho exploatace je na území Čech a Moravy doložena již od pravěku. Zlato z rozsypů, lok. Podmoky u Golčova Jeníkova (podle MORÁVEK a kol. 1992). 136

137 Nástin dějin bádání Exploatace barevných kovů v pravěku a raném středověku představuje vděčné badatelské téma již několik desetiletí. Pro českou archeologii jsou průkopnická díla spojena s jihočeským prostředím a autorem J. Kudrnáčem (KUDRNÁČ 1971; 1973; 1976; 1980; 1982; 1986; 1987, 1991). Problematice byla věnována početná literatura; souhrnně a přehledně s další literaturou vyšly v poslední době publikace Zlato v Českém masivu (MORÁVEK a kol. 1992), Zlato na Slovensku (BAKOŠ CHOVAN a kol. 2004) a Zlato na Prácheňsku (FRÖHLICH 2006). Získávání surovin, respektive středověkému hornictví obecně, je opět věnována četná literatura. Pro českou montánní archeologii poslední doby jsou stěžejní studie a články K. Nováčka (NOVÁČEK 1993; 1994; 2001; 2004). Více méně systematický průzkum montanistických památek na Českomoravské vrchovině patří k tradičnímu zaměření zde působících historiků, a od 2. poloviny 20. století i archeologů. K problematice byla v poslední době publikována řada studií (HEJHAL HRUBÝ MALÝ 2006; HRUBÝ 2005; HRUBÝ 2006; HRUBÝ HEJHAL MALÝ 2007; HRUBÝ MALÝ 2006; HRUBÝ MALÝ MILITKÝ 2007; HRUBÝ JAROŠ - KOČÁR MALÝ MIHÁLYIOVÁ - MILITKÝ ZIMOLA 2006; MALÝ 1999; MALÝ 2005; MALÝ - ROUS 2001; ROUS HAVLÍČEK MALÝ 2005; ROUS MALÝ 2004; VOSÁHLO 1998; VOSÁHLO 1999; VOSÁHLO 2005). Další téma představuje exploatace zlata (k tématu: LITOCHLEB PAVLÍČEK 1989; LITOCHLEB SEJKORA 2005; SIMOTA 1992a, SIMOTA 1992b). Nutno podotknout, že archeologický výzkum památek spojených s exploatací zlata, srovnatelný s výzkumy jihočeskými, je na české straně Českomoravské vrchoviny zatím v počátcích. V současné době probíhá dokumentace památek v terénu. V souvislosti s problematikou počátků těžby zlata je pozornost věnována i počátkům osídlení a kolonizace vybraných regionů (HEJHAL 2007). Zaměřování reliktů staré těžby. Foto P. Hejhal, březen

138 Nejlépe zkoumaná je v současné době zlatonosná oblast Želetavska (HOUZAR 1989; 1995; 1997; HOUZAR ŠKRDLA 1990; HOUZAR ŠKRDLA VOKÁČ 2004; 2007; KOUTEK 1937; 1941; MERTA 1984; MĚŘÍNSKÝ 1984; 1991; OBŠUSTA 2000; 2004; VOKÁČ 2007a; 2007b; VOKÁČ HOUZAR ŠKRDLA 2007). Různé aspekty dobývání drahých kovů jsou tématem již tradiční mezinárodní konference Stříbrná Jihlava. Výstupem z konference je stejnojmenný sborník. Z původně neformálního setkání zájemců o problematiku se postupně stala regulérní vědecká konference. Konferenci pořádá Muzeum vysočiny v Jihlavě, od ročníku 2007 ve spolupráci se společností Archaia Brno, o.p.s. Články zabývající se počátky exploatace kovů jsou publikovány i ve sborníku Studie z dějin hornictví. Rozpravy Národního technického muzea v Praze. Problematice získávání surovin byl věnován šestý díl řady Mediaevalia archaeologica (NOVÁČEK ed. 2004). 138

139 Primární a sekundární zdroje zlata Zdroje zlata dělíme do dvou základních skupin: primární a sekundární. Primární zdroje v Čechách jsou vázány převážně na křemenné žíly, které obsahují plíšky a zrnka zlata. Sekundární zdroje jsou představovány zlatonosnými náplavy a rozsypy. Výstižně popsal vznik sekundárních zdrojů Balthasar Rössler: Rýžovnická hornina je materie, kterou potopa světa s sebou odnesla a odplavila ze žil, a jsou to materie dvojí, které se nazývají díla či pohoří, totiž nesoudržné a písčité, pak tuhé a jílovité, které byly odneseny na různá místa, zvláště však do roviny, leží ve dvou či třech vrstvách nad sebou, z nichž je jedna lepší než druhá. Nejdolejší leží většinou na hornině ze žil, v ní nalezneme zlato v zrnech a zlatinkách, granáty, turmalín, mastek, slídu, cínovec, galenit, železnou rudu a rumělku. Tyto materie neboli rýžovnická díla či horniny jsou často mocné na ruku i na půl lokte (10-30 cm), vyšší i nižší. Leží zčásti ve tvaru jazyků, zčásti tak široké jako údolí, kam byly odplaveny, nacházíme je u řek a potoků, na horách i v rovinách (RÖSSLER 1700, citováno podle: JANGL 1985, 93). Díky své tíze jsou hmotnější části zlata ukládány do náplavů i v poměrně velkých vzdálenostech od primárních zdrojů. Kromě samotné těžby měly tedy sekundární zdroje význam i pro vyhledávání zdrojů primárních. Pro období pojednávané v této práci přichází v úvahu exploatace sekundárních zdrojů, těžba primárních ložisek se předpokládá až od 13. století. Většina hlavních ložisek zlata měla být na našem území objevena do počátku 13. století (MAJER 2002, 40). Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává počátek exploatace zlata právě sledované části Českomoravské vrchoviny. 139

140 Primární výskyty. Četnost 1 výskyt na 1 2,5 km 2, 2 5 km 2, 3 25 km 2. Podle Morávek et al Sekundární výskyty. Četnost 1 výskyt na: 1 1 km 2, 2 5 km 2, 3 25 km 2. Podle Morávek et al Šlichové anomálie; pozitivní šlich na: 1-4 km 2, 2 8 km 2, 3 25 km 2. Podle Morávek et al

141 Exploatace zlata v pravěku Nejstarší dosud známé doklady těžby zlata z našeho území můžeme datovat do mladší doby bronzové. Pro jihočeské prostředí je tato situace archeologicky doložena na lokalitě Modlešovice. Nejstarší sejpy zde měly vzniknout v období knovízské kultury (KUDRNÁČ 1976, 7; KUDRNÁČ 1982, ). Na exploataci zlata zřejmě již v době bronzové (lužická kultura) poukazuje nález z lokality Suchá Rudná v Jeseníkách (jižně od Vrbna pod Pradědem, okolo 700 m n. m.), učiněný v 80. letech 20. století při geologickém výzkumu starých dolů. Je jím dosud naprosto unikátní exemplář dřevěného propíracího žlabu a také zbytků výdřevy stěn štoly. Analýzou výdřevy stěn metodou 14 C bylo získáno datum 3505±330 B. P. 32. Podobné stopy po těžbě jsou i v blízkém Vrbně pod Pradědem a na dalších místech. Obecně se předpokládá jejich středověký původ, kdy v této části Jeseníků těžba zlata probíhala (centrem středověké těžby se stalo městečko Zlaté Hory). Zdá se ovšem, že počátky těžby zlata (prokazatelně v oblasti Vrbna pod Pradědem) spadají do mladší doby bronzové (BOUZEK 2003, ). 33 Podle současného pohledu na problematiku nastal rozmach explotace zlatých ložisek v mladší době železné. S keltskou těžbou zlata je spojována opět řada jihočeských lokalit. Archeologicky byla tato situace prokázána na již zmíněné lokalitě Modlešovice (KUDRNÁČ 1982). Na exploataci zlata v laténu by mohla poukazovat také prostorová vazba laténského osídlení a zlatých ložisek. 32 Analýzu provedlo pracoviště 14 C und 3H Laboratorium, Niedersächsisches Amt für Bodenforschung, Hannover (BOUZEK 2003, 282). 33 Vzhledem k dosavadní ojedinělosti nálezu bude nutno celou situaci ještě ověřit i na jiných jesenických lokalitách. 141

142 Lokality lužické kultury v okresech Opava, Ostrava a Jeseník). 1 sídliště, 2 výšinná sídliště; 3 pohřebiště; 4 depot; 5 ojedinělý nález; 6 stopy dolování. Podle BOUZEK 2003, upraveno. Červeně zvýrazněna lokalita Suchá Rudná. Lok. Suchá Rudná, zbytky dřevěného žlabu na praní zlata. Podle BOUZEK

143 Exploatace zlata v době hradištní Poloni a Pruzis occisi sunt, et a Ruthenis furore gladii interfecti, et a fossoribus auri mactati miserabiliter interierunt (FRB II, s. 283). Další etapa exploatace zlatých ložisek nastává v našich zemích v raném středověku (ŽEMLIČKA 1997, 163, 308). V 11. a 12. století mohl být přísun drahých kovů pro spotřebu českých elit zajišťován i formou kořisti z válečných výprav, případně formou poplatků a darů (ŽEMLIČKA 1997, 163). Jinou možností bylo získávání zlata z místních zdrojů. Archeologicky je exploatace zlata v raném středověku prokázána na jihu Čech. Do 12. století je datován vznik některých sejpů na již zmiňované lokalitě Modlešovice. Otázkou zůstává možné starší slovanské rýžování sekundárních zdrojů. V jižních Čechách, respektive ve středním Pootaví existuje prostorová vazba slovanského osídlení století na rýžoviště zlata (KUDRNÁČ 1976, 9). Pomístní názvy typu Zlatá hora, Zlatý potok atd. jsou spojovány s exploatací zlata Slovany (KUDRNÁČ 1976, 9). Rýžování zlata v století je uváděno v Pootaví u Čáslavína, Sudoměřic, Modlešovic a Horažďovic. S rýžováním zlata jsou spojovány počátky města Písku, poblíž rýžovišť vznikly Strakonice, Týn nad Vltavou, Sušice a snad Volyně (MAJER 2004, 36). Ložiska zlata v Jeseníkách byla využívána již v pravěku (viz výše), další vlna rýžování nastala v prvních desetiletích 13. století. Více informací máme z polské strany hor z lokalit Złotoryja, Lwówek Śląski, Želiszów a Głuchołazy, nicméně doklady o rýžování pocházejí i ze strany české. S rýžováním zlata jsou spojeny počátky Uničova, z Rýmařova pochází nález rýžovnického promývadla datovaného do 1. poloviny 13. století (MALEC NOVÁK KAVALÍR 1985; NOVÁK ŠTĚPÁN 1985). Geochemickými rozbory bylo prokázáno, že v 10. století byla exploatována zlatá ložiska na Kutnohorsku v prostoru mezi Labem, Sázavou, Doubravkou a Šemberou. Ložiska v tomto prostoru byla četná, i když rozsahem ne příliš velká. Díky technicky nenáročné exploataci mohla tak představovat poměrně významný zdroj příjmů zde sedících Slavníkovců. Není vyloučeno, že právě existence zdroje drahého kovu byla jedním z více příčin, které vedly až k dramatickému vyvrcholení roku 955. Vyvrácení Libice by tak bylo možné interpretovat jako loupežné přepadení, kde cílem útočníků bylo mimo jiné i zlato získávané z místních zdrojů (ŠREIN ŠŤASTNÝ ŠREINOVÁ KRÁLOVÁ STARÝ 2006, ). Z lokalit Libice nad Cidlinou a Oldříš pocházejí fragmenty keramiky se sklovitým povrchem, v některých z nich byly zataveny kuličky zlata. Jedná se o zlomky běžné kuchyňské keramiky, datované rámcově do století (ŠREIN ŠŤASTNÝ ŠREINOVÁ KRÁLOVÁ STARÝ 2006, 151; za 143

144 poskytnutí a upřesnění informací děkuji Mgr. J. Maříkovi, Ph. D. z archeologického ústavu AV ČR v Praze). Využití běžné kuchyňské keramiky (tedy ne speciální keramiky technické, tyglíků) při procesech shánění či při prubířských testech je známo při manipulaci s drahými kovy i z jiných srovnatelných lokalit v zahraničí (např. SÖDERBERG 2004), ale i například z lokality Jihlava Staré Hory. 144

145 Techniky exploatace a odhad produkce Doklady exploatace zlata rýžováním sekundárních ložisek zlata jsou tzv. sejpy (sejp je mohylovitý útvar, pahorek, který vznikl nasypáním vytěženého propraného materiálu). Ve fázi prospekce a zjišťování kovnatosti se při rýžování uplatňovaly rýžovnické misky. Pokud bylo naleziště uznáno jako rentabilní a bylo přistoupeno k těžbě, misky ustoupily rýžovnickým žlabům a splavům. V případě těžby sekundárních zdrojů z potočních teras se nejednalo o nekomplikované promývání zlatonosného písku, ale rozsyp/náplav se mohl skládat z hrubšího materiálu (hlína, jíl, hrubší kameny). V tom případě rýžování je pouze součástí exploatačního procesu, na jehož počátku byla těžba zrudněného náplavu či rozsypu (JANGL 1985, 89). V případě získávání cínu se uvádí, že byly rýžovány nejen sekundární zdroje, ale pokud to terénní situace umožnila, mohly být rýžovány i rozložené výchozy primárních zdrojů (JANGL 1985, 92). V pravěku a v raném středověku se předpokládá exploatace bonanz (tzv. hnízda nebo kapsy zlata, vznikající v mělčích vodách u břehů zlatonosných vodotečí). Bonanzy obsahovaly značné množství zlatonosného písku, pravděpodobně i zlatinky větších rozměrů. Při exploataci bonanz není nutné hloubit větší jámy a tím proto odpadá vznik sejpů, jakožto druhotného jevu provázejícího tuto činnost (KUDRNÁČ 1982, 477). Na sklonku raného středověku dochází k důležité změně, nesoucí sebou i změnu ve způsobu exploatace sekundárních zdrojů zlata. V pozdní době hradištní měly být totiž vyčerpány zlatonosné bonanzy. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k těžbě štěrkopísků mimo vodní řečiště. Tím mělo dojít k nárůstu počtu vzniklých sejpů (KUDRNÁČ 1982, 477). V 13. a 14. století nastává hlavní etapa podzemní těžby. Průměrný denní výtěžek se uvádí až několik gramů zlata. V druhé polovině 13. století a v 14. století hloubka těžebních prací dosahovala srovnatelných hloubek se stříbrnými doly Od 16. století je podzemní exploatace zlata již v úpadku (MAJER 2004, 40). Produkce zlata se odhaduje na tun zlata získaného z rýžovišť a 39 tun zlata získaného exploatací primárních ložisek. Celková produkce zlata je tedy odhadována na tun zlata (MORÁVEK a kol. 1992, 15). 145

146 Odhad množství exploatovaného zlata v českých zemích. 1- produkce z rýžovišť, 2- produkce z hlubinné těžby primárních ložisek (podle MORÁVEK a kol. 1992) Podoba rýžovnických pracovišť Informace o vzhledu rýžovnických pracovišť v období renesance nám přináší dílo jáchymovského všestranného učence (povoláním lékaře) Georgia Agricoly De re metallica libri XII, které vyšlo poprvé roku K dispozici máme také vyobrazení z mladších období, z doby zlaté horečky na Aljašce disponujeme dokonce fotografickou dokumentací. Vzhled rýžovnických pracovišť si za dlouhá léta zachovává vzhled takřka totožný. Na základě tohoto faktu snad můžeme s jistou dávkou opatrnosti rekonstruovat i vzhled tohoto typu pracoviště v pravěku a raném středověku. Při prospekci a zkoušení výnosnosti naleziště se užívalo rýžovnických pánví. Po zahájení rýžování jsou používány rýžovací splavy, které mohly být pokryty hrubou tkaninou. Propíraný materiál se čeřil hrabicemi (pro 16. století uvádí, s četnými lokálními odlišnostmi G. Agricola). Provoz rýžovnických pracovišť byl ovlivňován několika základními faktory: 1 přístupnost ložisek, 2 rozpojitelnost horniny, 3 jednoduchost dopravy materiálu, větrání a odvodňování, 4 rozsah a velikost propůjček a rýžovišť, 5 sezónnost práce a 6 voda, umožňující úpravu a těžbu (JANGL 1985, 104). Kromě faktoru 4, o kterém nemáme pro sledované období zcela žádné informace, můžeme ostatní aplikovat i na pravěk a raný středověk. Pro archeology vyplývá jeden základní fakt: drtivá většina vybavení rýžoviště se skládala z nadzemních konstrukcí, většinou zhotovených z organických materiálů. 146

147 Různé typy rýžovnických pracovišť vyobrazených v díle G. Agricoly (převzato z JEŽEK HUMMEL 2001) 147

148 Rýžování zlata v Rýnu u Karlsruhe na akvarelu Johanna Michael Voltze (1823). Převzato z FRÖHLICH Rýžování zlata v Otavě u Radešova (1888). Snímek z archivu Muzea Šumavy v Sušici, převzato z FRÖHLICH

149 Zlatonosné oblasti na Českomoravské vrchovině Na Českomoravské vrchovině jsou tři hlavní oblasti s výskytem zlata: Humpolecko, Pacovsko a Želetavsko. V následujícím textu bude věnována pozornost pouze dvěma prvním oblastem, Želetavsko již do tématu práce z geografického hlediska nespadá. 149

150 Výskyt zlata ve sledované oblasti. Podle MORÁVEK a kol

151 Humpolecká zlatonosná oblast Humpolecké ložisko je tvořeno územím Trucbaba Humpolec- Orlík (LITOCHLEB 1992). Humpolecká zlatonosná zóna probíhá od Želiva a Kletečné přes Humpolec k Lipnici nad Sázavou. Zlato bylo v minulosti získáváno z náplavů Hejnického potoka a jeho přítoků od Hněvkovic a Velkého Rybníka přes Kletečnou k Hrobskému mlýnu; u Kletečné na vodotečích přitékajících od Hněvkovic a Velkého Rybníka; na Želivce u Valchy a Bělského mlýna; na Pstružném potoku mezi Kejžlicemi a Čejovem; a na severozápadním svahu vrchu Orlík (LITOCHLEB SZTACHO 1977). V současné doby jsou zachovány doklady staré exploatace zlata v podobě jednak sejpů, jednak v podobě průzkumných, popř. těžních jam (k problematice souhrnně LITOCHLEB SZTACHO 1977). Velmi výrazně jsou dochovány rýžovnické sejpy na katastru Petrovic, poblíž lokality Valcha. Sejpy jsou vázány na oba břehy bezejmenné vodoteče. Výskyty Au- mineralizace a distribuce snosových anomálií zlata a scheelitu v oblasti Humpolce (podle LITOCHLEB 1981, převzato z MORÁVEK 1992). 1- výskyty Au- zrudnění převážně ložního charakteru; snosové oblasti podle šlichové prospekce; 2 zlato; 3- scheelit; 4- krystalinické horniny moldanubika; 5 ortoruly; 6 granitoidy centrálního moldanubického plutonu; 7 hranice migmatizace. 151

152 Lokalita Petrovice Valchy, pravděpodobné Petrovici listiny Honoria III. z roku Nedatované rýžovnické sejpy v blízkosti bezejmenné vodoteče. Na pravém dolním snímku relikty dobývek ve svahu. Foto P. Hejhal,

153 Lokalita Orlík Štůlny. Nedatované dobývky zlata. Foto P. Hejhal, březen

154 Nedatované rýžovnické sejpy na katastru obce Vřesník u Želiva. Foto F. Kocman, leden Vřesník (Wreznik) je zmíněn v listině papeže Honoria III. roku 1226 jako majetek želivských premonstrátů. 154

155 Pacovská zlatonosná oblast Jedná se o území Pacov Zlátenka Nová Cerekev Lidmaň (LITOCHLEB SEJKORA 2005, ). V oblasti jsou zastoupeny primární i sekundární ložiska zlata. Situace známých primárních a sekundárních lokalit zlata a archeologických nálezů na území mezi Pacovem a Novou Cerekví (mapa i popisky podle LITOCHLEB SEJKORA 2005). 1 snosová území do aluviálních rozsypů (podle regionální šlichové prospekce GI Jihlava). 2 rýžoviště v aluviálních a deluviálních rozsypech podle literatury a terénních revizí. 3 těžba (průzkum) na primárních lokalitách: A: Zlátenka kóta; B: Zlátenka Jistebný; C: Útěchovičky Bečanův mlýn. 4 poznatky archeologického výzkumu: 1: těžební areál sz od Lidmaně; 2: nálezy středověké keramiky v prostoru rýžovišť; 3: nálezy laténské keramiky u Moravče; 4: depot zlatých laténských statérů u Leskovic. 5 průběh rozvodí říček Trnavy a Hejlovky. 155

156 Lokality s nálezy z mladšího pravěku a prostorovým vztahem k nalezištím zlata V současné době známe nálezy k mladších období pravěku ze čtyř katastrů (celkově pět poloh), které vykazují prostorovou vazbu k nalezištím zlata. Čejov (PE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: stěhování národů; LOKALIZACE: katastr Čejov ; OKOLNOSTI NÁLEZU: ---; NÁLEZ: spona; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: za informaci o nálezu děkuji Bc. V. Simotovi, Městské muzeum Antonína Sovy Pacov; LITERATURA: nepublikováno. Leskovice (PE): KATEGORIE: depot; DATACE: doba laténská; LOKALIZACE: na okraji lesa, parc. č. 536; OKOLNOSTI NÁLEZU: objeveno roku 1923 při odvodňování prameniště; NÁLEZ: depot zlatých mincí (snad 27 kusů, bezpečně doloženo 9 kusů). 8 statérů mušlovitého typu, 1/8 statéru mušlovitého typu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní muzeum Praha a Muzeum Vysočiny Pelhřimov; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: DOBIÁŠ 1926, 1-7; FRÖHLICH 1994, ; FRÖHLICH 1999, 104; MILITKÝ 1995, 35-36, tab. 1:3-10 Řečice (PE): KATEGORIE: artefakt; DATACE: ---; LOKALIZACE: u rybníka Kamenná trouba; OKOLNOSTI NÁLEZU: -- -; NÁLEZ: kadlub; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: nález nedochován, zaznamenán v inventáři sbírky Městského muzea v Ledči nad Sázavou; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 105. Želiv (PE): Pravěké artefakty pocházejí z několika poloh: řeka Želivka (Želiv 01), klášter (Želiv 02), ostroh nad soutokem (Želiv 03). Želiv 02 (areál kláštera): KATEGORIE: sídlištní vrstva; DATACE: doba halštatská; LOKALIZACE: areál premonstrátského kláštera; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, 1995; NÁLEZ: halštatská sídlištní vrstva datovaná keramikou; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum České Budějovice; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104; THOMA 1997,

157 Želiv 03 (ostrožna nad soutokem Želivky a Trnávky): KATEGORIE: artefakt; DATACE: doba laténská; LOKALIZACE: před klášterem, na ostrožně nad soutokem Želivky a Trnavy; OKOLNOSTI NÁLEZU: nalezeno před rokem 1933; NÁLEZ: 1/8 statéru mušlovitého typu; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Národní muzeum Praha; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: FRÖHLICH 1999, 104; MILITKÝ 1995, 39, TAB. 2:2. Roku 1995 byla v průběhu archeologického výzkumu želivského kláštera odkryta sídlištní vrstva z doby halštatské (THOMA 1997, ). Laténské období reprezentuje nález 1/8 mušlovitého statéru z katastru Želiva, objevený na ostrožně nad soutokem řek Želivky a Trnávky (FRÖHLICH 1999, 104). Dalším laténským nálezem je depot 27 zlatých keltských mincí z mladší a pozdní doby laténské (zachovalo se pouhých 9), známých jako duhovky, nalezených u Leskovic roku 1923 (WALDHAUSER 1985; VESELÝ 1990; FRÖHLICH 1994, 1999, 104; MILITKÝ 1995). Z katastru Leskovic, mezi Leskovicemi a Moravčí, bývá uváděn také nález souboru laténské keramiky z horizontu latén LC/D. Nález bývá interpretován jako doklad sídliště s možnou souvislostí s těžbou zlata (WALDHAUSER 1985, 1987, 2001). Podle jiných autorů se ovšem jedná o keramiku vrcholně středověkou (FRÖHLICH 1999). Vrcholně středověká keramika z 13. a 14. století se na lokalitě skutečně vyskytuje. Z tohoto důvodu je nutno k případné spojitosti sejpů a laténských rýžovnických aktivit v lokalitě Zlátenka přistupovat se značnou obezřetností. Ojedinělý je nález bronzové spony z katastru Čejov u Humpolce. Artefakt je možno datovat na sklonek stěhování národů (nepublikováno, fotografii nálezu a informace poskytl Bc. V. Simota, Městské muzeum Antonína Sovy Pacov). Zajímavým, ale již neověřitelným dokladem lidské přítomnosti v pravěku (?) je licí forma neznámého stáří a vzhledu z katastru Řečice (FRÖHLICH 1999, 105). 157

158 Situace v 12. a 1. polovině 13. století Další doklady osídlení zlatonosných oblastí pocházejí až z 12. století. Nejdůležitější kolonizační aktivity jsou spojeny s aktivitami želivského kláštera (v letech benediktini, od roku 1149 premonstráti). Kolonizace želivského kláštera zasáhla do roku 1226 i oblasti s výskytem a dosud nedatovanou exploatací zlata. Otázkou je, nakolik ložiska zlata ovlivnila počátky, respektive rozvoj Humpolce. První písemná zmínka o Humpolci je ve falzu, vztahujícím se k roku 1219 (CDB II, č. 374, s. 410). Falzum mělo vzniknout ještě v první polovině 13. století a v případě existence Humpolce mu snad můžeme věřit (zmíněná listina měla být sepsána in Gumpoldis). Roku 1233 ve městě existoval kostel sv. Mikuláše. Rýžoviště zlata se zřejmě nacházela přímo v prostoru města (LITOCHLEB SZTACHO 1977, 268). Nápadná je i koncentrace vodních rezervoárů ve městě, zachycená na prvním vojenském mapování. Spojit počátky jejich existence s rýžovnictvím je sice lákavé, nicméně v současné době nepodložené. Archeologický výzkum sídlištního areálu, východně od kostela sv. Mikuláše zachytil zbytky čtyř pecí, jejichž funkce nebyla dosud identifikována. Není vyloučeno, že jde o pece využívané v metalurgických procesech. Situace byly datovány do 2. poloviny poloviny 14. století (HEJHAL 2004a, HEJHAL HRUBÝ 2005). Humpolec na 1. vojenském mapování. Patrná síť vodních rezervoárů v intravilánu. Převzato z ( Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně). 158

159 K roku 1252 je zmiňován mincmistr v Humpolci (Heinrico magistro monetae in Gumpolz), jehož úloha je spatřována v kontrole těžby zlata (DOLEŽEL 2004, 411). Otázkou ovšem je, v jaké fázi exploatace zlata na Humpolecku pana Jindřicha listina zachycuje. Představu probíhající zlaté horečky poněkud narušuje fakt, že následujícího roku (1253) se želivský klášter zbavuje majetku v Humpolci a prodává ho křižovníkům s červenou hvězdou. Můžeme se snad domnívat, že na počátku 50. let 13. století hlavní etapa dobývání zlata již odezněla. V oblasti Pacov Zlátenka Nová Cerekev - Lidmaň je situace na přelomu raného a vrcholného středověku ještě méně jasná. Prokazatelně zde probíhala těžba zlata ve vrcholném středověku, písemnými prameny je těžba doložena ve 14. století. Archeologické doklady středověké exploatace zlata mohou představovat fragmenty keramiky z století, objevené v sejpech u Červeného mlýna u Eše (SIMOTA 1992a) a Moravče (BENEŠ 1979). Žádné doklady staršího rýžování zlata v současné době nemáme. 159

160 4. 5. Otázka potenciálních dvorců (dvorů) ve sledované oblasti Zeměpanské dvorce tvořily významnou součást správního aparátu románských Čech. Tuto roli přebíraly dvorce převážně v oblastech bez hlavních hradských středisek (ŽEMLIČKA 2002, 47). Dvorce byly často využívány pro přechodný pobyt knížete a družiny při cestách, respektive k pobytu majitelů z řad církevních či z řad rané pozemkové šlechty. S tím souvisí i jejich časté umístění na zemských cestách (ŽEMLIČKA 2002, 158). V případě Českomoravské vrchoviny 12. století nelze podceňovat funkci vojensko-strategicko-strážních lokalit na zemské hranici. Ve sledované na české straně českomoravské vrchoviny existují indicie, na základě kterých se můžeme předpokládat existenci tří dvorců ve 12. století. Archeologický výzkum zatím žádný z nich nedoložil. Jedná se o lokality na katastrech Červená Řečice (okres Pelhřimov), Větrný Jeníkov (okres Jihlava) a Želiv (okres Pelhřimov). Další skupinou lokalit, kde přítomnost sídla typu dvorec nelze vyloučit jsou lokality reprezentované románskými kostely s tribunou. Pokud by bylo učiněno rovnítko mezi existencí tribuny a nedalekým sídlem vlastníka kostela (viz MENCL 1965), počet dvorců by na sledovaném území opět narostl. Na české straně českomoravské vrchoviny mají tribunu kostely v Pařížově (okres Chrudim), Pošné (okres Pelhřimov), Rynárci (okres Pelhřimov), Chřenovicích (okres Havlíčkův Brod), pravděpodobně v Chotěboři (okres Havlíčkův Brod), a snad v Libici nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod) 34. Jak již bylo řečeno výše, jedná se o lokality hypotetické, v pramenech přímo nejmenované, archeologicky nedoložené. Následující řádky nechť jsou tedy chápány jako prvotní krok k dalšímu výzkumu, jako formulace hypotézy, která bude v budoucnosti vyvrácena či potvrzena. 34 Výčet lokalit doplňuje ještě potenciální dvorec na katastru Ledče nad Sázavou. Úvahy o jeho existenci se v literatuře objevily, z tohoto důvodu je zařazen i v tomto textu. Také v případě Ledče nad Sázavou se uvažuje o vlastníkovi z řad rané šlechty. Jeho existence je odvozována de facto pouze od hypotetického stáří kostela, blíže viz kapitola o předlokačních aglomeracích. Neprůkazné. 160

161 Předpokládané dvorce. 1. Červená Řečice (okolo 1144), 2. Želiv (před 1144?), 3. Větrný Jeníkov (1149). Kostely s relikty tribuny. 1. Chotěboř (okres Havlíčkův Brod), 2. Chřenovice (okres Havlíčkův Brod), 3. Libice nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod), 4. Pařížov (okres Chrudim), 5. Pošná (okres Pelhřimov), 6. Rynárec (okres Pelhřimov). 161

162 Co je to dvorec? Pod pojmem dvorec rozumíme zřetelně vymezený okrsek se souborem obytných a hospodářských budov, v některých případech doplněný i sakrální stavbou (BENEŠOVÁ 1994, 84; KLÁPŠTĚ 2005, 42). Nejstarší dosud známé dvorce z našeho prostředí byly vázány na opevněná centra střední doby hradištní (např. Budeč, Ostroměř, Pohansko u Břeclavi, Pražský hrad). V období mezi 11.- počátkem 13. století počet dvorců narůstá. Pracovně (a s vědomím slabin tohoto dělení) byly vymezeny čtyři kategorie tohoto typu sídelní struktury (BENEŠOVÁ 1994, 84-85). 1) Dvorce prostorově vázané na starší hradištní dvorce (Kouřim, Pražský Hrad). 2) Dvorce knížecího či církevního založení, mimo areály raně středověkých hradů (Jezbořice, Vysoké Chvojno) 3) Dvorce umístěné v podhradí správních hradů. Jejich vlastníci jsou knížecí úředníci, správci, kasteláni... 4) Venkovské dvorce rané pozemkové šlechty. Často je problematika tohoto typu sídla spojována s románskými tribunovými kostely. Dále v textu pojednávané lokality můžeme řadit do kategorie 2 a Dvorce a archeologie Jak již bylo mnohokrát zmíněno, archeologický výzkum památek datovaných do doby před polovinu 13. století je na Českomoravské vrchovině zatím v období skromných začátků. V případě archeologického výzkumu dvorců z poloviny 13. století v rámci republiky můžeme konstatovat, že výzkum již jistou tradici má. Průkopnická díla provedl především A. Hejna, a to jak v obecnější rovině, tak i archeologickými výzkumy hlavně na lokalitách Chvojen a Týn nad Vltavou (HEJNA 1957; 1961, 1965, 1976, 1977; 1983). Nověji byly zkoumány také další lokality tohoto typu: Radunice (MEDUNA 1997), Radomyšl (NECHVÁTAL 1999), Vysoké Chvojno (BENEŠOVÁ 1994), případně lokality na Mostecku (KLÁPŠTĚ 1994). Odkryvy tohoto typu památek na Českomoravské vrchovině by k problematice jistě přinesly významné informace. V případě lokality Želiv však zřejmě zbytky dvorce u kostela sv. Petra a Pavla zničil vrcholně středověký až současný hřbitov. Větší potenciál snad ukrývá nádvoří Červenořečického zámku, případně blíže neznámé místo v intravilánu Větrného Jeníkova. 162

163 Želiv (okres Pelhřimov) DATACE: 1. polovina 12. století; LOKALIZACE: GPS 49 31'45.419"N, 15 13'0.973"E (okolí bodu); LITERATURA: FRB II, s ; DOBIÁŠ 1927, 23. O dvorci na katastru Želiva se dozvídáme roku 1144 z listiny císaře Konráda III., kterou urovnává spor mezi pražským a olomouckým biskupstvím o dvorec Podivín s mincovnou. Ten získal olomoucký biskup, jako náhrada je pražskému biskupovi přiřčeno predium Selev et omnia (CDB I, č. 138, s. 142). V literatuře bývá slovo predium překládáno jako statek (DOBIÁŠ 1927, 25), případně ovšem obecněji jako majetek (VELÍMSKÝ 1998, 115). Nepřímým dokladem o existenci osídlení (tedy ne přímo dvorce) v Želivu je listina knížete Soběslava II., které vymezují hranice újezdu, který je později, v listině knížete Bedřicha nazván Svatavin. V Soběslavově listině je uvedeno...termini supradicti circuitus sunt: ab oriente Zazaua, a Seleu fluvius Liube cum ipso fluvio ab occidente antiqua via, que conducit ad Seleu (CDB I, č. 287, s. 253). Kostel sv. Petra a Pavla. Foto P. Hejhal. Dvorec bývá tradičně kladen do blízkosti původně románského kostela sv. Petra a Pavla, přibližně 100 metrů východně od konventního kostela Panny Marie. Stavba je situována na mírném svahu se sklonem k západu. Není vyloučeno, že kostel tvoří zbytek původního knížecího dvorce. 163

164 Kronikář Jarloch ovšem výslovně uvádí jako stavitele kostela sv. Petra prvního želivského opata Reginarda (FRB II, s. 487). Kostel by tedy vznikl až po roce Archeologický výzkum v okolí kostela odkryl kostrové pohřebiště. Hroby byly zachyceny mezi konventem a kostelem sv. Petra a Pavla a dále jižně od presbytáře kostela P. Marie (THOMA 1997). 164

165 Červená Řečice (okres Pelhřimov) DATACE: 1. polovina 12. století; LOKALIZACE: GPS 49 30'37.074"N, 15 10'41.529"E (okolí bodu); LITERATURA: BÖHM 1926, 48; DOBIÁŠ 1927, 181. Další dvorec předpokládáme na katastru Červené Řečice (okres Pelhřimov). Oblast přešla roku 1144 ze zeměpanských rukou do držení pražského biskupa. Předpokládaný dvorec se nacházel v místech dnešního červenořečického zámku. Lokalita je situována nad levý (severní) břeh Řečického potoka, v nadmořské výšce cca 450 m n. m. Stavební úpravy spojené s budováním a opravami hradu a posléze zámku setřela jakékoli viditelné stopy po starším osídlení. Při stavebních úpravách (kopání desky pro hromosvod) v prostoru zámeckého nádvoří byly roku 1924 narušen kostrový hrob vybavený esovitou záušnicí. Esovitá záušnice byla zhotovena z bronzového drátu o síle 1,3-2,2 milimetru, průměr záušnice je 50 milimetrů (BÖHM 1926, 48). Na základě toho bylo přistoupeno k zjišťovacímu archeologickému výzkumu, který byl realizován roku 1925 Státním archeologickým ústavem pod vedením J. Böhma. Byly vytyčeny tři sondy. První dvě byly situovány na první nádvoří, třetí sonda na druhém nádvoří. Sonda 1 před vchodem do kůlny u hlásky. V těchto místech byly již dříve narušeny kostrové hroby. Sonda 2 byla umístěna v severovýchodním rohu prvního nádvoří. Sonda 3 byla položena na druhém nádvoří, od třetího pilíře severního traktu směrem východním (BÖHM 1926, 47). Hrob 1: Hrob se nacházel v sondě 1, 25 centimetrů pod úrovní terénu. Tělo bylo orientováno západ - východ, natažená poloha na zádech. Hrob byl narušen mladším výkopem (BÖHM 1926, 47). Hrob 2: Hrob se nacházel v sondě 1, nalevo od hrobu 1 (BÖHM 1926, 47). Hrob 3: Hrob se nacházel v sondě 3. Tělo bylo orientováno západ východ, v natažené poloze na zádech. Pravá ruka byla položena na pánvi (BÖHM 1926, 47). 165

166 Hrob 4: Hrob se nacházel v sondě 3. Tělo bylo orientováno západ východ, v natažené poloze na zádech. Pravá ruka a část žeber byla narušena hrobem 3. Na levé straně lebky byla nalezena bronzová esovitá záušnice. Síla drátu je 1,5-2 milimetry, průměr záušnice je 50 miilmetrů. Za hlavou byl kolmo umístěn kámen, který pravděpodobně patřil k úpravě hrobové jámy. Kámen je plochý, vysoký centimetrů, na bázi široký 21 centimetrů. Na horní straně je otesaný do mírného oblouku. Byl umístěn tak, že nad povrch hrobové jámy nezasahoval. Jako náhrobní kámen tedy nesloužil (BÖHM 1926, 47). V sondě 2 byly nalezeny lebky dvou koster, které zasahovaly mimo hranice sondy. V sondě 3 byly nalezeny 3 lebky z druhotně narušených pohřbů (BÖHM 1926, 47). Hroby nalezené na nádvoří zámku v Červené Řečici lze datovat pouze pomocí esovitých záušnic. Obecně se usuzuje na druhou polovinu 12. století, tedy období prokazatelných počátků kolonizace tohoto kraje. Na základě výsledků výzkumu byl vysloven předpoklad existence opevněného areálu zhruba v hranicích obvodu vrcholně středověkých hradeb. Původnímu značně členitějšímu reliéfu dominoval skalní výchoz, ještě dnes mírně patrný v centru zastavěné plochy. Součástí tohoto sídla bylo pohřebiště, zachycené na obou nádvořích (BÖHM 1926, 48; DOBIÁŠ 1927, 181). Budovy panského sídla by se nacházely v jižní části dnešního zámeckého areálu, jižně od pohřebiště. Otázkou zůstává existence kostela, který bychom na majetku patřícímu od roku 1144 pražskému biskupovi mohli předpokládat (DOBIÁŠ 1927, 181). O vzhledu a struktuře tohoto sídla nemáme v současné době žádné informace. Na základě umístění pohřebiště v severní části zámku můžeme předpokládat budovy dvorce v jižní části zámeckého areálu, směrem k hraně nad nivou Řečického potoka. Červená Řečice, druhé nádvoří. V těchto místech bylo objeveno pohřebiště s esovitými záušnicemi. Foto P. Hejhal, únor

167 Větrný Jeníkov (okres Jihlava) DATACE: 1. polovina 12. století; LOKALIZACE: intravilán Větrného Jeníkova; LITERATURA: FRB II, s. 490; HEJHAL 2009 (v tisku). Indicií k úvahám o existenci dvorce pro nás v tomto případě je zmínka kronikáře Jarlocha, že olomoucký biskup Jindřich Zdík trávil v Jeníkově roku 1149 svátek Narození Páně (FRB II, s. 490). Proč trávil olomoucký biskup vánoční svátky v místech poněkud odlehlých od hlavních zemských center, a vlastně i svým způsobem na samém okraji tehdejší oikumeny? Jarloch vysloveně uvádí, že Jindřich Zdík chtěl Narození Páně strávit v Jeníkově, kde měl k dispozici bohaté zásoby. Tím lze vyloučit případné spekulace o tom, že biskupovým cílem byla jiná lokalita na kterou z nějakého důvodu nedorazil. Z českých kronik jsme poměrně dobře informováni o místech, kde trávili vánoce v 11. a 12. století čeští prominenti. Jedná se buď o lokality centrálního významu (Žatec, Praha, Plzeň), nebo naopak o lokality ležící spíše na okraji osídlené oikumeny (Zbečno, Vysoké Chvojno, Živohošť) 35. Pro srovnání s Jeníkovem lze použít lokality okrajové - Zbečno (Stibecna, Stebecna, villa, FRB II, s. 146, 191), Vysoké Chvojno (Chwoyno, curtem, FRB II, s. 231) a Živohošť (Siwohost, villa, FRB II, s. 234). Jde o typ lokality knížecího či církevního založení, prostorově nezávislé na hradištních areálech. Vedle hospodářsko-správní funkce mohly být i místem příležitostných pobytů knížete či církevních hodnostářů (BENEŠOVÁ 1999, 85). Kde vlastně slavil olomoucký biskup toho roku vánoční svátky? Shoda totiž nepanuje již v tom základním, tedy kam lokalizovat onen Jarlochův Jeníkov. Možné jsou v zásadě lokalizace dvě, Golčův Jeníkov (okres Havlíčkův Brod) a Větrný Jeníkov (okres Jihlava) přičemž obě varianty mají své zastánce 36, případně problém dvou možných lokalizací řešen vůbec není (NOVOTNÝ 1913, 836) kníže Břetislav II. trávil Vánoce v Žatci (FRB II, s. 143) kníže Břetislav II. trávil čas před Vánocemi ve Zbečně, kde se zabýval lovem. 20. prosince 1100, při návratu z lovu byl přepaden a těžce zraněn. Zranění podlehl v noci na 22. prosince. Přítomen byl i pražský biskup Heřman (FRB II, s ) Vladislav I. trávil Vánoce v Plzni, původně to mělo být v Hradci Králové (FRB II, s. 166) Vladislav I. trávil Vánoční svátky ve Zbečně, byl zde přítomen až do Tří králů. Pak onemocněl a nechal se převézt na Vyšehrad (FRB II, s. 191) olomoucký biskup Jindřich Zdík a pražský biskup Jan I. slavili Boží hod v Praze (FRB II, s. 227) kníže Soběslav I. byl okolo vánoc na dvorci Chvojno (Vysoké Chvojno, okres Hradec Králové). Kanovník vyšehradský uvádí rok 1140 (FRB II, s. 231) kníže Vladislav II. slavil Vánoce v Živohošti. Kanovník Vyšehradský tuto událost klade do roku 1141 (FRB II, s. 234). 36 Větrný Jeníkov (DOBIÁŠ 1927, 20; TUREK KOPÁČ 1946, 207), Golčův Jeníkov (FIALA 1957, 144, 226; SEDLÁČEK 1900, XII/272). 167

168 Důležitou indicií pro lokalizaci Jeníkova je přítomnost premonstrátů želivského konventu, které za Jindřichem Zdíkem vyslal o vánocích 1149 opat Gotšalk. Toponymum Jeníkov se dále v pramenech objevuje opět ve vztahu k želivským premonstrátům. Roku 1226 vydal papež Honorius III. listinu, která stvrzuje majetky kanonii v Želivu (CDB II, č. 281, s ). Mezi lokalitami je zmiňován Genikow (Hodiegow et Genikow usque ad flumen de Otwirna). Tento Genikow lze beze vší pochybnosti ztotožnit s dnešním Větrným Jeníkovem. Lze předpokládat, že Jarlochův Ihenikow z roku 1149 a Honoriův Genikow z roku 1226 jsou jednou lokalitou. Jindřich Zdík tedy slavil narození páně roku 1149 na území dnešního Větrného Jeníkova (okres Jihlava). Nebudeme snad daleko od pravdy, vyslovíme-li domněnku, že také ve Větrném Jeníkově stál pravděpodobně roku 1149 dvorec, který mohl poskytnout olomouckému biskupovi a jeho doprovodu potřebné zázemí. Další otazník představuje existence kostela. Ten předpokládá Novotný (NOVOTNÝ 1913, 722). Na knížecím dvorci ve Zbečně kostel zřejmě stál. Jak uvádí Kosmas, kníže šel na lov po mši: Postera autem die, quia sancti Thomae apostoli erat vigilia, mane audita missa it venatum, et cum in nocte iam rediret, occurrunt ei ante villam apparitores cum laternis et facibus (FRB II, s Nejnověji k událostem ve Zbečně ŽEMLIČKA 2003, ). Potvrdit či naopak vyvrátit tuto domněnku může přinést zřejmě jen případný archeologický výzkum v intravilánu obce. O Vánocích 1149 byli v Jeníkově přítomni u biskupa Jindřicha Zdíka mniši želivského konventu. Zřejmě není jen náhoda, že olomoucký biskup trávil vánoční svátky jen asi 20 km od Želiva, kam toho roku pomohl přivést komunitu premonstrátů. Lze zde spatřovat jasný záměr být v blízkosti svých oblíbených řeholních kanovníků 37. V červnu následujícího roku Jindřich Zdík umírá a je na své přání pohřben v premonstrátském klášteře na Strahově. Želivskému opatu Gotšalkovi před smrtí posílá zdobenou psací destičku ze slonoviny a poroučí svou duši modlitbám jeho a želivských bratří (FRB II, s. 490). 37 Trávit svátky přímo v klášteře nebylo možné, už z toho důvodu, že první zima byla pro konvent velmi náročná (FRB II, s ). Nebylo by tedy únosné hostit přes svátky biskupa a jeho doprovod. 168

169 Větrný Jeníkov s kostelem Panny Marie, pohled od severovýchodu. V levé části snímku vrch Strážník. Foto P. Hejhal, listopad Větrný Jeníkov, pohled od západu. Foto P. Hejhal, listopad

170 Datace a vlastník dvorců Všechny hypotetické lokality se hlásí do 12. století. Eponymní lokalita želivského újezdu existovala před rokem Zřejmě se skrývá pod formulací predium Seleu v listině, kterou roku 1144 vydal v Bamberku císař Konrád III. (CDB I, č. 138, s. 142). Na sklonek čtyřicátých let 12. století je datována zmínka o další lokalitě. V Jeníkově trávil svátky Narození Páně olomoucký biskup Jindřich Zdík roku 1149 (FRB II, s. 490). V případě Červené Řečice slouží jako nepřímá datovací opora nález mladohradištního pohřebiště na nádvoří zámku. Některé hroby byly vybaveny esovitými záušnicemi, které ovšem přesnější chronologické závěry příliš neumožňují, respektive lze je řadit do 11.-počátku 13. století. Datace pohřebiště do 12. století, objevující se v literatuře, je zvolena na základě existence relace z roku Nakolik je tato datace pohřebiště problematická je zřejmé, nicméně je faktem, že ve čtyřicátých letech 12. století kolonizace regionu již skutečně probíhala (CDB I, č. 138, s. 142), a od roku 1144 se Červená Řečice stává centrem zdejších držav pražského biskupství. Otázkou zůstává vlastník těchto (hypotetických) dvorců. V případě Želiva se to zdá být jednoznačné původním vlastníkem území před rokem 1144 byl český kníže. Dvorec by tak byl ideální etapovou lokalitou na cestě z Čech na Moravu, umístěným na želivské (antiqua via, que conducit ad Seleu, CDB I, č. 287, s ) či případně humpolecké cestě (ta je výslovně zmíněna až k roku 1233: via Humpolcensis, qua itur in Moraviam, CDB III, č. 43, s ). Zároveň by takto umístěný dvorec mohl plnit správní funkci v dosud ještě velmi málo osídlené oblasti. V případě Červené Řečice přicházejí v úvahu v zásadě možnosti dvě, v souvislosti s dobou výstavby dvorce. Mezi variantou zeměpán nebo pražský biskup se přikláníme k variantě, že držitelem a budovatelem dvorce v Červené Řečici byl až pražský biskup, po roce V případě Větrného Jeníkova se opět nabízejí dvě varianty. Podle první by i v tomto případě byl vlastníkem lokality český kníže. Nelze ovšem vyloučit možnost, že lokalitu na česko-moravském pomezí měl v držení přímo olomoucký biskup Jindřich Zdík, respektive olomoucké biskupství. Připomeňme, že olomoucké biskupství vlastnilo majetky na české straně českomoravské vrchoviny i na jiných místech. V tomto kontextu je zajímavá blízkost předpokládané zemské brány před vstupem do pomezního hvozdu, na katastru obce Branišov. Analogickou situaci známe z oblasti Libického újezda. Také v tomto případě vlastnilo území se zemskou branou na česko-moravském pomezí olomoucké biskupství. Otevírá se tak prostor k úvahám o podílu olomouckého biskupa na zajištění východních hranic českého knížectví ve 40. letech 12. století Známý je případ dvorce v Jezbořicích (okres Chrudim), který začátkem 12. století odkoupil od olomouckých údělníků olomoucký biskup Jan II ( ). Svou polohou na komunikaci mezi Čechami a Olomouckem mohl plnit funkci cestovní stanice (CDB I, 170

171 č. 115, s. 121; ŽEMLIČKA 2002, 158). Dalším biskupovým dvorcem na české straně pohraničního hvozdu je lokalita Lozice u Luže, kam bylo nejnovějším bádáním přesvědčivě lokalizováno přepadení Jindřicha Zdíka roku 1145 (BOLINA 2003). 171

172 4. 6. Církevní instituce jako kolonizační prvek na české straně Českomoravské vrchoviny Nestačilo půdu držet a vlastnit. Rozhodující bylo mít ji osazenou závislými lidmi, aby nesla užitek. Dar lesního újezdu se mohl zhodnotit jeho osídlením, kultivací a zapojením do místní tržní sítě (ŽEMLIČKA 1997, 308). Do postupného osídlování české části Českomoravské vrchoviny od poloviny 12. století významně zasahovaly církevní instituce. Jmenovitě to byla pražské biskupství, vyšehradská kapitula, olomoucké biskupství, benediktinský klášter ve Vilémově, benediktini a posléze premonstráti z Želiva, premonstráti ze Znojma - Louky a konečně řád německých rytířů. Severozápad sledované oblasti, východní Vlašimsko, zasáhla kolonizace strahovských premonstrátů. Vymezení zájmové oblasti, hlavní centra a poloha Jihlavy. 1. Praha, 2. Znojmo, 3. Brno, 4. Olomouc, 5. Jihlava. 172

173 Vyšehradská kapitula Vyšehradská kapitula vlastnila před polovinou 13. století dva územní celky zasahující na Českomoravskou vrchovinu. Byl to Svatavin újezd (snad již od sklonku 11. století) a od první třetiny 13. století újezd Zahrádka Svatavin újezd V 11. století obdržela kapitula, snad skutečně od Svatavy Polské, manželky Vratislava II. území, zvané později v pramenech Svatavin újezd. K roku 1178 byly jeho hranice popsány následovně: Supradicti circuitus termini sunt: ab oriente Zazava; a Seleu fluvius Liube cum ipso fluvio; ab occidente antiqua via, que conducit ad Seleu (CDB I, č. 287, s. 253). Novým bádáním byl pod názvem Liube byl identifikován dnešní Martinický potok. Podobně i pod názvem Zazava byla identifikován tok Želivky (TOMEK 1855, 321). V listině Karla IV. z roku 1352 jsou vyjmenovány lokality, nacházející se na území Svatavina újezdu: Kralovice, Libčice, Šetějovice, Zibřidovice, Děkanovice, Martinice, Tomice, Snět, Podivice, Rapotice (zaniklé Dolní Rapotice, původně severně od obce Sněť), Blažejovice, Vraninec (dnes Vranice), Píšť, Hořice, Dunice, Syrov, Loket, Brzotice, Bělá, Bělčice, Zahrádka, Rapotice, Lichtenfeld, Schönfeld, Lhotice, Třítež, Příseka, Zahradčice a Příseka. Výslovně se jmenují z toho důvodu, že dosud tak nikde nebylo učiněno (TOMEK 1855, 320). Jistou potíž při stanovení hranic újezda představuje jeho západní hranice, v listině vymezena starou cestou vedoucí k Želivu (CDB I, č. 287, s. 253). V každém případě žádná ze zmíněných lokalit na západě nepřekračuje Sedlecký potok (levý přítok Želivky) a jižněji Čechtický potok (pravý přítok Sedleckého potoka). 173

174 Svatavin újezd, lokality zmíněné v listině z roku Západní hranice byla vymezena pomocí lokálního rozvodí. Někde zde můžeme předpokládat průběh staré cesty, vedoucí k Želivu. 174

175 Újezd Zahrádka První zmínka o újezdu Zahrádka je v listinném falzu hlásícím se do roku 1219, které ovšem vzniklo ještě v 1. polovině 13. století: Zaradcham et circuitum eundem cum universis petinenciis, silvis, pratis, aquis, villis (CDB II, č. 374, s ). Z kontextu plyne, že se jedná o tutéž Zahrádku, zmíněnou v listu Karla IV. jako lokalitu na území Svatavina újezda. Východní hranicí újezda, v hranicích vymezených listinou Soběslava II. (CDB I, č. 287, s. 253) byl tok Želivky. Vsi Podivice, Bělá, Bělčice (dnes Bělice), Rapotice (dnes Horní Rapotice) Lichtenfeld (Světlice) a Schönfeld zhruba vymezují rozsah újezda Zahrádka. Roku 1252 uzavírá vyšehradská kapitula smlouvu o kolonizaci území mezi Zahrádkou a Melechovem s Jindřichem, magistrem mince v Humpolci (CDB IV/1, č. 256, s ). Jako výsledek tohoto kolonizačního projektu bývají spatřovány vsi Schönfeld (dnešní Kaliště) a Horní Rapotice (KLÁPŠTĚ 2005, 468). Někdy po roce 1219 bylo kolonizováno území východně od této řeky, a po roce 1252 můžeme mezi Želivkou a vrchem Melechov napočítat již 6, respektive 7 obcí. Východní hranice není příliš jasná. Zde majetky vyšehradské kapituly sousedily s majetky želivských premonstrátů, které ovšem také nejdou všechny bezvýhradně lokalizovat. Újezd Zahrádka, lokality zmíněné v listině z roku eponymní lokalita Zahrádka s románským kostelem sv. Víta. Východní hranice je vedena po lokálním rozvodí. V západním sousedství Svatavin újezd. 175

176 Olomoucké biskupství Významným způsobem se na českomoravském pomezí angažovalo olomoucké biskupství, v námi sledovaném období reprezentované osobností Jindřicha Zdíka 39. Jindřich Zdík stál za uvedením premonstrátů do Želiva roku 1149 a téhož roku trávil vánoční svátky na dvorci ve Větrném Jeníkově, situovaném v jádru pomezního hvozdu, na Humpolecké stezce spojující Čechy s Moravou. Významnou držbu olomouckého biskupství tvoří území Libického újezda Libický újezd Hranice újezda jsou vymezeny následovně: Camenice ex una parte, ex alia via Lubetina, versus Moraviam aqua, quae dicitur Ozzlawa, in Bohemia Palaua (CDB I, č. 158, s.164). Severní hranice újezda, Camenice, byla ztotožněna s řekou Chrudimkou. Palaua byla identifikována jako potok pramenící pod vrchem Spálava (663 m n. m.). Potok se u obce Hranice vlévá zleva do Doubravy. Ozzlaua je zřejmě řeka Oslava, pramenící severně od Matějovského rybníka (katastr Matějov, okres Žďár nad Sázavou), jihozápadně od Žďáru nad Sázavou. Někde na spojnici tohoto prostoru a pramenem Chrudimky u Svratouchu můžeme vytyčit východní hranici Libického újezda. Jižní hranice je tvořena Libickou cestou, procházející na pravém břehu řeky Doubravy. Eponymní lokalitou Libického újezda je Libice nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod). Nachází se v údolí řeky Doubravy, mezi Chotěboří na jihu a hřebenem Železných hor na severu. Přímo v Libici se nachází původně románský kostel zasvěcený sv. Jiljí. Existence stop tribuny nevylučuje blízkost nějakého panského sídla, snad dvorce. Nepřímo na něho poukazuje listina poměrně výjimečného obsahu. V listině, která vznikla mezi lety , si nechává olomoucký biskup Jindřich Zdík u knížete Vladislava II. potvrdit držení Libického újezda (CDB I, č. 158, s.164). Kromě vytýčení hranic tohoto pozemkového celku jsou zde jmenováni lidé, v újezdu žijící, kteří mají za povinnost starat se o provoz na libické cestě (via Lubetina) a zabezpečit, aby se nikdo nekontrolovaně nedostal do země. V latinsky psané listině jsou tito označeni výrazem straz, tedy stráž. Tuto informaci o významu újezdu jakožto pohraničního území doplňuje ještě několik místních toponym. Necelé dva kilometry severozápadně od Libice se nachází kopec jménem Hradiště a asi 1 kilometr severně od Hradiště se nachází obec s příznačným názvem Hranice. Soustavu doplňují lokality Přísečno, Strážný vrch a Střítež, několik kilometrů západně (o lokalitách spojovaných se strážným systémem viz příslušná kapitola). 39 V listině vzniklé po roce 1131, kde jsou vypočítány majetky olomoucké kapituly území Libického újezdu uvedeno není (CDB I, č. 115, s ). 176

177 Pohled na území Libického újezdu od jihozápadu. Severní hranici újezdu tvoří masiv Železných hor. Šipkou označena poloha Libice nad Doubravou s románským kostelem sv. Jiljí. Na snímku vlevo od Libice vrch Hradiště. Foto P. Hejhal, únor Libice nad Doubravou, 2. Chotěboř (orientační bod). Východní hranice újezdu (tedy prostor mezi prameny Oslavy na jihu a Chrudimky na severu) je vedena po rozvodí. 177

178 Benediktinský klášter ve Vilémově Existence kláštera je velmi pravděpodobně doložena k roku 1131, jmenovitě se uvádí Podle Pulkavovy kroniky došlo k jeho založení v roce 1121, a to přičiněním Heřmana a Viléma, hrabat ze Sulzbachu. Jejich existenci dokládá Kosmas k roku 1124 a není vyloučeno, že by mohlo jít o členy družiny Richenzy z Bergu, manželky Vladislava I. Klášter byl poničen v roce 1278 po bitvě na moravském poli, zanikl v roce 1421, včetně dvou kostelů stojících v jeho areálu, totiž konventního kostela sv. Petra a Pavla a farního kostela P. Marie (VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, 685). O majetkových poměrech kláštera od založení do 1. poloviny 13. století informace nemáme. Můžeme předpokládat, že se klášter podílel na kolonizaci oblasti středního Posázaví v okolí Světlé nad Sázavou (ves Světlá s kostelem měla být roku 1207 majetkem vilémovského kláštera, SEIDLER 1887) a na jihovýchodě v povodí Doubravy (ŠIMÁK 1938, ). 178

179 Němečtí rytíři Řád německých rytířů patřil mezi církevní instituce, které zasahovaly do počátků středověké kolonizace sledovaného prostoru již od první třetiny 13. století. S jejich působením jsou spojeny lokality Stará Jihlava a Humpolec. V obou případech se jednalo o patronátní práva ke kostelům, v Jihlavě kostel sv. Jana Křtitele, v Humpolci kostel sv. Mikuláše. Můžeme předpokládat, že řád byl také stavitelem obou těchto kostelů. Roku 1233 prodává řád za sto hřiven statky v Humpolci a několik vesnic v povodí Jihlavy (Podolí, Dobrá, Skrýšov, Bohdaneč a Pozděšín) kanonii želivských premonstrátů, zastoupených opatem Hermannem. Prodej schválil olomoucký biskup Robert, který vyjmenovává i vesnice, platící desátek jihlavskému kostelu. Tyto vsi (Pobikozly, Bořišov, Vicenov, Kozlov, Dobešov, Lhota, Bolemilčice, dvě lokality jménem Ctiboř, Buková, Smrčná a Ždírec) tak také připadly želivskému klášteru. Při prodeji byli němečtí rytíři zastoupeni Hermannem Balkem. Do dění na Českomoravské vrchovině tak opět zasáhla osobnost prvořadého významu. S postavou pruského zemského mistra (frater et magister de domo Tevtonica) Hermanna Balka jsou spojeny vojenské a kolonizační úspěchy řádu v této době dobývaném Prusku. Mezi lety 1230 a 1233 bylo pod jeho velením kolonizováno rozsáhlé řádové území. Zemský mistr Hermann Balk zastupoval v Prusku velmistra řádu Hermanna von Salza, který většinu života trávil v evropských državách řádu. Hermann Balk (a také velmistr řádu Hermann von Salza) umírá roku 1239 (ADAM 1998, 24-25). Balkův pobyt 19. června 1233 ve Vratislavi a následný přesun do Prahy snad lze spojit s verbováním bojovníků na vojenskou výpravu proti Prusům na přelomu let (JAN 1997, 18). Z toho, že v obchodní transakci mezi řádem a želivskými premonstráty figuruje právě toto jméno plyne, že Hermann Balk, jakožto pruský mistr byl nadřízeným zemského komtura Rudgera. Počátkem třicátých let 13. století došlo ke ustavení řádové českomoravské bailie, která byla podřízena pruskému mistrovi. Hermann Balk pravděpodobně také jmenoval zemského komtura Rudgera. Do té doby byly české země pravděpodobně podřízeny mistrovi pro Německo. Z důvodu výhodné geografické polohy na cestě z Pruska do oblasti Středozemního moře a k Benátskému přístavu se stala Českomoravská bailie důležitým článkem v struktuře řádu (JAN 1997, 18) Němečtí rytíři ve Slubickém lese ( ) Počátkem čtyřicátých let 13. století nastává druhé období řádu v českých zemích, které je charakterizováno tím, že donátory řádu se stává kromě panovníka i šlechta. 179

180 Někdy po roce 1239 daroval řádu německých rytířů majetky na Čáslavsku Jan z Polné, syn Zbyslava z Bratčic. Donace byla řádu potvrzena listinou Václava I. z roku 1242 (CDB IV/1, č. 13, s ). Součástí daru byla i ves Drobovice (okres Kutná Hora), kde vznikla záhy jedna z nejvýznamnějších řádových komend na českém území. Pro území Českomoravské vrchoviny je důležitou součástí donace území Slubického lesa: dederit eciam eis silvam, que Zlubichki dicitur, que iacet inter Camenicam et Dubraunicam rivulos et proten ditur a primo exitu seu ortu eorumdem rivvorum per descensum usque ad bona filie sue Anne et usque ad villas Branisow et Marcwartic et usque in Prehod (CDB IV/1, č. 13, s. 75). 1 přibližné hranice Slubického lesa na základě listiny z roku hranice krucemburského majetku v století 3 lokality zmiňované roku lokality krucemburského panství v pozdním středověku a raném novověku. Podle DOLEŽEL Takto výslovně lokalizovaný prostor se nachází mezi řekami Chrudimkou na severu a Doubravou na jihu. Východní hranici můžeme vytyčit přibližně jako linii mezi prameny obou vodotečí. Na západě jsou jako hraniční body zmíněny Branišov, Markvartice a Přechod. Markvartice a Branišov jsou dodnes existující sídla západně a severozápadně od Sobíňova. Lokalitu Přechod 180

181 lze ztotožnit se zaniklým dvorcem v okolí Bílku (DOLEŽEL 2002, 405). Přibližně severojižní osu území tvoří eponymní potok Slubice (vodoteč 3. řádu, levý přítok Chrudimky), pramenící pod severozápadním svahem Křížového vrchu (660 m n. m.). Nadmořská výška území se pohybuje mezi m n.m., některé kóty překračují 800 m n. m. Nadmořské výšky lokalit zmiňovaných v listině Václava I., osídlené k roku 1242 jsou Přechod (Bílek) okolo 550 m n. m., Branišov okolo 520 m n. m., Markvartice okolo 570 m n. m. Nadmořská výška kostela sv. Mikuláše v Krucemburku je přibližně 575 m n. m Hrad křižovníků Centrem řádové domény se stává Krucemburk, sídliště s dominantou kostela sv. Mikuláše. Na své zakladatele upomíná také jméno sídla, které snad původně znělo Kriuzburg, případně Kreuzburg (PROFOUS 1949, 421) 40. Krucemburk byl založen pravděpodobně záhy po nabytí území po roce 1242, respektive někdy okolo poloviny 13. století. Řád německých rytířů můžeme také označit za stavitele kostela sv. Mikuláše. Nejstarší dochované části vznikly pravděpodobně v rozmezí 2. poloviny 13. až druhé čtvrtiny 14. století (DOLEŽEL 2004, ) 41. Slubický les s Krucemburkem jako centrem odprodal před rokem 1321 zemský komtur Leo von Thyssow Jindřichovi z Lipé (JAN 1997, 20). Vklad řádu německých rytířů do počátků středověké kolonizace námi sledovaného prostoru byl následující. Před rokem 1233 vlastnil řád práva ke kostelu sv. Jana Křtitele ve (staré) Jihlavě a sv. Mikuláše v Humpolci. Dále disponoval několika vesnicemi na Humpolecku a Jihlavsku. V letech obdržel řád od Jana z Polné četné majetky, mimo jiné i území Slubického lesa. Zde řád vybudoval celistvou doménu s centrem v Krucemburku (území rytíři drželi do roku 1321). V případě Slubického lesa tak kolonizace v době okolo poloviny 13. století dosáhla výšek 550 m n. m. a vyšších. Všechny známé aktivity řádu na české straně českomoravského pomezí se odehrávaly na hlavních zemských stezkách či jejich křižovatkách. V případě Humpolce je to Humpolecká cesta, stará Jihlava zřejmě vznikla na křižovatce Haberské a Humpolecké cesty (a brodu přes tok Jihlavy). V případě Slubického lesa se dostáváme na trasu průběhu Libické cesty, důležité spojnice mezi Čechami a Moravou (již minimálně před polovinou 12. století). Lokalizace majetků militantního řádu právě v těchto místech na exponovaných cestách - jistě není náhodná. 40 Odlišný názor na založení Krucemburku zastává T. Velímský, který uvažuje o kolonizačních aktivitách rodu Lichtenburků, respektive přímo pana Smila z Lichtenburka (VELÍMSKÝ 2002). Protiargumenty byly nedávno publikovány (DOLEŽEL 2004). 41 Jednota nepanuje ani v otázce počátků kostela sv. Mikuláše v Krucemburku. Přehled názorů shrnul ve svém článku J. Doležel (DOLEŽEL 2004, ). Důrazně zde odmítá původně románskou podobu stavby, kterou předpokládají POCHE a kol. 1978, 169 a VELÍMSKÝ 2002,

182 Kostel sv. Mikuláše v Krucemburku, pohled od severu. Foto P. Hejhal, srpen

183 Kanonie premonstrátů Louka u Znojma Kanonie premonstrátů ve Znojmě Louce byla založena roku 1190 znojemským údělníkem Konrádem II. Otou a jeho matkou Marií Srbskou. Ve dvacátých letech 13. století zasáhl do kolonizace české strany Českomoravské vrchoviny v oblasti Lovětínského újezdu Lovětínský újezd O Lovětínském újezdu slyšíme poprvé roku 1227, kdy král Přemysl Otakar I. povoluje Petrovi, správci bítovska (rector provinciae Bítovensis) prodej újezdu Lovětín (circuitum quendam nomine Lovetin) kanonii premonstrátů v Louce u Znojma (CDB II, č. 305, s ). Správce Petr obdržel újezd od panovníka jako výsluhu za dobré služby. Prostředky získané prodejem použil na opevnění města Jemnice. Hranice újezdu nejsou zcela jasné. Prostor újezdu je kladen západně od rozvodí mezi řekou Jihlavou a Třeštickým potokem (RICHTER 1961, 24). V listině zmíněná vodoteč Crupi je pravděpodobně Krupčinský potok (levý přítok řeky Kamenice), pramenící východně od Kamenice nad Lipou (okres Pelhřimov). Východní hranici můžeme hledat v okolí obce Lovětín (okres Jihlava), která dala název celému újezdu. Na severu se hranice újezdu zřejmě blížila, či přímo sousedila s državou pražského biskupství na Pelhřimovsku. Na to by mohla poukazovat přítomnost pražského biskupa Jana na prvním místě svědecké řady zmíněné listiny 42. Újezdem měla procházet komunikace, Lovětínská cesta, a to v trase Třebíč Přibyslavice Kněžice Stonařov Třešť Horní Cerekev (RICHTER 1961, 23). Od druhé poloviny 13. století dochází v prostoru újezdu k majetkovým přesunům, v oblasti vlastní statky šlechtické rody. Hypotetické vymezení Lovětínského újezdu. 1. Lovětín, 2. Krupčinský potok. 42 Za upozornění děkuji Mgr. L. Martínkové, PhD. z Ústavu archivnictví a pomocných věd historických Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. 183

184 Pražské biskupství Také tato instituce významně zasáhla do kolonizace českomoravského pomezí. Nepřímo tak bylo učiněno darem části svého území želivskému klášteru, jehož osazenstvo dar bohatě zúročilo. Přímým způsobem se pražské biskupství na kolonizaci vrchoviny podílelo v oblasti dnešního Pelhřimovska. Významným centrem se od 12. století stává statek v Červené Řečici. Pro rekonstrukci rozsahu biskupských držav ve polovině 13. století nemáme dostatek relevantních informací. V zásadě si můžeme vytvořit představu na základě rekonstrukční mapy J. Dobiáše, zachycující stav na konci 14. století (DOBIÁŠ 1927, tab. XXIV). Na severu majetky biskupství sousedí s územím želivského kláštera, na jihu se dostává do kontaktu s Lovětínským újezdem, od roku 1227 drženým louckými premonstráty. Červeně orámované jsou majetky pražského biskupství na Pelhřimovsku ve 14. století. Podle DOBIÁŠ

185 Krajina v okolí Rynárce. Foto P. Hejhal, červen Výjimečným dokladem postupu rané kolonizace na Pelhřimovsku je listina pražského biskupa Daniela II., vydaná při příležitosti vysvěcení kostela sv. Vavřince v Rynárci. V listině jsou vyjmenovány lokality, tvořící farní okruh zmíněného kostela: Rynarcz, Nemoyow, Leskow, Krsepelow, Slauybors, Wetrow, Buchowa, Sbimow, Hostrowecz, Benatky, Dluha Lhotha, Ocruhla Lhota, Smirchowecz, Wisshoky, Rowni, Zaiechow, Radymow, Bedrichow, Rayow, Pozwatny, Wratishow, Metwezy, Rohouka (CDB II, č. 33, s. 31). Z tohoto výčtu lze dnes více či méně přesně lokalizovat 19 zmiňovaných vsí. Kolonizace v této oblasti tedy již na počátku 13. století dosáhla hlavního evropského rozvodí Labe Dunaj 43. Nejvzdálenější lokality jsou od centra kostela sv. Vavřince vzdáleny necelých 7 kilometrů (tedy přibližně něco přes hodinu pěší chůze). V rynárecké listině jsou také zmíněny dva jevy, které se začaly v Čechách v souvislosti s kolonizací postupně prosazovat. Jsou to dvě vsi jménem Lhota (Dluha Lhotha a Ocruhla Lhota), a dále formulace duo lanei, dva lány, patřící kostelu (CDB II, č. 33, s. 31; k lánům podrobněji ŽEMLIČKA 2002, ). 43 Stejně jako v případě kolonizace nesené želivskými premonstráty zde vystupuje evropské rozvodí jako přirozená a respektovaná - hranice. 185

186 Lokality farního okrsku kostela sv. Vavřince v Rynárci k roku 1203, na základě listiny biskupa Daniela II. (červené polygony). 1. Rynárec, 2. Pelhřimov, 3. Želiv, 4. Jihlava. Tučně vyznačeny hypotetické hranice majetku pražského biskupství (podle J. Dobiáše, upraveno) Nadmořské výšky lokalit Rynáreckého farního okrsku. 186

187 4. 7. Románská architektura v české části česko-moravského pomezí Boemia habet regem et viros bellicosos, plena est ecclesiis et religione divina (Helmondi Chronica Slavorum c. I. 1, 38) Česká země má krále a bojovné muže, a je plná kostelů a Božího náboženství (Helmonda kněze Buzovského Slovanská kronika, 14, citováno podle VRÁTNÝ 1947) V sledované oblasti západní Českomoravské vrchoviny se nacházejí památky románské architektury. Ve všech případech se jedná o církevní stavby - kostely. Tyto stavby od doby svého vzniku prošly různými stavebními úpravami, které jejich původní románský charakter více či méně setřely. Za románské proto označujeme zde ty, které vznikly do doby okolo poloviny 13. století 44. Lokality popisované v následujícím textu. 1. Červená Řečice, 2. Běstvina, 3. Buřenice, 4. Havlíčkův Brod, 5. Hořepník, 6. Humpolec, 7. Chotěboř, 8. Chřenovice, 9. Jihlava, 10. Křeč, 11. Ledeč nad Sázavou, 12. Libice nad Doubravou, 13. Onšov, 14. Pařížov, 15. Pelhřimov, 16. Pošná, 17. Rynárec, 18. Světlá nad Sázavou, 19. Velká Chyška, 20. Větrný Jeníkov, 21. Vilémov, 22. Zahrádka, 23. Želiv 44 Toto datování je u konkrétních staveb převzato z historických či uměnovědných prací, které jsou citovány. Archeologické datování vzniku staveb v dané chvíli není možné. 187

188 V současné době neznáme mnoho archeologických dokladů osídlení oblasti ve 12. a prvních desetiletích 13. století, ačkoli dle svědectví písemných pramenů některé regiony již osídleny prokazatelně byly. Románská architektura tak představuje velmi významný pramen nejen pro poznání románské architektury samotné, ale v našem kontextu také jako indikátor osídlené oblasti. Představuje tak fragment sídelních okrsků, dnes v drtivé většině převrstvených mladší zástavbou. Některé z těchto prvních kamenných staveb českomoravské vrchoviny našly své místo v souhrnných publikacích, věnujících se tématu románské architektury (KUTHAN 1976; 1994; MENCL 1965; MERHAUTOVÁ 1971; MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984). Některé sakrální stavby v regionu byly ve větším (kostel sv. Víta v Zahrádce, okres Havlíčkův Brod) či menším (kostel sv. Jana Křtitele v Jihlavě, okres Jihlava) měřítku archeologicky zkoumány. Specifickou kapitolu představuje zájem o dějiny benediktinského, později premonstrátského kláštera v Želivu, okres Pelhřimov (souhrnně s další literaturou VLČEK SOMMER FOLTÝN 2002, ). V areálu kláštera byly provedeny i archeologické výzkumy, jejich výsledky byly předběžně publikovány (THOMA 1997, ). Pozornost historiků byla v minulosti věnována i benediktinskému klášteru na katastru Vilémova, okres Havlíčkův Brod (zde opět souhrnně se základní literaturou VLČEK SOMMER FOLTÝN 2002, ). Přibližně od roku 2000 dochází k nárůstu archeologických výzkumů v regionu. S tím souvisí i nové výzkumy sakrální architektury, které se v některých případech dotkly i zde pojednávaných staveb. Jde o kostel sv. Mikuláše v Humpolci (okres Pelhřimov), kostel sv. Jakuba Většího v Křeči (okres Pelhřimov) a kostel sv. Bartoloměje v Pošné (okres Pelhřimov). 188

189 Stavebníci prvních kostelů Kdo byli stavitelé této první kamenné architektury v kraji? O samotných stavebnících, respektive stavebních hutích žádné informace nemáme. V některých případech si můžeme učinit určitou představu o osobách či institucích, které tyto stavby zadávali, financovali a které měla monumentální architektura reprezentovat. V případě Onšova, okres Pelhřimov (sv. Martin), Hořepníka, okres Pelhřimov (Nejsvětější Trojice) a Buřenic, okres Pelhřimov (sv. Šimon a Juda) můžeme uvažovat o stavebnících z řad šlechty. V případě Hořepníka a Onšova jsou lokality zmíněny k roku K tomuto roku jsou v pramenech poprvé zmiňováni Bedrich de Horupnik (CDB IV/1, č. 240, s. 413) a Markwart de Onsov (CDB IV/1, č. 240, s. 413). Roku 1279 je zmiňován purkrabí Pražského hradu Rapota z Buřenic, kterého můžeme považovat za stavitele kostela sv. Šimona a Judy v Buřenicích 45. S prostředím rané šlechty jsou v našem prostředí spojovány románské kostely s panskou tribunou. Na české straně Českomoravské vrchoviny mají tribunu kostely v Pařížově, Pošné, Rynárci, Chřenovicích, pravděpodobně v Chotěboři, a snad v Libici nad Doubravou. Tribuny se začaly v architektuře vesnických kostelů prosazovat v době před rokem Tento architektonický prvek vyjadřuje přítomnost vlastníka vesnice. V blízkosti kostela lze tedy odůvodněně předpokládat i panské sídlo, kurii. S nástupem rané gotiky ubývá tribun, jejich budování končí ve 30. letech 14. století (MENCL 1965, 55). Konec panských tribun je samozřejmě odrazem společenských změn 13. století. Citujme autora klasického článku o českých panských tribunách: vyjadřují tedy naše tribunové kostely onu historickou mezivrstvu, kdy se u nás teprve panský stav formoval, dokud ještě neopouštěl staré svazky s ornou půdou a s lidem své vesnice, čili dokud ještě žil, řečeno s historikem, v řádech staročeských (MENCL 1965, 55). V současné době je již jasné, že toto pravidlo nelze aplikovat bez výhrad. Jsou známy tribuny i v kostelích na církevních majetcích. Na Českomoravské vrchovině například kostel sv. Vavřince v Červené Lhotě, okres Třebíč. Na tribuně zřejmě sedával třebíčský opat či jeho zástupce. O tribuně se uvažuje i u kostela sv. Jiljí v Libici nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod). Kostel vznikl v době, kdy byla oblast v majetku olomoucké kapituly. Vznik dvou staveb je pravděpodobně spojen s prostředím řádu německých rytířů. Němečtí rytíři se na Českomoravské vrchovině objevují již v první třetině 13. století. Vlastní kostel sv. Mikuláše v Humpolci (okres Pelhřimov) a kostel sv. Jana Křtitele v Jihlavě (okres Jihlava). Obě stavby byly vystavěny před rokem 1233, kdy je rytíři, zastoupeni pruským zemským mistrem 45 Kostel vznikl po polovině 13. století a je pokládán za pozdní využití románského půdorysného schématu jednolodní stavby s protáhlou apsidou (KUTHAN 1976). 189

190 Hermannem Balkem, prodali želivským premonstrátům. Obě lokality jsou umístěny na zemské stezce, Humpolec na Humpolecké, Jihlava na Humpolecké a Haberské. Významným kolonizačním centrem oblasti byl od 40. let 12. století želivský klášter. Stavba kláštera navázala na předchozí osídlení spojené s pravděpodobně biskupským dvorcem. Ten bývá předpokládán v blízkosti kostela sv. Petra v Želivu. Jako stavebníka této svatyně tedy můžeme označit pražského biskupa. Klášter samotný začali roku 1144 budovat benediktini, na ně navázali od roku 1149 premonstráti. Žádné další románské kostely na klášterní doméně neznáme (kromě Humpolce a Jihlavy, zde ovšem premonstráti nebyli staviteli, a kromě hypotetického kostela ve Větrném Jeníkově). 190

191 Geografické rozmístění románských kostelů a postup kolonizace Románské kostely představovaly důležité centrální body. Pro ilustraci, jak okolní osídlení vypadalo v současné době příliš pramenů neznáme. Na základě analogií z jiných regionů můžeme usuzovat, že mlado/pozdně hradištní osídlení nepřekračuje vzdálenost 1800 m od centrální lokality 46 (FROLÍK SIGL 1995, 80). V rámci sídelní aglomerace mohl hrát kamenný kostel i úlohu refugia (k tématu CHARVÁT 1982; VARHANÍK 1999; 2008). V sledované oblasti vytvářejí románské stavby určitá seskupení. Ta indikují postup kolonizace země zhruba v době před polovinou 13. století. 239). Libický újezd plus jihovýchodní Čáslavsko: Vilémov: 1. polovina 12. století (MERHAUTOVÁ 1971, 350). Pařížov: 2. polovina 12. století (MERHAUTOVÁ 1971, 190). Běstvina: 2. čtvrtina 12. století (MERHAUTOVÁ 1971, 95). Libice nad Doubravou: 12. polovina 2. století (ŠKABRADA SMETÁNKA 1975a, , 238- Chotěboř: 2. čtvrtina 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 133). Posázaví: Havlíčkův Brod: 2. polovina 12. století (ROUS 1982, 44-45). Chřenovice: (MERHAUTOVÁ 1971, 134). Světlá nad Sázavou: 1. polovina 13. století? (KŘIVSKÁ 2005, 21). Ledeč nad Sázavou: KUČA 1998, 371; ŠIMÁK 1938, 1201 (nejisté) Pelhřimovsko (povodí Bělé): Pelhřimov: okolo poloviny 13. století? (DOBIÁŠ 1927, 99). Rynárec: 1203 (DOBIÁŠ 1927, 61). Povodí Trnavy: Pošná: kolem poloviny 13. století (KUTHAN 1976, ). Velká Chyška: 2. až 3. čtvrtina 13. století (KUTHAN 1976, ). Buřenice: 3. čtvrtina 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 102). Hořepník: 2. čtvrtina 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 124). 46 Za centrální lokalitu bývá považován kostel, případně panské sídlo. 191

192 705). Želivská oblast: Klášter v Želivu: 1144 (souhrnně s další literaturou VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, 703 Červená Řečice: 12. století? (DOBIÁŠ 1927, 181). Martinický potok: Onšov: 1. polovina 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 183). Vazba na Želivku: Zahrádka: 1. čtvrtina 13. století (HEJNA 1981, 644). Humpolecká kotlina: Humpolec: 1. třetina 13. století (KUTHAN 1994, 134). Oblast otevřená do jižních Čech ( Chýnovsko ): Křeč: okolo 1240 (WIRTH 1957, 346). Jihlavsko : Jihlava: před 1233 (CDM II, č. 233, s. 255; CDM II, č. 234, s. 256) Polná: před 1242 (CDB IV/1, č. 13, s ). Větrný Jeníkov: před 1149??? (FRB II, s. 410). Podle románské architektury jsou jednoznačně nejstarší kolonizovaná území na sledovaném území Libický újezd a oblast Želiva. Zde vzniklé románské svatyně jsou datované ještě do 12. století, v případě Želivska do 1. poloviny, libický újezd 2. polovina. To koresponduje i se záznamy písemných pramenů. Kolonizátory těchto oblastí byly církevní instituce podporované panovníkem. V oblasti Želiva vyšehradská kapitula, benediktini a premonstráti, v libickém újezdu olomoucká kapitula a částečně benediktini (Vilémovský klášter). Otázkou zřejmě nadlouho zůstane případná existence kostela ve Větrném Jeníkově k roku Poměrně staré osídlení existovalo v oblasti jižního Pelhřimovska, díky kostelu svatého Vavřince v Rynárci, který je připomínán k roku Stáří kostela sv. Víta v Pelhřimově není jednoznačně určitelné. Ačkoli osada existovala již zřejmě od 2. poloviny 12. století, vznik kostela je (poněkud nepřesvědčivě) kladen až do doby okolo 13. století (DOBIÁŠ 1927, 99). 192

193 Zajímavou skupinu představují lokality v povodí říčky Trnavy a jejich přítoků. Zde vzniklé stavby jsou datované k době před polovinu 13. století a v některých případech představují pozdní použití románských prvků v kombinaci s prvky raně gotickými. Jako jejich stavitele (a zřejmě také kolonizátory oblasti) můžeme tušit ranou pozemkovou šlechtu 1279 Rapota z Buřenic, 1252 Bedrich de Horupnik (CDB IV/1, č. 240, s. 413), 1252 Markwart de Onsov (CDB IV/1, č. 240, s. 413). 193

194 Katalog lokalit Následující katalog zahrnuje stavby u kterých lze předpokládat jejich vybudování před polovinou 13. století. I když katalog bude časem jistě doplněn o nově rozpoznané stavby, jeho sdělení je jasné již dnes. Ve sledované oblasti byla budována kamenná architektura v románském slohu, která nám dokládá postup kolonizace před objevem polymetalických rud a rozmachem těžby v 2. polovině 13. století. KATEGORIE: V katalogu zaznamenané stavby byly pracovně rozděleny do pěti kategorií: A stavby, které ještě románský charakter mají, resp. aspoň jejich část. B - stavby, které byly zásadně přestavěny a románský charakter již nemají, vznikly ale před rokem 1250 a jejich původní románskou podobu můžeme předpokládat. C románské stavby již zaniklé, ale známé z písemných pramenů. D hypotetické stavby. Stavby, které se nezachovaly, ani o nich neexistují přímé doklady. Existují však jiné důvody, na základě kterých můžeme existenci dané stavby předpokládat. Tyto indicie budou v příslušných případech prezentovány. B/D kategorie zahrnující stavby, které stojí, románský charakter již nemají, písemné doklady o jejich existenci před rokem 1250 nejsou. Z nějakého (v konkrétním případě uvedeného) důvodu se můžeme domnívat, že v této době již existovaly. 194

195 Okres Chrudim Běstvina (okres Chrudim), kostel sv. Jana Křtitele: KATEGORIE: B; DATACE: 1. polovina 12. století; LOKALIZACE: GPS 49 50'9.36"N,15 35'58.01"E, ZM 10: , 039:295; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Jana Křtitele; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: kostel prošel výraznou barokní přestavbou; LITERATURA: FRB II, s ; MERHAUTOVÁ 1971, 95. Umístění stavby: Kostel sv. Jana Křtitele se nachází v jihovýchodní části obce. Stavba je umístěna na návrší prudce se sklánějícím k severu a severozápadu k levému břehu Běstvinského potoka. Nadmořská výška lokality je 300 m n. m. Kostel sv. Jana Křtitele v Běstvině. Foto P. Hejhal, únor 2008 Popis stavby: Kostel sv. Jana Křtitele v Běstvině prošel barokními přestavbami, které naprosto zakryly jeho románskou podobu. 195

196 Datace: Kostel svatého Jana Křtitele v Běstvině patří k starší vrstvě kostelů na české části Českomoravské vrchoviny. Je zmíněn v kronice Kanovníka Vyšehradského k roku 1136 (FRB II, s. 225). V krajinách Čáslavi je jakási ves, zvaná Běstvina. V ní žila jedna žena od panenství svého mnoho let se svým mužem, zachovávajíc mu věrnost a lásku, jak sluší; ale po dlouhém čase, když se její věk už chýlil k stáří, upadla v tak těžkou nemoc, že vůbec nemohla rovně choditi ani státi, nýbrž jiní lidé ji musili na lůžku nositi ven i zpět. Co dále? Touto nemocí byla poutána několik let. Stalo se však na Hod boží vánoční, kdy je zvykem našeho lidu společně hodovat, že řečená žena, postrádajíc obsluhy, samotna ležela doma. I přišly k ní sousedky a domlouvaly jí, aby se dala od nich donésti do jejich besedy a tam, i když nemůže seděti, aspoň nějak poležela. Ona, vyhovujíc jejich přání, to slíbila. Byvše tedy donesena mezi hodující, poležela tam tak dlouho, až se strhl, jak tomu bývá mezi hodujícími, velký hluk a lomoz. Tu zavolala k sobě jednoho příbuzného a žádala ho, aby jí dal donésti domů, a to se i stalo. Bylo to v den svátku svatého Štěpána prvomučedníka a v sobotu; a když samotna doma seděla a nikdo u ní nebyl, najednou slyšela příjemný zvuk, jako hlas zvonu, a poněkud roztrpčena pravila: Ach, cože se ten můj bratr tolik pustil do hodování, že tak nevčas koná služby Boží? Bylť její bratr farářem kostela tam vystavěného. Když to dořekla, hle, dveře domu, kde seděla, se otevřely a zvuk, jejž zaslechla, zněl, jako by zvon byl pověšen v jejím domě. A když se, plna strachu, ohlédla ke dveřím, viděla tam státi dva vznešené muže, vzezření i šatu biskupského. Jeden z nich, dotknuv se jí berlou, kterou držel, pravil: Vstaň a vzdej Bohu slávu; já jsem Jan evangelista, jehož svátek má býti zítra slaven od věřících po celém světě. Zde je můj bratr, svatý Gothard; věz, že jsi naší přímluvou uzdravena. A pozdvihli ji, vedli ven, a uchopivše ji, dovedli, jak tomu božská moc chtěla, do vsi, jež se nazývá Slapy 47, v níž jakýsi urozený a mocný, jménem Mladota, vystavěl baziliku ke cti svatého Gotharda biskupa a vyznavače. A když tam přišli, postavili ji před chrám a ona stála tak pevně na nohou, jako by nikdy nebyla bývala ochromena. Držíce ji za ruce, uvedli ji dovnitř a hle, muži přejasných tváří, oděni v bílá roucha, pěli tam chvalozpěvy Bohu. Ale nelze lidským hlasem vylíčit, jakou prý tam vůni, jakou jasnost cítila. Zatímco se toto dálo, vrátil se její muž z besedy sousedů a nenašed manželku, domníval se, že byla svedena nějakým pokušením zlého ducha, a svolav sousedy, hledal ji v okolí celé vsi po 47 Zmiňované Slapy nebyly dodnes přesvědčivě lokalizovány. Uvažuje se o lokalitách Slapy, Slaný, případně Žleby (ŽEMLIČKA 2006a, 347). 196

197 mokřinách a porostu. Ale nenašedše ji, shromáždili se v domě a sedíce naříkali. Zatím ona pomodlivši se sňala náušnice a chtěla je obětovati na oltář, ale svatý Jan evangelista to zakázal, řka: Zítra, až se lidé sejdou u vás na mši, obětuj tyto náušnice v tvém kostele na oltáři a vypravuj veliké skutky Boží, jež skrze nás milost Boží vykonala na tobě, a pak už nežij s mužem. Když se to stalo, tíž svatí ji dovedli nazpět a postavili před dveře jejího domu a hned zmizeli. Ona však vesele vstoupivše do svého domu, nalezla plačící a vypravovala jim o moci Boží a zjevila jim, jaké a jak veliké věci na ní Bůh vykonal. A tu zase oni plakali radostí, ne tak z jejího návratu jako z uzdravení. A když zasvitl příští den a celé okolí se scházelo, aby slyšelo mešní tajemství, řečená žena, jak jí bylo od svatých uloženo, položila své náušnice přede všemi, kdo tam stáli, na oltář a vypravovala pořadem vše, co se s ní božským řízením stalo. Oni, slyšíce to a vidouce ji zdrávu, nesmírné díky činili Bohu a jeho svatým (citováno podle BLÁHOVÁ HRDINA TOMEŠ 1974, 62-63). Kostel sv. Jana Křtitele v dominantní poloze v jihovýchodní části obce. Situace na 1. vojenském mapování. Převzato z ( Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně). 197

198 Pařížov (okres Chrudim), kostel sv. Máří Magdaleny: KATEGORIE: A; DATACE: 1. polovina 12. století; LOKALIZACE: GPS 49 50'7.124"N, 15 33'58.484"E, ZM 10: , 282:288; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Máří Magdaleny; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: MENCL 1965, 35; MERHAUTOVÁ 1971, 190; ŠKABRADA SMETÁNKA 1974, 1975; VARHANÍK Umístění stavby: Kostel sv. Máří Magdaleny se nachází severozápadně od jádra obce. Stavba je umístěna na hraně výrazného svahu sklánějícího se k východu, k levému břehu řeky Doubravy. Nadmořská výška lokality je 310 m n. m. Popis stavby: Z románské stavební fáze se dodnes zachovala obdélná loď, ke které na západní straně přiléhá věž. V interiéru lodi byla umístěna dřevěná pavlačová tribuna. Přístup na tribunu byl řešen portálkem v podélné zdi lodi. Přístup do přízemí věže není přístupný z kostela, je možný pouze otvorem v podlaze prvního patra věže (MENCL 1965, 35). Na základě existence panské tribuny není vyloučen stavebník kostela z prostředí pozemkové šlechty. Kostel sv. Máří Magdaleny. V pozadí masiv Železných hor. Foto P. Hejhal, únor

199 Datace: Podle charakteru zdiva je vznik kostela kladen do doby okolo roku 1130 (MENCL 1965, 35). Nároží stavby armované kvádříky. Detail sdruženého okna. Foto P. Hejhal, únor Foto P. Hejhal, únor Pod omítkou jsou patrné do malty vyryté zvýrazňující spáry. Foto P. Hejhal, únor

200 Okres Havlíčkův Brod Havlíčkův Brod (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Vojtěcha: KATEGORIE: B/D; DATACE: 1. polovina 13. století?; LOKALIZACE: 49 36'21.29"N,15 34'21.96"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, archeologický výzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Vojtěcha; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; LITERATURA: MACEK ROUS 1993; ROUS 1998; SOCHR 1988; SOCHR SOCHROVÁ 1992; SOMMER Umístění stavby: Kostel sv. Vojtěcha se nachází západojihozápadně od jádra středověkého lokačního města. Stavba je umístěna na mírném svahu sklánějícím se k jihovýchodu, nedaleko terénní hrany nad říční nivou pravého břehu Sázavy 48. Nadmořská výška lokality je 420 m n. m. Popis stavby: K případné románské podobě nemáme v současné době žádné informace. Současná podoba kostela vznikla v 2. polovině 16. a počátku 17. století (SOMMER 1996, fol. 2). Datace: Bývá předpokládáno, že současná stavba vznikla na místě staršího kostela (nebo jeho přestavbou) stejného zasvěcení. Tento starší kostel je opakovaně zmíněn v nejstarší městské knize z roku (SOCHR 1988, 9, 25). V okolí kostela můžeme předpokládat předlokační osadu (MACEK ROUS 1993, 5; SOCHR SOCHROVÁ 1992, 10). Jednoznačně prokázané románské stáří stavby v současné době není, ačkoli je velmi pravděpodobné. 48 Umístění lokality připomíná kostel sv. Jana Křtitele v Jihlavě. 200

201 Kostel sv. Vojtěcha je situován na terénní hraně nad nivou Sázavy (v levé části snímku). Foto P. Hejhal, leden Současná podoba je výsledkem mladších stavebních úprav. Foto P. Hejhal, leden

202 Chotěboř (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Jakuba Většího: KATEGORIE: A; DATACE: ; LOKALIZACE: 49 43'19.62"N,15 40'14.624"E, ZM 10: , 067:170; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum; NÁLEZ: kostel sv. Jakuba Většího, kamenné stavební články; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Chotěboř; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: MERHAUTOVÁ 1971, 133; URBAN 2003, 98. Umístění stavby: Kostel sv. Jakuba Většího se nachází na severním okraji lokačního města. Stavba je situována na severní straně poměrně plochého návrší (jádro lokačního města, dnes Náměstí T. G. Masaryka), nad hranou svahu sklánějícím se k severovýchodu. Nadmořská výška lokality je 500 m n. m. Popis stavby: Za pozůstatky románského stavební fáze lze považovat severní část kostelní lodi a také část z kvádříků vystavěné věže na západní straně kostela. Z románské stavební fáze pochází také fragment hlavice sloupu, pravděpodobně nesoucího tribunu. Masivní hlavice kubického tvaru byla plasticky zdobena (MERHAUTOVÁ 1971, 133). Některé románské kamenné stavební články jsou uloženy v Chotěbořském muzeu, další jsou zazděny v druhotných polohách v hmotě kostela (za informaci děkuji Mgr. P. Rousovi z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě). Na základě existence panské tribuny snad můžeme hledat stavebníka kostela v prostředí pozemkové šlechty. Datace: Podle výzdoby hlavice lze tuto stavební fázi kostela sv. Jakuba Většího datovat do druhé čtvrtiny 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 133). Stavba je zmiňována v písemných pramenech k roku 1265: Zmilo de Luchtenburch donat monio Zarensi capellam in Chotieborz cum dote et decima telonei (RBM II, s. 194) a k roku 1267: ecclesie de Chotieborz (RBM II, s. 211). Podle Soupisu památek byl kostel zmíněn již v 11. století (WIRTH 1906, 24). Tato informace není příliš pravděpodobná. 202

203 Půdorys kostela sv. Jakuba Většího v Chotěboři. Převzato z MERHAUTOVÁ 1971, upraveno. Románské části zobrazeny černě. 203

204 Chřenovice (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Václava: KATEGORIE: A; DATACE: ; LOKALIZACE: GPS 49 42'58.059"N,15 12'46.761"E, ZM 10: , 142:108; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum; NÁLEZ: kostel sv. Václava; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: MENCL 1965, 43; MERHAUTOVÁ 1971, ; MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984, Umístění stavby: Kostel sv. Václava se nachází v jihozápadní části obce. Stavba je umístěna nedaleko terénní hrany svahu sklánějícím se k pravému břehu Sázavy. Nadmořská výška lokality je 450 m n. m. Popis stavby: Kostel je tvořen obdélnou lodí s věží umístěnou na západní straně. Východní závěr byl později goticky přestavěn. Ve výzdobě hrany vstupního portálu je použit motiv prutu a na ploše jeho ostění motiv klikatky (MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984, 258). Půdorys kostela sv. Václava. Podle: MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK V současné době reprezentuje románskou podobu kostela věž, umístěná na západním konci stavby.věž kostela je stavěna z lomového kamene, nároží jsou armována kvádříky. V hmotě věže jsou z vnější strany patrné kvadratické kapsy jako fragmenty po dřevěném ochozu (lešení). Na věži jsou situována ve třech patrech románská sdružená okna. V interiéru stavby je umístěna pilířová tribuna, jejíž původ lze hledat v podunajské oblasti (MENCL 1965, 43). Datace: Stavba vznikla v letech , pravděpodobně ještě za vlády Přemysla I. Otakara, tedy do roku 1230 (MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984, 255). Kostel byl vysvěcen pražským biskupem Janem II. (MENCL 1965, 43). 204

205 Detail kapsy se zbytky trámu dřevěného lešení. Jižní strana věže. Foto P. Hejhal, únor Věž se sdruženými okny. Foto P. Hejhal, únor

206 Ledeč nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Petra a Pavla: KATEGORIE: B/D???; DATACE: před polovinou 13. století???; LOKALIZACE: 49 41'43.782"N, 15 16'48.488"E, ZM 10: , 142:255; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury, vizuální průzkum; NÁLEZ: kostel sv. Petra a Pavla; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: KUČA 1998, 371; POCHE 1978, 217; ŠIMÁK 1938, Umístění stavby: Kostel sv. Petra a Pavla se nachází východně od náměstí, od kterého ji odděluje bezejmenná vodoteč. Stavba je umístěna na plošině nedaleko levého břehu Sázavy. Nadmořská výška lokality je 350 m n. m. Popis stavby: Kostel je zmiňován poprvé v polovině 14. století, nejstarší dochované stavební části (presbytář a severní boční kaple) pocházejí z doby okolo roku 1400 (POCHE 1978, 217). Datace: O kostelu je uvažováno jako o součásti předlokačního osídlení, respektive dvora, tvořícího součást předlokační osady (KUČA 1998, 371). Kostel by tak pocházel z doby před polovinou 13. století. Jakékoli potvrzení této hypotézy v současné době neexistuje. 206

207 Libice nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Jiljí: KATEGORIE: A; DATACE: 2. polovina 12. století; LOKALIZACE: GPS 49 44'42.77"N,15 42'17.62"E, ZM 10: , 317:047; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Jiljí; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: ŠKABRADA SMETÁNKA 1975, , Umístění stavby: Kostel sv. Jiljí se nachází v centru obce. Stavba je umístěna na mírném návrší. Nadmořská výška lokality je 420 m n. m. Popis stavby: Z románské fáze zůstala dochována loď s románským vstupním portálem, umístěným v západní části jižní stěny. Portál je štíhlý, s převýšeným půlkruhově završeným vstupním vnějším ústupkem (ŠKABRADA SMETÁNKA 1975, 180). Do apsidy je loď otevřena triumfálním obloukem s pravoúhlým ústupkem a odstupněnou hranolovou římsou. Nad triumfálním obloukem je v půdních prostorách zachovány dvě menší části líce původního východního románského štítu. Na základě dochovaných částí lodi byl vysloven odhad původní podoby kostela. Obdélná loď byla zřejmě na východě uzavřena apsidou. Na základě polohy vstupního portálu do lodi nelze vyloučit ani původní existenci tribuny (ŠKABRADA SMETÁNKA 1975, 179). Románská loď kostela byla vybudována z opuky místního původu. Zdivo je kvádříkové, řádkové, s naznačeným spárováním v maltě vystouplé ze spár. Loď má rozměr 978 x 534 cm, průměrná síla zdiva je 110 cm. Datace: Ve starší literatuře byl kostel považován za gotický (WIRTH 1906, 51-57; WIRTH a kol. 1957, 417). Stavbě byla věnována samostatná studie, kde je již rozpoznán její románský původ (ŠKABRADA SMETÁNKA 1975, , ). Vznik stavby je řazen do 2. poloviny 12. století (ŠKABRADA SMETÁNKA 1975, 180). Libice nad Doubravou je eponymní lokalitou Libického újezda. Území bylo ve 12. století v majetku olomoucké kapituly, to roku 1146/47 potvrdil Vladislav II. (CDB I, č. 158, s ). Jako stavebníka kostela tedy lze předpokládat olomouckou kapitulu. 207

208 Plán kostela sv. Jiljí v Libici nad Doubravou. Černě vyznačena románská stavební fáze. Převzato z: ŠKABRADA SMETÁNKA Kostel sv. Jiljí v Libici nad Doubravou. Pohled od severovýchodu. Foto P. Hejhal, únor

209 Světlá nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Václava: KATEGORIE: B/D; DATACE: 1. polovina 13. století?; LOKALIZACE: GPS 49 40'2.963"N, 15 24'17.984"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, archeologický výzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Václava; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: SEIDLER 1887; KŘIVSKÁ 2005, 20-36; ROUS 2001, 11-12; SOLAŘ 1863, ). Umístění stavby: Kostel sv. Václava se nachází v centru obce. Stavba je umístěna na mírném svahu sklánějícím se jižním a jihovýchodním směrem k pravému břehu řeky Sázavy. Nadmořská výška lokality je 400 m n. m. Popis stavby: K případné románské podobě nemáme v současné době žádné informace. Raně gotický kostel byla jednolodní orientovaná stavba s pravoúhlým presbytářem. Po této stavební fázi zůstal zachován kamenný portál a okna v presbytáři (KŘIVSKÁ 2005, 22-23; SOLAŘ 1863, 283). Datace: Podle neověřených záznamů měl být kostel sv. Václava vybudován v letech (k tomu podrobněji KŘIVSKÁ 2005, 20-22). Podle další zprávy je ves Světlá s kostelem jako majetek vilémovského kláštera zmiňována k roku 1207 (SEIDLER 1887). Tato relace je velmi pravděpodobná, nicméně dnes neověřitelná (KŘIVSKÁ 2005, 21). Na místě této starší hypotetické stavby, vzniká někdy po polovině 13. století raně gotická stavba (KŘIVSKÁ 2005). 209

210 Vilémov/Klášter (okres Havlíčkův Brod) KATEGORIE: C; DATACE: 12. století; LOKALIZACE: okolí bodu GPS 49 48'33.442"N, 15 31'43.021"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury; NÁLEZ: benediktinský klášter; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: MERHAUTOVÁ 1971, 350; VLČEK - SOMMER - FOLTÝN 1998, (s další literaturou). Klášter pravděpodobně existoval roku 1131, prokazatelně je ovšem doložen až k roku Podle zápisu Přibíka Pulkavy bylo benediktinské opatství sv. Petra a Pavla založeno roku 1121 Heřmanem a Jindřichem, hrabaty ze Sulzbachu. Tyto osoby dokládá k roku 1124 i Kosmas. Může se jednat o členy doprovodu Richenzy z Bergu, manželky knížete Vladislava I. Po bitvě na Moravském poli byl klášter roku 1278 poničen a definitivně zanikl v bouřlivém roce 1421 (VLČEK - SOMMER - FOLTÝN, 1998, 685). Areál vilémovského kláštera na 1. vojenském mapování. Převzato z ( Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně). 210

211 Zahrádka (okres Havlíčkův Brod), kostel sv. Víta: KATEGORIE: A; DATACE: po roce 1219?; LOKALIZACE: GPS 49 37'25.42"N,15 14'55.58"E, ZM 10: , 396:219; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, archeologický výzkum; NÁLEZ: kostel sv. Víta; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; LITERATURA: HEJNA 1981, ; MERHAUTOVÁ 1971, 363; MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984, 259. Umístění stavby: Kostel sv. Víta se nacházel v centrální části obce, položené na mírném svahu sklánějícím se k západu, k řece Želivce. Nadmořská výška lokality je 370 m n. m. Kostelní stavba je poslední dochovaným pozůstatkem obce Zahrádka. Obec zanikla v období v souvislosti s výstavbou vodního díla Švihov Zaniklá obec Zahrádka, okres Havlíčkův Brod. Prostor bývalého náměstí. Foto P. Hejhal, únor

212 Popis stavby: Kostel prošel barokními úpravami. Ze starších stavebních fází zůstalo zachováno zdivo lodi a východní závěr, včetně portálu v jižní části lodi. Tyto dochované části pocházejí z doby okolo roku 1225 (MERHAUTOVÁ 1971). Při stavebně historickém průzkumu byly na stěnách závěru a částečně i na stěnách lodi zjištěny vrcholně středověké fresky. V letech proběhl archeologický výzkum kostela. Byly při něm rozpoznány dvě románské stavební fáze (HEJNA 1981, ). Původně románský kostel sv. Víta dnes tvoří jedinou stojící stavbu obce Zahrádka, zaniklé při stavbě vodního díla Švihov v letech Foto P. Hejhal, únor Stavební fáze po roce 1219 : Jednolodní stavba s pravoúhlým závěrem. Vnější rozměr zdiva je 19,5 x 11,5 metru vnitřní plocha 13,5 x 8,7 metru. Síla zdiva se pohybovala mezi centimetry. V prostoru východního závěru byla zdokumentována substrukce oltářní menzy o rozměrech 160 x 160 centimetrů, s bočními výběžky západním směrem, o celkové délce 230 centimetrů (HEJNA 1981, 644). 212

213 Tympanon kostela sv. Víta v Zahrádce. Foto P. Hejhal, únor

214 Detail tympanonu vstupního portálu. Foto P. Hejhal, únor Na tympanonu vstupního portálu je vyobrazen kříž s dvěma rozetami. V takto symbolicky pojaté scéně ukřižování symbolizují rozety slunce a měsíc. Použitá symbolika upomíná na portály kostelů sv. Jana Křtitele v Libčevsi a sv. Bartoloměje v Kondraci (MERHAUTOVÁ TŘEŠTÍK 1984, 259). Stavební fáze před rokem 1219 : Jednolodní stavba s pravoúhlým protáhlým závěrem. Fragmenty základů této starší stavby byly dochovány v podobě tělesa z na sucho kladeného lomového kamene. Toto těleso se stopově nacházelo v hloubce přibližně 120 centimetrů pod podlahou stojící stavby. Výška tělesa základového zdiva byla centimetrů (HEJNA 1981, 644). Stavba byla orientována, síla základového zdiva byla maximálně 120 centimetrů. Vnější rozměr lodi byl 7 x 8 metru, vnitřní rozměr 4,7 x 5,4 metru. Vnější rozměr pravoúhlého závěru byl 5x5 metru, vnitřní rozměr 2,5 x 5 metru. Celkový rozměr stavby tedy byl 7 x 13 metru, vnitřní prostor 4,7 x 10,7 metru. Této stavební fázi pravděpodobně náleží i fragmenty maltové podlahy, ležící ve výšce koruny základového zdiva (HEJNA 1981, 644). 214

215 Hroby: Archeologický výzkum zachytil na východní a západní straně staršího kostela kostrové pohřebiště. Pohřby byly uloženy bez milodarů. Některé hroby byly narušeny zdivem románské stavby po roce Hroby byly uloženy i v interiéru stavby. Hrob před oltářní menzou (hrob 5?) náleží do doby starší fáze existence kostela (HEJNA 1981, 644). Další hroby jsou na plánu zakresleny v rozsahu interiéru mladší fáze stavby, některé jsou v superpozici se zdivem starší fáze (hrob 1, hrob 3, hrob 6, hrob 7, hrob 9, hrob 14). Z publikovaného plánu další stratigrafické vztahy nevyplývají (HEJNA 1981, 644). Datace: Zahrádka (Zaradcham et circuitum eundem cum universis pertinenciis, silvis, pratis, aquis, villis, ecclesie assignavimus memorate) je poprvé zmíněna v mladším falzu, vztahujícímu se k roku 1219 (CDB II, č. 374, s. 409), kdy měla být darována Přemyslem I. Otakarem vyšehradské kapitule jako náhrada za zcizený ornát. Listina měla vzniknout ještě v první polovině 13. století. Vznik starší kostelní stavby je kladen před rok 1219, pravděpodobně k roku 1200, případně ještě na sklonek 12. století. V této době patřila oblast k zeměpanským državám (HEJNA 1981, 644). Jako stavebníka tedy můžeme považovat přímo knížete, případně osobu z jeho blízkosti. Po roce 1219 přechází Zahrádka do držení vyšehradské kapituly. Se změnou držitele můžeme spojovat i stavbu nové, větší, románské svatyně. Dnes zaniklá obec Zahrádka na 1. vojenském mapování. Převzato z ( Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně). Kostel sv. Víta stojí v jihozápadní části náměstí. 215

216 Půdorys kostela s vyznačenými stavebními fázemi a archeologickými situacemi. Podle HEJNA 1981, upraveno. 216

217 Okres Pelhřimov Mapa jihočeských staveb z 11., 12. a 1. poloviny 13. století. Podle KUTHAN 1976, upraveno. 217

218 Románské a románsko-gotické kostely a kaple v jižních Čechách se zcela nebo zčásti dochovanými tribunami. Podle KUTHAN 1976, upraveno. 218

219 Typologie jihočeských románských a románsko - gotických staveb. Podle KUTHAN 1976, upraveno. 219

220 Buřenice (okres Pelhřimov), kostel sv. Šimona a Judy: KATEGORIE: A; DATACE: 3. čtvrtina 13. století; LOKALIZACE: GPS 49 33'12.25"N,15 3'51.57"E, ZM 10: , 028:023; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Šimona a Judy; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: KUTHAN 1976, ; MERHAUTOVÁ 1971, 102. Umístění stavby: Stavba je umístěna v severozápadní části obce. Na 1. vojenském mapování je znázorněna poměrně izolovaná stavba na severozápadním okraji obce. Kostel je situován na mírném návrší, sklánějícím se jihovýchodním směrem k jedné ze zdrojnic Vyklantického potoka. Nadmořská výška lokality je 580 m n. m. Popis stavby: Kostel sv. Šimona a Judy je jednolodní stavba s apsidou na východní straně. Obdélná loď s plochým stropem, s půlkruhově sklenutým triumfálním obloukem otevřeným do protáhlé apsidy. Kostel je vystavěn z nedbale kladeného lomového zdiva, místy je stavba vyspravena či doplněna cihlami. Stavba byla často stavebně upravována (baroko, 19. století). Datace: První písemná zmínka o obci se vztahuje až k roku 1279, kdy je připomínán Rapota z Buřenic, jako purkrabí Pražského hradu. Vznik stavby bývá na základě stavební dispozice kladen po doby po polovině 13. století a je vykládána jako projev pozdního použití románského půdorysného typu. 220

221 Červená Řečice (okres Pelhřimov), hypotetický kostel v prostoru zámku KATEGORIE: D; DATACE: 12 století???; LOKALIZACE: prostor zámku, druhé nádvoří. GPS 49 30'37.319"N, 15 10'40.237"E, ZM 10: , 365:100 (střed zámku); OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: pohřebiště, esovité záušnice; ULOŽENÍ MATERIÁLU:???; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: BÖHM 1926, 47-48; DOBIÁŠ 1927, 181. Umístění stavby: Hypotetická stavba se snad nacházela v prostoru dnešního zámku Červená Řečice. Při archeologickém výzkumu na druhém nádvoří byly odhaleny kostrové hroby s esovitými záušnicemi. Stavba je umístěna v jihozápadní části městské lokace. Zámek je situován na terénní vyvýšenině severně od levého břehu Řečického potoka. Nadmořská výška lokality je 445 m n. m. Popis stavby: Existence stavby je pouze hypotetická, byť pravděpodobná. O jejím vzhledu žádné informace neexistují (DOBIÁŠ 1927, 181). Datace: Na základě hrobů s esovitými záušnicemi většího průměru a na základě blízkého sousedství s oblastí Želiva (která byl kolonizována prokazatelně před polovinou 12. století) i v případě hypotetické stavby v Červené Řečici uvažujeme o době okolo poloviny 12. století. 221

222 Hořepník (okres Pelhřimov), kostel Nejsvětější Trojice: KATEGORIE: B; DATACE: první, nebo počátek 2. čtvrtiny 13. století; LOKALIZACE: GPS 49 30'46.038"N, 15 6'22.585"E, ZM 10: , 330:130; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel Nejsvětější Trojice; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: KUTHAN 1976, ; MERHAUTOVÁ 1971, 124. Umístění stavby: Stavba se nachází v centru obce (dnes náměstí prof. Bechyně). Je situována na mírném svahu sklánějícím se jihovýchodním směrem, k toku říčky Trnavy. Nadmořská výška lokality je 450 m n. m. Popis stavby: Kostel Nejsvětější Trojice je jednolodní stavba s hranolovou věží v ose západního průčelí a čtverhranným chórem zakončeným apsidou na východě. Loď je obdélná s plochým stropem. Ve zdivu lodi a chóru jsou zazděná půlkruhově zaklenutá okna se šikmými špaletami. V ose západního průčelí je umístěna užší hranolová věž. V prvním poschodí je věž otevřena na varhanní kruchtu. V prvním patře je také na jižní straně průchod do věže. Jak průchod, tak otevření na kruchtu bylo novodobě upraveno a jejich stáří není jasné. Stavba je postavena z hrubě opracovaných kvádrů kladených v řádcích. Kostel je v současné době omítnut. Stavba prošla v baroku a 19. století mnoha přestavbami (KUTHAN 1976, ). Datace: Doba vzniku kostela je kladena do první, nebo počátku druhé čtvrtiny 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 124). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1252, kdy je zmiňován Bedrich de Horupnik (CDB IV/1, č. 240, s. 413). 222

223 Foto P. Hejhal, únor Půdorys kostela Nejsvětější Trojice v Hořepníku. Podle: MERHAUTOVÁ 1971, upraveno. 223

224 Humpolec (okres Pelhřimov), kostel sv. Mikuláše KATEGORIE: B; DATACE: před rokem 1233; LOKALIZACE: centrum města, uprostřed náměstí. GPS 49 32'29.38"N, 15 21'33.405"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Mikuláše; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny v Pelhřimově; LITERATURA: HEJHAL 2004b; HEJHAL-HRUBÝ 2004a; KUTHAN 1994, Umístění stavby: Kostel sv. Mikuláše se nachází v centru městské lokace. Stavba je umístěna na výrazné terénní hraně, sklánějící se k severozápadu. Svým umístěním tak člení náměstí na dvě části ( horní a dolní ). Nadmořská výška lokality je 530 m n. m. Popis stavby: Současná podoba kostela je výsledkem několika přestaveb, které byly završeny v letech v duchu barokní gotiky. Kostel má půdorys tvaru latinského kříže, s příčnou lodí a hranolovou věží v západní části kostela. Presbytář je ukončen polygonálním závěrem s vnějšími opěráky. Na severní a jižní straně přiléhají k presbytáři boční kaple otevřené do bočních lodí transeptu (KUTHAN 1994, ). Přestavby kostela dokládají také četná spolia v mladším zdivu. Ukázka druhotně použitých stavebních článků. Foto P. Hejhal,

225 Datace: Kostel existoval před rokem 1233, kdy byl předmětem obchodu mezi německými rytíři a želivskými premonstráty. Archeologický výzkum: V říjnu až listopadu 2004 byl proveden záchranný archeologický výzkum v bezprostřední blízkosti stavby. Trasa výkopu narazila na kamennou zeď. Zjištěná minimální šířka zdi byla 0,8 m. Zeď byla postavena z kamene spojovaného maltou. V hloubce cca 0,5 metru od současné úrovně terénu bylo dosaženo základové spáry. Archeologický výzkum v bezprostředním okolí kostela sv. Mikuláše v Humpolci odkryl část vrcholně středověkého až novověkého hřbitova. Byly zdokumentovány pohřby 92 jedinců. Takřka v celé zkoumané ploše byly v uloženině průběžně v nalézány druhotně uložené, resp. rozházené části lidských skeletů. Tato situace vznikla narušováním starších hrobů hroby mladšími. Byly zdokumentovány také dvě deponie lidských kostí, které spojujeme s rušením hřbitova v 2. polovině 18. století a s terénními úpravami okolí kostela. V několika málo případech byly výzkumem zachyceny zbytky dřevěných rakví, popř. prken na kterých byli nebožtíci pohřbeni. Rakve byly v některých případech zaznamenány nepřímo díky nálezům železných hřebíků. Byla zaznamenána různá orientace pohřbených. Většina dokumentovaných skeletů byla orientována J S (29 jedinců) a S J (25 jedinců), menšina Z V (17 jedinců) a V Z (3 jedinci). Po jednom případu byly zaznamenány orientace JV-SZ, SZ JV a SV JZ. Na základě dokumentovaných hrobů se jako starší jeví pohřbívání v natažené poloze ve směru východ-západ (západ-východ). Časem došlo ke změně v orientaci ukládání zemřelých o 90 stupňů na orientaci jih-sever, popř. sever-jih. Při úvahách o výkladu odlišné orientace pohřbených jedinců je nutno vzít v úvahu skutečnost, že byla prozkoumána pouze část hřbitova. Zjišťovací sonda provedená v dubnu a květnu 2004 přinesla poněkud odlišný obraz: převažovali jedinci pohřbení Z-V (12 jedinců), následovaly orientace J-S (7 jedinců) a SSZ-JJV (6 jedinců) (HEJHAL-HRUBÝ 2004 ). Datovat dokumentované pohřby můžeme pouze nepřímo: počátky klademe do 13. století (počátky města a kostela), závěr pohřbívání do 2. poloviny 18. století (v souvislosti s rušením městských hřbitovů za josefských reforem). Většina zkoumaných hrobů náleží spíš do mladší (novověké) fáze pohřebiště. Prokazatelně nejstarší námi zachycené jsou dva pohřby orientované Z-V (k a k.0856), které byly v superpozici s opěráky kostela a můžeme je datovat (opět pouze nepřímo) do doby před přestavbou kostelní stavby. 225

226 Výzkum přispěl i k nárůstu pramenné základny k problematice původní podoby kostela sv. Mikuláše. Byla odkryta kamenná obvodová zeď jižní přístavby k presbytáři kostela. Stavba byla podsklepena prostorem tesaným do skalního podloží. Strop sklepa byl zaklenut. Klenba se nezachovala, nicméně byla zdokumentována její patka a náběh na bok klenby. Na základě těchto fakt můžeme vyslovit následující: archeologický výzkum odhalil kamenné zdivo náležející stavební fázi, která předcházela vrcholně středověkému (?) stavebnímu rozšíření kostelní stavby. Starší stavba měla na jižní straně presbytáře kamenný přístavek o čtvercovém půdorysu. Síla zdiva nás opravňuje uvažovat o patrové stavbě (věži), ačkoli přesvědčivé důkazy pro to nemáme. Přístavek byl podsklepen a původně zaklenut. Sklep byl tesán do skály. Jednotný charakter zásypu podsklepené části nasvědčuje jednorázovému zasypání sklepa, a to při stavebních aktivitách. Zánik sklepa a této boční přístavby přímo spojujeme s rozšířením kostela a změnou jeho půdorysného schématu. Při přestavbě kostela byly narušeny hroby orientované západ - východ. Kostel sv. Mikuláše v Humpolci. Foto P. Hejhal, červenec

227 Křeč (okres Pelhřimov), kostel sv. Jakuba Většího: KATEGORIE: A; DATACE: po polovině 13. století; LOKALIZACE: GPS 49 23'9.536"N,14 54'53.873"E, ZM 10: , 391:250; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, archeologický výzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Jakuba Většího; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Jihlava; LITERATURA: POCHE 1978, 155; SOUKUP 1903, 90-93; WIRTH 1957, 346. Umístění stavby: Kostel sv. Jakuba Většího se nachází jižně od obce, na mírné terénní vlně. Nadmořská výška lokality je 650 m n. m. Popis stavby: Původní stavba prošla několika výraznějšími stavebními úpravami. Z románské stavební fáze zůstala zachována apsida (a snad ještě další části zdiva). Kolem roku 1300 prošel kostel gotickou přestavbou (POCHE 1978, 155). Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem uzavřeným půlkruhovou románskou apsidou. V lodi i v presbytáři jsou hrotitá gotická okna, ve východní stěně apsidy je románské okénko v hluboké špaletě (POCHE 1978, 155). Roku 2007 proběhl archeologický výzkum v těsné blízkosti kostelní stavby (odvlhčení zdiva). Na tuto akci navázal roku 2008 archeologický výzkum v interiéru stavby. V současné době probíhá zpracování jejich výsledků (informace laskavě poskytli Mgr. M. Vokáč, PhD. a Mgr. D. Zimola, Muzeum Vysočiny Jihlava). Datace: Kostel je datován do 1. poloviny 13. století, snad okolo roku 1240 (WIRTH 1957, 346), případně až po polovině 13. století (KUTHAN 1976, 203). Tato datace se zdá být pravděpodobnější. 227

228 Kostel sv. Jakuba Většího v Křeči. Pohled od jihozápadu. Foto P. Hejhal, červenec

229 Onšov (okres Pelhřimov), kostel sv. Martina: KATEGORIE:A; DATACE: 1. polovina 13. století; LOKALIZACE: GPS 49 34'42.58"N,15 8'2.84"E, ZM 10: , 049:099; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Martina; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: KUTHAN 1976, ; MERHAUTOVÁ 1971, 183; POCHE 1978, 531. Umístění stavby: Kostel sv. Martina se nachází v severozápadní části obce (stav na 1. vojenském mapování), nad svahem sklánějícím se jižním směrem, k toku Martinického potoka. Nadmořská výška lokality je 410 m n. m. Popis stavby: Z původního kostela sv. Martina zůstala zachována obdélná loď s užší hranolovou věží v ose západního průčelí. Zdivo kostela je z lomového kamene, v nárožích armováno kvádry. V současné době je stavba omítnuta. Kostel byl renesančně a barokně upravován a rozšiřován (KUTHAN 1976, ; MERHAUTOVÁ 1971, 183; POCHE 1978, 531). Datace: Stavba je dávána do souvislosti s panským sídlem, zřejmě z poloviny 13. století (POCHE 1978, 531). J. Kuthan má Onšov uveden na své mapě lokalit v kategorii stavby z poslední čtvrti 12. stol. a prvních dvou desetiletí 13. stol. (KUTHAN 1976). Samotný kostel je na základě původní půdorysné dispozice, portálu a vnitřního uspořádání věže datován do 1. poloviny 13. století (MERHAUTOVÁ 1971, 183). První písemná zmínka o obci se vztahuje k roku 1252, kdy je zmiňován Markwart de Onsov (CDB IV/1, č. 240, s. 413). Toho můžeme považovat i za stavitele kostela sv. Martina. 229

230 Onšov (okres Pelhřimov), kostel proměnění Páně: KATEGORIE: ---; DATACE: 1. polovina 13. století???; LOKALIZACE: okolí bodu 49 34'29.623"N, 15 8'3.207"E; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury; NÁLEZ: kostel proměnění Páně; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: POCHE 1978, 531 Církevní stavba údajně z doby před polovinou 13. století, ještě starší, než kostel sv. Martina, stál na kopci Hůrka u Onšova. Kostel byl zasvěcen Proměnění páně. Informaci v současné době již nelze ověřit, kostel byl zrušen roku 1785 a roku 1818 zbořen (POCHE 1978, 531). Kostel proměnění Páně, jižně od obce, na 1. vojenském mapování. Převzato z ( Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně). 230

231 Pelhřimov (okres Pelhřimov), kostel sv. Víta: KATEGORIE: B/D; DATACE: 1. polovina 13. století?; LOKALIZACE: GPS 49 25'58.21"N,15 13'24.32"E, ZM 10: , 209:376; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury, vizuální průzkum; NÁLEZ: kostel sv. Víta; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: DOBIÁŠ 1927, 99. Umístění stavby: Stavba se nachází severně od městské lokace, mimo hradby. Kostel stojí na svatovítském náměstí, které na východní straně uzavírá Hrnčířskou ulici. Stavba je umístěna na plošině, která se o několik desítek metrů východněji sklání k pravému břehu říčky Bělé. Nadmořská výška lokality je 490 m n. m. Popis stavby: Současná podoba stavby je výsledkem renesančních a barokních stavebních úprav. Datace: Vznik kostela je kladen k polovině 13. století (DOBIÁŠ 1927, 99). Stavba je součástí předpokládané předlokační aglomerace (Hrnčířská ulice), která existovala zřejmě již v 2. polovině 12. století (DOBIÁŠ 1927, 95). 231

232 Kostel sv. Víta. Foto P. Hejhal, leden Kostel je umístěn na mírném svahu sklánějícím se k říčce Bělé. Foto P. Hejhal, leden

233 Pošná (okres Pelhřimov), kostel sv. Bartoloměje: KATEGORIE: A; DATACE: polovina 13. století; LOKALIZACE: GPS 49 27'31.66"N,15 2'24.11"E, ZM 10: , 332:292; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, excerpce literatury, vizuální průzkum; NÁLEZ: kostel sv. Bartoloměje; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny v Jihlavě; LITERATURA: HEJHAL v tisku; KUTHAN 1976, ; MENCL, V. 1958, 142; SOUKUP 1903, 228n; WIRTH, Z. a kol. 1957, 614. Umístění stavby: Kostel sv. Bartoloměje se nachází v centru obce. Stavba je umístěna nedaleko terénní hrany svahu, sklánějícího se k jihu k levému břehu bezejmenné vodoteče. Ta v současné době neexistuje, ale je zachycena na 1. vojenském mapování. Pramení v obci a vlévá se z leva do Novodvorského potoka. Je na ní zakreslena soustava tří rybníčků. Tato situace je ještě na 3. vojenském mapování. Nadmořská výška lokality je 550 m n. m. Popis stavby: Dispozice stavby a charakter klenby připomíná tradici jihočeské románské architektury. Kostel sv. Bartoloměje je jednolodní stavba s tribunou ve věži umístěné v ose západního průčelí, s kvadratickým presbytářem. Loď je obdélná, sklenutá dvěma obdélnými poli křížové klenby.mezi lodí a kvadratickým presbytářem je hrotitý triumfální oblouk. Presbytář je sklenut křížovou klenbou bez žeber, východní zeď vrcholí trojúhelným štítem. Ve východní zdi je zazděné okno s půlkruhovým záklenkem. V ose západního průčelí je umístěna dvoupatrová hranolová věž. V přízemí je věž otevřena do lodi půlkruhovým portálkem, první patro bylo původně otevřeno do lodi širokým obloukem, dnes zazděným. V druhém patře věže je druhotně upravený vstup do půdních prostor. Zdivo je omítnuté, z žulového lomového kamene. Kostel byl barokně přestavěn a rozšířen (KUTHAN 1976, ). Datace: Pravděpodobně první písemná zmínka o Pošné se váže k roku 1235, kdy je zmíněn Nimír z Pošny (CBM II, č. 261, s. 295) 49. První jistá písemná zmínka o obci pochází z let Na 49 Podle jiné interpretace je zmíněnou Pošnou rozuměna zaniklá ves v okolí Starého Hobzí (BURIAN NOVÁK 2001, 23). 233

234 základě kombinace románských a gotických prvků lze vznik stavby datovat do období kolem poloviny 13. století. Archeologický výzkum: V dubnu 2008 byly vykopány a zdokumentovány tři statické sondy na vnější straně stavby. Sondy o rozměrech půdorysu 2 x 1 metr měly za účel zjistit, v jakých hloubkách jsou založeny základy stavby. Sondy v bezprostřední blízkosti kostela narušily hroby v současné době již zrušeného hřbitova. Na všech třech místech bylo dosaženo základové spáry. V sondě S1 v hloubce cca 2 metry, v sondě S2 v hloubce cca 2,3 metru, v sondě S3 v hloubce cca 1,8 metru od současné úrovně terénu. Kostel sv. Bartoloměje v Pošné. Foto P. Hejhal, duben Půdorys kostela sv. Bartoloměje, bez mladších přístaveb. 234

235 Rozšířený předzáklad na severní straně lodi (statická sonda S3). Foto P. Hejhal, duben Zlomek keramické zásobnice z druhotně narušených vrstev v okolí kostela sv. Bartoloměje. V reparačním otvoru je fragment železné svorky. 235

236 Rynárec (okres Pelhřimov), kostel sv. Vavřince: KATEGORIE: B; DATACE: před rokem 1203; LOKALIZACE: GPS 49 23'19.99"N,15 14'0.73"E, ZM 10: , 280:268; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum; NÁLEZ: kostel sv. Vavřince; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: kostel s tribunou ve věži připojenou k ose západního průčelí; LITERATURA: DOBIÁŠ 1927, 425; MENCL 1965, 31; MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ 1966, 67n; KUTHAN 1976, 232; MERHAUTOVÁ 1971, 303; SOUKUP 1903, 241; WIRTH a kol. 1957, 668. Umístění stavby: Stavba se dříve nacházela na severozápadním okraji obce (stav na 1. vojenském mapování). V současnosti je v podstatě v centru obce. Stavba je umístěna na plošině mírně se sklánějící východním směrem, k toku Bělé. Nadmořská výška lokality je 520 m n. m. Popis stavby: Z původní románské stavby zůstala zachována hranolová věž. Je umístěná v ose západního průčelí, s půlkruhovým obloukem, s klenutým průchodem z přízemí do lodi kostela. První patro věže bylo původně otevřeno na východní straně do lodi, nebo na přilehlou tribunu půlkruhově klenutým obloukem, který byl později zazděn. Věž je postavena z žulového lomového zdiva. Je otázkou, zda k původní románské fázi patří i zdivo obdélné lodi (později přestavovaná). Polygonální závěr kostela náleží ke gotické přestavbě, klenba lodi, okna lodi a závěru, klenba presbytáře a krovy jsou barokní (KUTHAN 1976, 232). Datace: Kostel svatého Vavřince v Rynárci byl vysvěcen pražským biskupem Danielem II. roku 1203 (CDB II, č. 33, s ). 236

237 Kostel sv. Vavřince, pohled od severu. Foto P. Hejhal, červen Půdorys kostela sv. Vavřince. Podle MERHAUTOVÁ 1971, upraveno. 237

238 Velká Chyška (okres Pelhřimov), kostel sv. Jana Křtitele: KATEGORIE: B/C; DATACE: druhá třetí čtvrtina 13. století (?); LOKALIZACE: GPS 49 30'41.934"N, 15 2'14.968"E, ZM 10: , 315:121; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Jana Křtitele; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; KOMENTÁŘ: stavba v současné době již neexistuje; LITERATURA: KUTHAN 1976, ; SOUKUP 1903, 59n. Umístění stavby: Stavba se nacházela v západní části centra obce. Nadmořská výška lokality je 570 m n. m. Popis stavby: Jako románskou stavbu uvádí ve svém soupisu J. Kuthan (KUTHAN 1976, ). Kostel sv. Jana Křtitele ve Velké Chyšce v současné době již nestojí, byl zbořen na konci 19. století. Vzhled kostela je zdokumentován na plánech z roku 1896 uložených na farním úřadě ve Velké Chyšce. Jednalo se o stavbu s obdélnou lodí, kvadratickým závěrem a hranolovou věží v ose západního průčelí. Datace: V letech daroval kníže Vladislav II obec Velká Chyška kanonii premonstrátů na Strahově: Idem eciam dux dedit Cisca villam pro anima Michaelis et Lassouici bini, dedit (CDB I, č. 156, s. 161). Kostel samotný lze na základě dochované dokumentace datovat do druhé až třetí čtvrtiny 13. století, není ovšem vyloučena ani mladší doba vzniku (KUTHAN 1976, ; SOUKUP 1903, 59n.). 238

239 Želiv (okres Pelhřimov), kostel sv. Petra: KATEGORIE: B; DATACE:1. polovina 12. století; LOKALIZACE: kostel sv. Petra; GPS 49 31'45.35"N,15 13'1.02"E, ZM 10: , 164:309; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: MERHAUTOVÁ 1971, 370; VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, (s další literaturou). Umístění stavby: Kostel sv. Petra zřejmě stál v místech dnes stojícího kostela sv. Petra a Pavla. Stavba je umístěna na plošině mírně se sklánějící západním směrem, k soutoku Želivky a Trnavy. Nadmořská výška lokality je 410 m n.m. Popis stavby: Jenolodní stavba s obdélnou lodí a kvadratickým závěrem. Datace: Podle Jarlochovy zprávy byl stavitelem kostela opat Reginard, tedy po roce Kostel měl, opět podle Jarlocha, vysvětit pražský biskup Ota (biskupem ). Kostel by tedy měl být vystavěn v rozmezí let (FRB II, s. 487). 239

240 Želiv (okres Pelhřimov), od roku 1144 benediktinský klášter, od roku 1149 premonstrátská kanonie: KATEGORIE: B; DATACE:1. polovina 12. století, od roku 1144; LOKALIZACE: 49 31'45.38"N,15 12'54.65"E, ZM 10: , 152:310; OKOLNOSTI NÁLEZU: vizuální průzkum, archeologický výzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: klášter; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích; LITERATURA: MERHAUTOVÁ 1971, 370; THOMA 1997, ; VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, (s další literaturou). Umístění stavby: Klášterní komplex je situován na ostrožně nad soutokem řek Trnavy a Želivky. Nadmořská výška lokality je přibližně 410 m n. m. Popis stavby konventního chrámu Narození panny Marie: Původní středověký vzhled byl zcela setřen barokními přestavbami. Při představě o románské stavební fázi jsme odkázáni na svědectví písemných pramenů a na výsledky archeologických výzkumů. Stavba konventního kostela P. Marie začíná pravděpodobně již záhy po příchodu benediktinů roku Podle kronikáře Jarlocha měl kostel čtyři apsidy a čtyři oltáře. Stavba konventní budovy byla zřejmě dokončena před rokem Významné je svědectví Jarlocha, který mezi lety 1177 (1178) a 1184 (Gotšalkova smrt) žil v Gotšalkově blízkosti. Konvent v té době měl lázeň, mnišskou místnost, kterou nazývá stuba a kalefaktorium, opat měl prelaturu (zde zvaná caminata). Nálezy kamenných článků a základů i v prostoru dnešního rajského dvora dokládají v těchto místech existenci klášterních budov na konci 12. století. Na základě archeologického výzkumu se předpokládají dvě věže vtažené do západního průčelí kostelní stavby. Románská a gotická stavební fáze byla pravděpodobně směrem k západu delší než současná stavba (THOMA 1997, 334). Archeologický výzkum: Roku 1994 proběhl v souvislosti s rekonstrukcí a budováním dešťové kanalizace záchranný archeologický výzkum. Archeologický výzkum provádělo archeologické oddělení Jihočeského 240

241 muzea v Českých Budějovicích. Podél jižní zdi konventního chrámu Panny Marie a před jeho západním průčelím byly položeny čtyři sondy o rozměrech 5 x 2 metry. Na několika místech byly zjištěny pozůstatky patrně románské jižní obvodové zdi baziliky. Mezi touto zdí a zdí stávající byly dokumentovány uložené pohřby. Další archeologický výzkum, vyvolaný stavebními pracemi, proběhl roku 1995 mezi jižním křídlem konventní budovy a severní stranou presbytáře konventního kostela. U opatské sakristie byla pravděpodobně zjištěna část destrukce románské apsidy. Další sondy v prostoru rajského dvora u jižního ramene ambitu odhalily zbytky gotické a snad i románské architektury. Stávající barokní zdivo ambitu zde nasedá na starší, gotické zdivo (pilíře gotického ambitu?). Základy tohoto gotického zdiva byly zahloubeny do silné vrstvy spáleništního charakteru, obsahující keramiku z poloviny 13. století. Tato vrstva překrývala zbytky starších kamenných pilířů. Další zbytky zdiva, kryté touto černou spáleništní vrstvou byly zjištěny v jihovýchodní části rajského dvora. V sondách byly ojediněle nacházeny lidské kosti (THOMA 1997, , nálezové zprávy uložené na ARÚ Praha 1740/96; ARÚ Praha 1741/96). Datace: Klášter byl založen roku 1144 pro benediktiny, ti byli roku 1149 nahrazeni premonstráty. Kolem poloviny 13. století konvent vyhořel, což dokládá dokumentovaná spáleništní vrstva (THOMA 1997, 334; VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, ). Komentář: Klášter záhy po svém založení vyvinul rozsáhlé kolonizační aktivity, které již před rokem 1226 dosáhly na východě zemské hranice na řece Jihlavě. Kromě toho vlastnil roku 1226 majetky mimo Českomoravskou vrchovinu Kolonizačnímu projektu želivského kláštera je věnovaná samostatná kapitola. 241

242 Okres Jihlava Jihlava (okres Jihlava), kostel sv. Jana Křtitele KATEGORIE: B; DATACE: první třetina 13. století; LOKALIZACE: GPS 49 24'28.01"N,15 35'25.66"E, ZM 10: , 448:093; OKOLNOSTI NÁLEZU: archeologický výzkum, vizuální průzkum, excerpce literatury; NÁLEZ: kostel sv. Jana Křtitele; ULOŽENÍ MATERIÁLU: Muzeum Vysočiny Jihlava; KOMENTÁŘ: ---; LITERATURA: KONEČNÝ Umístění stavby: Kostel sv. Jana Křtitele se nachází přibližně 1,3 kilometru severně od centra jihlavské lokace, dnes Masarykovo náměstí. Ve středověku byl součástí, respektive centrální lokalitou předlokační aglomerace, zmíněné k roku 1307 jako Iglavia Antiqua. Stavba je umístěna nedaleko terénní hrany svahu Královského vršku, sklánějícího se k jihu k levému břehu řeky Jihlavy. Nadmořská výška lokality je 480 m n. m. Popis stavby: Jednolodní stavba. Loď má protáhlý, lichoběžníkový půdorys, zužující se k východu. Od presbytáře je loď oddělena nízkým vítězným obloukem. Presbytář se směrem k východu zužuje a je zakončen dvěma do špice se sbíhajícími zdmi. K severní straně presbytáře je připojena renesanční sakristie. Kostel prošel gotickými, renesančními a barokními přestavbami (KONEČNÝ 1988, 405). Datace: Kostel sv. Jana Křtitele prokazatelně existoval roku 1233, kdy patronát kupují želivští premonstráti od řádu německých rytířů. Přesnější určení data vzniku stavby v současné době není příliš jasné. J. Konečný ho datuje na základě čtverhranného chóru s apsidou do poslední čtvrtiny 12. století, případně na počátek 13. století (KONEČNÝ 1988, 415). Přikláníme se k navržené možnosti, že stavitelem kostela byl až řád německých rytířů (KONEČNÝ 1988, 415). V tom případě by byl kostel vybudován v první třetině 13. století. Archeologický výzkum: Při příležitosti opravy a předláždění interiéru kostela sv. Jana Křtitele proběhl roku 1984 jeho archeologický a stavebně historický průzkum. Bylo odkryto základové zdivo presbytáře a apsidy, 242

243 náležejícímu starší stavební fázi kostela. Základy se nacházely cca 20 centimetrů pod odstraněnou dlažbou, zdivo bylo překryto nepříliš mocnou hliněnou uloženinou (KONEČNÝ 1988, 405). Odkrytý presbytář měl takřka kvadratický půdorys, síla jeho základového zdiva byla cca 150 centimetrů. Presbytář byl na východě uzavřen půlkruhovou apsidou. Šířka základového zdiva apsidy byla cca 140 centimetrů. Presbytář a apsida byly odděleny přibližně 120 centimetrů širokým pasem předapsidového oblouku, který předstupoval dovnitř cca o 40 centimetrů. Základové zdivo presbytáře a základové zdivo apsidy bylo vzájemně provázáno. Zkoumaná plocha apsidy a presbytáře byla vyplněna lomovým kamenem, spojovaným maltou. Kameny byly provázány s obvodovým zdivem a zdivem základem předapsidového pasu. Ve středu apsidy kameny vystupovaly takřka až pod úroveň dlažby. Tento fakt, a dále dostředné radiální kladení kamenů nevylučuje možnost, že se jedná o klenbu románské krypty. Odhalené základové zdivo bylo překryto uloženinou obsahující fragmenty keramiky datované do 13. století (KONEČNÝ 1988, 406). Půdorys kostela sv. Jana Křtitele s vyznačením hypotetického průběhu starší apsidy. Podle KONEČNÝ

244 Kostel sv. Jana Křtitele, pohled od severovýchodu. Foto P. Hejhal, duben Kostel sv. Jana Křtitele, detail románských oken na severní stěně stavby. Foto P. Hejhal, duben

245 Polná (okres Jihlava), kostel Nanebevzetí Panny Marie KATEGORIE: B; DATACE: 1. polovina 13. století (před rokem 1242); LOKALIZACE: GPS 49 29'15.546"N, 15 43'6.291"E, ZM 10: , 408:223; OKOLNOSTI NÁLEZU: excerpce literatury ; NÁLEZ: kostel Matky Boží; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: CDB IV/1, č. 13, s Umístění stavby: Stavba nachází v centru města na dnešním Husově náměstí. Stavba je umístěna na plošině mírně se sklánějící jihozápadním směrem, k toku Šlapanky. Nadmořská výška lokality je cca 490 m n. m. Popis stavby: Původní vzhled byl zcela setřen mladšími přestavbami. Datace: Existence stavby vyplývá z listiny, ve které roku 1242 král Václav I. potvrzuje řádu německých rytířů donace Jana z Polné (CDB IV/1, č. 13, s ). Mezi nimi je i patronát ke kostelu v Polné. 245

246 Větrný Jeníkov (okres Jihlava), hypotetický kostel KATEGORIE: D; DATACE: před polovinou 12. století???; LOKALIZACE: ---; OKOLNOSTI NÁLEZU: interpretace písemného pramene; NÁLEZ: kostel???; ULOŽENÍ MATERIÁLU: ---; LITERATURA: FRB II, s. 410; HEJHAL Umístění stavby: O umístění této hypotetické stavby nemáme v současné době žádné informace. Popis stavby: Hypotetická stavba, o jejímž případném vzhledu nejsou žádné informace. Indicii k úvahám o existenci svatyně představuje zmínka kronikáře Jarlocha o tom, že roku 1149 trávil v Jeníkově vánoční svátky olomoucký biskup Jindřich Zdík (FRB II, s. 410). Z této zmínky je vyvozována existence dvorce, jehož součástí mohl být kostel (HEJHAL 2009). Datace: Před rokem 1149? 246

247 4. 8. Předlokační aglomerace Na Českomoravské vrchovině předpokládáme před založením měst existenci jejich předchůdců, předlokačních aglomerací. Zřejmě předcházely alespoň některým městům, která vznikla okolo poloviny 13. století, v některých případech v souvislosti s kolonizační vlnou spojenou s objevem polymetalických rud. V současné době je archeologický výzkum těchto sídelních celků stále v počátcích, respektive ještě nezačal. Pokusme se shromáždit informace, kterými v současné době o těchto (hypotetických) aglomeracích disponujeme. Pozornost bude věnována městům Červená Řečice, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Ledeč nad Sázavou, Pelhřimov, Polná a Světlá nad Sázavou. Lokality zmiňované v textu. 1. Červená Řečice, 2. Havlíčkův Brod, 3. Humpolec, 4. Chotěboř, 5. Jihlava, 6. Ledeč nad Sázavou, 7. Pelhřimov, 8. Polná, 9. Světlá nad Sázavou 247

248 Červená Řečice Lokace města Městečko Červená Řečice bylo založeno nejpozději před rokem Lokaci je možné spojit s osobou pražského biskupa Tobiáše z Bechyně ( ). Město bylo vysazeno okolo lichoběžníkového náměstí (rozšiřující se k jihu). Na jihozápadě na městečko navazoval samostatně opevněný areál hradu. Na západě na město navazuje předměstské osídlení podél cesty na Hořepník. Podle některých indicií právě zde lze hledat starší předlokační osadu. Červená Řečice se stala centrem rozsáhlého biskupského panství, tuto funkci převzal na počátku 15. století Pelhřimov (k historii Červené Řečice souhrnně DOBIÁŠ 1927). Stabilní katastr s vyznačením plochy předpokládaného předlokačního osídlení a také předpokládaného dvorce v místech dnešního zámku. 248

249 Představy o předlokační aglomeraci Červená Řečice leží v oblasti, která byla kolonizována již v 1. polovině 12. století. Počátky Červené Řečice jsou spojeny se založením kláštera v Želivu. Roku 1144 daroval panovník území Želivska, predium Selev et omnia (CDB I, č. 138, s. 142) pražskému biskupství. K tomuto území patřila i oblast Červené Řečice, vzdálené od Želiva asi 3,5 kilometru jihozápadně vzdušnou čarou. Biskup Oto dal část území nově vzniklému klášteru v Želivu, zbytek zůstal v držbě pražského biskupství. Minimálně tedy od tohoto data můžeme předpokládat počátky kolonizace této části území. Jestli se zde navazovalo na starší osídlení, nevíme. V případě Želiva se uvažuje o tom, že klášter navázal na starší osídlení spojené se zeměpanským dvorcem u kostela sv. Petra a Pavla. Na základě půdorysu západně od mladší městské lokace bývá předlokační osídlení hledáno v okolí cesty vedoucí na západ, směrem k Hořepníku. V souvislosti s předlokačním osídlením na katastru Řečice jsou důležité situace dokumentované na nádvoří červenořečického zámku. 249

250 Havlíčkův Brod (Smilův, do roku 1945 Německý) Lokace města Prvním bezpečným dokumentem o existenci městského zřízení v Brodě je listi Smila z Lichtenburka z roku 1261 (ROUS 1982, 52-53), osada Brod (i se stříbrnými doly v okolí, řádovým domem německých rytířů a farním kostelem) je v pramenech zmiňována již roku 1256 (ROUS 1982, 53). 51 Město bylo vysazeno na pravém (severním) břehu Sázavy, pod vedením lokátora Wernhera zvaného Rybář. Na východě je plocha lokace vymezena tokem Cihlářského potoka, který se jihovýchodně od města vlévá zprava do Sázavy. Centrem města se stalo kvadratické fórum, orientované svou delší osou severovýchodním směrem. Záhy po lokaci města byl před jižní městskou branou na břehu Sázavy založen kostel sv. Kateřiny se špitálem. V okolí města byla zakládána rozptýlená soustava dvorů a vesnic a v prostoru před severní a jižní městskou branou vznikala předměstí (BAHLCKE EBERHARD POLÍVKA 2001, ; KUČA 2000a, 49-57; SOCHR 1969, 1970, 1971, 1972; SOCHR SOCHROVÁ 1992). Představy o předlokační aglomeraci Počátky osídlení prostoru Havlíčkova Brodu byly souhrnně zpracovány (ROUS 1982). Ve vývoji osídlení Brodu je možno definovat tři fáze (Brod I-III). Brod I je fáze nejstarší slovanské osady. Fáze Brod II začíná v letech a bezprostředně předchází lokaci města. Jedná se o dobu přílivu nových osadníků kolonizační vlny spojené s objevem a počátky těžby polymetalických rud. Brod III je již fáze zahrnující vyměření nového města. Podle všeobecně uznávané představy vznikla osada jako etapové místo při brodu přes Sázavu, na trase tradičně předpokládaného průběhu jedné z větví Haberské cesty. Na základě rozboru katastrální mapy a přírodních dispozic můžeme brod přes Sázavu lokalizovat do míst, kde se vlévá z jihu do Sázavy potok Žabinec (přibližně tedy v místě, kde dnes překonává Sázavu most na silnici I/38). 51 Listina zmiňující brodského urburéře k roku 1234 (RBM I, 399) je Bočkovým falzem (POŠVÁŘ 1956, 34-35; 1959, 42). 250

251 Sázava, úsek mezi kostelem sv. Vojtěcha a kostelem sv. Kateřiny. Vpravo přítok potoka Žabinec. Někde v těchto místech se předpokládá brod, který dal městu jméno. Foto P. Hejhal, duben Slovanská osada Brod se nacházela pravděpodobně v okolí kostela sv. Vojtěcha, asi 0,5 kilometru západojihozápadně od pozdějšího městského jádra (MACEK - ROUS 1993; ROUS 1982, 45; ROUS 1998, ). Založení kostela a počátky s tím spojené osady můžeme předpokládat ve 2. polovině 12. století (ROUS 1982, 45, 63). Není vyloučena ani existence osady již v 11. století. 52 Ještě ve 14. století existují v městské knize záznamy o osadě, případně čtvrti Svatovojtěšské. Zřejmě se jedná o pokračující tradici staršího osídlení v místech, které se po založení města dostalo mimo tento opevněný areál (ROUS 1982, 44). Druhá fáze vývoje města (Brod II) souvisí se změnami spojenými s objevem polymetalických rud na Českomoravské vrchovině a přílivem nových kolonistů. Tato fáze začíná v letech Dochází také ke změně trasy Haberské cesty, což se v prostoru Brodu projevilo změnou jejího směru, od brodu k severu, na Čáslav. Podél této cesty vznikla aglomerace ulicového typu, později začleněná do lokačního města jako Rosmarkt, dnes Smetanovo náměstí (ROUS 1982, 48). Podle jiné teorie by se mohla předlokační slovanská osada nacházet v prostoru dnešního hlavního náměstí (KUČA 2000, 55; URBAN 2003, 82). Pro toto tvrzení v současnosti žádné opory neexistují. 52 Počátkem 60. let 20. století takto datoval keramický soubor uložený v Havlíčkobrodském muzeu J. Sláma (ústní sdělení J. Slámy P. Rousovi, ROUS 1982, 9). To se stalo podkladem pro grafické vyjádření kolonisace do poloviny 11. stol. v prostoru Havlíčkova Brodu (SLÁMA 1967, 441, obr. 5). Keramika je v současné době nezvěstná. 251

252 Stabilní katastr s vyznačením hypotetické polohy předlokační aglomerace u kostela sv. Vojtěcha. 252

253 Pelhřimov Lokace města Město Pelhřimov bylo podle nejnovějších poznatků založeno biskupem Janem III. z Dražic v 60. letech 13. století. O rozvržení městského areálu, jeho síti ulic či o opevnění a veřejných stavbách v nejstarším období jeho existence nevíme dnes prakticky nic. Město bylo napadeno, silně popleněno a vypáleno na začátku 90. let 13. století spojenci Vítkovců, následně z iniciativy biskupa Tobiáše z Bechyně znovu obnoveno a obehnáno dřevěnou palisádou a příkopem (MARTÍNKOVÁ 1999). Tyto události mohly mít vliv na případné změny rozlohy a dispozice městského areálu, oproti původnímu stavu. Další válečné události přišly roku 1318, ale nejspíš již na vývoj města neměly tak tragické dopady. Zesílený příliv německých kolonistů způsobil, že v roce 1379 tvořili německy mluvící měšťané 2/3 obyvatelstva. Z důvodů malé plochy vnitřního města byl ještě před rokem 1379 uvnitř hradeb v severovýchodní části náměstí postaven domovní blok, který tak výrazně zmenšil jeho plochu. Vnitřní město se již od počátků dělilo na čtyři čtvrti: 1. čtvrť (západní a severní strana náměstí a část Poděbradovy ulice), 2. čtvrť (ulice Palackého, Klarertova a Školní), 3. čtvrť (ulice obě strany Růžové ulice), 4. čtvrť (část ulice Růžová a Poděbradova, východní a jižní fronta náměstí). Již ve 14. století existovala též čtyři předměstí. Z hlediska urbanistického vývoje je zajímavé, že ještě kolem poloviny 16. st. se nacházely ve vnitřním městě neobsazené parcely. To se týkalo především 2. městské čtvrti (MARTÍNKOVÁ - MARTÍNEK 2002). Představy o předlokační aglomeraci V literatuře se uvažuje o dvou místech na území dnešního Pelhřimova, které měly být osídleny již před založením města v 60. letech 13. století. Je to předlokační aglomerace v poloze Na hradišti a aglomerace u kostela sv. Víta (DOBIÁŠ 1927, 94). Jako další možná lokalita tohoto typu je předpokládán Starý Pelhřimov (okres Pelhřimov). V tomto případě bude nutno zřejmě lokalitu interpretovat jiným způsobem (viz níže). 253

254 Aglomerace Na hradišti Poloha Na hradišti se nachází západně od městského jádra. Prostor je v současnosti využit částečně jako městské zahrady, částečně jeho plochu zaujímá areál pelhřimovského pivovaru Poutník. Poloha je tvořena poměrně rovným plató, které prudce klesá k severu (k potoku Bělka) a východu (k toku říčky Bělá). Nadmořská výška lokality je m n. m. V prostoru městských zahrad byly provedeny archeologické výzkumy formou dohledu při menších liniových akcích, žádné antropogenní aktivity nebyly zjištěny (HEJHAL 2003c). Úvahy o starém osídlení v těchto místech se opírají převážně o písemné zprávy z 15. století, které uvádějí Hradiště pouze už jako pustou, respektive nezastavěnou polohu (DOBIÁŠ 1927, 94). O podobě tohoto osídlení nemáme opět žádné zprávy. Název snad nevylučuje existenci menší opevněné lokality. Jiní autoři předpokládají celou předlokační osadu (DOBIÁŠ 1927, 94; SEDLÁČEK 1885, 275). Aglomerace U svatého Víta Hrnčířská ulice Další raně středověká aglomerace je hledána v okolí kostela sv. Víta severovýchodně od nynějšího městského jádra. Osada, o jejímž stáří, počátcích a podobě opět nevíme vůbec nic, byla velmi pravděpodobně přirozeným uzlem stezky orientace S-J a komunikace směru V-Z (srov. též KUTHAN 1976, 21), která v blízkosti osady u sv. Víta překonávala tok říčky Bělá pomocí brodu. J. Dobiáš předpokládá existenci osady nejpozději již v 2. polovině 12. století (DOBIÁŠ 1927, 95). Po založení města v 60. letech 13. století zůstala předlokační osada mimo rámec městského opevnění. Pohled od kostela sv. Víta do Hrnčířské ulice, jedné předpokládaných poloh předlokační aglomerace. Foto. P. Hejhal, květen

255 Aglomerace U svatého Víta Karlovo náměstí Další možností je umístění předlokační osady u brodu přes říčku Bělou v prostoru dnešního Karlova náměstí, tedy jihovýchodně od kostela sv. Víta (za upozornění děkuji Mgr. L. Martínkové, PhD.). Stabilní katastr s vyznačením hypotetické polohy předlokačních aglomerací. 1. Hradiště, 2. Hrnčířská ulice, 3. Karlovo náměstí 255

256 Exkurz Starý Pelhřimov (okres Pelhřimov) Snad již v 1. třetině 13. století byla za účasti německých kolonistů založena na vyvýšenině 2000 m severozápadně od nynějšího městského jádra nová osada nazvaná Starý Pelhřimov, jejíž význam v procesu urbanizace města není dosud dořešen. Podle jiných názorů bylo sídliště založeno již v 2. polovině 12. století (DOBIÁŠ 1927, 95). V současnosti ve vysazení Starého Pelhřimova nespatřuje pokus o cílevědomou lokaci, která se nezdařila, ale spíše jiný záměr. Jednou z možností výkladu založení Starého Pelhřimova může být jeho podíl na prospekci rudných ložisek a v báňském podnikání. Pro takovéto tvrzení je ovšem v budoucnu potřebné shromáždit dostatečné množství přesvědčivých dokladů archeologickými výzkumy, nebo povrchovými průzkumy extravilánu obce. Nové archeologické výzkumy Žádné archeologické výzkumy přinášející relevantní informace o vzhledu, rozsahu, stáří, a struktuře předlokační aglomerace na území Pelhřimova do současnosti neproběhly. Archeologické výzkumy probíhající ve zvýšené míře od roku 2002 zachytily stopy sídelní struktury datované do druhé poloviny 13. století z plochy Masarykova náměstí (HRUBÝ 2004a; HEJHAL HRUBÝ 2005). 256

257 Humpolec Umístění města v rámci humpolecké kotliny. První písemná zmínka in Gumpoldis se objevuje roku 1219 v o něco mladším falzu (CDB II, č. 374, s. 410). Do roku 1233 patřilo humpolecké panství řádu německých rytířů, kteří ho roku 1233 prodali želivským premonstrátům. Premonstráti prodali panství roku 1253 křižovníkům s červenou hvězdou, ale i nadále si uchovali práva ke kostelu sv. Mikuláše. V 1. pol. 13. století bylo lokováno město s velkým trojúhelníkovým tržištěm, na kterém byl před rokem 1233 postaven kostel. Tento kostel byl posléze opevněn a rozdělil tak fórum na dvě části, Horní a Dolní náměstí. Opevnění kostela poukazuje na absenci fortifikace samotného města. Otázkou je případná existence komendy řádu německých rytířů. Ta je předpokládána u kostela, 257

258 případně v jihovýchodní části Horního náměstí (KUČA 2000a, 349). V těsné blízkosti kostela sv. Mikuláše bylo roku 2004 archeologickými výzkumy zjištěno středověké pohřebiště a následně i základové zdivo starší zaniklé stavby přiléhající k boku lodi (HEJHAL 2004b; HEJHAL HRUBÝ 2004a). K roku 1253 je v Humpolci uváděno clo (VANÍČEK 2002, 323, 622). Dalším hypotetickou částí humpolecké aglomerace je opevněné sídlo, které je předpokládáno v poloze Panský vrch, severovýchodně od kostela sv. Mikuláše. Toto sídlo mělo předcházet výstavbě hradu Orlík, jehož počátky jsou kladeny do poslední třetiny 14. století. Snad okolo poloviny 13. století došlo k vytýčení nového čtyřúhelníkového náměstí západně od stávajícího města. Zřejmě již od svých počátků se tento sídelní komplex nazýval Böhmische Stadt. Od této doby získává Humpolec typický půdorys dvojměstí. Archeologické výzkumy Z archeologického a badatelského hlediska přitahoval v minulosti Humpolec zejména nálezy mincovního charakteru (srov. ČÁBERA 1962; HLADÍK a; b; c; KOPÁČ ; ; ; RADOMĚRSKÝ 1953). Od roku 2003 registrujeme nárůst archeologicky podchycených stavebních akcí na katastru města (HEJHAL 2003b; HEJHAL 2004a, HEJHAL 2004b; HEJHAL - HRUBÝ 2004a; HEJHAL HRUBÝ 2004b; HEJHAL HRUBÝ 2005). V srpnu 2004 byl z důvodu zjištění archeologických objektů na probíhající akci Odstavná plocha pro osobní automobily Humpolec proveden záchranný archeologický výzkum na ploše asi 50 metrů východně od kostela sv. Mikuláše (souřadnice rohů lokality na státní mapě odvozené 1:5000, list Humpolec 0-3 jsou: 252 mm od západní sekční čáry : 001 mm od jižní sekční čáry; 249:004; 255:006; 256:005). Zbytky čtyř otopných zařízení, v době své funkce měla minimálně dvě z nich kamennou část. Jedna z pecí se nacházela v interiéru nezahloubené nadzemní stavby. Analogický objekt známe například z Jihlavy (HEJHAL HRUBÝ 2005, 133). Výzkumem se podařilo zachytit pouze část stavby, a sice západní nároží a části přilehlých stěn. Můžeme předpokládat její původní obdélný, popř. čtvercový půdorys. Otázkou zůstává funkce ostatních otopných zařízení na lokalitě. Teoreticky můžeme uvažovat i zde, že byly součástí nadzemních nezahloubených staveb tento předpoklad nemohl být prokázán z důvodu poměrně razantní skrývky plochy. I přes to můžeme celou situaci interpretovat jako část sídelního komplexu z doby po lokaci města, rámcově z 2. poloviny 13. století až 1. poloviny 14. století. 258

259 Žádné situace které by nám přinesly informace o osídlení před polovinou 13. století v současné době nemáme. S dobou počátků města snad může souviset odkrytá starší stavební fáze kostela sv. Mikuláše a nejstarší hroby, které byly narušeny mladšími přestavbami. Plocha výzkumu se nacházela východně od kostela sv. Mikuláše. Foto P. Hejhal, srpen 2004 Otopné zařízení k Foto P. Hejhal, srpen

260 Jihlava Lokace města V letech došlo k založení kolonizačního hornického města Nová Jihlava. Krátce po vzniku města si zde zakládají své kláštery nově příchozí minorité a dominikáni. V závěru 40. let 13. století se formuje jihlavské městské a horní právo (KUTHAN 1993, 70-71), 53 v privilegiu z r Přemysl Otakar II. uděluje Jihlavě stavební řád (nejstarší v českých zemí). Privilegium patrně lze alespoň částečně chápat jako reakci na stále přetrvávající chaotickou zástavbu z doby hektických počátků města (KUTHAN 1993, 183, ). Shrnutím nejnovějších poznatků o historii města je kniha Jihlava (PISKOVÁ A KOL. 2009), pro období počátků města hlavně kapitoly autorů F. Hoffmanna, P. Hrubého, J. Z. Charouze, Z. Měřínského a D. Zimoly. Představy o předlokační aglomeraci V souvislosti s brodem přes řeku Jihlavu jsou hledány počátky předlokačního osídlení města Jihlavy v okolí kostela svatého Jana Křtitele. Písemná zmínka o tomto sídlišti se váže k roku 1233 v souvislosti s odprodejem patronátu ke kostelu sv. Jana Křtitele a dalších okolních vsí znovu želivskému klášteru. Touto listinou potvrzuje olomoucký biskup Robert převod jihlavského a humpoleckého zboží z držení řádu německých rytířů zastoupeného pruským zemským mistrem Hermannem Balkem želivskému klášteru zastoupeného opatem Hermannem, a to včetně patronátního práva ke kostelu sv. Jana Křtitele (JAROŠ 1999, 12). Žádné archeologické výzkumy přinášející relevantní informace o vzhledu, rozsahu, stáří, a struktuře předlokační aglomerace Stará Jihlava do současnosti neproběhly. Při výkopových pracech spojených se stavbou železnice poblíž kostela sv. Jana Křtitele byl získán soubor keramiky, který je v současnosti uložen v depozitáři Muzea Vysočiny v Jihlavě. Nálezy shromáždil MUDr J. Fritz a do muzea se dostaly po jeho smrti jako pozůstalost roku Artefakty pocházejí z několika lokalit, mezi kterými nelze nálezy od sv. Jana odlišit. Obecně lze konstatovat, že se jedná o vrcholně středověkou keramiku (2. pol století). Předlokační aglomeraci tedy můžeme předpokládat někde v okolí kostela sv. Jana Křtitele, na levém (severním) břehu řeky Jihlavy. Podle některých autorů se nacházela východně od kostela, 53 Je ovšem možné, že toto horní právo vzniklo až v 60. letech 13. století za vlády Přemysla II. Otakara. 260

261 přibližně v místech dnešní křižovatky ulic Polenská a Havlíčkova (VODÁKOVÁ 2007, 185). Důležitou roli zřejmě hrála poloha u brodu přes řeku a zřejmě křižovatka dvou cest humpolecké a haberské. Ačkoli je v poslední době věnována okolí kostela zvýšená pozornost (např. HEJHAL 2003a), žádné antropogenní aktivity související s předlokační osadou dosud zaznamenány nebyly. Představa Gustava Kruma o staré Jihlavě. Předlokační osídlení u sv. Jana (č. 1) jako součást Jihlavské aglomerace na počátku 15. století. Podle JAROŠ PISKOVÁ SVĚRÁK

262 Niva řeky Jihlavy, uprostřed snímku v pozadí kostel sv. Jana Křtitele. Pohled od západu. Foto P. Hejhal, duben

263 Chotěboř Lokace města První písemná zmínka o Chotěboři pochází z roku 1265, kdy Smil z Lichtenburka daroval kostel sv. Jakuba Většího žďárským cisterciákům: Zmilo de Luchtenburch donat monio Zarensi capellam in Chotieborz (RBM II, s. 194). Byl vysloven názor, že se tato zmínka vztahuje k předlokačnímu osídlení, k době před založením města (KUČA 2000, 449). Město prokazatelně existovalo roku Tohoto roku se město osamostatnilo ze závislosti na (Havlíčkově) Brodě a stalo se samostatnou správní jednotkou (KUČA 2000, 449). Impulzem k lokaci města byly zřejmě otvírky stříbrných dolů v havlíčkobrodském rudním revíru. Podobně vznikly i další města na lichtenburských državách (kromě Brodu také Šlapanov a Česká Bělá). Centrem městské lokace bylo čtyřúhelné náměstí, s delší osou ve směru sever-jih. Ve východní části náměstí prochází severojižní komunikace. Představy o předlokační aglomeraci Před založením města můžeme předpokládat existenci staršího osídlení. Předlokační osada se nacházela pravděpodobně v okolí románského kostela sv. Jakuba Většího, na severním okraji lokačního města. Stavba původně románského kostela je situována na severní straně poměrně plochého návrší (jádro lokačního města, dnes Náměstí T. G. Masaryka), nad hranou svahu sklánějícím se k severovýchodu. Nadmořská výška lokality je 500 m n. m. V kontextu regionu se jedná o místo na jižní hraně kotliny mezi Železnými horami na severu a terénním předělem oddělujícím podoubraví od posázaví. Není vyloučena souvislost vzniku osady s polohou na Libické cestě. Žádné archeologické výzkumy přinášející relevantní informace o vzhledu, rozsahu, stáří a struktuře předlokační aglomerace na území Chotěboře do současnosti neproběhly. 263

264 Stabilní katastr s vyznačením hypotetické polohy předlokační aglomerace u kostela sv. Jakuba Většího. 264

265 Ledeč nad Sázavou Lokace města Ledečské náměstí bylo vytyčeno v období od 2. pol. 13. stol. do 1. pol. 14. století. Městský statut je doložen až roku Město bylo vysazeno na křižovatce cest u brodu přes Sázavu. Tomu se měl podřídit i půdorys náměstí, který má poněkud nepravidelný obdélný tvar o delší ose východzápad (KUČA 1998, 371). Představy o předlokační aglomeraci Osídlení předcházející založení města je tradičně kladeno ke kostelu sv. Petra a Pavla. Tyto úvahy jsou založeny na poloze kostela, který je umístěn východně od náměstí, od kterého je oddělen vodotečí (levý přítok Sázavy). Kostel je zmiňován poprvé v polovině 14. století, nejstarší dochované stavební části (presbytář a severní boční kaple) pocházejí z doby okolo roku 1400 (POCHE 1978, 217). V blízkosti kostela (u kterého se tedy předpokládá jeho větší stáří) je předpokládáno osídlení, které předcházelo lokaci města (KUČA 1998, 371; ŠIMÁK 1938, 1201). Zde předpokládaný dvorec, Ledkův dvůr (PROFOUS 1949, 497), měl dát jméno celé osadě (SVOBODA 2000, 183). Žádné archeologické výzkumy přinášející relevantní informace o vzhledu, rozsahu, stáří a struktuře (případně vůbec existenci) předlokační aglomerace na území Ledče nad Sázavou do současnosti neproběhly. Indicií pro úvahy o existenci starších aktivit v prostoru ledečského hradu může představovat soubor keramiky, který odtud pochází. Keramiku lze datovat do první poloviny 13. století (za informaci děkuji Mgr. P. Rousovi, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod). Původně raně gotický hrad založený po polovině 13. století patří k nejstarším šlechtickým sídlům tohoto typu na našem území (SVOBODA 2000, 183). Podle jiného názoru měl být hrad vystavěn již před polovinou 13. století (DURDÍK 1995, 167), snad Slavkem z Ledče (KUČA 1998, 367, 371). 265

266 Stabilní katastr s vyznačením hypotetické polohy předlokační aglomerace u kostela sv. Petra a Pavla. 266

267 Polná Polná je poprvé zmiňována jako město až roku Je ale zřejmé, že osídlení zde existovalo již na počátku čtyřicátých let 13. století. Roku 1242 daroval Jan z Polné patronátní práva nad kostelem Panny Marie řádu německých rytířů. V blízkosti kostela tedy můžeme očekávat o nejstarší osídlení Světlá nad Sázavou Podle neověřených záznamů měl být již v letech vystavěn kostel sv. Václava (KŘIVSKÁ 2005, 20-22). Světlá nad Sázavou (povýšena na město až roku 1855) je údajně uváděna v pamětní knize Vilémovského kláštera k roku 1207 (DOUBEK 1992, 7; SEIDLER 1887). Tato datace je velmi pravděpodobná, nicméně dnes neověřitelná (KŘIVSKÁ 2005, 21). V majetku vilémovského kláštera se Světlá nad Sázavou později nachází, a to až do roku 1421, kdy byl klášter zničen husity. Spolu s klášterem zanikají v plamenech i nejstarší písemné zprávy o Světlé nad Sázavou. Nejstarší osídlení snad můžeme předpokládat v okolí kostela sv. Václava. O jeho podobě, struktuře, případně rozsahu nemáme v současné době žádné informace. 267

268 4. 9. Kolonizace želivského kláštera v letech Metoda práce Základním krokem bylo pořízení katalogu lokalit, které vznikly kolonizační činností želivského kláštera v rozmezí let V podstatě se jednalo o lokalizaci toponym, zmíněných v listině papeže Honoria III. z roku Tím byla definována zájmová oblast. Bylo předpokládáno, že u lokalit, které nezanikly a existují do současnosti, existuje blízká prostorová vazba mezi osídlením současným a osídlením z 12. a 13. století. Tento přístup je způsoben jen pomalým nárůstem archeologické pramenné základny, který v současné době neumožňuje přesnější vymezení daných sídelních areálů. S problematikou lokalizace je úzce spojen výběr otázek, které si lze při výzkumu klást. V našem případě nelze provádět prostorové analýzy v rámci jedné lokality, ale jde o postižení kolonizované oblasti jako celku. Při zpracování informací bylo použito geografického informačního systému ArcGIS Cíl práce Cílem práce je popsat osídlení na definovaném prostoru v definovaném čase. Jde o dobu před kolonizační vlnou, která zasáhla prostor Českomoravské vrchoviny v souvislosti s objevem a těžbou polymetalických rud. Chronologicky lze horní hranici stanovit na rok 1226, kdy byla vydána listina, informující nás o majetkových poměrech želivského konventu. Region je definován državou želivského kláštera, a jde vlastně o území, které bylo tímto subjektem kolonizováno. Na kolonizaci krajiny se podílely v zásadě dva řády, postupně reprezentující jednu církevní instituci želivský klášter. A to nejprve benediktini (v letech ) a posléze premonstráti (od roku 1149). Předpokládáme, že před založením kláštera roku 1144 byla oblast člověkem využívána (pastva, obrana země, cesty, lesní řemesla brtnictví, dehtářství, uhlířství ). Nejednalo se ale zřejmě o stabilní osídlení, a pokud ano, bylo zřejmě zanedbatelné. Zjednodušený předpoklad tedy je, že definovaná oblast nebyla zatížena starším osídlením, kterému by se nový vzor osídlení musel prostorově podřizovat. 268

269 Lokalizace a rozsah území Hranice sledovaného území byl vytyčeny na základě rozboru zmíněné listiny. Ne všechna zmíněná toponyma lze uspokojivě lokalizovat 54. Můžeme ovšem vymezit oblast, která byla osídlena k roku Ta nám poslouží jako modelové území na Českomoravské vrchovině, kolonizované před vrcholně středověkou kolonizací. Podle administrativního členění z roku 1965 se oblast nachází na okresech Pelhřimov, Havlíčkův Brod a Jihlava. Krajina darovaná roku 1144 pražskému biskupství. Vlevo Červená Řečice, v pravé části snímku tušíme želivský klášter. Foto P. Hejhal, červenec Viz níže. 269

270 Založení kláštera a jeho osudy do poloviny 13. století Prolog: Podivín Na počátku historie želivského kláštera byl letitý spor mezi pražským a olomouckým biskupstvím o statek Podivín. Roku 1144 byl dvůr přiřčen olomouckému biskupství. Transakce byla stvrzena listinou adresovanou Jindřichu Zdíkovi. Autorem listiny je král Konrád III. a vznikla za jeho pobytu v Bamberku. Pražský biskup získal jako náhradu za ztracený Podivín predium Selev et omnia (CDB I, č. 138, s. 142). Listinu potvrzuje v letech kníže Vladislav II. (CDB I, č. 157, s ). Kromě samotného majetkového vyrovnání mezi Prahou a Olomoucí je důležité vynětí lidí, žijících na majetcích olomouckého biskupství z jurisdikce světské vrchnosti tedy moravských údělníků (ŽEMLIČKA 1997, 250, 293). K výměně Podivína za Želiv se vrací i kronikář Jarloch: Unde si quis ignorat, quit iuris habeat Pragensis episcopus in Syloensi ecclesia, sciat, quod sicut in aliis ecclesiis ius diocesanum, ita et in Syloensi vendicat sibi ius patronatus, quod accidisse creditur ratione concambii, ex eo videlicet, quando domnus Otto, Pragensis episcopus, duci antiquo Zobezlao dedit Podywin in concambio pro Syloensi circuitu (FRB II, s. 489). Již tedy počátek osídlení sledovaného území vyvolává otázky. Olomoucký biskup získává dvorec Podivín, je mu potvrzeno právo razit zde minci a získává rozsáhlou imunitu pro své majetky na úkor údělných knížat. Pražský biskup získává náhradou blíže nedefinované predium Selev et omnia. Co vlastně získal? Na otázku se pokusí odpovědět následující stránky. Poloha Podivína u Břeclavi a Želiva. Dvěma odstíny zelené vyznačena oblast kolonizována klášterem k roku

271 Želiv Roku 1144 daroval pražský biskup Ota Želiv benediktinům. Tímto krokem byl vlastně založen samotný klášter (DOBIÁŠ 1927, 25-30, k Želivu existuje obsáhlá literatura, souhrnně HLAVÁČEK 2003, CHAROUZ 1991; 1995; KŘIVSKÝ 1939; PETRŮ 1898; RYBIČKA 1876; VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, zde s další literaturou). Benediktini přišli do Želiva ze Sázavského kláštera. Prvním želivským opatem byl Reginard z Met 55. O tomto muži nás informuje kronika Mnicha Sázavského. Kromě očekávaného výčtu kladných vlastností Reginardovu osobnost sympaticky zlidštuje popis jeho řemeslné zručnosti: Byl rodem z Met, velmi rozumný správce mnišského života, nadaný vděkem lásky a přívětivosti, v ctnosti pokory a mírnosti vzor stálosti, ve všeliké jemnosti mravů schopný srovnání s nejlepšími. Velmi bděle pečoval o to, aby se stavěl na ochranu svých lidí, v mluvení pravdy nemohla mu ani královská vznešenost, ani moc knížecí nahnati strachu ani ostychu; jeho ducha nezměkčovalo ani štěstí k liché radosti, ani ho neštěstí nesklánělo do škodlivého smutku; byl mužem, který ve všech svých osudech jevil stále touž veselou tvář. Celý sbor hleděl spravovati spíše láskou než strachem; neboť se tak oddal pokoře, že ač byl nade všechny důstojnější a vznešenější, ve všech skutcích osvědčoval pokoru. Také k hrubým pracím nebylo nad něj muže ochotnějšího, čilejšího, účinlivějšího; dovedl malovat a vyřezávat jakékoli obrazy ze dřeva, z kosti nebo z rozličných druhů kovů, také nebyl neznalý v umění kovářském, jakož i ve všem díle, které se dělává ze skla (FRB II, s. 269; citováno podle BLÁHOVÁ HRDINA TOMEŠ 1974, 28-31). Benediktini pobývali v klášteře do roku 1149, kdy byli nuceni klášter opustit a vrátit se zpět na Sázavu. Zřejmě již od příchodu první komunity byla zahájena stavba kostela P. Marie. Je také pravděpodobné, že klášter dostal při svém založení jisté majetky. O jejich rozsahu však nic určitého nevíme. 55 Od roku 1162 byl Reginard opatem Sázavského kláštera. S jeho jménem a také s jeho předchůdcem, opatem Silvestrem (opat od 1134) jsou spojeny rozsáhlé stavební úpravy Sázavského kláštera. 271

272 1 Sázava, 2 Želiv Území, které daroval pražský biskup Ota benediktinům podle domněnky J. Dobiáše (DOBIÁŠ 1927, 26). Šedě je vyznačeno území nad 500 m n. m. Tmavý bod označuje polohu předpokládaného dvorce Selev u kostela sv. Petra. 272

273 Želiv První komunita premonstrátů přišla do Želiva z kláštera ve Steinfeldu, který se nachází v dnešní spolkové zemi Severní Porýní Vestfálsko 56. Steinfeld byl otcovským klášterem do roku 1643, kdy Želiv uznal paternitu Strahova (BUBEN 2003, 94). Počátky želivského kláštera nám v písemné podobě zachytil milevský opat Jarloch, svého času želivský mnich: Je známo všem obyvatelům Čech, že prvním zakladatelem želivského kláštera byl opat, jménem Reinard, vyznavač černého řádu; ten se pustil do hustého hvozdu, les měnil v pole a vybudoval tam dosti pohodlný kostel ke cti svatého Petra apoštola, jejž dal vysvětit rukama pana Oty, pražského biskupa, a jak se patří úplně ho dokončil. Stavěl taky basiliku k poctě svaté Marie vždy panny, dovedl ji až do poloviny lodi a podobně ji dal posvětit biskupským požehnáním. Po těchto tak znamenitých činech, když již na tom místě strávil hodně času a vynaložil mnoho práce, přece jen očernili někteří, nevím, s jakým záměrem, po smrti pražského biskupa Oty některé jeho mnichy u Daniela, tehdy zvoleného pražského biskupa, z mnoha velikých provinění. A ten jejich slovům natolik důvěřoval, a nechtějě věc ani vyšetřovati, ani pominouti, rozpálil se tak prudce, že vynesl nad opatem a nad mnichy, kteří se ani nepřiznali, ani nebyli usvědčeni, neodvolatelný rozsudek vypovězení ze země. A poněvadž se mu náš řád na Strahově líbil, přál si podle jeho vzoru vytvořit dům želivský; i poslal poselství do Steinfeldu a žádal odtamtud konvent s opatem na místo, které měl, podle jeho slov příjemné, uprázdněné, pro řád vhodné, ale zcela pomlčel o osobách, které měly být vyhnány. Povím krátce: obdržel, co žádal; a když byli vybráni bratří a jednalo se o volbě opata, padl první los na převora Adolfa, muže velmi zralého a svatého, ale ten za nic na světě nechtěl vyhovět a zapřísahal je a zaklínal ve jménu Pána Ježíše, aby od něho upustili. A když ani pak nepřestávali, nýbrž naléhali na něho, poukazujíce na to, že má poslouchat, raději chtěl být na tu chvíli neposlušným než vzít na sebe břemeno, které se mu zdálo neúnosné. Za to provinění přišel potom s obnaženými plecemi a bos do kapituly a pokorně přijal trest metlou podle kázně našeho řádu a dal tím dobrý příklad mladším, aby se nikdo nevyhýbal trestu, když upadl do viny. Když se tedy vzdali naděje, že s ním něco pořídí, všichni se společně obrátili na pana Gotšalka; bratří ho zvolili, potom sevřeli otěžemi poslušnosti, a on, muž pokorný a mírný, nesměl odporovati jim ani řízení Božímu. Konečně se vydal s bratřími sobě přidělenými na určenou cestu a přišli do Mohuče, kde je měl očekávat pan Daniel, jenž tam měl být vysvěcen, ale zatím ihned po vysvěcení odejel. Zanechal však některé jiné, aby je čekali, s dostačujícími koňmi, aby ho na nich následovali. Když je však oni první noc po příchodu spatřili, začali se mezi sebou přít, kdo na 56 Steinfeldský klášter byl založen roku 1126 a existoval do roku

274 kterém pojede. A tu zloději v noci rozhodli spor, ukradli skoro všechny koně a bylo po sporu i po jízdě. Když nastalo ráno, nenašli nic v rukou svých a nedá se vypověděti, s jakou námahou a bídou se dostali uprostřed zimy po Narození Páně ohromnými závějemi až do Prahy a na Strahov. Jejich příchod připadl okolo svátku svatého Fabiána a Šebestiána. Když příštího dne, totiž v den blahoslavené Anežky, byl opat Gotšalk požádán, aby kázal slovo Boží, mezi jinými slovy, která pronesl, vztáhl na sebe i výrok svatého Ambrože, a narážeje na látku podle doby svého obrácení takto promluvil: Blahoslavená panna Anežka, jejíž svátek dnes slavíme, ztratila smrt v třináctém roce svého věku a našla život; já však v týchž letech života jsem naopak ztratil život a našel smrt. Lety života nazval ona, od kdy začal žíti Bohu, ne ta, která strávil v světské marnosti; a všech jich pak mohlo tehdy být dohromady asi třiatřicet. A když nějaký čas pobyli na Strahově, dověděli se tam z určité zprávy, že místo jejich povolání není prázdné, že před svým příchodem musí vyhnati staré obyvatele. Těžce to nesouce, oznámili to biskupu Danielovi a ten prý jim takto odpověděl: Nevyháníme je kvůli vám, ale proto, že se provinili, poněvadž, i kdyby vás nebylo, chtěl bych raději, aby tam spíše vyli vlci, než aby tam bydlili takoví. Tak biskup trval na svém rozsudku a oni byli vypovězeni a naši jsou jejich nástupci až do dnešního dne. Tak se zběhlo a v takovém pořadí pokračovalo jejich vyhnání a uvedení našich, zda správně, nebo nesprávně, o tom mi nepřísluší soudit, to je věcí biskupovou. Proto, jestliže někdo neví, jaké právo má pražský biskup v želivském kostele, pamatuj, že jako v si v jiných kostelích osobuje právo diecesána, tak v želivském si osobuje právo patronátu; to prý se stalo směnou, tehdy totiž, když pražský biskup pan Ota dal starému vévodovi Soběslavovi Podivín výměnou za želivský újezd. Potom přišli naši bratří do Želiva, jak bylo pověděno. Ani se uvěřit nedá, jak veliký potom hlad, jak veliký nedostatek všech věcí vytrpěli, protože mniši, kteří byli vypuzeni, jako schválně všechno roznesli, všecko spotřebovali, nezachovali se jinak než plenící nepřítel, jen s tím rozdílem, že nezapálili stavení. Ale ten, kdo krmí ptactvo nebeské, neopustil své pokorné služebníky, nýbrž živil je nejprve almužnami poddaných, potom, a to nejvíce, prostřednictvím olomouckého biskupa pana Jindřicha, o kterém jsem se zmínil výše. Ten chtěl slaviti Narození Páně v Jeníkově a dozvěděl se o chudobě těch otců od bratří, které k němu poslal opat Gotšalk, z útrpnosti jim poslal celou svou bohatou zásobu, kterou tam měl, a velmi štědře je občerstvil. Učinil to jednou i častěji (citováno podle Letopis Vincenciův a Jarlochův, Praha 1957, s Překlad F. HEŘMANSKÝ). 274

275 opat Gotšalk Prvním želivským opatem byl Gotšalk, a to od roku 1149 až do své smrti. Množství detailů o jeho životě nám ve své kronice zachoval tehdejší želivský mnich a pak milevský opat Jarloch. Gotšalk se narodil v Kolíně nad Rýnem otci Vernerovi a matce Herce, rodičům dosti vznešeným rodem (FRB II, s. 484). Získal kvalitní vzdělání: studoval v Kolíně a pak v Paříži. Chtěl se stát lékařem. Ve dvaceti letech, v době jeho pařížských studií onemocněl, obrátil se k bohu a rozhodl se pro duchovní dráhu. Po setkání se steinfeldským proboštem Ebervinem a kanovníkem Jindřichem 58 byl přijat do Steinfeldského kláštera (FRB II, s ). Želivským opatem se stal ve věku 33 let. O váženosti Gotšalkovy osoby svědčí i to, že roku 1182 přednesl řeč ve Strahovském klášteře, při příležitosti svěcení přestavěného konventního chrámu (FRB II, s. 478). Před smrtí vykonal Gotšalk cestu po dceřinných klášterech želivské kanonie. Také této poslední cestě nás informuje Jarlochova kronika. Na cestu vyrazil na sv. Mikuláše 1183 ráno po mši. Nejprve zamířil do kláštera v Louňovicích pod Blaníkem, dále přes Chýnov do Dolních Kounic. Zde se několik málo dní zdržel a poté vyrazil navštívit kláštery v Gerrassu a Perneggu. Odtud pokračoval na Bítov a dále do Znojma, kde strávil Vánoce. Na tuto část své cesty potřeboval maximálně 18 dní. Ze Znojma se po svátcích odebral zpět do Louňovic, kde 18. února 1184 zemřel 59. O jeho kontaktech a rozhledu nás informují i další prameny. Roku 1150 píše Gotšalkovi premonstrátský opat Hugo de Fosses (CDB I, č. 164, s ). Téhož roku adresoval umírající biskup Jindřich Zdík Gotšalkovi dva listy, ve kterých upomíná želivské bratry o modlitby za svou duši. Vztahy mezi olomouckým biskupem a želivským opatem ilustruje názorně pasáž z druhého dopisu: neboť máme k vám před ostatními smrtelníky nejvíce důvěry strany duše své (FRB II, s. 491; CDB I, č. 166, s. 171). Opati po Gotšalkovi Po Gotšalkově smrti byl zastával funkci opata Otto (opatem ), po něm nastoupil Castulus (Haštal). Ten byl opatem v letech Na opata Haštala upomíná pomístní název Haštal, cca 1 kilometr jihovýchodně od kláštera 60. V letech (?) vedl komunitu opat Marsilius I. Je uveden v listně spojené se založením Zábrdovického kláštera Lvem z Klobouk V literatuře se objevuje i jiné datum Gotšalkovy smrti, (BUBEN 2003, 98). 58 Tentýž Jindřich se posléze stal představeným kláštera v Louňovicích pod Blaníkem. 59 Gotšalkova poslední cesta, jež nás mezi řádky informuje o možnostech tehdejšího cestování, bude předmětem samostatné studie. 60 Jména prvních dvou opatů dnes nesou produkty klášterního pivovaru svrchně kvašené pivo Gottschalk a medovinové pivo Castulus. 275

276 (jako Marsilius de Selowa, CDM II, č. 48, s. 56) a v listině vydané při příležitosti vysvěcení zábrdovického kostela sv. Kunhuty (sloužil v počátcích jako konventní chrám) roku 1211 (jako Marsilius de Zelogou, CDM II, č. 49, s. 59) 61. Dalším opatem želivského kláštera byl opat Vilém. Nevíme přesně, kdy se ujal vedení želivské komunity. Roku 1221 je ovšem již jako želivský opat uveden ve svědecké řadě listiny Přemysla Otakara I. (CDB II, č. 217, s. 205) 62. Za opata Viléma byla roku 1226 vydána papežská listina, vypočítávající želivské majetky (CDB II, č. 281, s ) 63. Poslední z opatů, jehož funkce spadá do námi sledovaného období je Hermann. Významným způsobem se zapsal do historie českomoravského pomezí jako osoba, která figurovala v obchodní transakci, proběhnuvší mezi želivským konventem a řádem německých rytířů roku Želivský klášter na rytině Antonína Mansfelda staršího. Stav před požárem roku 1712, pohled od jihu. A kostel Narození Panny Marie, B farní kostel Petra a Pavla, C kaple s postavou P. Marie Vítězné, D kaple Kristovy smrti, E konvent, F opatství, G spojení kláštera s opatstvím, H klášterní zahrada, I opatská zahrada, K statek, L konírny a nocležny hospodářských pracovníků, M Trčkův hrad, N probotica Siloe, O Trnávka, P Želivka, Q rybník Siloe, R sýpka, S stodola, T mlýn, V prostor pro panské kočáry, W vchod a fara. Převzato z PLEVA V těchto dvou případech může jít o listinná falza. 62 Gwilelmus abbas de Siloa (CDB II, č. 217, s. 205). Listina byla diktována v moravsko-rakouském pohraničí na Šacké hoře, in monte Scach. 63 Tentýž opat obvinil olomouckého biskupa Roberta z účasti na dvou vraždách a z intimního styku s dvěma dolnokounickými premonstrátkami. Z tohoto nařčení se olomoucký biskup očistil, jak plyne z listiny papeže Řehoře IX. z 31. března 1227 (CDB II, č. 294, s ; FOLTÝN 2005, 278). 276

277 Sídelní areály V zájmovém území můžeme rozlišit tři kvalitativně a funkčně odlišené sídelní areály: zeměpanský dvorec, klášter s kostelem Panny Marie a konečně ves Želiv. Dvorec Před založením kláštera roku 1144 existoval již v Želivu původně zeměpanský dvorec. Pravděpodobně se nacházel v okolí dodnes existujícího kostela sv. Petra a Pavla (podrobněji viz kapitola dvorce). Ves Ves Želiv se prvně připomíná roku 1226 v listině Honoria III. jako Seleuech 64. Situace zachycená ještě na 1. vojenském mapování ukazuje zřejmě původní rozsah vsi. V současné době je rozčlenění želivských sídelních areálů setřeno a v podstatě celý katastr Želiva je zastavěn. Obec Želiv je položena v nadmořské výšce okolo 400 m n. m. Na 1. vojenském mapování je převážná část zástavby položena na severním (pravém) břehu řeky Želivky. Želivská sídelní aglomerace v 18. století. Zřetelně je oddělen komplex klášterních staveb (vlevo) a ves (vpravo).1. vojenské mapování. Převzato z ( Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně). 64 Dnešní obec Želiv měla být v 15. století nazývána Tětětice, v 16. a 17. století Nový Želiv a Čečetice (BEZDĚKA 1858, 128). 277

278 Klášter Zřejmě již od roku 1144 začíná stavba konventního kostela P. Marie. Podle kronikáře Jarlocha měl kostel čtyři apsidy a čtyři oltáře. Stavba konventní budovy byla zřejmě dokončena před rokem Konvent měl v té době lázeň, mnišskou místnost, kterou nazývá stuba a kalefaktorium, opat měl prelaturu (zde zvaná caminata). O bližší podobě těchto objektů v současné době informace nemáme. Jistou představu si můžeme učinit na základě analogií. Klášterní kalefaktoria (ohřívárny) byla často vybavena podpodlažním topením (k problematice šířeji KONEČNÝ 1983, ). Podle řádových regulí měl mít nový konvent k dispozici nejnutnější objekty, k nimž náleželo dormitorium (ložnice), cella hospitum (místnost pro hosty), cella portarii (vrátnice) a oratorium (modlitebna) (VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, 365). S těmito objekty tedy můžeme počítat i v želivském konventu 2. poloviny 12. století. Nálezy kamenných článků a základů i v prostoru dnešního rajského dvora dokládají v těchto místech existenci klášterních budov na konci 12. století (THOMA 1997). Otázkou zůstává existence případného opevnění klášterního komplexu 65. Kolem poloviny 13. století želivský konvent vyhořel, což dokládají mohutné požárové vrstvy (VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, ). Od roku 1994 provedlo v areálu kláštera několik záchranných výzkumů archeologické oddělení Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. 65 Ve 12. století byla opevněna kanonie v Olomouci Hradišti. K výstavbě opevnění bylo přistoupeno za opata Michala kolem roku 1174 (BUBEN 2003, 100). Kamenná hradba z 12. století byla odhalena i archeologickým výzkumem (FOLTÝN a kol. 2005, 514). 278

279 Půdorys konventního kostela a klauzury. Vyznačeny románské a gotické stavební části. Převzato z VLČEK SOMMER FOLTÝN Až do archeologického výzkumu zůstává otevřena otázka případného opevnění klášterního areálu. Opevnění bylo prokázáno u premonstrátské kanonie v Olomouci. Rekonstrukce olomoucké situace, stav v 2. polovině 12. století. Podle MĚŘÍNSKÝ

280 Pohřební areály V současné době jsou v okolí kláštera známy nálezy pohřbů v zásadě ve dvou polohách. Jejich umístění v terénu bylo zakresleno na základě dostupných údajů, tedy pouze orientačně. V současné době není jasné, jestli se jedná o jedno nebo více pohřebišť. Pracovně je označujeme jako Pohřebiště 1 a Pohřebiště 2. Pohřebiště 1 Kostrové pohřebiště bylo zachyceno v prostoru mezi klášterem a kostelem sv. Petra a Pavla a dále jižně od přesbytáře kostela P. Marie (THOMA 1997). Pohřebiště 2 Další doklady pohřebních aktivit byly zachyceny pod klášterem, na mírném svahu k velké dolní opatské zahradě, kde nyní pod starým dubem rozkládá se rybník (BÖHM 1925, 485) tedy jižně od klášterního komplexu. Byly vykopáno několik kostrových pohřbů s dvanácti esovitými záušnicemi. Záušnice byly součástí klášterní sbírky zničené při požáru 12. srpna Dnes existují pouze tři exempláře uložené v Muzeu dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. Nálezy pohřbů můžeme interpretovat jako fragmenty pohřebiště obyvatel osady související se starším dvorcem, případně od roku 1144 s klášterem 66. Na další otázky spojené s těmito areály je schopna odpovědět jen archeologie. Kromě samotného rozsahu nekropole, případně to, zda se jedná o jedno či více pohřebišť je další neznámou upřesnění stáří pohřebišť, jejich vzájemný chronologický vztah atd. 66 Podobná situace byla zachycena při výzkumu okolí premonstrátské kanonie v Milevsku. Zde bylo zachyceno starší laické pohřebiště, které zasahuje pod budovu děkanství, pod biskupskou kapli a také do prostoru rajského dvora. Hroby jsou porušeny stavbami románského konventu (VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, ). Hospodářská klášterní osada existovala i u kanonie premonstrátek v Louňovicích pod Blaníkem (VLČEK SOMMER FOLTÝN 1998, 353). 280

281 Orientační vymezení pohřebních areálů v blízkosti želivského kláštera. Tři z původně dvanácti esovitých záušnic nalezených roku 1877 v rámci pohřebiště 2. Podle PLEVA 2003,

282 Želivská kolonizace Zásadním dokumentem pro studium postupu kolonizace Českomoravské vrchoviny je listina papeže Honora III. 8. května roku 1226 vydal papež Honorius III. listinu, ve které jsou vyjmenovány majetky želivských premonstrátů. In quibus hec propriis duximus exprimenda vocabulis: locum ipsum, in quo prefatum monasterium situm est, cum omnibus pertinentiis suis, Porzicze, Kigow, Mechutici, Lizcowici, Wreznik, Otradovici, Petrovici, Rogetici, Petrovici, Lipnice, Jurici, Cramolin, Pachow, Pohore, Jilovici, Miletici, Smilovici, Vitici, Lubici, Lhota, Derscovics, Bossiz, Comorovici, Boganow, Bistrum, Pavlow, Krazanow, Ruchow, Krazanowecs, Czlaum et Branissow villam cum silvis usque ad terminos Morauie, Bozhelow, Brinscheud, Calov, Dudin, Bucow, Slavani, Welechow, Moztek, Brische, Womisla, Czedliche, Sahore, Czmerdow, Cleticen, Simonici, Wlaztowychenik, Wlazinowici, Heraltice, Zedelce, Budicovicz, Vezeli, Seleuech, Terhonici, in Olsan curiam cum vinea Ztriehovici, Zedelce antiquum, Zvanovici, Petrin cum vinea, Borek, cum silvis usque ad flumen Giglaue, Wizkidna, Bradlo, Jesena, Hodiegow et Genikow usque ad flumen de Otwirna, cum pratis, vineis, terris, nemoribus, usuagiis et pascuis in bosco et plano, in aquis et molendinis, in viis et semitis et omnibus aliis libertatibus et immunitatibus suis. (CDB II, č. 281, s. 275). Originál listiny se nedochoval, existuje opis strahovský, opis želivský a opis z provinciální knihy apoštolské kanceláře (TUREK KOPÁČ 1946). Listina je vydána v edici CDB II, č. 281, s V této práci byla využita posledně jmenovaná edice. Na základě řazení názvů lokalit lze usuzovat, že podkladem pro listinu je patrně několik listin starších. Tímto problémem se zabývali J. Turek a L. Kopáč (TUREK KOPÁČ 1946). Rozborem listiny dospěli ke správnému závěru, že listina byla sepsána na základě několika dokumentů starších. Lokality Poříčí Comorovici (23 toponym) by tak podle nich představovaly osady starší než rok 1144 (tedy součást donace benediktinům při založení kláštera) 67, nebo lokality vzniklé benediktinskou kolonizací v letech (TUREK KOPÁČ 1946, 199). K opatrnost ovšem vyzývá toponymum Lhota v této skupině (lze ztotožnit s dnešní Lhotkou u Želiva). Výskyt tohoto toponyma (se všemi souvislostmi) ještě v 1. polovině 12. století není příliš pravděpodobný. Můžeme konstatovat, že vyčlenit lokality, založené benediktiny ( ) a premonstráty ( ) jednoznačně nelze. Stejně tak podle mého názoru nelze až na výjimku sledovat dynamiku postupu kolonizace na základě rozboru toponym zmíněné listiny J. Dobiáš se domnívá, že území darované biskupem Otou benediktinům se omezuje na prostor na severu ohraničený tokem Želivky, tedy pouze katastry obcí Sedlice, Želiv a Temechov. 68 Výjimkou je území lesa Borek a zde založené lokality. Viz níže. 282

283 Rozbor lokalit Porzicze Lokalitu lze ztotožnit s obcí Poříčí (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 209). Na 1. vojenském mapování Borzitsch, na 2. vojenském mapování Pořič. Lokalita leží na levém břehu Želivky. Nadmořská výška lokality je okolo 400 m n. m. Necelých 500 metrů severně od obce je na 1. vojenském mapování znázorněn brod přes Želivku. GIS Kigow Lokalitu lze ztotožnit s obcí Kyjov u Hořepníka (BEZDĚKA 1856, 146). Na 1. vojenském mapování se nazývá Küchhof, na 2. vojenském mapování Kiow. Autorská dvojice J. Turek a L. Kopáč se domnívají, že se jedná o zaniklou osadu Říkov, kterou lokalizují asi 1 km severně od Želiva, do dnešní polohy U kameníka. Označení W Rzikowech, U Rzikow, Hof W Rzikowich se dochovalo pro tuto polohu v Tereziánském a Josefském katastru (TUREK KOPÁČ 1946, 209). Mechutici Lokalitu nelze v současné době jednoznačně lokalizovat (BEZDĚKA 1856, 146). Můžeme ji pokládat za zaniklou. Asi 1 km severně od Sedlice existovala louka s pomístním jménem Machotice (TUREK KOPÁČ 1946, 209). S touto lokalizací počítá i F. Roubík: Měchutice, někdy ves kláštera želivského, snad pak louka východně od Želiva (ROUBÍK 1959, 118). Lizcowici Lokalitu lze ztotožnit s obcí Lískovice (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 209). Na 1. i 2. vojenském mapování Liskowitz. Nadmořská výška lokality je okolo 490 m n. m. Osou osídlení je Vitický potok. GIS Wreznik Lokalitu lze ztotožnit s obcí Vřesník (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 209). Na 1. vojenském mapování je lokalita označena Brzesnik, na 2. vojenském mapování Wreznik. GIS 283

284 Nadmořská výška lokality je okolo m n. m. Osou osídlení je bezejmenná vodoteč, pravý přítok Želivky. Otradovici V současné době nelze lokalitu jednoznačně lokalizovat. Podle V. Bezděky se jedná snad o Otradovice u Neustupova (BEZDĚKA 1856, 146), tedy Otradovice (okr. Benešov). Toto vylučují J. Turek s L. Kopáčem, kteří předpokládají, že lokalita zanikla, nebo přijala jiné jméno (TUREK KOPÁČ 1946, 209). Podle F. Roubíka se jednalo o ves Otradovice, která snad splynula s Petrovicemi (ROUBÍK 1959, 118). Petrovici V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Lokalitu lze ztotožnit s obcí Petrovice u Humpolce (TUREK KOPÁČ 1946, 209). Na 1. i 2. vojenském mapování Petrowitz. Nadmořská výška lokality je m n. m. V lokalitě pramení bezejmenná vodoteč, levý přítok Vitického potoka. GIS Rogetici Lokalitu nelze v současné době jednoznačně lokalizovat (BEZDĚKA 1856, 146; ROUBÍK 1959, ; TUREK KOPÁČ 1946, 209). Petrovici Není vyloučeno, že se vztahují k místnímu názvu Na Starých Petrovicích u Dolní Valchy u Petrovic, poblíž Rokosova mlýna (TUREK KOPÁČ 1946, ). Nadmořská výška lokality je m n. m. Lokalita se nachází poblíž soutoku Želivky a Petrovického potoka. V okolí se nacházejí nedatované relikty po exploataci zlata. GIS Lipnice V současné době nelze jednoznačně lokalizovat (BEZDĚKA 1856, 146), respektive nabízí se lokalizací několik. Podle jedné varianty lokalita zanikla a je možno jí hledat v lese Lipka jižně od 284

285 Petrovic (ROUBÍK 1959, 118). Tato lokalita je zaznamenána na 3. vojenském mapování jako poloha U Lipka. Další předložená varianta uvažuje o pomístním jméně Na Lipenci na katastru Senožat (TUREK KOPÁČ 1946, 210). Nelze ovšem vyloučit, že se jedná o lokalitu Dolní Město u Lipnice nad Sázavou 69. Lokalita byla ve středověku označována jako Lipnice. Tato varianta by měla své zajímavé zdůvodnění. Tím může být výskyt kvalitní lipnické žuly, jistě potřebného stavebního materiálu. Jurici V úvahu přicházejí dvě lokalizace, a to Jiřice u Humpolce, nebo Jiřičky západně od Senožat. J. Turek s L. Kopáčem se přiklánějí k variantě Jiřic u Senožat na které bychom mohli snad proto spíše pomýšleti, že byli blíže kláštera (TUREK KOPÁČ 1946, 210). J. Dobiáš (a zřejmě i V. Bezděka) se přiklání k lokalizaci Jiřice u Humpolce (BEZDĚKA 1856, 146; DOBIÁŠ 1927, 29, tab. XXIV). Cramolin Lokalitu lze ztotožnit s obcí Kramolín u Čáslavska (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 210). Na 1. i 2. vojenském mapování je lokalita jmenována Kramolin. Na prvním vojenském mapování lokalitou protéká bezejmenná vodoteč, pravý (jižní) přítok Martinického potoka. Nadmořská výška lokality se pohybuje mezi m n. m. GIS Pachow V současné době nelze spolehlivě lokalizovat (BEZDĚKA 1856, 146). Nabízí se několik variant. F. Roubík ves nelokalizuje (ROUBÍK 1959, 118). Další indicií může být místní jméno Bácow, Bácowa na katastru obce Bolechov, okres Pelhřimov (TUREK KOPÁČ 1946, 210 citují: TEREZIÁNSKÝ KATASTR ŽEL. 2063). Vyloučit nelze ani možnost, že se jedná o obec Plačkov u Humpolce, okres Pelhřimov (DOBIÁŠ, 1927, 490). Mezi Lhoticí a Lhotkou (okres Pelhřimov) se nachází rybník jménem Plačkov. Na leteckém snímkování jsou zachyceny relikty plužiny, teoreticky by se tedy mohlo jednat o místo této zaniklé vsi. 69 Tuto možnost někteří autoři popírají: Na Lipnici u Havlíčkova brodu nelze pomýšleti (TUREK KOPÁČ 1946, 210). 285

286 Pohore GIS Lokalitu lze v současné době považovat za zaniklou. Pravděpodobně ji lze ztotožnit s lokalitou na pomezí katastru Humpolec a Hněvkovice, v poloze Na Pohoří. Toto jméno je zachyceno na katastrální mapě (jako V pohoří), severně od Hněvkovic, jihovýchodně od kóty Havlův kopec (632 m n. m.), v okolí bodu 49 32'5.251"N, 15 19'34.888"E. Zde existoval dvůr, zmiňovaný v listině k roku Tohoto roku jej od želivského kláštera kupuje řád křižovníků s červenou hvězdou. Lokalita se dále objevuje v listině Jiřího z Poděbrad z roku 1468 jako Pohoří podle Humpolce a listině krále Vladislava z roku 1493 jako Pohorzie iuxta Humpolec (TUREK KOPÁČ 1946, , k Pohoří MĚŘÍNSKÝ 1982, 124). Takto lokalizují i V. Bezděka a F. Roubík (BEZDĚKA 1856, 146; ROUBÍK 1959, 118). Nadmořská výška lokality je okolo 600 m n. m. Jilovici Jednoznačná lokalizace v současné době není možná (BEZDĚKA 1856, 146). Mohlo by jít o zaniklou ves (Jílovice, Hýlovice), snad spojený s polohou Hejkovice (katastr Křelovice) západně od Poříčí (ROUBÍK 1959, 118; TUREK KOPÁČ 1946, 211). Miletici Lokalita bývá ztotožňována s obcí Miletín (BEZDĚKA 1856, 145). Lokalita je na 1. vojenském mapování jmenována Miletin, na 2. vojenském mapování Miletin. Jako další možná lokalizace se nabízí zaniklá ves Milhostice, respektive dvůr Milostice u Vitic (TUREK KOPÁČ 1946, 211). Lokalita je na 1. vojenském mapování jmenována Milostitz, na 2. vojenském mapování Milostitz. Další variantou je lokalita Milotičky u Hořepníka (na 1. vojenském mapování Milotitz, na 2. vojenském mapování Milotitz), případně lokalita Milovice jihozápadně od Kletečné. Další možnou lokalitou jsou Milotice u Uhlířských Janovic. Tuto variantu nelze jednoznačně zavrhnout již z toho důvodu, že v okolí se nacházejí další vsi (Boštice, Petrovice, Krasoňovice), které připomínají jména zmíněna v Honoriově listině. Smilovici Není vyloučeno, že se jedná o ves Smilovice u Sázavského kláštera, odkud přišel do Želiva zakladatel kláštera a první opat, benediktin Reginard z Met (TUREK KOPÁČ 1946, 211). Na

287 vojenském mapování Smilowitz. F. Roubík uvažuje o ztotožnění s dvorem Milostice u Vitic (ROUBÍK 1959, 119). V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Vitici GIS Lokalitu lze ztotožnit s existující obcí Vitice u Želiva (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 211). Na 1. vojenském mapování je lokalita pod názvem Widjitze, na 2. vojenském mapování pod názvem Wititz. Lokalitou protéká Vitický potok. Nadmořská výška lokality je m n. m. Lubici Lokalitu můžeme hledat v oblasti mezi Hněvkovicemi, Vystrkovem, Komorovicemi, Záhořím a Kletečnou. (BEZDĚKA 1856, ; ROUBÍK 1959, 118). Zde se nachází les, který je na 2. vojenském mapování nazván Libic Wald. Lokalita zanikla již před 18. stoletím. Rozmezí nadmořských výšek je m n. m. Lokalita je vymezena na severu Hněvkovickým potokem a na jihu jeho levým bezejmenným přítokem. Obě vodoteče se stékají v rybníku Jambor, pravděpodobně zde můžeme předpokládat i zaniklou ves (TUREK KOPÁČ 1946, 211). GIS Lhota Lokalitu lze pravděpodobně ztotožnit s obcí Lhotka u Želiva (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 211). Na 1. i 2. vojenském mapování je uvedena pod názvem Lhotka. Lokalitou leží v pramenné oblasti bezejmenné vodoteče (pravý přítok Želivky) a Vitického potoka (také pravý přítok Želivky). Nadmořská výška lokality je m n. m. GIS Derscovics Podle V. Bezděky lokalitu nelze v současné době lokalizovat (BEZDĚKA 1856, 146). Podle F. Roubíka se jedná o některou ze samot v okolí Jiřic u Humpolce (ROUBÍK 1959, 118). Odkaz na tuto ves se velmi pravděpodobně objevuje v listinách spojených s louckým klášterem. Listina z roku 1225 jmenuje obec Dersicrajowitz (CDM II, č. 160, s. 161) 70. V listině vzniklé 28. dubna 1334 v Želivu (TUREK KOPÁČ 1946, 212): Stiborius, abbas Syloensis et pater 70 V téže listině jsou jmenovány Bosicz, tedy Božice u Znojma. Tato lokalita se zřejmě ukrývá za jméno Bossiz listiny Honoria III. K Držkrajovicím i Božicím dále STEJSKAL

288 abbas monasterii Chunicensis, Nicolao praeposito et conventui monast. Chunic. dat facultatem villam Stetindorf, quae et Dirskowitz dicitur, vendendi monasterio Lucensi et aprobat venditionem iam factam (RBM IV, s. 13). Jedná se o zaniklou ves Držkrajovice, nacházející se snad jižně od Borotic (okr. Znojmo), v trati Martezfeld. K roku 1508 je ves Držkrajovice uváděna jako pustá (NEKUDA 1961, 55). Bossiz Pravděpodobně se jedná o obec Božice, okres Znojmo. Tato ves byla roku 1487 v majetku želivského kláštera (TUREK KOPÁČ 1946, 212). Poprvé je zmíněna k roku 1225 (CDM II, č. 160, s. 161). Na 2. vojenském mapování Possitz. Další v literatuře zvažované varianty jsou Bošice u Kouřimi (TUREK KOPÁČ 1946, 212), případně Boštice na Kácovsku (BEZDĚKA 1856, 146), tedy dnes část obce Petrovice u Uhlířských Janovic, okres Kutná Hora. GIS Comorovici GIS Lokalitu lze ztotožnit s obcí Komorovice u Humpolce (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 212). Na 1. a 2. vojenském mapování je lokalita nazvána Komorowitz. Nadmořská výška lokality je m n. m. Lokalita leží v pramenné oblasti, vodoteč se vlévá do dalšího vodního toku, ústícího do Jankovského potoka. Na 1. vojenském mapování má lokalita půdorys shluku stavení, soustředěných okolo soustavy třech vodních rezervoárů (rybníků). Boganow Lokalitu lze umístit do oblasti mezi Mysletínem a Ústím, kde existuje les Bojanov (TUREK KOPÁČ 1946, 212). Lokalita zanikla již před 18. stoletím. Podle Roubíka se mělo jednat o hornickou osadu, zaniklou po vyčerpání stříbrných dolů (ROUBÍK 1959, 118). Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Jméno lesa je na 1. vojenském mapování Weyanow, na 2. vojenském mapování Bojanow. Lokalita ležela v rozmezí nadmořských výšek m n. m. GIS 288

289 Bistrum Lokalitu lze ztotožnit s obcí Bystrá u Bříště (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 212). Na 1. i 2. vojenském mapování je lokalita uvedena pod názvem Bistry. V obci pramení Bysterský potok (pravý přítok Hejnického potoka). Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. GIS Pavlow Lokalitu lze ztotožnit s obcí Pavlov u Herálce (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 212). Na 1. i 2. vojenském mapování je lokalita uvedena pod názvem Pawlow. Na 1. vojenském mapování v obci pramení bezejmenná vodoteč, levý přítok Nohavického potoka. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. GIS Krazanow GIS Lokalitu lze ztotožnit s obcí Krasoňov, okres Pelhřimov (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 212). Jméno lokality na 1. vojenském mapování je Krasanow, na 2. vojenském mapování Krasoňow a Krasoniow. Obcí protéká Krasoňovský potok (levý přítok Hejnického potoka), na kterém je v středu obce vybudován rybník. Situace je znázorněna již na vojenských mapováních. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. Ruchow V. Bezděka ani F. Roubík nelokalizují (BEZDĚKA 1856, 146; ROUBÍK 1959, 119). Byl vysloven názor, že by se mohlo jednat o lokalitu spojenou s pomístním názvem W Ruchu u Opatova (TUREK KOPÁČ 1946, 212). Mezi Jiřicemi a Petrovicemi je na 1. vojenském mapování dvůr/samota Rochus. Dnes se lokalita nazývá Na Rokoskách. Krazanowecs Tuto ves nelze jednoznačně lokalizovat. Snad jde o polohu spojenou s lesem Dvořákovsko, respektive místo, na kterém vznikla dnes existující osada Hejště, část obce Ústí, okres Pelhřimov (ROUBÍK 1959, 118; TUREK KOPÁČ 1946, 212). V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). 289

290 Czlaum et Branissow villam cum silvis usque ad terminos Morauie Czlaum V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Podle názoru J. Turka a L. Kopáče se jedná o zkomolený název obce Zdislavice (TUREK KOPÁČ 1946, 212). Branissow Lokalitu lze spojit s obcí Branišov, okres Jihlava (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 212). Jméno lokality na 1. vojenském mapování je Branschow, na 2. vojenském mapování Branšow. Obec je situovaná v údolí mezi vrchem Čihadlo a Strážník, v pramenné oblasti dvou bezejmenných vodotečí, které se zprava vlévají do Hejnického potoka. Tato situace je zachycena na 1. vojenském mapování. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. Není vyloučeno, že okolí Branišova představuje oblast jedné z zemských bran na českomoravském pomezí 71. GIS Bozhelow V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Není vyloučeno, že se jedná o obec Bolechov u Želiva, nicméně to není příliš pravděpodobné (TUREK KOPÁČ 1946, 213). Brinscheud Relikt vsi zřejmě dnes představuje hájovna Bransoudov (BEZDĚKA 1856, 146), mezi Humpolcem a Věží. Na 1. vojenském mapování název Branczaudow. Podle jiné verze by se mohlo jednat o zkomoleninu jména obce Staré Bříště (TUREK KOPÁČ 1946, 213). Calov V. Bezděka tuto lokalitu čte jako Klov a nelokalizuje jí (BEZDĚKA 1856, 146). Lokalitu lze poměrně jednoznačně ztotožnit s obcí Kalhov (TUREK KOPÁČ 1946, 213). Na 1. vojenském mapování Gallhof, na 2. vojenském mapování Kalhau. Nadmořská výška obce se pohybuje mezi m n. m. V obci pramení Hejšťský potok. 71 Viz příslušná kapitola. GIS 290

291 Dudin GIS Lokalitu lze ztotožnit s obcí Dudín, okres Pelhřimov (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 213). Na 1. vojenském mapování Tudin, na 2. vojenském mapování Dudin. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. V obci pramení Dudínský potok. Bucow Lokalitu lze ztotožnit s aglomerací Buková, katastr Dudín, okres Pelhřimov (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 213). Na 1. i 2. vojenském mapování je pod názvem Bukowa. Na 1. vojenském mapování v obci pramení bezejmenná vodoteč, levý přítok Dudínského potoka. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. GIS Slavani Lokalitu lze ztotožnit s obcí Slavníč u Herálce (ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 213). V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Na 1. vojenském mapování je pod názvem Slawintsch, na 2. vojenském mapování Slawnič. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. GIS Welechow Lokalita byla v literatuře ztotožněna s obcí Bolechov u Želiva (ROUBÍK 1959, 119). V. Bezděka čte jako Velchov a nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Není ovšem vyloučeno, že jde o lokalitu Velešov u Větrného Jeníkova (TUREK KOPÁČ 1946, 213). Na 1. vojenském mapování je lokalita označena Welschow, na 2. vojenském mapování Welešov, na 3. vojenském mapování Welschau. Této interpretaci by odpovídaly i v listině jmenované okolní lokality, Slavníč, Buková a Dudín. Z tohoto důvodu se přikláníme k této variantě, tedy Velešov u Větrného Jeníkova. Nadmořská výška lokality je okolo 660 m n. m. GIS 291

292 Moztek V tomto případě se opět nabízí několik lokalizací. Podle Roubíka snad jde o Vrzákův mlýn na řece Vyskytné (ROUBÍK 1959, 118). Bezděka uvádí Mostek u Mladě Vožice (BEZDĚKA 1856, 146). Na toto pravděpodobně zaniklou ves mohou poukazovat i pomístní názvy W Mostkách u Vojslavic a Mostka u Záhoří (TUREK KOPÁČ 1946, 213). Brische Lokalita byla v literatuře ztotožněna s obcí Mladé Bříště (TUREK KOPÁČ 1946, 213). V. Bezděka uvádí Bříště (BEZDĚKA 1856, 146). Nadmořská výška oblasti s oběma lokalitami je m n. m. GIS Womisla Žádná lokalita tohoto jména není známa. Snad lze tento zřejmě zkomolený název ztotožnit s obcí Vojslavice (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 213). Na 1. vojenském mapování je lokalita označena Woislawitz, na 2. vojenském mapování Wogslawitz. V tom případě ovšem není jasné, zda už se nezasahuje do prostoru újezdu Zahrádka, tedy do území v držení vyšehradské kapituly. Czedliche Nelze jednoznačně lokalizovat. Lokalita byla ztotožněna s se samotou U Maliny asi 1 km západně od Želiva. Zde se, na katastru Bolechova, nachází pomístní jméno V Sedlištích (ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 214). V. Bezděka čte jako Sedlicze a interpretuje jako Sedlice (BEZDĚKA 1856, 146). Sahore GIS Lokalitu lze ztotožnit s existující obcí Záhoří (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. vojenském mapování Zahorzy, na 2. vojenském mapování Zahoři. Nadmořská výška lokality je m n. m. Na 1. vojenském mapování má lokalita půdorys shluku stavení, soustředěných okolo soustavy pěti vodních rezervoárů (rybníků), pravděpodobně v původní pramenné oblasti. 292

293 Vodoteč spojující tyto rybníky pravděpodobně vtéká bezejmenné vodoteče (jižně od Záhoří), která ústí do Jankovského potoka. Czmerdow Lokalitu lze ztotožnit s polohou Smrdov u Kletečné, katastr Kletečná (BEZDĚKA 1856, 146; ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. a 2. vojenském mapování Smrdow. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. Lokalita leží na bezejmenné vodoteči (pramenící cca 500 metrů severně od obce), která se v Kletečné zprava vlévá do Jankovského potoka. GIS Cleticen Lokalitu lze ztotožnit s existující obcí Kletečná (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. vojenském mapování Kletetschna, na 2. vojenském mapování Kletecna. Nadmořská výška lokality se pohybuje v rozmezí m n. m. Lokalita leží na soutoku bezejmenné vodoteče a Jankovského potoka. GIS Simonici Zaniklou ves lze ztotožnit s dvorem Šimonice u Kletečné (BEZDĚKA 1856, 146; ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. vojenském mapování se lokalita nazývá Schimenitz, na 2. vojenském mapování Schimonic. Nadmořská výška lokality je m n. m. Lokalita leží v těsné blízkosti Jankovského potoka. Les severně od dvora Šimonice je na 2. vojenském mapování nazván Schimonice Wald. GIS Wlaztowychenik V. Bezděka uvažuje o dvou lokalizacích, a to Vlastějovice u Zruče nad Sázavou a dvůr Vlaštovičník u Českého Krumlova (BEZDĚKA 1856, 146). J. Turek s L. Kopáčem nelokalizují (TUREK KOPÁČ 1946, 214), F. Roubík lokalizuje velmi zhruba do okolí Kletečné (ROUBÍK 1959, 119). 293

294 Wlazinowici F. Roubík nelokalizuje (ROUBÍK 1959, 119). Podle V. Bezděky, který název čte Vlzono by teoreticky mohlo jít o Vlčí Hory (BEZDĚKA 1856, 146). Lokalitu snad lze ztotožnit s obcí Blažňov (TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. vojenském mapování Blasno, na 2. vojenském mapování Blaznow. Na 1. vojenském mapování je lokalita situována na bezejmenné vodoteči, levém (jižním) přítoku Martinického potoka. Nadmořská výška lokality je m n. m. GIS Heraltice Lokalitu lze ztotožnit s obcí Herálec, okres Jihlava (BEZDĚKA 1856, 146; TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. i 2. vojenském mapování Heraletz. Nadmořská výška lokality je okolo 560 m n. m. GIS Zedelce F. Roubík čte jako Sedlec a nelokalizuje (ROUBÍK 1959, 119). V. Bezděka uvažuje o obci Sedlec u Kralovic (BEZDĚKA 1856, 146) snad Sedlice jihovýchodně od Trhového Štěpánova? Podle J. Turka s L. Kopáčem nelze lokalizovat, uvažují o pomístním jménu W Sedliczkách u Skorkova (TUREK KOPÁČ 1946, 214). Není vyloučeno, že jde o lokalitu Světlice, jihozápadně od Budíkova. Na 1. vojenském mapování je lokalita označena Swetlitz, na 2. vojenském mapování Swietlitz. Na tuto alternativu by nasvědčovaly další dvě v listině zmiňované lokality: Budíkov a hájovna Veselsko. Budicovicz V. Bezděka čte jako Brudekovici a nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Lokalitu lze snad ztotožnit s obcí Budíkov (TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. vojenském mapování je lokalita jmenována jako Budikow, na 2. vojenském mapování Budikau. V lokalitě pramení bezejmenná vodoteč, levý přítok Pstružného potoka. Nadmořská výška lokality je m n. m GIS Vezeli V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Snad lze tuto lokalitu spojovat s dnes existující hájovnou Veselsko, severně od obce Skála (TUREK KOPÁČ 1946, 214). Na 1. vojenském mapování je lokalita jmenována jako Weselsky, na 2. vojenském mapování Weselsko. Lokalita je situovaná GIS 294

295 mezi dvěma vodotečemi, které se jižně od hájovny slévají a tento potok se zleva vtéká do Perlového potoka. Nadmořská výška lokality je 580 m n. m. Seleuech Pod tímto názvem je zřejmě myšlena obec Želiv (BEZDĚKA 1856, 146; ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 214). GIS Terhonici V. Bezděka čte jako Terkonici a nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Zaniklou ves Trhonice je lokalizována asi 1 kilometr západně od Temechovského dvora u Želiva, do polohy V Trhonicích (ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 215). Na katastrální mapě je poloha Trhonice situována jižně od dvora Temechov. Západně od Temechova je uvedena poloha Zadní Temechov. Každopádně není vyloučeno, že osada Trhonice se nacházela v místech dnešní vodní nádrže Trnávka. Nadmořská výška lokality je v rozmezí m n. m. GIS in Olsan curiam cum vinea Ztriehovici V. Bezděka čte jako Olšany a Střechovice, nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). J. Turek s L. Kopáčem poukazují na dvůr Olešná u Načeradce, popřípadě les Olšany u Košetic (TUREK KOPÁČ 1946, 215). Zaniklou středověkou osadu Strejčkovice lze lokalizovat přibližně 1 kilometr severovýchodně od Sedlice, k hájovně v Bedrách. Tyto Strejčkovice jsou zmíněny v listině 1437 společně a hned za Sedlicí (ROUBÍK 1959, 119; TUREK KOPÁČ 1946, 215). Podle jiného čtení by se mohlo jednat o mlýn Strkovec nad Kletečnou (ROUBÍK 1959, 119). Zedelce antiquum Lokalitu tohoto názvu nelze jednoznačně interpretovat. V. Bezděka nelokalizuje (BEZDĚKA 1856, 146). Podle J. Turka a L. Kopáče by se mohlo jednat o obec Sedlice (TUREK KOPÁČ 1946, 215). Nelze ovšem vyloučit, že se jedná o zaniklou ves v místě dnešního Světlického mlýna (necelé 3 kilometry severoseverozápadně od Humpolce). 295

296 Zvanovici F. Roubík nelokalizuje (ROUBÍK 1959, 119). Také V. Bezděka nelokalizuje, čte jako Zvadnovici (BEZDĚKA 1856, 146). Není vyloučeno, že jde o obec Zvánovice ve středních Čechách, asi 35 km jihovýchodně od Prahy (TUREK KOPÁČ 1946, 215). GIS Petrin cum vinea Lokalizace je problematická. J. Turek a L. Bezděka upozorňují, že na katastru Poříčí existuje pomístní název na Vinici. Případně navrhují další možnost, a to, že by se mohlo jednat o lokalitu poblíž kostela sv. Petra v Želivu (odtud Petřín ), kde by svahy obrácené k jihu mohly být vhodným místem pro existenci vinic (TUREK KOPÁČ 1949, 215). Není vyloučeno, že se lokalita nachází mimo Českomoravskou vrchovinu. Zajímavou a zřejmě nikoli nemožnou interpretační možnost přináší ztotožnění této lokality s pražským Petřínem. Borek, cum silvis usque ad flumen Giglaue Borek F. Roubík Borek s výhradami ztotožňuje s mlýnem Borek, lokalizovaný západně od Onšova u Martinic (ROUBÍK 1959, 118). To je omyl, jedná se prokazatelně o les Borek. Následující, v Honoriově listině vyjmenované lokality (Wiskidna, Bradlo, Jesena, Hodiegow a Genikow) se nacházely na území lesa Borek.V listině krále Václava I. z roku 1233 jsou hranice Borku blíže vymezeny: Hii autem sunt termini silue et predii. in Borek. a dextra parte uie Humpolecensis. qua itur in Morauiam. per montem Rozocatech. et ab ipso monte ad uiam que vocatur Nahaber. et per eandem uiam Nahaber. Usque ad ryuulum zmrytsna qui ryuulus sicut Gyglauam influit. Abinde per ascensum fluminis Gyglaue usque ad locum illum, ubi ryuulus Otuirna ipsum flumen influit; abinde per ascensum eiusdem ryuuly usque ad ortum; abinde spacio interposito oritur ryuulus Wiskydna, qui ryuulus sicut Cletecsnam influit (CDM II, č. 231, s. 253). Takto vymezená hranice byla zřejmě starší, neboť v listu Václav I. znovu připomíná relaci Přemysla Otakara I. (DOBIÁŠ 1927, 28). Hraniční toponyma Borku mons Rozocatech za horu Rozsochatec je považována kóta 701 m n. m. severozápadně od Větrného Jeníkova (FIALA - FUČÍK 2002, 12). Žádná taková ovšem neexistuje, autoři mají zřejmě na mysli vrch Skalky (kóta 708 m n. m.), severovýchodně od Větrného Jeníkova. 296

297 ryuulus Zmrytsna potok Smrčná, Smrčenský potok. Pramení východně od Větrného Jeníkova, jedna z jeho zdrojnic se nazývá Zlatý potůček. Smrčenský potok se vlévá zleva do Jihlavy, východně od Starých Hor. ryuulus Otwirna potok Otvírná, dnes Jedlovský potok, vlévá se zleva do řeky Jihlavy u obce Dvorce. ryuulus Wiskydna potok Vyskytná, dnes Jiřínský potok. ryuulus Cletecsnam potok Kletečná, dnes Jankovský, respektive někdy nesprávně Hejnický potok. Za východní hranici Borku můžeme považovat svahy masivu s hlavním evropským rozvodím, táhnoucí se zhruba severojižním směrem (pro naše účely postačí úsek od Starých Hor na jihu po Štoky na severu). Někde v tomto prostoru, mezi svahy na západě a tokem Šlapanky na východě totiž můžeme předpokládat průběh v literatuře populární Haberské cesty, cestu que vocatur Nahaber (CDM II, č. 231, s. 253). Východní hranice lesa Borek byla tvořena cestou que vocatur Nahaber. Ta procházela východně od dnes zalesněného masivu Borku (v pozadí). Foto P. Hrubý, listopad Les Borek měl být kolonizován až po roce 1226, a to německými osadníky (DOBIÁŠ 1927, 76). Toto tvrzení je v protikladu se záznamem Honoriovy listiny. K roku 1226 již zaznamenává na území Borku několik lokalit: Wiskidna, Bradlo, Jesena, Hodiegow et Genikow usque ad flumen de Otwirna. 297

298 1. Wiskidna (Vyskytná nad Jihlavou), 2. Jesena (Ježená), 3. Genikow (Větrný Jeníkov). 4. poloha kostela sv. Jana Křtitele v Jihlavě. Zeleně vyznačeny hranice lesa Borek. Situace v okolí Jihlavy v závěru 1. třetiny 13. století podle Z. Měřínského. Plné čtverce dosud existující osady; půlené čtverce vesnice, u nichž došlo ke změně jména; trojúhelníky zaniklé vesnice; křížek farní kostel; čárkovaně pravděpodobná trasa Haberské a Humpolecké cesty; čerchovaně hranice území želivského kláštera. Podle MĚŘÍNSKÝ

299 Borek v písemných pramenech První listina, zmiňující Borek se hlásí k roku Toho roku měla být ves Stonařov předmětem výměny mezi Želivem a urozeným mužem Ranožírem. Ranožír a jeho bratři Stonařov vyměnili za les Borek a 50 hřiven stříbra. Želivským premonstrátům zůstal i nadále desátek z výnosu statku ve Stonařově (CDM I, č. 313, s. 289; RBM I, č. 343, s. 152; JIREČEK 1857, 69). Listina ovšem patří mezi Bočkova falza: Contulit igitur Ranozir cum fratribus suis monasterio in Selev silvan late protendentem juxta terminos Morauiae, quae vulgo Borek vocatur, pro predio Stanimiri, quod tempore fundationis tempore ducis Wladizlai Zdico episcopus a nobili viro Stanimiro emerat et praefato monasterio donaverat (RBM I, č. 343, s. 152). Zřejmě první jistou zmínkou o majetku Borek je tedy až listina papeže Honoria III. z roku Ve výčtu majetku želivských premonstrátů je zmíněn...borek cum silvis usque ad flumen Giglaue... (CDB II, č. 281, s. 275). Z roku 1233 pocházejí listiny, které mají řešit majetkové spory, související s územím Borku. Na ten si dělají nárok synové velmože Wolframa, pravděpodobně zakladatele Kostelce nad Jihlavou 72. První je listina královny Konstancie a jejího syna Přemysla, ve které potvrzují želivským premonstrátům držbu lesa Borek (CDM II, č. 223, s ). I tato listina patří mezi Bočkova falza. Druhá listina je zřejmě pravá a jejím autorem je král Václav I. Spor v ní řeší panovník ve prospěch premonstrátů (CDM II, č. 231, s ; ŽEMLIČKA 2002, 131). V této listině je rozsah Borku také jasně vymezen. Bukové porosty v lese Borek, severovýchodně od Jihlavy. Foto P. Hejhal, únor Kostelec nad Jihlavou (původně Wolframs) je zřejmě výsledkem kolonizačních aktivit rodu Schenků/Pincernů, v tomto případě Wolframa Schenka (podrobněji PLAČEK 2002). 299

300 ad flumen Giglaue Je to poprvé, kdy se v písemných pramenech objevuje jméno Jihlava. V tomto případě se ovšem nejedná o osadu, ale o řeku Jihlavu, která vymezuje hranici želivského majetku. Zajímavá je etymologie tohoto hydronyma (nejnověji VODÁKOVÁ 2007, 172). Podle dnes převažujícího názoru vznikl název řeky ze slovanského jbg bla, jehla. Mělo tím být vyjádřeno kamenité a ostré dno vodního toku. Německá varianta Iglau byla tedy převzata z češtiny, a to ještě v 12. století, tedy v době, kdy písmeno H ještě nevzniklo z G (HOSÁK ŠRÁMEK 1970, 365). Od 13. století až do současnosti existují dvě souběžné jazykové varianty, české Jihlava a německé Iglau (MEZNÍK 1954, 21). Z těchto indicií bývá usuzováno, že zde existovalo starší slovanské osídlení (VODÁKOVÁ 2007, 172). Wiskidna Lokalitu lze spojit s obcí Vyskytná nad Jihlavou (TUREK KOPÁČ 1946, 217). Na 1. vojenském mapování je obec jmenována Gishübel, na 2. vojenském mapování Giesshübel. Nadmořská výška lokality se pohybuje mezi m n. m. Roku 2006 byl proveden záchranný archeologický výzkum v kostele sv. Vavřince. Výzkum odhalil v západní části lodě zdivo, náležející starší (románské/raně gotické?) stavební fázi. GIS Bradlo Podle F. Roubíka se jedná o polohu Bradla u Vyskytné (ROUBÍK 1959, 123), není ovšem jasné, jakou polohu má na mysli. Zaniklou ves Bradlo (Bradels) která ležela mezi Hosovem a Dvorci klade F. Hoffmann do polohy s pomístními názvy Dolní Bradlo, Horní Bradlo, Bradelský rybník (HOFFMANN 2004, 200). Tuto ves s lokalitou zmíněnou v listině z roku 1226 ovšem nespojuje. Pokud by se skutečně jednalo o hledanou lokalitu, je výjimečná svou polohou na pravém břehu řeky Jihlavy. V ostatních případech je řeka Jihlava respektována jako hranice premonstrátského majetku. Nabízí se ještě jedna varianta, a to ztotožnění lokality Bradlo z roku 1226 se vsí Plandry (severozápadně od Jihlavy). Ves je v 15. století zmiňována jako majetek želivských premonstrátů. Tak lze chápat i lokalizaci dvůr Brodleser Teich u Jihlavy (TUREK KOPÁČ 1946, 217). Na katastru Plander bylo identifikováno, zaměřeno a částečně archeologicky zkoumáno menší opevnění typu motte. 300

301 Jesena Lokalitu lze spojit s obcí Ježená u Vyskytné nad Jihlavou (TUREK KOPÁČ 1946, 217). Na 1. i 2. vojenském mapování Jesau. Nadmořská výška lokality je m n. m. Obec leží při Maršovském potoce. Na 1. vojenském mapování lze sledovat usedlosti po obou stranách potoka, další osa je tvořena komunikací probíhající rovnoběžně s potokem, západně od něj. Poněkud zjednodušená situace je na 2. vojenském mapování, kdy lze půdorys vsi popsat v podstatě jako návesní typ, s tím, že v prostoru návsi (v západní části) je přítomna zástavba. GIS Hodiegow et Genikow usque ad flumen de Otwirna Hodiegow Lokalitu nelze v současné době lokalizovat (TUREK KOPÁČ 1946, 217). F. Roubík usuzuje, že ves Hodějov nejspíš splynula s Hubenovem, okres Jihlava (ROUBÍK 1959, 119). Otwirna je dnešní Jedlovský potok. Genikow Lokalitu lze ztotožnit s obcí Větrný Jeníkov (TUREK KOPÁČ 1946, 217). Lokalita se nachází na hlavním evropském rozvodí Labe-Dunaj, přibližně 11 kilometrů severozápadně od Jihlavy. Nadmořská výška lokality je m n. m. Přímo v Jeníkově pramení jedna ze zdrojnic Jiřínského potoka. Důležitá je zpráva kronikáře Jarlocha o tom, že biskup Jindřich Zdík trávil roku 1149 vánoční svátky v Jeníkově (FRB II, s. 490). Můžeme se důvodně domnívat, že se zde ve 40. letech 12. století nacházel dvorec. GIS 301

302 Lokality zmíněné v listině Honoria III. k roku 1226 (červené polygony). Černou linií vyznačena hranice majetku Borek. Černý trojúhelník klášter v Želivu, bílý bod poloha kostela sv. Jana Křtitele v Jihlavě. 1. Porzicze, 2. Lizcowici, 3. Wreznik, 4. Petrovici, 5. Petrovici, 6. Cramolin, 7. Pohore, 8. Vitici, 9. Lubici, 10. Lhota, 11. Comorovici, 12. Boganow, 13. Bistrum, 14. Pavlov, 15. Krazanow, 16. Branissow, 17. Calov, 18. Dudin, 19. Bucow, 20. Slavani, 21. Welechow, 22. Brische, 23. Sahore, 24. Czmerdow, 25. Cleticen, 26. Simonici, 27. Wlazinowici, 28. Heraltice, 29. Bucovicz, 30. Veseli, 31. Seleuech, 32. Terhonici, 33. Wiskidna, 34. Jesena, 35. Genikow. 302

303 Vztah osídlení k nadmořské výšce terénu Lokality osídlené želivskou kolonizací do roku 1226 se nacházejí v nadmořských výškách metrů nad mořem. Byly vytvořeny kategorie m n. m., m n. m., m n. m., m n. m., m n. m., m n. m m n. m. 4 lokality: Porzicze, Petrowici, Seleuech, Terhonici m n. m. 5 lokalit: Lizcowici, Vitici, Cleticen, Simonici, Budicovitz, m n. m. 11 lokalit: Wreznik, Petrovici 01, Cramolin, Lubici, Lhota, Slavani, Brische, Sahore, Czmerdow, Wlazinowici, Wiskidna m n. m. 9 lokalit: Pohore, Comorovici, Bistrum, Pavlow, Krazanow, Branissow, Heraltice, Vezeli, Jesena m n. m. 3 lokality Dudín (Dudin), Buková (Bucow) a Boganov m n. m. 3 lokality Kalhov (Calov), Velešov (Welechow) a Větrný Jeníkov (Genikow). Z grafu vyplývá, že většina analyzovaných lokalit 20- se nachází v rozmezí m n. m., ale byly osídleny i polohy nad 600 m n. m. Pozornost budí lokality posledních dvou skupin, tedy lokality nad 601 m n.m. Ve skupině m n. m. to jsou Dudín (Dudin), Buková (Bucow) a Boganov. Nejvýše situované jsou lokality nad 651 m n. m. Kalhov (Calov), Velešov (Welechow) a Větrný Jeníkov (Genikow). Lokality jsou založeny poblíž hlavního evropského rozvodí Labe Dunaj, případně přímo na něm. Hovoříme o skutečném srdci pohraničního hvozdu. Zajímavá jsou jména lokalit. Všechna patří do toponymické skupiny s koncovkami -ov a in. Obecně jsou tyto názvy řazeny k staré vrstvě osídlení, na Českomoravské vrchovině jsou tyto kladeny ještě před rok S tím koresponduje i fakt, že v Jeníkově je roku 1149 nepřímo doložena existence dvorce. 73 Viz jména lokalit v Rynáreckém farním okruhu k roku

304 Vztah lokalit doložených na premonstrátském majetku k roku 1226 a nadmořské výšky Vodní toky Vztah k říční síti, případně vzdálenosti sídelních jednotek od vodních zdrojů nelze za současného stavu poznání sledovat. Obecně můžeme konstatovat, že vazba na životně důležité vodní zdroje samozřejmě existuje. Důležitou roli hrály vodoteče jakožto hraniční linie. Při vymezení hranic lesa Borek roku 1233 (CDM II, č. 231, s. 253) je jmenován Smrčenský potok (ryuulus Zmrytsna), Jedlovský potok (Ryuulus Otwirna), Jiřínský potok (ryuulus Wiskydna) a Jankovský, respektive Hejnický potok (ryuulus Cletecsnam). K roku existuje 1236 zpráva o existenci čtyř mlýnů na Martinickém potoce (Liube), tvořícím hranici mezi zbožím želivských premonstrátů a územím vyšehradské kapituly. Tyto mlýny sloužily vesnicím obou církevních institucí a listina upravovala mimo jiné hospodářské využití potoka, protože se zde střetávaly zájmy rybářů a mlynářů(klápště 2005, 290) Mlýnské hráze představovaly migrační bariéru při tazích ryb. Situace byla vyřešena nařízením budováním hrázních propustí 304

305 Řeka Jihlava u Plander. Pod jménem Giglaue v listině papeže Honoria III. je míněna právě tato část toku, mezi Kostelcem u Jihlavy a Starými Horami. Foto P. Hejhal, duben Komunikační síť na majetku želivského kláštera Předpokladem fungování a správy každého pozemkového majetku je fungující, dostatečná a udržovaná síť komunikací, cest. Na území majetku želivského kláštera procházelo několik komunikací, které byly reflektovány v písemných pramenech. Je to cesta Libická a Humpolecká, majetků kláštera se dotýká také cesta Haberská. Z písemných pramenů známe cestu, použitou při vytýčení hranic sousedního Svatavina újezda antiqua via, que conducit ad Seleu (CDB I, č. 287, s. 253). Procházela zhruba v linii obcí Brzotice, Loket, Děkanovice, Dunice a Syrov. Někde v prostoru mezi Syrovem a Onšovem cesta překročila tok Martinického potoka a směřovala k Želivu. Podle J. Dobiáše cesta dále pokračovala na jih, směrem k Rynárci (DOBIÁŠ 1927, 20-21). Další známou cestou, která probíhala sledovanou oblastí před polovinou 13. století, je cesta zvaná Humpolecká. Spojovala oblast Humpolecka s prostorem Jihlavy. Tato listina vznikla zřejmě ještě před rokem Humpolecká cesta je poprvé s jistotou v písemných pramenech zmiňována k roku 1233 jako via Humpolcensis, qua itur in Moraviam (CDB III, č. 43, s ). Poslední cesta, známá z písemných pramenů a dotýkající se sledované oblasti je cesta Haberská. Její průběh je využit roku 1233 při vytýčení východní hranice lesa Borek: via, que vocatur Nahaber (CDM III, č. 231, s ). 305