ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Ejk 19/2003 Pro postup správního úřadu při vyvození odpovědnosti za správní delikt lze ústavně konformním výkladem dovodit, že i zde bez dalšího platí princip zakotvený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (který předně dopadá na jednání v českém právním řádu vymezeném pojmem trestný čin ), když nadto ve smyslu čl. 10 Ústavy je součástí právního řádu i Úmluva, jejíž ustanovení mají přednost před zákonem (viz i čl. 7). Po účinnosti nového zákona zde proto platí, že vyvození odpovědnosti a uložení postihu za správní delikt je nutno posoudit podle právní úpravy platné v době, kdy k jednání došlo, avšak jen, není-li právní úprava účinná v době vydání rozhodnutí pro postihovanou osobu příznivější. Pokud nová právní úprava již původní skutkovou podstatu předmětného deliktu nepřevzala, zanikla trestnost, tj. v terminologii správního trestání povinnost státního orgánu sankcionovat jednání, které původně bylo porušením povinnosti ( postižitelnost jednání ), a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít. (Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , čj. 28 Ca 151/ ) thá Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpovědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li ale úprava účinná v době rozhodnutí pro delikventa příznivější. Pokud však pozdější právní úprava původní skutkovou podstatu předmětného deliktu vůbec nepřevzala, zanikla trestnost jednání a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít. (Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , čj. 28 Ca 151/ ) thá

2 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců: JUDr. Ludmily Sandnerové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r.o., se sídlem V Jámě 12, Praha 1, IČ: , proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Krátká 10, Praha 10, o opravném prostředku /nyní žalobě/ proti rozhodnutí žalované ze dne 20. listopadu 2001 č.j.: Rpo/17/01/170/218, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 20. listopadu 2001, č.j. Rpo/17/01/170/218 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 20. února 2002 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. listopadu 2001 č.j. Rpo/17/01/170/218, kterým byla žalobkyni podle ustanovení 20, odst. 4, písm. a) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů(dále jen zákon ), uložena povinnost zaplatit do 30 dnů od právní moci rozhodnutí pokutu ve výši 1, ,--Kč za

3 porušení ustanovení 6a, odst. 3 zák. o spočívajícím v přerušování pořadů pro děti reklamou.rozhodnutí bylo odpůrkyni doručeno dne Žalobkyně namítá, že správní rozhodnutí posoudilo věc po správní stránce nesprávně a že zjištění skutkového stavu je nedostačující k posouzení věci, že správní rozhodnutí je v rozporu s 20, odst. 2 zákona o vysílání a rovněž s 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení ve znění pozdějších předpisů a 47 správního řádu. Žalobkyně tvrdí, že : 1) z formulace 6a, odst. 2, písm. b) zákona vyplývá, že zákaz přerušování pořadů pro děti se týká pouze audiovizuálních pořadů, tedy jiných audiovizuálních děl než filmových děl či děl vyjádřených podobným způsobem ve smyslu 6a, odst. 2, písm. a) zákona ; pokud by zákon zakazoval přerušování filmových děl a děl vyjádřených podobným způsobem, musel by 6a, odst. 2, písmeno a) obsahovat stejně jako 6 odstavec 2, písmeno b) výslovný odkaz na odstavec 3 téhož ustanovení; všechny předmětné pořady jsou díly filmovými či díly vyjádřenými podobným způsobem, jejichž přerušování zákon o vysílání nezakazuje; Rada učinila nesprávný právní výklad 6a, odstavec 3, zákona, neboť zákon pořady pro děti nijak nedefinuje; při posouzení, zda předmětné pořady jsou pořady pro děti ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, je třeba vycházet z účelu zákona a účelem ustanovení 6a, odstavec 3 zákona je ochrana takového diváka, jehož rozumové schopnosti ještě neumožňují rozlišit reklamu od vlastního pořadu a jako takovou ji vyhodnotit. Zákon tedy zakazuje přerušovat reklamou pořady, které jsou svým obsahem i ztvárněním určeny dětskému divákovi ; tyto pořady jsou v 6a, odst. 3 označeny jako pořady pro děti. Při zkoumání, zda je možné předmětné pořady podřadit pod pojem pořady pro děti je třeba vycházet z námětu pořadu a ze zvolených uměleckých výrazových prostředků, která jsou vodítkem k posouzení, zda pořad je tvůrci určen pro dětského diváka. Při nedostatku definice pořadů pro děti v zákoně by dle žalobkyně bylo možno sankcionovat zařazení reklamy do pořadů, které jsou vytvořeny tak, aby byly srozumitelné i dětem, zejména pak dětem starším, což je v rozporu s účelem ustanovení 6a, odstavec 3 zákona. 2) otázku, zda předmětné pořady jsou pořady pro děti ve smyslu 6a, odst. 3 zák. o vysílání, nemůže správní orgán rozhodnout v rámci volného správního uvážení, ale musí rozhodnout, zda předmětné pořady je možné podřadit pod zákonem nedefinovaný a tudíž neurčitý pojem dětské pořady, Rada však důkaz znaleckým posudkem neprovedla; 3) žalovaná při rozhodování nesprávně aplikovala 20, odstavec 2 zákona, neboť při stanovení výše pokuty vycházela ze skutečnosti, že se jednalo o několikanásobné porušení zákona, přestože žádné správní řízení zahájené z důvodů porušení

4 ustanovení 6a odstavec 3 zák. o vysílání žalobkyni nebylo dosud ukončeno pravomocným rozhodnutím; 4) řízení týkající se pořadu Uf-oni jsou tady, kdy Rada dospěla závěru, že se nejednalo o pořad určený výhradně dětem, měla zastavit řízení v této části dle 30 správního řádu; 5) došlo k rozporu ve správním rozhodnutí s 47 správního řádu, kdy výrok rozhodnutí je zjevně v rozporu s průběhem řízení, neboť ve výroku je rozhodováno pouze o porušení zákona v případě vysílání tří pořadů, zatímco řízení bylo vedeno pro porušení zákona v případě vysílání čtyř pořadů. V doplnění návrhu, který byl soudu doručen dne vznesla žalobkyně další námitku, totiž, že v době vydání předmětného rozhodnutí dne 20. listopadu 2001 byl již účinný zák.č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, který přerušování pořadů pro děti, trvají-li včetně zařazené reklamy déle než 30 minut nezakazuje ; poukázala na to, že rozhodnutí správního orgánu má být v souladu nejen s platnými právními předpisy, ale i s mezinárodními smlouvami, které jsou obecně závazné, tedy i s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a dovolávala se, aby soud z moci úřední přihlédl k tomu, že vydané rozhodnutí je rozhodnutím o správním deliktu spadajícím pod pojem trestní obvinění s poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6A 86/2000, s tím, že podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, je nutno v takovém případě aplikovat předpis pro pachatele výhodnější. Rada ve svém písemném vyjádření ze dne navrhla potvrzení svého rozhodnutí s tím, že neprovedla důkaz znaleckým posudkem proto, že provádění takto náročného dokazování bylo zcela nadbytečné, neboť posoudit, zda v uvedených případech šlo či nešlo o pořad pro děti bylo v moci žalované; zadávání znaleckého posudku by v tomto případě bylo zcela v rozporu s procesní ekonomií a vedlo by ke zbytečnému protahování řízení. Posouzení, zda se jedná o dílo filmové či o dílo vyjádřené podobným způsobem je zcela irelevantní, neboť zákon č. 468/1991 Sb. zakazoval striktně přerušování pořadů pro děti reklamou bez ohledu na to, o jaký druh pořadu se jedná. Přerušování pořadů pro děti reklamou bylo zákonem zakázáno a úvahy žalobkyně proto Rada považuje za irelevantní. Důvody, pro které předmětné pořady Rada posoudila jako pořady pro děti jsou zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem ve vyjádření je uvedeno, že je skutečností, že v odůvodnění rozhodnutí je konstatováno, že se jednalo o několikanásobné porušení zákona, ačkoliv žádné správní řízení vedené s žalobkyní pro přerušování pořadů pro děti reklamou nebylo dosud pravomocně skončeno a že ve výroku rozhodnutí není uveden pořad Aladinova lampa odvysílaný dne

5 , který byl taktéž předmětem správního řízení ; k neuvedení tohoto pořadu do výroku rozhodnutí došlo nedopatřením při písemném vyhotovování rozhodnutí a Rada na základě tohoto zjištění přistupuje k opravě předmětného rozhodnutí. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 20. listopadu 2001 č.j. Rpo/17/01/170/218(ve spise v originále toliko č.j. Rpo/17/01) v rozsahu tvrzených důvodů nezákonností namítaných v žalobě, kterými je vázán (ustanovení 75, odstavec 2, věta prvá s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky není sporné, že dne 20. listopadu 2001 vydala Rada napadené rozhodnutí, kterým žalobkyni dle ustanovení 20, odstavce 4, písm. e) zákona č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů, za porušení zákona, kterého se dopustila tím, že v rozporu s ustanovením 6a, odst. 3 tohoto zákona přerušila reklamou pořady pro děti dne pořad Princezna na hrášku, dne pořad Království křivých zrcadel a dne pořad Vezmi mě s sebou uložila pokutu ve výši 1, ,--Kč. Správní orgán dle odůvodnění vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně je provozovatelem televizního vysílání na televizní stanici TV NOVA na základě licence č. 001/93 udělené rozhodnutím Rady č.j.: R-060/93 ze dne V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že rozhodnutím Rady č.j. Pgu/17/99 ze dne byl účastník řízení upozorněn na porušení zákona, kterého se dopustil tím, že přerušil reklamou pořad pro děti s názvem Sestřička a princ ze snů, z tohoto důvodu bylo účastníku uloženo s okamžitou platností ode dne doručení zajistit, aby nadále zákon tímto způsobem nebyl porušován. V odůvodnění rozhodnutí je mj. dále uvedeno, že správní orgán zjistil na základě monitoringu vysílání u televizní stanice TV NOVA opětovné porušení ustanovení 6a, odst. 3 zákona, a to tím, že došlo k přerušení pořadu pro děti reklamou: dne pořad Princeznina hrášku, vysílán od 13,00 hod., přerušen reklamou ve 13:48:50 hod., dne pořad Aladinova lampa, vysílán od 13,00 hod., přerušen reklamou ve 13:44:29 hod., dne pořad Království křivých zrcadel vysílán od 13,00 hod., přerušen reklamou v 13:43:14 hod. a dne pořad Vezmi mě s sebou vysílán od 13,00 hod., přerušen reklamou v 13:41:45 hod.; na základě uvedeného byla účastníkovi zaslána výzva k vyjádření č.j. Rpo/17/01 ze dne V odůvodnění je rovněž uvedeno, že do řízení byl zahrnut původně i pořad Uf-oni jsou tady, který byl odvysílán dne , Rada však v průběhu řízení dospěla k závěru, že se nejedná o pořad určený výhradně dětem.

6 Ve vyjádření účastníka ze dne , které bylo doručeno Radě dne , učinil účastník řízení nesporným, že do uvedených pořadů byly zařazeny reklamy, současně však uvedl, že postupoval v souladu se zákonem. Argumentoval tím, že zákaz v 6a, odst. 3 zákona se vztahuje pouze na audiovizuální pořady a nikoliv na díla filmová, či díla vyjádřená podobným způsobem, což dovodil výkladem 6a, odstavec 2 zákona a tím, že podle evropské Úmluvy o televizi přesahující hranice není přerušování pořadů pro děti reklamou zakázáno ; dále argumentoval tím, že podle Listiny základních práv a svobod jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny a že nový zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 231/2001Sb. obsahuje preciznější úpravu týkající se vkládání reklam do pořadů. Účastník navrhl, aby Rada provedla důkaz znaleckým posudkem, který by posoudil, zda předmětné pořady jsou díly filmovými či díly vyjádřenými obdobným způsobem nebo zda se jedná o pořady pro děti. Rada ve svém rozhodnutí dle odůvodnění vycházela ze striktní formulace ustanovení 6a, odstavec 3 zák.č. 468/1991 Sb. v platném znění, platného v době porušení zákona, dle kterého bylo zakázáno přerušovat reklamou veškeré pořady pro děti bez ohledu na to, o jaký druh pořadu se jedná, takže úvahy účastníka o tom, zda se jedná o audiovizuální pořad či filmové dílo jsou zcela irelevantní. Irelevantní je i argumentace Úmluvou o televizi přesahující hranice a Listinou základních práv a svobod, neboť je-li platným právním předpisem stanoven určitý jednoznačný zákaz, nelze argumentovat tím, že jiné právní předpisy takové jednání nezakazují. Irelevantní je i použití zák. č. 231/2001 Sb. jakožto dalšího argumentu, neboť tato porušení zákona jsou posuzována dle předchozí právní úpravy. Rada neakceptovala návrh účastníka řízení na provedení důkazu znaleckým posudkem, neboť předmětné pořady jsou takového charakteru, že se beze vší pochybnosti jednalo o pořady pro děti, i s přihlédnutím k denní době, kdy byly odvysílány a zákonný zákaz byl natolik jednoznačný, že provádění tohoto náročného důkazu by bylo nadbytečné. Závěrem Rada v odůvodnění uvedla, že považuje za nesporné, že došlo k porušení ustanovení 6a, odstavec 3 zák.č. 468/1991 Sb. v platném znění v uvedených případech a podle ustanovení 20 odst. 4, zák.č. 468/1991 Sb. v platném znění je za toto porušení zákona možno uložit pokutu ve výši od ,- Kč do 2, ,-Kč. Při určení pokuty v daném případě Rada přihlédla ke skutečnosti, že se jedná o provozovatele celoplošného televizního vysílání s vysokým podílem na relevantním trhu reklamy a i k tomu, že se jednalo o několikanásobné porušení zákona. Z obsahu správního spisu vyplývá, že rozhodnutí Rady ze dne 20. listopadu 2001 č.j. Rpo/17/01 předcházelo doručení výzvy k vyjádření, které bylo žalobkyni doručeno dne Ve výzvě jí bylo oznámeno, že Rada vede proti ní správní řízení o uložení pokuty za opakované porušení 6a, odstavec 3 zákona spočívající v přerušování pořadů pro děti reklamou; dále je ve výzvě uvedeno, že žalobkyně byla upozorněna rozhodnutím Rady č.j. Pgu/17/99 ze dne na porušení stejného ustanovení zákona za odvysílání reklamy v pohádce Sestřička a princ ze snů ; žalobkyni bylo s okamžitou platností ode dne doručení tohoto rozhodnutí uloženo odstranit zjištěný nedostatek a zajistit dodržování zákonných podmínek. Na

7 základě monitoringu vysílání televizní stanice NOVA v únoru roku 2001 však Rada zjistila, že reklamou byly přerušeny pořady pro děti a to dne pořad Princezna na hrášku, dne Uf-oni jsou tady, dne Aladinova lampa, dne pořad Království křivých zrcadel a dne pořad Vezmi mě s sebou. Závěrem výzvy byla žalobkyně Radou vyzvána k vyjádření. Rovněž z obsahu správního spisu vyplývá, že dne byl Radě doručen přípis žalobkyně obsahující její vyjádření k výzvě ze dne , v němž učinila nesporným, že do předmětných pořadů byly vloženy reklamy, současně však namítla, že k vložení reklamy do předmětných pořadů došlo v souladu s 6a zák.č. 468/1991 Sb. v platném znění s tím, že zákaz vkládat reklamu do pořadů pro děti, respektive přerušovat pořady pro děti reklamou se vztahuje na audiovizuální pořady, nikoliv na filmová díla nebo díla vyjádřená podobným způsobem, dále poukázala na Listinu základních práv a svobod, v níž jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny, dále namítla, že podle evropské Úmluvy o televizi přesahující hranice není přerušování pořadů pro děti reklamou zakázáno, závěrem navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem, zda předmětné pořady jsou pořady pro děti dle ustanovení 6a, odstavec 3 zák.č. 468/1991 Sb. v platném znění. Podle 129 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb. soudní řád správní /dále jen s.ř.s. / se řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti tohoto zákona,o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Soud tedy jedná nadále o opravném prostředku jako o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Soud v intencích žalobních námitek předně posoudil otázku, zda v době, kdy k postihovanému jednání došlo, vykazovalo toto jednání znaky skutkové podstaty správního deliktu podle právní úpravy platné v době, kdy k jednání došlo a zda napadené rozhodnutí trpí nezákonností a vadami řízení žalobou namítanými. Podle ustanovení 2, odstavce 1 písm. c) zák.č. 468/1991 Sb. se pořadem pro účely tohoto zákona rozumí obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část vysílání. Podle ustanovení 6a, odstavec 2 zák.č. 468/1991 Sb. provozovatelé televizního vysílání s licenci a provozovatelé televizního vysílání s registrací jsou povinni zajistit, aby při vysílání audiovizuálních pořadů byly reklamy zařazeny:

8 a/ při vysílání filmového díla nebo díla vyjádřeného podobným způsobem, jen pokud trvá vč. zařazené reklamy déle než 45 minut, ne více než jednou během každého dovršeného 45ti minutového časového úseku ; další přerušení je př ípustné, jestliže trvání takového filmu vč. reklamy je nejméně o 20 minut než 2 či více dovršených 45ti minutových časových úseků; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut; b/ při vysílání ostatních audiovizuálních pořadů s výjimkou ustanovení odstavce 3, jen trvá-li pořad vč. zařazené reklamy déle než 30 minut a ne více než jednou v průběhu každého dovršeného 30ti minutového časového ; úseku mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení přerušování pořadů zpravodajských, náboženských a pořadů pro děti reklamou není povoleno. Podle ustanovení 20, odstavec 1, zák.č. 468/1991 Sb. zjistí-li Rada, že provozovatel porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, stanoví mu přiměřenou lhůtu k nápravě. Nedojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě uloží mu pokutu. Podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení výše pokuty se stanoví podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k výši získaného bezdůvodného obohacení. Podle odstavce 4, písm. e) cit.ustanovení pokutu od ,. Kč do 2, Kč lze uložit provozovateli, který poruší povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence tím, že nedodržel povinnosti stanovené pro vysílání reklam a sponzorovaných pořadů. Žalobkyně namítá především, stejně tak jako ve vyjádření k výzvě ze dne , že správní orgán na danou věc nesprávně aplikoval ustanovení 6a odst. 3 zákona, neboť všechny předmětné pořady jsou pořady ve smyslu ustanovení 6a, odst. 2 písm. a) citovaného zákona, tedy díly filmovými či díly vyjádřenými podobným způsobem, jejichž přerušování zákon nezakazuje, což lze dovodit z formulace ustanovení 6a, odst. 2, písm. b) citovaného zákona, dle kterého se zákaz přerušování pořadů pro děti týká pouze audiovizuálních pořadů dle tohoto zákonného ustanovení, tedy jiných audiovizuálních děl než filmových děl či děl vyjádřených podobným způsobem ve smyslu 6a, odst. 2, písm. a) citovaného zákona. Tuto námitku soud neshledal důvodnou, neboť ustanovení 6a, odst. 3 zákona je třeba v daném případě vykládat samostatně, když z něho lze jednoznačné dovodit zcela striktní zákaz přerušování pořadů pro děti reklamou bez ohledu na to, o jaký

9 druh pořadu se jednalo. V této souvislosti je třeba citované ustanovení vykládat v kontextu se shora citovaným ustanovením 2, odst. 1, písm. c) zákona, dle kterého se pro účely tohoto zákona rozumí pořadem obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část vysílání. K námitce týkající se posouzení, zda předmětné pořady jsou pořady pro děti, tak jak to má na mysli výše citované ustanovení 6a, odst. 3 zákona, soud uzavírá, že jedním z rozhodujících kritérií pro posouzení, zda daný pořad je či není pořadem pro děti je skupina osob, na kterou je cílen. Soud se ztotožňuje se stanoviskem Rady, že se v daném případě jednalo o pořady, které byly určeny zejména dětskému divákovi, když není pochyb o tom, že pod uvedenými názvy byly vysílání pohádky obecně pod tímto názvem známé, přičemž je nerozhodné, zda je sledoval či mohl sledovat i širší okruh osob, např. i dospělých. Uvedené je podpořeno i dobou vysílacího času předmětných pořadů, na což správně poukázala žalovaná, kdy ranní či dopolední čas před obrazovkou a stejně brzká odpolední doba je vyhrazena především dětskému divákovi. S ohledem na uvedené je soud ve shodě s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání toho názoru, že provedení znaleckého posudku, který by posoudil charakter předmětných pořadů bylo nadbytečné a z tohoto důvodu bylo provedení tohoto důkazu zamítnuto. Pokud jde o třetí žalobní námitku, není tato důvodná. V daném případě se jednalo o několikeré porušení téhož zákonného ustanovení; zákon nestanovil v 20 odst. 2 (ani žádném jiném), že by postihu jednání muselo předcházet již pravomocné uložení pokuty za jednání téhož druhu(porušení téhož ustanovení). Termín opakované porušení téže povinnosti, s kterým některé právní úpravy vyvození odpovědnosti za správní delikt spojují a stanoví pak rovněž povinnost uložit vyšší sankci, zákon v daném případě nezná; zavazuje správní orgán toliko ve smyslu odst zákona k tomu, aby byl provozovatel vyzván k nápravě. V tomto směru však nebyla námitka žalobou vznesena, a k vícenásobnému porušení předpisu bylo přihlédnuto ve smyslu odst. 2 uvedeného ustanovení. Ohledně námitky týkající se absence rozhodnutí, kterým mělo být řízení ohledně pořadu Uf-oni jsou tady zastaveno, dospěl soud k závěru, že absence výroku o zastavení řízení stran tohoto pořadu není sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že k uložení pokuty nedošlo v souvislosti s tímto pořadem, nýbrž v důsledku porušení výše citovaných ustanovení týkajících se ostatních pořadů, které byly předmětem správního řízení / Princezna na hrášku, Království křivých zrcadel, Aladinová lampa a pořadu Vezmi mě s sebou /. Předmětem zkoumání soudu je porušení výše citovaných ustanovení týkajících se těchto pořadů. Jestliže se Rada dopustila vady řízení týkající se jiného pořadu, je na ní, aby tuto vadu odstranila a to bez ohledu na uloženou pokutu a bez ohledu na toto soudní řízení. Absence tohoto

10 výroku v rozhodnutí, tedy rozhodnutí týkajícího se pořadu Uf-oni jsou tady, nemá vliv na uložení pokuty ani na její výši, tedy na rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k uvedenému neshledal soud tuto námitku za důvodnou. Oproti výše uvedenému však soud shledal důvodnou námitku žalobkyně spočívající v tom, že napadené rozhodnutí neodpovídá ustanovení 47 správního řádu, neboť výrok rozhodnutí je zjevně v rozporu s odůvodněním rozhodnutí a průběhem řízení. Ve výroku je vymezeno jednání, kterým došlo k porušení zákona a za něž je vyvozován postih, a to označením tří konkrétních vysílaných pořadů, zatímco podle odůvodnění rozhodnutí a podkladů založených ve spise bylo řízení vedeno pro porušení zákona v případě vysílání pěti pořadů, z nichž postih(kromě shora uvedeného pořadu Uf-oni jsou tady ) byl vyvozen za porušení povinnosti v případě čtyřech. Z výzvy k vyjádření ze dne vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno /kromě pořadů Princezna na hrášku, Království křivých zrcadel, Vezmi mě s sebou a výše uvedeného pořadu Uf-oni jsou tady / rovněž ve vztahu k pořadu Aladinova lampa. Rovněž k tomuto pořadu se žalobkyně vyjadřovala v přípise ze dne a pořad je uveden i v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za podstatnou vadu rozhodnutí soud shledává skutečnost, že tento pořad není uveden ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Uvedenou vadu nelze odstranit opravou rozhodnutí; ve shodě s platnou judikaturou (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 81/98) taková vada výroku správního rozhodnutí, spočívající v opomenutí části výroku, není chybou v psaní či jinou zřejmou nesprávností, a nelze ji proto opravovat postupem podle 47 odst. 6 správního řádu. Napadené rozhodnutí v důsledku neuvedení pořadu Aladinova lampa ve výrokové části, zatímco v odůvodnění tento pořad je uveden /a bylo o něm vedeno řízení/ trpí vnitřním rozporem, pro který soud musel předmětné rozhodnutí zrušit, když tato vada navíc vyvolává pochybnost, za jaký počet pořadů byl postih vyvozen. V důsledku této zmatečnosti soud proto napadené rozhodnutí zrušil. K námitkám obsaženým v doplnění podání ze dne 20. února 2003 soud uzavřel: Rozšířit návrh o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro podání žaloby, tedy ve dvouměsíční lhůtě ( 71, odst. 2 s.ř.s., 72, odst. 1 s.ř.s.). Z moci úřední pak soud přihlíží podle výslovného ustanovení soudního řádu správního toliko k nicotnosti rozhodnutí ( 76 odst. 2 s.ř.s.), nikoli nezákonnosti. Námitka poukazující na nezákonnost uplatněná opožděně proto nemůže vést ke zrušení rozhodnutí, byť by byla důvodnou. Pro úplnost v dané věci však soud považuje za vhodné dodat:

11 Pokud jde o správní trestání je nesporné, že postih může být vyvozen toliko za předpokladu, že jednání je porušením zákonem stanovené povinnosti (takto jednat není dovoleno) a že zákon porušení této povinnosti stíhá zákonem stanovenou sankcí. Jak shora uvedeno, soud najisto postavil, že v době, kdy k jednání žalobkyně došlo, a v době, kdy bylo zahájeno řízení o uložení pokuty za správní delikt, bylo toto jednání porušením právní povinnosti a zákon v té době účinný stanovil rozpětí, v němž bylo možno uložit postih. V době vydání napadeného rozhodnutí tj. k datu však již platil zákon č. 231/2001 Sb.(nabyl účinnosti k ), a tento zákon již nezakazoval jednání, jehož se žalobce dopustil a nepostihoval je sankcí; stanovil toliko v přechodném ustanovení 68 odst. 7, že řízení o uložení pokuty zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. Toto ustanovení, jehož se dovolává žalovaný, je však přechodným ustanovením toliko procesní povahy, které umožňuje správnímu orgánu i po účinnosti nového zákona postupovat v řízení zahájeném před jeho účinností podle procesních ustanovení původního zákona(nebýt tohoto ustanovení musel by v řízení dále postupovat podle nové úpravy). Nemůže se však týkat ustanovení upravujících podmínky odpovědnosti právnických a fyzických osob za správní delikty, tedy ustanovení hmotněprávních; takovýto výklad tohoto ustanovení by byl v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Ustanovení upravující podmínky odpovědnosti za správní delikty (správního trestání) jsou vždy ustanoveními hmotného práva; obecně zde proto platí princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem a dále platí (viz Nález Ústavního soudu ČR ze dne sp.zn. III.ÚS 611/01), že přestože zákaz retroaktivity právních norem je v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod výslovně upraven jen pro oblast trestního práva (podle uvedeného ustanovení trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení tohoto zákazu i pro další odvětví práva. Pro rozhodování o občanských právech a závazcích v souladu s požadavky, které pro Českou republiku vyplývají z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (český překlad uveřejněn pod č. 209/1992 Sb., dále jen Úmluva ) je rozhodné, že pojem jakékoli trestní obvinění zahrnuje z pohledu českého práva jak trestné činy, tak správní delikty(poukaz i na rozsudek Vrchního soudu v Praze 6A 86/2000 Sb.). Pokud jde o správní trestání zůstává toto doménou práva veřejného. Pro postup správního úřadu při vyvození odpovědnosti za správní delikt lze ústavně komformním výkladem proto dovodit, že i zde bez dalšího platí princip zakotvený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, (který předně dopadá na jednání v českém právním řádu vymezeném pojmem trestný čin ), když nadto ve smyslu čl. 10 Ústavy je součástí právního řádu i Úmluva, jejíž ustanovení mají přednost před zákonem.(viz. i čl. 7). Po účinnosti nového zákona zde proto platí, že vyvození odpovědnosti a uložení postihu za správní delikt je nutno posoudit podle právní úpravy platné v době, kdy k jednání došlo, avšak jen, není li právní úprava účinná v době vydání rozhodnutí pro postihovanou osobu příznivější. Pokud nová právní úprava již původní skutkovou podstatu předmětného deliktu nepřevzala, zanikla trestnost, tj. v terminologii správního trestání- povinnost státního orgánu sankcionovat jednání, které původně bylo porušením povinnosti ( postižitelnost jednání ), a k vyvození

12 odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít. Rozbor hmotněprávních ustanovení zákona č. 468/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů v době, kdy již nabyl účinnosti zákon č. 231/2001 Sb. byl proto namístě toliko stran toho, zda jednání bylo v době, kdy k němu došlo porušením právní povinnosti, které zákon v době, kdy k jednání došlo postihoval, aby pak mohl být učiněn závěr stran toho, zda nová právní úprava není pro delikventa příznivější. Vzhledem k tomu, že jedna z uplatněných žalobních námitek, tj. rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozsudku, byla soudem shledána důvodnou, protože rozhodnutí tak neodpovídá ustanovení 47 správního řádu, soud napadené rozhodnutí pro rozpor s tímto ustanovením procesního předpisu zrušil (ustanovení 78, odst. 1 s.ř.s.). Při novém projednání je Rada vázána právním názorem soudu (ust. 78, odst. 5 s.ř.s.) O nákladech řízení rozhodl soud dle 60, odst. 1 s.ř.s., neboť navrhovatelka měla ve věci úspěch a její náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku, rozhodl soud tak jak je ve druhém výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat kasační stížnost za podmínek stanovených v ustanovení 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Praze dne Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu

13 Ejk 19/2003 Správní trestání: k článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod k 68 odst. 7 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpovědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li ale úprava účinná v době rozhodnutí pro delikventa příznivější. Pokud však pozdější právní úprava původní skutkovou podstatu předmětného deliktu vůbec nepřevzala, zanikla trestnost jednání a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít. (Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , čj. 28 Ca 151/ ) Věc: Společnost s ručením omezeným C. proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání