ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 8 Ca 236/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 10, Krátká 10, o žalobě proti rozhodnutí žalované sp. zn. 2008/386/vav/ČTV č.j. vav/2279/08 ze dne , t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn. 2008/386/vav/ČTV, č.j. vav/2279/08 ze dne s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši Kč do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se včas podanou žalobou dne domáhal zrušení rozhodnutí žalované sp. zn. 2008/386/vav/ČTV č.j. vav/2279/08 ze dne , kterým podle 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byly žalobci uloženy pokuty v celkové výši Kč Pokuta byla uložena za celkem čtyři skutky spočívajících v identickém porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání, a to dne v čase 18:59:21 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky GE Money Bank, produkt EU Servis, mutace 1, dne v čase 17:24:38 hod. na programu ČT4 Sport premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Panasonic, produkt Pro Curve, mutace 1, dne v čase 22:56:09 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Reflex, mutace 1, dne v čase 21:38:30 hod. na programu ČT1 premiérovým odvysíláním označení sponzora reklamní znělky Reflex, mutace 2, přičemž ve všech případech bylo toto vysílání neoddělenou reklamou.

2 pokračování 2 V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že účastníku řízení bylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení o porušení ustanovení 31 odst. 2 zákona o vysílání dne a současně byl vyzván, aby se vyjádřil a popř. přednesl návrhy na doplnění řízení ve lhůtě 15-ti dnů. Účastník řízení ve svém vyjádření ze dne především poukazoval na to, že reklamní znělka je pořadem podle definice v zákoně o provozování vysílání a vzhledem k tomu, že znělka není zákonem ani definována, ani nijak speciálně užívána, může provozovatel vysílání s tímto objektem zacházet podle svého uvážení, má za to, že musí-li být reklamní bloky odděleny reklamní znělkou, pak znělky k tomu užívané jsou obecně druhem znělek a povinnost uložená zákonodárcem, tedy oddělovat reklamu od ostatních pořadů je splněna tedy tím, že reklamní blok je tedy oddělen dvěma znělkami, jednou na počátku, druhou na konci. Rada vyhodnotila vyjádření účastníka a konstatovala, že nesouhlasí s tvrzením ČT a odkázala na 2 odst. 1 písm. s), jakož i 53 zákona o provozování vysílání s tím, že sponzorský příspěvek lze poskytnout jedině k financování pořadu, nikoliv jiného programového prvku. Zákonodárce jednoznačně stanovil hranici sponzorování. I proto pak v 53 zákona již v nadpisu stanovuje, že se níže uvedené týká pouze sponzorovaných pořadů. Žádné další formáty (programové prvky) sponzorovány být nemohou. Jestliže se v současném vysílání objevuje sponzorování znělek reklam, je potom nutno řešit, zda lze znělku reklamy, potažmo reklamní blok považovat za pořad či nikoliv. Programový prvek plnící funkci oddělení bloku reklam lze pouze pracovně pojmenovat jako úvodní nebo závěrečnou znělku reklamy. Znělky reklamy musejí být dvě úvodní a závěrečná, které nedílně patří jedna ke druhé, a jsou přitom odděleny blokem reklam, který je taktéž jejich součástí. Tím, že vždy musejí být znělky dvě, není naplněn požadavek z definice pořadu na celistvost. Většinu znělek by sice bylo možno považovat za časově ohraničenou část pořadu, nicméně ani tento znak není pravidlem. Rada v odůvodnění rozhodnutí zdůraznila, že v televizi může být reklamní či teleshoppingové vysílání odděleno jak výslovným nápisem reklama (teleshopping), tak postavami či emblémy nebo znělkou bez výslovného označení reklama či teleshopping, které však budou použity výlučně k oddělení reklamy nebo teleshopping. U znělky jako takové nelze mluvit o jejím obsahu, je jakýmsi zažitým symbolem, který upozorňuje zejména na začátek pořadu nebo začátek a konec reklamního bloku, popř. může být použita pro upoutávku. Znělka pouze ohraničuje pořad nebo blok reklam. Zejména s přihlédnutím k významu a účelu znělky je patrno, že nemůže být samostatným pořadem. Za pořad v televizním vysílání nemůže být považován ani blok reklam. Zákonodárce používá termín pořad v různých souvislostech, nicméně nikdy ve spojitosti s reklamou nebo blokem reklam. Těm nechává vlastní označení. Z toho Rada dovodila, že tyto zákon o provozování vysílání za pořad nepovažuje a ponechává jim specifické postavení, včetně striktního označování reklama (např. 49 odst. 2, 3, 7). V daném případě byla splněna podmínka předchozího upozornění ve smyslu 59 odst. 1 a 3 zákona o provozování vysílání, neboť provozovatel vysílání byl upozorněn v minulosti na porušení ustanovení 48 odst. 1 písm. a) zákona o provozování vysílání v případě sp.zn. 2007/546/vav/ČTV, které mu bylo doručeno , resp Jelikož k nápravě nedošlo v stanovené lhůtě, Rada se stala oprávněnou každé další porušení postihovat pokutou..

3 pokračování 3 Pokud jde o výši trestu žalovaná uvedla, že pokuta uložená podle 60 odst. 1 písm. l) zákona o provozování vysílání ve výši Kč za každé jednotlivé uvedené porušení zákona o provozování vysílání je mezích zákonné sazby, která se pohybuje od do 2, Kč.. Účastník řízení je provozovatelem televizního vysílání s celoplošnou působností, má vysoký stupeň odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, a to zejména z pozice veřejnoprávního média a má prokázaný značný rozsah vysílání co do velikosti a území, jakož i dosah vysílání co do počtu diváků, přičemž k závadnému vysílání došlo na obou celoplošných programech tohoto provozovatele ČT 1 i ČT4 Sport. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání. Žalobce namítal, že znělka a potažmo reklamní znělka je z hlediska zákonem stanovených podmínek pořadem a tudíž může být v souladu s ustanovením 2 odst. 1 písm. c) zákona o provozování vysílání sponzorována, neboť zákonodárce sponzorství znělky výslovně nezakazuje. Žalovaná Rada ve vyjádření k žalobě ze dne navrhla zamítnutí žaloby a v zásadě odkázala na odůvodnění rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil jednání, které se konalo dne , při němž zástupci žalobce i žalované setrvali na svých stanoviscích dříve písemně vyjádřených. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto rozsudkem č.j. 8 Ca 236/ ze dne 24. února 2009 žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalobkyně a svým rozsudkem č.j. 7 As 42/ ze dne 8. října 2009 rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 8 Ca 236/ ze dne 24. února 2009 zrušil. K námitce žalobce zpochybňujícím právní názor Městského soudu v Praze, že reklamní znělka není pořadem, považoval Nejvyšší správní soud nejprve za nutné zdůraznit, že žalobkyně nebyla Radou sankcionována za odvysílání označení sponzora vztahující se k části vysílání, kterou podle zákona o vysílání sponzorovat nelze, ale za odvysílání reklamy, která nebyla oddělena od ostatních částí programu [ 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání]. Podle citovaného ustanovení je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. V daném případě je třeba důsledně rozlišovat mezi spoty, kterými byli označeni sponzoři reklamních znělek a reklamními znělkami samotnými. Za neoddělenou reklamu přitom Rada považovala právě odvysílaná označení sponzora. Pro vyslovení závěru o porušení ust. 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání však bylo v dané věci zcela postačující zhodnotit, zda předmětná část vysílání (označení sponzora) je či není reklamou ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. n) zákona o vysílání, a dále, pokud by se o reklamu jednalo, zda byla či nebyla od ostatních částí programu oddělena. Bylo tedy naprosto nadbytečné, že se, jak Rada ve svém rozhodnutí, tak Městský soud v Praze v napadeném

4 pokračování 4 rozsudku, poměrně podrobně zabývaly tím, zda reklamní znělka je či není pořadem ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání. Neobstojí proto tvrzení městského soudu v Praze, že v dané věci jde výhradně o vyřešení sporu, zda znělka je či není pořadem ve smyslu zákona o vysílání. Klíčovou otázkou je totiž to, zda označení sponzora odvysílané žalobcem bylo či nebylo neoddělenou reklamou [ 2 odst. 1 písm. n) a 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání], resp. ve vztahu k soudnímu přezkumu to, zda Rada ve svém rozhodnutí závěr, že se o neoddělenou reklamu jednalo, přezkoumatelným způsobem odůvodnila. Bude proto na Městském soudu v Praze, aby i tuto otázku v mezích žalobních bodů s výjimkami vyplývajícími z ust. 76 odst. 1 a 2 s. ř. s. v dalším řízení posoudil. Veškeré námitky, které žalobkyně uplatnila v kasační stížnosti, mají argumentačně podpořit její právní názor, že reklamní znělka je pořadem ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. l) zákona o vysílání. Vzhledem k tomu, že otázka, zda reklamní znělka je či není pořadem, není pro posouzení dané věci podstatná, nezabýval se Nejvyšší správní soud uvedenými stížními námitkami. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne , při němž zástupkyně žalobce s odkazem na žalobu uvedla, že je si sice vědoma, že reklamní znělka není pořadem ve smyslu zákona o provozování vysílání o všem předmětné spoty byly svým obsahem sponzorskými vzkazy, nikoliv reklamou. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se však v napadeném rozhodnutí nevypořádala s tím, zda tyto spoty svým obsahem jsou reklamou nebo, nikoliv. V inkriminované věci nejde o vyřešení sporu, zda znělka je pořadem ve smyslu zákona o provozování vysílání, nebo nikoliv, klíčovou otázkou je to, zda označení sponzora odvysílané žalobcem bylo či nebylo neoddělenou reklamou [ 2 odst. 1 písm. n) a 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání], a zda Rada ve svém rozhodnutí závěr, že se o neoddělenou reklamu jednalo, přezkoumatelným způsobem odůvodnila. Podle 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. V napadeném rozhodnutí žalovaný správní orgán vycházel z názoru, že reklamní znělka není samostatným pořadem, je jenom prvkem, který odděluje reklamní blok od ostatních pořadů. Vzhledem k nepoměru mezi náklady na produkci reklamní znělky a na platby sponzorů má za to, že sponzoring reklamních znělek obchází stanovené limity pro vysílání reklam, kdy sponzorování reklamní znělky neslouží tedy k financování určitého konkrétního pořadu. Znělka není v zákoně o provozování vysílání výslovně definována, není v něm ani užívána. Znělky obrazově či zvukově zpravidla bývají koncipovány tak, že mohou naplňovat některé nebo i všechny definiční znaky pořadu, tedy znak celistvosti, znak obsahové souvislosti, tak samozřejmě časové ohraničenosti. Problematické je však především naplnění znaku obsahové souvislosti, když u znělky jako takové nelze mluvit o jejím obsahu, když je jakýmsi zažitým symbolem, upozorňujícím zejména na začátek pořadu nebo začátek a konec reklamního bloku, upoutávky apod.. Znělka pouze ohraničuje pořad nebo blok reklam a právě s přihlédnutím k významu a účelu znělky je zřejmé, že znělka nemůže být samostatným pořadem.

5 pokračování 5 Městský soud v Praze se po posouzení věci musel přiklonit k názoru prezentovanému Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, když podle citovaného ustanovení 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání provozovatel je povinen oddělit reklamu od ostatních pořadů a znělka funkci takového oddělovníku ve smyslu citovaného ustanovení skutečně zcela splňuje. Městský soud v Praze musel rovněž přisvědčit, že Rada ze zákona odpovídá za regulaci obchodních sdělení, mezi něž patří jednak reklamy, jednak sponzorské vzkazy a teleshopping. Vysílání reklam je zákonem omezeno stanovenými kvótami a z praxe provozování televizního vysílání je zřejmá tendence obcházet tato omezení reklam. Koneckonců lze poukázat i na názor Nejvyššího správního soudu, podle něhož sponzorský vzkaz primárně slouží k vytváření goodwill, z čehož Rada správně vyvozuje, že je nutné, aby ze sponzorského vzkazu byla zřejmá identifikace konkrétního sponzora. Problém není v situaci, kdy je sponzor jednoznačně identifikován svým jedinečným výrobkem, ale je-li ve sponzorském vzkazu např. prezentován jeden výrobek z mnoha téhož producenta, nemusí být identifikace v konkrétním případě zřejmá. Podle čl. 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (89/552/EHS), televizní reklama a teleshopping musí být snadno rozeznatelné a odlišitelné od redakčního obsahu. Aniž je dotčeno použití nových reklamních technik, musí být televizní reklama a teleshopping zřetelně odlišeny od ostatních částí pořadu obrazovými nebo zvukovými nebo prostorovými prostředky. Zákon o provozování vysílání je nutno především vykládat a aplikovat s přihlédnutím k tomu, že je transpoziční normou směrnic 89/552/EHS a 2007/65/ES. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že komunitární právo striktně odděluje pořady a obchodní sdělení a znělky, resp.reklamní znělka slouží tedy ke zřetelnému oddělení pořadů a komerčních sdělení, tedy jejím účelem je zajistit, aby divák jasně poznal, co sleduje. Jde tedy pouze o technické oddělení komerčního sdělení, od pořadu pod redakční odpovědností provozovatele televizního vysílání. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že výklad pojmu pořad ve vztahu k reklamní znělce tak, jak ji uplatňuje žalobce je výkladem extensivním, který neodpovídá komunitárnímu právu a nelze jej tedy akceptovat. Nicméně, Městský soud v Praze musel konstatovat, že žalovaný správní orgán ve svém žalobou napadeném rozhodnutí se soustředil na fakt, že znělka není pořadem ve smyslu 2 odst. 1 písm. l) zákona o provozování vysílání, a to především na dikci ustanovení 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování vysílání, podle něhož provozovatel je povinen oddělit reklamu od ostatních pořadů. Klíčová otázka stanovená Nejvyšším správním soudem, zda označení sponzora odvysílané žalobcem bylo či nebylo neoddělenou reklamou [ 2 odst. 1 písm. n) a 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání], však nebyla žalovaným správním orgánem v napadeném rozhodnutí, přezkoumatelným způsobem odůvodněna, resp. nebyl jí věnován náležitý prostor. Městský soud v Praze byl při svém rozhodování v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ( 110 odst. 3 s.ř.s.), a proto ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle ust. 76 odst. 1 písm. a), odst. 3 soudního řádu správního zrušil pro nepřezkoumatelnost.

6 pokračování 6 Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch a jeho náklady činily Kč za uhrazený soudní poplatek. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v 102 a násl. soudního řádu správního u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozs udku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Praze dne 1. dubna 2010 Za správnost vyhotovení: Karlovská JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu