VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Exhibicionismus a jeho sociální dopady

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce Exhibicionismus a jeho sociální dopady Bakalářská práce Autor: Sandra Dubišarová Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Jihlava 2016

2

3 Copyright 2016 Sandra Dubišarová

4 Prohlášení Prohlašuji, ţe tato bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce. Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

5 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Janě Novotné, Ph.D., za poskytnuté cenné rady, trpělivost, připomínky a odborné vedení mé práce. Dále bych chtěla poděkovat respondentům, kteří mi věnovali čas k uskutečnění rozhovoru. Velké poděkování patří mé rodině, přátelům a nejbliţším, kteří mi poskytli podporu a vytvořili mi prostor pro sepsání mé práce.

6 Anotace DUBIŠAROVÁ, Sandra: Exhibicionismus a jeho sociální dopady. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra sociální práce. Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Primárním cílem této bakalářské práce je analýza ţivota exhibicionistů v kontextu společnosti. Výzkumným souborem jsou osoby trpící sexuální parafilií exhibicionismus. Teoretická část se zabývá exhibicionismem, jeho léčbou, hlavními znaky, dále sociální prací s těmito osobami a jak je propojena s exhibicionismem, historie exhibicionismu. Také je zmiňováno léčení sexuálních deviací, především léčení exhibicionismu. Bakalářská práce bude přínosem pro zdravotně sociální pracovníky, dále také pro ostatní studenty katedry sociální práce. Klíčová slova Exhibicionismus, léčba sexuálních parafilií, rozhovor, sexuální parafilie, sociální práce

7 Annotation DUBIŠAROVÁ, Sandra: Exhibitionism and Its Social Consequences, Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of social work. Supervisor PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Degree of professional qualification: bachelor. Jihlava 2016 The primary objective of this work is analysis exhibitionist life in the context of the society. The research group are persons suffering paraphiliac sexual exhibitionism. Theoretical part deals with exhibitionism, its treatment, main characteristics, followed by social work with these people and and the connected with exhibitionism, a history of exhibitionism. Its also mentioned treatment of sexual deviations, mainly treatment exhibitionism. Bachelor thesis will benefit for clinical social workers, also for other students department of social work. Key Words Exhibitionism, interview, sexual paraphilia, social work, treatment of sexual paraphiliac

8 Obsah ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Základní pojmy Exhibicionismus Historie exhibicionismu Osoba exhibicionisty Vývoj exhibicionismu Znaky exhibicionismu Léčba exhibicionismu Příčiny vzniku exhibicionismu Sociální práce s osobami s exhibicionismem Sociální práce zaměřená na exhibicionisty Sociální pracovník a jeho role při péči o exhibicionistu Další vybrané sexuální parafilie v aktivitě Diagnostika sexuálních parafilií Anamnestické vyšetření Psychodiagnostické metody Psychofyziologické metody Léčba sexuálních parafilií Ochranná léčba Ambulantní ochranná léčba Ústavní léčba Psychoterapie Biologická léčba EMPIRICKÁ ČÁST

9 6 Metodika Cíl práce Výzkumný soubor Realizace výzkumu Charakteristika respondentů Výsledky výzkumu Sekce minulost Dětství První lásky Sekce realizace sexuality Sexualita a erotické fantazie Problémy a komplikace při realizaci odlišné sexuality Sekce sociální dopady Ovlivnění osobního a rodinného ţivota v důsledku odlišné sexuality Ovlivnění pracovního ţivota v důsledku odlišné sexuality Specifické problémy v souvislosti s odlišnou sexualitou Sekce pomoc a podpora Pomoc a podpora v souvislosti odlišné sexuality Způsoby usnadnění ţivota s odlišnou sexualitou Diskuze ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ SEZNAM SCHÉMAT SEZNAM PŘÍLOH

10 ÚVOD Exhibicionismus lze řadit mezi jednu ze sexuálních deviací, která není pro naši společnost ničím neznámým. Jiţ jen slovo sexuální deviace neboli parafilie, vyvolává v člověku negativní pocit, proto se i veřejnost k tomuto tématu staví záporně, a proto je diagnóza sexuálních parafilií záleţitostí stigmatu. Široké veřejnost se domnívá, ţe kaţdá sexuálně parafilní osoba musí páchat trestnou činnost, ale není tomu tak. Mnoho parafiliků je schopna se svou deviací ţít, vypořádat se s ní, aniţ by porušila zákon. Kaţdý rok je několik stovek někdy i tisíců případů, kdy je na policii hlášen případ exhibicionismu. Exhibicionismem neboli vystavováním či obnaţováním genitálu na veřejnosti, trpí spíše muţi, exhibicionistické ţeny se vyskytují vzácně. Policie vyjíţdí nejčastěji k případům, kdy se muţ veřejně obnaţuje před ţenou. Delikty exhibicionismu jsou ze společenského hlediska méně nebezpečné, neţ je tomu u jiných sexuálních deliktů. Exhibicionistické chování můţe být Policií ČR hodnoceno buď jako přestupek či jako trestný čin, vţdy záleţí na podobě deliktu. Téma exhibicionismus a jeho sociální dopady jsem si vybrala z důvodu, ţe sice není pro společnost tak neznámý, ale zdrojů, jeţ se touto problematikou zabývají, není mnoho. Sama se o tomto tématu chci dozvědět více, proto jsem toto téma zvolila jako téma své bakalářské práce. Exhibicionisty vzrušuje ukazování se a obnaţování se na veřejnosti, před jinými, neznámými lidmi, coţ nelze uţ povaţovat za morální chování a tedy společností přijatelné. Někteří exhibicionisté končí velkým zahanbením před druhým člověkem, moţná je to tím, ţe čekali od oběti nějakou reakci, která by je uspokojila, ale oběť reaguje úplně jinak, buď ve většině případů zavolá policii, kdy se exhibicionisty bojí nebo se exhibicionistovi vysměje a v tomto případě je exhibicionista zahanben. Na druhou stranu exhibicionisté většinou právě touţí po negativní reakci od oběti, jako je odpor, stud nebo šok oběti, coţ devianta vzrušuje. Dá se ale říci, ţe právě exhibicionismus můţe být startem pro další nebezpečný rozvoj jednání. Teoretická část se zabývá exhibicionismem, jeho léčbou, hlavními znaky, dále sociální prací s těmito osobami a jak je propojena s exhibicionismem. Kapitolou teoretické části je také historie exhibicionismu a léčení sexuálních deviací, především léčení exhibicionismu. Empirická část této práce je koncipována jako kvalitativní výzkum. Metodikou sběru dat byl zvolen rozhovor. 10

11 Hlavním cílem této bakalářské práce je analýza ţivota exhibicionistů v kontextu společnosti. Výzkumný soubor je tvořen osobami trpícími exhibicionismem. Výsledky této práce jsou přínosem pro zdravotně sociální pracovníky, dále také pro ostatní studenty katedry sociální práce. Tato práce dá třeba nějaký podnět ostatním studentům k tomu, aby se dál zabývali a zkoumali toto téma, tuto problematiku. Tato práce můţe být základem pro další výzkumné aktivity v této oblasti. 11

12 TEORETICKÁ ČÁST 1 Základní pojmy Sexuální deviace Sexuální deviace, označovány někdy jako sexuální parafilie, sexuální perverze aberace nebo sexuální úchylky jsou definovány jako jakési sexuální impulzy, fantazie či praktiky, které jsou neobvyklé, bizarní nebo deviantní. (Weiss, 2002) Sexuální deviací se rozumí trvalá charakteristika daného jedince, která je hluboce zaloţena a významně determinuje proţívání, projevuje se deviantním chováním nebo pouţíváním neobvyklých praktik a aktivit. (Brzek, 1997) Sexuální delikvence Sexuální delikvence je čin, který je trestný a souvisí se sexuálním vzrušením pachatele či objektu a je spjata s dopouštěním se sexuálního činu, tedy deliktu. Osoby, které takovýto čin, tedy sexuální delikt spáchali, se označují za sexuální delikventy. (Weiss, 2005; Zvěřina, 2003) Sexuální deviant Za sexuálního devianta se označuje osoba s vrozenou odchylkou sexuálního chování, ale není pravidlem, ţe taková osoba, trpící sexuální deviací musí za svůj ţivot spáchat nějaký sexuální delikt. Mezi sexuálními devianty existují totiţ lidé, kteří nepropadají své deviantní sexuální potřebě a svou abnormální potřebu realizují pouze ve svých snech a fantaziích. Pouze 5 % těchto osob páchá sexuální delikty, ostatní sexuální delikty, tedy většina 95 %, páchají lidé pod vlivem návykových látek či s poruchou osobnosti. (Venglářová, 2008; Mahrová a Venglářová, 2008) Deviantní sexuální chování Především se jedná o takové sexuální chování, které je spojeno s nutkavou potřebou někomu ublíţit, poškodit či dokonce usmrtit oběť, tedy objekt svého erotického zájmu. Deviantní sexuální chování je spjato s nadměrnou fyzickou agresivitou. Toto chování není v ţádné společnosti přijímáno. Není však přesně dáno, ţe deviantní sexuální 12

13 chování nemusí jasně signalizovat přítomnost deviace a naopak, ţe normální chování nedokazuje sexuální normalitu. (Weiss, 2002) 2 Exhibicionismus Exhibicionismus patří mezi deviace v aktivitě (neboli způsobu). Exhibicionismus je popisován, jako vzrušení či ukájení na základě odhalování genitálu před jiným objektem. Toto odhalování a ukájení se je někdy spojeno i s masturbací či erekcí, ale není tomu tak pokaţdé. (Weiss, 2008),,Expozice genitálu může probíhat před osamělou ženou nebo skupinou více žen či dívek. (Weiss, 2002, 37 s.) Dá se říci, ţe exhibicionismus patří k nejčastěji vyskytujícím sexuálním deviacím a je povaţován za silně nutkavý, a proto má i vysokou specifickou recidivu. (Weiss, 2010) Z pohledu společnosti je exhibicionismus deviací méně nebezpečnou oproti ostatním, ale tato deviace se povaţuje za trestný čin výtrţnictví, řídí se dle 358 trestního zákonu. Sazba u této deviace můţe trvat aţ dvě léta odnětí svobody. (Weiss, 2008) Exhibicionisté touţí po tom, aby oběť přihlíţela s fascinací či zájmem, ale k tomu však nedochází a exhibicionista končí s velkým zahanbením. Ţeny, tedy oběti, bývají ale více znechucené a vystrašené, pokud by byla ale ţena, které by se tento akt líbil, a chtěla by s exhibicionistou navázat kontakt, coţ exhibicionistu silně odradí a nastává tedy ukončení exhibice. Pokud se exhibicionista nedočká od svého objektu ţádoucí reakce, coţ je tedy zájem a přihlíţení na něj, tak exhibicionista opustí místo a má tendence exhibice opakovat před jinými ţenami. (Weiss, 2010) Jako místo pro svou exhibici vyhledávají exhibicionisté spíše osamělá místa, jako jsou parky, či různé průchody a podchody, ale stává se, ţe své genitály odhalují například z auta nebo z okna svého bytu. (Weiss, 2010),,Ne však každý expozér genitálu je pravý exhibicionista. (Weiss, 2008, 182 s.) Pokud se exhibicionista dopouští obnaţování se a ukazovaní svého genitálu před dětmi, je velká pravděpodobnost, ţe se jedná o osobu pedofilní. Dále se můţe jednat také o sexuálního agresora nebo také sadistu, pokud s objektem chce navázat bliţší fyzický kontakt, a především navazuje vulgární komunikaci, chce v oběti vzbudit strach, úlek. S jedinci, kteří odhalují své genitálie, se lze setkat také, aniţ by se jednalo o sexuální parafilii. Někdy se můţe jednat o jedince s demencí, psychotiky, dříve se uvádělo, ţe i muţi, kteří trpí záchvaty epilepsie, mají sklony k exhibicionismu. (Weiss, 2008) 13

14 2.1 Historie exhibicionismu Také exhibicionismus má svou historii, která je známa uţ od roku Poprvé se o této deviaci začal zmiňovat francouzský lékař Lasegue ve svém článku Les Exhibitionistes. (Weiss, 2008) Avšak první doloţenou zmínkou o veřejném obnaţování se pochází od antického řeckého historika Herodota z dob pátého století před naším letopočtem. Ještě starším příběhem je příběh krále Kandaula (známý pod jménem Myrsilos) ze Sardy, která je v dnešním Turecku. Podle tohoto doloţeného příběhu, měl donutit svého stráţce Gýgése, aby pozoroval jeho manţelku zcela svlečenou pro své sexuální uspokojení. Jeho ţena však na tuto dohodu přišla a touţila se pomstít. Dala Gýgésovi vybrat, zda zemře on nebo král. Gýgés krále zavraţdil, vzal si jeho manţelku a stal se novým králem. Dodnes se vystavování nahé partnerky pro uspokojení ostatních nazývá kandaulismus. (Janáčková, 2014) Známým příběhem je příběh Lady Godivy, který pochází z doby kolem roku 1000 našeho letopočtu. Tato anglosaská hraběnka na přání svého muţe, hraběte Leofrika z Mercie, se projela na koni zcela svlečená městem Coventry. Tímto činem občany města zachránila před velkou pokutou, kterou jim chtěl její muţ udělit. (Janáčková, 2014) V druhé polovině 19. století cudnost společně s kulturou způsobila, ţe v Buloňském lesíku se začali vyskytovat takzvaní intelektuální exhibicionisté. Ve večerních hodinách vyčkávali na nic netušící paříţské občany. Následný postup byl vţdy stejný, deviant vyskočil zpoza stromu, rozevřel svůj dlouhý kabát, začal se obnaţovat. Tento fenomén se rychle začal šířit i za hranice země. Evropou se začal rozšiřovat strach. Někteří odváţní občané se přirozeně snaţili na vlastní nebezpečí bránit, přičemţ se ukázalo, ţe nejlepší zbraní je útok. Tito lidé, tváří v tvář deviantovi udělali to samé co on jim i oni rozevřeli svůj oděv a začali se obnaţovat. Reakcí devianta bylo, ţe se zahalil a prchnul. Zajímavý nápad, zaloţený na těchto zkušenostech odváţných občanů, byl zaloţen opět ve Francii. Právě odtamtud pocházejí lidové milice sloţené z dobrovolníků, kteří měli za úkol vyhánět z parků prostým lidovým exhibicionismem exhibicionisty jako takové. Ve třicátých letech, minulého století se podobné řešení začalo pouţívat i u nás, ale nikdo si neuvědomil, ţe se devianti mezitím přestěhovávali do kaváren. (Niola, 2004) 14

15 2.2 Osoba exhibicionisty Přesná charakteristika exhibicionisty neexistuje, ale většinou se jedná o muţe okolo 30 let, coţ je období, ve kterém dochází k vyzrálosti pohlavního ústrojí, manţelsky i sociálně dobře adaptované, bázlivé, nesmělé. Jsou jimi ti, do kterých bychom to nikdy neřekli, tudíţ je na první pohled nepoznáme, do té doby, neţ začnou s odhalováním se či ukájením se před objektem, tedy obětí. Jak je udáváno v publikacích na odborné úrovni, objekty, tedy oběťmi této deviace jsou převáţně ţeny. Exhibicionista v ţádném případě netouţí se s vytypovanou obětí nijak sbliţovat, ani navazovat jakýkoliv kontakt, jde mu pouze o exhibici genitálu, objektu se co nejvíce ukázat. Převáţně na sebe upozorňuje zakašláním, zahvízdáním či naprosto běţným způsobem. Ovšem tyto osoby si neuvědomují, ţe to co oni povaţují za příjemné, nemusí být příjemné ostatním a většinou narušují zónu intimnosti svých objektů. Exhibicionismus patří mezi nejrozšířenější sexuální parafilie. Je dokázáno, ţe alespoň jednou za ţivot se kaţdá ţena setká s exhibicionistou. Zkušenost ţeny bývá nejčastější ve věku do 25 let. Je tedy známo, ţe expozéři si své oběti vybírají také podle věku. (Brichcín, 1996; Weiss, 2008) 3 Vývoj exhibicionismu Jedinec opakovaně zaţívá silně nutkavé sexuální puzení a fantazie, které souvisejí s expozicí, neboli s vystavením svých genitálií. Tato porucha je přítomna minimálně šest měsíců u delikventa. Její vývoj není nijak dramatický, v podstatě se deviace od začátku projevuje chtíč někomu se ukázat a postupem času to delikvent zkusí a od oběti očekává nějakou reakci. Tendence ukazovat své genitálie nic netušícím lidem opačného pohlaví se zesiluje, ale delikvent si vše dobře promyslí a naplánuje. Zde není ţádný úmysl ani nabídka sexuálního styku, tento druh deviace se můţe vyskytovat v období stresu, krizí, nespokojeností se ţivotem. Reaguje oběť vstřícnou odpovědí na exhibicionistické chování delikventa, dojde k narušení tzv. dílčího motivačního stavu (soubor potřeb k sexuálnímu vzrušení). Exhibicionisté se často stávají objektem trestného stíhání pro výtrţnictví. (Weiss 2002, Brzek 1997) 15

16 3.1 Znaky exhibicionismu Pobíhání po ulicích, či jiných veřejných místech bez oblečení, odhalování prsou, hýţdí nebo genitálií, nepokryté vychloubání, bezohledné prosazování svých znalostí na úkor ostatních. Toto všechno jsou znaky exhibicionismu. Exhibicionismus jako porucha sexuální preference se projevuje vytrvalostí, extrémně dlouhodobou tendencí k pohlavně deviantnímu jednání a chování. Exhibicionisté svým chováním, snaţí na sebe upoutat pozornost ostatních. Počínáním deviantů mívá obyčejně za následek překvapení, šokování, v málokterých případech i obdiv, ze strany přihlíţejících. Obnaţování a vystavování se můţe pro některé exhibicionisty být jednou z mála moţnost sexuálního ukojení. Jiní tuto deviaci provozují jako doplněk svých sexuálních praktik. (Janáčková, 2014) Při exhibicionismu, jak je zmíněno v předchozí kapitole, se subjekt ukájí a vzrušení nastává tím, ţe před objektem obnaţuje svůj genitál. Protoţe většinou bývá exhibicionista muţského pohlaví, je tím exponovaným genitálem převáţně pohlavní úd. Je pochopitelné, ţe jiţ u zvířat má penis značný signalizační význam. Typické pro tyto případy je, ţe exhibicionista obtěţuje svou nahotou dospělé ţeny (málokdy ţeny muţe) a nesnaţí se při svém počínání o sblíţení s obětí. Motivace exhibicionistů bezpochyby souvisí s nedostatečným pohlavním ţivotem. Tito devianti jsou často svobodní, ale v některých případech mají partnerský vztah, potom frekvence pohlavních styků bývá velice nízká, neţli jejich potřeba. Manţelky nebo partnerky těchto deviantů si velice často stěţují na niţší zájem o partnerský sex, ze strany svých muţů. Typický exhibicionista nemá potřebu agresivního chování a jednání a neatakuje objekty v dětském věku. Nesexuální motivací bývá expozice genitálu v některých případech motivace psychotiků, dementních jedinců a podobně. U mentálních a defektních jedinců se někdy vyskytují atypické expozice genitálu jako projev sexuálních neobratností jako přístup k objektu. Exhibicionisté jsou vděčným objektem pro psychoterapie, v některých případech i skupinové. (Zvěřina, 2013) I přesto, ţe se exhibicionismus můţe zdát jako závaţný problém, který je znám lidskou kulturou uţ od úplných počátků, není tomu tak. Exhibicionismus se stává problémem pouze tehdy, kdyţ při jeho provozování dojde k trestné činnosti. Coţ ale nejsou všechny případy. Exhibicionisté nemají potřebu svými potřebami zatěţovat ostatní, tudíţ většina znaků a činů exhibicionismu probíhá v soukromí dané osoby. (Janáčková, 2014) 16

17 3.2 Léčba exhibicionismu Jako kaţdá porucha sexuální preference, tak i exhibicionismus je třeba léčit. Psychofarmaka, která jsou novější metodou, která je uţívána při léčbě sexuálních deviací. Tato léčba se uţívá ve vybraných skupinách sexuálních deviací, a to především při exhibicionismu, fetišismu, transvestitismu, ale i například při sexuální agresi. (Zvěřina, 2003) Mezi účinné látky se řadí hlavně imipramin, fluoxetin, desipramin a Lithium carbonicum. Tyto látky se velice často uţívají i při fobických poruchách a obsedantně - kompulzivních poruchách. Při aplikaci předem určené dávky těchto léků bylo zjištěno, ţe se jedná o látku velmi kvalitní, která sniţuje sexuální aktivitu a zlepšuje dobrou náladu. (Weiss, 2008) Dále se při léčbě exhibicionismu vyuţívají antiandrogeny, konkrétně Androcur a Depo Provera. Antiandrogeny působí proti muţským hormonům androgenům, tedy potlačuje sexuální pud. ( 2016) Při léčbě exhibicionismu se také vyuţívá náhledová terapie, která se zabývá sexuálně motivačním systémem. Náhledová terapie má tři cíle, prvním cílem je náhled na sexuální anomálii, kdy si sám pacient má uvědomit své city a pocity, které doprovázejí určitý dílčí motivační stav. Druhým cílem je krizový plán, kdy se pacient naučí rozpoznávat krizové situace na základě aktuálně cítěných pocitů, pak následuje nácvik, jak se tyto krizové situace zvládají. Třetím cílem je realizace sexuality v mezích zákona, u tohoto cíle se najdou optimální způsoby realizace menšinové sexuality v mezích zákona. (Duzbaba, 2014) 3.3 Příčiny vzniku exhibicionismu Na příčinách vzniku exhibicionismu se značnou mírou podílí psychosociální faktory a z části také genetika. Mezi psychosociální faktory, které mohou být příčinou této deviace, se řadí riziková období člověka, nejčastěji to bývá puberta, kdy se dokončuje sexuální vývoj a dopívání v oblasti sexuality. Sexuální deviace se zkoumají ze všech moţných úhlů, kdy se posuzují sociologické, psychologické a sociobiologické stránky. Je předpokladem, ţe vše pramení z vrozených dispozic. (Weiss, 2008; Zvěřina 2003) Výzkumy příčin vzniku deviací naznačují, ţe interakce mezi biologickými faktory a faktory sociálního učení ovlivňují vývoj sexuálního chování. Genetické faktory jedince spíše predisponují k výkonu nějaké lidské potřeby, ale teprve sociální učení 17

18 a také ţivotní zkušenosti mohou poskytnout metodu, která bude takové potřeby uspokojovat. (Laws a T o'donohue, 2008) Existuje mnoho modelů, které jsou zkoumány, jejichţ cílem je jednoznačně určit příčinu vzniku parafilií. Následně pak postupu léčebného opatření. Přístup k deviacím lze pomoci těchto modelů rozlišit. (Weiss, 2008) Evolučněbiologické modely - jsou zaloţeny na genetických faktorech jedince Genetické modely - deviace vzniká poruchou sexuální diferenciace v určitém vývojovém stadiu plodu Hormonální a neurochemické modely - na vzniku deviace se podílí hormony Neuroanatomické a neurofyziologické modely - sexuální touha a sexuální agresivita jsou zprostředkovány stejnými neutrálními strukturami, které se nacházejí v mezimozku a jeho částí Behaviorální modely Psychoanalytické modely Psychopatologické modely Psychodynamické modely - zdůrazňují velmi významnou roli psycho traumatických událostí, které se odehráli v dětství a dospívání, jako například sexuální zneuţívání Model poruch dvoření - deviantní jedinec má poruchu navázat jakýkoliv milostný vztah, není uspokojen svým partnerem/partnerkou, proto se uspokojuje svým deviantním chováním na většinou neznámých lidech, tedy obětech Model sexuálního motivačního systému Sociologické a kriminologické modely - chování deviantního jedince je chápáno jako výsledek nesprávných postojů vůči společnosti Feministické modely Multifaktoriální modely 4 Sociální práce s osobami s exhibicionismem Exhibicionismem se zabývá medicínský obor psychiatrie a ta velmi souvisí s oborem sociální práce. Psychiatrií se rozumí klinický obor medicíny, který se zabývá studiem vzniku, průběhu a obrazu duševních poruch, také jejich prevencí, diagnostikou, terapií a rehabilitací. (Bouček, 2001) 18

19 Psychiatrie i sociální práce se zaměřují právě na osoby, které mají osobní a sociální problémy, pomáhají těmto osobám zlepšovat jejich vztahy k druhým osobám, ale také ovlivňovat jejich emoce a vnitřní stavy. Sociální pracovník především podporuje a obnovuje sociální fungování klienta. Psychiatr s klientem pracuje na medicínské úrovni a zabývá se především oblastí nevědomí a intrapsychickými faktory. Sociální práce se zaměřuje na sociální vztahy klienta. (Navrátil, 2001) Právě při exhibicionismu je velice důleţitá pomoc sociálního pracovníka těmto pacientům, především při hledání bydlení, hledání zaměstnání, vyřizování přihlášek k rekvalifikačním kurzům, vyřizování dávek, oddalování splátkového kalendáře, ale také při psychické podpoře pacienta, podpora při navazování vztahů s ostatními lidmi. (Zikmundová, 2016) 4.1 Sociální práce zaměřená na exhibicionisty Sociální práce je vědecky fundovaná odborná disciplína, která speciální pracovními metodami zajištuje péči o člověka. Sociální prací je činnost, která opětně směřuje k odstranění daných nedostatků, taková činnost je represivní, dále pak sociální práce směřuje k předcházení vzniku nedostatků, a to je preventivní činnost. (Matoušek, 2003) Sociální práce má své vlastní záměry, zaměřuje se například na společenské nerovnosti, bariéry a nespravedlnosti. Reaguje stejně jak na krize a akutní situace, tak i na kaţdodenní osobní a společenské problémy. Sociální práce má své různé formy a zaměřuje se na rozmanité komplexní vztahy mezi lidmi a jejich prostředím. Sociální práce se rozvinula z humanistických a demokratických idejí a jejími hodnotami jsou například úcta v rovnost, hodnota a důstojnost všech lidí. (Novotná, 2014) Sociální práce vyuţívá poznatky z oborů, mezi které patří sociologie, právo, psychologie, ekonomie, pedagogika, lékařství a další, jiné vědní disciplíny. Doposud není nikým definována jednoznačně. Ovšem svou šíří je její úkol jasně vymezitelný. Snahou sociální práce je řešení její profesionální úrovní problémy lidí, kteří se nacházejí v tíţivých ţivotních situacích. Takové situace jsou v sociální práci přitom pojímány v oblasti sociální reality, a právě tím se sociální práce výrazně liší od jiných profesí, které pomáhají lidem. Takovýto pohled umoţňuje sociální práci brát problémy člověka jako potíţe, které přesahují jakési hranice, ovlivňující nejen člověka samého, ale celé jeho sociální okolí. (Matoušek, 2003) 19

20 Navrátil (2001) uvádí, ţe sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. 4.2 Sociální pracovník a jeho role při péči o exhibicionistu Přínosem sociální práce je hlavně její řešení a především vyřešení sociálních problémů pacientů, díky tomu se pacienti se sexuálními deviacemi mohou více zaměřit svou soustředěnost na léčbu své parafilie řádně plnit reţim a náplň léčby, a tím se snáz navracejí do běţného prostředí po propuštění. (Zikmundová, 2015) Při příjmu kaţdého pacienta na oddělení v psychiatrické nemocnici, s ním provede sociální pracovník rozhovor, kdy zmapuje jeho současnou sociální situaci. Úvodní rozhovor obnáší zejména informace, které se týkají rodinného prostředí, finanční situace, pracovního zařazení a bytových situací. Na základě zjištěných informací se pak určují oblasti, které jsou problémovými, ve kterých je vyţadována pomoc pacientovi. Tato forma pomoci je velice individuální, podle potřeb a schopností pacienta. U některých pacientů stačí poradenská činnost a zbytek záleţitostí jsou schopni si zařídit sami, nebo ve spolupráci s rodinou či přáteli. Především tam, kde není kvalita rodinných vztahů, nebo je přidruţena k sexuální parafilii ještě další psychiatrická diagnóza, či mentální retardace, je důleţitá i pomoc faktická. Ale u kaţdého pacienta se klade důraz na samostatnost. (Zikmundová, 2015) Častou činností sociálního pracovníka je pomoc při finančním zajištění pacienta, jako je zaţádání o mimořádnou okamţitou pomoc, také o invalidní důchod či další dávky hmotné nouze. Další činností sociálního pracovníka je pomoc při vyřizování podpory v nezaměstnanosti, evidenci na úřadu práce, doslání korespondence, důchodu, sloţenek, finanční převody, další činností je poradenství, které má velký význam pro pacienta. Někteří pacienti se nacházejí ve finančních problémech, kvůli dluhům, které vznikly před hospitalizací. V těchto případech je důleţitá motivace, kvůli splácení takových dluhů a následně i pomoc podávání ţádostí o odkladu splátek na dobu po ukončení hospitalizaci, ţádosti o splátkové kalendáře, popřípadě o zaţádání o bezplatnou obhajobu. (Zikmundová, 2015) Sociální pracovnice často kontaktuje rodinné příslušníky, z důvodu spolupráce při řešení těchto situací pacienta. Pro dobro pacienta a na jeho zaţádání sociální pracovnice spolupracuje se soudy a úřady, tedy i s úřady práce, s věznicemi, s probační a mediační 20

21 sluţbou, s Okresní i Českou zprávou sociálního zabezpečení. V průběhu hospitalizace a hlavně před propuštěním pacienta, je důleţitá pomoc sociální pracovnice, která pacientům pomáhá s hledáním ubytování, protoţe nelze pacienta propustit, pokud nemá kam jít, dále pomáhá vyřídit nové pacientovy doklady, zaţádat o opisy dokladů a s dalšími specifickými poţadavky. (Zikmundová, 2015) 5 Další vybrané sexuální parafilie v aktivitě Charakteristiky deviací v aktivitě jsou především poruchy ve způsobu dosahování sexuálního uspokojení a vzrušení. Mezi nejznámější parafilie v aktivitě patří exhibicionismus, voyeurismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus, sadomasochismus a jiné podobné poruchy. Exhibicionismus i ostatní deviace bývají často kombinovány. (Weiss, 2010) Voyeurismus Voyer je vzrušen sledováním intimního počínání nic netušících anonymních objektů, nejčastěji sledováním svlékajících se či masturbujících ţen, souloţících párů. (Weiss, 2010) Jako u většiny deviací se jedná u této deviace o muţskou. Ţenská aktivita je popisována zřídka. Zajímavé je, ţe si tito deviantní muţi často vybírají ke své deviaci odpovídající povolání, aby měli co nejvíce příleţitostí ke své deviaci, například umývači oken. (Weiss, 2008) Tušérství U tušérství se dosahuje vzrušení dotýkáním intimních míst anonymních ţenských objektů. (Weiss, 2010) Tato deviace je velice podobná frotérismu, s tím rozdílem, ţe jde přímo o dotýkání se anonymních ţen. Nejčastěji touto deviací opět trpí muţi s potřebou osahávat na ňadro, hýţdě, někdy i intimní partie jako je vagina, ţenám, které jsou pro ně neznámé. Tušérství společně s frotérstvím se řadí k méně závaţným parafiliím. Jedinec nemá jiný zájem, například bliţší fyzický kontakt s obětí, jako je pohlavní styk či orální sex, neţ si sáhnout. (Weiss, 2008; Zvěřina, 2003) Agresivní sadismus Jako agresivní sadisté (někdy se pro ně uţívají i termíny útočný či predátorský sadista) jsou označováni ti parafilici, kteří se pro dosaţení vzrušení potřebují svůj objekt, tedy 21

22 oběť svého sexuálního zájmu před stykem, během něho či místo styku učinit nehybným. (Weiss, 2010) Důleţitý fakt je to, ţe u této deviace není na prvním místě sex, ale touha po tom, někoho brutálně trýznit. (Weiss, 2008; Zvěřina 2003)V těchto případech se hovoří o trestném činu, ve většině případů i s ublíţením na zdraví, někdy aţ sexuální vraţdě. 5.1 Diagnostika sexuálních parafilií Obecně lze říci, ţe diagnostikování sexuálních parafilií se poměrně sloţité. Především v oblasti lidské sexuality je vyšetřování velice ztíţeno tím, ţe se jedná o oblast velmi intimní a také to patří do soukromí jedince, tudíţ ne kaţdému jde bez problému se svěřovat druhé mu člověku, tedy odborníkům, například se sexuálními fantaziemi či masturbací a sexuální ţivotem. V této oblasti je ještě výzkum omezován především i etickými ohledy, kde se jedná například vyšetřování sexuální fantazie u dětí a dospívajících. Také při rozhovoru či dotazníkovém šetření, není nikdy zajištěna pravdivost výkladu, odpovědí sexuálního devianta. (Weiss, 2004) Jak uvádí Alexandra Ţourková (2002), při špatné komunikaci s pacientem, je bráno na zřetel především skutečnost- nevyslovená fakta sexuálního ţivota. Jednou z diagnostických technik jsou psychologická vyšetření na bázi faloptelysmografie a testových metod Anamnestické vyšetření Jedním ze základních vyšetření a je odběr anamnézy klienta, a to nejen v oblasti sexuologie. Odborníci v oblasti sexuologie se zaměřili na zkoumané oblasti, kde je pohlíţeno na atypické chování v dětství, odlišnou masturbační náplň a populační sny, ale také na výskyt nejrůznějších sexuálních funkčních poruch, nápadný časový rozestup mezi prvním heterosexuálním pohlavním stykem a dalšími sexuálními aktivitami. Důraz je také kladen na slabší motivaci k sexuálním aktivitám, které jsou obvyklé, nedostatek sexuálního vcítění, parcialistické zaměření na chybějící hlubší citové vztahy. (Weiss, 2008) Ani anamnéza klienta nikdy přesně neurčí sexuální parafilii. Je znám několika stupňový model, který určuje sexuální preferenci na základě předem daných indikátorů, které jsou vyznačováni mírou zvyšující se spolehlivosti určení diagnózy. (Weiss 2004) V rámci vstupního anamnestického vyšetření by se mělo začínat podle zkušeností na dotazy, týkajících se pohlavní funkce a dysfunkce. Nikdy by se ale nemělo začínat 22

23 otázkami, které se týkají erotického snění a fantazií či masturbační fantazie. Na závěr je doporučováno podle odborníků, prozkoumání celé sexuální historie klienta, začínající čtvrtým rokem ţivota aţ do dospělosti. Důleţité je zaměřovat se na dětské hry se sexuálním podtextem, první intimní zkušenosti, s jakým pohlavím zkušenosti jsou, nebo také traumatické sexuální záţitky. (Weiss, 2008) Psychodiagnostické metody Je nutno zmínit, ţe striktní metoda na přesné zjištění typu deviace neexistuje. Určit diagnózu deviace, či dokonce její specifikaci pouze na základě psychodiagnostických metod, které se běţně uţívají a které jsou standardizovány na většinové populaci, je však nemoţné. (Weiss, 2004) Podle většiny odborníků je vše zaloţeno na komunikaci s pacientem, tedy deviantem a zjišťování určitých odlišností či porovnávání s normou danou populací. Například je známa Tooberova škála pedofílie. (Weiss, 2008) Mezi jednu z nejznámějších psychodiagnostickou metodu patří Rorschachův test (ROR), zde se jedná o takový test, který pomocí inkoustových skvrn pomůţe k rozboru osobnosti parafilika. Základem je vyuţívat osobností rysy myšlenkové pochody na neurčené obrázky, tedy skvrny. Test (obrázek č.1), obsahuje deset karet, z čehoţ pět karet černobílých, dvě černo-červené a tři jsou na bílém podkladě barevné. Všechny obrazce, které jsou zobrazené, jsou skvrny souměrné, zrcadlově zobrazené. Principem tohoto testu je předkládání karet, jedné po druhé a pacient určí, co mu daný obrazec připomíná. Důleţité jsou u tohoto testu i neverbální reakce či potřeba pohlédnout z jiného úhlu na kartu. (Weiss, 2008) Další psychodiagnostickou metodou je Kresba lidské postavy (FDT), kde jsou podle zkušeností odborníků pro kresby exhibicionistů důleţité typické zdůrazňování očí u protipostavy a hlavně zdůraznění genitálu, například přezka opasku, rozparky u kalhot a podobně. (Weiss, 2004) Charakteristické znaky agresivity jsou v tomto testu otevřená ústa s vyceněnými zuby, nebo jiná nápadná část kresby, jako například odstávající uši. (Weiss, 2004) Jako další psychodiagnostickou metodou jsou Speciální sexuologické dotazníky, podle těchto různých dotazníků (Eysenckův osobnostní dotazník, Cattellův 16 PF, Clarke SHQ dotazník) je moţné na základě určitých otázek, nebo popisu obrazců zpozorovat různé rysy a z nich lze odvodit výskyt sexuální parafilie, ovšem s potenciální moţností. 23

24 Nikde však není a nebylo jasně určeno, ţe jsou tyto testy věrohodné jako měřítko a drtivá většina ani nebyla přeloţena do českého jazyka. (Weiss, 2008) Psychofyziologické metody Falometrie je jedna z psychofyziologických metod, která posuzuje sexuální parafilii. Slouţí jako pomůcka při diagnostice, která se označuje jako phalopletysmograph, známý jako falograf. (Weiss, 2008) Principem v přístrojové registraci této metody je zjistit změnu objemu penisu nebo změn prokrvení vulvy jako rekce při prezentace vizuálních (např. videozáznamy), nebo auditivních (popisování sexuálních aktivit různého charakteru) sexuálních podmětů různého charakteru. Podle změn údu při pozorování objektů se posuzuje moţný sklon k příslušné parafilii. Dalšími psychofyziologickými metodami, které slouţí k diagnostice sexuálních parafilií, jsou uţívány nejrůznější metody, k nimţ lze zařadit i známý detektor lţi neboli polygrafii. Nebo také Binokularoskop, který je zaloţen na promítání diapozitiv. Zvláštní je, ţe na kaţdé oko je promítán jiný obrázek. Dříve byla uţívána metoda také metoda, která sledovala teplotu penisu, kde byl kladen velký důraz na změnu prokrvení a zvýšení teploty penisu. Metoda, při které jsou promítány diapozitiva, a při které se pozoruje, na jaké partie se devianti zaměřují nejvíce, se nazývá metoda záznamu pohybů očí. Je jiţ známým faktem, ţe nejlákavějšími oblastmi pro devianty jsou zejména oblasti kolem genitálu. (Weiss, 2008) 5.2 Léčba sexuálních parafilií Terapie je u kaţdého sexuálního devianta jiná, není stejná. Základem je kombinace nejrůznějších variací postupů léčení. Jde zejména o upravení chování, překonání mechanismů obrany, získávání náhledu nad vlastní deviantní motivací. Je nutné získat i informace o tzv. normální a parafilní sexualitě. Stále se hledají adaptační alternativy, způsoby nalezení akceptovatelných technik ukájení. Zapojení rodinných, partnerských i profesionálních faktorů je základem. Cílem je pomoct pacientovi při řešení jeho problémů, které jsou způsobeny jeho nekonformním sexuálním chováním, dále pacientovo resocializace a readjustace. (Weiss, 2004) 24

25 5.2.1 Ochranná léčba Tato léčba je jedním z ochranných opatření, tedy i následkem trestného činu. Tato léčba je upravena v 99, trestního zákoníku, kde je napsáno, za jakých podmínek je nařízeno ochranné léčení. Ochranné léčení je nařízeno z těchto důvodů: Nepříčetnost pachatele (devianta), který je trestně odpovědný a který je svým pobytem na svobodě nebezpečný Pachatel (deviant) trestný čin spáchal z důvodu duševní poruchy a jeho pobyt na svobodě je taktéţ nebezpečný Pachatel (deviant), který zneuţil návykovou látku, spáchal trestný čin pod vlivem té látky nebo v souvislosti se zneuţíváním látky Výjimkou je, ţe ochranné léčení není uloţeno, pokud je zřejmé vzhledem k osobě pachatele, ţe nelze dosáhnout účelu léčby. (MVCR, 2016) Při rozhodování o dalších postupech a způsobech uloţeného ochranného léčení slouţí tzv. nebezpečnostní kritéria sexuálního delikventa. Jestliţe jsou alespoň splněna dvě kritéria z těchto kritérií, je důleţité zařadit devianta do ústavní léčby. Je zřejmé, ţe se jedná o přítomnost sexuální parafilie, věk do 35let, funkční partnerský vztah nebo ţádný. V anamnéze je přítomen většinou jeden, někdy více sexuálních deliktů, je moţný i mentální defekt, psychopatická osobnostní struktura a běţně i závislost na návykových látkách. (Weiss, 2000) Ambulantní ochranná léčba Hlavním principem této léčby je k odpovídající ambulantní léčbě, přísné dodrţování pokynů zdravotnického personálu. Sexuologická ochranná ambulantní léčba většinou trvá kolem 2 aţ 3 let. Léčbu není moţné ukončit, dokud není dosaţeno uspokojivé sexuální adaptace. (Brichcín, Kolářská aj. 1996, Kříţ 2007) Ústavní léčba Tato léčba se nařizuje osobám, kterým byla zjištěna nepříčetnost, z důvodu duševní poruchy. Trvání sexuologické ochranné ústavní léčby se stanovuje v rozsahu nejméně půlroku. Ne však vţdy je tato doba konečnou a je třeba u mnoha ohroţujících 25

26 delikventů s jejím víceletým trváním počítat. U pacientů, kteří odmítají spolupracovat, je vysoké riziko recidivy deviace. (Brichcín, 1996) Psychoterapie K přístupu léčby na základě psychoterapie je moţné vyuţívat různé metody a techniky. Aplikují se hlavně na individuální i skupinová sezení, jejichţ záměrem psychoterapie jsou behaviorální metody. Předpokladem je to, ţe původce sexuálně deviantního chování, je reakce na nějaký stresový impuls. (Weiss 2008.) Snaha psychoterapie je zmenšit nebezpečí recidivy, nacvičit u deviantů empatii, vţít se do pocitů obětí. Trénink je rozdělen do pěti fází, kde je podstatné identifikovat oběti, identifikovat defekt, rozvoj empatie a obrácení rolí. Pro co největší smysl psychoterapie, je nutné se zaměřit také na trénink intimity, coţ znamená snahu o proţívání důvěrných vztahů s jinými lidmi, překonávání odporu k dané, někdy i soudem nařízené léčbě a především posilování sebevědomí podporující výdrţ a úsilí se uzdravit. (Weiss, 2008) Biologická léčba Další metodou léčby, a to především sexuálních agresorů, také deviantů je moţnost biologické léčby, která spočívá v hormonální terapii, podáváním psychofarmak a v neposlední řadě i kastrace. Do biologické léčby řadíme hormonální léčbu, která spočívá v léčbě estrogeny. Dále do biologické léčby patří psychofarmaka, která jsou novější metodou, a je to léčba hormony. Kastrace, která je poslední biologickou léčbou, coţ je chirurgický zákrok a můţe s sebou nést spoustu změn, jak somatických, tak psychických. (Weiss, 2008) 26

27 EMPIRICKÁ ČÁST 6 Metodika Pro empirickou část této práce byl zvolen výzkum kvalitativní. Kvalitativní výzkum je realizován pomocí delších a intenzivních kontaktů s jednotlivcem, skupinou nebo událostí. Práce výzkumníka probíhá přímo v terénu. Výhodou tohoto tedy kvalitativního výzkumu je získání hlubšího popisu případu. Jde tedy o detailní komparaci případu, pozorování vývoje a zkoumání určitých procesů. Sběr dat a analýza u kvalitativního výzkumu uskutečňuje v delším časovém období. (Hendl, 2005) Výzkumník by měl mít předem rozváţené, jakým způsobem bude výzkum realizován a jaké informace chce od respondentů výzkumu zjistit. (Miovský, 2006) Počet respondentů u takového výzkumu je malý a není zneuţíváno statistických metod, ale mnoţství informací, které se v průběhu výzkumu zjistí, je velké. V kvalitativním výzkumu se uţívají podrobné popisy situací a proţívání zkoumaných osob. Zkoumající osoba analyzuje slova a obrazy a usiluje o jejich vysvětlení. (Hanzl, 2014) Jako technika sběru dat byl zvolen rozhovor, rozhovor byl polostandardizovaný rozhovor, který se skládal z otázek rozdělených do tří sekcí, ovlivňujících ţivot jedince Rozhovor se řadí mezi nejobtíţnější, ale zároveň nejvýhodnější metodu kvalitativního výzkumu. Uskutečňuje se většinou se třemi aţ pěti osobami. Důleţité je realizovat rozhovor v kombinaci s pozorováním. (Miovský, 2006) 6.1 Cíl práce Cílem této práce je analýza ţivota exhibicionistů v kontextu společnosti. 6.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor je tvořen 6-ti respondenty. Jedná se o muţe, kteří trpí exhibicionismem, ve věkovém rozpětí od 21 do 60 let. Tyto osoby jsou z různých krajů ČR. 27

28 6.3 Realizace výzkumu V první fázi byli vyhledáni vhodné osoby, tedy exhibicionisté, kteří odpovídají výzkumnému vzorku. Cílovou skupinou jsou exhibicionisté z celé ČR. Je zajímavé, ţe nejčastější parafilií je právě exhibicionismus, ale špatně se tito lidé hledají, autorka zná některé z nich osobně, některé respondenty oslovila na základě pomoci vedoucí této práce a primářky sexuologického oddělení Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, další respondenti byli osloveny na základě doporučení prvních respondentů, tudíţ autorka dostala kontakty od prvních respondentů na další, jejich přátele, se kterými se většinou seznámili po dobu hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Sběr dat probíhal od března 2016 do dubna Charakteristika respondentů Respondent č. 1 Tadeáš, 60 let, zaměstnaný jako soustruţník dřeva. Tento respondent má sexuální deviaci exhibicionismus, ale byla mu diagnostikována také hebefilie, předtím, neţ se u něho začal projevovat exhibicionismus. Tadeáš je potřetí ţenatý, má děti, se kterými se stýká. Tadeáš odpovídal na všechny otázky bez problémů, neměl s jakoukoliv otázkou problém, nestyděl se a byl velice sdílný, během rozhovoru se vyjadřoval celkem srozumitelně a neměl problém i s otázkami, které byly intimnější. Tento rozhovor byl realizován osobně, trval poměrně dlouho, protoţe respondent byl opravdu hovorný a mluvil i o věcech, na které nebyl ani dotazován, rozhovor trval něco málo přes 60 minut. Respondent č. 2 Boris, 28 let, nezaměstnaný, je vyučen a maturitu si zatím nedodělal. Boris má taktéţ sexuální deviaci exhibicionismus. Momentálně nemá ani přítelkyni ani děti, během rozhovoru si autorka všimla, ţe Boris uţ od mládí trpí psychickými problémy, zřejmě z důvodu šikany v období puberty. Na otázky odpovídal srozumitelně, pokud mu nějaká otázka nebyla příjemná, nebo uţ se nechtěl k otázce vyjadřovat, upozornil na to autorku, nějaké otázky respondent i proţíval, nebál se dát emoce najevo. Tento rozhovor byl realizován telefonicky a trval přes 20 minut. 28

29 Respondent č. 3 Marek, 32 let, zaměstnaný jako vedoucí prodejny, má vyšší odborné vzdělání. U Marka se exhibicionismus projevuje poměrně krátce. Má ţenu a dvě malé děti. Marek odpovídal srozumitelně, nečinil mu problém odpovídat na ţádnou otázku, na intimní otázky odpovídal trochu se studem, ale později mu hovoření o sexualitě nečinilo problém. Jen byl při rozhovoru trochu smutný, protoţe kvůli deviaci se přestal vídat s otcem, ale vzhledem k tomu, ţe Markovi byl diagnostikován exhibicionismus před krátkou dobou, dává naději tomu, ţe se s tím jeho otec smíří. Autorce se svěřil i s nelehkými situacemi, které ho v ţivotě potkali. Tento rozhovor byl realizován osobně a byl dlouhý přes 30 minut. Respondent č. 4 Petr, 44 let, zaměstnaný jako stavební inţenýr, má vystudovanou vysokou školu. Exhibicionismus mu byl diagnostikován v jeho 34 letech. Petr je jednou rozvedený a momentálně má přítelkyni, se kterou čeká svého třetího potomka. Petr byl velice pozitivně naladěný, především kvůli opoře, kterou má ve své rodině, byl sdílný, bez jakýchkoliv bariér odpověděl úplně na všechny otázky, během rozhovoru dával emoce najevo, hlavně tedy smích. Tento rozhovor byl realizován telefonicky a trval kolem 30 minut. Respondent č. 5 Nick, 39 let, zaměstnaný jako údrţbář firemní budovy, má vystudovanou střední školu s maturitou. Před třemi měsíci byl propuštěn z léčení v psychiatrické nemocnici, deviace exhibicionismus. Nick je rozvedený, momentálně nezadaný, z bývalého manţelství má jedno dítě. Nick odpovídal na všechny otázky velmi srozumitelně, byl výřečný, neměl s ţádnou otázkou problém, jen bylo v rozhovoru znát, ţe je posmutnělý ze samoty a z toho, ţe se nemá o koho opřít. Tento rozhovor byl realizován telefonicky s trváním 35 minut. Respondent č. 6 Dan, 21 let, student, chodí na brigády, studoval i vysokou školu, ale tu byl nucen opustit, kvůli depresím v souvislosti se svou sexualitou, momentálně partnerku nemá a ţádný delší vztah neměl, protoţe nemůţe najít takovou partnerku, která by akceptovala jeho sexualitu. Tento rozhovor byl asi nejkratší, David ale odpovídal 29

30 výstiţně a byly na něm znát psychické problémy, za velké pozitivum má, ţe ho rodina podporuje. Tento rozhovor byl nejkratší, něco málo přes 15 minut. 7 Výsledky výzkumu Jak uţ je uvedeno v předchozí subkapitole, některé rozhovory byly realizovány telefonicky a některé osobně. Jedním z důvodů, proč byly rozhovory realizovány rozdílně, byla vzdálenost mezi autorkou a respondenty, dalším důvodem bylo také to, ţe autorka mohla porovnávat rozdílnost sdílnosti, hovornosti, proţívání a dávání emocí najevo v průběhu rozhovoru. Dále si autorka povšimla, ţe při telefonických rozhovorech nečinilo respondentům vůbec ţádné problémy mluvit o intimních otázkách, ale některým respondentům, s kterými byly rozhovory realizovány osobně, otázky ohledně sexuality ze začátku problém činilo. Otázky rozhovoru byly rozděleny do čtyř sekcí. Jedna sekce obsahovala čtyři otázky, dvě sekce měly po třech otázkách, poslední, tedy čtvrtá sekce obsahovala dvě otázky. 7.1 Sekce minulost Prví sekce minulost obsahovala otázky zaměřené na dětství, na první lásky a také na uvědomování si vlastní sexuality. Na tuto sekci otázek respondenti odpovídali bez problémů, byli celkem hovorní Dětství Z této otázky bylo zjištěno, ţe dětství měli téměř všichni respondenti velice hezké, příjemné. Dá se říci, ţe kaţdý respondent nějakým způsobem vynikal, jak uvádí respondent č. 1:,,Právě že já jsem měl dětství hrozně příjemný, já jsem vyrůstal v hrozně dobrý rodině, mám bráchu o pět let staršího, a nikdy sem, nikdy sem neměl žádný tady ty problémy, naopak já jsem prostě hrozně rád vyhledával společnost dámskou, já už ve škole, kdy sem měl zálibu velikou ve sportě, jo takže já jsem poměrně vynikal jak v gymnastice tak v atletice, v lyžování, takže mě de facto ty děvčata samy jakoby prostě ne vyhledávaly, ale byly rádi s mojí společností jo. Respondent se uţ v dětství rád předváděl a rád byl obdivován. Respondent č. 5 řekl:,,no já jsem se na 30

31 škole účastnil soutěží v atletice a taky sem rád jakože hrál v divadle, nejlepší byly takový ty role nějaký ho hrdiny no, protože to sem pak měl návrhů, to bys koukala hele, někdy se i stalo, že sem měl i krátkej vztah, s nějakou tou slečnou, s kterou sme hráli třeba pár, na to rád vzpomínám, nebylo to zas tak dávno, to byly boží časy, když sem měl návrhů, teď to je trochu jinak no. Podobně odpověděl i respondent č. 3, který uvedl:,,prožil opravdu krásné dětství, mám jednoho bratra a my jsme měli krásný dětství, co by si přálo snad každý dítě, moji rodiče byli a stále pro mě jsou těmi nejlepšími, svým dětem se snažím být taky tak dobrým rodičem. Vedu své děti k nějakému sportu, já sám hrál basket a taky fotbal, nejradši sem měl tu slávu, když sem byl nejlepší hráčem zápasu, to jsem pak holky musel i odhánět, co se týče obdivování, o to sem neměl nouzi. Tento respondent byl obdivován uţ od dětství a v období dospívání se rád předváděl, kdyţ hrál fotbal závodně, měl velice bohatý sexuální ţivot. Respondenti tedy obecně hodnotí své dětství jako příjemné období, na které rádi vzpomínají, hlavně ti, kteří mají přerušený vztah se svými rodiči a sourozenci, v důsledku své sexuální deviace. Úplná rodina Sportovní aktivity Krásné a příjemné dětství Studijní ne/úspěchy Dětství Široké spektrum zájmů Souţití s rodiči Přátelství Schéma č. 1: Dětství 31

32 7.1.2 První lásky Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti téměř identicky, kaţdý z nich měl v ţivotě jedno opravdu velkou lásku a také bohatý sexuální ţivot, jak uvádí respondent č. 3:,,V tom dospívání na škole, tak to jsem teda opravdu ty holky střídal jako ponožky, líbilo se mi to, sbíral sem zkušenosti, spal sem i se staršími ženami, měl sem za to, že to je prostě hrozně in. Kor ty starší, že sou dobrý učitelky, až pak někdy po tý vošce sem poznal velkou lásku a s tou sem do teď, s mou úžasnou ženou. Respondent č. 1 uvedl:,,no tak já jsem, já jsem třeba v tý devátý třídě že jo základní školy, už prostě ten sexuální život měl jo a já jsem vlastně do těch šesnácti let jo ty děvčata poměrně dost střídal, a v šesnácti a půl letech jsem si našel děvče, s kterou jsem chodil dva a půl roku že jo, pak otěhotněla, vzali jsme se. Později se respondent vyjádřil, ţe za celý svůj ţivot měl kolem stovky ţen. Podobně se vyjádřil i respondent č. 4, který uvedl:,,tak první lásky to sem měl, když mě bylo 17, tak ňák no, měli sme vztah kolem roku a půl, moc rád si vzpomenu na tohle no a pak jako sem začal fakt pořádně sexuálně žít, do těch asi pětatřiceti sem měl okolo asi sto ženských, to jsem byl kanec jak se říká, bylo to pro mě prioritní a co je paradoxní, tak to sem to sem vždycky po těch ženskejch chtěl jako to dělat na takových až veřejných místech, i ten orální sex, třeba kino, vlak a tak. Respondenti na své lásky rádi vzpomínají, dá se říci, ţe většina respondentů začali se svým sexuálním ţivotem poměrně brzy. První láska > 15- ti letech Začátek se sexuálním ţivotem > 15- ti letech První lásky a začátek se sexuálním ţivotem První láska < 15- ti letech Začátek se sexuálním ţivotem < 15- ti letech Schéma č. 2: První lásky a začátek se sexuálním ţivotem 32

33 7.2 Sekce realizace sexuality Druhá sekce realizace sexuality, v této sekci byly otázky zaměřené hlavně na erotické sny a masturbační fantazie, jejich realizaci a také problémy. Na otázky této sekce respondenti odpovídali také velice podobně, například záliba v prohlíţení porno časopisů, shlíţení erotických filmů, ale také ukazování se při obnaţování se či ukazovaní svého přirození Sexualita a erotické fantazie K této otázce se vyjádřil respondent č. 2:,,Fantazie no tak já sem sem pak jak sem se odstěhoval z Brna, tak sem to začal dělat jako honit si ho třeba doma u okna, když sem neměl zatažený závěsy, to mi vlastně nemoh nikdo nic udělat, když sem si to dělal doma, no ale ani to mi nevydrželo věčně, zas sem začal chodit ven, do parků a tak, kde sem mohl vidět ženský a oni mě, chtěl jsem jen, aby se koukali nebo se i přidali, ale to se mi nestalo bohužel no, jednou sem se hodně opil a skončil sem na záchytce. Respondent č. 5, který má celkem typické zaměstnání, které si vybírají exhibicionisté, pracuje jako údrţbář firemní budovy a nejraději má mytí oken, nebo práci na balkóně či udrţování střechy, přičemţ respondent uvedl:,,tak svoje fantazie mám prostě ukázat se, nejlepší bylo pro mě mejt ty okna no, protože sem ve vejšce, že tam mě jako nikdo nevidí a dole, když vidím ty nafintění paničky, co choděj kolem, zas jako nechci je vystrašit, to zas ne, tak proto dělám mrtvýho brouka, ale zároveň se můžu uspokojovat, to bylo hodně dobrý, teď teď jako na to jen vzpomínám, snažím se najít tu partnerku, která by to měla podobně aspoň jako já, teď se uspokojuju sám, u zrcadla a takhle no. K této otázce se vyjádřil velmi výstiţně a stručně respondent č. 6:,,Mám rád, když mě žena orálně uspokojuje nebo masturbuje můj penis, nebo naopak když já můžu orálně uspokojovat ženu. To mě vzrušuje víc než klasický sex. A třeba právě i někde na veřejnosti U této otázky si autorka povšimla typických znaků exhibicionismu, ukájení se na veřejných místech či orální sex s druhým pohlavím, to láká tyto osoby s exhibicionismem nejvíce. Dá se ale říci, ţe kaţdý z nich to určitým způsobem potlačuje, všichni navštěvují sexuologické ambulance, aby se naučili se svou sexuální parafilií ţít a nedostávali se do rozporu se zákonem. 33

34 Sexualita a erotické fantazie Ukazování se Potřeba mít partnerku Ukájení se před zrcadlem, potřeba se vidět Ukájení se u otevřeného okna, venku Uspokojování se navzájem s partnerkou Realizace sexu s parterkou před zrcadlem Pro uspokojení potřeba porno filmy či erotické časopisy Sám, bez partnerky S partnerkou Schéma č. 3: Sexualita a erotické fantazie Problémy a komplikace při realizaci odlišné sexuality Kaţdý dotazovaný respondent zaţil během svého exhibování nějaký ten problém, který nebyl příjemnou záleţitostí. Respondent č. 2 uvedl:,,jednou sem se hodně opil a skončil sem na záchytce. Dále pak uvedl:,,tak komplikací, no problémů to bylo dost no, s rodinou, s prací, vlastně i někoho, kdo by se mnou jako byl, zároveň jako abychom si vyhovovali a tak, jako ve všem, v tom sexu hlavně, v tom se jako lišim od normálu, jo takže v tomhle v tom, to jsou ty problémy pro mě určitě značný. Jsem vlastně sám, to se pak člověk se vším jako blbě vyrovnává jo. Respondent č. 5 vypověděl, ţe:,,největším problémem prostě bylo, když mě při uspokojování viděla nějaká holka mladá, která jako kdyby naschvál byla dcerou manželky spolupracovnice no, takže to se to pak vezlo jo, dozvěděla se to manželka, tak sme se jako domluvili v pohodě, že půjdu na tu léčbu ňákou, ona že mě neopustí, takže sem jako šel se léčit, nechtěl sem o ni ani o dceru přijít, ale pak když sem byl tam v půlce léčby, zřejmě asi kvůli jejím rodičům, mi prostě přijela říct, že se se mnou rozvádí a že holku neuvidím, dokud se nevyléčim, ale prostě i teď po léčbě mi dělá problémy, holku sem neviděl ani nepamatuju, hlavně mám problémy že lidi od nás se pošklebují, nikdo se se mnou nebaví a říkaj si, že moje bývalá udělala dobře, že odešla, takže problémů mám až nad hlavu prostě teď. 34

35 Respondent č. 6 vidí jako větší problém nelezení partnerky:,,je velmi těžké najít partnerku, která akceptuje mojí sexualitu. Proto asi nejsem schopen si udržet nějaký trvalejší vztah. Kaţdý respondent se v souvislosti své parafilie potýkal s mnoha problémy, zde si autorka mohla nejvíce povšimnout, jak důleţité je pro kaţdého respondenta, samozřejmě pro kaţdého takového člověka, mít oporu, ať uţ v podobě přátel, rodiny, partnerky, dětí, atd. Respondenti, kteří měli takovou oporu, odpovídali celkem vyrovnaně a neustále zmiňovali, ţe nebýt podpory, jakou mají, tak by důsledky své parafilie vůbec nezvládli, kdeţto respondenti, kteří nemají nikoho, kdo by jim poskytl oporu, rodina na ně zanevřela, tak odpovídali skleslým tónem hlasu, bylo znát, ţe jsou psychicky nevyrovnaní, nemají se komu svěřovat. Schéma č. 4: Problémy a komplikace při realizaci odlišné sexuality 35

36 7.3 Sekce sociální dopady Další, třetí sekci otázek tvořily otázky zaměřené na dopady parafilie na různé oblasti, ať uţ na rodinnou oblast, na osobní oblast či zaměstnání a specifické problémy Ovlivnění osobního a rodinného ţivota v důsledku odlišné sexuality U této otázky byli výpovědi respondentů trochu rozdílné, v některých případech rodina na respondenty zanevřela a v některých případech rodina a přátelé poskytli respondentům velkou oporu, coţ je pro devianty důleţité, s oporou zvládají ostatní záleţitosti mnohem snáz. Jak uvedl respondent č. 1, tomu dělala největší problémy jeho ţena, rodiče na zjištění, ţe jejich syn trpí sexuální deviaci reagovali kladně, ale ţena naopak:,,jako kdyby se vůbec nic nestalo, oni prostě věděli, ano já mám rád ženský, ty mi dávaly jako ten, jako sport že jo a moje práce, ty mi dávaly i ty ženský a ty mi dávají i do dneška, ale já jako teď, jak se ta situace vyhrotila a já jsem se vrátil že jo, tak tam už to skutečně vypadalo na rozvod, protože žena se mi vrátila z Itálie že jo, tam má svojí dceru a ve dveřích, ona nevěděla, že budu doma, protože ona chtěla, abych tady byl co nejdýl, ty tady musíš bejt hodně dlouho, já tě doma nechci, mě je tam dobře samotný jo, máme kocoura že jo, tak je s kocourem jo a to je pro mě to a ty si tady buď hodně dlouho, no a první její slova, když mě uviděla doma bylo ježiš marja blázen se vrátil domů jo, takže už tadyhlen to bylo takový, takový jakoby vzkličující, ale jelikož furt tu ženskou mám rád, presto všecko co se mi snažila nějakým způsobem zakázat, a to dělala právě tu chybu jo, kdyby mi to nezakazovala a vzhížela se v tom se mnou, nebo tu potřebu by taky tak vydávala, tak já taky pak nepotřebuju, abych se támhle předváděl před děvčatama že jo, jen aby to moje přirození viděli nebo neviděli. Respondent č. 3 měl opačný problém, kdy v těch nejtěţších chvílí při něm stála manţelka, ale otec to nezvládl přijmout:,,moje žena ta je skvělá, možná to je i tím, že je to zdravotní sestra mnohem líp to všechno pochopila, že nejsem žádej úchyl, co někde každýmu ubližuje, je skvělá opravdu jsem nemohl lepší ženskou potkat, ale můj táta, to mě mrzí, ten to nezvládl, snažil sem se už mockrát tam jet i s dětmi, ale vždycky zavřel dveře přede mnou, za kterými řval ať já vypadnu se léčit a že svoje vnoučata si tam rád nechá, taťka ten to nezvlád no, je to taková ta škola stará, bojí se prostě i ostatních lidí, co si pomyslej že jo, takže prostě hrozný, táta byl mým vzorem vždycky a teď prostě nechci ho 36

37 ztratit, jen doufám, že se to nějakým způsobem zlepší no a zase se budeme bavit, rodina je pro mě všechno. Respondent č. 6 uvedl, ţe velkou podporu měl v rodině:,,myslím si, že velmi podstatně to ovlivnilo celý můj život. Musím vlastně do konce svého života navštěvovat sexuologa, aby mi pomohl, se nedostávat do konfliktu se zákonem a žít v této společnosti. Díky svojí sexualitě jsem se dostal do prvního rozporu se zákonem v 18 letech a nebylo lehké si to nějak v hlavě srovnat a skoro zároveň s prvním soudem se dostat k maturitě a udělat jí. Před půl rokem, jsem byl nucen opustit vysokou školu, protože jsem měl velké deprese, které byli vedlejším účinkem léků proti sexuálnímu puzení. Pro rodinu to byl docela šok, když se dozvěděli, jaká je moje sexualita a bylo to hodně těžké období pro celou rodinu, než se s tím srovnala. Jsem jim velmi vděčný, za to, že to přijali a podporují mě, abych mohl normálně žít. Po těchto odpovědích autorka poloţila respondentovi č. 3 a respondentovi č. 6 doplňující otázku: A jak na to reagovali Vaši přátelé? Vědí o Vaší odlišné sexualitě? Respondent č. 6 uvedl:,,řekl bych, že kamarádů mám dost, akorát se bojím, jestli aby se to nikdo z nich nějakých způsobem nedozvěděl, protože by to mohlo vyvolat asi docela nepříjemnou reakci okolí. Respondent č. 3 uvedl:,,no tak já nevím, v práci mám hodně přátel, tak sem se s tím svěřil klukům, ale podal sem jim to jako spíš zpestření sexuálního života se ženou, než jako nějakej problém, na to se nesmí tak nahlížet, jako na problém, pak to tak lidi kolem vezmou, že to je něco strašnýho, špatně to vzal můj táta, ten to nezvládl a jako řekl třeba lidem na vsi, že se za mě stydí, v tom prvním až afektu bych řekl, tak ty starší lidi to berou taky jako katastrofu, že když přijedeme, tak úplně cítím jejich pohledy v zádech, ale jako mě jsou cizí lidi úplně jako někde jo, já chci to srovnat s tátou, to je důležitější, ale jinak jako kámoši, ty pravý, ty jsou s tímhle v pohodě. Z těchto výpovědí bylo zřetelné, ţe pro kaţdého rodiče, partnera, bylo velice těţké s faktem, ţe jejich syn či partner má odlišnou sexualitu, vyrovnat se, někteří to zvládli a jsou pro exhibicionisty podporou, někteří členové rodiny to nezvládli a bohuţel s tím přestali všechny kontakty s členem, který trpí sexuální parafilií. 37

38 Reakce rodiny a přátel na odlišnou sexualitu Kladné Záporné Rodina/partnerka poskytovala respondentům pomoc a podporu, reagovali dobře Přátelé nepřerušili kontakty s respondenty Přerušení kontaktu Pocity neštěstí a bezradnost Rodina pociťuje stud Ponižování ze strany partnerky Schéma č. 5: Reakce rodiny a přátel na odlišnou sexualitu Ovlivnění pracovního ţivota v důsledku odlišné sexuality Problémy v zaměstnání v souvislosti s exhibicionismem neměl ţádný respondent, jen jeden z respondentů uvedl, ţe se o jeho exhibování dozvěděli v práci, tak dal výpověď, ale respondent č. 3 uvedl:,,tak jako v práci o tom nevěděli dlouhou dobu, protože díky mé opoře, kterou mám ve své rodině, hlavně teda žena, ta mi pomohla, tak sem se léčil ambulantně, jo, nespáchal jsem nějakej trestnej čin, takže sem nešel na půl roku někam na psychiatrii, takže nebylo prostě nutný, takže sem nepotřeboval v práci žádný dlouhý volno, pak teda sem se prostě klukům, když sme byli na pivku svěřil, že teda se mi musela žena trochu přizpůsobit, že hold mám specifický požadavky v sexu jo a taky že teda lékař mi řekl že mám ten exhibicionismus, tak sem jako říkal klukům, že prostě s tím žijeme a že nemám potřebu se ukájet někde venku ve křoví, že mi to stačí takhle s tou moji ženou, vzali to úplně v pohodě, dokonce se to pak nějak v práci rozkřiklo, ale vůbec žádný jako pomluvy nic. Velice podobně také odpověděl na tuto otázku i respondent č. 5:,,V práci jako dobrý, prostě sem přišel, že potřebuju delší volno, spíš teda dovolenou, že se mi stalo to co se mi stalo no a že teda mám tu úchylku sexuální a šéfík v pohodě, pochopil to a dokonce mě hned po příchodu z toho léčení vzal zpátky, takže aspoň ta práce mě zůstala no, to beru fakt jako plusově, že aspoň tam mě nevyhodili a nepomlouvaj nic takovýho, tam mi šéf řekl, ať teda jako nedělám v práci ty věci jako jo, ať prostě se uspokojuju jindy, ať nikoho neohrožuju a že se mnou nebude 38

39 mít problém. I respondent č. 1 odpověděl na otázku, zda se mu stalo, ţe by si na něj nikdo ukazoval:,,ne, nestalo, naopak já když jsem vycítil nějakej ten pohled toho člověka, byl to třeba úplně jinej, ty se znali že jo, dověděl se, co se mi stalo jo a už ten pohled člověk vycítí jo takovej divnej a já sem zase takovej, že pokavaď vidím, že ty lidi se chtějí něco dozvědět a nevědí jak, tak já se jich zeptám, jo chceš něco vědět o tom, co se mi stalo o mě, jo já jsem nikoho nepřepadával bože můj jo já jsem,,pouze,, chtěl ukázat, což to člověk nemůže, to člověk může ukazovat mezi dospělejma jo, který to chtěj, kterejm se to líbí bez nějakýho násilí, jo a tady to to se mi líbilo i s tím panem doktorem Kolářským, kterej mě na jednu stranu obdivoval, že o tim dokážu mluvit, bez nějakejch předsudků, o tom co sem prožil jo to jsou prostě prožitky moje, já si nepotřebuju vymejšlet, proč, to jsou prostě prožitky a asi lidi by se pobavili jo. Po těchto odpovědích autorka poloţila respondentovi č. 3 a respondentovi č. 5 doplňující otázku: Takže se Vám nestalo, aby Vám třeba někdo volal nebo psal posměšky, nebo Vás pomlouval? Respondent č. 3 odpověděl:,,ne fakt jako vůbec se mi nestalo, že by mi někdo vyhrožoval, posmíval se mi nebo tak, to vůbec, možná to bylo taky tím, že sem nešel dlouhodobě se jít léčit, ale to těžko říct, to nemůžu tvrdit, ale fakt v pohodě to vzali, když se to rozkřiklo, nebrali mě jako nějakýho úchyla, fakt ne, za to sem moc rád, nerad bych, aby to ovlivnilo nějak mojí rodinu, jako ženu nebo děti a to se nestalo. Respondent č. 5 uvedl:,,vůbec jako, právě v pohodě, naopak mě ještě znova šéfik zaměstnal zpátky, dal mi volno, když sem se šel léčit jo, pak když sem se teda z léčení vrátil, tak mě upozornil, ať dělám dobře svojí práci, ať nikoho neohrožuju a takhle a v pohodě, já tam dělám a nikdo nic prostě, nedoslech sem se, že by mě pomlouval nikdo a ani jako žádný SMS nebo maily nebo volání, nic takovýho, já sem rád, že to vzali takhle, že to berou jako součást mojí a aspoň nedělaj problémy, přece jen to by se mi tam blbě pracovalo, kdyby mi tam dělali problémy, ale já si nestěžuju, sem tam rád a s lidma i v pohodě vycházim, nikdo si na mě neukazuje nic. Ze všech odpovědí tedy vyplývá, ţe respondenti neměli v zaměstnání problémy v souvislosti s jejich sexuální parafilií, coţ je paradoxní, ţe cizí lidé reagovali pozitivněji, neţ u některých respondentů nejbliţší lidé, tedy rodina. 39

40 Schéma č. 6: Ovlivnění pracovního ţivota v důsledku odlišné sexuality Specifické problémy v souvislosti s odlišnou sexualitou U tohoto tématu se respondenti shodovali, kaţdý z nich se potýkal s nějakými problémy, ať uţ v důsledku ztráty kontaktu s blízkými, tak i z ostatních důvodů. Například respondent č. 6 uvedl:,,tak ty asi největší jsem popsal v otázce číslo 7. Poslední 3 roky jsou tím nejhorším, čím jsem si musel v životě projít a myslím si, že už ani nic horšího mě už potkat nemůže. Mám za sebou 2 soudy, které pro mě byli velkou životní zkouškou. Taky velmi nepříjemný byl lékařský posudek, ale velmi mě překvapilo chování policistů, kteří to chápali a brali to profesionálně. Teď když už to mám všechno za sebou, tak jsem vděčný za to, čím jsem si musel projít, protože jak se říká: co tě nezabije, to tě posílí! A já cítím, že jsem silnější a nikdy bych nechtěl měnit, to co bylo. Tento respondent je nejmladším respondentem, proto není nic zvláštního, ţe trpěl depresemi v důsledku své sexuality, hlavně soudy pro něj nebyly vůbec lehkou záleţitostí. Velice podobně odpověděl i respondent č. 5, který uvedl:,,no největší problém byl asi když mě chytli policajti no, já jsem byl tak zahanbenej, teď se mi v hlavě odehrávaly různý myšlenky, co bude, co když se to dozvěděj támhle a támhle, teď mě čekal soud že jo, takže taky další zkouška, co bude, nevěděl sem nic, největší problém prostě, že sem přišel o rodinu jo, všichni to nezvládli a prostě se mnou přerušili všechny 40

41 styky, další problém, že nemám teď ani partnerku žádnou no, takže je toho víc, pak prostě, když mám nějakej problém třeba se zdravim nebo takhle, tak sem na to sám no a musim, musim to zvládnout prostě. Respondent č. 2 se vyjádřil podobně:,,tak je to tady jasný, nejhorší bylo to poprvně jak mě chytli jo a pak zas, teď sem čekal, jestli bude soud, nebude, jasný že byl že jo, no tak jako popvně u soudu to taky teda nebylo to lehký, pak se to dověděla moje rodina, ty to nepřijmuli, takže se se mnou nikdo nebyl ani do teďka, sem na to sám, musim se s tim vyrovnávat sám, co mi zbývá, nejhorší je když mám ty psychický problémy, beru i nějaký léky na úzkost aby toho nebylo málo, tak, takže tak no, já mám problémů víc kvůli tomuhle. Z této otázky je zřejmé, ţe co se týče problémů, tak kaţdý respondent měl nějaký specifický problém, který ho provází do teď, za nejhorší problém respondenti povaţují ztrátu kontaktů s rodinou a blízkými, kvůli odlišné sexualitě, protoţe nemají ţádnou podporu a trpí i psychickými problémy. Autorka po těchto odpovědích poloţila doplňující otázku respondentovi č. 5 a respondentovi č. 2: A zkoušel jste nebo stále zkoušíte kontaktovat Vaši rodinu? Respondent č. 5 uvedl:,,jo zkoušim to, máma už je lepší, tak občas napíše, ale mluvit se mnou zatím nechce, ale ta si myslim, že bude v pohodě za chvíli, jsem její dítě a neproved sem jim nic, třeba sou horší, co svoje rodiče zadlužej nebo tak, to já ne, já sem jako jinej, tak se s tim musej vypořádat ňák, doufám, že to půjde, mě to strašně chybí, společný svátky, trávení těch hezkejch dnů, narozeniny a takhle, prostě je to smutný, jsem z toho nešťasnej, ale doufám, naděje umírá poslední jak se řiká, já to jen tak nevzdám, myslim, že potřebujou čas no. Respondent č. 2 uvedl:,,no tak, no jako zkusil sem napsat i volat, na zprávu mi občas někdo jako odepíše, třeba ségra, ale jinak teda táta ten nic, ten jako vůbec a máma ta taky napíše vobčas, to jo no, mrzí mě to, jak se říkal, když sem byl v nemocnici, nikdo za mnou nepřišel, to je hrozný, na pokoji bejt s člověkem, kterej má každou hodinu telefonát a každou druhou hodinu návštěvu, to mě teda jako mrzelo hrozně, co se dá dělat, musím v to věřit, že to bude dobrý a zase budeme jako rodina, když jen vzpomínám, jak sme v dětství spolu jezdili na výlety a slavili společně Vánoce, Velikonoce, je mě až do brečení, no snad se to zlepší. Po těchto odpovědích bylo vidět, ţe respondenti bez podpory rodiny jsou v horším psychickém rozpoloţení a je pro ně prioritní, aby se vztahy s rodinou zlepšili. 41

42 Schéma č. 7: Specifické problémy v souvislosti s odlišnou sexualitou 7.4 Sekce pomoc a podpora V poslední sekci byly dvě otázky zaměřené na pomoc a podporu, kdo a co exhibicionistům nejvíce pomohlo Pomoc a podpora v souvislosti odlišné sexuality Respondent č. 6 uvedl:,,nejvíce mi určitě pomohli moji rodiče a moje sexuoložka paní primářka MUDr. Želmíra Herrová. Vděčný za pomoc nejen rodině, ale i svému sexuologovi je i respondent č. 3:,,Tak nejvíce mi pomohla manželka, jak už sem zmiňoval, že je to zdravotnice, tak jsem byl fakt vděčný, že má takový pochopený, který jsem ani nečekal, hned, když jsme se tedy dozvěděli tu mojí diagnózu, tak manželka za mnou přišla, promluvili jsme si spolu o tom, začali jsme vyhledávat nějakou odbornou pomoc, teď tedy byla aktuální otázka to, zda půjdu do léčebny, se nějak dýl léčit, nebo jestli zkusíme prvně nějakou tu sexuologickou poradnu a ambulanci, tak to jsme hodně řešili, jestli to a nebo to, na jednu stranu jsem nechtěl opustit rodinu a taky v práci si vzít dovolenou na tak dlouho, ale na druhou stranu jsem se jakoby hodně bál toho, že se nebudu moc ovládnout, tu mojí touhu, takže to bylo těžký 42

43 se rozhodnout, ale nakonec žena našla dobrýho doktora, kterej se těmto lidem věnuje, tak jsme ho kontaktovali, začali jsme spolu chodit na ty sezení k němu a opravdu on mi hodně pomohl a pomáhá do dneška, fakt naučil mě co a jak, jak tu svojí krizi ovládnout a musím říct, že za to mu hodně vděčný, jemu a své ženě asi nejvíc. Je velice pozitivní vidět, ţe lidé jsou vděční za odbornou pomoc, ţe si všímají a vnímají tu pomoc opravdu správně a snaţí se naučit ţít se sexuální parafilií. Respondent č. 4 je také vděčný za odbornou pomoc:,,já sem v tu chvíli uvítal nejvíc pomoc od své rodiny, to pro mě bylo hezký zjištění, když jsem zjistil, že při mně někdo stojí, teda začátek byl těžký, moje žena to nezvládla, tak jsme se rozvedli, ale jako vídáme se takhle občas, se synem mi nezakazuje se vídat, takže to jsem rád, akorát teda ona to nezvládla nějak, ale moje rodina ano, ta mě držela a pak sem byl, pak mě překvapilo, že jsem si našel partnerku, se kterou jsem do teď, co se týče sexuálního života, tak spolu žijeme normálně, jsem rád, že to se mnou nevzdala bez nějakejch předsudků šla do toho, snaží se mi vyhovět a já jí, to mi pomohlo nejvíc a pomáhá i teď, za to taky vděčíme panu dokotorovi, kterej za kterym docházíme spolu my dva, ten se nás ptá a tak, jestli sex v pořádku, radí nám, abych já neměl potřebu exhibovat jak výtržník někde venku, a za to jsem rád a vděčnej tý svý přítelce, že se mnou tohle absolvuje a hodně velká pomoc taky byla ze strany paní doktorky v léčebně, ta byla skvělá, takový pochopení jako měla ona, to se nedá popsat, dávala mi rady do života, když sem měl problém nebo krizi, kdykoliv jsem ji mohl kontaktovat.takže opravdu v mém případě jsem podle mě měl štěstí, že se mě tolik lidí ujalo, že se mnou vydrží tohle všechno, bez toho nevím, jak bych dopadl, jak bych tohle dokázal žít. Respondent č. 5 uvedl:,,no tak v tu první chvíli, to byl prostě šok a nezvládl to nikdo, moje bývalá moje rodina nikdo, všichni se na mě jakože vykašlali, zůstal sem sám, tak co mi zbylo, musel sem se sebrat a naučit se s tim žít, oporou mi tehdy byli lidi jako v tý léčebně, sestry a doktoři byli na mě milí a hodný, se vším mi pomohli a poradili, když mi bylo nejhůř, tak mi tohle pomohlo, jít za nima a říct jim to, že mě tohle a tohle tíží, furt mě podporovali v tom smyslu, že si určitě najdu ženskou, která mě bude mít ráda i s tímhle, že i moje rodina to časem vstřebá, takhle v tý počáteční chvíli mě podporovali oni. Podobně se k této otázce vyjádřil i respondent č. 2, který přišel také o kontakty a vztahy s rodinou, v důsledku své odlišné sexuality:,,mě nepomohlo nic, nebo teda jako rodiče že ty se ke mně obrátili zády, to byla druhá bodná rána do zad pro mě, v tu chvíli sem si řek, že sem asi magor nemocnej, že fakt patřim do ústavu na celej život, zavřít a nevylejzat, všechny nadávky a výčitky, co mi táta řek, tak sem mu dal za pravdu, ale až v tý léčebně mi to vyvrátili doktoři a pracovnice, pomohli 43

44 mi, abych neměl takový psychický problémy, já bych fakt jako na prášky, chtěl sem se i zabít, ale to sem se o to nepokusil nikdy, už stačilo že sem slabej, že nemůžu ovládnout svojí touhu, která je jiná od většiny, natož se chodit věšet, ne to ne, to bych neudělal, ale i teď mi pomáhaj doktoři, když mám problém, tak zavolám a je to, není jim to za problém si se mnou povídat no, já teda sem aspoň za to rád, že někdo, že s někym se můžu povídat. Nejvýřečnější respondent, tedy respondent č. 1 uvedl, ţe v tu dobu mu nejvíce pomohlo:,,abych zabránil tomu, abych se ukazoval, těm dospívajícím děvčatám, tak já jsem našel si minulej rok milenku, její manžel, my sme se znali dohromady všichni čtyři, jsou to starší lidi než já vlastně, ale on je jakoby troche zaměřenej jako bisexuál, a ona tim pádem tu potřebu sexu neměla že jo a vlastně už to ani nechtěla a my sme naše kamarádství furt jako odkládali odkládali přitom sme to oba chtěli, ale kvůli mý ženský sem to nechtěl udělat a jí a jemu to bylo úplně jedno jo, protože on byl naopak jako rád, když sem k ní přišel a když sme se viděli a moh mě vidět nahýho jo, jemu to dělalo příjemně a on řikal já se na tebe rád podívám, my sme spolu normálně začali mít ten sexuální život. Je velmi dobré mít tolerantního partnera v těch těţkých chvílích, aby se dalo předejít exhibování před cizím objektem, tedy obětí, pak uţ je to otázka výtrţnictví, trestných činů a tyto události nejsou lehké pro ţádného člověka. Ve všech výpovědí respondentů zaznělo, ţe mají, nebo by chtěli mít tolerantní partnerku, která pochopí jejich sexuální odlišnost a bude ochotna s nimi absolvovat aspoň nějaké sexuální touhy, které exhibicionisté mají. Schéma č. 8: Pomoc a podpora v souvislosti odlišné sexuality 44

45 7.4.2 Způsoby usnadnění ţivota s odlišnou sexualitou K této otázce se vyjádřili všichni dotazovaní téměř stejně, odpovědi se velice podobaly odpovědím v předchozí otázce. Respondent č. 1 uvedl:,,mít stálej kontakt nebo mít partnerku, s kterou bych moh každej dej souložit, každej den prožívat, já nepotřebuju dneska souložit třikrát za den že jo, když budu vidět, že ten protějšek to chce, tak mi to nedělá problémy že jo, jo tolikrát to prostě dělat, ale musí to bejt vzájemný jo ta, nemám rád, když prostě jeden je uspokojenej a druhej ne. Tudíţ je důleţité, mít tolerantního partnera, ale zároveň po celý ţivot navštěvovat specialistu, který jedinci s odlišnou sexualitou pomůţe nacházet východiska, která nejsou v rozporu se zákonem. Podobně odpověděl respondent č. 2:,,Tak pro mě by byl snadnější život určitě, kdybych moh se se vším někomu svěřovat, nejlíp kdybych prostě měl tu svojí holku nějakou, která by tohle všechno brala, nebylo by jí to proti srsti a vzala by mě takovýho, jakej já sem, žili bysme spolu normálně, sexuální život, nějak bysme si vyšli vstříc a bylo by to nejlepší takhle, ale mě prozatim pomáhá hrozně moc doktoři no, co navštěvuju do teď prostě, jak s tim žít no a takhle, až budu mít holku nějakou, doufám, že to bude brzo, tak snad jako to nějak pude a já se budu snažit, že bysme mohli spolu někam chodit poradit si, kdyby byl nějakej problém, mě už pomohli hodně doktoři a pořád pomáhaj. Velice podobně odpověděl respondent č. 5, který je bez partnerky a také vidí největší pomoc od odborníků:,,pomoc mám díky doktorům a těmhle specialistům dobrou, jim vděčim za hodně, vlastně jak nemám rodinu, manželku nic, tak nejvíc mě pomohli hlavně oni, jako jak sem říkal už, tak já bych chtěl to holku nějakou samozřejmě, to by mi bylo moc dobře, aby se mnou byla v dobrym i ve zlym, nějak abysme zvládli ty krizový chvíle a tak, no a já sem ochoten i taky nějak vyhovět holce, to zas jako já nechci myslet jen na sebe to ne, věřim, že ty doktoři by nám poradili a poskytli pomoc ňák, abychom mohli spolu soužívat normálně, v dnešní době sou doktoři fakt jako machři, je ale důležitý, aby nikdo to v sobě nepotlačoval nedusil to v sobě, je těžký si uvědomit, že je jako člověk jinej, ale nesmí se to dusit v sobě, ty odborníci fakt pomůžou hodně no. Respondent č. 3 uvedl:,,v dnešní moderní době je pro lidi s odlišnou sexualitou důležitý hlavně to, aby navštívili odborníky, který fakt dokážou pomoc, ale myslim si, že veřejnost by měla vědět, že lidi, který se liší od většiny nejsou žádný jako netvoři, je důležitý, aby lidi věděli, že jsou to lidi s určitou poruchou, já sám vím o sobě, že tu poruchu mám, ale díky lékařům, podpoře ze strany ženy, se to dá všechno zvládnout, ty lékaři umí dneska pomoct opravdu hodně, důležitý je, aby to člověk 45

46 nepodcenil a pokud by si uvědomil, že něco je jinak, aby navštívili odbornou pomoc, já to mě tak že fakt teda jak sem říkal, s manželkou jsme kontaktovali a navštívili lékaře a bylo to, není to zprvu nic příjemnýho, ale nebejt takový pomoci, tak bych byl asi hodně jinde někde. Podobně to vidí i respondent č. 6:,,Podle mě by nejvíce lidem pomohlo, kdyby se nestyděli za svou sexualitu a když je v rozporu se zákonem, tak to řešit před tím než se dostanou do potíží. Víte, kdyby se na každého člověka dělal lékařský posudek, tak by se zjistilo, že tzv. běžná sexualita není úplně tak běžná věc. Každý se nějak odlišuje, ale rozhodující je, jestli tu odlišnou sexualitu společnost akceptuje či nikoli. Myslím si, že cestu jak usnadnit si život s odlišnou podobou sexuality musí najít každý sám, třeba jen začít tím, že navštíví sexuologa. Dobrý způsob by byl informovat veřejnost, že lidi s odlišnou sexualitou nejsou žádné zrůdy, ale lidi, kteří se tak už narodili a musí se jen naučit žít v naší společnosti v mezích zákona, protože je asi v české povaze, na lidi co se nějak liší, koukat skrz prsty. Dá se říci, ţe i respondent č. 4 to vidí stejně:,,já za hodně vděčím rodičům, kteří při mně byli v té první fázi jo, to když se to celé zjistilo, stáli při mně a když mě žena opustila, tak teda byli mi oporou velkou, vyrovnával sem se s tím dlouho, ale díky specialistům z psychiatrické léčebny sem se srovnal s tím, tak jak jsem se srovnal, hodně mi pomáhalo povídaní i na těch skupinách jo, kde se člověk opravdu vypovídá, řekne, co ho tíží a zároveň si poslechne lidi ostatní, takže to mi pomohlo a taky podpora ode všech, že si najdu ženu, tolerantní a ejhle, stalo se a mám úžasnou přítelkyni, ta mi pomáhá do teď, ale je podstatné tu pomoc vyhledat, není dobré to dusit, to je jak s depresemi, pak to přeroste přes hlavu a je to těžký, když je na to člověk sám, první krok je vyhledat pomoc a pak už není na to nikdo sám, když se s tím může někomu člověk svěřit, hlavně by taky bylo dobré srozumět veřejnost, když řeknu lajky, o těchto odlišnostech sexuality, ale nejen o nich, myslím si, že chybí i osvěta ohledně jiných věcích, spíš teď že mě se tohle týká, tak mluvím o tomhle, aby lidi věděli, co to vlastně je a že to není vůbec lehké s tím žít, ale odborníci jsou opravdu velcí pomocníci a i učitelé, člověka naučí jak se s tím vyrovnat a žít, mě pomohli moc. Z těchto výpovědí lze usoudit, ţe respondenti si uvědomují důleţitost v podobě vyhledání odborné pomoci, mnozí z nich i velmi chválí pomoc, která jim byla poskytnuta a autorka velice ocenila názory dotazovaných, tedy respondentů, ţe si uvědomují nedostatky informovanosti veřejnosti sexuálních odlišnostech a s tím i názory, ţe ţádný odlišný člověk by v sobě neměl potlačovat své problémy a vyhledat pomoc, kaţdý z respondentů uvedl, ţe jim odborná pomoc pomohla ať uţ s vyrovnáváním se se sexuální parafilií, tak uţ s naučením se ţít se sexuální parafilií, 46

47 podpora ze strany odborné pomoci byla respondenty povaţována také za jeden z důleţitých kroků. Způsoby usnadnění života s odlišnou sexualitou Tolerantní parter Navštěvování sexuologa Podpora rodiny Osvěta veřejnosti Schéma č.9: Způsoby usnadnění života s odlišnou sexualitou 47

48 8 Diskuze V rámci této bakalářské práce autorka zjišťovala, jaký mají ţivot lidé trpící sexuální parafilií, konkrétně tedy exhibicionismem. Hlavními zkoumanými aspekty byly dětství, první lásky, erotické sny, ale také různé problémy spojené právě se sexuální parafilií. Do kvalitativního výzkumu byli zařazeni respondenti od 21 do 60 let, celkem 6 respondentů, muţi. Respondenti by se dali rozdělit do dvou skupin. První skupinu by tvořili osoby, které měly oporu ve svých blízkých, v rodině či v partnerce. Tyto osoby odpovídaly jednoznačně na otázky týkající se pomoci a podpory, byly v celkové psychické pohodě, byly vyrovnané a velice si přístupu svých blízkých, k exhibicionismu, váţily. V druhé skupině by pak byli lidé, kteří v důsledku své sexuální parafilie přišli o kontakty a dobré vztahy se svou rodinou nebo partnerkou. Tyto osoby odpovídaly smutným aţ zoufalým tónem hlasu, působily nevyrovnaně. Neustále opakovaly, jak stojí o napravení dobrých vztahů s rodinou. Ale pokud jde o vztahy pracovní, tak se dá říci, ţe pracovní ţivot nebyl sexuální parafilií ovlivněn. Naopak se všichni respondenti shodují, ţe v zaměstnání měli pochopení pro jejich poruchu sexuální preference a nesetkali se s ţádnými problémy, jako například pomluvy, stigmatizace nebo nějaké uráţky a podobně. Erotické fantazie a sny měli respondenti velice podobné, někteří mají tolerantní partnerky, se kterými mohou realizovat své sexuální touhy, s čímţ souvisí i potřeba se ukazovat, další respondenti mají potřebu sledování porno filmů či erotických časopisů ať uţ sami, nebo s partnerkou. Problémy, s kterými se respondenti nejčastěji potýkali, byly rozpory se zákonem, soudy, ztráta kontaktu s rodinou či přáteli, ale také psychické problémy, někdy aţ deprese, také stud a zahanbení. Pomoc a podporu respondenti vidí ve své rodině, ve své partnerce, ale také v odborné pomoci, jako jsou návštěvy sexuologa. Nejvíce usnadní ţivot osobám, trpícím exhibicionismem také rodina a tolerantní partnerka. Pro usnadnění svého ţivota respondenti povaţují osvětu veřejnosti a také návštěvy u sexuologa. Z výsledků je zřetelné, ţe cíl byl naplněn, autorka vyanalyzovala důleţité oblasti ovlivňující ţivot, osobám s exhibicionismem, z čehoţ vyplývá, ţe lidé, trpcí touto poruchou potřebují pochopení, ze strany rodiny, která je pro ně důleţitá, z důvodu 48

49 podpory a opory. Nezbytné jsou pro osoby, trpící exhibicionismem a poruchami sexuální preference obecně, návštěvy sexuologa. Důleţité však je i poučení veřejnosti o exhibicionismu, ale i zasvěcení do problematiky sexuálních parafilií obecně. 49

50 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá tématem poruchou sexuální preference, konkrétně exhibicionismem. V této oblasti je velice důleţité, aby se lidé trpící touto poruchou nebáli navštívit odborníka, tedy sexuologa, který zhodnotí sexuální parafilii, je ale velice důleţité, aby i široká veřejnost věděla o takových poruchách sexuální preference více, aby nedocházelo ke stigmatizování a předcházelo se tak různým problémům, například jako jsou psychické problémy či problémy v rodině, těchto lidí, sexuálních deviantů. Jsou to právě oni, kteří potřebují pomoc a podporu. Práce je koncipována jako kvalitativní výzkum a je rozdělena do dvou částí. V první teoretické části jsou vymezeny základní pojmy (sexuální deviace, sexuální delikvence, sexuální deviant, deviantní sexuální chování). Další kapitola se zabývá exhibicionismem, osobou exhibicionisty, ale i historií exhibicionismu. Poté se teoretická část zabývá vývojem exhibicionismu, jeho znaky, léčbou exhibicionismu a jeho etiologií. V neposlední řadě je zde také zmíněna sociální práce a exhibicionismus a role sociálního pracovníka při péči o exhibicionismu. Poslední kapitola se zabývá dalšími sexuálními parafiliemi v aktivitě, diagnostikou a léčbou takových parafilií. V praktické části je popsána metodika práce, výzkumný soubor této práce a realizace výzkumu, také stručná charakteristika respondentů. Některé rozhovory probíhaly osobně a některé telefonicky, kdy autorka mohla nejvíce porovnávat sdílnost a vyjadřování se respondentů k intimním otázkám. Otázky do rozhovoru byly rozděleny do tří sekcí, které velice ovlivňují ţivot jedince. Na základě odpovědí byly vytvořeny schémata, která zobrazují vyanalyzované odpovědi respondentů, celkem bylo devět schémat, zaměřené na důleţité oblasti člověka. Důleţitými oblastmi ţivota zobrazených ve schématech byly dětství, první lásky a začátek se sexuálním ţivotem, sexualita a erotické fantazie, problémy a komplikace při realizaci odlišné sexuality, reakce rodiny a přátel na odlišnou sexualitu, ovlivnění pracovního ţivota v důsledku odlišné sexuality, specifické problémy v souvislosti s odlišnou sexualitou, pomoc a podpora v souvislosti odlišné sexuality, usnadnění ţivota s odlišnou sexualitou. V této práci bylo primárním cílem Analýza ţivota exhibicionistů v kontextu společnosti, tento cíl byl naplněn. 50

51 Výsledkem tohoto výzkumu je, ţe osoby trpící exhibicionismem měli krásné a příjemné dětství, dalším zjištěním je potřeba mít tolerantní partnerku, také tyto osoby potřebují pochopení ze strany rodiny, ale i široké veřejnosti, dále je potřeba podpory od rodiny a přátel, aby měli ţivot lepší, protoţe uţ diagnóza porucha sexuální preference není příjemným zjištěním. Tato bakalářská práce je přínosem pro širokou veřejnost, pro studenty katedry sociální práce, pro široké vyuţití této práce v praxi s moţností další návaznosti. Přínosná určitě můţe být i pro pacienty trpící touto poruchou sexuální preference, tedy exhibicionismem. 51

52 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Seznam monografií BOUČEK, Jaroslav. Obecná psychiatrie. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, 216s, ISBN BRICHCÍN, Slavoj. KOLÁŘSKÝ, Aleš. NETÍK, Karel. WEISS, Petr. Sexuální delikventi z pohledu psychiatrické sexuologie. Vyd.1. Praha: Psychiatrické centrum Praha-Bohnice. 1996, 108s, ISBN BRZEK, Antonín. Sexuologie pro právníky. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 1997, 70s, ISBN HANZL, Daniel. Metody a techniky sociálního výzkumu, studijní text pro typ studia, Mgr. Daniel Hanzl 2014 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN KŘÍŢ, Josef. Vybrané kapitoly ze soudní psychiatrie. Vyd. 2. České Budějovice: Jihočeská univerzita. 2007, 50s, ISBN LAWS, D a William T O'DONOHUE. Sexual deviance: theory, assessment, and treatment. 2nd ed. New York: Guilford Press, c2008, xiii, 642 p. ISBN MAHROVÁ, Gabriela a Martina VENGLÁŘOVÁ. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 168 s. Sestra (Grada). ISBN MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 288s. ISBN

53 MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 332 s. Psyché (Grada). ISBN NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, ISBN NOVOTNÁ, Jana. Teorie sociální práce. Vyd. 1. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2014, 127 s. ISBN VENGLÁŘOVÁ, Martina. Průvodce partnerským vztahem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 128 s. Psychologie pro kaţdého. ISBN WEISS, Petr. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 351 s. ISBN WEISS, Petr. Sexuální deviace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2004, 360 s. ISBN WEISS, Petr. Sexuální deviace. Vyd. 1. Praha: Portál. 2008, 351s. ISBN WEISS, Petr. Sexuální zneužívání dětí. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 264 s. Psyché (Grada). ISBN WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání pachatelé a oběti. Vyd. 1. Praha: Grada. 2000, 212s. ISBN WEISS, Petr. Sexuologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, xiii, 724 s. ISBN ŢOURKOVÁ, Alexandra. Klinická sexuologie. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. 2002, 34s, ISBN

54 ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Vyd. 1. Brno: CERM, s.r.o., 2003, 287s, ISBN

55 Seznam elektronických zdrojů DUZBABA, Milan. Náhledová terapie. In: [online] [cit ]. Dostupné z: JANÁČKOVÁ, Zuzana. Exhibicionismus aneb předvádění na všechny způsoby. In: [online] [cit ]. Dostupné z: Lékařské slovníky, In: [online] [cit ]. Dostupné z: MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. [online] [cit ] Dostupné z: NIOLA, Lada. Historie exhibicionismu. In: [online] [cit ]. Dostupné z Rorschachův test. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2010, [cit ]. Dostupné z: ZIKMUNDOVÁ, Romana. Činnost zdravotně sociálního pracovníka na sexuologickém oddělení. In: [online] [cit ]. Dostupné z:

56 SEZNAM SCHÉMAT Schéma č. 1: Dětství Schéma č. 2: První lásky a začátek se sexuálním ţivotem Schéma č. 3: Sexualita a erotické fantazie..36 Schéma č. 4: Problémy a komplikace při realizaci odlišné sexuality...37 Schéma č. 5: Reakce rodiny a přátel na odlišnou sexualitu Schéma č. 6: Ovlivnění pracovního ţivota v důsledku odlišné sexuality.. 42 Schéma č. 7: Specifické problémy v souvislosti s odlišnou sexualitou Schéma č. 8: Pomoc a podpora v souvislosti s odlišnou sexualitou Schéma č. 9: Způsoby usnadnění ţivota s odlišnou sexualitou... 49

57 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Nástroj sběru dat Příloha č. 2: Rorschachův test

58 Příloha č. 1: Nástroj sběru dat NÁSTROJ SBĚRU DAT Exhibicionismus a jeho sociální dopady Cíl: Analýza života exhibicionistů v kontextu společnosti Základní údaje Věk: Pohlaví: Zaměstnání: Sekce minulost 1. Dětství je pro každého z nás důležité, vyprávějte mi prosím o svém dětství. 2. První lásky jsou záležitostí, na níž se nezapomíná. Vyprávějte mi prosím o svých prvních láskách. 3. V průběhu dospívání si člověk postupně začíná uvědomovat zaměření své vlastní sexuality. Povídejte mi prosím, o období kdy jste začal/a vnímat, že Vaše sexualita je poněkud odlišná než ta většinová. Sekce realizace sexuality 4. Lidská sexualita má velké množství rozličných podob. Povídejte mi prosím o své sexualitě a erotických fantaziích. 5. Erotické sny a masturbační fantazie jsou velmi intimním tématem, přesto se týkají každého z nás. Vyprávějte mi prosím o svých erotických snech a masturbačních fantaziích. 6. Realizace sexuality, která není zaměřená na běžný sexuální objekt či aktivitu, s sebou přináší většinou problémy nebo komplikace. Povídejte mi prosím, o problémech nebo komplikacích, s nimiž jste se setkal/a v průběhu svého života Vy. Sekce sociální dopady 7. Sexualita a její realizace může mít dopady na další oblasti života. Vyprávějte mi prosím, o tom jakým způsobem Vaše odlišná sexualita ovlivnila Váš osobní a rodinný život? 8. Velmi důležitou oblastí lidského života je také zaměstnání. Vyprávějte mi prosím, o tom jakým způsobem Vaše odlišná sexualita ovlivnila Váš pracovní život? 9. Další významnou oblastí života je společenský život. Vyprávějte mi prosím, o tom jakým způsobem Vaše odlišná sexualita ovlivnila Váš společenský život? 10. Odlišná sexualita může vést ke vzniku specifických problémů, s nimiž se člověk musí následně vypořádat. Povídejte mi prosím o problémech, které jste musel/a v souvislosti se svou odlišnou sexualitou řešit Sekce pomoc a podpora 11. Vyrovnat se s odlišným sexuálním zaměřením je velmi obtížné. Povídejte mi prosím, o tom co Vám v této oblasti ve Vašem životě pomohlo nejvíce?

59 12. V současné době jsou již k dispozici různé úrovně a formy pomoci, ale ne vždy ve vyhovující podobě, kvalitě nebo dosažitelnosti. Povídejte mi prosím, jakým způsobem by bylo možné usnadnit život s odlišnou podobou sexuality? (služby, odborníci, veřejnost.)

60 Příloha č. 2: Rorschachův test Zdroj: Wikipedia, 2016