SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ: OKRUHY OTÁZEK Státní závěrečná zkouška bakalářská

Transkript

1 SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ: OKRUHY OTÁZEK Státní závěrečná zkouška bakalářská (otázky jsou platné od ledna 2013) I. Základy pedagogiky a sociální pedagogiky 1. Předmět pedagogiky. Systém pedagogických věd. Charakteristika základních a aplikovaných pedagogických disciplín. Hraniční pedagogické disciplíny. Vztah pedagogiky k jiným vědám. 2. Sociální pedagogika jako vědní disciplína, její vztah k příbuzným a participujícím oborům. Pojetí a paradigmata sociální pedagogiky. 3. Charakteristika etap vývoje sociální pedagogiky v Evropě a vybraných evropských zemích (polská sociální pedagogika, česko-slovenská sociální pedagogika, německá sociální pedagogika). 4. Speciální pedagogika, její předmět, členění speciálně pedagogických disciplín. 5. Pedagogika volného času, pojetí a funkce volného času, aktivity ve volném čase. Koncepce výchovy ve volném čase (výchova zážitkem, animací). 6. Environmentální výchova: vymezení disciplíny a jejího předmětu, současné směry v environmentální výchově. Institucionální základna a realizace environmentální výchovy v ČR, státní politika EVVO. 7. Bio-psychický vývoj člověka (dispozice člověka, vliv prostředí na jedince). Vývojová a biodromální psychologie. Životní situace a životní dráha jako základní teoretický koncept sociální pedagogiky. 8. Prostředí a výchova. Vzájemný vztah prostředí a výchovy. Charakteristika jednotlivých přístupů: pedagogika zdůrazňující vliv prostředí, pedagogický optimismus, pesimismus, fatalismus. 9. Přirozená prostředí výchovy. Klasifikace a typologie prostředí, charakteristika a funkce přirozených prostředí výchovy. 10. Sociologie výchovy a sociologické interpretace výchovy (konsensuální, konfliktní, interpretativní, teorie středního dosahu ve výchově a ve vzdělávání). 1

2 11. Role vzdělání v procesu sociální stratifikace a sociální mobility. Teorie kulturního kapitálu, teorie řečového deficitu a další teorie. 12. Proces učení. Druhy učení (např. operantní učení, učení se řešením problémů, sociální učení, zkušenostně reflektivní učení). 13. Přístupy k definování výchovy. Cíle a obsah výchovy (základní charakteristika těchto kategorií). Způsoby stanovování cílů výchovy v pedagogice. Příklady cílů výchovy: obecné specifické, teoretické praktické, adaptační anticipační, materiální formální apod. Složky výchovy. 14. Principy, metody a formy výchovy (základní charakteristika těchto kategorií). Klasifikace metod a forem výchovy. Činitelé výchovy a vzdělávání. Subjekt a objekt výchovy a jejich vztah. 15. Koncept celoživotního učení. Formální a neformální vzdělávání, informální učení. 16. Vzdělávání dospělých. Současný stav a vývoj, základní dokumenty České republiky a Evropské unie. Kritéria kvality vzdělávání dospělých. 17. Rozvoj lidských zdrojů. Lidské zdroje v organizaci, podnikové vzdělávání. Učení pro pracoviště (workplace learning). 18. Pedagogické teorie. Základní charakteristika, součásti pedagogické teorie, klasifikace, význam. Význam pedagogických teorií. Vztahy pedagogické teorie a pedagogické praxe. 19. Sociokognitivní a kognitivně psychologické teorie základní charakteristika a členění, hlavní představitelé, význam. 20. Spiritualistické a personalistické teorie základní charakteristika a členění, hlavní představitelé, význam. 21. Sociální teorie základní charakteristika a členění, hlavní představitelé, význam. 22. Vzdělávací soustava v ČR. Školská soustava základní charakteristika. Systém výchovných institucí a jejich zaměření, funkce. 23. Systém speciálního vzdělávání v ČR a instituce, které speciální vzdělávání zajišťují. Formy speciálního vzdělávání (integrace, inkluze, speciální školy ). Legislativa vztahující se ke speciálnímu vzdělávání v ČR. 2

3 II. Poradenství a sociální práce 1. Poradenské teorie a školy, jejich klasifikace a základní charakteristika. Aplikace teorií v poradenské práci. 2. Behaviorální, kognitivně behaviorální teorie v poradenství. 3. Humanistické teorie a systémové přístupy v poradenství. 4. Modely poradenské práce v historické perspektivě (poradenství jako orientace, vedení a péče, podpora růstu, poradenství jako prevence, diagnostické poradenství, výchovné poradenství, vývojová koncepce poradenství aj.). 5. Teorie profesní volby (Parsonsova teorie rysu a faktoru, Hollandova teorie), teorie kariérového vývoje (Ginsbergova teorie a Superova teorie) a jejich aplikace ve službách profesního poradenství. 6. Poradenský proces, jeho fáze, podmínky. Výběr metod a forem práce. Dokumentace jako zdroj informací o klientovi, práce s dokumentací. 7. Komunikace v poradenském procesu. Vztah poradce a klienta, role poradce v poradenském procesu. Poradenský rozhovor. 8. Charakteristika a typologie sociálních skupin, dynamika skupin. Skupinové poradenství (terapeutické skupiny, encouterové skupiny, svépomocné skupiny aj.). 9. Systémy poradenských služeb v ČR (s akcentem na popis služeb v gesci jednotlivých ministerstev). Trendy v koncipování a hodnocení poradenských služeb. 10. Charakteristika sociálních služeb v ČR (typologie, legislativní vymezení, financování, plánování, kultura služeb, hodnocení sociálních služeb). 11. Klient v sociální práci, charakteristika základních typů klientů a specifika práce s vybranými typy klientů. 12. Individuální práce s klientem v sociální práci, vztah klient a sociální pracovník/poradce, navazování kontaktu s klientem, zpětná vazba. 13. Problém normality osobnosti. Pojetí a kritéria normality (norma, zdraví, nemoc). Charakteristika vybraných teorií sociálních deviací (teorie anomie, teorie kultur a subkultur, teorie sociální kontroly, etiketizační teorie a další). 3

4 14. Speciální vzdělávací potřeby a podpora dětí a dospělých se zdravotním znevýhodněním a postižením (kritéria pro volbu formy speciálního vzdělávání, poradenská podpora, sociální péče, přístupy využívané při podpoře osob se zdravotním postižením). 15. Charakteristika sociálně patologických jevů a prevence sociálně patologických jevů v různých sociálních prostředích. 16. Komunitní sociální práce, její cíl, organizace, úrovně komunitní práce. 17. Sociální a pedagogická komunikace (vymezení pojmů). Komunikace jako proces (obsahová a vztahová rovina). Verbální a neverbální komunikace v práci pedagoga. 18. Motivační faktory, význam motivace pro učení, možnosti podpory u nedostatečně motivovaného jedince. 19. Charakteristika a východiska sociální práce. Současné pojetí sociální práce, tzv. trojí pojetí sociální práce. 20. Cíle, funkce a nástroje sociální politiky. Aktéři sociální politiky. Základní charakteristika principů sociální politiky. Příklady jejich aplikací. 21. Profese sociálního pedagoga a profese poradce (vzdělávání, kompetence, etika profese, uplatnění na trhu práce). 22. Současné proměny rodiny a rodičovství. Rodinná politika v ČR. Funkce rodiny z hlediska individuálního a společenského. 23. Systém náhradní rodinné péče, instituce náhradní rodinné výchovy. Příprava na náhradní rodičovství. 4

5 III. Metodologie pedagogických věd a pedagogická diagnostika 1. Model empirické vědy. Fáze empirického výzkumu. Hypotézy, verifikace a falzifikace. Operacionalizace. Měření, validita, reliabilita. 2. Reprezentativní výzkumy. Měření a zobecnění. Silné a slabé stránky reprezentativních výzkumů. 3. Experimentální výzkumný design. Kontrola podmínek experimentu. Akční výzkum jako angažovaný experimentální přístup v konkrétním kontextu. 4. Případová studie jako výzkumný design. Jedinečnost jako objekt zájmu. Holistický hloubkový přístup. Silné a slabé stránky případové studie. 5. Testování a hodnocení. Výkon jako objekt měření. Měření dosažených výsledků a měření potenciálu. 6. Dotazování: možnosti a omezení využití dotazníku a interview v pedagogickém výzkumu, specifika administrace výzkumného nástroje, zásady formulace a výběru položek dotazníku/interview, typy položek, struktura dotazníku/interview. 7. Zkoumání postojů: metody a techniky, jejich charakteristika, využití v pedagogickém výzkumu, zásady tvorby výzkumných nástrojů, zpracování a interpretace dat. 8. Zkoumání sociální a pedagogické interakce: metody a techniky, jejich charakteristika, využití v pedagogickém výzkumu, zásady tvorby výzkumných nástrojů, zpracování a interpretace dat. 9. Obsahová analýza: charakteristika techniky, možnosti využití, specifika výběru vzorku a tvorby aparátu záznamových jednotek, analýza a interpretace dat získaných obsahovou analýzou. 10. Didaktické testy. Konstrukce didaktického testu, využití didaktického testu v pedagogickém výzkumu a školní praxi. 11. Historický výzkum v sociální pedagogice. Etapy historikovy výzkumné práce a metody historického výzkumu. Instituce uchovávající pramenný materiál. 12. Psychologický, demografický a sociologický výzkum: předmět, metody a možnosti jejich využití v pedagogice. 13. Pedagogická diagnostika, její cíl, obsah, přístupy (edukometrický, kazuistický). Diagnózy v pedagogice. 5

6 14. Diagnostický rozhovor, jeho okolnosti, doporučení pro vedení diagnostického rozhovoru, diagnostické metody doplňující diagnostický rozhovor. 15. Pozorování jako jedna z diagnostických metod (cíl a typy pozorování, příprava pozorování, rizika zkreslení diagnostických údajů). 16. Diagnostika interindividuálních a skupinových vztahů: metody a techniky, zásady pro jejich využívání a interpretaci dat. 17. Způsobilost dítěte k povinné školní docházce, diagnostika školní zralosti a školní úspěšnosti. Limity diagnostikování v práci pedagoga. 18. Diagnostika vývojových poruch učení a poruch chování. Možnosti spolupráce s psychology a speciálními pedagogy. 6