Masarykova univerzita. Filozofická fakulta Dějiny umění

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Dějiny umění Ludmila Haasová BRNĚNSKÝM KURÁTOREM V 80. LETECH. AJKA GÁLOVÁ Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D. 2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce, doc. PhDr. Aleně Pomajzlové, Ph.D. za trpělivost a důležité podměty, které byly velkým přínosem pro moji práci. Mé poděkování patří i PhDr. Jitce Pernesové, která mi laskavě věnovala svůj čas a svěřila mi v rozhovorech své názory a poskytla cenné materiály. Na závěr děkuji PhDr. Janě Svobodové a Mgr. Šárce Hornochové.

4 Obsah 1. Úvod 6 2. Role kurátora včera a dnes Obecné vymezení pojmu kurátor Herald Szeeman Kurátor optikou dneška 8 3. Úvod do české výtvarné scény 80. let Generace 70. let Konfrontace Postmoderní umění Brněnská osmdesátá Nástup nové generace Absolventi pajdáku Hospodský život Kamenka Jiří Valoch Galerie Na bidýlku. Ateliér Tomešova Galerie drogerie Zlevněné zboží Ostatní galerie Ajka Gálová Čas Ajky Gálové Dramaturgie Galerie mladých za vedení Aleny Gálové Historie Galerie mladých Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program

5 6.8 Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program Výstavní program Závěr Zdroje Obrazová příloha 54 5

6 1. ÚVOD Alena Gálová, které nikdo neřekl jinak než Ajka, se zasloužila v tehdejších 80. letech svázaných komunistickým režimem o mnohdy nemyslitelné výstavy autorů, kteří nebyli poplatní režimu a kteří by bez ní neměli jinou možnost veřejně prezentovat své dílo. S maximální energií a obrovským entusiasmem se věnovala hlavně těm tzv. neprofesionálním umělcům, vzešlých z řad absolventů Pedagogické fakulty nebo Střední uměleckoprůmyslové školy. Předkládaná bakalářská diplomová práce si primárně klade za cíl připomenutí osobnosti Ajky Gálové a její kurátorské činnosti v brněnské Galerii mladých od roku 1981 do října 1993, kdy předčasně zemřela při své cestě po Itálii. V práci je kladen důraz na zmapování a zkompletování výstav a doprovodných programů, na jejichž realizaci se podílela a jejich kontextu v rámci lokální brněnské scény. Pro mnohé umělce, kteří na Ajku nyní s odstupem času vzpomínají, byla právě ona ztělesněním kurátora v jeho pravém slova smyslu. Abychom lépe porozuměli samotnému pojmu kurátor, práce se okrajově zaměřuje i na otázku historie kurátorství a jeho současnou podobu a praxi. Pro nastínění situace v tehdejším Československu jsem vycházela kromě obecných historických pramenů, zejména z publikace Místa počinu, redigovanou Ondřejem Horákem. Dále se na základě interpretace teoretických statí Václava Bělohradského a manželů Ševčíkových pokusím přiblížit s důrazem na kulturní kontext postmoderní myšlení, jež bylo hlavním uměleckým jazykem tehdejší doby. V práci se omezuji pouze na interpretaci scény alternativní, která přirozeně koexistovala vedle proklamované scény oficiální. Vzhledem k měnícímu se politickému klimatu dostávali tito nezávislí umělci možnosti pro prezentaci i na zcela oficiálních místech. I když to kolikrát byly pouhé drobné ústupky z řad členů komise SČVU jako akt pro vylepšení své pokřivené reputace v očích veřejnosti., byl to významný krok, jež do Brna přivedl mnoho čerstvých absolventů akademie. Studiem české umělecké, potažmo brněnské scény v období 80. let se dlouhodobě zabývá v současnosti několik teoretiků. Ve svojí práci jsem vycházela především z textů Marcely Macharáčkové, Jiřího Valocha, Radka Horáčka a Barbory Klímové. 6

7 2. ROLE KURÁTORA VČERA A DNES V této kapitole nastíním význam pojmu kurátor, historii tohoto povolání s důrazem na vznik postu tzv. nezávislého kurátora. Na závěr se v krátkosti zamyslím nad současnou kurátorskou praxí v České republice a oblastí, kam se nyní ubírá. 2.1 Obecné vymezení pojmu kurátor Vznik povolání kurátora 1 můžeme spojovat se zakládáním muzeí na přelomu 18. a 19. století. Funkce tehdejšího muzea byla zejména edukační a vycházela z koncepce tzv. kabinetů kuriozit. 2 Kurátor se podílel hlavně na opatrovnictví a klasifikaci uměleckých děl, zastával i funkci konzervátora a vyškoleného znalce. Až do počátku 20. století byla muzea zcela autonomní bez jakéhokoliv vnějšího a vnitřního vlivu na jejich provoz, sloužila studentům univerzity a jediným požadavkem bylo, aby sbírky rozšiřovala a poukazovala tak na bohatství a moc panovníka a jeho postavení ve světě. Ve 20. a 30. letech se začalo na výstavní instituce nahlížet diametrálně jinak. Ke změně částečně přispěly i myšlenky německého teoretika Wilhelma von Bodeho, který zásadním způsobem přetransformoval koncept muzejního vystavování v Německu, jež převzaly posléze i další zahraniční instituce. Umělecká díla již nebyla bezmyšlenkovitě skládaná vedle sebe, ale objevila se v určitém kontextu a pokoušela se v divákovi vzbudit něco jiného než jen pouhý úžas. Se vznikem avantgardních hnutí vznikaly i specifičtější prostory pro prezentaci a začalo se uvažovat o funkci uměleckého díla a zejména o procesu interaktivity a recepce. Funkce kurátora se pomalu začala formovat do současné podoby. 2.2 Herald Szeeman Pro pochopení současné kurátorské činnosti je nejdůležitější období přelomu 60. a 70. let minulého století. Výstavní instituce sklízely četnou kritiku za svůj přístup k tvorbě a produkci umění a v návaznosti na to se postupně formuje post kurátora nezávislého. Vztah mezi umělcem a kurátorem již není nadále vepsán do binární opozice prvotní tvorby a druhotného výběru. Pokud byl kurátor dříve pouhým prostředníkem mezi umělcem a veřejností, nyní se stává nezávislým tvůrcem výstavy. 3 Prvním průkopníkem v této oblasti byl švýcarský kurátor Herald Szeeman.Szeemann začínal jako archeolog a novinář. Ve svých osmnácti letech založil s kamarády kabaret, jeden z nich byl hudebník, druzí dva byli herci. Okolo roku 1955 mě však intriky a žárlivost otrávily natolik, že jsem se stále více odkláněl od týmové práce, až jsem nakonec všechno dělal sám vznikla one-man show, která odrážela mé ambice v realizaci Gesamtkunstwerku. 4 Zpočátku chtěl být malířem, ale po zhlédnutí výstavy Fernanda Légera v Bernské 1 z lat. curare - starat se o něco/někoho 2 Kabinety kuriozit se objevují v 16. století v Itálii v souvislosti se vzrůstající vzdělaností a šlechtou, která se začíná zajímat o umění. Kabinetní sbírky byly většinou specificky zaměřeny (např. sbírky přírodovědné, numismatické, grafické atp.). Předměty, které obsahovaly, se dělily na artificilia (zvláštní umělecké předměty z drahých, exotických materiálů) a naturalia (přírodniny - schránky mořských živočichů, kokosové ořechy aj.). Na našem území byla nejznámější sbírka Rudolfa II., která byla ve své době největší na světě, čítala takové množství předmětů, že její cena byla již tehdy odhadována na miliardu.) 3 CÍSAŘ, Karel In David Korecký (ed.) Médium kurátor: Role kurátora v současném českém umění. Praha: Agite/Fra, s OBRIST, Hans Ulrich. Stručná historie kurátorství. Curych: JRP/Ringier, s

8 Kunsthalle seznal, že nikdy nebude tak dobrý. Roku 1961 zde nastoupil do funkce ředitele. Szeemann v Kunsthalle provedl řadu změn. Nebyla zde stálá sbírka, a tak byl nucen vycházet s minimem prostředků a zároveň být konkurenceschopný. Místo katalogu vydával noviny a z výstavních prostor učinil příležitost pro vyjádření hudebníků, filmařů. Své první představení ve Švýcarsku zde sehrála divadelní společnost The Living Theater. Považoval za nezbytný co největší kontakt s umělci i ostatními kurátory. Od samého začátku jsem považoval za základ svého sebevzdělávání setkání s umělci a návštěvy důležitých výstav nikdy jsem se moc nezajímal o formální historii umění. Léta strávená ve funkci ředitele přinesla Szeemannovi obrovskou prestiž, to mu umožnilo uspořádat roku 1969 přelomovou výstavu v dějinách kurátorství When attitudes became form, která pracovala s transformací samotných výstavních prostor. Vláda, městská rada a komise současných umělců vyjádřila k výstavě negativní postoj. Nevyvodila ze situace personální kroky, ale omezila tvůrčí nezávislost. Za těchto okolností Szemann podává rezignaci a stává se kurátorem na volné noze. Tuto etapu transformace v českém prostředí, které bylo izolované od západu, nejvýstižněji reflektují manželé Ševčíkovi ve své eseji Výstava jako nonverbální komunikace. Ačkoli by se dalo očekávat, že situace v 80. letech na české výtvarné scéně vyvíjela zpátečnicky od scény světové, není tomu zcela tak. V domácích poměrech jsme neměli jinou možnost, než sáhnout po modelu krátkých efemérních, několikahodinových výstav v alternativních prostorech a nespecifických místech (např. pole či byt) nebo k parazitnímu využití oficiálních prostor. ( ) I v tomto omezeném rámci se dala praktikovat kurátorská činnost, který vypadala v mnoha ohledech jako zrcadlový obraz západních modelů, i když s jinými strategickými záměry a jiným obsahem. (...) Ze západního umění známé a dnes už čítankové příklady nezávislé kurátorské práce, personifikované např. Heraldem Szeemanem, byly v našich kulturně-politických podmínkách 70. a 80. let jaksi samy rozhodnuty také ve prospěch neinstitucionální cesty, ale z naprosto odlišných důvodů. 5 Chtěla bych zde zmínit dva příklady, které dokládají skvělou kurátorskou a uměleckou kreativitu tehdejší normalizační doby projekt Malostranské dvorky, který vznikl pod patronací Divadla v Nerudovce v 80. letech a tzv. Konfrontace, do jejíž organizace se zapojili i samotní studenti akademie. 2.3 Kurátor optikou dneška V současném provozu je bohužel nevyhnutelné, aby byla výstavní činnost jakkoli oproštěna od politického vlivu. Tendence jsou takové, aby se dotace na kulturu snižovaly rok od roku více. Instituce se tak musí na úkor vlastního vkusu upírat častěji k pořádání komerčních programů. Ministerstvo kultury, zastupitelé města chtějí přetransformovat kulturní činnost na výdělečnější, neuvědomují si však, že snižováním dotací je akorát ještě více destruují na úkor vkusu a uměleckého přínosu. Na kurátora se nemůžeme tedy dívat již jen jako na kreativce, zprostředkovatele a kritika, ale i jako na manažera, který musí být schopný do instituce přilákat potencionální sponzory. S nástupem kapitalismu se rozmohlo i zakládání soukromých galerií, které se snaží kulturní dění více oživit. Pro instituce tohoto typu je příznačný progresivní styl vedení, hledání nových talentů a nákup jejich děl. Pracují s konkrétními nezávislými kurátory, kteří pro ně připravují výstavu přímo na tělo. Vzhledem k je- 5 ŠEVČÍKOVÁ, Jana; ŠEVČÍK, Jiří. Výstava je nonverbální komunikace In David Korecký (ed.) Médium kurátor: Role kurátora v současném českém umění. Praha: Agite/Fra, s

9 jich samostatnému financování, nezávislém na dotacích, využívají často provozovatelé prostory galerie i na jiné než výstavní účely. Tento přístup nelze chápat nikterak negativisticky, naopak je to ideální příležitost pro představení instituce jiným návštěvníkům, než je jejich primární cílová skupina. Pro kurátora by měla být jednoznačně výzvou právě návštěva takového nezainteresovaného laického návštěvníka. Co je v dnešní době vyčítáno současnému umění je právě jeho komplikovanost a nejasnost, která může působit na diváky arogantně a odrazovat od další návštěvy. Touto problematikou se zabývá podrobněji ve své eseji Kdo je to kurátor/ka? nezávislá kurátorka a kritička umění Martina Pachmanová. Kurátor by měl k divákovi přistupovat jako k samostatně uvažující bytosti a dávat mu najevo, že je pro něj partnerem, s nímž chce prostřednictvím umění komunikovat. Od diváka nelze očekávat, že bude vybaven detailními encyklopedickými znalostmi, že před návštěvou výstavy nastuduje dostupné materiály týkající se dané problematiky, tématu či umělce, nebo že bude mít dlouholetou zkušenost s vnímáním a interpretací současného umění. Úlohou kurátora je proto mimo jiné, aby divák na výstavě netápal, aby byl puzen k hledání významů a souvislostí a aby umění pochopil jako výzvu. 6 Abychom mohli v českém prostředí nahlížet nezaujatě na post kurátora, musíme mu dát vůbec čas dozrát. Bude respektovaným jako absolvent kurátorského oboru nebo jako člověk vyzrálý zkušenostmi? Kurátor by měl hlavně být takovou osobností, s kterou budou umělci rádi spolupracovat, respektovat jí, tak jako on je. 6 PACHMANOVÁ, Martina. Kdo je to kurátor/ka In David Korecký (ed.) Médium kurátor: Role kurátora v současném českém umění. Praha: Agite/Fra, s

10 3. ÚVOD DO ČESKÉ VÝTVARNÉ SCÉNY 80. LET Konec Pražského jara v lednu roku 1968, kdy vstup vojsk Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu na území Československa podepřel moc konzervativního křídla KSČ, znamenal pro ČSSR zastavení reforem a procesů, které měly vést k jeho politickému uvolnění a demokratizaci. 7 Zlatá šedesátá léta, jak dnes označujeme dobu, kdy panovala v zemi téměř úplná svoboda uměleckého vyjádření, skončila a vystřádalo jí období tzv. normalizace dlouhodobého procesu, který měl vytyčit mantinely projevům a myšlení československého obyvatelstva, normalizovat jeho chování a vyjadřování a to zejména v mimopracovních aktivitách 8. K tomu, aby mohl umělec v 70. letech oficálně tvořit a vystavovat v galerijních prostorách, musel být členem Svazu českých výtvarných umělců a prověřen kulturním výborem KSČ. Mnoho výtvarníků rezignovalo na vzniklou situaci a tuto možnost využilo, jiným se podařilo emigrovat za hranice a někteří se uzavřeli před světem do svých ateliérů. 3.1 Generace 70. let Právě poslední zmiňovaní v průběhu 70. let udržovali kontinuitu československého výtvarného umění. V kruhu zasvěcených vystavovali v prostorách svých ateliérů, v zapadlých hospodách nebo v chalupách a na venkově, ukrytí před dosahem StB. Proto se také jedním z hlavních výrazových prostředků alternativního umění normalizace stal landart. Za všechny projekty zmíním např. Přenesení kamenů (1971), nebo Spaní na stromě (1975) Milana Štembery. Pozornost si jistě zaslouží i aktivity klubu Mladí přátelé výtvarného umění přži Domu umění města Brna. Ústřední postavou tohoto okruhu byl Jiří Valoch, který na tyto aktivity navázal se skupinou Group m. Při jejich Snow day (1971) celý den proměňovali zasněžené prostředí pomocí lidských zásahů. Hlavním cílem akce byla vedle vizuální a sémanticky estetické intervence především aktivní kolektivní účast. 9 V roce 1977 je sepsána Charta 77, apelující na práva občanů, která jsou jim, ačkoli jsou přítomna v občanském zákoníku, reálně upírána. 10. Tato akce vyvolala vlnu prověrek a stíhání a také sepsání tzv. Anticharty, byl to jeden z prvních důležitých kroků k uvolnění totality. Na přelomu 70tých a 80tých let začal tlak státního aparátu na výtvarné umění lehce polevovat, umělci se navíc v jeho mechanizmech naučili za tu dobu hledat slabá místa. Osvojili si techniky Land artu, Body artu, později Site specific objektů, stále však v bezpečné vzdálenosti od zraku totalitního režimu. Nastupující generace pražských mladých autorů se však již dále nehodlala skrývat. Nebyl jim sympa- tický postup protestu pomocí zašifrovaných sdělení v tvorbě, prezentované pouze uvnitř komunity. Nemohli vystavovat oficiálně, začali tedy pronikat do pražského veřejného prostoru a využívali jeho aspekty jak v koncepcích výstav, tak i v dílech samotných. Za všechny uvedu asi nejvýznamější akci, pořádanou v roce 1981 v Praze Malostranské dvorky. Malostranskými dvorky došlo v českém výstavním umění ke změně. A to i přes celou řadu aktivit, 7 ČORNEJ Petr, POKORNÝ Jiří. In Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce, Praha: Práh, s PETŘÍČEK, Petr In Kmeny 0. Praha: Big Boss & Yinachi, s HORÁK, Ondřej (ed.). Místa počinu. Historie výstavních prostorů nás od 19. st. po současnost. Praha:Komunikační prostor Školská 28, Mezi první signatáře patří např. V. Patočka, V. Havel, J. Císařovský 10

11 prováděných ve veřejném prostoru od poloviny 60. let. Nebyla to jednorázová performance ani typická skupinová výstava. Došlo k poměrně masivnímu využití městského veřejného prostoru v přehlídce výtvarného umění. V jistém smyslu kombinace tradičních uměleckých přístupů v nově viděném prostoru starého města. Prostor fungoval ne jako kulisa ale partner umělecké aktivity Konfrontace Touha po zpětné vazbě ze strany výtvarníků vně lokálního okruhu uměleckých skupin a nezaujatého publika vyústila v akce, pořádané od roku 1984, pojmenované jako Konfrontace. Iniciátoři Jiří David a Stanislav Diviš si zpočátku kladli za hlavní cíl poměřit se se svými spolužáky, v průběhu následujících pěti let se však Konfrontace rozrostly do mnohem větších rozměrů a dalo by se říci, že byly posledním hřebíčkem do rakve dohasínajícího socialistického realismu. Poprvé se zde dostali do popředí nejmladší studenti AVU. První Konfontace, pořádané ještě soukromě v ateliéru Jiřího Davida se kromě dvou hlavních pořadatelů zůčastnili také J. Antoš, J. Bačkorský, R. Bobůrka, T. Císařovský, J. Kornatovský, M. Kotrba, M. Maitner, P. Nikl, O. Placht, J. Plieštik, J. Pluhař, Z. Prokop, A. Střížek, P. Vaněček, z Akademie výtvarných umění a P. Beneš, M. Cihlář, A. Najbrt, K. Trubáček z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. 12 Ve druhé konfrontaci v Grafické ulici v Praze se již výstava přesouvá do veřejného prostoru, v Grafické ulici v Praze společně vystavují mladí studenti na zdech činžovníh domů. Jiří David u obou akcí tehdy nejvíc oceňoval možnost pracovního dialogu, otevřenost a tvořivou atmosféru neukončenosti, kvalita děl byla v tuto chvíli na druhém místě. Hlavní bylo, podlě něj, že umění ztratilo strach skutečně vypovídat, bez spekulací s estetickými normami 13 Do roku 1987 se Konfrontace konaly ještě šestkrát, vždy na jiném místě a v jiném typu prostoru. Poslední z nich se zúčastnilo přes 100 lidí a daleko přesáhla lokální rozměr. Z uměleckého podloubí Konfrontací později vznikla skupina Tvrdohlaví. 3.3 Postmoderní umění Charakterizovat přesně a jasně postmoderní umění je obtížné právě proto, že se samo přesným a jasným definicím svojí podstatou záměrně vyhýbá. Jediný jasný přístup je pro něj nahlížet na věci pokud možno z co nejvíce úhlů, nic v něm není jednoznačné, absolutní. Nestaví se na odpor k předešlým uměleckým směrům, nýbrž je bez skrupulí vykrádá a převrací do jiných kontextů. Příčinu můžeme nalézt ve vysvětlení Jiřího a Jany Ševčíkových: Pochybnosti jsou pochopitelné, protože permanentní proměna, neustálé střídání a prolínání záměrně protikladných podob umění nám bere jistotu, že neztratíme rovnováhu a jednotu jasného programu, který jsme dosud potřebovali a moderní umění nám ho poskytovalo. Současná doba je charakteristická spíše rozptylem názorů, nedostatkem přesného nasměrování. Jedinou existující jednotou je pluralita názorů a nadbytek zdánlivě náhodných řešení. 14 Konec šedesátých let v západní Evropě, jakožto i na mnoha jiných místech ve světě, provázely vlny 11 HORÁK, Ondřej (ed.). Místa počinu. Historie výstavních prostorů u nás od 19. st. po současnost. Praha:Komunikační prostor Školská 28, POMAJZLOVÁ, Alena. Česká malba generace 80. let. Brno: MEDIAGATE spol. s.r.o., s Ibid. 14 ŠEVČÍK, JIří ŠEVČÍKOVÁ, Jana. Umění 80. let. In České umění /programy / kritické texty / dokumenty /. Praha: Academia, s

12 demonstrací, které kriticky otřásly názory lidí na právo a vládní jednání. Nejinak tomu bylo v Československu, kde iluzi o Sovětských osvoboditelích vystřídala tvrdá normalizace. Mimo skutečnost, že nebylo možné se svobodně vyjadřovat, společnost dráždilo také to, že nic nebylo možné provádět apoliticky, což se podle Václava Bělohradského také na postmoderním umění zákonitě projevilo. 15 Mladá generace autorů nechtěla jednotnost sdělení, chtěla se vyjadřovat co největším množstvím prostředků, tedy co možná nejsvobodněji. 15 BĚLOHRADSKÝ, Václav. Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností. In Mezi první a druhou moderností, (kat.výst.). Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, s

13 4. BRNĚNSKÁ OSMDESÁTÁ 16 Pomalu to začíná být nepřenosná zkušenost. Ačkoliv už tehdy bylo těžké popsat povlak, kterým byla potažená každá věc a každá činnost. Povlak byl všudepřítomný a samozřejmý, tudíž téměř nezbadatelný. Ani nám nepřišlo, že všechnu důležitost věcí adresuje na sebe. To povlak nesl význam; byli jsme experti na to, jestli je dneska slizký nebo obschlý, obtažený či volnější, neprodyšný anebo místně narušený. Povlak izoloval jednu věc od druhé, současně ovšem všechno spojoval a nic mu neuniklo. Vladimír Kokolia Status profesionálního umělce získávali v Československu v době normalizace pouze absolventi Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoké školy uměleckoprůmyslové tamtéž a Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě. Ti se zároveň automaticky stávali členy SČVU a byli jako vůbec jediní oprávněni k nákupu výtvarných potřeb. I takovéto překážky v tvorbě přichystala KSČ pro ty, jež se nechtěli podřídit jejich diktátu. V důsledku toho se snažila jakýmikoli prostředky zabránit k šíření špatné kultury a jedním z nich byl i tento zákaz nákupu ve specializovaných fondových prodejnách. Brněnská scéna 80. let nebyla pro svoji lokální úroveň příliš atraktivním místem, kam by se čerství absolventi prestižních uměleckých škol rádi vraceli. Všichni mladí měli hlavu plnou ideálů, ve vzduchu byly pomalu cítit blížící se změny a s němi i touha se výrazněji prosadit a zviditelnit, možná si začít uměním konečně i vydělávat. Nikdo se již nechtěl se svojí tvorbou skrývat v soukromí ateliérů a bytů, nová nastupující generace cítila víc než kdy jindy, jak je jim upíráno to, co bylo na druhé straně Železné opony naprostou samozřejmostí. Na jedné straně mladé umělce odrazovala uzavřenost Brněnské scény a zejména absence jakékoli reflexe ze strany pražské, či zahraniční scény. Na straně druhé je však lákala pospolitost tamní výtvarné komunity. Na začátku osmdesátých let jsem měl trvalé bydliště v Praze a do Brna se mi nijak nechtělo vracet. Hlavní město ve mně vzbuzovalo zdravý pud sebezáchovy, zato brněnské prostředí, kde se každý znal a víceméně přátelil s každým, hrozilo všeobecnou pohodou, v níž se posléze obrousí hrany, vyčichne původní vzdor. Obával jsem se, že se,obrním. ( ) Automaticky jsem si tehdy představoval, že místem, kde dojde k překročení kritického množství idejí a spuštění žádoucí řetězové reakce, prostě kde se objeví,duch sám, musí být jedině Praha. Že se jím pro nás v osmdesátých letech stalo obávané Brno, na tom mají věčnou zásluhu čtyři neuvěřitelné,baby neboli,čúzy, které se zde kosmickou souhrou okolností vyskytly. Ajka Gálová, dvě Jitky: Kučerová a Vitásková (dnes Pernesová), k tomu Lenka Zagotová. První tři činím zodpovědnými za segment výtvarného umění, Lenku za brněnskou alternativní rockovou scénu. Všechny dohromady za osmdesátá léta v Brně. Alespoň z mého pohledu, jak jinak. 17. To první, co mladé autory zajímá, je možnost vystavovat a představit se tak nejširší veřejnosti. Není 16 Pod tímto názvem vydalo v roce 2010 Muzeum města Brna ve spolupráci s TT klubem publikaci, jejíž editorkou byla PhDr. Marcela Macharáčková, jako zatím jedinou ucelenou publikaci, která mapuje tehdejší brněnskou výtvarnou scénu v 80. letech 17 KOKOLIA, Vladimír. Brněnská osmdesátá forever. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s

14 snad ani možné vyjmenovat všechny ty svazácké a závodní kluby, které začínajícím umělcům poskytují prostory k výstavám. K nim se řadila populární Galerie mladých v Radnické ulici, dvoreček U dobrého pastýře i nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Byla tu však i šance mnohem oficiálnější: Křížová chodba Nové radnice, pracovní sympozium na brněnské přehradě, Dům umění Nástup nové generace První příležitost veřejně se prezentovat dostali absolventi z AVU ve výše zmíněné Křížové chodbě Nové radnice a to vše díky organizátorkám Jitce Vitáskové a Jitce Kučerové. Výstava neměla žádné ústřední téma, bylo pouze na samotném autorovi, jaké dílo bude jejich rukopis a myšlenky nejlépe reprezentovat. Střetli se zde osobnosti napříč uměleckým spektrem výtvarných médií Pavel Luffer, Jiří Sobotka, Vladimír Kokolia, Vladimíra Sedláková, Zdenka Höhmová, Karel a Božena Rossí, Radomír Vavruša, Otmar Oliva, Milan Kolařík, Roman Wenzel, Miroslav Vochta, Radmila ChadimováPetr Veselý, Tomáš Ruller. V tomto konkrétním případě bylo přislíbeno, že nedojde k žádným cenzurním korekturám, nicméně Jitka Vitásková vzpomněla 19, že den před vernisáží se přeci jenom komise v čele se Zdeňkem Čubrdou ze SČVU rozhodla nechat odstranit dílo Otmara Olivy Olivův kříž. Oficiálně byl vyřazen pro pobouření svým religiózním charakterem. Pravý důvod však nespočíval v charakteru samotného uměleckého díla, nýbrž v tom, že byl Otmar Oliva, jako signatář a propagátor Charty 77 označen režimem jako kontrarevolucionář, za což byl byl posléze zatčen a vězněn. Díla, která naopak mohla vzbuzovat pobuřující reakce, jako např. písčitá skuptura od Tomáše Rullera, byla schválena bez jakýchkoli obstrukcí. Výstava absolventů AVU pořádaná následující rok taktéž v Křížové chodbě se již ale s takovou vstřícností nesetkala. Plakát od Vladimíra Kokolii byl skartován a vytištění katalogu, k němuž byla hotová maketa, nebylo povoleno. 20 ( Tato snaha upozornit na sebe nepřišla vniveč. Stala se,hozenou rukavicí, pro odbor místního hospodářství Národního výboru města Brna, který se právě snažil vyřešit problém, jak vhodně využít dřevní hmotu získanou vykácením stromů, které přestaly plnit svoji funkci. Odtud již nebylo daleko, aby vznikla další akce, která byla oficiálně nazvána,první brněnský plenér mladých výtvarníků 21. V Rakovecké zátoce brněnské přehrady byl 15. srpna plenér oficiálně zahájen. Jako pořadatelky na sebe opět upozornily Jitka Vitásková a fotografka Jitka Kučerová, mužský element byl potom zastoupen postavou Jaroslava Varadi, který byl sice v komisi SČVU ale zároveň podporoval alternativní scénu. Například dokázal členy komise na základě různých naučených rétorických fint přesvědčit o kvalitě děl, obsahujících mnohdy protirežimní odkazy a umožnil tak, aby byla vystavena. Stal se jakýmsi pomyslným spojníkem mezi oficiální a neoficiální scénou. Na konci víkendu bylo potom celkem dvanáct děl osazeno kolem břehu přehrady. Zatímco pražské Konfrontace si hledaly místo ve dvorcích, v soukromých ateliérech ( ) v Brně se podařily výstavy oficiální, a dokonce z Brněnského plenéru vznikla díla, kterájsou na 18 ZHOŘ, Igor. Nejen v Křížové chodbě. Rok , roč. 1, č soukromý rozhovor s Jitkou Vitáskovou (Pernesovou) uskutečněný v Domě umění města Brna dne 3. března MACHARÁČKOVÁ, Marcela,. Osmdesátá léta v Brně mají výstavu na Špilberku [online] [cit. 25. dubna 2014]. Dostupné z: < 21 Anonym. Historie Ročník 1983 [online] [cit. 3. dubna 2014]. Dostupné z: < > 14

15 svých místech dodnes. 22 Vedle absolventů pražské akademie se prosadili významně i absolventi pajdáku univerzity Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Masarykovy univerzity. Byli jimi Milan Magni, Luboš Jarcovják, Jan Sedláček či Josef Daněk Absolventi pajdáku Milan Magni, ač nijak výrazně malířsky nevynikal, byl jedním z mála, který se snažil rozvířit tehdejší atmosféru pestrou škálou recesistických akcí. Jednou z nich byl i smyšlený umělecký směr fake art, který vycházel z filozofie polské umělecké skupiny Nowi dziki, jejichž heslem bylo: Nevadí, že všechno už bylo, ale my jsme to ještě nedělali.. V manifestu vybízel umělce k prvoplánovému šíření padělků, falešných a prázdných děl. Na České v galerii Studánka uspořádal jednu takovou výstavu s nepovedenými tisky. Ohlas to mělo velký, taky to byly báječný tisky zelenomodrých monochromních ploch; kde síto nedolehlo na plochu, tam se objevovaly zajímavé minimalistické změny, bylo to lesklé, na křídě a vypadalo to fakt exkluzivně. Valocha to oslovilo, stejně jako idea fake artu, a myslím, že o tom dokonce něco napsal, použil v té souvislosti termín makarónská grafika, a to jsem řičel rozkoší, to trefil. 23 Spolu s duem dalších známých brněnských recesistů Sedláčkem a Daňkem vydal několik záměrně nesrozumitelných esejí. Poprvé se toto trio v galerijním prostoru představilo Na bidýlku u Karla Tutsche. Pamatuji si, jak z nás byl Karel nervózní, vůbec chudák netušil, že my z toho jeho neurotického zdůrazňování, jaká je to pocta, že tam vůbec můžeme vystavovat, máme prdel. Taky při instalaci prudil, abychom mu tu jeho pidigalerii hřebíky nerozbourali. Jak se k tomu stavíme, jsme mu názorně předvedli na vernisáži: sundali jsme si kalhoty a v pozoru jsme poslouchali z chraplavého gramofonu kultovní nahrávku Ferdy mravence. 24 Magni neměl nikdy potřebu si hrát na protirežimového aktivistu. Jeho bohémská povaha a zpětné pozitivní reakce pravidelných návštěvníků těchto akcí, ho v tom jen podporovali. Dalším z nepřehlédnutelných a nezapomenutelných autorů byl Marian Palla performer, hudebník, literát, barman, detektiv, kovboj, kumpán. 25 Hlavní iniciátor nejrůznějších recesí, happeningů, koncertů byl právě tento všestranný umělec, původem z Košic. Zakládající člen skupiny Měkkohlavých s sebou strhnul do pořádání večírků později i Milana Magniho, Petra Kvíčalu a roku 1988 založili skupinu Florian. No, vymysleli jsme to s Marianem. Chvíli jsme blbli sami, a pak přibrali Kvíčalu. Marian byl tehdy hyperaktivní, scházeli jsme se u něho v ateliéru v Rousínově, což byla vlastně velká místnost, bývalá automechanická dílna. Byla tam spousta harampádí a něco jsme chtěli dělat. Teď to zní jako zrození rockové legendy, že? Ale ono je to vždycky stejný, nebo podobný, prostě se lidi sejdou a co teď? Jednou jsem mlátil klackem do sudu, znělo to dobře, na tom sudu byl nápis FLORIAN (protože s ním jezdil Marianův tchán příjmením Florian do palírny, tak si ho popsal, aby mu nezaměnili mač) a hned byl název skupiny. Pak jsme ten večer seděli a něho doma, popíjeli, nic jsme už lepšího nevymysleli, já jsem padl znaven na lože a vidím, nade mnou visí (Pallův) obraz, takový jakýsi chuchvalce modrý, pod 22 HORÁČEK, Radek. Cesty z Křížové chodby. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s MAGNI, Milan. Osmdesátá léta v Brně, aneb malý osobní exkurz do minulosti. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s Ibid. 25 KLÍMOVÁ, Barbora. Navzájem. Umělci a společenství na Moravě let 20. století. Brno: tranzit.cz a Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, s

16 nimi text:,všude se válela mlha a skot, a já z neschopnosti přijít s nějakým originálním názvem, jsem navrhl:,co kdybychom se jmenovali mlha a skot Florian. Jo jo, je to makačka, založit kapelu. Ale znělo to moc dobře, i na plakátech, pozvánkách atd. to vypadalo, to je nejdůležitější, štěpnej název, pak si už na koncertě můžeš třeba stříhat nehty. A lidi šílej! 26 Takto vzpomíná Milan Magni na zrod tehdejší legendární skupiny, jejíž produkce spočívala z předem připravené performance za použití roztodivných předmětů, hudebních nástrojů, dokonce i živočichů. V knize Dýchat s ptáky popisuje Václav Cílek jednu takovou předvánoční akci: DÝCHAT RYBAMI. Marian Palla vzpomíná, že koncerty experimentální skupiny Florian se odehrávaly tak, že muzikanti si cestou na koncert našli nějaké nástroje. Jednou před Vánocemi to byl živý kapr. Hráč na rybu Milan Magni po chvíli pokusů přišel na to, že nejlepší sound má kapr mrskající se po dřevěné podlaze pódia a snímaný citlivým mikrofonem. Připadalo mu to však vůči kaprovi nefér, takže ve chvílích, kdy byl kapr mimo vodu, měl Milan naopak hlavu ponořenou v kbelíku, aby vztah nástroje a hudebníka byl symetrický. 27 Tito autoři byli jedni z nejvýznamnějších brněnských představitelů nastupujících konceptualistických tendencí a postmoderního myšlení. Celá kultura těchto recesistických akcí a setkávání se v restauračních zařízeních by neměla umělce nikterak dehonestovat. Bylo to logické vyústění policejních zákazů tehdejšího režimu na mladé lidi. 4.3 Hospodský život V tom bitém městě, prošpikovaném v tehdejší socialistické republice nejdokonalejší sítí policejních kamer, zároveň pulzoval život. Protože ten, jak známo, si cestičku vždycky najde. Intelektuální i společenský život se totiž skutečně odehrával ponejvíce v hospodách, kde také jinde, když volné shromažďování bylo režimu značně podezřelé a všechny hloučky nad tři osoby toužil mít pod setrvalou kontrolou. 28 Všichni, co něco znamenali, se scházeli v sekt baru Venuše, zvaný Venágl (dnešní pivnice Pegas na Jakubské ulici). Seděli jsme ve výloze vlasatí a vousatí jako reklama na umělce.,dýmili jsme na sebe a řvali si do uší, abychom se překřičeli ( ) Po jedenácté se výloha zatáhla těžkým zlatým závěsem na znamení, že je obsazeno a vřava mohla pokračovat dál až do druhé zavírací hodiny, kterou měla Venuše nejdelší v Brně, píše publicista Antonín Hošťálek ve své knize Vzpomínky na Brno. 29 Ikonou Venuše se stal výtvarník Jan Zuziak, který vysedával ve Venuši, dá se říci, od rána do večera, jeho každodenní přítomnost v tomto podniku mu zařídila například i pravidelnou donášku pošty. Venuše byla jednoznačně fenomén. Pamětníci dodnes vzpomínají na příhody s opilým šatnářem, který rozdával kabáty ne ani tak podle čísel, ale podle toho, jak mu padly do ruky. U malých stolečků se tísnili vedle sebe dělníci, studenti z průmyslovek i herci a moderátoři z blízké televize, výtvarník Dušan Ždímal u sklenky vína našel i svoji budoucí manželku, místní krasavici Táňu. Interiér na konci šedesátých let měl na starost syn Bohuslava Fuchse, Kamil. Bývalá servírka Mary, zvaná Vzducholoď vzpomíná: Oba Fuchsové k nám natáhli další známé z bohémských a uměleckých kruhů. Moc se jim 26 MACHARÁČKOVÁ, Marcela (ed). Milan Magni. (kat. výst.), Brno, s Ibid., s SOUKUPOVÁ Jana. Štatl za Husáka. Brno: Host, s Ibid., s

17 u nás líbilo. 30 Jitka Vitásková se mi v našem v soukromém rozhovoru svěřila, že vysedávání bylo nedílnou součástí brněnského uměleckého života. Bylo důležité jak pro předávání názorů, zkušeností a informací o proběhlých a chystajících akcích tak i z hlediska integrace. Mimo Venuši, kterou jsem zmínila výše, se takováto setkání pořádala přes den v kavárně Neptun na náměstí Družby národů (dnešní Dominikánské náměstí). Scházeli se zde hudebníci a divadelníci společně s výtvarníky a galeristy. V se zavíralo, a pak se tradičně pokračovalo k Venuši nebo k Vočkům. 4.4 Kamenka Dodnes proslulá a fungující bohémská čtvrť v Kamenné kolonii na svahu Červeného kopce, byla vybudovaná v opuštěném dole ve 30. letech minulého století, bydleli zde převážně chudí dělníci, kteří si příbytky budovali svépomocí, materiál sháněli porůznu, kde se dalo, například i v nedaleké cihelně. Takže můj ateliér je třeba postavený z velmi kvalitních cihel, ze kterých se stavěli komíny, usmívá se jeden ze zdejších prvních novousedlíků, sochař Vladimír Matoušek. Do Kamenky se nastěhoval v roce 1979, kdy tu už s novým osídlením začali muzikant Ivan Smýkal, manželé Jan a Jiřina Lacinovi, zlatník Igor Heinl, stolař Petr Čapek, herci Luba Sonková, Aleš Jarý s manželkou, nebo výtvarník Pavel Medek. 31 V sedmdesátých letech po smrti původních obyvatel začali brněnští umělci domky na kopci skupovat ve velkém. Díky jejich nízkým pořizovacím nákladům si je mohli dovolit i čerství absolventi nebo mladé páry. Jeden takový vyšel zhruba na 22 tisíc korun. Kamenka získávala více na věhlase, už to nebyla chudinská čtvrť, ale místo, kde se scházela brněnská inteligence, výtvarníci, hudebníci a divadelníci. Kamenka proslula jako místo nekončících večírků, happeningů, pořádali se zde výstavy v čele s výtvarníkem Laco Garajem a fotografem Rostislavem Čuříkem. Bylo to velmi romantické, jako kombinace Karlova mostu s newyorskou neoxpresionistickou scénou, 32 vzpomíná Vladimír Kokolia. Terezie Petišková dodává: Vernisáže na Kamence byly velmi temperamentní, bohémské, neoxpresionistické malby Laca Garaje a fotografie od Rostislava Čuříka byly, alespoň jak si to pamatuji, plné rockové, drzé, otevřené a taky trochu temné atmosféry. Vznikalo zde velké množství bizarních, pozoruhodných objektů, k nimž se nepřistupovalo jako k artefaktům, které by se měly zachovat nebo snad nedej bože prodávat. K dílům, která v tomto okruhu vznikala, patřila trochu i povrchnost nebo snad záměrná ledabylost. 30 Ibid., s SOUKUPOVÁ Jana. Štatl za Husáka. Brno: Host, s KOKOLIA, Vladimír. Brněnská osmdesátá forever. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s

18 4.5 Jiří Valoch Všechny tyto výše zmíněné akce, jež formovaly brněnskou uměleckou scénu 80. let, by se neobešly bez zázemí kurátorů a teoretiků, kteří měli kontakty v komisích a s ním i spojený rozhodující vliv pro udělení souhlasu k realizaci výstavy. Nebýt jejich aktivity, daný umělec by neměl kolikrát ani příležitost se jakkoli veřejně prezentovat. Tento post však nebyl v tehdejší době nikterak zpopularizován, šlo spíše o pracovníky muzeology nebo kunsthistoriky, kteří měli vedle kurátorské činnosti na starost ještě sbírky a administrativu. Zde bych chtěla vyzdvihnout hlavně práci tehdejšího kurátora Domu umění města Brna Jiřího Valocha, nejvýznamější osobnosti Brněnské výtvarné scény celého období normalizace. Pro mne je J. Valoch především člověkem posedlým uměním. Člověk, který umění zasvětil vše. Který umění snídá, obědvá, večeří, za uměním putuje, s uměním spí, umění slouží, umění zaklíná a sní sny prosycené šedými čárkami tichého umění. Všichni víme, že bez Jiřího Valocha by nevypadlo nedávné a současné moravské umění tak, jak vypadá. A asi proto, že jeho osvětová až buditelská činnost je tak rozsáhlá a mnohotvárná, je jeho umělecký projev strohý a tichý. Až nejtišší (Milan Knížák 1988 v 1995) 33 Jiří Valoch působil jako teoretik a kritik umění, publicista, kurátor, sběratel a konceptuální umělec. Tvůrce vizuální a konceptuální poesie, fotografické poesie a fotografických konceptů, textových instalací a konceptuálních kreseb. 34 Vše spojuje dohromady naprostá oddanost a láska k umění. 35 Na jeho výstavy se tehdy pořádaly autobusové zájezdy. V šedivém období dokázal v Domě umění realizovat bezpočet kvalitních výstav Adrienu Šimotovou, Václava Boštíka, Zdeňka Sýkoru, Milana Knížáka. Měl neuvěřitelný rozhled a intuici na spolupráci s umělci. A vášnivě sbíral umění. V loňském roce vyšel katalog ke stejnojmenné výstavě Navzájem. Umělci a společenství na Moravě let 20. století, jehož autorkou a jednou z kurátorek byla Barbora Klímová 36 Po publikaci Čtyři tváře Jiřího Valocha se jedná o další studii, jež se snaží komplexněji zmapovat Valochovu tvorbu. Na základě dochovaných archivních materiálů, dobových recenzí a osobního kontaktu se pokusila jako vůbec první zkompletovat jeho tvorbu jak uměleckou, tak teoretickou/kurátorskou. Odkázána na neúplné záznamy, stopy i jejich absenci, a především na nekonečně se množící výpovědi a svědectví, jsem nakonec ale od záměru upustila. Autorka se rozhodla alespoň pro korespondenční metodu, kde oslovila okruh lidí, pro které sehrál Jiří Valoch důležitou životní roli. V duchu jeho tvorby požádala adresáty o napsání jednoho slova vystihující jejich vztah k Valochovi. Nakonec se povedlo nashromáždit okolo 150 slov, která byla podle očekávání rozporuplná, na jedné stránce zde byla cítit úcta a respekt k činnosti, kterou provozoval v nelehkém období policejního režimu, na straně druhé si vysloužil některá negativní hodnocení. Nejspíše právě pro jeho tehdejší značný vliv a úzkému zaměření nebo jeho údajné spolupráci se Státní bezpečností. Dále autorka dodává: Podobně jsem se oslovováním těch, kteří se účastnili nově se prosazujícího experimentálního umění v sedmdesátých a osmdesátých letech, snažila 33 LASOTOVÁ, Dagmar. Čtyři z tváří Jiřího Valocha. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, s HANZL, Jakub. Jiří Valoch [online] [cit. 23. března 2014]. Dostupné z: < index.php?id=1445 >. 35 KLÍMOVÁ, Barbora. Navzájem. Umělci a společenství na Moravě let 20. století. Brno: tranzit.cz a Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, s konceptuální umělkyně, laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své práci reflektuje téma historie, jakožto etapy, která neformuje kulturní vědomí, ale etapy, kterou vytváří konkrétní osobnosti a jejich činnost. Zaměřuje se hlavně na období druhé třetiny dvacátého století. 18

19 dopátrat Valochova kurátorského působení na různých místech po celém tehdejším Československu. Vzniklá mapa dokumentuje nakonec jen fragment rozsáhlejšího celku. 37 Studie se týká pouze jeho působení v tehdejším Československu. Není však tajemstvím, že Valoch vyjížděl propagovat umění i do zahraničí. Komplexnější studie Valochovy tvorby však stále čeká na další odborné zpracování. Jiří Valoch se narodil v roce 1946 v Brně. Již v době studií na gymnáziu se aktivně podílel na dění uměleckého života v Brně a to ve spolku Mladých přátel výtvarného umění při brněnském Domě umění. Tak jsem tam od počátku přinášel programy a pořady, které jsem považoval za zajímavé, včetně prvního a jediného oficiálního vystoupení Milana Knížáka a jeho skupiny Aktual, nebo jsem sám o něčem přednášel 38 Od roku 1972 po ukončení vysoké školy, kde studoval estetiku, bohemistiku a germanistiku, začal pro Dům umění oficiálně pracovat. Za působení ředitele Kroupy se mu podařilo zrealizovat výstavy takových zvučných jmen jako Vladimír Boudník, který byl i jeho velmi blízký přítel, (ostatně sám Jiří Valoch tvrdí s trochou nadsázky, že se přátelil jenom s těmi, kteří dělali dobré umění), a dále potom Karel Nepraš, Jan Steklík, Jiří Balcar a nespočet tematických skupinových výstav (Partituty, Nové výtvarné postupy, Grafická edice MPVU, ). Osudová se pro Valocha stala přehlídka Současné české kresby. V roce 1980 jsem měl pocit, že doba, během níž nebylo prezentováno soudobé české umění ve své skutečné rozmanitosti, už byla dostatečně dlouhá a že by bylo záhodno alespoň se pokusit o co nejšeřeji koncipovanou přehlídku. V médiu kresby se toho odehrávalo hodně a do výstavních sálů v celém přízemí Domu pánů z Kunštátu bylo možné shromáždit poměrně velký počet autorů. Neměl to být žádný přísně kvalitativní výběr, spíše připomenutí širokého spektra tvůrců počínaje solidními tradičními názory (například Ota Janeček, Emanuel Ranný st., Karel Svolinský), přes všechny existující názorové tendence až po hraniční realizace z oblasti projektového a konceptuálního umění, vizuální poezie a grafické hudby. Celkem bylo pozváno asi dvě stě autorů a většina byla ochotna se zúčastnit. 39 Samotná realizace se neobešla bez souhlasu poroty, která byla mimořádně pro tuto výstavu vybrána z představitelů Domu umění a Krajské svazové organizace, při které neprošly např. sestry Válovy a všichni konceptualisti, kteří nebyli registrovaní jako profesionální výtvarníci, což byla bohužel hlavní podmínka účasti. Těsně před vernisáží pak nařídil Krajský národní výbor ještě dodatečně vyřadit díla Karla Nepraše, Věry a Vladimíra Janouškových a Stanislava Kolíbala. Po vernisáži bylo několik dnů napjaté ticho, než se začalo něco proslýchat. Oficiální stanovisko zformuloval Zdeněk Čubrda pro Rovnost. Jeho rukopis pro tisk údajně zmírnil a ostřejší útoky vypustil tehdejší ředitel kulturní redakce, vždy korektní Jan Chmelíček, který Jiřímu Valochovi posléze s omluvou sdělil, že už nebude moci tisknout jeho recenze. 40 K celé kauze se vyjadřuje Valoch těmito slovy: Postihy, popravdě řečeno, nebyly tak hrozné. Měl jsem zákaz dělat výstavy a publikovat, samozřejmě nejen v Domě umění, s tím byly instituce a redakce seznámeny ústně. Nejhorším trestem ale bylo, že jsem musel převzít putovní výstavy na školách, v nichž jsem se, přiznávám, nikdy nedokázal vyznat. Tlak na mé propuštění se dařilo mírnit a odsouvat, 37 Ibid., s VALOCH, Jiří. Moje osmdesátá na vertikální ose. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s VALOCH, Jiří. Brněnský okruh. In Zakázané umění I. Praha: Občanské sdružení pro podporu Výtvarného umění, str POSPÍŠILOVÁ, Hana. Galerie Drogerie Zlevněné zboží. Neoficiální prezentace výtvarného umění v 80. letech v Brně. Brno: Masarykova univerzita,

20 báječně se chovala Jana Putnová, která se netajila svým přátelstvím ke mně a směrem nahoru patřičně zdůrazňovala sankce, které mi byly již přisouzeny. Reakce její a některých dalších lidí mi byly potěšením ředitel Muzea města Brna a tuším člen Komunistického výboru KSČ Oldřich Toman se na stranické půdě vnucoval názorem, že výstava je zcela nezávadná, a přímo oponoval Čubrdovým vývodům; Jaroslav Kravka a Jiří P. Kříž z kulturní redakce Brněnského večerníku mne požádali, abych pro ně psal recenze, zpočátku ovšem pod neprůhlednou šifrou (oj). 41 ( V tento moment se jeho vzpomínky spojily i s Ajkou Gálovou, která ho i přes všechny zákazy nadále zvala do komise Galerie mladých 42 a umožnila mu zrealizovat několik výstav a publikovat v katalozích. Pod texty nesměl být publikován pod svým jménem, ale např. jménem pracovnice MKS SKN Elišky Lyskové, ale pro Jiřího Valocha to byly momenty, kdy cítil obrovskou podporu okolí a kdy se postupně začal zase osmělovat, aby za několik let později, tentokrát pod vedením ředitele Domu umění města Brna Karlem Moudrým, mohl opět pořádat ty fantastické výstavy, na které jezdily autobusové zájezdy z Prahy a nejenom odtud. Uznání si získal hlavně díky retrospektivním výstavám Evy Kmentové, Vladimíra Boudníka, Adrieny Šimotové, Václava Boštíka, Zdeňka Sýkory a například Milana Knížáka. Tyto souborné výstavy byly v pražském prostředí do té doby nemožné realizovat a díky nim Valoch získal post váženého kurátora nejen v Brně, ale po celém tehdejším Českoslovenku. 4.6 Galerie Na bidýlku. Ateliér Tomešova. Samostatnou kapitolou brněnského galerijního provozu v 80. letech byly neodmyslitelně Galerie Na bidýlku a Ateliér Tomešova soukromé galerie prezentující neoficiální umění pod vedením Karla Tutsche a architekta Josefa Chloupka, dvou významných sběratelů současného umění, kterým se na tehdejší poměry podařilo shromáždit stovky kvalitních uměleckých děl tuzemských výtvarníků. Radek Horáček poukazuje na fakt, že obě výše zmíněné privátní aktivity jsou nenahraditelnou obdobou toho, co za západními hranicemi naší republiky bylo legitimní a funkční součástí uměleckého provozu. ( ) Chloupkovy a Tutschovy výstavy tak představovaly pozoruhodný informační materiál, byly prostorem pro setkání a kritické rozpravy, ale rovněž byly platformou, která napomáhala formování aktuálních podob rodícího se umění. Chodili sem mladí umělci. Přišli i studenti uměleckých oborů, podporování či pobízeni Jiřím Havlíčkem, Igorem Zhořem, Alešem Navrátilem, Jiřím Valochem či Petrem Veselým. 43 Galerie Na Bidýlku vznikla v roce 1986 z iniciativy Karla Tutsche. Jeho sbírka čítá dnes přes několik stovek děl, nejhojněji je v ní potom zastoupen Jiří Kovanda, jehož tvorbu sledoval už od jeho raných začátků. Po revoluci se začal zajímat intenzivněji o rakouskou a německou, resp. berlínskou scénu. Jeho talent pro nákup umění a rozhled jasně dokazují rané koupě děl od nyní již etablovaných českých umělců Jána Mančušky a Evy Koťátkové. Samotná galerie zahájila svůj provoz v březnu 1986 v podkrovním bytě pavlačového domu na Václavské výstavou Jiřího Načeradského. Ateliér Tomešova, jehož část názvu se shodovala s poštovní adresou, provozoval architekt Josef 41 VALOCH, Jiří. Brněnský okruh. In Zakázané umění I. Praha: Občanské sdružení pro podporu Výtvarného umění, str Jiří Valoch od roku 1967 pravidelně spolupracoval s Galerií mladých. Byl členem výstavní rady a připravoval výstavy. 43 HORÁČEK, Radek. Cesty z Křížové chodby. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s

21 Chloupek. 44 Vystavovala zde plejáda tehdejších významných konceptuálních umělců v čele s Daliborem Chatrným a Jiřím Valochem. Sběratelské dvojici Tutsh Chloupek mohl v tehdejší době svojí sbírkou, obsahující převážně díla konceptualistů, směle konkurovat i Jiří Valoch. Osobně se střetl s Jiřím Chloupkem díky jeho ženě, Valochově spolužačce z gymnázia. Pozvala nás, bylo to vlídné a příjemné a já viděl, že je to sbírka, která plní to, co tehdy nedělaly v gruntu žádné ze státních galerií, totiž nesbíraly umělce mimo oficiální regule: takže například krásní Věra a Vladimír Janouškovi atd. Návštěvu bylo ovšem nutno také oplatit a já koukal, jak jsou mí návštěvníci smutní ze všech těch koleček s čtverečků, k nimž jsem hrdě říkal: Sýkora, Mirvald, Kubíček, Boštík, polský Staźewski, drážďanský Müller, budapešťský Bak Vypadalo to, že skončím naprostým fiaskem, a protože u mne vždycky,ze staré lásky visel trochu solitérní Vladimír (Boudník), napadlo mne ukázat složku Boudníků. A situace byla zachráněna, u tramvaje mi pak návštěvník, kterého jsem dlouho považoval za mnohem staršího než já a teprve mnohem později zjistil, že jsme úplně stejně staří, pravil:,víte, já bych na vašem místě sundal všechny ty čtverečky a pověsil tam samé Boudníky. Takže jako sběratel jsem tehdy neuspěl ale časem jsem se utěšil tím, že díky tomu je naše sbírání vlastně komplementární a můžeme oba, jestli se toho dožijeme, své sbírky paralelně prezentovat na adekvátním místě. Ale mou vlastní textovou instalaci mi potom o něco později ve své první galerii jako první v Brně skutečně nabídl. S Karlem Tutschem jsme se také podobně setkávali díky,bedřichu Václavkovi, a jednou nás pozval na,pokračování výstavy, tuším Jiřího Sopka, do jakéhosi právě upraveného prostoru blízko. Ale jakmile si vybudoval, s napůl vážným, napůl ironizujícím pojmenováním, Galerie Na bidýlku, bylo již opravdu kam chodit Jeho první poklad, který mi ukazoval ještě doma, byl krásný malý obraz Václava Tikala, jehož také já vždycky ctil. Potom ovšem přes všechny ty Načeradské se stal skutečným reprezentantem postmoderny pro Brno Galerie drogerie Zlevněné zboží. Na tehdejší poměry byla Galerie drogerie Zlevněné zboží unikátní. Koncept tohoto tzv. negalerijního prostoru nezaštítěného žádnou institucí nebo mecenášem, který je dnes velmi v oblibě, vytvořil v rohovém obchodě s drogistickým zbožím na ulici Bayerova Petr Oslzlý společně s Rostislavem Pospíšilem. Technickou podporu potom zajistil vedoucí drogerie Drahomír Svatoň. Galerie jako taková fungovala od listopadu 1986 do května Jednalo se do té doby o nepoznané a jedinečné propojení uměleckého života, potažmo umělecké galerie s běžným životem kolemjdoucích, nezainteresovaných diváků. Nebylo jednoduššího způsobu, jak dostat blíže k lidem umění neoficiálních autorů. Už to nebyla čistě jen priorita lidí z brněnského uměleckého okruhu. Všichni o nich četli a někteří z nás, kteří měli to štěstí a kterým ještě tajná policie nevzala cestovní pas a mohli někam cestovat, je viděli na vlastní oči vstupovali do nich a byli uchváceni jejich typem, atmosférou či kvalitou malé galerie v ulicích a uličkách Paříže. Při vzpomínce na ně jsme si znovu uvědomovali, jak plošně totalitní moc vše barevné a živé, v latentním zárodku i reálném rozkvětu, v naší 44 V roce 1990 založil Galerii Aspekt, v roce 2002 Galerii Ars, obě fungují dodnes. 45 VALOCH, Jiří. Moje osmdesátá na vertikální ose. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s

22 zemi ničila. 46 Těmito slovy popisuje okolnosti, jež přivedly k myšlence založení galerie divadelního dramaturga Husy na provázku Petra Oslzlého. Toto směřování našich záměrů, potřeb a představ se setkalo s nabídkou našeho přítele, prodavače v obchodě se zlevněným drogistickým zbožím. Málo navštěvované prostory rohového obchůdku v konstruktivistickém domě z dvacátých let minulého století chtěl oživit uměním. Snad ho k tomu sváděly návštěvy experimentálního Divadla na provázku, rozhovory s malířem Rosťou, duchovní pole vyzařované blízkostí jednoho z největších českých básníků Jana Skácela, který bydlel v protějším domě, snad prožitá osobní tragédie? Jisté je, že do tohoto podniku, s vědomím rizik, která s sebou nesl, s námi šel. A patří mu za to dík! Slavnostní zahájení probíhalo vždy formou happeningu. Začínalo hodinu před uzavřením obchůdku (16.00 hod.) a poté pokračovalo v nedaleké lidové pivnici Praha (od do hod) v salonku, kde byl založen brněnský Devětsil. Pozvaní hosté i náhodní kolemjdoucí si mohli v obchůdku, kde se za pultem vedle sebe tísnil v bílém plášti jak samotný majitel, tak i vystavující umělec a společně s nimi i živý hudebník, prohlédnout vystavovaná díla a při té příležitosti zakoupit i prací prostředky či jiné zlevněné drogistické zboží. Majiteli se tím pochopitelně rapidně zvýšil denní obrat tržby. Za hodinu umělecké produkce utržil takovou částku, jakou si obvykle vydělal až za tři dny. Celá akce byla dokumentována kameramanem Alešem Zábojem. V pivnici se posléze předčítala básnická esej o autorovi a ke zhlédnutí byl i jeho video-portrét. Autorům byl zpočátku vytýkán přílišný humor a recese, nicméně již po roce se toto místo stalo v lokálním měřítku fenoménem a zájem o prezentaci byl ohromný. Petr Oslzlý dodává, že přednost měli vždycky ti, kteří nemohli stále, i přes lehké uvolnění režimu, vystavovat na oficiální půdě. 47 V galerii vystavovala řada autorů, kteří měli nejrůznější potíže, řada z nich po delší době veřejně poprvé 48 vytvářeli si tak vlastní svobodný a nezávislý obraz výtvarného života. Vytvářeli ho i za cenu vyjevené pozornosti a zlobné péče tajné policie, která se pokoušela zastrašit podnik, který provozoval obchod, pracovníky pivnice, nájemníky domu, v němž se obchod nalézá, i samotného prodavače. Bezvýsledně, na všechny pravděpodobně přecházel klid vyvěrající ze skutečné nezávislosti galerie. Nezávislost galerie spočívala v tom, že všechny její akce se odehrávaly na veřejných místech a byly otevřeny veřejnosti, a v tom, že její umělečtí realizátoři neakceptovali ani náznak jakéhokoliv vnějšího zásahu. Takto vytvářená nezávislost přinášela nejvyšší svobodu, svobodu řádem tradice konceptu osvobozovanou i od nebezpečné a nevyzpytatelné chaotické svobody anarchie. Prožití tohoto typu svobody v nesvobodné společnosti bylo v abstraktní i konkrétní rovině hlavním filozofickým smyslem galerie. Bylo aktem totalitu nevnímající svobodné tvorby OSLZLÝ, Petr. Galerie drogerie Zlevněné zboží. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s ZÁBOJ, Aleš. O Galerii-drogerii Zlevněné zboží [online]. 2013[zhlednuté 15. dubna 2014]. Dostupné z: < 48 Milivoj Husák nebo Karel Rychlý 49 OSLZLÝ, Petr. Galerie drogerie Zlevněné zboží. In Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s

23 4.8 Ostatní galerie Vedle těchto výše zmíněných legendárních galerií v Brně vznikaly také malé výstavní prostory při výzkumných ústavech ČSAV, jako např. Minigalerie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, Malá galerie Vysoké školy veterinární, Malá galerie Stavoprojektu, nebo Malá galerie Antonína Trýbla na lékařské fakultě. V těchto případech liberálněji smýšlející ředitelé přikryli činnost svých uměnímilovných zaměstnanců. 50 Zde bych chtěla vyzdvihnout hlavně dramaturgii Minigalerie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, která fungovala od roku 1971 pod vedením J. H. Kocmana, jež na dramaturgickém programu úzce spolupracoval s Jiřím Valochem. Program jsme museli prokládat některými srozumitelnějšími autory, a to nikoli z důvodů vysloveně politických, ale proto, aby odpor pracovníků k modernímu umění nebyl příliš velký. K většině výstav byl vydán světlotiskem rozmnožený minikatalog s textem, v případě takto reprodukovatelných prací i s reprodukcí. Výjimečně některý z autorů vydal katalog tiskem (Jozef Jankovič, Pavel Nešleha). Až do začátku 80. let to bylo místo s nejvyhraněnějším výstavním programem v Brně, samozřejmě limitovaném na práci na papíře, Pomineme-li zaměstnance institutu, okruh návštěvníků se ovšem omezoval na přátele a známé, na výtvarníky a další sympatizující. 51 V soupisu výstav najdeme taková jména jako: Cecilie Marková, Dušan Klimeš, Miloslav Halas, Josef Jankovič, Běla Kolářová, Ladislav Novák, Emila Medková, Dalibor Chatrný, Ladislav Zívr, Jan Švankmajer, Bohumír Matal, Klára Bočkayová, Ivo Sedláček, Josef Daněk. Danuše Šklíbová v článku Vakcína dobré náklady uveřejněném v deníku Rovnost zmiňuje počátky toho polooficiálního výstavního prostoru: Prostorné chodby ústavu vybízely k zútulnění, výtvarnému dořešení interiéru, vysvětlil mi MVDr. Jiří Hynek Kocman, kulturní referent ZO SSM, jinak mladý výtvarník, jež se svými pracemi nejednou představil brněnskému i zahraničnímu publiku. Po souhlasu ředitelství svazáci upravili hlavní chodbu a vestibul jako výstavní síň, v níž dostal první příležitost právě J. H. Kocman. Chtějí zde vystavovat práce mladých, kteří jsou jim nejbližší, a současně tak ukázat starším, kudy jde mladá generace.,chodívám se sem občas uklidnit, říká jeden z nich.,když se dívám na sand-graphics, jak se odborně říká těmto obrázkům, dostávám chuť sám se do nějakého tvoření pustit. ( ) vzájemné pochopení, nápaditost tohoto kolektivu to je vakcína, jíž se podařilo mladým lékařům a laborantkám, lámajícím si hlavy nad složitými úkoly veterinární medicíny jaksi mimovolně utvořit. ( ) Nic tu nenechávají náhodě. Potíže řeší jednáním, dohodou. ( ) když je potřeba, pomohou závodu brigádou, a naopak vedení závodu podporuje jejich akce. 52 Na závěr bych zde uvedla ještě Klub mládeže na Křenové, kde vystavovali v osmdesátých snad všichni mladí začínající umělci. Vernisáže byly doprovázeny scénickými show nebo performancemi často spojenými s hudební produkcí MACHARÁČKOVÁ, Marcela. Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s VALOCH, Jiří. Brněnský okruh. In Zakázané umění I. Praha: Občanské sdružení pro podporu Výtvarného umění, str KLÍMOVÁ, Barbora. Navzájem. Umělci a společenství na Moravě let 20. století. Brno: tranzit.cz a Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, s MACHARÁČKOVÁ, Marcela. Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, s

24 5. AJKA GÁLOVÁ Na úvod bych chtěla zmínit, že Ajka Gálová nebyla typická kurátorka. V kontextu současného galerijního provozu by se dala nazvat spíše manažerkou výstavní instituce. Avšak její nezaměnitelná osobnost, trpělivost a charisma byly pro tehdejší poměry pro vykonání tohoto postu ideální. Nejeden umělec měl zájem vystavovat v Galerii mladých právě kvůli spolupráci s ní a důvěře, že z výstav neudělá propagaci sebe sama. Ač někdy stála realizace výstavy spoustu úsilí, dokonce i konfliktů s členy galerijní komise, Ajka vytrvala a dokázala si nakonec prosadit to, pro co žila a v co vložila všechnu svoji energii. A tak bylo v letech, kdy měla u nás hlavní slovo komunistická strana, v Galerii mladých uspořádáno mnoho kvalitních výstav dnes již etablovaných českých a slovenských umělců, které by na jiné oficiální půdě nebylo možné realizovat. A za to ji patří neskonalý obdiv a velký dík! Alena Gálová se narodila 26. března roku 1956 v malebné vesničce na úpatí Bílých Karpat, v Korytné. V Uherském Hradišti absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu, poté nastoupila do Brna na Filozofickou fakultu na tehdejší Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, kde v roce 1980 úspěšně absolvovala studia etnografie a vědy o výtvarném umění. Tentýž rok také nastoupila do Galerie mladých, která byla od roku 1982, po odchodu Jiřího Korotvičky, pod jejím vedením. Za více než deset let se jí podařilo vybudovat respektovanou galerijní instituci nejenom v lokálním kontextu. Její nečekaná smrt v roce 1993 při cestě po Itálii pak všechny její přátele, známé a kolegy citelně zasáhla. Touhy po vlastní galerii již bohužel nemohla realizovat. Ve snaze vyhnout se osobním soudům, jež mi ani nepřísluší, dále již pouze ocituji slova jejich přátel Vladimíra Kokolii a Zdeňka Čecháčka, kteří na ni ve svých textech vzpomínají. Na střední škole to bylo hodné děvče z Korytné, vzorné vesnice. Neřekl bych, že Ajka v něčem vynikala leda v nekonečné toleranci, se kterou snášela naše pubertální projevy. Avšak teď z ní najednou byla samostatně uvažující a konající kulturní pracovnice, která v té malinké galerii uváděla jakoby mimochodem velkorysé a odvážné výstavy, jaké v té době nebyly jinde vidět. To nepřeháním! ( ) Pro mě Ajka byla skutečně počátkem všeho. Stála přímo či nepřímo za mnoha událostmi, které se ukázaly rozhodující pro mou práci: bez ní bych asi neabsolvoval svoje postgraduální studium u Jana Steklíka, nenakreslil stovky kreseb Většího cyklu, ani bych se nepropojil s kytaristy Ostřanským a Václavkem. Zvláštní schopnost vytvářet prostředí, ve kterém se jedinci potkávají, byla podle mě její hlavní kvalifikací. Vzděláním sice teoretička umění, zásadně však neteoretizovala místo toho prostě jenom dávala dohromady lidi a tak díky ní, nanejvýš přirozeně, bez snobizmu či manipulace, vznikala skutečná kulturní atmosféra, ve které už se pomalu dalo žít ( ) Ajka pečovala o houf nepraktických umělců, vyřizovala jim všechno možné i nemožné, starala se a rozdávala se; vlastně doslovným způsobem naplňovala původní význam slova kurátorka. 54 Kdykoliv tam přijdu, zase ji neomylně vidím, úplně vzadu, schovanou za regály, které přepažovaly místnost na malé kóje. Byla vlastně neuvěřitelně nenápadná, usmívala se, ale jaksi nepřítomně, mluvila se mnou, ale ve skutečnosti byla jinde, věděl jsem, že to musím respektovat, vždyť nakonec zase tak o moc nešlo. Byla nešťastná a tedy divoká? Nevím. Pro mne byla tichá a mírná, jen jsem tušil, že to nemá na světě lehké. Jestli je to tak, že duchové se vznášejí nad místy, kde ve svém prvním životě konali dobro, pak jsem klidný: je to přece úžasné, je mezi svými. V té chvíli na ni myslím jako na Hlídačku obrazů. Zda to někdy napadlo někoho z těch, kteří tam dnes vystavují a Ajku už ani nemohli poznat? KOKOLIA, Vladimír. Ajčin čas. In Čas Ajky Gálové (kat. výst.), Brno: TT Klub Brno, s ČECHÁČEK, Zdeněk. O Ajce. In Čas Ajky Gálové (kat. výst.), Brno: TT Klub Brno, s

25 5.1 Čas Ajky Gálové K nedožitým 50. narozeninám Ajky Gálové připravila PhDr. Jitka Vitásková ve spolupráci PhDr. Janou Svobodovou výstavu v přednáškovém sále Domu Pánů z Kunštátu. Na slavnostním zahájení 26. března 2006, se sešli jak její přátelé, kolegové, tak umělci a teoretici, kteří měli tu čest s ní spolupracovat. K této příležitosti vyšel i souborný katalog mapující její profesní a životní cestu, doplněný o texty a vzpomínky Radka Horáčka, Vladimíra Kokolii, Jiřího Valocha a Zdeňka Čecháčka. Zde byla také vyslovena myšlenka, že by měla být Ajčina práce po letech nejenom připomenuta, ale měla by byt za ni také náležitě odměněna. Tak se nakonec i stalo na návrh Unie výtvarných umělců České republiky a jejích členských a partnerských organizací působící v městě Brně a dalších připojených organizací a osobností a 29. ledna 2008 jí byla in memoriam udělena Cena města Brna a při té příležitosti slavnostně odhalena pamětní broznová deska 56 s nápisem Zde v Galerii mladých mnohým pomohla a nikomu neublížila Ajka Gálová ve vstupní chodbě na Radnické Autorem byl Nikos Armutidis a Václav Houf. 25

26 6. DRAMATURGIE GALERIE MLADÝCH ZA VEDENÍ ALENY GÁLOVÉ V této kapitole na základě mé badatelské činnosti ve Spisovně Turistického informačního centra města Brna 57, sídlící v budově kina Art, podrobně představím výstavní programy Galerie mladých za působení její vedoucí Aleny Gálové v letech 1981 až 1993, od roku 1992 rozšířené o prostor Galerie U Dobrého pastýře. V každé složce jednotlivého výstavního ročníku jsem měla k dispozici pro své badatelské účely katalogy, pozvánky na vernisáž výstavy, strojopisné doprovodné texty, výjimečně fotografie, návštěvní knihy, plakáty. Zbytek z celého archivního fondu, pak tvořily už jen schvalovací formuláře a žádanky. K realizaci jedné výstavy bylo v první řadě nezbytné schválení samotného autora výstavy, data a místa konání, dále názvu výstavy (proto se pracovníci Galerie mladých omezili na základní pojmenování jako Kresby, Obrazy, Keramika, apod.) a tisku katalogu a dalších doprovodných propagačních materiálů. Ajka Gálová neměla na starosti pouze zaštítění realizace výstavy, ale jakožto vedoucí pracovnice ji byla svěřena i některá administrativa. Měla jsem tedy možnost studovat její plány výstav a doprovodných akcí na následující rok, výroční zprávy, či hodnocení výstavní činnosti za uplynulý rok. K dispozici mi byla v několika případech i korespondence, jež vedla Ajka s umělci před realizací jejich samotné výstavy. Na základě této skutečnosti se mi jen potvrdila slova jejich přátel a pamětníků, kteří na ni vzpomínají jako na laskavou, někdy až přespříliš hodnou, avšak organizačně velice schopnou osobu. S jakýmkoli problémem, či připomínkou se na ni kdokoli obrátil, snažila se pro její vyřešení udělat maximum. I proto byla mezi umělci tolik vyhledávaná, proto se v její malé kanceláři v prvním patře na Radnické 4 tak rádi scházeli umělci všeho zaměření napříč generacemi. 6.1 Historie Galerie mladých Galerie mladých vznikla v roce 1967 na popud tehdejšího významného teoretika umění a pedagoga Igora Zhoře při Městském kulturním středisku Stanislava Kostky Neumanna v Brně. Její dramaturgický koncept se zaměřuje převážně na studenty a čerstvé absolventy akademie. V 70. a 80. letech se zde konaly výstavy jak výtvarného umění, tak i umění užitého, fotografií a designerských předmětů - šperků, šatů, a výstavy jak autorské, tak i tematické přehlídky. Na výstavním programu se v nemalé míře podíleli i brněnští významní teoretici a kurátoři, mj. Jiří Valoch nebo Antotnín Dufek. V roce 1981 vystřídala na postu kurátora galerie Jiřího Korotvičku nezapomenutelná Alena Gálová, která galerii vedla až do roku 1993, kdy byla její činnost ukončena její náhlou smrtí. Po nečekaném odchodu Aleny Gálové se na dramaturgii galerie(í) podílel do značené míry i Dům umění města Brně, jehož spolupráce trvala až do konce devadesátých let minulého století. V současnosti tvoří výstavní plán galerie její kurátoři spolu s galerijní radou TIC (Turistické informační centrum) na základě výběru kurátora či přihláškou na základě každoroční výzvy. Dramaturgie stále stojí na tvorbě studentů a čerstvých absolventů uměleckých výtvarných škol, hraniční je pouze jejich věk - 35 let. 57 Nyní jsou archivní materiály Galerie mladých od roku 1974 do roku 1993 uloženy v Archivu města Brna. 26

27 6.2 Výstavní program 1981 V roce 1981 vystřídala Alena Gálová na postu vedoucího Galerie mladých svého předchůdce Jiřího Korotvičku. Soupis výstav začíná od června, kdy se začala aktivně podílet na přípravách a realizaci V. národní přehlídky neprofesionálních výtvarníků TRIENÁLE 15/30, jehož vyhlašovatelem byl ČÚV SSM v rámci Festivalu zájmové umělecké činnosti 1981, vyhlášeného na počest XVI. sjezdu KSČ, 60. výročí založení KSČ a voleb do zastupitelských orgánů. Až v průběhu dalších let se teprve odráží Ajčin rukopis na dramaturgii Galerie mladých (vliv na výběr vystavujících, ale i složení rady Galerie mladých, výběr historiků umění či autorů úvodních textů z jiných oblastí, výběr hudebníků či divadelníků na zahájení). Ocenění umělci v rámci přehlídky TRIENÁLE 15/30 poukázali na jasný nástup konceptuálních tendencí v Brně. TRIENÁLE 15/30 Národní přehlídka mladých neprofesionálních výtvarníků je součástí festivalu zájmové umělecké činnosti, která se koná v letech 1981 až Má ukázat možnosti a výsledky tvořivého využití mladých lidí v naší socialistické republice. Má se v co nejširší míře podílet na výchově mládeže k pozitivnímu vztahu k životu, ochraně a tvorbě životního prostředí, dokumentovat správné chápání uměleckých hodnot minulosti a přítomnosti a v předložených dílech dokumentovat život mladých lidí v socialistickém Československu. 58 Zasedání poroty (22. a 23. červen) - v 1. kole musela vyřadit díla ideově a výtvarně nevhodná, vybírala celkem z 252 přihlášených, přehlídka vzbudila u mladých značný zájem. Zahájení: listopad 20. listopad přednáška Jiřího Valocha Nová figurace 21. listopad slavnostní vernisáž v Domě Pánů z Kunštátu Doprovodný program: divadelní představení souboru X, návštěva grafické dílny PdF UJEP, návštěva galerie na Špilberku s odborným výkladem Ocenění: Pavel Hayek, Dana Chatrná, Radek Horáček, Jaroslav Hamža, aj. MARIE KRATOCHVÍLOVÁ: Fotografie (6. srpen 20. srpen) Úvodní text: PhDr. Jana Vránová LADISLAV ROSTOKA: Grafika/Design (24. září 16. říjen) Úvodní slovo: Anton Vrána Program: Milan Kašuba, Gunter Kočí PETR VESELÝ: Obrazy (22. říjen 13. listopad) Úvodní slovo: Michal Gregor Program: Václav Horák, Pavel Kyncl 58 Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č.8, Trienále 15/30. 27

28 6.3 Výstavní program 1982 Tento rok se konala již pátým rokem národní soutěž pro neprofesionální výtvarníky AMO 1982 a její brněnské krajské kolo. Podle dochovaných záznamů měly v tomto roce nebývalý úspěch výstavy Zdenky Höhmové a Miloše Šejna, dále pak první samostatná výstava Vladimíra Kokolii a výstava obrazů a fotografií Jaroslava a Zdeňka Hamžových. Výstava Kláry Bočkayové musela být uvedena pod jejím dívčím jménem Omiliaková, jinak by neprošlo její schválení přes komisi Galerie mladých. ZDEŇKA HÖHMOVÁ (15. leden 5. únor) Úvodní slovo: PhDr. Jana Vránová Program: Folk Team Počet návštěvníků vernisáže: 70 (celková návštěvnost 400) Ohlas: Dobrý JAROSLAV HAMŽA, ZDENĚK HAMŽA: Obrazy/ Fotografie (11. únor 5. březen) Program: členové skupiny Junior Conti Úvodní slovo: PhDr. Eliška Lysková KLÁRA OMILIAKOVÁ: Obrazy/Kresby/Frotáže (12. březen 6. duben) Úvodní slovo: PhDr. Eliška Lysková Program: Jan Svoboda (divadlo) Ludvík Kundera na oslavu tvorby K. Omiliakové složil báseň Náhle opět JAN JEMELKA: Grafika (8. duben 30. duben) Úvodní slovo: Tomáš Černoušek Program: Free Jazz Trio Olomouc MILOŠ ŠEJN: Skála (6. květen 28. květen) Program: Jan Novotný (zobcová flétna) Úvodní slovo: J. K. Čeliš Počet návštěvníků na vernisáži: 50 (celková návštěvnost 550) Ohlas: Velký PETR PAVLÍK: Obrazy (červen) Text katalogu: Marie A. Černá PAVEL HOLUBEC, JIŘÍ KOSÍK: Keramika/Obrazy (1. červenec 23. červenec) Program: Folk Team Úvodní slovo: Jaroslav Kravka 28

29 ALEŠ HRDLIČKA: Xerografie (29. červenec 20. srpen) RICHARD ŠMARDA: Obrazy (26. srpen 17. září) Text katalogu: Eliška Lysková JIŘÍ HASTÍK, STANISLAV DREXA: Obrazy/Kresby/Plastiky (23. září 19. říjen) Text katalogu: Leoš Mlčák, Markéta Svobodová ZBYNĚK JANÁČEK: Grafika/Kresby (19. listopad 10. prosinec) Text katalogu: Sylva Petrová VLADIMÍR KOKOLIA: Obrazy (16. prosinec 5. leden 1983) Text katalogu: Jaroslav Kravka 6.4 Výstavní program 1983 V tomto roce se objevilo ve výstavních prostorách Galerie mladých několik čerstvých absolventů Božena Rossí, Pavel Hayek, dále potom vzbudila velký zájem publika výstava grafik Miloslava Sony Halase, Petra Nejedlého a velmi zdařilá byla i výstava dua Kleckerová Vláčilová. Archivní složka obsahovala vedle soupisů výstav i kopii diplomové práce Vladimíra Kokolii, jehož výstava zde v Galerii mladých v lednu končila. 11. prosince se uskutečnil pod záštitou Galerie mladých a Aleny Gálové, Jiřího Valocha a Dany Chatrné III. konzultační den pro amatérské výtvarníky. Nejednalo se o žádnou soutěž nebo výběr děl na výstavu, ale pouze o pracovní setkání, kde se posuzovali výsledky zájmové činnosti přihlášených. Součástí byla i přednáška doc. Bohuslava Beneše o problematice kýče a insitním umění. Úroveň prací, kterými se prezentovali přihlášení amatérští umělci, byla však velmi kolísavá. Co se druhu konzultovaného média týče, nejhojněji byla zastoupena grafika. LIBĚNA ROCHOVÁ, MARIE UHLÍŘOVÁ: Oděv/Šperk (20. leden 16. únor) Úvodní slovo: Alena Konečná Program: módní přehlídka PETER GALVÁNEK: Obrazy (17. únor 14. březen) Text katalogu: L ubica Uhliariková MILOSLAV SONNY HALAS: Grafika (18. březen 14. duben) Text katalogu: Petr Nedoma PETR NEJEDLÝ: Obrazy/Kresby (14. duben 10. květen) Text katalogu: Petr Nedoma 29

30 EVA MILOTOVÁ: Obrázky/Kresby/Vystřihovánky (12. květen 6. červen) Úvodní slovo: Zdeněk Čubrda Program: Miroslav Janoušek, Jan Fiala OLDŘICH TOMEK: Kresby (9. červen 4. červenec) Text katalogu: Jaromír Horyna ALEŠ NAVRÁTIL, BOHUSLAV SLÁMA: Grafika/Keramika (7. červenec 1. srpen) Text katalogu: Zdeno Kaprál MAGDALENA KLECKEROVÁ ŘÍČNÁ, PETRA VLÁČILOVÁ: Ilustrace/Keramika (4. srpen 30. srpen) Text katalogu: Dagmar Bařinková RUMJANA DAVIDOVÁ, SVETLANA GEORGIEVOVÁ, CHRISTO CHARALAMPIEV: Obrazy/ Grafika/Plastika (1. září 26. září) Text katalogu: Boris Klimentiev BOŽENA ROSSÍ: Obrazy/Enkaustiky (28. září 24. říjen) Úvodní slovo: PhDr. Jana Vránová IGOR KALNÝ: Kresby/Razítka (27. říjen 21. listopad) Text katalogu: Jiří Valoch PAVEL HAYEK: Grafika/Obrazy (24. listopad 19. prosinec) Úvodní slovo: PhDr. Jana Havlíková Program: recitace vlastních básní Otakar Štěpánek, kytara Miroslav Ševčík L UBOŠ BABARÍK: Fotografie (22. prosinec 16. leden 1984) Text katalogu: Antonín Dufek Program: Milan Kašuba 6.5 Výstavní program 1984 To, že se dramaturgie Galerie mladých zaměřuje převážně na prezentaci amatérských výtvarníků, dokazuje zcela jistě jejich hojné zastoupení v tomto roce (Petr Halák, Josef Kratochvíl, Alice Lašková, Rostislav Pospíšil, Eva Holáková, Jaří Vašica, Petr Navrátil, Bohumila Olešová, Eva Černá, Renata Vašicová, Václav Stratil a Klára Adamová.) Po dobré zkušenosti z loňského roku byla do výstavního programu zařazena opět výstava textilních oděvů, tentokrát v podání Alice Laškové, doplněnou o keramické šperky s geometrickými prvky od Kláry Adamové. 30

31 Již potřetí se uskutečnila 3. Přehlídka mladých brněnských výtvarníků, jejichž spolupořadatelem byl Brněnský večerník. Jednalo se o jedinou soutěžní brněnskou akci, kde se vedle sebe prezentovali jak amatérští, tak i profesionální výtvarníci. Stratilova výstava kreseb představuje jeho nové tvůrčí období, které nazval Jiří Valoch jako kresby o kresbách, kresby o kreslení, jež se vrací k primitivním kořenům kresby a zabývá se její pravou podstatou. Výsledkem jsou nesmírně jemné varianty a variace několika základních problémů, které charakterizují různé možné podoby kresby, různé její kvality. ( ) Různé strukturální kvality kresby pak výtvarník předvádí v co nejprostší podobě a tak naznačuje jejich výrazové možnosti: to, co je spojuje i to, čím se liší, a zároveň hledá jejich maximální estetické uplatnění. 59 S velkým ohlasem se setkala u návštěvníků výstava Bohumily Olešové a Josefa Kratochvíla, který předložil divákům své fotografie jako koláže mladých umělců, kteří v Galerii mladých již dříve vystavovali. Jednotlivé panely vznikaly společně s příslušným výtvarníkem, který vlastním výtvarným zásahem doplnil a dotvořil tak předem připravené a naaranžované Kratochvílovy dokumentární fotografie s pohledy do ateliérů. Této participace se účastnila Zdena Höhmová, Jan Dungel nebo Dana Chatrná. I když autor překročil věkovou hranici, jeho výstava byla jakousi konfrontací s mladými výtvarníky, kteří do věkové kategorie do 35-ti let, jež byla jednou z podmínek komise Galerie mladých, spadaly. V neposlední řadě bych ráda zmínila i prezentaci Evy Černé a její užitečné grafiky, která se v Galerii mladých prezentovala veřejnosti samostatně vůbec poprvé. Její tvorba se soustřeďovala zejména na plakátovou a propagační tvorbu. Velká část vystavených prací byla realizována pro brněnské Divadlo Na provázku. Velmi zdařile typograficky byl řešený i její katalog k výstavě a leták. V tomto roce se také poprvé uskutečnily v letních měsících na nádvoří Městského kulturního střediska výstavy. Rukopis Ajčiny dramaturgie je v tomto roce již nepřehlédnutelný. EVA HOLÁKOVÁ: Textil (20. leden 13. únor) Text katalogu: Lubica Uhliariková Program: Slávek Janoušek ROSTISLAV POSPÍŠIL: Grafika/kresby (16. únor 13. březen) Jihomoravský krajský národní výbor nepovolil tisk katalogu nevyhovoval po stránce obsahové, tak významové. KLÁRA ADAMOVÁ, ALICE LAŠKOVÁ: Keramika/Oděv (15. březen 9. duben) Úvodní slovo: František Brüstl, Richard Lašek KAREL ROSSÍ: Obrazy (12. duben 7. květen) Text katalogu: Vladimír Kokolia (báseň Zarosený kraj) PETR HALÁK: Obrazy (10. květen 4. červen) Úvodní slovo: PhDr. Eva Matyásková Program: Jaromír Šmejkal 59 Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č.11. Přehlídka mladých brněnských výtvarníků. ( ) 31

32 BOHUSLAVA OLEŠOVÁ: Obrazy/Kresby/Koláže ( 7. červen 2. červenec) Text katalogu: Alena Šlachtová VÁCLAV STRATIL: Kresby (5. červenec 30. červenec) Text katalogu: Jiří Valoch RENATA VAŠICOVÁ, JIŘÍ VAŠICA: Fotografie/Plastiky (2. srpen 27. srpen) Text katalogu: phdr. Vladimír Hrubý EVA ČERNÁ: Užitečná grafika (30. srpen 24. září) Text katalogu: Naučný slovník: návod na lepení tapet PETR NAVRÁTIL: Obrazy (27. září 22. říjen) Text katalogu: Jakub Mátl TRIENÁLE 15/35 (6. říjen 4. listopad) Zahájení: 6. říjen v I. patře Domu Pánů z Kunštátu PŘEHLÍDKA MLADÝCH BRNĚNSKÝCH VÝTVARNÍKŮ (25. říjen 17. listopad) Úvodní slovo: Jaroslav Kravka, Jiří Valoch Program: Bob Frídl, Lubomír Vondrák, Libor Sigmund KONZULTAČBÍ DEN PRO AMATÉRSKÉ VÝTVARNÍKY (19. listopad) Účast: 10 výtvarníků, kteří se zúčastnili soutěže KRAJINA 84 Konzultace: PhDr. Jana Vránová, ak. mal. Vladimír Kokolia Úroveň: vcelku dobrá a vyrovnaná JAROSLAV HABRMAN: Obrazy (22. listopad 17. prosinec) Text katalogu: Alena Gálová JEF KRATOCHVÍL: Dech brněnských ateliérů (fragmenty) (19. prosinec 15. leden 1985) Text katalogu: František Brüstl, Vladimír Židlický Úvodní slovo: Boris Mysliveček Program: Wabi Daněk, František Kocourek VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ KRESBY PRO OPUS MUSICUM (Karel Adamus, Jan Dungel, Arnošt Goldflam, Milan Grygar, Václav Houf, Sabina Kratochvílová, Boris Mysliveček, Marian Palla, Jitka Pfeiferová, Marie Plotěná, Jaroslav Pokorný, Rostislav Pospíšil, Jan Steklík, Dezider Tóth, Kryštov Trubáček, Petr Veselý, Dušan Ždímal) (29. srpen 21. září 1984) Text katalogu: Eva Drlíková 32

33 6.6 Výstavní program 1985 V roce 1985 se podařilo zorganizovat celkem dvě výstavy žáků LŠU, které měly u publika velký ohlas. Návštěvnost každé z nich se pohybovala kolem 2000 návštěvníků, což byl na tehdejší dobu a délku trvání výstavy nevídaný úspěch. Aktivně se na jejich pořádání podílel vedle pedagogů brněnský pedagog Igor Zhoř, který byl i autorem doprovodného textu v katalogu. Při příležitosti zahájení výstavy Etudy pro pět smyslů proběhla rovněž beseda s účastníky, kterou vedla dr. Jiřina Medková, Eva Holoušová a Igor Zhoř. Výstava obrazů a kreseb Vladimíry Sedlákové zaujala veřejnost i odborníky pro její zajímavé řešení instalace, kterou měl na svědomí ak. arch. Jan Velek a ak. arch. Irena Velková. Celá místnost galerie byla vykryta černým igelitem s kombinací drátěnek, na kterých byla zavěšena díla. Na vernisáži výstavy proběhla beseda s autorkou, kterou vedl dr. Zdeněk Čubrda a dr. Jaroslav Kravka. Do diskuze se zapojili i přítomní výtvarníci a návštěvníci vernisáže v počtu cca 50 osob. Mezi úspěšné výstavy amatérských výtvarníků se zařadila výstava obrazů a kreseb Petra Kvíčaly, objektů a kreseb Jasana Zoubka nebo výstava rozměrných kreseb Milana Maura. MIROSLAV H. ŠTĚPÁNEK: Šperky (17. leden 12. únor) Text katalogu: Jana Havlíková AMO 85 (městské kolo VI. národní soutěže amatérské výtvarné tvorby) Konzultace s autory (17. leden ) Celkem 25 výtvarníků konzultovali s Jiřím Valochem, Janou Severinovou, Marií Blažkovou, Vladimírem Kokoliou, Hanou Hubíkovou a Alenou Gálovou MILAN MAUR: Obrazy (14. únor 12. březen) Text katalogu: Jiří Valoch VÁCLAV MALINA: Obrazy/grafika (15. březen 9. duben) Text katalogu: Václav Malina Úvodní slovo: Jiří Valoch Program: Leoš Kuba VÝSTAVA PRACÍ ŽÁKŮ LIDOVÝCH ŠKOL UMĚNÍ (11. duben 15. květen) Text katalogu: Igor Zhoř Program: žáci LŠU Antonínská Igor Zhoř se ve svém úvodním textu zamýšlí nad otázkou dětské kresby jakožto média inspirující profesionální umělce, které bychom neměli za žádnou cenu opomíjet. Zmiňuje Josefa Čapka, který z dětské kresby zcela otevřeně přejímá jejich specifické výrazové prostředky. ( ) jaké talentové předpoklady mají mít žáci přijímáni do výtvarných tříd LŠU. Měly by sem přicházet děti, které výtvarné činnosti opravdu zajímají, které rády kreslí, malují nebo vytvářejí z rozmanitých materiálů. Tento vztah ke světu 33

34 tvaru a forem má větší váhu než izolovaná schopnost nakreslit postavu, zvíře nebo auto,jako živé, vždyť podstatnější je schopnost formovat své zážitky, představy a vize osobitě a vynalézavě, tedy schopnost tvořivě reagovat na svět kolem nás výtvarnými prostředky. 60 Zhoř tedy rozhodně upřednostňuje ve výuce rozvíjení vnímavosti před technickou zdatností a v neposlední řadě osobnost učitele jako jednoho z nejpodstatnějších faktorů pro vytvoření plodné tvořivé atmosféry v dětském kolektivu. PETR NEDOMA: Fotografie (15. květen 4. červen) Text katalogu: Jan Konečný SVATOSLAV PECKA: Hračky/Ilustrace (6. červen 2. červenec) Úvodní slovo: Marta Sylvestrová Program: Ing. Petr Němec (zobcová flétna) MILAN RAŠKA: Obrazy/Kresby (5. červenec 30. červenec) Program: A. Bodlák (kytara) VLADIMÍRA SEDLÁKOVÁ: Obrazy/Kresby (1. srpen 28. srpen) Text katalogu: Zdeněk Čubrda, Jiří Valoch JASAN ZOUBEK: Kresby/Objekty (29. srpen 24. září) Text katalogu: Karel Srp ETUDY PRO PĚT SMYSLŮ (26. září 22. říjen) Práce žáků výtvarného oboru LŠU v Boskovicích pod vedením vyuč. Věry Holoušové. Text katalogu: Igor Zhoř Díváme-li se na dětské výtvarné práce vystavené v tomto souboru, neměli bychom podlehnout dojmu, že jde o novou aktualizaci principů abstraktního umění, nebo že se tu znovu hlásí ke slovu experimenty s bezpředmětnými formami, s tzv.,čistou linií, barvou a tvarem. 61 Záměr výstavy byl ukázat návštěvníkovi inovativní přístupy výuky ve výtvarné výchově pod svědomitým vedením učitelky Evy Holouškové. Děti měly za úkol předvést záznam toho, co poznaly ve svém nejbližším okolí, když do svého pozorování zapojily některý ze svých pěti smyslů. Využily hmatu, sluchu a čichu, aby jejich prostřednictvím prozkoumaly svět, který byly doposud zvyklý vnímat výhradně očima. Ve výstavě se objevily vedle prací žáků i ukázky pomůcek, se kterými při realizaci pracovaly zašité pytlíky s předměty (kružítko, klíče, kancelářské sponky), dále fotodokumentace z chytání vůní různých stromů apod. JAN SVOBODA: Kresby/Akvarely (24. říjen 19. listopad) 60 Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č. 12. Výstava prací žáků lidových škol umění. ( ) 61 Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č.8, Etudy pro pět smyslů. ( ) 34

35 Text katalogu: Jana Svobodová Foto: Jitka Kučerová Program: Petr Osolsobě s přáteli PETR KVÍČALA: Obrazy/Kresby (21. listopad 17. prosinec) Text: Vladimír Kokolia, Petr Veselý Stojím sám uprostřed polí každej pátej tady stojí jen když se sem dostane. (Petr Kvíčala) LADISLAV SZPYRC: Objekty (20. prosinec 18. leden 1986) Úvodní slovo: Jakub Mátl Program: skupina Fůze VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ MKS DALIBOR CHATRNÝ: Kresby Projekty (29. květen 21. červen) Text: Jiří Valoch RADOMÍR VAVRUŠA: Sochy (22. červenec 22. srpen) JAN BRUZEŇÁK: Obrazy a kresby z cest po gyginsku (20. srpen 10. září) JAN STEKLÍK, DEZIDER TÓTH (9. září) Úvodní slovo: Jarmila Novotná, Jiří Valoch Program: úryvek z připravovaného projektu divadla Na Provázku Scénické čtení současné literatury přednese Petr Oslzlý 6.7 Výstavní program

36 V dramaturgickém programu pro tento rok zaujaly veřejnost nejvíce výstavy Pavla Holouše, Bohumily Olešové, Pavla Luffera, Radmily Chadimové a Svatopluka Otiska, který se zde brněnskému publiku představil vůbec poprvé. Neprofesionální umělec Petr Bittner zaujal již na TRIENÁLE 15/30. Prezentací v Galerii mladých publikum nekompromisně přesvědčil o svých kvalitách. Primárně se tento autor zabývá zobrazením člověka v současném technickou a civilizací utvářeném světě. Ve svém cyklu lidí v automobilech se snaží o postižení některých negativních jevů v ovlivnění člověka technikou, jejich vzájemné prolínání a metamorfózy. Velký úspěch zaznamenaly již třetím rokem pořádané výstavy na nádvoří, tentokrát již v širším dramaturgickém rozsahu, některé souběžně probíhaly jak v prostorách Galerie mladých, tak i na jejím nádvoří. JAKUB KREJČÍ: Loutky/Grafika (23. leden 18. únor) Text katalogu: Pavel Beneš Výstavu doprovodil na tehdejší dobu velice netradičně graficky zpracovaný katalog. JIŘÍ FOLTÝN: Fotografie (20. únor 18. březen) Text katalogu: Antonín Dufek Program: Leoš Kuba (klavír) DĚTI, MÍR A UMĚNÍ (PRÁCE ŽÁKŮ MŠ, ZŠ A LŠU) (19. březen 15. duben) Úvodní slovo: Libuše Kalabisová (ředitelka MKS SKN) Program: Roman Venclovský a Tomáš Úlehla, Josef Síkela MARTIN NĚMEC: Obrazy/Kresby (17. duben 13. květen) Text katalogu: Ivan Neumann Program: Bára Basiková s klavírním doprovodem Stáni Bradové JIŘÍ SOBOTKA: Plastiky/Kresby (15. květen 10. červen) Text katalogu: Igor Zhoř PAVEL HOLOUŠ: Topografie (12. červen 8. červenec) Text katalogu: Jiří Valoch MARCELA VRZALOVÁ: Obrazy (10. červenec 5. srpen) Text katalogu: František Brüstl JOSEF BRUCKMÜLLER: Obrazy/Kresby (8. srpen 2. září) Text katalogu: Jiří Valoch PETR BITTNER: Kresby (5. září 30. září) Text katalogu: Jiří Valoch 36

37 RADMILA CHADIMOVÁ: Obrazy (2. říjen 28. říjen) Text katalogu: Drahomíra Korčianová Program: Božena Dušková a Jan Jirásek TAMARA KOLENČÍKOVÁ, VOJTĚCH KOLENČÍK: Grafika/Kresba (30. říjen 25. listopad) Text katalogu, úvodní slovo: Peter Krivda PAVEL LUFFER: Obrazy (27. listopad 18. prosinec) SVATOPLUK OTISK: Obrazy/Kresby/Plastika (19. prosinec 13. leden 1987) Text katalogu: Petr Veselý VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ HALLEYOVA KOMETA POSEL PROSTORU: Fotografie/Kresby/Koláže (5. květen 15. květen) Návštěvnost: 800 diváků JIŘÍ SOBOTKA: Plastiky/Reliéfy (16. květen 9. červen) Program: Z kopce (vítězové celoškolního kola ZUČ na VUT) Výstava probíhala souběžně v prostorách GM. Celková návštěvnost: 1200 diváků VÍTĚZSLAV ODSTRČIL: Plastiky (10. červen 25. červen) Návštěvnost vernisáže: 50 lidí Celková návštěvnost: 1000 lidí FOTOTRIBUNA (30. červen 11. červenec) Celková návštěvnost: 800 diváků BOHUSLAVA OLEŠOVÁ: Kresby a koláže ( 14. červenec 28. červenec) Úvodní slovo: Igor Zhoř Celková návštěvnost: 800 diváků MICHAELA JÁNSKÁ: Grafika/Kresba (29. červenec 12. srpen) JURAJ BARTUSZ: Akce/Kresby/Fotodokumentace (14. srpen 29. srpen) Úvodní slovo: Jiří Valoch JIŘÍ ELIŠKA: Plakáty (1. září 15. září) JAN BRUŽEŇÁK, VLADIMÍR KOKOLIA, ROSTISLAV POSPÍŠIL, KAREL ROSSÍ, JAN STEKLÍK: 37

38 Domalovávané fotografie Karla Slacha (16. září 26. září) GRAFIKA JEDNÉ SOUTĚŽE (29. září 13. říjen) 6.8 Výstavní program 1987 V lednu se konala již 4. Přehlídka mladých brněnských výtvarníků. V textu uveřejněném v doprovodném katalogu bilancuje Jiří Valoch předešlé tři ročníky a vzpomíná, za jakých okolností přehlídka vznikla: Je celá řada mladých autorů, jejichž práce nemají v silné konkurenci nárok na samostatné provedení, ale představují samostatné a zajímavé výsledky tvůrčího hledání, je řada dalších, kteří se již v galerii objevili a bylo by zajímavé sledovat, co dělají dál a konečně je mnoho těch, kteří dosud nikde nevystavovali a čekají na svou první příležitost předložit svá díla nebo jen dílka k veřejné konfrontaci. 62 Dalším motivem byla potom konfrontace mladých amatérských umělců, studentů s profesionály, dát jim prostor se seznámit, porovnat svá díla, obohatit se v oblasti umění a jeho nových směrů, a pak společně navázat kontakt s publikem, které bylo díky názorové a věkové odlišnosti velmi pestré. Čtvrtý ročník soutěže a na ni navazující přehlídky ukazuje, že si celá akci již vydobyla pevné místo v kontextu brněnských výstav zájem osmašedesáti autorů z Brna, kteří předložili odborné porotě celkem 455 prací, to nejlépe potvrzuje. 63 Mezi oceněnými se objevila jména jako Josef Daněk, Laco Garaj a Rostislav Čuřík, Milan Magni nebo Ctibor Smutný. V tomto roce se sešlo v prostorách galerie celkem pět absolventů AVU Tomáš Ruller, Zdeněk Řehořík, Margarita Titlová Ylovsky a Richard Konvička. Jako loňský rok, i letos si našla své místo v dramaturgickém programu přehlídka prací žáků LŠU, tentokrát pod vedením učitele ak. malíře Ivana Kříže. Ústředním námětem i samotným názvem byl Bazén a Igor Zhoř k provedení samotné výstavy dodává: Prostorovou iluzi vytvořily rozměrné kresby, které pokrývaly plochu podlahy, k níž se obvykle sestupuje po schodech. Tentokrát však na nich diváka zastavil nápis VSTUP DO BAZÉNU ZAKÁZÁN. ( ) Figury plavců v životní velikosti vznikaly převážně klasickou technikou tužkové kresby ( ) Novátorským aspektem se zde stala důkladnost ve výuce k prostorovému vnímání určitého prostředí, která není při zobrazování konkrétních forem rozhodně jednoduchý. Neustále opakovaná figurální tvorba při výtvarné výchově byla tedy obohacena novým tvůrčím zanícením hrou. 64 PŘEHLÍDKA MLADÝCH BRNĚNSKÝCH VÝTVARNÍKŮ (15. leden 10. únor) Text katalagu: Jiří Valoch ALEXANDR SKALICKÝ: Obrazy/Kresby (13. únor 10. březen) Text katalogu: Alexandr Skalický Program vernisáže: Iva Bittová a Pavel Fajt BAZÉN (12. březen 7. duben) 62 Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č.14, Přehlídka mladých brněnských výtvarníků. ( ) 63 Ibid. 64 Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č.14, Bazén. ( ) 38

39 Text katalogu: Igor Zhoř Prostorovou iluzi vytvořily rozměrné kresby, které pokrývaly plochu podlahy, k níž se obvykle sestupuje po schodech. Tentokrát však na nich diváka zastavil nápis VSTUP DO BAZÉNU ZAKÁZÁN. (...) Figury plavců v životní velikosti vznikaly převážně klasickou technikou tužkové kresby ( ) Novátorským aspektem se zde stala důkladnost ve výuce k prostorovému vnímání určitého prostředí, která není při zobrazování konkrétních forem rozhodně jednoduchý. Neustále opakovaná figurální tvorba při výtvarné výchově byla tedy obohacena novým tvůrčím zanícením hrou. MIROSLAVA FUČÍKOVÁ, PETR TEJKAL: Malba/Kresba/Užitá grafika (9. duben 5. květen) Úvodní slovo: Olga Janoušková, Zdeněk Kožmín Program vernisáže: Petr Váša OTMAR OLIVA, TOMÁŠ VÁŽAN: Plastiky/Fotografie (8.květen 2. červen) Text katalogu: Jaroslav Zapletal, Tomáš Černoušek MARGITA TITLOVÁ YLOVSKY: Obrazy/Kresby/Barevné sochy (5. červen 30. červen) Text katalogu: Jiří Valoch JOSEF MOUCHA: Fotografie (1. červenec 28. červenec) Text katalogu: Josef Moucha KLUB FOTOGRAFŮ MĚSTA BRNA (30. červenec 28. srpen) (Michal Bartoš, Radek Chatrný, Dušan Lancinger, Aleš Ležatka, Jaroslav Sedláček) Text katalogu: Antonín Dufek ZDENĚK ŘEHOŘÍK: Plastika (27. srpen 22. září) RICHARD KONVIČKA: Obrazy/Kresby (24. září 20. říjen) Text katalogu: Ivan Neumann TRIENÁLE 15/35 (24. říjen 22. listopad) 7. národní přehlídka výtvarné tvorby mladých neprofesionálních umělců, kterou pořádal Dům umění města Brna ve spolupráci s Galerii mladých. Přehlídka byla vyhlášena pro učně, studující, pracující mládež od 15ti do 35ti let. Kategorie byly vyhlášeny v kresbě, grafice, malbě a volné textilní tvorbě. MICHAL ŠVARC: Oděvní kreace/kostýmy (19. říjen 31. říjen) Text katalogu: Helena Jarošová ALENA KOJDLOVÁ: Proměny kůže (2. listopad 18. listopad) Text katalogu: Karel Holešovský 39

40 K výstavě proběhla 12. listopadu beseda s Alenou Kojdlovou pod vedením Aleny Křížové z Moravské galerie. Besedu navštívilo podle záznamů cca 20 zájemců. MARTIN JOHN: Obrazy/Kresby (20. listopad 16. prosinec) Úvodní slovo: Jana Ševčíková, Jiří Ševčík TOMÁŠ RULLER: Prezentace (17. prosinec 15. leden 1988) harmonogram akcí: 17. prosinec VERNISÁŽ I. Nic než trocha čaje 18. prosinec VERNISÁŽ II. Ukázka teorie a praxe 21. prosinec VERNISÁŽ III. Tvorba více méně architektonická 22. prosinec VERNISÁŽ IV. Tvorba převážně grafická a sochřská 23. prosinec VERNISÁŽ V. Tvorba především malířská 4. leden Večer diapozitivů 5. leden Večer videodokumentace 6. leden Ještě jiný večer 7. leden Možná diskuze 11. a 12. leden Večery na zakončení (+ snad katalog) VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ OTMAR OLIVA, TOMÁŠ VÁŽAN: Plastiky/Fotografie (8.květen 2. červen) Text katalogu: Jaroslav Zapletal, Tomáš Černoušek Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. MARGITA TITLOVÁ YLOVSKY: Obrazy/Kresby/Barevné sochy (5. červen 30. červen) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. OTIS LAUBERT: Objekty (3. červenec 28. červenec) MICHAELA KLIMANOVÁ TRIZULJAKOVÁ, KAROL PICHLER: Plasticum (31. červenec

41 srpen) Úvodní slovo: L ubomíra Slušná ZDENĚK ŘEHOŘÍK: Plastika (28. srpen 22. září) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. MICHAL SVARC: Oděvní kreace/kostýmy (19. říjen 31. říjen) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. ALENA KOJDLOVÁ: Proměny kůže (2. listopad 18. listopad) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. DIVADELNÍ POUŤ ( ?) Akce se účastnil Vladimír Kokolia, který na počkání maloval portréty návštěvníků. Zastoupeny zde byly ukázky obrázků, keramiky, grafiky a šperků. 6.9 Výstavní program 1988 Tento rok se představila v prostoru na Radnické 4 taková jména jako Laco Graj, známý především pro svoje performance na Kamence, Ivo Sedláček, Josef Daněk, Magda a Martin Vybíralovi, Boris Jirků, Tomáš Rossí, Vladimír Groh společně s Radkem Vavrušou a Zdeněk Bernát. Josef Daněk prezentoval svoji tvorbu brněnskému publiku již na několika souborných přehlídkách AMO, Trienále 15/35 či Přehlídce mladých brněnských výtvarníků. Znám byl i pro jeho spolupráci s Blahoslavem Rozbořilem. V roce 1988 po sérii několika kolektivních výstav (Konfrontace) dostal Stanislav Diviš příležitost uspořádat zde svoji vůbec první samostatnou výstavu. Tento pražský neprofesionální výtvarník, člen skupiny Tvrdohlavých, brněnskému publiku představil svá plátna s jeho nezaměnitelným rukopisem a Galerie mladých tímto jasně dostála svého statutu, že dokáže nabídnout prostor nejenom pro lokální umělce, ale i pro umělce celorepublikového významu. Již tradičně se potom v dramaturgii Galerie mladých objevila výstava oděvů tentokrát od Silvie Škráškové. V rámci doprovodného programu MKS SKN proběhla na nádvoří módní přehlídka pro učňovskou, středoškolskou i pionýrskou mládež. JOSEF DANĚK: Kresby/Grafika (14. leden 9. únor) Text katalogu: Jiří Havlíček STANISLAV DIVIŠ: Obrazy (11. únor 8. březen) Text katalogu: Jiří Valoch Program vernisáže: Petr Váša IVO SEDLÁČEK: Kresby/Plastiky (11. březen 5. duben) Úvodní slovo: kvinteto ve složení - Josef Daněk, Jiří Havlíček, Milan Magni, Vladimír Kokolia, Blaho- 41

42 slav Rozbořil JAN SVOBODA: Barevné dřevořezy (7. duben 3. květen) Text katalogu: Pavel Šamšula ALEŠ NAJBRT: Kaligrafické obrazy (6. květen 31. květen) Úvodní slovo: Jiří Valoch Program vernisáže: Jiří Chlumecký (bicí) SILVIA ŠKRÁČKOVÁ: Oděvy/Módní doplňky (1. červen 13. červen) Text katalogu: Eliška Lysková VLADIMÍR GROH, RADEK VAVRUŠA: Keramika/Sochy/Situace (14. červen 28. červen) LACO GARAJ: Obrazy/Kresby/Sochy (30. červen 27. červenec) Text katalogu: Petr Nedoma MAGDA A MARTIN VYBÍRALOVI: Fotografie (28. červenec 23. srpen) Text katalogu: Roman Muselík BORIS JIRKŮ: Obrazy/Kresby/Ilustrace (25. srpen 20. září) Text katalogu: Kaliopi Chamonikola ALEŠ OGOUN: Obrazy (22. září 18. říjen) Text katalogu: Pavel Mazourek Program vernisáže: Iva Bittová ALEŠ SVOBODA: Struktura 193 (20. říjen 15. listopad) Text katalogu: Jiří Valoch ZDENĚK BERNÁT, TOMÁŠ ROSSÍ: Obrazy (15. prosinec 10. leden 1989) VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ VLADIMÍR GROH, RADEK VAVRUŠA: Keramika/Sochy/Situace (14. červen 28. červen) Výstava probíhala současně v prostorách GM. JIŘÍ HŮLA, ZDENĚK HŮLA: Obrazy/Kresby/Záznamy (26. srpen 20. září) 6.10 Výstavní program 1989 V červnu proběhl od 26. do 31. v Plumlově pod záštitou KKS v Brně seminář pro amatérské výtvarníky 42

43 pod názvem Škola výtvarného myšlení. Tematicky byl seminář zaměřen na přírodní živly. Účastníci tvořili v rámci workshopu vedeného profesionálními umělci a teoretiky podle konkrétního přírodního živlu, jež byl určen pro daný den semináře. První den 26. června byl pod vedením lektorů Miloše Šejna a Jiřího Valocha. Po přednášce, která měla prohloubit vědomosti o akčním umění, následovala bohatá diskuze, trvající až do pozdních večerních hodin. Na závěr se promítal film od Jana Berana Figurální metamorfózy I + II. Následující den Den Země sbírali účastníci přírodní materiály, z kterých později vytvářeli objekty dle jejich osobního postoje k ochraně přírody. Třetí den 28. června byl ve znamení vzduchu. Účastníci dostali za úkol vytvořit vlající objekt, který potom ostatním na závěr dne představili na vrcholu pahorku nad Plumlovem. Pro den vody, pod vedením Igora Zhoře, byla inspirací nedaleká přehrada. Vzniklo tak mnoho pozoruhodných děl vytvářených technikou rozmývání vodou. Na Den ohně (Slunce) připravil Igor Zhoř program ve znamení stínů a na večer potom ohňové objekty. Závěrečný rituál posledního dne spočíval ve vypuštění montgolfiéry, naplněné teplým vzduchem ohřívaným pouze slunečními paprsky, čehož bylo dosaženo za pomoci zrcadel. Jarmila Vašicová se objevila již na několika uměleckých přehlídkách, v Galerii mladých dostala příležitost vystavit poprvé samostatně. Její tvorba, převážně abstraktního charakteru, zaujala veřejnost i kritiku pro její poetičnost a barevnou jednoznačnost. Pozornosti neunikla ani výstava Milana Magniho, výrazné osobnosti brněnské umělecké scény, představitele tzv. fake artu a Radka Horáčka, známého spíše jako výtvarného teoretika a pedagoga. Zde v galerii vystavil soubor svých netradičních novátorských kreseb a koláží. Tento rok se poprvé brněnským návštěvníkům Galerie mladých představil i osobitý umělec z Prahy František Skála. Výstava plastik z netradičních materiálů byla ještě doplněna o jeho grafické práce. JARMILA VAŠICOVÁ: Obrazy (12. leden 7. únor) Program: Iva Divišová, Nataša Oulehlová, Vladimír Sobotka MIROSLAV ŠNAJDR: Kresby (10. únor 7. březen) JOSEF HLAVÁČEK: Linoryty (9. březen 4. duben) Text katalogu: Petr Vilhelm JANA PREKOVÁ: Pokus o prostor jantry (7. duben 2. květen) MILAN MAGNI: Obrazy/Kresby (5. květen 30. květen) Text katalogu: Ivo Sedláček VÍTEK ČAPEK: Obrazy/Kresby (1. červen 29. červen) Text katalogu: Jiří Valoch JAN AMBRŮZ: Kresby/Objekty/Obrazy/Dokumentace (3. červenec 25. červenec) Text katalogu: Jiří Valoch 43

44 KRYŠTOF TRUBÁČEK: Sochy/Obrazy/Grafika/Keramika/Sklo (28. červenec 22. srpen) Text katalogu: Michal Cihlář RADEK HORÁČEK: Pohyby v krajině (24. srpen 19. září) JAN CINČERA: Papíry (21. září 17. listopad) Text katalogu: Jiří Valoch LIBOR TEPLÝ: Tma a světlo (20. říjen 14. listopad) Text katalogu: Antonín Dufek Úvodní slovo: Michal Gregor Program: Martin Teplý (kytara) FRANTIŠEK SKÁLA: Plastiky/Kresby/Obrazy (16. listopad 12. prosinec) MICHAL CIHLÁŘ: Barevná grafika (15. prosinec 20. leden 1990) VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ JANA PREKOVÁ: Akční scénografie (7. duben 2. květen) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. DĚTI, MÍR A UMĚNÍ (20. DUBEN 4. KVĚTEN) VÍTEK ČAPEK: Obrazy/Kresby/Sochy (1. červen 29. červen) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. JAN AMBRŮZ: Sochy/Prostředí (29. červen 27. červenec) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. KRYŠTOF TRUBÁČEK: Sochy/Keramika (27. červenec 22. srpen) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých. JAN ŠIMEK: Sochy (27. srpen 19. září) LACO TERÉN: Textil/Oděvy (21. září 17. říjen) 6.11 Výstavní program 1990 Na začátku tohoto roku se konal již pátý ročník Přehlídky mladých brněnských výtvarníků, na kterém se opět představili vedle profesionálních umělců mnozí amatérští výtvarníci Petr Babák, Josef Daněk, Jaroslav Dokoupil, Laco Garaj, Zdeněk Halla, Jaroslav Hamža, Pavel Hayek, Martin Hlaváč, František 44

45 Hubatka, Libor Jaroš, Petr Kvíčala, Vladimír Kosek, Martin Lasák, Vít Mádr, Milan Magni, David Možný, Evžen Navrátil, Vít Ondráček, Blahoslav Rozbořil, Ivo Sedláček, Mirka Slámová, Pavel Šitavanc, Stanislav Trokšiar, Zdeněk Tureček, Roman Wenzel, doprovodný textu v katalogu měl jako vždy na svědomí Jiří Valoch. Letošní ročník oproti předešlým byl rozšířen navíc o prostory Vysokoškolského klubu mládeže. Ve výstavním plánu bylo zařazeno celkem 5 výstav výtvarníků z Jihomoravského kraje 4 výstavy z Brna (Miloš Kříž, Marta Křížová, Barbora Kališová, Michal Vystavěl), 1 výstava z Třebíče (Miroslav Kubíček), 1 výstava ze Severomoravského kraje (Jiří Krtička, Šumperk), 3 výstavy z Prahy (Márius Kotrba, Petra Štastná, Eva Vejražková). Oproti původnímu plánu byla do programu zařazena výstava brněnského uměleckého spolku Bratrstvo. PŘEHLÍDKA MLADÝCH BRNĚNSKÝCH VÝTVARNÍKŮ (12. leden 6. únor) Text katalogu: Jiří Valoch MIROSLAV KUBÍČEK: Kresby/Obrazy (8. únor 6. březen) Text katalogu: Jiří Valoch MARTA A MILOŠ KŘÍŽOVI: Obrazy (8. března 3. duben) Text katalogu: Pavel Mazourek BRATRSTVO (5. duben 30. duben) EVA VEJRAŽKOVÁ: Obrazy/Objekty (3. květen 29. květen) PRÁCE ŽÁKŮ LŠU VEVEŘÍ 133 (NÁVRHY NA STÁTNÍ ZNAK) (19. červen červenec) Text katalogu: Igor Zhoř a Michal Vystavěl MÁRIUS KOTRBA: Obrazy/Sochy (26. červenec 21. srpen) MIROSLAVA A MAREK TRIZULJAKOVI: Obrazy/Kresby (23. srpen 18. září) Text katalogu: Tomáš Černoušek a Marek Trizuljak PETRA ŠTASTNÁ: Keramika (20. září 16. říjen) MICHAL VYSTAVĚL: Textilní objekty (18. říjen 13. listopad) BARBORA KALIŠOVÁ: Šperk (21. listopad 10. prosinec) JIŘÍ KRTIČKA: Obrazy/Kresby (13. prosinec 10. leden 1991) Text katalogu: Jiří Valoch 45

46 6.12 Výstavní program 1991 V tomto roce byli zařazeni do programu výstav i umělci nejenom z tuzemska, ale i z Francie a Velké Británie. Změna režimu ve státě přinesla mnoho novátorských přístupů k organizování výstav a vedení galerie. Co se grafiky katalogů a propagačních materiálů týče, došlo i zde k velké změně. Jednotný design 65 se již tak důsledně neprosazoval, pokud chtěl autor publikovat katalog v souladu se svojí tvorbou nebo již dokonce katalog měl, vyšlo se mu vstříc. Pracovníci Galerie mladých a KIC (Kulturního informačního centra, dříve MKS SKN) se začali důsledněji věnovat propagaci a práci s veřejností a médii (Byla navázaná spolupráce s Československou televizí). Na začátku března měli návštěvníci galerie možnost shlédnout skupinovou výstavu Hand to hand. Konfrontovali se zde čeští umělci (Kokolia, Cihlář, Činčera, aj.)) se svými britskými kolegy. Cílem výstavy bylo zpopularizovat téma AIDS prostřednictvím uměleckého média (poezie, grafika, ). Fotografická skupina FAKT ve spolupráci s Kulturním informačním centrem a Galerií mladých začala pořádat každoroční mezinárodní výstavu fotografií, jednalo se o desetiletý projekt World Expo zabývající se globální otázkou Člověk a lidé konce 2. tisíciletí. První ročník věnovaný problematice mezilidských vztahů Buď zdráv, člověče se konal v Janáčkově divadle a bylo zde vystaveno na stovky fotografických děl od autorů z celého světa. JAN SAMEC: Obrazy/Kresby (10. leden 5. únor) Text katalogu: Petr Neumann Program: Slávek Janoušek MILAN KOLAŘÍK: Obrazy/Kresby (7. únor 5. březen) HAND TO HAND (8. březen 2. duben) LIBOR JAROŠ: Obrazy/Kresby (5. duben 29. duben) Text katalogu: Ivo Sedláček Program: skupina FLORIAN (Palla, Margni, Kvíčala) JITKA PALMER: Keramika (2. květen 28. květen) Text katalogu: Vladimír Novotný STANISLAV TROKŠIAR, ISTVÁN KOVÁCS: Sochy/Objekty (31. květen 26. červen) JIŘÍ KOVANDA: Z druhé ruky (27. červen 23. červenec) LUBOMÍR JARCOVJÁK: Grafiky/Autorské papíry/knihy (26. červenec 19. srpen) Text katalogu: Ivo Sedláček a Pavel Petr (básnická sbírka) Program: Svoz řepy (Zlín) 65 Původní design vytvořila v 70. letech Vlasta Beránková. 46

47 ČTYŘI Z FRANCIE (PHILIPPE UNTERSTELLER, MONIQUE TELLO, DOMINIQUE ROUZIE, HERVE SOMIQUE): Malba/Kresba/Grafika/Drobná platika (20. srpen 7. září) Text katalogu: Milan Magni Program: Jo s kvartet VLADIMÍR HAVLÍK: kresby (20. září 15. říjen) Text katalogu: Jiří Valoch BUĎ ZDÁV, ČLOVĚČE! (18. říjen 12. listopad) Výstava fotoskupiny KAKT. Text katalogu: Petr Mlejnek MARTIN KLIMEŠ: Obrazy/Kresby (18. listopad 12. prosinec) Text katalogu: Jiří Valoch ZDENĚK HALLA: Kresby (13. prosinec 15. leden 1992) Text katalogu: Ivo Sedláček Výstava byla prodloužena do 11. února. VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ JITKA PALMER: Keramika (2. květen 28. květen) Text katalogu: Vladimír Novotný Výstava probíhala současně v prostorách GM. STANISLAV TROKŠIAR, ISTVÁN KOVÁCS: Sochy/Objekty (31. květen 26. červen) Výstava probíhala současně v prostorách Galerie mladých Výstavní program 1992 Tento rok díky iniciativě Ajky Gálové byly výstavní prostory Kulturního informačního centra na Radnické 4 rozšířeny o galerijní prostor U Dobrého pastýře, jež primárně sloužil již etablovaným umělcům napříč uměleckými médii, pro které prostor Galerie mladých nebyl vhodný. Konal se již druhý ročník mezinárodního festivalu dokumentární fotografie World Expo, tentokrát pod patronátem UNESCA na téma kultura a obchod. Začalo se uvažovat o zkulturnění vstupu, použití poutačů, které by mohly přilákat i nezainteresované návštěvníky. V blíže neurčeném datu se konala výstava mentálně postižených STTERREN/STUTTGART. 12. února se uskutečnila pro děti experimentální fotografická akce Čtvrthodinová výstava pod vedením umělce a pegagoga ZUŠ Hilleho Milana Magniho. Výstavu uvedl Tomáš Přidal a účastnilo se jí cca 70 návštěvníků. Vernisáž výstavy Štěpána Klase byla pojata trochu netradičně, obešla se bez tradičních ceremoniálů 47

48 a v rámci slavnostního zahájení proběhla beseda se samotným autorem. JAROSLAV DOKOUPIL: Obrazy/kresby (14. únor 11. březen) ŠTĚPÁN KLAS: Figurální studie (sochy, kresby, koláže) (13. březen 7. duben) Program: Vladimír Václavek a Josef Osřanský RENÉ VLASÁK: Gramarely 91 (9. duben 4. květen) PETRA DREIER A MICHAEL HANOUSE: Podvojnosti (obrazy) (7. květen 3. červen) Úvodní slovo: Petr Spielmann HANA BABYRÁDOVÁ: Instalace/Objekty (4. červen 29. červen) Úvodní slovo: Radek Horáček JANA SKALICKÁ: Instalace/Objekty (2. červenec 27. červenec) MARTIN HLAVÁČ: Kresby/Fotodokumentace (30. červenec 22. září) BOHUSLAVA OLEŠOVÁ: Obrazy/Objekty (30. září 27. říjen) Úvodní slovo: Radek Horáček STEFAN KONRAD: Předznamenání (29. říjen 24. listopad) Text katalogu: Stefan Konrad Úvodní slovo: Jenny Poláková MICHAEL VYSTAVĚL: Textilní objekty (27. listopad 30. prosinec) Text katalogu: Jiřina Medková GALERIE U DOBRÉHO PASTÝŘE JEDEN MŮJ DEN RETROSPEKTIVNÍ VÝSTAVA Připravila: Šárka Tryhuková BOHUSLAVA OLEŠOVÁ: Obrazy/Objekty (30. září 27. říjen) Úvodní slovo: Radek Horáček NIKOS ARMUTIDIS: Obrazy/Sochy (4. listopad 28. listopad) Úvodní slovo: Yvonna Boháčová MICHAL MACKŮ: Geláže (3. prosinec 10. leden 1993) Text katalogu: Vladimír Birgus 48

49 6.14 Výstavní program 1993 Tento úspěšný rok v Galerii mladých a U Dobrého pastýře poznamenalo její fungování úmrtí Ajky Gálové. Zbytek administrativy za ni po její smrti převzala PhDr. Jitka Vitásková. Mail-artový projekt Mona Lisa kanadského malíře Ray Cartera a Eda Varney, byl založen na myšlence kreativního ztvárnění nedokončené repliky ikonického obrazu Mony Lisy, jež byla rozeslána iniciátory projektu zhruba 50 umělcům po celém světě v průběhu 80. let. Výstava podala jasný důkaz o tom, že umění je v první řadě prostředkem komunikace a přátelství. Hlavní byl pocit sounáležitosti a přátelství v rámci celé umělecké komunity po celém světě. Výstava se setkala s velkým zájmem veřejnosti. Velkého ohlasu se dočkala i výstava multižánrového umělce Petra Nikl, jednoho ze členů skupiny Tvrdohlavých a výstava Olafa Hanela. VÁCLAV VACULOVIČ: Obrazy/Grafika (7. leden 3. únor) Text katalogu: Vladimír Kokolia ŠTĚPÁN STEJSKAL: Fotografie (5. únor 6. březen) Text katalogu: Jiřina Nehybová Program: známé brněnské punkové kapely JIŘÍ JANDA: Babiččiny 90. narozeniny (11. březen 3. duben) JANA APETAUEROVÁ MEDKOVÁ: Kresby/Obrazy (16. duben 11. květen) Úvodní slovo: Petr Nedoma MÁM MNOHO LIDÍ V TOMTO MĚSTĚ (ŽIVOT A POSLÁNÍ CÍRKVÍ V NAŠEM MĚSTĚ. VÝSTA- VA K 750. VÝROČÍ UDĚLENÍ MĚSTSKÝCH PRÁV BRNU) (20. květen 3. červenec) Výstava probíhala současně v Galerii U dobrého pastýře JIŘÍ ŠIGUT : Záznamy (7. červenec 28. červenec) Text katalogu: Martin Klimeš PAVEL BUCHTA: Grafika (30. červenec 24. srpen) ZBYNĚK MADĚRYČ: Písek (fotografie) (26. srpen 21. září) JAN PIŠTĚK: Obrazy (24. září 20. říjen) Program: Iva Bittová DANIEL BALABÁN: Obrazy/Objekty (22. říjen 16. listopad) Úvodní slovo: Milan Weber 49

50 PETR KAMENICKÝ: Obrazy (19. listopad 14. prosinec) Úvodní slovo: Tomáš Přidal ARNOŠT PACOLA: Plánky (grafika, malba) (17. prosinec 19. leden 1994) GALERIE U DOBRÉHO PASTÝŘE ROSTISLAV POSPÍŠIL: Krajinky/Portréty/Ostatní (13. leden 6. únor) ABSTRAKCE (PRÁCE ŽÁKŮ ZUŠ VÍDEŇSKÁ) (9. únor 6. březen) Text katalogu: Pavel Mazourek Úvodní slovo: Jaroslav Fuksa PETR NIKL: Uminulý čas (23. březen 10. duben) MONA LISA (15. duben 13. květen) Text katalogu: Miloš Štědroň IMAGE ( JØRGEN TOUBRO CHRISTIANSEN, SAUL SHAPIRO, LEIF KJØL, CARSTEN LAN- GKILDE, HENRIK ENEMARK SØRENSEN) (7. červenec 14. srpen) Výstava vznikla ve spolupráci s Jiřím Hanke. SDRUŽENÍ KERAMIKŮ BRNO (19. srpen 2. září) ČESTMÍR SUŠKA: Vnitřní světlo (2. září 25. září) JAN BERAN: Konfrontace (fotografie) (14. říjen 16. listopad) Úvodní slovo: Igor Zhoř OLAF HANEL: Vyhvězdíno (19. listopad 14. prosinec) Úvodní slovo: Ladislav Novák JINDŘICH ŠTREIT: Saint Quenti, farma (15. prosinec 19. leden 1994) Úvodní slovo: Antonín Dufek VÝSTAVY NA NÁDVOŘÍ LACO GARAJ: Instalace/Objekty (19. srpen konec léta) 50

51 7. ZÁVĚR Brno v letech, kdy komunistický režim postupně polevoval na své moci, žilo svým vlastním uměleckým životem. V první řadě zde byla silná komunita lidí, kterou spojovalo nadšení pro umění, pro ideu veřejného sdílení svých myšlenek a svojí tvorby. A pak zde bylo ještě silné zázemí teoretiků a kurátorů, jež tyto vize uvedli ve skutečnost. Na retrospektivní výstavy českého současného umění v Domě umění města Brna, které měl pod svojí kurátorskou taktovkou Jiří Valoch, se pořádaly autobusové zájezdy z celého tehdejšího Československa a pod vedením Ajky Gálové v Galerii mladých se pro změnu podařilo uspořádat desítky výstav umělců, jež by v jiných institucích neprošli selekcí schvalovací komise. Bakalářská diplomová práce s názvem Brněnským kurátorem v 80. letech. Ajka Gálová je sondou do brněnského kulturního života v 80. letech. Jejím cílem bylo přiblížit život tehdejších umělců a teoretiků, potažmo kurátorů, ať už na poli oficiálních, tak neoficiálních výstavních institucí. Soustředila jsem se však pouze na popis alternativní nezávislé scény, která koexistovala vedle té oficiální, bez výhrady podporovanou komunistickým režimem. V práci se objevuje velké množství citací, čímž jsem chtěla docílit za prvé: co nejautentičtějšího vykreslení obrazu tehdejší doby, za druhé: podat pravdivé a nezkreslené informace o činnosti tehdejších umělců v 80. letech v Brně a jeho okolí, které nelze nalézt v cenzurou korigovaných textech, uveřejněných jak v publikacích, tak katalozích a recenzích té doby. Mým hlavním cílem potom bylo připomenout osobnost galeristky Ajky Gálové a na základě studia archivních materiálů zkompletovat jména všech autorů, ať už výtvarníků, hudebníků nebo divadelníků, se kterými v rámci své profese spolupracovala. Pro generaci umělců 80. let je charakteristický jejich vyhraněný postoj vůči stávajícímu režimu a jeho cenzuře. Starší generace umělců se uchylovala k tvorbě uzavřené za stěnami svých ateliérů a bytů. Oproti tomu mladí umělci toužili po tom, co bylo naprosto přirozené pro ostatní mladé absolventy uměleckých škol na západ od našich hranic svobodně vystavovat a uvažovat o kariéře umělce jako o možném povolání. Díky zázemí kurátorů a umělců, kteří v tehdejším Brně působili, ať již na oficiální či neoficiální půdě, tyto sny mohly uvést částečně v realitu. 51

52 8. ZDROJE ARCHIVNÍ FONDY Spisovna Turistického informačního centra města Brna, Galerie, karton č Osobní archiv PhDr. Jany Svobodové. Osobní archiv PhDr. Jitky Pernesové. POUŽITÁ LITERATURA a) knihy: ČORNEJ Petr, POKORNÝ Jiří, In Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce, Práh, Horák, Ondřej (ed.). Místa počinu. Historie výstavních prostorů nás od 19. st. po současnost. Praha: Komunikační prostor Školská 28, KLÍMOVÁ, Barbora. Navzájem. Umělci a společenství na Moravě let 20. století. Brno: tranzit. cz a Fakulta výtvarných umění VUT v Brně, KORECKÝ, David. (ed.). Médium kurátor: Role kurátora v současném českém umění. Praha: Agite/ Fra, LASOTOVÁ, Dagmar. Čtyři z tváří Jiřího Valocha. Ostrava: Ostravská univerzita, MACHARÁČKOVÁ, Marcela. Brněnská osmdesátá. Brno: TT klub výtvarných umělců v Brně, MACHARÁČKOVÁ, Marcela (ed). Milan Magni, (kat. výst.), Brno, NEKVINDOVÁ, Terezie. Jiří Ševčík Jana Ševčíková. Texty. Praha: Tranzit.cz, OBRIST, Hans Ulrich. Stručná historie kurátorství. Curych: JRP/Ringier, PETŘÍČEK, Petr In Kmeny 0. Praha: Big Boss & Yinachi, POMAJZLOVÁ, Alena. Česká malba generace 80. let. Brno: MEDIAGATE spol. s.r.o., ŠEVČÍK, Jiří - MORGANOVÁ, Pavlína - DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění /programy / kritické texty / dokumenty /. Praha: Academia,

53 ŠEVČÍK, Jiří a Edith JEŘÁBKOVÁ. Mezi první a druhou moderností, (kat.výst.). Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, SOUKUPOVÁ Jana. Štatl za Husáka. Brno: Host, VALOCH, Jiří. Brněnský okruh. In Zakázané umění I. Praha: Občanské sdružení pro podporu Výtvarného umění, 1995 b) diplomové práce POSPÍŠILOVÁ, Hana. Galerie Drogerie Zlevněné zboží. Neoficiální prezentace výtvarného umění v 80. letech v Brně. Brno: Masarykova univerzita, c) časopisy ZHOŘ, Igor. Nejen v Křížové chodbě. Rok , roč. 1, č. 1 d) hypertextové zdroje Anonym. Historie Ročník 1983 [online] [cit. 3. dubna 2014]. Dostupné z: < > HANZL, Jakub. Jiří Valoch [online] [cit. 23. března 2014]. Dostupné z: < index.php?id=1445 > MACHARÁČKOVÁ, Marcela,. Osmdesátá léta v Brně mají výstavu na Špilberku [online] [cit. 25. dubna 2014]. Dostupné z: < ZÁBOJ, Aleš. O Galerii-drogerii Zlevněné zboží [online]. 2013[zhlednuté 15. dubna 2014]. Dostupné z: < 53

54 9. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 1. Přípravy výstavy v Křížové chodbě, 1983, osobní archiv Jitky Pernesové 2. Přípravy Brněnského plenéru, 1983, osobní archiv Jitky Pernesové 54

55 3. Skupinové foto: Brněnský plenér, 1983, osobní archiv Jitky Pernesové , osobní archiv Jitky Pernesové 55

56 5. Ajka a Lída, nedatováno, osobní archiv Jitky Pernesové 6. Ajka, nedatováno, osobní archiv Jitky Pernesové 56

57 7. Výňatek z návštěvní knihy Galerie mladých, 1987, Spisovna Turistického informačního centra 8. Ajčina kancelář, nedatováno, osobní archiv Jitky Pernesové 57

58 9. U Ajky v kanceláři, 1993, osobní archiv Jitky Pernesové 10. Vernisáž v galerii U Dobrého pastýře, 1993, osobní archiv Jitky Pernesové 58

59 11. Srpen 1993, osobní archiv Jitky Pernesové 12. Vernisáž v Galerii mladých, srpen 1993, osobní archiv Jitky Pernesové 59

60 13. Slavnostní zahájení vzpomínkové výstavy k Ajčiným nedožitým padesátinám, 2006, osobní archiv Jany Svobodové 14. Náhled do výstavy, 2006, osobní archiv Jany Svobodové 60

61 15. Náhled do výstavy, 2006, osobní archiv Jany Svobodové 61

62 62