Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Rozbory Chráněné krajinné oblasti Český les

Transkript

1 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Rozbory Chráněné krajinné oblasti Český les k

2 2 Plán péče o CHKO Český les na období , Rozbory

3 OBSAH 1. Identifikační údaje Výnos Mezinárodní význam Charakteristika území Geologie, geomorfologie Hydrologie Pedologie Klima Flora a vegetace Fauna Vývoj osídlení Ochrana přírody Předmět ochrany CHKO Zonace CHKO Maloplošná zvláště chráněná území Natura Památné stromy Rostlinná společenstva Významné druhy rostlin Významné druhy živočichů Invazní a expanzivní druhy Neživá příroda Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Krajinný ráz Monitoring a výzkum Práce s veřejností Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny Lesní hospodářství Zemědělství Myslivost Rybníkářství a sportovní rybářství Vodní hospodářství Výstavba Doprava a inženýrské sítě Průmysl Zacházení s odpady Těžba nerostných surovin Rekreace a turistika Vyhodnocení dosavadního plánu péče Použitá literatura Seznam zkratek Přílohy Textové přílohy č. 1. Nařízení vlády, kterým se vyhlašuje CHKO Český les č. 2. Seznam katastrálních území zasahujících do CHKO Český les č. 3. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 4. Model přirozené druhové skladby lesů č. 5. Honitby na území CHKO Český les 3

4 Mapové přílohy č. 1 Přehledová mapa č. 2 Působnost obcí č. 3 Zonace č. 4 Geomorfologické členění č. 5 Evropsky významné lokality (Natura 2000) č. 6 MZCHÚ, Památné stromy č. 7 Územní systém ekologické stability č. 8 Vlastnictví lesa č. 9 Kategorie lesa č.10 Honitby č.11 Krajinný ráz č.12 Turistika 4

5 1. Identifikační údaje 1.1. Výnos Chráněná krajinná oblast Český les byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 70 ze dne 12. ledna Úplné znění nařízení vlády je uvedeno v příloze č. 1. Poslání CHKO Český les je uvedeno v 2 zřizovacího předpisu takto: Posláním oblasti je uchování a obnova jejího přírodního prostředí, zejména ekosystémů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a zachování typického charakteru krajiny za současného rozvíjení ekologicky optimálního systému využívání krajiny a jejích přírodních zdrojů. Za sídlo správy bylo zákonem č. 149/2003 Sb., část II., určeno město Přimda. CHKO Český les se nachází na území Plzeňského kraje, zasahuje do územních obvodů obcí s rozšířenou působností Domažlice a Tachov. Seznam katastrálních území, která zasahují na území CHKO Český les je uveden v příloze č Mezinárodní význam Území CHKO Český les sousedí na západě na hranici se Spolkovou republikou Německo, s územími chránícími krajinu v Bavorsku, a to Landschaftsschutzgebiet (LSG) Nördlicher Oberpfälzer Wald, LSG Oberpfälzer Wald a LSG Oberer Bayerisher Wald. Na území CHKO Český les zasahuje 7 evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000 podrobněji viz kapitola

6 2. Charakteristika území CHKO Český les leží při západní hranici ČR a zaujímá 466 km 2. Koridorem dálnice D5 o šířce cca 4 km je rozdělena na dvě části severní a jižní. Geomorfologicky výraznější jižní část o rozloze 306 km 2 je méně lesnatá s většími enklávami bezlesí než plošší a převážně lesnatá severní část s rozlohou 160 km Geologie, geomorfologie Český les jako celek nemá výrazné lokality, kde by byla prioritou pouze ochrana neživé přírody. Přesto lze na území CHKO vyčlenit řadu geologicky zajímavých lokalit, které svojí existencí v některých případech přímo podmiňují ráz krajiny. Zájmové objekty neživé přírody lze rozdělit do třech základních skupin: rašeliniště, vrchoviště, výrazné údolní nivy a lokality s podobným geologickým vývojem skalní výchozy, vrcholové skalní kamýky, kamenná moře, výrazné morfologické fenomény montánní památky, pozůstatky dolování, opuštěné lomy, atp. Samostatnou kapitolu ve výčtu geologických zajímavostí zasluhuje český křemenný val, tektonická struktura I. řádu oddělující samostatnou jednotku moldanubika Českého lesa od proterozoického jádra Českého masívu. Jeho nejznámější projevy a výchozy tvoří jihovýchodní hranici CHKO Český les. Krystalinikum Českého lesa Pojmem Český les je označováno pohoří morfologicky výrazně vymezené vůči vnitrozemské oblasti Tachovskou brázdou a Podčeskoleskou pahorkatinou v protažení SSZ směru od Folmavy k Broumovu. Východní vymezení je determinováno tektonickou linií českého křemenného valu, která zároveň tvoří hranici dvou odlišných regionálně geologických jednotek. Samotný Český les náleží k nejstarším geologickým formacím Českého masívu označovaným souhrnným názvem moldanubikum. V rámci této formace je spíše konvenčně, než s ohledem na odlišnost v geologickém vývoji, vymezena jednotka moldanubika Českého lesa. Severní hranici tvoří styk s dyleňskou jednotkou (dyleňský svorový komplex), která má již zcela odlišnou geologickou stavbu a je řazena k saxothuringiku (krušnohorské oblasti). Území Českého lesa západně od českého křemenného valu a západně od borského masívu, který vyplňuje prostor Tachovské brázdy, není celé budováno nespornými horninami moldanubika. V tomto směru jsou například dokumentovány výskyty pararul domažlického krystalinika (vnitrozemské proterozoické jednotky) za linií křemenného valu. Horniny moldanubika Českého lesa jsou vysoce metamorfované jílovité a písčité sedimenty, relativně chudé na pestré vložky. Výjimečně jsou vyvinuty drobné čočky erlánů, málo mocné polohy kvarcitů, zcela ojedinělý je krystalický vápenec a při hranici se svrchním proterozoikem i málo mocné polohy metabazitů. Hranice jednotvárného komplexu moldanubika s horninami svrchního proterozoika středočeské oblasti podél českého křemenného valu je někdy považována za starou transgresní hranici svrchního proterozoika na horniny moldanubika. Metamorfně odpovídá moldanubikum Českého lesa ostatnímu moldanubiku. Jsou v něm zastoupeny migmatitické cordieritické pararuly, které v ose Českého lesa tvoří tři rozsáhlé komplexy (žďárský, přimdský a čerchovský). Termínem migmatity se označují horniny složené ze dvou částí: z taveniny a pevné složky. Tavenina pochází buď přímo z původní horniny, nebo byla injikována do ruly za vysokého tlaku a teploty. Komplexy migmatitů jsou obklopeny sillimaniticko-biotitickými a biotitickými pararulami s některými přechody. Minerální asociace v horninách umožňují odlišit dvě hlavní fáze metamorfózy starší, kadomskou za středních teplot a tlaků (dalradského typu) a mladší variskou, nízkotlakou vysokotermální, spojenou s migmatitizací. V okolí českého křemenného valu jsou horniny postiženy ještě mladší muskovitizací. Nejmladší přeměna nastala na tektonických poruchách v souvislosti se saxonskou tektogenezí. 6

7 Český křemenný val tvoří pásmo nesouvislých křemenných žil, které se táhne od Furthu a České Kubice k Tachovu. Jeho pokračováním na sever od Tachova jsou křemenné žíly u Zadního Chodova a Drmoulu. Zpeřené struktury k těmto hlavním SJ žilám byly v období variské tektogeneze příhodným prostředím pro průmyslové kumulace uranového zrudnění v oblasti Zadního Chodova a vznik ložiska polymetalických rud Broumov Tachovská Huť Tři Sekery. Výskyty křemenného valu jsou morfologicky nápadné jako kamýky a skalní zdi. Zajímavý je skalní výchoz jižně od Chodova (PP Chodovské skály). Výplň žil tvoří šedý nebo nažloutlý celistvý křemen protkaný sítivem žilek mléčně bílého křemene. Dutinky vyplňují krystalky křemene s povlaky limonitu nebo psilomelanu. Okolí žil tvoří tlakem rozdrcené horniny. Často mají fylitový vzhled, a proto se označují termínem fylonity. Z předchozího zřetelně vyplývá polyfázový vývoj křemenného valu. Magmatické horniny nejsou v moldanubiku Českého lesa příliš hojné. Větší těleso v nejzápadnějším cípu jednotky tvoří velmi členitý, prstovitě do okolních rul pronikající rozvadovský masív. Skládá se ze dvou časově oddělených intruzí, staršího hrubozrnného cordieritického granitu a dvojslídného granodioritu až granitu. V obou typech jsou hojné xenolity okolních moldanubických pararul. Masív intrudoval do mohutné megaantiklinální zóny směru SSZ JJV. V okolních horninách nevyvolal žádnou přeměnu. Na našem území jde o ojedinělý typ granitoidů v moldanubiku. Paralela existuje s anatektickými cordieritickými granity v Rakousku. Stáří rozvadovského masívu bývá někdy považováno za předhercynské, pravděpodobně je však součástí hercynské magmatické aktivity. Větší žilná tělesa tvoří též dvojslídné žuly západně od Tachova. Dále jsou v této části moldanubika četné drobné výskyty jemnozrnných, značně variabilních, amfibolicko-biotitických křemenných dioritů s pyroxenem, tzv. redwitzitů. Moldanubický komplex je pravděpodobně izoklinálně zvrásněn, s vrásovými osami směru SZ JV. Metamorfní foliace směru SSZ JJV až SZ JV, se strmým upadáním k východu je s původní vrstevnatostí jen částečně shodná, protože ve vrásových ohybech lze pozorovat protínání druhotnou osní břidličnatostí. Migmatitizace, která zastírá starou stavbu, sleduje plochy osní břidličnatosti. Je třeba upozornit i na výraznou diskordanci strukturních směrů moldanubika Českého lesa a svrchního proterozoika středočeské oblasti, která též může nasvědčovat odchylnému stáří i tektonickému vývoji obou komplexů. Tektonická stavba krystalinika Geologická struktura Českého lesa je výsledkem několika deformačních aktů, které jsou spjaty s velkými horotvornými pochody, zejména kadomským a variským vrásněním. Obraz tektoniky komplikuje přeměna hornin, někdy ještě navíc doprovázená migmatitizací. Při těchto dějích byly starší struktury vymazány nebo silně zastřeny mladšími. Generální směr vrásových struktur je SSZ JJV, v domažlickém krystaliniku v podhůří má směr SV JZ. Od těchto směrů jsou časté místní odchylky. Metamorfní foliace (břidličnatost) přibližně odpovídá původní vrstevnatosti hornin. Vrásy mají různou velikost a sdružují se do celků vyššího řádu antiklinorií a synklinorií. Magmatická tělesa se svým tvarem částečně přizpůsobují břidličnatosti okolních hornin. Český les se vyznačuje charakteristickou zlomovou tektonikou. Dva hlavní zlomové systémy, mariánskolázeňský a tachovský, mají směr SSZ JJV a ohraničují poklesovou zónu chebsko-domažlického příkopu. Vedle těchto podélných dislokací existují i zlomy příčné na tuto linii, které jsou však méně významné. Podle zlomů zčásti vystupují i magmatická tělesa, např. borský masív (MÍSAŘ a kol. 1983). Čtvrtohory (kvartér) Podobně jako horniny třetihor, nejsou v oblasti Českého lesa příliš rozšířené ani čtvrtohorní sedimenty. To je způsobeno tím, že v krajině převažují erozní děje nad sedimentačními. Většina sedimentů vznikla již ve starších čtvrtohorách (pleistocénu), menší část je produktem geologické současnosti (holocénu). K nejrozšířenějším patří svahové (deluviální) sedimenty, které se zpravidla hromadí na svazích hor. Jsou převážně hlinito-písčité a hlinito-kamenité, někdy jen kamenité (sutě a kamenná moře). 7

8 Fluviální uloženiny najdeme v údolích potoků a řek, kde písky, štěrky a hlíny tvoří podklad údolní nivy. V kvartéru vznikla i rašeliniště vrchovištního nebo přechodného typu ve vrcholových částech Českého lesa. Obsahují většinou rašeliny zemitého typu a jsou v mnoha případech vyčleněna jako MZCHÚ. Rašeliniště jsou významným rezervoárem vody a krajinotvorným prvkem. Na sledovaném území se vyskytuje několik typů rašelinišť. Jejich členění je často různé podle oboru či pohledu, ze kterého jsou posuzovány. Jedno z často používaných členění rozlišuje tyto mokřady na: Slatiny, které vznikají zarůstáním slepých říčních ramen a v okolí pramenišť, jezer a rybníků pod vlivem spodní vody bohaté na živiny. Odumřelé rostlinné zbytky v humolitu jsou tvořeny hlavně ostřicemi a rákosem. Rašeliniště, na jejichž vzniku se podílí podzemní voda velmi chudá na živiny a jejichž další existence výrazně závisí i na množství atmosférických srážek. Humolit je tvořen převážně odumřelým rašeliníkem. Rašeliník vyniká schopností udržet velké množství vody, a proto se jeho polštáře vyklenují a postupně spojují v souvislou pokrývku, která dusí původní porost. Stálým hromaděním rašeliníku se zdvihá rašeliniště nad terén, vlivem anaerobního rozkladu organických zbytků se tvoří rašelina, při nadbytku srážek se v depresích nasyceného rašeliniště mohou vytvářet jezírka. Přechodová rašeliniště, která velmi připomínají slatiny, obsahují vodu velmi chudou na živiny. Humolit je opět převážně ostřicový. Geomorfologie Území Českého lesa patří geomorfologicky do subprovincie šumavské soustavy, a to do oblasti Českoleské podsoustavy. Český les je pokračováním Šumavy, od níž je oddělen nižší Všerubskou vrchovinou, jejímž nejnižším místem je Všerubský průsmyk (510 m n. m.). Směr pohoří je severoseverozápadní a je rovněž pokračováním šumavského směru. V jižní polovině Českého lesa probíhá hlavní evropské rozvodí mezi povodím Dunaje a Labe. Na východě je pohoří ohraničeno Tachovskou brázdou a Chodskou, resp. Podčeskoleskou pahorkatinou, na západě přechází do systému Hornofalckého lesa. Na našem území vystupuje v poměrně úzkém pruhu, v šířce 6 17 km. Východní omezení je tektonicky podmíněno českým křemenným valem. Zlomový svah, nápadně přímočarý a až 350 m vysoký, je nejvýraznější v jižní části mezi Českou Kubicí a Velkými Dvorci u Přimdy. Severní, nižší reliéf Českého lesa, omezený asi 100 m vysokým svahem oproti Tachovské brázdě, je již mimo území CHKO ukončen výraznou příčnou elevací Dyleně. Český les je z geomorfologického hlediska tektonicky podmíněný, erozně denudační reliéf. Jeho vzhled byl v podstatě určen saxonskými pohyby zemské kůry. Díky saxonským tektonickým pohybům, které se opakovaly na variských liniích, byla oblast Českého lesa vyzvednuta nad své okolí. Do této doby byla depresí vzhledem k Tachovské brázdě a Chodské pahorkatině. Ke konci paleogénu měla oblast parovinný reliéf s nevýraznými elevacemi tvořenými odolnějšími horninami. Horská hmota byla tektonickými pohyby rozčleněna do několika ker a kleneb. Pro kerná pohoří je typická říční síť s pravoúhlým uspořádáním, což platí i pro pokleslé části Českého lesa. Zbytky starotřetihorního reliéfu (paroviny) byly rozlámány a vyzdviženy. Původně mocná vrstva sedimentů byla odnesena. Obnažená a zarovnaná zvětrávací plocha (holorovina) se dnes vyskytuje ve větších plochách v okrajových částech Dyleňského lesa a v Kateřinské kotlině. I když pleistocenní eroze zmladila současné údolní tvary, nebyla příliš intenzivní, čemuž nasvědčují poměrně vyrovnané spádové poměry vodních toků a absence pleistocenních teras. Na současné podobě povrchu Českého lesa se významně podílelo mrazové zvětrávání, a to hlavně v podmínkách pleistocenního periglaciálního klimatu. Jeho výsledkem jsou vrcholová skaliska a mrazové sruby, dále balvanová moře, suťové proudy a kryoplanační plošiny. Celkově je tvář pohoří výsledkem polygenetického vývoje reliéfu. Vyskytují se zde tvary vytvořené starým vývojovým procesem, tvary vzniklé mladší denudací a erozí i tvary vytvořené tektonickými pohyby a mrazovým zvětráváním. 8

9 Nadmořské výšky Českého lesa se pohybují mezi 426 až m (Čerchov m, Škarmanka 888 m, Haltrava 882 m, Na Sádku 847 m, Lysá 870 m, St. Herštejn 879 m, Velký Zvon 863 m, Pivoňské hory Velká skála 791 m, Přimda 848 m, Havran 894 m, Dyleň 940 m). Převládající výšková členitost m charakterizuje členitou vrchovinu, podružněji plochou pahorkatinu. Podle výškové polohy, členitosti reliéfu a geomorfologických poměrů je Český les členěn na čtyři podcelky: Čerchovský les, Kateřinskou kotlinu, Přimdský les a Dyleňský les. Čerchovský les zaujímá zhruba třetinu území Českého lesa. Tato hornatina vytváří několik podélných hřbetů, které jsou odděleny hlubokými údolími ukončenými nízkými sedly. Další typické tvary představují údolí subsekventních toků, jejich hloubka zaříznutí se směrem k severu snižuje. Na vrcholech elevací je patrná eroze a denudace rul, resp. migmatitů. Čerchovský les se skládá ze tří okrsků: Haltravská hornatina, Nemanická vrchovina a Ostrovská vrchovina. První okrsek, Haltravská hornatina, je budován převážně migmatitickými rulami a pararulami. Vyskytují se zde četné suky s izolovanými skalami, balvanové proudy a kamenná moře. K významným bodům Haltravské vrchoviny patří Čerchov, Dlouhá skála, suk Bučiny, Capartická skála, Sádkova skála, Haltrava, Škarmanka, Velká skála, hora Lysá a Starý Herštejn. Okrsek Nemanická vrchovina se nachází v SZ části Čerchovského lesa, dále se stáčí k západu a pokračuje k Železné. Je složena převážně z migmatitických rul. Nalezneme zde rozsáhlé strukturně denudační hřbety s relikty zarovnaných povrchů a tvary vzniklými kryogenním zvětráváním. Významnými prvky jsou Zvon, Zvonec a Medvědí hory. Příkré východní svahy spadají do široké tektonické sníženiny, kterou protéká horní tok Radbuzy. Poslední okrsek, Ostrovská vrchovina, je severním pokračováním Haltravské hornatiny. Charakteristická je přítomnost denudačních hřbetů SSV JJZ směru. Nejvýznamnějším prvkem jsou Pivoňské hory. Na jižním okraji Pivoňských hor nedaleko Závisti pramení Radbuza. Druhý podcelek, Kateřinská kotlina, je východním výběžkem rozsáhlejší sníženiny Niederer Oberpfalzer Wald. Představuje tektonicky pokleslou kru starého reliéfu o rozloze 57 km 2, se střední výškou 525 m. Ve střední části Českého lesa představuje rozsáhlejší zbytek třetihorního zarovnaného povrchu plošinného typu na hluboce zvětralých horninách. Relativní výšková členitost nepřesahuje 30 m. Třetí podcelek, Přimdský les, se nachází ve střední části Českého lesa. Jeho nejvyšším bodem je Havran (894 m n. m.). Je složen z migmatitických rul moldanubika a proterozoika a z granitů rozvadovského masívu. Celek Přimdského lesa se člení na čtyři okrsky: Málkovská, Plešivecká, Havranská vrchovina a Rozvadovská pahorkatina. Málkovská vrchovina se rozprostírá v jihovýchodní části Přimdského lesa, je tvořena migmatitickými rulami moldanubika. K dominantám patří Kamenný vrch (739 m n. m.), Málkovský vrch (761 m n. m.), nejvyšším bodem je Přimda (848 m n. m.). Vrchol Přimdy je výrazný kuželový suk s příkrými svahy a četnými tvary zvětrávání a odnosu. Ve vrcholové oblasti se jedná o skalnatý hřbítek severojižního směru s vyvinutými mrazovými sruby, balvanovými proudy, kamennými moři s výskytem suťových pramenů. Plešivecká vrchovina leží na východě střední části Přimdského lesa a leží již mimo území CHKO Český les. Havranská vrchovina se rozkládá v severozápadní části Přimdského lesa. Její severní hranici tvoří údolí řeky Mže. Je budována proterozoickými rulami a žulami rozvadovského masívu. Charakteristická jsou zde široce rozevřená údolí, destruované mrazové sruby, bloky a balvany. Havranskou vrchovinou probíhá hlavní evropské rozvodí. Významnými prvky jsou již zmíněný Havran (894 m n. m.) a Pustý vrch (745 m n. m.). Poslední okrsek tohoto podcelku, Rozvadovská pahorkatina, se nachází v severní a střední části Přimdského lesa, je složen z proterozoických rul a dále ze žul rozvadovského masívu. Vypreparované strukturní hřbítky jsou tvořeny výplní českého křemenného valu. Se svými dominantními prvky, Peklem (715 m n. m.) a Světeckým vrchem (616 m n. m.), již leží mimo území CHKO. 9

10 Z podcelku Dyleňský les tvoří severní část sledovaného území okrsek Štokovská vrchovina. Je budována převážně migmatitickými rulami moldanubika s množstvím kryogenních tvarů. Nejvyšší bod tvoří kóta Na výšině (789 m n. m.). Jedná se o rozsáhlou elevaci v místech maximálního zdvihu území, budovanou cordieritickou rulou. Ve vrcholové části se nachází zbytek zarovnaného třetihorního povrchu. Místy se vyskytují destruované mrazové sruby, izolované skalky, balvanové sutě a bloky Hydrologie Územím prochází hlavní evropské rozvodí mezi povodími Labe (Severní moře) a Dunaje (Černé moře). Do Dunaje odtékají vody ze západních svahů Českého lesa odváděné menšími toky, zejména Celním, Hraničním, Kateřinským, Nivním a Nemanickým potokem a Teplou a Studenou Bystřicí. Hlavní toky odvádějící vodu do povodí Labe jsou Mže a Radbuza. Mže pramení ve Spolkové republice Německo, na 105 ř. km vstupuje na území CHKO, které přibližně po 10 km toku zase opouští, v Plzni ústí do Berounky. Společně se svým levostranným přítokem, Hamerským potokem, odvodňuje zhruba dvě třetiny severní části CHKO. Radbuza pramení ve výšce 720 m n. m. na svazích Pivoňských hor v jižní Části CHKO. Tok směřuje nejprve severně a u obce Smolov se poměrně ostře stáčí na východ. Řada toků na území CHKO je v současnosti ovlivněna lidskou činností. Historicky zde vznikaly různé náhony pro sklárny, hamry a mlýny. Nejrozsáhlejší stavbou tohoto typu byl nepochybně tzv. Teplobystřický kanál, dlouhý původně 16 km, přičemž do CHKO zasahuje jen nepatrná část cca 2 km. Pozůstatky kanálu vybudovaného v 16. století, který odváděl vodu z Teplé Bystřice na mlýny v Domažlicích, jsou v krajině patrné ještě dnes. Ovšem vodní režim v krajině Českého lesa byl více než těmito, dnes povětšině zaniklými, stavbami ovlivněn prováděním intenzivních melioračních opatření především v 60. a 70. letech 20. století. Louky v okolí prakticky všech obcí na území CHKO byly v minulosti odvodňovány, rovněž koryta toků byla často napřímena a zpevněna. Silně byl touto činností zasažen např. Nivní potok, který je zregulován téměř po celé délce toku, a Radbuza v okolí obce Rybník. Kromě drobných rašelinných jezírek nejsou v současnosti na území CHKO žádné přirozené vodní nádrže. Uměle vytvořené nádrže a rybníky jsou většinou malé vodní plochy do rozlohy 1 ha. Největší nádrž je Václavský rybník (9,24 ha) na severním okraji jižní části CHKO. V blízkosti CHKO na řece Mži se nachází údolní nádrž Lučina, vybudovaná v letech jako vodní zdroj především pro města Tachov, Bor a Planá. Z hlediska hydrologických poměrů jsou, především v severní části, významná rašeliniště, která přispívají k zadržování vody v krajině. Některá rašelinná ložiska byla vyhlášena jako přírodní rezervace nebo památka. Do území zasahují 3 hydrogeologické rajony podzemních vod, 6211 (Krystalinikum Českého lesa v povodí přítoků Dunaje), (Krystalinikum v povodí Mže po Stříbro a Radbuzy po Staňkov) a (Krystalinikum a proterozoikum horní části povodí Černého potoka). Zastoupené horniny se vyznačují výhradně puklinovou propustností Pedologie Ve vymezeném území převládají půdy anhydromorfní, které reprezentuje v 5. lesním vegetačním stupni kambizem, v 6. a 7. lesním vegetačním stupni kryptopodzol. Na plošinách bývá zastoupen pseudoglej, který většinou v plochých údolích a v prameništích přechází do půdních typů glejových. Významné je i zastoupení rašelinných půd. Zastoupení hlavních půdních typů a půdních druhů viz tab. č. 1. Z půdních druhů převládají půdy lehké, zčásti i středně těžké. Půdy s větším obsahem skeletu jsou zastoupeny většinou na exponovaných svazích a hřbetech. 10

11 Tab. č. 1: Zastoupení hlavních půdních typů a půdních druhů půdní typ % půdní druh % ranker kryptopodzol kambizem luvizem podzol pseudoglej glej rašel. půda písčitá hlinitopísčitá písčitohlinitá hlinitá jílovitohlinitá rašelinná z toho skeletovité Ranker je azonální půdou, vytvořenou na převážně fyzikálních rozpadech hornin. V Českém lese se vyskytuje v nepříliš četných celcích. Původními porosty těchto lokalit jsou obvykle suťové lesy. Kryptopodzol půda s kambickým podzolovým horizontem s náznaky eluviování, u níž se vedle procesu podzolizace významně uplatňují procesy hnědnutí. Kryptopodzoly vznikly pod smíšenými porosty s převahou buku, smrku a jedle. Kambizem hnědá půda kyselá má již převážně zonální charakter a uplatňuje se v souvislejších celcích v nižších partiích oblasti. Matečným substrátem těchto půd jsou obvykle středně mocné zvětraliny hornin skalního podkladu, původními porosty pak květnaté bučiny, místy i jedlové doubravy. Tyto půdy se uplatňují jak pod lesem, tak pod zemědělskou kulturou. Luvizem půdy vytvořené zejména na sprašových materiálech. Jsou to půdy kyselé, až mírně kyselé, mají příznivé fyzikální vlastnosti (jsou uléhavé). Vyskytují se v rovinatějších terénech, na úpatích svahů, nejvýše do 600 m n. m. Podzol vytváří nejvyšší souvislý výškový stupeň zájmového území (1000 m n. m.). Substrátem podzolů jsou obvykle skeletovité zvětraliny pevných hornin, původní vegetací pak horské smrčiny i smrčiny podmáčené. Pseudoglej tvoří lokality na mírných svazích terénních depresí a hlavních údolí místních vodotečí. Původním vegetačním krytem lokalit byly obvykle vlhčí fáze vegetace příslušného vegetačního stupně. Glej vyskytuje se jak na fluviálních sedimentech typických niv, tak zejména na fluviálních uloženinách, které jsou pro tyto půdy velmi typické. Původním vegetačním krytem lokalit glejů byly olšiny. Rašelinná půda půdy s rašelinným horizontem mocnosti za vlhka nad 30 cm. Pro oblast není typická Klima Většina území Českého lesa patří do mírně teplého klimatu MT3, který je charakterizován mírným jarem i podzimem, krátkým, mírně vlhkým létem a zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá. Polohy nad m n. m., Haltravský hřeben, Čerchov, Přimdský hřeben, náleží podle klasifikace klimatických oblastí ČR do klimatu chladného CH7. Pro tuto oblast je charakteristické velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké, jaro je mírně chladné, podzim je mírný, zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká. Český les ohraničuje společně se Šumavou, Krušnými horami a Slavkovským lesem nižší území Chebské kotliny, Tachovské brázdy a částečně jižní okraj Plzeňské kotliny. Tyto nižší pánevní polohy jsou hůře větratelné a při specifických synoptických situacích, kdy ve vyšších nadmořských výškách v zimním proudění zesiluje příliv teplého vzduchu od jihovýchodu až jihozápadu, se v nich často vytvářejí inverzní situace. Ty doprovázejí četné mlhy a nízká oblačnost ve středních polohách, naopak nad hranicí m n. m. je výrazně tepleji a převládá zde bezoblačné počasí. Dlouhodobé průměrné roční teploty kolísají v závislosti na nadmořské výšce od 8 C v polohách kolem 400 m n. m. na Domažlicku až po 4,5 5 C na Čerchově. V průběhu roku 11

12 připadá teplotní maximum na červenec s průměrnou měsíční teplotou C, minimum na leden s teplotami 2 až 4 C. V posledních dvaceti letech je patrný pozvolný nárůst průměrné roční teploty. Z pohledu srážkové charakteristiky leží území na východním úpatí ve srážkovém stínu (v průměru 640 mm srážek). Uvnitř pohoří a na západních návětrných svazích jsou srážky vyšší než na okraji: Lesná, Ostrůvek 838 mm. Vrcholové polohy jsou podstatně chladnější a vlhčí Čerchov s průměrnou roční teplotou 4,3 C a mm srážek. 2.5 Flora a vegetace Český les nepatří k územím oplývajícím obzvláštním bohatstvím rostlin. Nejsou zde vytvořena mimořádná stanoviště jako ledovcové kary s lavinovými drahami, ledovcovými jezery a dalšími fenomény, jež jsou vlastní alespoň některých horským systémům našich středohor. České straně pohoří chybí průlomová údolí se strmými skalnatými svahy, které by umožňovaly přežití reliktních druhů z vývojově starších období holocénu či dokonce pleistocénu, stejně jako podobně fungující refugiální substráty (dolomity, krystalické vápence, serpentinity). V tomto smyslu jsou jedinou výjimkou rašeliniště, která ovšem mají v porovnání s horskými vrchovišti blízké Šumavy či Krušných hor nejen menší rozlohu, ale i poněkud odlišný charakter, což se na druhové úrovni projevuje spíše negativně, nepřítomností některých indikačně významných vrchovištních taxonů např. břízy trpasličí (Betula nana), ostřice vrchovištní (Carex paupercula) aj. Konečně ani jednotvárný geologický substrát, tvořený převážně kyselými metamorfovanými horninami, nezakládá podmínky pro uplatnění náročnější lesní vegetace a květeny, jež by se v daných přírodních podmínkách mohla rozvinout. Úživnější horniny jako amfibolity, erlány, krystalické vápence, popř. bazické vyvřeliny jsou zastoupeny jen zcela výjimečně a jejich rozsah je obvykle značně omezený. Hlavním faktorem podmiňujícím změny ve složení vegetačního krytu se tak stává reliéf pohoří. Zatímco v severní části jsou více rozšířeny ploché, k zamokření náchylné terény, členěné jen morfologicky méně výraznými zaoblenými vrcholy a široce rozevřenými potočními úvaly, krajina v jižní části svým charakterem více naplňuje obecně vžité představy horské krajiny. Pohoří zde má výrazně pásmovitý charakter, jednotlivé hřbety jsou odděleny hlubokými údolími. Oproti severněji položeným územím se také častěji ve vrcholových částech kopců objevují rozličné skalní útvary, vděčící za svůj vznik periglaciálnímu mrazovému klimatu v chladných údobích čtvrtohor. V této části jsou také dosažena absolutní výšková maxima pohoří (skupina Čerchova). Rozbor fytogenofondu Intenzivní botanický průzkum v posledních desetiletích plně potvrdil pozici Českého lesa, jakožto svébytného květenného okrsku. Dříve tradovaný názor o sepětí květeny Českého lesa a Šumavy se ukázal ve světle novějších poznatků výzkumu jako neudržitelný. Jedním z nejvýznamnějších rozdílů mezi oběma srovnávanými celky je poměrné zastoupení rostlin s migrační vazbou na Alpy. Zatímco v případě Šumavy a obzvláště jejího jihovýchodního křídla se tento prvek uplatňuje velice silně, v Českém lese jej prakticky vysledovat nelze. Jinými slovy, migrační proud horských rostlin, který směřoval v postglaciálu z Alp do jihočeského prostoru a na Šumavu a významným způsobem obohatil tamní flóru, již do Českého lesa nezasáhl. Tím je zdůvodněna absence typických šumavských rostlin jakými jsou kupř. Cardamine trifolia, Crocus albiflorus, Doronicum austriacum, Gentiana pannonica, Ligusticum mutellina, Ranunculus aconitifolius či Veratrum album. Dokonce ani v šumavských končinách značně rozšířená Soldanella montana, nedospěla ve své pouti Šumavou dále než k její severozápadní hranici (severovýchodním směrem však pronikla do Plánického hřebene a jeho prostřednictvím dále až do centrálních Brd). Ojedinělé předsunuté lokality u Hyršova ve Všerubském mezihoří, o nichž se zmiňuje HUSOVÁ (1968), již nebyly v poslední době ověřeny. Přesto však některým jednotlivým rostlinám v květeně Českého lesa jejich alpský původ upřít nelze. K takovým patří Arnica montana, Carduus personata, Carex pendula, Cicerbita alpina, Knautia dipsacifolia, Lonicera nigra, Ranunculus platanifolius, Willemetia stipitata i některé další spíše běžněji rozšířené druhy. Argumentovat lze ovšem i obráceně. V Českém lese se vyskytují některé druhy předalpské květeny, které 12

13 vlastní Šumavě chybí nebo jsou zde mimořádně vzácné. Tento proud reprezentují Polygala chamaebuxus, Erica carnea, Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana či Lathyrus linifolius. Podobných rozdílů by se našlo vícero, ostatně jejich odrazem je i současné fytogeografického členění ČR, v němž jsou oba celky řazeny do zcela odchylných oblastí. Šumava, jakožto typický reprezentant středohor, přísluší oblasti horské květeny, kdežto Český les je s ohledem na nižší nadmořské výšky přiřazován mezofytiku čili oblasti zonální středoevropské vegetace. Nyní si více povšimněme vlastní květenné náplně Českého lesa. Základní kostru tvoří druhy, které se u nás vcelku běžně vyskytují v rozličných mezických ekosystémech, jak ve stupni doubrav, tak i bučin. Takovéto druhy mohou být leckdy označovány jako středoevropské. Jejich dobrými příklady v místních poměrech Českého lesa jsou kupř. Arum maculatum, Corydalis cava, Corydalis intermedia, Fagus sylvatica, Festuca altissima, Genista germanica, Hordelymus europaeus, Ranunculus lanuginosus, Veronica montana. Významné místo v květeně Českého lesa mají i druhy, jejichž celkový areál je rozšířen na celou temperátně evropskou oblast. Sem patří Acer pseudoplatanus, Actaea spicata, Anemone ranunculoides, Asarum europaeum, Corylus avellana, Geranium palustre, Lathyrus vernus, Mercurialis perennis, Polygonatum multiflorum, Sambucus nigra, Valeriana officinalis s. str., Viola reichenbachiana. Český les patří díky geografické poloze na samotném okraji Českého masivu k územím se zvýšenou oceanitou klimatu. Tuto skutečnost prozrazuje zvýšená přítomnost druhů, které jsou v našich podmínkách obvykle označovány jako subatlantické. Vyhovují jim relativně teplé zimy s absencí dlouhodobějších mrazivých období a chladnější léta s hojností srážek. Z mimořádně obsáhlého souboru těchto rostlin lze jmenovat alespoň Blechnum spicant, Circaea x intermedia, Galium saxatile, Hypericum humifusum, Chrysosplenium oppositifolium, Isolepis setacea, Juncus squarrosus, Oreopteris limbosperma, Pedicularis sylvatica, Polygala serpyllifolia. Početně slaběji zastoupenou, avšak stále ještě významnou skupinou jsou druhy subboreální, tj. takové, které mají centrum rozšíření v pásmu jehličnatých lesů Eurasie, ale navíc zasahují i do mírnějších zeměpisných šířek. V Českém lese je jejich výskyt soustředěn do severní části pohoří, kde je dostatek podmáčených a rašelinných ekotopů, které tyto druhy přednostně vyhledávají. K reprezentantům uvedeného floroelementu náleží Calla palustris, Andromeda polifolia, Carex lasiocarpa, Eriophorum vaginatum, Ledum palustre, Lycopodium annotinum, Lysimachia thyrsiflora, Potentilla palustris, Stellaria longifolia, Trientalis europaea, Vaccinium uliginosum. Druhy jiných květenných subelementů submediteránního, panonského či ponticko-jihosibiřského, již mají zpravidla značné nároky na teplo, a proto nenalézají v poměrně chladném a lesnatém příhraničí vhodné existenční podmínky. Regionální fytogeografické členění Českého lesa Zdaleka ne všechny druhy rostlin, které v současné době v Českém lese rostou, jsou stejnoměrně rozšířeny po celém území. Najdeme zde velice mnoho druhů, které jsou z rozličných důvodů rozšířeny jen v určitých částech pohoří. Toto poznání vedlo naše botaniky k rozčlenění původně jednolitého, avšak do značné míry heterogenního celku na několik autonomních podokresů, které tyto zákonitosti v plné míře reflektují. Názvy a víceméně i hranice nově vylišených jednotek kopírují hlavní orografické celky, jimiž jsou od severu k jihu Dyleňský les, Přimdský les, Kateřinská kotlina a Čerchovský les. S výjimkou Dyleňského lesa, který se již rozkládá na území Karlovarského kraje, jsou v CHKO podstatnou měrou zastoupeny všechny zmíněné podokresy. Přimdský les Tuto část buduje pohraniční hřeben v oblasti západně a jihozápadně od Tachova. Svým zevnějškem se příliš neliší od severněji položených území Dyleňského lesa, s nímž ho pojí nejen obdobně utvářený povrch, ale i mnohé jiné vlastnosti fyzicko-geografického rázu. Z tohoto schématu poněkud vybočuje pouze výrazněji modelovaná jižní část celku, jíž vévodí 13

14 nápadný suk Přimdy (848 m). Ta má svým vegetačním charakterem blíže k Čerchovskému lesu. Nachází se ovšem mimo CHKO. Vegetační matricí jsou dnes druhotné smrkové monokultury, ačkoliv i zde svého času bývaly zachovalé jedlobukové lesy, jak tomu nasvědčují četné historické prameny. Díky konfiguraci terénu a vlivem oligotrofního minerálního podkladu převažovaly acidofilní jedlobučiny svazu Luzulo-Fagion. Typické ukázky tohoto vegetačního fenoménu nacházíme dodnes např. v okolí Žďáru, Ostrůvku, Obory, Kollerovy Huti i jinde. Bukové lesy květnatého typu (prakticky výhradně jen v podobě as. Galio odorati-fagetum) byly poměrně vzácné. Častější výskyt této jednotky lze předpokládat pouze v území na jih od Přimdy, zejména v kontaktní zóně s Kateřinskou kotlinou. Velice důležitý pro tento celek je výskyt podmáčených lesů se smrkem (Bazzanio-Piceetum, Piceo-Alnetum, Sphagno-Piceetum), soustředěných převážně do obvodových partií vrchovišť a zamokřených míst v potočních údolích. Z hygrofilních lesů na organogenním substrátu je rovněž zapotřebí zmínit výskyt blatkových borů as. Pino rotundatae-sphagnetum na několika lokalitách v prostoru západně od Lesné (PR Farské bažiny, PR Podkovák). K význačným náhradním společenstvům dále patří: Equiseto fluviatilis-caricetum rostratae, Pellio epiphyllae-chrysosplenietum oppostitifolii, Caricetum nigrae, Sphagno recurvi-caricetum rostratae, Sphagno warnstorfiani- Eriophoretum latifolii, Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi, Festuco capillatae-nardetum strictae, Vaccinio-Callunetum vulgaris. Podél jihovýchodní hranice celku, která je současně hranicí fytochorionu, dochází k průniku řady mírně teplomilných druhů (např. Agrimonia procera, Genista germanica, Lilium martagon, Melampyrum nemorosum, Primula veris subsp. veris, Rhamnus cathartica, Viola hirta aj.), vázaných ponejvíce na plášťová společenstva sv. Berberidion a travinobylinné lemy sv. Trifolion medii. K významným průvodním taxonům Přimdského lesa patří: Andromeda polifolia, Dactylorhiza fuchsii, Carex diandra, Carex dioica, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Epipactis palustris, Ledum palustre, Melampyrum nemorosum, Menyanthes trifoliata, Montia hallii, Parnassia palustris, Pinguicula vulgaris, Pinus x digenea, Pinus rotundata, Primula veris, Triglochin palustre. Kateřinská kotlina Tento celek požívá v rámci celého pohoří poněkud výjimečné postavení, neboť se na rozdíl od všech sousedních jednotek vyznačuje negativním reliéfem. Ve své podstatě se jedná o plochou tektonickou sníženinu, jejíž dno spočívá na hluboce zvětralých horninách proterozoického (různé typy rul), zčásti paleozoického stáří (granitoidní horniny rozvadovského masivu). Ráz krajiny určují všeobecně rozšířené ploché terény, přerušované nevysokými suky a denudačními odlehlíky. Vertikální členitost území je zanedbatelná, rozdíl mezi nejvyšším a nejníže položeným místem nečiní více než 50 m. Pro podnebí Kateřinské kotliny jsou mj. příznačné inverzní situace, kdy se zde hromadí chladný vzduch z vyšších poloh Českého lesa. Jejich typickým projevem jsou mlhy, v zimním období pak námrazy. Z hlediska vegetačního existuje poměrně příkrý rozdíl mezi západní a východní, resp. mezi severozápadní a jihovýchodní částí Kateřinské kotliny. Zatímco na severozápadě byly velkoplošně rozšířeny floristicky chudší podmáčené lesy tvořené převážně jehličnany (Bazzanio-Piceetum, Sphagno-Piceetum, výjimečně Vaccinio uliginosi-pinetum event. Betuletum pubescentis), na pozitivních tvarech reliéfu v oblasti jihovýchodně od Diany rostly naopak druhově bohaté květnaté bučiny náležející okruhu as. Mercuriali perennis-fagetum. V dochovaných zbytcích těchto lesů se kromě obligátních průvodců bučin vyskytují i některé hájové prvky jako např. Astrantia major, Hepatica nobilis, Hypericum hirsutum, Lilium martagon, Myosotis sylvatica či Stellaria holostea, které jsou na území Českého lesa neobyčejně vzácné a jejich lokální výskyt v jižním cípu Kateřinské kotliny je bezpochyby predisponován orografickými poměry celku. Migrační spojitost s fytogeografickými celky ležícími západně od našich hranic, nikoliv tedy pouze s fytogeografickým okresem Hornofalcký les s.s. (ekvivalent české strany pohoří), ale zejména Předním Hornofalckým lesem, event. kontaktními celky v jeho předpolí, lze nově doložit rozšířením druhů Acer campestre, Brachypodium pinnatum, Carduus personata, Carex acutiformis, Carex buekii, 14

15 Euphorbia dulcis subsp. dulcis, Geranium palustre, Hepatica nobilis, Iris pseudacorus, Potamogeton alpinus, Pseudolysimachion maritimum, aj. Pro tento okrsek Českého lesa býval rovněž charakteristický výskyt společenstev makrofyt z okruhu sv. Nymphaeion albae, sv. Potamion a sv. Carici-Rumicion hydrolapathi, většina těchto biotopů však zanikla při regulaci hlavních vodních tepen území v první polovině 70. let 20. století. Antropickým impaktem byly zasaženy i potoční nivy, nicméně ve vybraných úsecích (Kateřinský potok pod Sv. Kateřinou, Hraniční potok jižně od Střeble) se doposud dochovala mozaika společenstev mokřadních lad: Carici elatae-calamagrostietum canescentis, Caricetum gracilis, Phalaridetum arundinaceae, Filipendulo-Geranietum palustris, Peucedano palustris-caricetum lasiocarpae, Angelico sylvestris-cirsietum palustris, Polytricho communis-molinietum caeruleae, Salicetum auritae ad. K významným druhům cévnatých rostlin Kateřinské kotliny náleží Aconitum variegatum, Aconitum vulparia, Calla palustris, Carduus personata, Carex cespitosa, Carex lasiocarpa, Carex riparia, Drosera intermedia, Iris sibirica, Lysimachia thyrsiflora, Pseudolysimachion maritimum. Čerchovský les Území s vyšší reliéfovou energií, tvořené několika paralelními hřbety, které v oblasti Čerchova splývají v jediný celek. Charakteristickými povrchovými tvary jsou ostrá skalnatá temena a příkré svahy na úbočích, které jsou relativně často posety různě rozsáhlými kamennými moři a suťovými proudy. Důležité místo v přehledu strukturních útvarů Čerchovského lesa zaujímá také český křemenný val, vystupující na povrch v podobě nesouměrných skalních hřbetů např. u Chodova, Nového Kramolína, Vlkanova a Šitboře. Geologický podklad území je stejně jako v jiných částech Českého lesa takřka výhradně silikátový. Tvoří jej převážně cordieritické migmatitické ruly a biotitické pararuly, pouze při východním okraji jednotky lze vylišit 3 5 km široký pruh složený z pestřejšího horninového souboru, v němž se často objevují i menší polohy minerálně silnějších hornin (amfibolitů, krystalických vápenců a erlánů). Z botanického hlediska však mají největší význam dva intruzivní pně, mutěnínský a drahotínský, složené z dioritových a gabroidních hornin. Přestože značnou část území v současné době kryjí druhotné smrkové kultury, zůstala zde vcelku uspokojivým způsobem nastíněna prakticky kompletní půdně vegetační katéna. Exponované polohy mnohdy hostí velice zachovalé acidofilní bučiny (Luzulo luzoidis- Fagetum, ve vrcholových polohách Calamagrostio villosae-fagetum). Ojediněle tvoří uvedené bukové lesy v mozaice s květnatými bučinami (Galio odorati-fagetum, jen vzácně v nižších polohách též Mercuriali perennis-fagetum) několik rozsáhlejších center např. v oblasti Velkého Zvonu, Medvědích hor, Haltravy a Čerchova. Místy se v těchto porostech ve větší míře udržela i jinde dávno vymizelá jedle bělokorá. Suťové proudy, balvanité rozpady a další odvozené povrchové útvary vázané na svahové polohy jednotlivých vrchů či hřebenová úbočí hostí druhově bohaté suťové lesy. Aspekt bylinného patra utvářejí zejména nitrofilní a suť vyhledávající druhy jako např. Cardaminopsis halleri, Lunaria rediviva, Impatiens noli-tangere, Mercurialis perennis, Lamium maculatum, Galeobdolon montanum, Polystichum aculeatum, Pulmonaria obscura či Stellaria nemorum. Pro některé lokality je typický i výraznější jarní aspekt s Adoxa moschatellina, Allium ursinum subsp. ursinum, Anemone ranunculoides, Arum maculatum, Corydalis cava a Corydalis intermedia. Nejběžnějším typem suťových lesů jsou bažankové jaseniny, výjimečně dobře zachované např. ve vrcholové partii a na jihozápadním svahu Starého Hirštejna. Nepoměrně vzácněji se objevují i jiná společenstva jako měsíčnicové či udatnové javořiny. Velmi zajímavý studijní objekt představují rozvaliny zaniklých vsí, na nichž se během pouhých šedesáti let stačil obnovit takřka přirozený suťový les s účastí jasanu a javorů. Navíc díky druhotnému obohacení stanoviště vápníkem z pojiva rozbořených zdí jsou tyto leckdy i druhově bohatší než srovnatelné přirozené porosty. Zcela odlišnou, i když neméně zajímavou květenou se vyznačují i ojedinělé ostrovy bazických intruziv při východním okraji Čerchovského lesa. V tomto ohledu obzvláště vyniká neveliké území mezi Hvožďany a Načetínem, známé dnes pod názvem PP Hvožďanská louka. K jihu obrácené subtermofilní trávníky a přilehlé slatinné louky hostí celou plejádu 15

16 pozoruhodných rostlin, které se z naší krajiny poměrně rychle vytrácejí. Jsou to kupř. Botrychium lunaria, Carex davalliana, Eleocharis uniglumis, Gentiana pneumonanthe, Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana, Gymnadenia conopsea subsp. conopsea, Inula salicina, Orchis morio, Orchis ustulata, Primula veris ad. K význačným, event. diferenciálním rostlinným druhům Čerchovského lesa náleží Arum maculatum, Cardaminopsis halleri, Carex chabertii, Carex pendula, Willemetia stipitata, Cicerbita alpina, Diphasiastrum issleri, Dryopteris affinis, Leucojum vernum, Luzula sylvatica, Polystichum aculeatum, Platanthera chlorantha, Ranunculus platanifolius, Taxus baccata Fauna Díky geologickým a klimatickým podmínkám není rozmanitost fauny Českého lesa příliš vysoká. Také historický vývoj po 2. světové válce měl na její současné složení ne vždy příznivý vliv. Vylidnění krajiny sice dalo vzniknout novým biotopům sukcesí v zaniklých vsích nebo na opuštěných zemědělských pozemcích ponechaných ladem, ale zároveň téměř zcela vymýtilo tradiční způsoby hospodaření potřebné pro zachování krajinné mozaiky a lučních biotopů nezbytných pro řadu živočišných druhů. Další negativní vliv přinesla hospodářská unifikace rozsáhlých částí CHKO, které byly nejprve plošně odvodněny a následné zalesněny zpravidla smrkovými monokulturami, případně po scelení pozemků přeměněny na pastviny skotu nebo i ornou půdu. Dnešní výskyt vzácných druhů živočichů je proto závislý především na přírodních a přírodě blízkých typech biotopů dochovaných na těžko hospodářsky využitelných lokalitách. V Českém lese jsou to zejména prostorově a druhově strukturované bučiny a rašelinné lesy, většinou chráněné jako přírodní rezervace, dále mokřady, rašeliniště a rozsáhlá lada v potočních nivách (např. NPP Na požárech, PP Veský mlýn, EVL Niva Nemanického potoka), přírodě blízké vodní toky a malé vodní nádrže s rozvinutými litorálními porosty. Plošně velmi málo zastoupené, ale z hlediska diverzity významné, jsou louky dosud obhospodařované tradičním způsobem (např. PP Hvožďanská louka, PP Louka u Staré huti). Celkové zastoupení vzácných nebo významných druhů (104 ZCHD a dalších 83 druhů Červeného seznamu ČR) se tedy jeví ve srovnání s jinými chráněnými oblastmi poněkud nižší. Výčet ovšem nelze považovat za úplný, protože řada skupin nebyla v území dosud podrobněji zkoumána (viz kapitola 3.13). Zvláště průzkumy bezobratlých v MZCHÚ, byť ojedinělé, často přinesly v tomto ohledu zajímavé výsledky. Bezobratlí Poznatky o skupinách bezobratlých živočichů zůstávají velmi kusé, zaměřené především na MZCHÚ. V některých rezervacích a památkách byly v období provedeny inventarizační průzkumy zaměřené na výskyt brouků, vážek, denních motýlů, ploštic, dvoukřídlých a měkkýšů. V širším území CHKO byl zkoumán výskyt měkkýšů, denních motýlů a raků, při náhodných návštěvách odonatologů byly získány údaje o výskytu některých druhů vážek (blíže viz kapitola 3.13). Ze zástupců řádu brouků byl v přírodně zachovalých lesích zjištěn výskyt některých vzácných reliktních druhů, např. roháčka jedlového (Ceruchus chrysomelinus), leskňáčka Ipidia binotata, kovaříka Ampedus tristis, střevlíků Carabus irregularis a Cychrus attenuatus. Druhy typické pro vyšší polohy zde zastupují tesařík Evodinus clathratus, kovařík Liotrichus affinis či mandelinky Gonioctena intermedia a Sclerophaedon carniolicus. V přírodně bohatších, květnatých typech bučin se můžeme setkat s roháčkem bukovým (Sinodendron cylindricum) a roháčkem kovovým (Platycerus caraboides), s tesaříkem Stictoleptura scutellata, vzácnými stehenáči Ischnomera cinerascens a Ischnomera sanguinicollis, kovaříkem Denticollis rubens či s větevníčkem Platyrhinus resinosus. Významný je také výskyt několika subatlanských druhů, např. kovařík Anostirus sulphuripennis, mandelinka Chrysolina crassimargo, drabčík Stenus montivagus a nosatec Acalles roboris. V podmáčených nivách potoků byl nalezen reliktní chladnomilný střevlík Epaphius rivularis a drabčík Stenus kiesenwetteri. Z vodních brouků se v Českém lese hojně vyskytuje potápník Oreodytes sanmarkii, vzácněji pak Potamonectes elegans a Stictotarsus duodecimpustulatus. 16

17 Mezi nápadné, běžnější zástupce entomofauny podhorských lesů patří velcí střevlíci střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens), střevlík hladký (Carabus glabratus), střevlík lesní (Carabus sylvestris), střevlík Linéův (Carabus linnaei), dále tesařík rychlý (Oxymirus cursor) a skvrnitý (Rutpela maculata), kozlíček smrkový (Monochamus sutor) nebo krasec lesní (Buprestis rustica). Motýlí fauna Českého lesa není příliš bohatá. Z takzvaných denních motýlů, tj. motýlů skupiny Hesperioidea a Papilionoidea, zde bylo zatím zaznamenáno kolem 40 druhů. To je přibližně čtvrtina známých druhů žijících v ČR. Příčin je jistě více, většina ale souvisí s nedostatkem vhodného prostředí. V Českém lese už z definice lesa je málo nezalesněných osluněných ploch, na kterých denní motýli zpravidla žijí, a také málokterá zdejší louka je pro ně vhodná. Na většině luk se nehospodaří vhodným způsobem (převaha intenzivních pastevních areálů skotu). Pestřejší motýlí společenstva Českého lesa jsou často odkázána na neobhospodařované okraje pastvin nebo opuštěné mokřadní louky. K nejfrekventovanějším druhům Českého lesa patří např. perleťovec kopřivový (Brenthis ino) a velký (Argynnis aglaja), okáč luční (Maniola jurtina) a prosíčkový (Aphantopus hyperantus), bělásek řepkový (Pieris napi), žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), z baboček admirál (Vanessa atalanta), babočka kopřivová (Aglais urticae) a paví oko (Inachis io), tj. druhy rozšířené téměř všude na našem území. Z méně běžných druhů se vyskytují bělásek ovocný (Aporia crataegi), hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina) nebo jitrocelový (M. athalia) a několik dalších. V bučinách se běžně objevuje martináček bukový (Aglia tau). Ze ZCHD jsou v CHKO pravidelně zaznamenáváni motýli vázaní na hostitelské rostliny raně-sukcesních stanovišť jako otakárek fenyklový (Papilio machaon), bělopásek topolový (Limenitis populi), batolec červený (Apatura ilia) a duhový (Apatura iris). Mimo ně jsou zde dva druhy závislé naopak na loukách s tradičním způsobem hospodaření mozaikové ruční kosení, občasné přepásání ovcemi modrásek hořcový (Maculinea alcon) a bahenní (Maculinea nausithous). Přítomnost modráska bahenního byla zjištěna nově teprve v roce 2010, a to na 3 lokalitách, z toho jedna s pravděpodobným rozmnožováním. Tato populace je však nepočetná a značně izolovaná. Lokalita modráska hořcového v PP Hvožďanská louka je naopak dlouhodobě známá. V letech zde proběhl intenzivní monitoring populace, v době vrcholné sezóny se na lokalitě objevuje motýlů a velké množství nakladených vajíček. Výskyt modráska hořcového je limitován přítomností hostitelských druhů, hořce hořepníku a mravenců rodu Myrmica. PP Hvožďanská louka s rozlohou 1,5 ha je v současnosti jedinou známou lokalitou hostitelské rostliny v Českém lese i dalekém okolí. Populace modrásků hořcových je závislá na udržení vhodného, ale náročného hospodaření. Zároveň přežití takto izolovaných populací může snadno ohrozit tzv. katastrofická událost jako např. klimaticky nepříznivá sezóna. Riziko je o to větší, že stejnému ohrožení je vystavena obdobně izolovaná populace hostitelské rostliny. Ačkoliv systematický průzkum vážek v CHKO dosud neproběhl, bylo v území nalezeno několik zajímavých druhů během nepravidelných návštěv odonatologů a v rámci inventarizačního průzkumu v NPP Na požárech (HESOUN 2012). Především to jsou druhy vázané na rašelinné biotopy jako šídlo sítinné (Aeshna juncea), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia), vážka temnoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda) nebo lesklice severská (Somatochlora arctica) zjištěné v lokalitách PR Jezírka u Rozvadova, NPP Na požárech a PP Kolowratův rybník. Dalšími z hlediska vážek zajímavým biotopy se ukázaly přírodě blízké úseky vodních toků s výskytem páskovce kroužkovaného (Cordulegaster boltonii), klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia) nebo k. obecné (Gomphus vulgatissimus) a vodní nádrže s bohatě rozvinutou litorální vegetací např. v PP Na Kolmu s výskytem vážky hnědoskvrnné (Orthetrum brunneum) a šídlatky tmavé (Lestes dryas). Z iniciativy P. a K. Bezděčkových (BEZDĚČKOVÁ a BEZDĚČKA 2011) bylo v CHKO nalezeno několik lokalit dvou vzácných druhů mravenců. První z nich, mravenec rašelinný (Formica picea), byl nalezen na více místech, v NPP Na požárech a PP Veský mlýn dokonce početné populace s více než stovkou hnízd. Druhý druh, mravenec pastvinný (Formica exsecta), byl zaznamenán zatím jen na jediné lokalitě, ovšem je to teprve osmá recentně známá lokalita tohoto druhu v ČR. 17

18 Ohledně výskytu a rozšíření pavouků nedošlo v uplynulém období k výraznému posunu. Ke zprávám I. Hradské (FENCLOVÁ 2000, 2001 a 2004) přibyl jediný systematický průzkum z NPP Na požárech (ŘEZÁČ a kol. 2013). Přesto i tyto neúplné údaje vypovídají o zachovalosti přírodních stanovišť Českého lesa např. doklady o výskytu skálovky močálové (Haplodrassus moderatus) a plachetnatky rašeliništní (Oryphantes angulatus) v NPP Na požárech. Od roku 2001 do roku 2008 byl poměrně plošně prozkoumán výskyt měkkýšů v CHKO Český les (HLAVÁČ a kol a 2003, HLAVÁČ 2003, HORÁČKOVÁ a DVOŘÁK 2008). Zjištěná druhová diverzita je poměrně vysoká, bylo zde nalezeno 81 druhů plžů (11 sladkovodních, 70 terestrických) a 7 druhů mlžů, což přestavuje 34 % z celkového počtu 238 druhů v současnosti známých v ČR. Vzhledem k charakteru území, hlavně v otázce geologického podloží, se mnohé druhy vyskytují pouze na několika málo příznivých lokalitách, zatímco většina oblasti hostí jen velmi chudou malakofaunu. Mimořádně bohaté jsou tři lokality Broumov, Starý Herštejn a údolí Chladné Bystřice. Pouze na některých těchto lokalitách byly zjištěny náročné lesní druhy jako Bulgarica cana, Causa holosericea, Ena montana, Petasina unidentata, Platylea polita, Vertigo alpestris a reliktní Perpolita petronella. Další druhy lesních společenstev pak byly zaznamenány i na dalších nalezištích, především v oblasti Čerchovských lesů (např. Isognostoma isognostomos, Macrogastra plicatula, Semilimax semilimax, Vertigo pusilla, V. substriata). V CHKO ojedinělý je výskyt druhů otevřených stanovišť (Cochlicopa lubricella, Truncatellina cylindrica, Vallonia sp. div.) a skal (Balea perversa, Clausilia dubia, Helicigona lapicida) na Starém Herštejně. Ze zoogeograficky zajímavých druhů se roztroušeně vyskytují montánní prvky Discus ruderatus a Semilimax cotulae, velmi zajímavé jsou nálezy Vitrea diaphana ze Starého Herštejna a Chladné Bystřice (tvoří spojnici mezi známými výskyty v Německu a v povodí Berounky) a Clausilia bidentata od Broumova (atlantský druh, u nás znám z Přimdy, Slavkovského lesa a některých části severních Čech). Neopominutelnou součástí evertebrátní fauny Českého lesa jsou raci. V CHKO se vyskytují dva významné druhy, rak říční (Astacus astacus) a kamenáč (Austropotamobius torrentium). První z nich byl donedávna široce rozšířeným druhem v místních tocích a rybnících, ale v posledních letech byl zaznamenán jeho značný úbytek. V roce 2014 v důsledku nákazy račím morem zanikla menší lokalita na Černém potoce u Pece pod Čerchovem na okraji CHKO. Závažnější je však vymizení silné populace raka říčního z toku řeky Mže. Ještě v roce 2011 byli raci při ichtyologických průzkumech běžně zaznamenáváni, místy ve vysokých počtech, v letech 2013 a 2014 (P. Vlach mapování raků, SCHKO monitoring ryb a mihulí, ČRS MO Tachov v rámci své činnosti) již zde nebyl nalezen žádný jedinec (ani mrtvý). Příčina vymizení zůstává neznámá. Hromadný úhyn díky nákaze nebo toxickému znečištění se jeví nepravděpodobným, lokalita je často navštěvována, navíc kvalita vody je sledována kvůli VD Lučina, významnému zdroji pitné vody. Rak kamenáč je v CHKO méně rozšířený, řídká populace se vyskytuje v řece Radbuze (EVL Radbuza Pila Nový Dvůr). Další dvě lokality, jedna v povodí Radbuzy a druhá v povodí Nemanického potoka, jsou prostorově velmi malé (krátké úseky úzkých vodních toků), ale hustě osídlené. Oproti populaci v Radbuze jsou ohroženy možným vyschnutím a více i predací norkem nebo vydrou. Obratlovci Vodní toky Českého lesa náleží do pstruhového a lipanového pásma s typickým společenstvem ryb. V 60. letech zde byly hledány karpatské a dunajské druhy ryb, protože tudy prochází Labsko-dunajské rozvodí. Výzkum byl zaměřen především na zjištění přítomnosti vranky pruhoploutvé (Cottus poecilopus), která se vyskytuje v karpatském oblouku na Slovensku a v části Moravy. Výskyt druhu se nepotvrdil. Vranka pruhoploutvá se neobjevila ani v současných ichtyologických průzkumech. Dunajské zástupce ichtyofauny zde původně zastupoval také černomořský poddruh pstruha obecného (Salmo trutta labrax), labský systém potom S. t. trutta, ale s vysazováním uměle odchovaných pstruhů nelze tyto dva podruhy již rozlišovat. Pstruh potoční je v současnosti nejrozšířenějším druhem zdejších toků, zpravidla jako výsledek rybářského hospodaření. Ze ZCHD je běžná vranka obecná 18

19 (Cottus gobio), ojediněle se vyskytuje mník jednovousý (Lota lota) a místy mihule potoční (Lampetra planeri), ta je v příhodných biotopech s dostatkem sedimentů i hojná. Záznamy ČRS udávají v povodí Radbuzy výskyt střevle potoční (Phoxinus phoxinus). Údaj pochází z roku 2004, vymezení lokality zahrnuje širší území a výskyt nebyl přesně specifikován. Na Radbuze v posledních letech žádný ichtyologický průzkum neproběhl, současný výskyt nelze tedy bezpečně potvrdit. Plošné mapování obojživelníků ukázalo, že nejrozšířenějšími a nejpočetnějšími druhy jsou skokan hnědý (Rana temporaria) a ropucha obecná (Bufo bufo). Masivně se rozmnožují ve všech vhodných vodních nádržích. Běžnými druhy jsou také čolek obecný (Lissotriton vulgaris) a horský (Ichthyosaura alpestris), a skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) a zelený (P. esculentus). Ostatní druhy se objevují jen místy a nepříliš početně. Je možné, že podmínky v CHKO neodpovídají zcela nárokům těchto druhů, patří k nim např. skokan ostronosý (Rana arvalis), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), rosnička zelená (Hyla arborea) nebo mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). O výskytu plazů není z území CHKO mnoho záznamů. Z dostupných pozorování se zdá, že obecně rozšířenými druhy jsou slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix), zmije obecná (Vipera berus) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Méně běžná se jeví ještěrka obecná (Lacerta agilis), pravděpodobně pro nedostatek vhodných biotopů suché, osluněné zídky nebo kamenné snosy. Poměrně bohatá ptačí společenstva jsou vázána především na přírodě blízké, prostorově a druhově strukturované lesní porosty, bučiny a podmáčené smrčiny, blatkové bory, situované zpravidla na území přírodních rezervací. Významnými lesními druhy jsou např. sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), holub doupňák (Columba oenas) nebo lejsek malý (Ficedula parva). V CHKO pravidelně hnízdí čáp černý (Ciconia nigra), v roce 2014 bylo zaznamenáno úspěšné hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla), na minimálně jedné lokalitě bylo doloženo hnízdění datlíka tříprstého (Picoides tridactylus). V oblasti Čerchovského lesa se objevuje tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Populace tetřevů není zcela původní, z iniciativy Domažlických městských lesů je doplňována vypouštěním ptáků z polopřirozených odchovů v Německu. Součástí jejich programu je také podpora úprav lesních porostů v oblasti ve prospěch tohoto druhu. Zajímavým nelesním biotopem z hlediska ptáků jsou rozsáhlá lada s roztoušenými dřevinami v potočních nivách. Objevují se zde druhy jako bekasina otavní (Gallinago gallinago), hýl rudý (Carpodacus erythrinus) nebo slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula). Typickou lokalitou tohoto typu je niva Nemanického potoka. Většina hospodářsky využívaných nelesních ploch jsou v současnosti pastevní areály skotu, kosených luk je pouze menšina, přesto umožňují sice nepočetný, ale pravidelný výskyt chřástala polního (Crex crex) nebo křepelky polní (Coturnix coturnix). Z drobných zemních savců bylo na území CHKO zjištěno 8 druhů hmyzožravců a 15 druhů hlodavců. Nejčastějšími druhy jsou norník rudý (Clethrionomys glareolus), rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek malý (Sorex minutus) a myšice křovinná (Apodemus sylvaticus). Místy se vyskytuje myška drobná (Micromys minutus), bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius). K zajímavostem patří opětovný nález plcha zahradního (Eliomys quercinus) na tradiční lokalitě v PP Šelmberk. O letním výskytu netopýrů není mnoho záznamů, systematicky byli inventarizováni pouze v NPR Čerchovské hvozdy a NPP Na požárech (BARTONIČKA 2012a a 2012b). Zjištěny byly spíše běžné druhy, např. netopýr velký (Myotis myotis), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) a netopýr ušatý (Plecotus auritus), ale i vzácnější jako netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) nebo netopýr stromový (Nyctalus leisleri). Přestože se na území CHKO nachází pouze jedno významné zimoviště netopýrů, bylo zde v průběhu let nalezeno 16 z celkového počtu 22 druhů ČR. Významnou složkou fauny Českého lesa jsou kopytníci, jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), kromě původních druhů také problematické nepůvodní druhy muflon (Ovis musimon) a v posledních letech stále narůstající populace siky (Cervus nippon). Poměrně běžnými obyvateli lesních 19

20 komplexů jsou šelmy jako jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), tchoř tmavý (Mustela putorius). Pravidelně se objevují pobytové známky rysa ostrovida (Lynx lynx), spíše mladých migrujících jedinců, ale výjimečně byly zaznamenány také známky trvalého teritoria a rozmnožování (v oblasti Čerchovského lesa). Vodní toky jsou řídce osídleny vydrou říční (Lutra lutra), místy nepůvodním norkem americkým (Mustela vision). Asi nejvýraznějším zoologickým fenoménem Českého lesa je bobr evropský (Castor fiber). Druh vyhubený v 18. století se do zdejší krajiny vrátil v 80. letech 20. století díky reintrodukcím z 60. let v okolí Řezna a Ingolstadtu v sousedním Bavorsku. Nejprve se objevili jednotlivci migrující po Kateřinském potoce, kteří založili první izolovaná rodinná teritoria. Později populace exponenciálně narůstala, na přelomu tisíciletí bobři překročili Labsko-dunajské rozvodí a začali se šířit dál do vnitrozemí. Bobr je striktně teritoriální druh. Mladí jedinci jsou nuceni po dosažení dospělosti (ve dvou až třech letech života) opustit rodičovské teritorium a hledat si své vlastní. Přitom nároky na kvalitu teritoria jsou poměrně značné. Musí poskytovat dostatek potravy (jak letní bylinné, tak zimní v podobě měkkých dřevin např. osik a vrb) a zároveň možnosti pro vybudování nory se vstupem chráněným stabilní vodní hladinou. Opuštěná krajina Českého lesa s množstvím vzrostlých náletových dřevin byla pro bobry z hlediska potravy ideálním prostředím. Ovšem drobné vodoteče neposkytovaly dostatečné možnosti pro hrabání nor, což vedlo k stavitelské činnosti zdejších bobrů, stavění hrází a hradů, zaplavování. Do roku 2000 byla již veškerá vhodná teritoria v CHKO obsazena. Mladí jedinci se tak začali objevovat v méně příznivých lokalitách, včetně např. smrkových monokultur, a samozřejmě v osídlených částech nebo na hospodářsky využívaných pozemcích. Tato místa jsou z hlediska vytvoření dlouhodobého teritoria neperspektivní, ale vedou ke vzniku škod a konfliktů ochrany druhu se zájmy vlastníků a uživatelů pozemků. Toto společně s dalšími škodami, které vznikají činností bobrů na rybnících, zaplavených pozemcích, poškozených komunikacích a dřevinách, komplikuje ochranu bobrů na území Českého lesa, zejména pokud nejsou k dispozici odpovídající kompenzační opatření. Dnes je na území CHKO přibližně 29 aktivních bobřích teritorií, což představuje asi 150 jedinců. Významnou částí do oblasti zasahuje EVL Kateřinský a Nivní potok, ustavená na ochranu tohoto druhu. Navíc ¾ území CHKO spadají do zóny A, nejpřísnější zóny ochrany dle Programu péče o bobra evropského schváleného MŽP v roce 2013 (VOREL a kol. 2013) Vývoj osídlení Od doby pravěké do 10. století Členitý terén, drsnější klima oblasti západních Čech a pohraniční hory s nepropustnými hvozdy netvořily v pravěku příliš vhodné podmínky pro lidské osídlení. Příznivější podmínky vytvořilo až výrazné oteplení po skončení poslední doby ledové. Převážně z bavorského území pronikaly do západních Čech do povodí Kateřinského potoka, Hraničního potoka (Rozvadov, Svatá Kateřina) a na Domažlicko (Svatá Anna u Horšovského Týna) malé skupiny lovců. Bezpečné doklady o osídlení Českého lesa jsou pouze z jeho jižní části (Černý vrch u Hostouně). V tachovské části nebyl dosud proveden systematický archeologický průzkum. Ve střední době bronzové byly jihozápadní Čechy jednou z nejvýznamnějších oblastí země. Významnou pravěkou kulturou zde byla mohylová kultura a kultura milavečská ( př. n. l). Přítomnost Keltů (400 př. n. l) je doložena nálezy keltských mincí z Mnichova a Pivoně. V římském období a následující epoše stěhování národů (1. 6. století) nebyla oblast příliš zalidněna. Naši slovanští předkové, kteří od 7. století kolonizovali podhůří Českého lesa, přicházeli do oblastí téměř nezalidněných. Při zemských stezkách vznikaly strážní opěrné body (Tuhošť Domažlice) (KOLEKTIV AUTORŮ 2005). 20

21 století Rozsáhlý lesní masiv Českého lesa tvořil jako hraniční hvozd hranici mezi dvěma rozdílnými národnostními a kulturními oblastmi Čechami a Německem. Zemská hranice se začala ustalovat v průběhu století. V souvislosti s bitvou knížete Břetislava I. s německým vojskem císaře Jindřicha III. v prostoru Všerubského průsmyku (r. 1040) jsou poprvé uváděni Chodové. Tito svobodní sedláci měli oproti poddaným řadu privilegií a úlev. Konali za to strážní službu v hraničních lesích a střežili zemskou hranici. Původní osídlení Chodů sahalo od Chodové Plané přes Tachov a Přimdu až na Domažlicko. Tachovská část byla ve století germanizována přílivem německých kolonistů, zatímco Domažlicko zůstávalo vždy české. Z první poloviny 12. století se dochovaly písemné zmínky o lokalitách založených při vnitřním okraji hraničního hvozdu (Přimda, Tachov, Bělá, Stráž, Staré Sedliště a Svatá Kateřina). Od 12. století začalo také osídlování vnitrozemských lesnatých oblastí a to kolonizačním úsilím klášterů, které vrcholilo ve 13. století (KOLEKTIV AUTORŮ 2005) století Na počátku 13. století se začala zakládat města. Nejvíce měst založil v 60. letech 13. století Přemysl Otakar II. (Domažlice, Tachov). Současně s městy královskými vznikala města církevních feudálů, klášterní města, města světských feudálů a i města komorní, patřící přímo panovníkovi. Na přelomu 13. a 14. století byl region protkán hustou a poměrně stabilní sítí vesnic, měst a feudálních sídel. K osídlení hornatých a podhorských oblastí docházelo však především tzv. vnější kolonizací, která znamenala příliv německých kolonistů. Během 14. století byla kolonizace regionu Českého lesa v podstatě dokončena, i když v centrální části hvozdu dosud existovaly pusté a obtížně přístupné rozsáhlé plochy hraničních lesů (KOLEKTIV AUTORŮ 2005) století V 15. století vznikaly nové osady již jen sporadicky. Zem ničily husitské války, během nichž byl vypálen například klášter v Pivoni i hrad Starý Herštejn, a kdy celá řada sídel zanikla. V 16. století se situace stabilizovala. Rozvíjely se šlechtické statky i poddanské vsi, obnovovaly se staré a zakládaly nové osady a města. Majitelé panství začínali využívat i bohatství řídce osídlených lesů a vznikaly první sklárny (1560 Stará Huť u Rybníka, 1572 Huť v Mostku, 1591 Eisendorfská Huť). Nevznikaly jen sklárny lesy mizely v uhlířských milířích, spalovaly se na potaš potřebnou k výrobě skla, sbírala se smola. Vznikaly také nové pily, které zpracovávaly dřevo na stavební materiál. Města i šlechta zakládaly v podhůří rybníky. Většina z nich byla zničena během třicetileté války a později v 18. století i zrušena. Stále nové a nové vymýcené lokality lákaly k zakládání nových osad (KOLEKTIV AUTORŮ 2005) století Vlivem pobělohorských konfiskací v 17. století se výrazně změnila struktura majitelů šlechtických statků. Majetky získala cizí, převážně německá šlechta. Většina území Českého lesa byla poněmčena, české zůstalo pouze Chodsko. Po ukončení třicetileté války zůstaly v oblasti jen dvě třetiny původního počtu obyvatel. Na konci 17. století byla pětina pozemků pustá. 18. století přineslo rozkvět sklářství. Vodní síla lesních potoků poháněla desítky leštíren skla, papíren, hamrů a mlýnů. Zakládaly se celé nové vsi, což znamenalo i příliv nových osadníků, zejména z Bavorska, jejichž příchodem se kraj velice rychle poněmčoval. Po rakouském státním bankrotu roku 1811 ovládla kraj veliká bída. Provozy ve sklárnách postupně zanikaly. Krizi způsobily také napoleonské války, zavedení kontinentálních cel a blokáda českého exportu skla. Zásoby lesů byly téměř vyčerpané, a proto neúměrně podražilo i palivo. Většina skláren zanikla ve 2. polovině 19. století. Novým zdrojem obživy se stávalo soustružení dřeva, výroba dřevěného drátu pro výrobu zápalek, výroba perleťových knoflíků atd. Mýtiny vzniklé vykácením dřeva pro sklárny byly přeměňovány na políčka nebo pastviny pro dobytek (KOLEKTIV AUTORŮ 2005). 21

22 20. století Plynulý vývoj území v uplynulých tisíciletích narušila 1. polovina 20. století. Vznik samostatného Československa v roce 1918 byl sudetskými Němci odmítán. Zhoršení jejich životní úrovně v době hospodářské krize a nástup nacismu k moci v sousedním Německu se projevilo jejich příklonem k henleinovskému hnutí. Po podepsání Mnichovské dohody připadlo celé území Českého lesa kromě malé části Chodska a okolí Domažlic k Velkoněmecké říši. Po 2. světové válce nastal rychlý zánik všeho, co zde lidé po staletí tvořili. V důsledku odsunu německého obyvatelstva a nového osídlování vylidněného pohraničí nastaly velké přesuny obyvatelstva. Obchodní a sousedské vztahy byly zpřetrhány. Řada obcí byla osídlena jen částečně a řada míst už nebyla nově osídlena nikdy a časem zcela zanikla. Do bývalých německých vesnic se stěhovali Češi z vnitrozemí, Slováci, slovenští reemigranti z Maďarska a Rumunska, volyňští Češi a Romové. Někteří kraj velice brzy opustili, jiní si postupně zvykali, ale citové vazby člověka ke krajině byly nenávratně narušeny a mnohde se je dodnes nepodařilo obnovit. Nedostatek pracovních příležitostí a komplikace spojené s životem v příhraničních obcích vedly k tomu, že lidé se z těchto obcí začali opět stahovat do vnitrozemí. Negativně se také na vývoji osídlení odrazilo umělé vytváření rozsáhlé země nikoho v oblasti tzv. vojenského a hraničního prostoru, trvajícího až do 90. let 20. století, které s sebou neslo další vylidňování rozsáhlých oblastí Českého lesa. Pohraniční pásmo budované od 50. let zasahovalo hluboko do vnitrozemí až k Tachovu. Z mnoha příhraničních obcí byli jejich noví obyvatelé vysídleni násilně a opuštěné vsi byly potom srovnávány se zemí, mnohdy bez pořízení jakékoliv dokumentace. V řadě dalších osad, které byly v omezené míře zachovány, nezůstaly ušetřeny kostely či zámky. Zanikla také celá řada samot, mlýnů, brusíren skla apod. V domažlické části Českého lesa zaniklo tímto způsobem téměř 40 obcí a v tachovském pohraničí kolem 20 obcí. K takovému úbytku obyvatelstva a následnému systematickému ničení nedošlo ani v období třicetileté války. Na mnohých místech krajina dnes vypadá, jako by nebyla nikdy obydlena jen nepatrné zbytky základů a omšelých zdí, vyschlá a polozasypaná koryta vodních náhonů a úvozy nikam nevedoucích cest připomínají staré osídlení. Po roce 1990 se situace postupně mění. Návštěvníci mají možnost po mnoha letech objevovat klidné a krásné prostředí lesních samot, nezahlcené zatím přílišným turistickým ruchem ani průmyslovou výrobou. 22

23 3. Ochrana přírody 3.1. Předmět ochrany CHKO Poslání CHKO Český les spočívá dle 2 zřizovacího výnosu v uchování a obnově jejího přírodního prostředí, zejména ekosystémů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a zachování typického charakteru krajiny za současného rozvíjení ekologicky optimálního systému využívání krajiny a jejích přírodních zdrojů. V současném pojetí je předmětem ochrany krajina Českého lesa s typickým krajinným rázem, plněním přírodních funkcí krajiny a přírodními hodnotami, kterými jsou zejména zastoupené přírodní, přírodě blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné, vzácné či regionálně významné druhy rostlin a živočichů. Přírodní hodnoty CHKO Český les lze konkretizovat takto: geomorfologie terénu a významné geomorfologické jevy, přirozený vodní režim v krajině, přírodě blízké vodní toky, prameniště a mokřady, přírodě blízké lesní ekosystémy, zejména kyselé (příp. květnaté) bučiny, blatkové bory a podmáčené a rašelinné smrčiny, zachovalé luční a mokřadní ekosystémy, populace zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů a jejich stanoviště, přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura Kromě geomorfologie byl důležitým faktorem utvářejícím charakteristický ráz Českého lesa historický a kulturní vývoj území. Rozvinutá kulturní krajina prošla dramatickou změnou ve druhé polovině 20. století. Jejím výsledkem je současná typická krajina českého pohraničí. V převážně zalesněném území se nachází různě velké nelesní enklávy doprovázené porosty náletových dřevin v místech bývalých vsí. Krajinný ráz tak významně a unikátně ovlivňuje zánik (příp. výrazná redukce) více než 60 sídel Zonace CHKO V ustanovení 25 odstavce 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen ZOPK) se uvádí, že: hospodářské využívání chráněných krajinných oblastí se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Základní ochranné podmínky platné pro zóny CHKO jsou pak zakotveny v 26 ZOPK. Vyhláška MŽP č. 304/2011 Sb., o vymezení zón ochrany přírody CHKO Český les byla vydána 30. září 2011 a k bližšímu určení způsobu ochrany jsou podle ní vymezeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody. Vyznačení hranic zón na podkladě katastrální mapy a na podkladě Základní mapy ČR (v měřítku 1 : ) je uloženo v sídle AOPK ČR RP Správy CHKO Český les v Přimdě a v Ústředním seznamu ochrany přírody. Plošné zastoupení jednotlivých zón je uvedeno v tab. č. 2. I. zóna má nejpřísnější režim ochrany a zahrnuje nejcennější části CHKO, části jsou zároveň chráněné jako MZCHÚ. V lesích tvoří I. zónu porosty s přírodě blízkou skladbou, většinou věkově a prostorově diferencované, z nichž je většina zařazena do kategorie lesa zvláštního určení nebo lesa ochranného. I. zónu mimo les tvoří obvykle pozemky, které řadu let zůstaly neobhospodařovány. Jedná se o mozaiku mokřadních a rašelinných společenstev, prameniště a údolní nivy s výskytem přirozených společenstev. II. zóna zahrnuje hodnotné ekosystémy v mozaice s ekosystémy člověkem významně pozměněnými, které často obklopují území I. zóny. V lesích, zahrnutých do této zóny, převažují porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou. Převládá kategorie lesa ochranného nebo lesa zvláštního určení, podíl lesů hospodářských je v důsledku arondace vyšší. Mimo les jsou do II. zóny zařazena území s uchovanými přírodními hodnotami, zemědělsky extenzivně obhospodařovaná pro přírodu šetrným způsobem. 23

24 III. zóna zahrnuje většinu území CHKO a je tvořena lesními i nelesními ekosystémy a menšími sídly. V lesích převažují porosty s výrazně pozměněnou druhovou skladbou, časté jsou rozsáhlé plochy smrkových porostů charakteru monokultur, uvnitř nichž se porosty s přírodě blízkou skladbou vyskytují jen ve fragmentech. Většina lesů je zařazena do kategorie lesa hospodářského. Do III. zóny jsou dále zařazeny travní porosty vhodné k extenzivnímu hospodaření. V nižších polohách jsou to i plochy s intenzivním hospodařením a s minimálním podílem orné půdy. IV. zóna je vylišena jen v sídlech. Tab. č. 2: Rozloha jednotlivých zón CHKO dle vyhlášky MŽP č. 304/2011 Sb., o vymezení zón ochrany přírody CHKO Český les (stav podle vrstvy uložené v ÚSOP a datovém úložišti AOPK ČR) rozloha v ha % z CHKO zóna I 1 748,1 3,75 zóna II 7 643,6 16,42 zóna III ,4 79,48 zóna IV 160,7 0,35 celkem ,8 100,00 Schválená zonace CHKO Český les z roku 2011 vyhovuje potřebám ochrany přírody a dobře diferencuje území v souladu s limity danými ZOPK. I když od doby, kdy byla zonace navržena a projednávána, získala AOPK ČR RP Český les (dále jen Správa CHKO ) mnoho poznatků o území, jeho přírodních hodnotách a zranitelnosti, lze konstatovat, že schválená zonace odpovídá potřebám ochrany přírody a není důvod navrhovat změny ve vymezení zón Maloplošná zvláště chráněná území Na území CHKO Český les je vyhlášeno celkem 29 zvláště chráněných území, z toho: 1 v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 327,4815 ha 1 v kategorii národní přírodní památka na celkové ploše 78,1578 ha 17 v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše 435,3816 ha 10 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 65,0026 ha Celková plocha zvláště chráněných území v CHKO je 906,0235 ha, tj. 1,94 % plochy CHKO. Přehled ZCHÚ je uveden v následujícím textu, jejich zákres viz mapová příloha Národní přírodní rezervace NPR Čerchovské hvozdy Kód ZCHÚ: 2088 Výnos: Vyhláška MŽP č. 192/2000 Sb. ze dne 27. června 2000 Výměra: 327,4815 ha K. ú.: Česká Kubice, Dolní Folmava, Chodov, Pec Předmět ochrany: ochrana zbytků přirozených a přírodě blízkých ekosystémů horských a podhorských smíšených bučin s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin typických pro oblast Českého lesa Plán péče: na období schválen MŽP dne pod č. j /ENV/14 Autor: Český les Geodetické zaměření: ZPMZ 175/1999 Zanesení do katastru nemovitostí: Ne (Geometrický plán) 24

25 Národní přírodní památka NPP Na požárech Kód ZCHÚ: 1363 Výnos: Vyhláška Okresního úřadu Tachov ze dne Výměra: 78,1578 ha K. ú.: Jedlina Předmět ochrany: ochrana přirozeného rašelinného území s ohroženými rašeliništními biocenózami a hnízdištěm tetřívka obecného Plán péče: na období schválen MŽP dne pod č. j /ENV/14 Autor: Slavkovský les RNDr. Pavel Řepa, Mgr. Petra Cehláriková, Mgr. Přemysl Tájek Geodetické zaměření: vytyčovací náčrt (č /93) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano Přírodní rezervace PR Broumovská bučina Kód ZCHÚ: 1081 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 16/97 ze dne Výměra: 26,1655 ha K. ú.: Broumov u Zadního Chodova Předmět ochrany: ochrana porostu blížícího se svým složením původním květnatým bučinám této oblasti Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0213/CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: ZPMZ 138/1995 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Bučina u Žďáru Kód ZCHÚ: 2435 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 1/98 ze dne Výměra: 6,7654 ha K. ú.: Žďár u Tachova Předmět ochrany: ochrana typického zbytku podhorského bukového porostu Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0943/CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2008) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Bystřice Kód ZCHÚ: 2442 Výnos: výnos MK ČSR ze dne , č. j. 9296/69 II/2./ Výměra: 42,0499 ha K. ú.: Pec Předmět ochrany: ochrana smíšeného horského lesa s přirozenou skladbou hercynské směsi dřevin Plán péče:na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/14 Autor: Český les 25

26 Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Diana Kód ZCHÚ: 2476 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 4/98 ze dne Výměra: 20,4077 ha K. ú.: Rozvadov Předmět ochrany: ochrana ukázky pralesovitého porostu květnaté bučiny, ojedinělé v Českém lese Plán péče: na období schválen Krajským úřadem Plzeň, odbor životního prostředí dne pod č. j. ŽP/11087/04 Autor: Slavkovský les, RNDr. Pavel Řepa Geodetické zaměření: ZPMZ 109/1988 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Dlouhý vrch Kód ZCHÚ: 2223 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 11/2002 ze dne Výměra: 21,0720 ha K. ú.: Smolov Předmět ochrany: přírodě blízká společenstva suťového lesa (lipová javořina, kyselá a květnatá bučina) s typickými druhy v podrostu Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 1254/CL/2010/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2009) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Farské bažiny Kód ZCHÚ: 582 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 4/97 ze dne Výměra: 66,0703 ha K. ú.: Jedlina Předmět ochrany: ochrana typické rašelinné biocenózy s porostem borovice blatky Plán péče: na období schválen Krajským úřadem Plzeň, odbor životního prostředí dne pod č. j. ŽP/8960/03 Autor: Slavkovský les, RNDr. Pavel Řepa Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2007) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Jezírka u Rozvadova Kód ZCHÚ: 457 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 10/97 ze dne Výměra: 6,2306 ha K. ú.: Rozvadov Předmět ochrany: ochrana hlubokého lesního vrchoviště Českého lesa s rašelinnými jezírky s typickými společenstvy a výskytem zvláště chráněných druhů rostlin Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2007) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano 26

27 PR Křížový kámen Kód ZCHÚ: 589 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 3/97 ze dne Výměra: 19,2309 ha K. ú.: Pavlův Studenec 1 Předmět ochrany: ochrana hlubokého lesního vrchoviště Českého lesa s rašelinnými jezírky s typickými společenstvy a výskytem zvláště chráněných druhů rostlin Plán péče: plán péče na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2007) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Malý Zvon Kód ZCHÚ: 1812 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 396/95 ze dne Výměra: 8,7351 ha K. ú.: Pleš Předmět ochrany: ochrana fragmentu autochtonních bučin pohraničních hvozdů s typickými rostlinnými a živočišnými společenstvy vázaných na přirozené horské lesy Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/14 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2006) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Nad Hutí Kód ZCHÚ: 1813 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 397/95 ze dne Výměra: 14,5425 ha K. ú.: Pleš, Mostek u Rybníka Předmět ochrany: ochrana fragmentu autochtonních bučin pohraničních hvozdů Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/14 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2006) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Ostrůvek Kód ZCHÚ: 575 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 5/97 ze dne Výměra: 5,5092 ha K. ú.: Pavlův Studenec 1 Předmět ochrany: acidofilní bučina, porosty pralesovitého vzhledu na příkrém kamenitém svahu Plán péče: na období schválen Krajským úřadem Plzeň, odbor životního prostředí dne pod č. j. ŽP/8960/03 Autor: Slavkovský les, RNDr. Pavel Řepa Geodetické zaměření: ZPMZ 25/1995 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano 27

28 PR Pavlova Huť Kód ZCHÚ: 1269 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 15/97 ze dne Výměra: 32,8233 ha K. ú.: Pavlův Studenec 1 Předmět ochrany: ochrana zachovalé ukázky podmáčených rašeliníkových smrčin Českého lesa Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: ZPMZ 15/1993 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Pleš Kód ZCHÚ: 318 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 3/2001 ze dne Výměra: 27,6900 ha K. ú.: Pleš Předmět ochrany: přírodně blízká společenstva horského bukového pralesa, suťové javořiny a svahové bučiny typické pro Český les Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 1254/CL/2010/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: ZPMZ 42/1997 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Podkovák Kód ZCHÚ: 588 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 6/97 ze dne Výměra: 5,6334 ha K. ú.: Lesná u Tachova Předmět ochrany: význačné rašeliniště vrchovištního typu charakteristického pro oblast Českého lesa s typickými společenstvy rostlin a živočichů s porosty borovice blatky Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: ZPMZ 163/1978 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Smrčí Kód ZCHÚ: 5323 Výnos: Nařízení Správy CHKO Český les č. 01/09 ze dne Výměra: 91,7220 ha K. ú.: Dolní Folmava Předmět ochrany: přírodě blízké lesní ekosystémy na skeletovitých svazích s mozaikovitým výskytem vodou ovlivněných půd. Biotop pro lesní faunu, se zvláštním zřetelem na chráněné druhy kurovitých (jeřábek lesní, reintrodukovaný tetřev hlušec) a rysa ostrovida Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0925/CL/2009/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2008) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano 28

29 PR Starý Hirštejn Kód ZCHÚ: 409 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 398/95 ze dne Výměra: 37,1500 ha K. ú.: Vranov u Mnichova Předmět ochrany: ochrana autochtonních smíšených lesních porostů na balvanité suti, které jsou významným prvkem regionálního územního systému ekologické stability a ochrany typických rostlinných a živočišných společenstev vázaných na přirozené horské lesy Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les ze dne pod č. j /CL/14 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ne Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PR Tišina Kód ZCHÚ: 1046 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 18/97 ze dne Výměra:10,3492 ha K. ú.: Žďár u Tachova Předmět ochrany: ochrana ukázky acidofilních horských bučin Českého lesa Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0943/CL/2008/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2007) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano Přírodní památky PP Hvožďanská louka Kód ZCHÚ: 1595 Výnos: Vyhláška Okresního úřadu Domažlice ze dne , kategorie CHPV Výměra: 4,0500 ha K. ú.: Hvožďany u Poběžovic, Načetín u Drahotína Předmět ochrany: luční společenstva s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/13 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Chodovské skály Kód ZCHÚ: 5322 Výnos: Nařízení Správy CHKO Český les č. 02/09 ze dne Výměra: 3,6409 ha K. ú.: Chodov u Domažlic Předmět ochrany: skalní výchoz českého křemenného valu Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0926/CL/2009/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano 29

30 PP Kolowratův rybník Kód ZCHÚ: 5656 Výnos: Nařízení Správy CHKO Český les č. 1/2011 ze dne Výměra: 0,8021 ha K. ú.: Přimda Předmět ochrany: litorál západního břehu rybníka, hostící populaci kriticky ohrožené rosnatky prostřední Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0387/CL/2010/AOPKČR Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Louky u Prostředního Žďáru Kód ZCHÚ: 5774 Výnos: Nařízení Správy CHKO Český les č. 1/2013 ze dne Výměra: 2,4592 ha K. ú.: Žďár u Tachova Předmět ochrany: zachovalá, převážně vodou ovlivněná luční společenstva s výskytem zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin Plán péče: na období schválený Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0052/CL/ Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Louka u Staré Huti Kód ZCHÚ: 2166 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 5/2002 ze dne Výměra: 2,0700 ha K. ú.: Nemanice Předmět ochrany: mokřadní a rašelinné louky a luční prameniště s výskytem vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 943/CL/2011 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Milov Kód ZCHÚ: 1274 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Tachov č. 4/96 ze dne Výměra: 0,7353 ha K. ú.: Přimda Předmět ochrany: druhově pestrá a diverzních společenstva svahového prameništního rašeliniště s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 0598/CL/2010/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: ZPMZ 193/1991 Zanesení do katastru nemovitostí: Ano 30

31 PP Na Kolmu Kód ZCHÚ: 5693 Výnos: Nařízení Správy CHKO Český les č. 1/2012 ze dne Výměra: 14,2300 ha K. ú.: Lesná u Tachova Předmět ochrany: vodní ekosystém soustavy malých vodních nádrží s výskytem zvláště chráněných živočichů, zejména vzácných druhů obojživelníků a bobra evropského (Castor fiber) Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 156/CL/2012/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano (ZPMZ PPK 2011) Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Skalky na Sádku Kód ZCHÚ: 392 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 4/2001 ze dne Výměra: 3,8921 ha K. ú.: Postřekov Předmět ochrany: fragment smrkové bučiny na mimořádně nepříznivém stanovišti, jako typ přirozeného společenstva v jižní části Českého lesa Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/13 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Šelmberk Kód ZCHÚ: 5680 Výnos: Nařízení Správy CHKO Český les č. 02/2011 ze dne Výměra: 1,003 ha K. ú.: Pavlův Studenec 1 Předmět ochrany: vrcholové skalní výchozy rozvadovského žulového masívu. Ochrana populace submediteránního mechu Metaneckera menziesii na jedné ze dvou existujících lokalit v České republice Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j. 1328/CL/2011/AOPK Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano PP Veský mlýn Kód ZCHÚ: 2167 Výnos: Nařízení Okresního úřadu Domažlice č. 6/2002 ze dne Výměra: 32,1200 ha K. ú.: Pleš Předmět ochrany: ochrana společenstev přechodových rašelinišť a krátkostébelných luk s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin Plán péče: na období schválen Správou CHKO Český les dne pod č. j /CL/14 Autor: Český les Geodetické zaměření: Ano Zanesení do katastru nemovitostí: Ano 31

32 Maloplošná zvláště chráněná území reprezentující nejzachovalejší části CHKO Český les, i když zaujímají plochu jen 906,0235 ha, tj. 1,94 % plochy CHKO. Na území CHKO bylo zatím vyhlášeno 29 MZCHÚ a některá z nich mají jen velmi malou rozlohu (většinou geologické lokality a luční společenstva). V období platnosti předchozího plánu péče došlo k vyhlášení nových MZCHÚ (PP Šelmberk, PP Na Kolmu, PP Louky u Prostředního Žďáru, PP Kolowratův rybník, PP Chodovské skály, PR Smrčí). Žádné MZCHÚ nebylo zrušeno. Vyhlášená MZCHÚ reprezentativně zachycují nejhodnotnější lokality s výskytem cenných lesních i nelesních společenstev a lokality soustředěného výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. uvažuje o vyhlášení dalších MZCHÚ podchycujících významné lokality, zejména se zaměřením na luční společenstva a rašelinné louky Natura 2000 Na základě směrnice Rady 92/43/EHS (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) je na území CHKO Český les v současné době vymezeno 7 evropsky významných lokalit (EVL), zařazených do národního seznamu (nařízení vlády č. 318/2013 Sb. o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit). Celková plocha EVL na území CHKO je 4 827,94 ha, což představuje přibližně 10 % rozlohy CHKO. Do CHKO nezasahuje žádná ptačí oblast. Čerchovský les Kód lokality: CZ Rozloha: 2300,00 ha Předmět ochrany: 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 9190 Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních 91D0* Rašelinný les 9410 Acidofilní smrčiny Vaccinio-Picetea 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště Popis: Lesní komplex zachovalých polopřirozených bučin se smrkem a jedlí, suťových lesů, podmáčených smrčin, olšin, polopřirozených luk a mokřadních lad. Součástí EVL je NPR Čerchovské hvozdy, PR Smrčí a PR Bystřice. Současný stav EVL z hlediska předmětů ochrany je uspokojivý. Haltravský hřeben Kód lokality: CZ Rozloha: 965,35 ha Předmět ochrany: 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Popis: Lesnatý hřbet Haltravské pahorkatiny se zachovalými lesními porosty a nevelkou luční enklávou. Součástí EVL je PR Starý Hirštejn, PP Louka u Staré Huti, PP Skalky na Sádku. Současný stav EVL z hlediska předmětů ochrany je uspokojivý. Kateřinský a Nivní potok Kód lokality: CZ Rozloha: 980,12 ha, na území CHKO Český les zasahuje 761,65 ha Předmět ochrany: bobr evropský (Castor fiber) Popis: Lokalitu v centrální části Českého lesa tvoří údolní niva Kateřinského potoka, včetně několika přítoků. V současné době se jedná o nejvýznamnější lokalitu bobra evropského v 32

33 západních Čechách. Součástí EVL je PR Diana, PP Milov, PP Kolowratův rybník. Současný stav EVL z hlediska předmětu ochrany je uspokojivý. Pavlova Huť Kód lokality: CZ Rozloha: 33,58 ha Předmět ochrany: 91D0* rašelinný les Popis: Lokalitu v severní části Českého lesa tvoří zachovalé porosty podmáčených rašeliníkových smrčin s výskytem vzácných druhů rostlin a bezobratlých živočichů. Na otevřenějších úsecích je v rašelinových smrčinách místy roztroušená borovice blatka (Pinus rotundata). Vymezení EVL je totožné s územím PR Pavlova Huť. Současný stav EVL z hlediska předmětu ochrany je uspokojivý. Na požárech Kód lokality: CZ Rozloha: 78,16 ha Předmět ochrany: 6230* Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště Popis: Rozsáhlý komplex mokřadních a rašelinných luk s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Vymezení EVL je totožné s územím NPP Na požárech. Současný stav EVL z hlediska předmětů ochrany je uspokojivý. Niva Nemanického potoka Kód lokality: CZ Rozloha: 680,89 Předmět ochrany: mihule potoční (Lampetra planeri) 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis: EVL zahrnuje přirozeně meandrující vodní tok Nemanického potoka a plošně rozsáhlý komplex mokřadních společenstev v okolní nivě. Současný stav EVL z hlediska předmětů ochrany a 91E0 je uspokojivý. Přítomnost mihule potoční v Nemanickém potoce nebyla během cílených průzkumů v letech 2006 (terénní šetření Správy CHKO Český les) a 2014 (ANONYMUS 2014) potvrzena. Předmět ochrany se na území EVL v současnosti pravděpodobně nevyskytuje. Radbuza Nový Dvůr Pila Kód lokality: CZ Rozloha: 11,19 ha Předmět ochrany: rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) * Popis: Potok pstruhového pásma s přírodním korytem a písčitým dnem. Kromě raka kamenáče je území obýváno několika koloniemi bobra evropského (Castor fiber), v toku se vyskytuje populace vranky obecné (Cottus gobio) a mihule potoční (Lampetra planeri). Současný stav EVL z hlediska předmětu ochrany je uspokojivý. (symbol * označuje prioritní stanoviště a druhy) 3.5. Památné stromy Na území CHKO Český les se nachází 18 položek památných stromů vyhlášených podle ZOPK. Z celkového počtu 127 stromů je 8 jednotlivých stromů a 9 skupin památných stromů (33 stromů) a 1 stromořadí (86 stromů) (tab. č. 3). Až na výjimky jsou mezi nimi pouze domácí dřeviny, nejčastěji lípy ssp. 9 položek s 13 stromy a duby letní s 3 položkami a 95 33

34 stromy, následují jilmy horské s 2 položkami a 3 stromy, smrky ztepilé s 2 položkami a 12 stromy, jasan ztepilý s 1 položkou a 2 stromy a nakonec 1 jedle bělokorá a 1 modřín japonský. V roce proběhla podrobná revize fondu památných stromů. U některých stromů byly provedeny dílčí evidenční změny, dohledány vyhlašovací dokumentace a opraveny chyby v lokalizaci, dále došlo k prověrce památných stromů v terénu a zpracování GIS vrsty památných stromů. Výsledky revize byly zapracovány do databáze památných stromů ÚSOP, v tištěné podobě jsou uloženy v ÚSOP a na Správě CHKO Český les. Všechny památné stromy jsou označeny tabulí se státním znakem a názvem. Většina stromů je ve velmi dobrém zdravotním stavu, respektive zdravotní stav odpovídá jejich věku a charakteru. Průběžně je sledován zdravotní stav stromů, na základě kterého se přistupuje k arboristickému ošetření. Postupně jsou takto ošetřovány všechny památné stromy, některé v potřebných intervalech opakovaně. Tato péče je financovaná z prostředků PPK a provádí jí certifikované arboristické firmy. V průběhu platnosti předchozího plánu péče došlo v roce 2007 k přehlášení skupiny památných stromů Duby u Oborské hájenky. Místo původních tří stromů, které byly v roce 1987 vyhláškou ONV Tachov vyhlášeny na špatné parcele, bylo vyhlášeno stromů osm. V roce 2007 byl vyhlášen památný strom Mílovská lípa. V roce 2009 došlo k vyhlášení skupin památných stromů Dubovka v Zapomenutém údolí, Dub a lípa na Štajnerce, Lípy na Jalovém Dvoře, Grafenriedské lípy a Vranovské jilmy. V roce 2010 byla z důvodu úhynu jedince zrušena ochrana památného stromu Smrk pod Bukovou strání. Strom byl infikován parazitickou dřevokaznou houbou kořenovníkem vrstevnatým, následně napaden podkorním hmyzem (lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý a lýkohub matný) a poté tesaříkem smrkovým. Tím zanikly důvody ochrany tohoto památného stromu (vzrůst, genofond, autochtonní druh). V roce 2011 byly vyhlášeny Jilm ve Friedrichshofu a Lípa v Bystřici u Bělé nad Radbuzou. V aleji památných stromů Dubovka v Zapomenutém údolí byly dva jedinci poškozeni úderem blesku. Z prostředků PPK byla zajištěna jejich provozní bezpečnost. V roce 2013 odumřel památný strom Jilm u Friedrichshofu. Jeho ochrana zrušena nebyla. Z důvodu provozní bezpečnosti (blízkost silnice) bylo přistoupeno k redukci kmene na stojící cca 3 m vysoké torzo a ponechání ležícího cca 6 m dlouhého kmene k zetlení. Důvodem pro ponechání torza a ležícího kmene je ukázka mohutnosti, jíž byly původní jilmy schopny dorůst v podmínkách Českého lesa. Odborná arboristická péče byla věnována i vybraným stromům mimo stromy památné. Převážně se jednalo o druhově či věkově cenné stromy. Ve většině případů došlo k následnému vyhlášení ošetřených stromů za stromy památné. Příkladem je Dub a lípa na Štajnerce, Lípy na Jalovém Dvoře, Vranovské jilmy, Grafenriedské lípy. Protože se v území CHKO nachází svými rozměry, věkem, či jinými atributy i další významné stromy, které si zasluhující pozornost, eviduje tyto stromy v tzv. zásobníku významných stromů. Tento zásobník je průběžně doplňován novými nálezy (např. při mapování zeleně). Zásobník je interpretován do vrstev GIS. U některých významných stromů v zásobníku je zvažováno jejich vyhlášení za stromy památné. Významné stromy LČR, s. p. na území CHKO Český les Významné stromy (jedinci, skupiny nebo stromořadí) Lesů ČR jsou vyhledávané a evidované z vlastní iniciativy pracovníků LČR, s. p. Mohou mezi nimi být i stromy památné. Jedná se o stromy pozoruhodné svými rozměry, stromy druhově výjimečné, historicky pamětihodné, k nimž se váže nějaké historická událost, pověst či výročí apod. Tyto stromy jsou v terénu označeny tabulemi Významný strom s logem LČR, s. p. Tyto stromy rostou na pozemcích v majetku státu, kde mají právo hospodařit LČR, s. p., péči o ně zajišťují též LČR, s. p. ve vlastní režii. Tento způsob ochrany je Správou CHKO považován za dostatečný. Přehled včetně základní charakteristiky Významných stromů LČR s. p. na území CHKO je uveden v tab. č

35 Kód USOP Tab. č. 3: Přehled památných stromů na území CHKO Český les Kód v mapové příloze Název Druh Ks K.ú. P.p.č Okres Výška (m) 1 Broumovské smrky v Hamerském údolí 4 Duby u Oborské hájenky 16 Fremuthova jedle 6 Lípa Jindřicha Kolowrata 15 Modřín v Jubilejním hájku 10 Pivoňské lípy I Pivoňské lípy II. Sezemínská lípa Smrk u zámečku Vranovské jasany 18 Dubovka v Zapomenutém údolí 3 Dub a lípa na Štajnerce Picea abies (L.) Karst. 10 Quercus robur L. 8 Abies alba Mill. 1 Tilia platyphyllos Scop. Larix kaempferi (Lamb.) Carr. Tilia platyphyllos Scop. Tilia platyphyllos Scop. Tilia platyphyllos Scop. Picea abies (L.) Karst. Fraxinus excelsior L. 1 1 Broumov u Zadního Chodova Obora u Tachova Dolní Folmava Málkov u Přimdy Česká Kubice Obvod kmene (cm) Rok měření 1366/1 TC /1, 655/4, 653/2, 655/1, 657/1 TC /1 DO /1 TC /2 DO Pivoň 186 DO 28, , Pivoň 111/1, 110, 196 DO Vitalita zdravotní stav Vyhlášen Vyhlásil velmi dobrý velmi dobrý velmi dobrý velmi dobrý výborný velmi dobrý velmi dobrý 37, 42, , 555, Sezemín 350/1 DO Quercus robur L. 86 Quercus robur L. Tilia cordata Mill. 2 Dolní Folmava Vranov u Mnichov a Dolní Folmava Obora u Tachova 375/1 DO DO , , 825 DO TC 24, , velmi dobrý velmi dobrý velmi dobrý velmi dobrý dobrý, 2 ks poškozený výborný usnesení plen. zasedání ONV Tachov rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí OkÚ Domažlice rozhodnutí MěÚ Bor rozhodnutí MěÚ Domažlice vyhláška ONV Domažlice rozhodnutí OkÚ Domažlice rozhodnutí MěÚ Poběžovice rozhodnutí OkÚ Domažlice rozhodnutí MěÚ Poběžovice rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí Správy CHKO Český les 35

36 Grafenriedské Lučina u Tilia cordata Mill. 2 lípy Nemanic 1311/1 DO 22, , Broumov Lípy na Jalovém Tilia platyphyllos 2 u Zadního dvoře Scop. Chodova 1221/2 TC 20, , Ulmus glabra Vranov u Vranovské jilmy 2 Huds. Mnichova 481/3 DO 24, , Jilm ve Ulmus glabra Závist u 1 Friedrichshofu Huds. Rybníku 359 DO Lípa v Bystřici u Bystřice u Tilia platyphyllos Bělé nad 1 Bělé nad Scop. Radbuzou Radbuzou 1158/1 DO Mílovská lípa Tilia cordata Mill. 1 Přimda 2025/1 TC velmi dobrý výborný velmi dobrý poškozený (mrtvé torzo) velmi dobrý velmi dobrý Pozn. V červnu 2010 došlo ke zrušení ochrany památného stromu Smrk pod Bukovou strání, kód (rozhodnutí Správy CHKO Český les pod č.j. 636/CL/2010/AOPK). V lednu 2011 došlo k přehlášení skupiny památných stromů Duby u Oborské hájenky (rozhodnutí Správy CHKO Český les pod č.j. 1274/44/E/06). rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí Správy CHKO Český les rozhodnutí Správy CHKO Český les Tab. č. 4: Přehled Významných stromů LČR s. p. na území CHKO Český les Číslo Druh (latinský název) Broumovské smrky v Hamerském údolí (skupina památných stromů) Duby u Oborské hájenky (skupina památných stromů) jedle bělokorá Abies alba Mill. jedle bělokorá Abies alba Mill. Ks K.ú. 10 Broumov u Zadního Chodova P.p.č 1366/ Obora u Tachova 655/4 17 Výška (m) Obvod kmene (cm) Stáří Nadm. výška (m) Pavlův Studenec / Pavlův Studenec 1379/ Lokalizace LS Přimda 49 53'25.955"N, 12 34'19.672"E LS Přimda 49 47'49.603"N, 12 31'31.677"E LS Přimda 49 45'1.604"N, 12 25'20.899"E LS Přimda 49 45'19.248"N, 12 26'14.281"E Porostní skupina 319C13 144E 106C8 111C8 36

37 smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. smrk ztepilý Picea abies (L.) Karst. douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco buk lesní Fagus sylvatica L. 1 Pavlův Studenec / Pavlův Studenec / Pavlův Studenec / Pavlův Studenec / Pavlův Studenec / Pavlův Studenec / Smolov 850/3/ Jedlina 727/ Jedlina 727/ Jedlina 727/ Jedlina Jedlina 724/ LS Přimda 49 45'52.209"N, 12 27'24.34"E LS Přimda 49 45'52.209"N, 12 27'24.34"E LS Přimda 49 45'52.209"N, 12 27'24.34"E LS Přimda 49 45'52.209"N, 12 27'24.34"E LS Přimda 49 45'52.209"N, 12 27'24.34"E LS Přimda 49 44'47.897"N, 12 27'12.472"E LS Horšovský Týn 49 33'25.252"N, 12 39'51.419"E LS Přimda 49 42'39.681"N, 12 29'51.77"E LS Přimda 49 42'39.681"N, 12 29'51.77"E LS Přimda 49 42'39.681"N, 12 29'51.77"E LS Přimda 49 42'50.007"N, 12 30'20.42"E LS Přimda 49 43'8.357"N, 12 29'51.854"E 115D17 115D17 115D17 115D17 115D17 117B08 124B 12a 342B17 342B17 342B17 343C12 344C13 37

38 Některé vybrané významné stromy evidované Správou CHKO Tis červený v NPR Čerchovské hvozdy k. ú. Dolní Folmava p. p. č. 375/20 obvod 72 cm Tis červený v Jubilejním hájku k. ú. Česká Kubice p. p. č. 357/2 obvod 51 cm Dub letní u bývalého mlýna v Sezemíně k. ú. Sezemín p. p. č. st. 1 obvod 405 cm Sekvojovce obrovské pod Skalkou k. ú. Dolní Folmava p. p. č. 737/1 cca 15 ks Zeravy obrovské pod Skalkou k. ú. Dolní Folmava p. p. č. 737/1 cca 15 ks Kaštanovník jedlý u Málkova k. ú. Málkov pod Přimdou p. p. č. 1062/3 obvod 95 cm Kaštanovník jedlý u Untergrafenriedu (SRN) k. ú. Lučina u Nemanic p. p. č. 173 obvody 99, 52, 79, 51 cm Jasan ztepilý na Kolmu k. ú. Lesná u Tachova p. p. č. 1388/1 obvod 600 cm Lípa u Předního Zahájí k. ú. Česká Ves u Lesné p. p. č. 132 obvod 710 cm Lípa na Oboře k. ú. Obora u Tachova p. p. č. 242 obvod 532 cm Lípa na Kňourku I. k. ú. Jedlina p. p. č. 119/1 obvod 560 cm Lípa na Kňourku II. k. ú. Jedlina p. p. č. 487 obvod 550 cm Mapování dřevin na území CHKO V letech probíhalo na území vybraných katastrálních území mapování dřevin rostoucích mimo les s důrazem na nosné dřevinné prvky za účelem získání přehledů a relevantních podkladů pro potřeby rozhodování v územně správní agendě. Na zpracovaných katastrech byl získán přehled významných dřevin. Některé z nich lze na základě jejich estetických a dendrometrických hodnot řadit mezi významné stromy. U některých z nich lze uvažovat o jejich vyhlášení za památné stromy (cca 10 stromů). Takto byly prozatím zpracovány tyto katastry: Pavlův Studenec 1, Pavlův Studenec 2, Pavlův Studenec 3, Broumov u Zadního Chodova, Česká Ves u Lesné, Zahájí u Lesné, Stará Knížecí Huť, Jedlina, Žebráky, Přimda, Málkov pod Přimdou, Švarcava, Závist u Rybníku, Lučina u Nemanic, Lísková u Nemanic, Dolní Folmava, Pec, Česká Kubice, Babylon a Chodov. V průběhu platnosti předchozího plánu péče probíhala na území CHKO inventarizace výskytu původních ovocných dřevin, spojená s jejich pomologiclkým určením. Dřeviny rostoucí mimo les Základními prvky dřevin rostoucích mimo les v CHKO Český les jsou: břehové porosty háje a lesíky v zemědělské krajině mimo PUPFL remízky, nálety, doprovodná zeleň, solitery sukcesní stádia na ruinách bývalých obcí a osad aleje parky, zahrady, sady zeleň pod vedením vysokého napětí Množství a stav dřevin rostoucích mimo les je výslednicí vlivu člověka na krajinu. V minulosti byl vliv člověka nejmenší v místech obtížně obhospodařovatelných či tam, kde byla historickou zkušeností prokázána nezbytnost či užitečnost zachování dřevin (břehové porosty, háje a lesíky). Po odsunu německého obyvatelstva a vytvoření hraničního pásma ( železné opony ) došlo k likvidaci samot, osad, či obcí po celé délce hranice se SRN. V těchto enklávách se nachází porosty v různých stádiích sukcese a velmi často též pozůstatky ovocných sadů, nebo velmi starých stromů (dub, lípa apod.). Při socialistickém hospodaření v krajině byly některé pozemky zceleny a mimolesní zeleň byla na těchto plochách úplně zlikvidována. Naopak plochy pro zemědělskou velkovýrobu neefektivní byly často ponechány ladem a dnes jsou zarostlé náletem. Z toho je zřejmé, že v minulosti bylo zastoupení mimolesní zeleně v zemědělské krajině poněkud jiné než dnes a je dáno jejím rozdílným obhospodařováním. Tato souvislost by měla být zvažována při posuzování opodstatněnosti kácení této zeleně. Likvidaci (kácení) dřevin rostoucích mimo les je možné 38

39 povolit pouze tam, kde způsob obhospodařování pozemku je zárukou účelnosti tohoto zásahu. Samozřejmým předpokladem je současné zachování ekologické stability krajiny a krajinného rázu. Značných negativních změn doznaly v minulosti tzv. antropické dřevinné prvky, především aleje podél komunikací, doprovodná zeleň božích muk a stavení, parky a zahrady. Dochované dřeviny tohoto typu se zásadním způsobem podílí na formování krajinného rázu a je nedílnou součástí jeho estetické, přírodní a často též historické hodnoty. Důslednou údržbou dochovaných dřevinných prvků a jejich obnovou tam, kde je to možné a žádoucí, je možné významně přispět ke zvýšení estetické a přírodní hodnoty krajinného rázu a k posílení ekologické stability krajiny. Bez významu není ani jejich výchovná funkce ve vztahu k místnímu obyvatelstvu a návštěvníkům CHKO. Na území CHKO povolují kácení dřevin obecní (městské) úřady. v roce 2006 pro obecní úřady připravila metodické doporučení k povolování kácení dřevin rostoucích mimo les, které bylo dle potřeby aktualizováno. Problematiku povolování kácení dřevin rostoucích mimo les často s pracovníky obecních úřadů konzultovala a byla i poradním orgánem. zároveň prováděla v této věci státní dozor na obecních úřadech Rostlinná společenstva Níže uvedený text byl vypracován s použitím nepublikovaných podkladů Muzea Českého lesa v Tachově, vegetačních prací se vztahem k vymezenému území a v neposlední řadě též s využitím závěrečných zpráv z mapování přírodních stanovišť a aktualizace mapování biotopů, která však zatím neproběhla na celém území CHKO Český les. Zjištěné rozlohy všech v území identifikovaných biotopů jsou uvedeny v tab. č. 5, odfiltrovány jsou pouze jednoznačné mapovací chyby. Plocha jednotlivých biotopů v CHKO je pouze orientační vychází jak z podrobného, tak i kontextového mapování biotopů (území nebylo celé podrobně mapováno), do součtu ploch jsou zahrnuty i odhady podílu plochy v případě mapování mozaiky biotopů. U jednotek skupiny X je však nutno si uvědomit, že nejde o jejich skutečné rozlohy v oblasti, neboť v rámci kontextového mapování se přírodě cizí vegetace nezaznamenává. Tab. č. 5: Zastoupení biotopů v CHKO Český les (dle vrstvy mapování biotopů) Kód biotopu Název biotopu Plocha (ha) K1 mokřadní vrbiny 60,10 K2.1 vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 1,54 K3 vysoké xerofilní křoviny 72,24 L1 mokřadní olšiny 38,99 L2.2 údolní jasanovo-olšové luhy 1199,02 L4 suťové lesy 72,95 L5.1 květnaté bučiny 342,01 L5.4 acidofilní bučiny 4106,81 L7.1 suché acidofilní doubravy 3,12 L7.2 vlhké acidofilní doubravy 2,30 L9.2A rašelinné smrčiny 63,85 L9.2B podmáčené smrčiny 904,03 L10.1 rašelinné březiny 10,90 L10.2 rašelinné brusnicové bory 4,84 L10.4 blatkové bory 7,78 M1.1 rákosiny eutrofních stojatých vod 35,50 39

40 Kód biotopu Název biotopu Plocha (ha) M1.3 eutrofní vegetace bahnitých substrátů 0,25 M1.5 pobřežní vegetace potoků 1,02 M1.7 vegetace vysokých ostřic 125,83 M2.1 vegetace letněných rybníků 1,76 R1.2 luční prameniště bez tvorby pěnovců 0,12 R1.4 lesní prameniště bez tvorby pěnovců 11,05 R2.2 nevápnitá mechová slatiniště 100,11 R2.3 přechodová rašeliniště 34,72 R3.1 otevřená vrchoviště 2,06 R3.4 degradovaná vrchoviště 3,50 S1.2 štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin 34,57 T1.1 mezofilní ovsíkové louky 804,40 T1.3 pohaňkové pastviny 1267,09 T1.4 aluviální psárkové louky 35,94 T1.5 vlhké pcháčové louky 423,93 T1.6 vlhká tužebníková lada 169,34 T1.9 střídavě vlhké bezkolencové louky 32,05 T1.10 vegetace vlhkých narušovaných půd 14,97 T2.3B podhorské a horské smilkové trávníky bez výskytu jalovce obecného 92,77 T4.2 mezofilní bylinné lemy 0,06 T6.1B acidofilní vegetace efemér a sukulentů, porosty bez převahy netřesku výběžkatého 0,02 T8.2B sekundární podhorská a horská vřesoviště bez výskytu jalovce obecného 0,22 V1C markofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní a obecnou 0,30 V1F makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních vod, ostatní porosty 4,19 V1G makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních vod, porosty bez významných vodních makrofytů 39,98 V3 makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní 0,03 V4A makrofytní vegetace vodních toků, porosty aktuálně přítomných vodních makrofytů 5,41 V4B makrofytní vegetace vodních toků, stanoviště s potenciálním výskytem vodních makrofytů 6,28 X1 urbanizovaná území 34,31 X2 intenzivně obhospodařovaná pole 3,02 X3 extenzivně obhospodařovaná pole 8,65 X5 intenzivně obhospodařované louky 430,34 X6 antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla 2,97 X7 ruderální bylinná vegetace mimo sídla 106,05 X8 křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy 3,02 X9A lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami 4535,19 X9B lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami 412,53 X10 lesní paseky a holiny 139,55 X12 nálety pionýrských dřevin 555,90 40

41 Kód biotopu Název biotopu Plocha (ha) X13 nelesní stromové výsadby mimo sídla 8,55 X14 vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace 3,47 V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V1C Jednotka zastoupená jedinou as. Utricularietum australis, jejíž fragmenty provázejí některé odvodňovací příkopy na území Kateřinské kotliny. Mimoto bylo společenstvo také ojediněle zaznamenáno na drobných vodních nádržích v severní části CHKO (např. Halže, Lesná). V1F Společenstva makrofyt svou přítomností pozitivně ovlivňují území rybničních soustav. Zastoupená společenstva sv. Lemnion minoris (Lemnetum minoris, Lemno minoris- Riccietum fluitantis, Lemno-Spirodeletum polyrhizae), společenstva sv. Potamion (Elodeetum canadensis, Potametum crispi, Potametum crispo-obtusifolii, Potamo pectinati-myrriophylletum spicati, Potamogeton pusilli, Potametum alpini vzácný syntaxon pozorovaný u Halže, Diany, Svaté Kateřiny, Staré Huti u Nemanic, fragmentárně v Nemanickém potoce mezi býv. Mýtnící a Nemanicemi). V1G Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přirozeným nebo přírodě blízkým charakterem dna a břehu. Tomuto biotopu formálně přísluší většina, i tak nečetných vodních nádrží na území CHKO. V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Víceméně jen historický výskyt v rašelinných jezírcích PR Jezírka u Rozvadova. Původní vegetace, v níž byly zastoupeny i druhy rodu Utricularia (včetně druhu Utricularia minor), zanikla spontánně během finální fáze zazemňovacího procesu jezírek již v první polovině 90. let 20. století. Následná dobře míněná revitalizace biotopu (prohloubení a vyzvednutí organogenního sedimentu za dna jezírek), zajišťovaná někdejším referátem ŽP OkÚ Tachov, bohužel již plnohodnotnou obnovu tohoto společenstva nepřinesla. V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4A Porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt náležející okruhu sv. Batrachion fluitantis. Společným jmenovatelem některých vydatnějších toků v oblasti Kateřinské kotliny je výskyt rheofilní as. Callitricho hamulatae-ranunculetum fluitantis. V proudivějších kamenitých úsecích významnějších vodotečí na území Přimdského a Čerchovského lesa lze naopak předpokládat fragmentární výskyt spol. Fontinaletum antipyreticae (např. některé úseky Celního a Železného potoka). Konečně v oblasti Nemanického potoka byla v poslední době vylišena as. Myriophylletum alterniflori. V4B Stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo alespoň přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta. Účelový biotop, nemající oporu v klasifikačním systému. Této jednotce by patrně náležela většina drobnějších vodotečí, snad jen s výjimkou některých v minulosti skutečně drasticky regulovaných toků (např. některé úseky Nivního potoka). M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 V obecné rovině lze rákosiny považovat za poměrně řídkou součást polopřirozené vegetace Českého lesa, a to především z důvodů absence vhodných biotopů, zvláště pak rozsáhlejších rybničních děl či jejich soustav, na jejichž pobřeží je tento typ vegetace prioritně vázán. V poněkud jemnějším měřítku tu ovšem lze vymezit zhruba 3 oblasti s poněkud vyšší frekvencí výskytu některých jednotek základního významu asociací: 1. Východní okraj fytochorionu podél hranice s Tachovskou brázdou, 2. Oblast Kateřinské kotliny, 3. Oblast Nemanické kotliny. Dosavadní výzkum potvrdil přítomnost následujících 41

42 asociací: Acoretum calami, Equisetetum fluviatilis, Glycerietum maximae, Phragmitetum australis, Glycerio-Sparganietum neglecti a Typhetum latifoliae. M1.3 Vegetace bahnitých substrátů sv. Eleocharito palustris-sagittarion sagittifoliae představuje vzácný vegetační prvek, což souvisí s celkově velmi řídkým výskytem vhodných stanovišť v území. Dosavadním výzkumem byla potvrzena přítomnost spol. Alisma plantago-lanceolata (v roce 2015 odvodňovací příkop u Rybničné) a spol. Hippuris vulgaris (v roce 2015 litorál rybníčku v býv. vsi Jalový Dvůr). M1.5 Poměrně široce rozšířeným zástupcem uvedené jednotky v území je as. Glycerietum fluitantis. Nutno ovšem poznamenat, že se zpravidla jedná o pouhé asociační fragmenty, vázané výskytem na břehy drobných, nezřídka zpola zazemněných vodních nádrží (např. Lesná) či odvodňovací příkopy v lukách (případ častý v Kateřinské kotlině). Na rozbahněných prameništích v obvodu pastvin se občas vyskytují ochuzené typy s dom. Glyceria fluitans, jejichž výskyt je kromě vhodných hydropedologických poměrů predisponován též trvalejším sešlapem dobytka. V roce 2012 na obnažených pellitickopsamitických sedimentech zaniklého průtočného rybníčka u Málkova bylo poprvé zaznamenáno společenstvo s dom. Leersia oryzoides, které lze typizovat jako poměrně reprezentativní fragment as. Leersietum oryzoides. M1.7 Přes nesmírný úbytek mokřadních biotopů ve zdejší krajině, zdá se, zůstala cenotická diverzita této vegetace alespoň v hrubých obrysech zachována. Co se změnilo nepochybně, je kvantitativní zastoupení jednotlivých společenstev. Původně převažující společenstva oligotrofní řady (Equiseto fluviatilis-caricetum rostratae, Caricetum vesicariae, Peucedano palustris-caricetum lasiocarpae) ustoupila plastičtějším typům, jimž vyhovuje vzrůstající eutrofizace prostředí (Carici elatae-calamagrostietum canescentis, Phalaridetum arundinaceae, Caricetum gracilis). Jiná (Caricetum acutiformis, Caricetum distichae, Caricetum ripariae) se dochovala takřka jen výhradně v lemových formách provázejících břehy regulovaných vodotečí na území Kateřinské kotliny nebo fragmentárně i jinde. M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků sv. Eleocharition ovatae prezentuje vysloveně vzácný typ vegetace, což souvisí s celkově velmi řídkým výskytem vhodných stanovišť v území. Z dosud neaktualizovaných záznamů je as. Polygono-Eleocharitetum ovatae udávána z letněného dna rybníčka v Karlově Huti (2002) a z několika nádrží u Lesné (2002). Nový nález během aktualizačního mapování v roce 2012 z rybníčka u Nové Vsi. R1 Prameniště R1.2 Luční prameniště sv. Epilobio nutantis-montion fontanae patří mezi vzácné biotopy Českého lesa. Aktuálně např. v okolí Broumova, Prostředního Žďáru, Halže a Lesné (zde mimo obvod CHKO). R1.4 Lesní prameniště náleží sice k maloplošným, nicméně v mnoha ohledech specifickým a poměrně frekventovaným biotopům pojednávaného území. Reálná prostorová distribuce tohoto biotopu v krajině je výrazně ovlivňována charakterem reliéfu. Zatímco paralelně probíhající hřbety jsou prakticky bezvodé, sníženiny a úpatnicové polohy představují zóny, na nichž vyvěrá většina zdrojnic hlavních toků. Aktuálně převážná část pramenišť hostí vegetaci, jíž lze syntaxonomicky zahrnout do blízkosti as. Pellio epiphyllae- Chrysosplenietum oppositifolii (význačné subatlantické společenstvo, hojným rozšířením typické pro Český les), Cardamino amarae-chrysosplenietum alternifolii (roztroušený výskyt spíše v nižších polohách CHKO), Caricetum remotae (řídký výskyt převážně na suťových prameništích Čerchovského lesa). Floristická skladba prakticky všech pramenišť je výrazně negativně ovlivněna pobytem vysoké a černé zvěře. R2 Slatinná a přechodová rašeliniště R2.2 Poměrně široce vymezená jednotka, zastoupená v mapovaném území dvěma svazy: Caricion canescenti-nigrae a Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion nitentis. 42

43 Komentované syntaxony charakterizuje roztroušeně se vyskytující as. Caricetum nigrae (centrum rozšíření je v severních oblastech CHKO, velmi reprezentativní a rozsáhlé porosty jsou vyvinuty např. v NPP Na požárech), zatímco ochranářsky významnou vegetaci nevápnitých mechových slatinišť s kalcitolerantními rašeliníky zastupuje velmi zřídkavá as. Sphagno warnstorfiani-eriophoretum latifolii (PP Milov). Porosty s Carex lasiocarpa, Drosera intermedia, Drosera rotundifolia, Menyanthes trifoliata aj. vyžadují vzhledem k vysokému genofondovému významu trvalou péči za strany SCHKO. R2.3 Na lokálních ložiscích rašeliny, v pramenných pánvích a potočních nivách se stagnující vodou, zejména v severních územích CHKO. V domažlické části byly zaznamenány rozměrnější porosty prakticky jen na plešské enklávě (PP Veský mlýn). Syntaxonomicky lze doložit as. Sphagno recurvi-caricetum rostratae (nejhojnější syntaxon, zvl. drobnější výskyty lze ovšem často interpretovat jako různě pokročilá degradační stadia), as. Polytricho communis-molinietum caeruleae (vzácně, např. Hraniční potok záp. Diany), as. Sphagno recurvi-caricetum lasiocarpae.(vzácně např. NPP Na požárech). R3 Vrchoviště R3.1 Otevřená vrchovištní vegetace nemá v Českém lese, s ohledem na nižší nadmořské výšky tohoto pohoří, zcela optimální podmínky ke svému rozvoji, což se navenek projevuje nejen jejím vzácným a relativně maloplošným výskytem, ale rovněž ochuzenou druhovou garniturou. Svou roli v minulosti sehrála i nemilosrdná meliorační kampaň, která přivodila zánik mnoha cenných lokalit. Topograficky je výskyt vrchovišť soustředěn do severní části CHKO, směrem na jih, do Čerchovského lesa, výskyt doznívá na náhorní plošině v prostoru zaniklé sídelní enklávy Pleš Václav Rabov. Cenologicky je doložen výskyt as. Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi a as. Andromedo polifoliae- Sphagnetum magellanici. R3.4 Tento biotop byl analyzován v prostoru bývalé obce Pavlův Studenec, ve společnosti jiných antropicky téměř neovlivněných struktur (R2.3, R3.1). Degradované vrchoviště je také udáváno z NPP Na požárech a nově z PP Veský mlýn, kde se původně jednalo o R3.1, ale vlivem staršího odvodnění, omezené rozlohy a sukcese došlo ke změně na R3.4. S1 Skály a droliny S1.2 Skalní útvary jsou obzvláště v jižní polovině území zastoupeny poměrně pestrou škálou forem, ať již jde o vrcholová skaliska, skalní zdi, mrazové sruby, kryoplanační plošiny či morfologicky značně variabilní droliny. Zdaleka nejvyšším soustředěním těchto povrchových tvarů vyniká horsky utvářené pásmo Haltravy, nicméně z vegetačního hlediska nejsou tyto biotopy nikterak výrazné. Je to důsledek škály kauzalit, mezi nimiž hrají prim chemické a fyzikální vlastnosti horninového komplexu a zvláště prostorové dispozice (převážná část skal neproniká souvislou klenbou lesa a navíc je situována do poměrně exponovaných poloh ve vrcholových částech kopců, které jsou zvl. ve vegetačním období vystaveny zvýšenému působení výsušných větrů). Jediným reprezentantem charakterizované jednotky tak zůstává as. Asplenio trichomanis- Polypodietum vulgaris, vázaná na skalní útvary a droliny v komplexu rozsáhlejších suťových lesů (např. PR Dlouhý vrch či PR Starý Hirštejn). V severní části CHKO jsou nejhodnotnější skalní útvary (mrazové sruby, vrcholová skaliska) v kulminační partii vrchu Ve skalkách u Prostředního Žďáru. Zde jsou lokálně až náznaky přechodu v biotop S1.3. T.1 Louky a pastviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky se objevují v bezlesých částech mapovaného území poměrně často, ovšem v různé kvalitě podmíněné charakterem managementu. V blízkosti intravilánů obcí se obyčejně vyskytují jen intenzivněji obhospodařované typy (zčásti nepochybně vysévané), jež však mají s charakterizovanou jednotkou pramálo společného. Jejich protipólem jsou jetelokostřavové trávníky as. Poo-Trisetetum flavescentis na nelesních enklávách, které mohou mít buďto zcela přirozený květnatý 43

44 charakter, to pokud nebyl přerušen tradiční management, nebo prezentují různě pokročilá degradační stadia, přičemž míra degradace konkrétních porostů je ovlivněna nejen faktorem času dobou klidového režimu, ale též umístěním biotopu v krajině, stanovištními parametry apod. Nemalá část porostů na odlehlých opuštěných místech se již transformovala do podoby lad tvořených jen několika málo druhy trav (nejčastěji tandem Agrostis capillaris a Holcus mollis) a třezalkou skvrnitou. T1.3 Ačkoliv převážná část druhotného bezlesí je aktuálně využívána jako pastviny, v drtivé většině případů jde jen o kulturou modifikované, případně rovnou uměle založené produktivní porosty s velmi omezeným druhovým sortimentem zvl. výkonných odrůd trav. Hodnotnější pastevní trávníky se dochovaly zpravidla jen ve svažitějších terénech. Velmi reprezentativní porosty lze nalézt např. na náhorní plošině v okolí zaniklé osady Pleš, které společně s rozptýlenou nelesní zelení propůjčují zdejší krajině zvláštní osobitý půvab (relikt krajiny z předindustriální éry). Fytosociologicky odpovídají as. Lolio perennis-cynosuretum cristati. T1.4 Fyziotypově nápadné psárkové louky se objevují v území poměrně často, nicméně značná část porostů s dominantním druhem Alopecurus pratensis představuje pouhé kulturní deriváty, vzniklé buďto přímo výsevem nebo subspontánním vývojem z lučních porostů podsv. Calthenion. Podmíněně přirozený charakter lze připustit pouze u porostů vázaných na aluviální polohy vodotečí. T1.5 Před velkoplošnými melioracemi nepochybně běžně rozšířený typ vegetace, nyní nalézaný v pouhých torzech. Na výstupech pramenů v otevřené krajině se ještě relativně často objevují maloplošné porosty skřípiny lesní, odpovídající druhovou garniturou as. Scirpetum sylvatici. Nivy vodotečí na území Čerchovského lesa provází as. Scirpo sylvatici-caricetum brizoidis. Společenstvo spíše s nižší druhovou diverzitou, rozšířené mnohdy na značně rozsáhlých plochách, markantní je schopnost přetrvávat na stanovištích dlouhodobě i bez jakéhokoliv managementu. V neobhospodařovaných nivách Černice a Nemanického potoka, kde je toto společenstvo vyvinuto velkoplošně, se společně s rozptýlenou nelesní zelení uplatňuje dokonce jako významný krajinotvorný prvek. K dalším, spíše již vzácnějším společenstvům hygrofilních luk přísluší as. Angelico sylvestris-cirsietum palustris (řídký výskyt na vlhkých lukách v aluviích vodotečí severní části CHKO), as. Chaerophyllo hirsuti-calthetum palustris a as. Polygono bistortae- Cirsietum heterophylli. T1.6 V nivách neregulovaných lučních vodotečí a prameništních komplexech, poměrně běžně rozšířený expanzivní prvek vegetace, který významně přispívá k monotonizaci vegetačního krytu potočních niv. Kromě fytosociologicky dobře vyhraněných typů se v území poměrně často objevují i druhově ochuzené porosty s dominantním postavením Filipendula ulmaria, případně Lysimachia vulgaris, které lze interpretovat jako pouhá sukcesní stadia, byť směřující vývojově k společenstvům podsv. Filipendulenion. Jednoznačně nejhojnějším a takřka všeobecně rozšířeným zástupcem tužebníkových lad v Českém lese je as. Lysimachio vulgaris-filipenduletum ulmariae. Ostatní syntaxony vykazují spíše lokální vazbu na jednotlivé potoční systémy. Tak kupř. nivu Kateřinské potoka pod Sv. Kateřinou provází fragmenty as. Iridetum sibiricae, horní část toku Václavského potoka as. Chaerophyllo hirsuti-filipenduletum ulmariae, v aluviu Hraničního potoka a Černice byla rozpoznána as. Filipendulo ulmariae-geranietum palustris. T1.9 V CHKO poměrně zřídkavý komponent polopřirozené travinobylinné vegetace, vázaný na hydromorfní půdy (gleje, organosoly) s rozkolísaným vodním režimem. SOFRON (1990) referuje o výskytu as. Junco effusi-molinietum coeruleae, kterou ovšem nalezl na pouhých 2 lokalitách v celém fytochorionu. Intenzivní botanický výzkum v následujících letech přece jen obohatil seznam stávajících lokalit o řadu nových nálezů, situovaných převážně do jižněji položených území Čerchovského lesa a Kateřinské kotliny. Kromě výše uvedeného společenstva byla zaznamenána i další jednotka oligotrofního křídla sv. Molinion caeruleae (Molinietum caeruleae), vyznačující se spíše nižší až střední druhovou diverzitou a četnějším zastoupením acidofytů. Tomuto naznačenému schématu se ovšem vymykají bezkolencové porosty v PP Hvožďanská louka, které jsou druhově 44

45 velmi bohaté (úživnější horniny) a navíc hostí i řadu ochranářsky významných taxonů (Carex pulicaris, Gentiana pneumonanthe, Gymnadenia conopsea, Iris sibirica ad.). T1.10 Metodicky je třeba rozlišovat as. Juncetum effusi, která je v zásadě společenstvem rybničního litorálu, od příbuzné as. Epilobio-Juncetum effusi, představující vlastní společenstvo vlhkých, mechanicky narušovaných biotopů, a tedy hlavní obsahovou náplň jednotky T1.10, jak je předkládána Katalogem biotopů ČR. Zatímco první jednotka je v území vzácná, druhá vykazuje poměrně značné rozšíření, obzvláště na dobytkem disturbovaných vlhkých místech v pastvinách. V souvisle zalesněných částech území se pak na liniových koridorech (např. narušované pruhy zeminy s dostatečnou půdní vlhkostí podél někdejších drátů ) pravidelně objevují vergentní ochuzené typy s dominantní sítinou rozkladitou. T2 Smilkové trávníky T2.3B Oligotrofní smilkové trávníky sdružené ve sv. Violion caninae se v území doposud objevují pravidelně, leč výlučně maloplošně. V lučních komplexech jde zejména o svažitější polohy s mělkým půdním horizontem, boční stěny úvozových cest či zpola zemněné snosy kamení. Dalším místem výskytu jsou zaniklé sídelní enklávy (např. Hraničná, Františkova Huť) uprostřed rozsáhlejších lesních komplexů. Tyto porosty se však jeví jako zranitelnější. Nezřídka bývají rozorávány a převáděny na lesní políčka, někdy také bývají využívány jako manipulační plochy při těžbě dřeva v okolních porostech. Takovéto aktivity, pokud nevedou přímo k destrukci biotopu, přispívají narušením vegetačního krytu k šíření nitrofilních druhů a v dalším sledu k nástupu pionýrských dřevin. Syntaxonomicky převažují typy inklinující k as. Festuco capillatae- Nardetum strictae, (lokálně dosud velmi pěkné ukázky např. v okolí býv. Pleše). V oblasti Kateřinské kotliny byla pozorována as. Campanulo rotundifoliae-dianthetum deltoidis. T4 Lesní lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy sv. Trifolion medii představují velice vzácný typ vegetace Českého lesa, jehož výskyt je prakticky výhradně soustředěn do odlesněných obvodových partií území. Většina míst s bylinnými lemy v území zanikla kvůli transformaci na nitrofilní vegetaci. Doposud je doložen výskyt typů konvergujících k as. Trifolio medii-melampyretum nemorosi (např. Přimda, Málkov, Nová Ves) a lemového společenstva s Agrimonia procera (západní okolí Smolova), které velmi pravděpodobně v jihozápadních Čechách představuje vikariant as. Trifolio medii-agrimonietum eupatoriae na silikátovém podkladu. T6 Vegetace efemér a sukulentů T6.1B Velmi ojedinělý a nadto jen maloplošný výskyt as. Polytricho piliferi-scleranthetum perennis na granitovém eluviu v jižním okolí Svaté Kateřiny a u býv. osady Václav. Společenstvo je akutně ohroženo nežádoucími sukcesními změnami, zvláště sukcesí dřevin a pozvolnou ruderalizací. T8 Nížinná a horská vřesoviště T8.2B S postupující eutrofizací krajiny stále zřídkavější součást polopřirozené vegetace prezentovaného území. Z poslední doby jsou známy jen drobné fakultativní výskyty na obnažených minerálních půdách v lemech lesních cest a odvodněných ložiscích rašeliny v lukách, odpovídající fytocenologicky vesměs as. Vaccinio-Callunetum vulgaris. Řízený management společenstva probíhá v areálu NPP Na požárech a na malé lokalitě v Pavlově Studenci, kde je velice silná populace Pinguicula vulgaris. K1 Mokřadní vrbiny Mokřadní vrbiny sv. Salicion cinereae jsou v území poměrně časté, zvl. na zamokřených pozemcích a v ladem ležících nivách vodotečí. Celkově jde o 2 as.: Salicetum auritae 45

46 (obecně rozšířené společenstvo) a Salicetum pentandro-auritae (vzácnější syntaxon nižších poloh, např. v litorálu Václavského rybníka mezi Přimdou a Svatou Kateřinou). K2 Vrbové křoviny podél vodních toků K2.1 Pro Český les s největší pravděpodobností jen fragmentárně vyvinutý komponent přirozené vegetace, zastoupený as. Salicetum triandrae a as. Chaerophyllo hirsuti- Salicetum fragilis. Zatímco první syntaxon se tu zdá být dobrým příkladem vysloveně vzácného typu vegetace, druhý může být i poněkud více rozšířenou vegetační jednotkou. Avšak porosty s dominancí vrby křehké, prezentující deriváty as. Chaerophyllo hirsuti- Salicetum fragilis, jsou nyní včleňovány do biotopu L2.2. Jsou považovány za degradační fáze narušených a silně eutrofizovaných údolních jasanovo olšových luhů. K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K3 Keřová společenstva představují fyziognomicky nápadný, avšak nikoliv častý typ vegetace pojednávaného území. Jak správně poznamenává autor vegetační monografie území (SOFRON 1990), výskyt keřových společenstev je tu soustředěn k východní hranici celku. Zdaleka nejrozšířenějším typem jsou křoviny s Prunus spinosa, vytvářející často homogenní, avšak nikterak rozsáhlé porosty liniového charakteru na mezích, v lesních pláštích či na okrajích komunikací. Porosty s Corylus avellana na některých svažitějších pozemcích utvářejí prvky protierozního systému (např. okolí Přimdy a Málkova). L Lesy L1 Oblastí s potenciálně nejvyšším zastoupením tohoto biotopu je Kateřinská kotlina, kde se v současně době patrně vyskytují i porosty s nejvyšší mírou reprezentativnosti. Pro ty je charakteristický řídký zápoj, adaptivní formy olší s chůdovitě uzpůsobeným kořenovými náběhy, svědčícími o vysokém stupni zamokření v době jejich vzniku, a víceméně souvislé bylinné patro tvořené Phalaris arundinacea a Phragmites australis, k nimž přistupují v antropicky méně narušených porostech některé druhy vysokých ostřic. Výše popsané typy s chrasticí a rákosem buďto představují různě pokročilá degradační stadia as. Carici acutiformis-alnetum glutinosae nebo v jiné interpretaci zosobňují specifický vegetační prvek tohoto krajinného celku. Další nalezené porosty mokřadních olšin lze již bez větších potíží ztotožnit s as. Carici elongatae-alnetum glutinosae, jejíž výskyt byl prokázán i v kotlině horní Radbuzy. L2.2 V souladu s dosavadními poznatky o této vegetaci lze většinu dochovalých lužních lesů s přirozenější druhovou skladbou přiřadit buďto as. Piceo abietis-alnetum glutinosae (ústřední jednotka vyšších poloh, víceméně rovnoměrně rozšířená po celém území), as. Stellario nemorum-alnetum glutinosae (okrajové a níže položené oblasti CHKO) nebo as. Carici remotae-fraxinetum excelsioris (prameništní polohy níže položených území Čerchovského lesa a Kateřinské kotliny). Z pohledu aktuálního rozšíření tohoto biotopu v českoleské krajině je však třeba doplnit, že daleko častěji než přirozené porosty jsou v území rozšířeny kulturní deriváty s více či méně narušenými hydropedologickými poměry a silně pozměněnou druhovou skladbou. L4 Suťové proudy, balvanité rozpady a další odvozené povrchové útvary vázané na svahové polohy jednotlivých vrchů či hřebenová úbočí osídlily suťové lesy sv. Tilio-Acerion. Syntaxonomicky byla vylišena: as. Arunco dioici-aceretum pseudoplatani (ojedinělé lokality soustředěné převážně do Čerchovského lesa např. Bystřice, Rybník; zcela výjimečně i v severní části CHKO u Broumova) a as. Mercuriali perennis-fraxinetum excelsioris (roztroušeně na příhodných stanovištích v obvodu Čerchovského lesa). Výsadní postavení, dané odchylnou genezí a specifickými stanovištními poměry mají jasanové porosty na rozvalinách budov v někdejších sídlech. L5.1 Klimaxová vegetace vykazující v minulosti poměrně značné rozšíření, zejména ve střední a jižní části pohoří. Někdejší souvislejší areál byl však v několika posledních staletích zpřetrhán a původní jedlobukové lesy velmi rychle nahradily ekologicky 46

47 nestabilní smrkové monokultury. Kromě vlastní fragmentace biotopu se na druhové skladbě zbylých porostů negativně odrazilo zejména globální znečištění ovzduší (acidifikované srážky) a s ním související okyselení svrchních půdních horizontů, které mají pro bylinný podrost těchto lesů zásadní význam. Proto lze kontinuální degradaci ekosystému doložit i z chráněných území (PR Broumovská bučina a PR Diana). Co se týče cenotické diverzity jednotky, vylišeny byly eutrofní bučiny as. Mercuriali perennis- Fagetum sylvaticae (dosud roztroušeně na území Kateřinské kotliny, jinde jen ojediněle) a mezotrofní bučiny as. Galio odorati-fagetum sylvaticae (roztroušeně se vyskytující společenstvo exponovaných poloh Čerchovského a Přimdského lesa). L5.4 Potenciálně zřejmě převažující typ vegetace Českého lesa, zvláště na konvexních tvarech reliéfu. Ačkoliv převážná část porostů je dlouhodobě a programově ovlivňována člověkem, se všemi z této skutečnosti vyplývajícími důsledky, byly v poslední době nalezeny i velmi hodnotné úseky těchto lesů s přirozenou druhovou skladbou (dokonce i s relevantní příměsí Abies alba) a místy i prostorou strukturou např. údolí Chladné Bystřice. Kromě floristicky dobře diferencovaných porostů náležejících as. Luzulo luzoidis-fagetum sylvaticae (ústřední asociace acidofilních bučin celé CHKO) a as. Calamagrostio villosae-fagetum sylvaticae (roztroušený syntaxon vrcholových poloh např. Dlouhá skála, Haltravský hřeben, Velký zvon, Pleš) se však v území poměrně často objevují i typy s výrazně ochuzenou druhovou garniturou, v extrémních případech až charakteru holých bučin. Poněvadž popsaný jev byl pozorován u porostů nejrůznějších kvalit, lze se domnívat, že jde do značné míry o zcela přirozený úkaz (chudý geologický podklad), který nebyl při hodnocení reprezentativnosti porostů vždy nutně chápán jako handicap. L7.1 Pro Český les marginální biotop. Ojedinělé výskyty, soustředěné k východní fytogeografické hranici, lze interpretovat jako kulturní deriváty as. Luzulo luzuloidis- Quercetum petraeae, event. as. Vaccinio vitis-idaeae-quercetum roboris. L7.2 Velmi vzácné maloplošné společenstvo podmáčených poloh nejjižnějšího výběžku Českého lesa (Bystřice), kde bylo nalezeno během mapování aktuální vegetace v bývalém pohraničním pásmu. Na uvedenou lokalitu proniká Holco mollis-quercetum roboris údolím Chladné Bystřice z bavorského území Cham-Further Senke. L9.2A V Českém lese vzácná a patrně vždy jen maloplošně se vyskytující jednotka plochých zamokřených terénů a lesních vrchovišť, rostoucí obvykle v mozaice s jinými typy hygrofilní vegetace (blatkovými a brusnicovými bory, rašelinnými březinami a rohozcovými smrčinami). Porosty s nejvyšším stupněm zachovalosti a reprezentativnosti se nachází v PR Pavlova Huť. L9.2B Rohozcové smrčiny tvoří kromě různě širokého prstence na okrajích vrchovišť jen úzké doprovody v některých potočních údolích konsekventního typu. Zatímco všechny tyto výskyty jsou svou podstatou maloplošné, v jihozápadní části Kateřinské kotliny se nacházejí kompaktní plošné útvary prioritního významu. Přestože značná část porostů v tomto prostoru nese stopy odvodnění, dochovaly se zde i velmi reprezentativní úseky podmáčených smrčin takřka přirozeného charakteru. Porosty s vysokým stupně zachovalosti a reprezentativnosti se nachází v PR Farské bažiny. L10.1 Pozoruhodné společenstvo vázané na rašelinné půdy Kateřinské kotliny, kde roste v mozaice s podmáčenými, případně rašeliníkovými smrčinami. Porosty na území lesního celku Gerlich (Správa Kolowratových lesů) lze bez větších problémů ztotožnit s as. Vaccinio uliginosi-betuletum pubescentis. Jinde se ovšem vyskytují i méně reprezentativní typy s Dryopteris carthusiana, Frangula alnus, Lycopodium annotinum či Oxalis acetosella a potlačeným mechovým patrem. Ty zřejmě představují různě pokročilá degradační stadia. L10.2 Maloplošně vyvinuté společenstvo tvořené místním ekotypem Pinus sylvestris (tzv. rozvadovskou borovicí). Obdobně jako na bavorské straně pohoří (AUGUSTIN 1991) nejsou ani zde vyvinuty zcela typické porosty (absence asociačního diferenciálního druhu Vaccinium uliginosum; vlochyně se však vzácně na území Kateřinské kotliny vyskytuje, ovšem v jiných fytocenózách). Je tak poměrně obtížné rozhodnout, zda se jedná o vliv kultury či o jev přirozený (lokální ochuzený typ ). 47

48 L10.4 Velmi reprezentativní porosty v PR Farské bažiny a PR Podkovák u Lesné, prezentující jediné známé výskyty v CHKO. Méně potěšitelným faktem je, že na obou lokalitách prokazatelně dochází ke genetické erozi blatky (tvorba hybridů s introdukovanou Pinus sylvestris) Významné druhy rostlin Základní floristický výzkum v oblasti Českého lesa do období před vznikem CHKO zajišťovalo podle vymezených obvodů působnosti Muzeum Českého lesa v Tachově a Muzeum Chodska v Domažlicích. Zvláště odborným pracovníkům prvé instituce se podařilo za posledních 20 let soustředit v nálezové databázi přírodovědného oddělení větší množství údajů. Tento doposud nepublikovaný materiál posloužil společně s dostupnými literárními prameny a inventarizačními průzkumy MZCHÚ jako základní informační báze k sestavení níže uvedených seznamů cévnatých rostlin a mechorostů. Pro jiné systematické skupiny, zvláště bezcévných rostlin, nejsou bohužel srovnatelná data k dispozici. Údaje o výskytu druhů hub pochází především z inventarizačních průzkumů některých MZCHÚ. Avšak je zřejmé, že dostupná data dostatečně nepokrývají výskyt druhů v rámci celé CHKO. Inventarizační průzkumy území však nejsou ani zdaleka ukončeny, takže případné nové objevy nejsou vyloučeny. Dosavadním botanickým výzkumem bylo na území CHKO nalezeno 73 zvláště chráněných druhů vyšších rostlin ve smyslu vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., a množství dalších druhů uvedených v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Dále byl prokázán výskyt 92 druhů mechorostů, figurujících v Červeném seznamu mechorostů ČR a 40 druhů hub, figurujících v Červeném seznamu hub (makromycetů) ČR Cévnaté rostliny Kriticky ohrožené druhy? bradáček srdčitý (Listera cordata) hořeček drsný Sturmův (Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana)? hořeček ladní pobaltský (Gentianella campestris subsp. baltica)! hořeček ladní pravý (Gentianella campestris subsp. campestris) kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) ostřice dvoudomá (Carex dioica) plavuník cypřiškovitý (Diphasiastrum tristachyum)? prasetník lysý (Hypochaeris glabra) prustka obecná (Hippuris vulgaris) rosnatka prostřední (Drosera intermedia)? rozchodník pýřitý (Sedum villosum) smrkovník plazivý (Goodyera repens) vítod douškolistý (Polygala serpyllifolia) vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides)? vrba černající (Salix myrsinifolia) Silně ohrožené druhy bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) bazanovec kytkokvětý (Lysimachia thyrsiflora) hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe)? hvozdík pyšný (Dianthus superbus) jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora) korálice trojklaná (Corallorhiza trifida) kosatec sibiřský (Iris sibirica) kruštík bahenní (Epipactis palustris) 48

49 ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa) plavuník alpský (Diphasiastrum alpinum) plavuník Isslerův (Diphasiastrum issleri)? prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) prstnatec pleťový pravý (Dactylorhiza incarnata subsp. incarnata) pryskyřník velký (Ranunculus lingua) rdest alpský (Potamogeton alpinus) šicha černá (Empetrum nigrum) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) tis červený (Taxus baccata) tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) vemeníček zelený (Coeloglossum viride) vstavač obecný (Orchis morio) vstavač osmahlý (Orchis ustulata)? všivec bahenní (Pedicularis palustris) všivec mokřadní (Pedicularis sylvatica) zdrojovka pobřežní (Montia hallii) Ohrožené druhy árón plamatý (Arum maculatum) bledule jarní (Leucojum vernum) ďáblík bahenní (Calla palustris)? hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) klikva bahenní (Oxycoccus palustris) kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) lilie zlatohlavá (Lilium martagon) měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva)? okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) oměj pestrý (Aconitum variegatum) oměj vlčí (Aconitum vulparia) ostřice blešní (Carex pulicaris) ostřice Davallova (Carex davalliana) pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) plavuň pučivá (Lycopodium annotinum)? plavuník Zeilerův (Diphasiastrum zeileri) plavuník zploštělý (Diphasiastrum complanatum) pleška stopkatá (Willemetia stipitata) prha chlumní (Arnica montana) prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) rojovník bahenní (Ledum palustre) sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) tolije bahenní (Parnassia palustris) upolín nejvyšší (Trollius altissimus) vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) vranec jedlový (Huperzia selago) vratička měsíční (Botrychium lunaria) vrba plazivá (Salix repens) zimostrázek nízký (Polygala chamaebuxus) 49

50 Legenda:! na území ČR vyhynulý druh? nezvěstný nebo vyhynulý druh CHKO Český les Druhy Červeného seznamu CHKO (bez výše uvedených a kritických skupin) C1: Arnoseris minima (?), Diphasiastrum oellgaardii, Euphrasia micrantha, Pulicaria vulgaris, Pyrola chlorantha (?), Ventenata dubia C2: Antennaria dioica, Carex diandra, Chenopodium vulvaria, Eleocharis uniglumis, Eriophorum latifolium, Euphrasia curta subsp. glabrescens, Euphrasia rostkoviana subsp. montana, Myriophyllum alterniflorum, Pinus rotundata, Polemonium caeruleum, Ranunculus arvensis, Stellaria palustris, Thesium pyrenaicum, Trifolium spadiceum, Triglochin palustre (?), Utricularia minor (?) C3: Agrimonia procera, Aphanes arvensis, Aquilegia vulgaris, Callitriche platycarpa, Carex appropinquata, Carex pauciflora, Carex umbrosa, Crepis mollis subsp. hieracioides, Dentaria enneaphyllos, Dryopteris affinis, Epilobium obscurum, Euphrasia nemorosa, Filago arvensis, Filago minima, Hieracium aurantiacum, Hypericum humifusum, Hypochaeris maculata, Isolepis setacea, Juniperus communis subsp. communis, Leersia oryzoides, Luzula sudetica (?), Melampyrum arvense, Monotropa hypopitys, Ononis repens, Phyteuma nigrum, Poa remota, Potamogeton acutifolius (?), Potamogeton obtusifolius, Pseudolysimachion maritimum, Rhinanthus alectorolophus, Rubus saxatilis, Salix rosmarinifolia, Spiraea salicifolia, Stellaria longifolia, Viscum laxum subsp. abietis, C4a: Abies alba, Aruncus vulgaris, Blechnum spicant, Carex bohemica, Carex cespitosa, Carex disticha, Carex flava, Carex hartmanii, Carex pendula, Carex riparia, Centaurium erythraea, Chrysosplenium oppositifolium, Cicerbita alpina, Circaea alpina, Cirsium acaule, Corydalis intermedia, Eleocharis mamillata subsp. mamillata, Eleocharis ovata, Epilobium palustre, Epipactis helleborine subsp. helleborine, Galium boreale, Hieracium glomeratum, Inula salicina subsp. salicina, Knautia dipsacifolia, Listera ovata, Myosotis caespitosa, Neottia nidus-avis, Papaver argemone, Polystichum aculeatum, Potentilla palustris, Primula veris subsp. veris, Ranunculus platanifolius, Scorzonera humilis, Tephroseris crispa, Trientalis europaea, Trifolium alpestre, Utricularia australis, Valeriana dioica, Valeriana excelsa subsp. procurrens, Veronica montana, Veronica scutellata Komentář k vybraným taxonům: Aconitum variegatum význačný komponent lužních doprovodů některých větších vodotečí, k víceméně souvislému výskytu v břehovém porostu Hamerského potoka pod Broumovem přibyly v poslední době další lokality na Nivním potoce u Diany a na Černici pod býv. Švarcavou Aconitum vulparia v Českém lese vzácný druh s ojedinělými izolovanými lokalitami jak v severní, tak i v jižní části pohoří a menší arelou na území Kateřinské kotliny mezi Dianou, Novou Vsí a Železnou; celkem jde o 13 lokalit, přičemž vůbec nejbohatší populace (mnoho set rostlin) je soustředěna ve zbytcích květnatých bučin jihozápadně bývalé Staré sklárny u Nové Vsi Arnica montana v pojednávaném území roztroušený druh, jehož výskyt se soustřeďuje do kulturních lesů nižších poloh (Vaccinio myrtili-culti-pinetum), druhé výraznější optimum nalézá v otevřených společenstvech vřesovišť a smilkových trávníků; jednotlivé populace obvykle nejsou příliš početné Botrychium lunaria velmi vzácně na pouhých 3 lokalitách (Lesná, Nová Ves, Hvožďany), zatímco v případě prvních dvou nalezišť se jedná víceméně o pomíjivý výskyt, v PP Hvožďanská louka se udržuje poměrně početná populace, čítající desítky jedinců Botrychium matricariifolium ojedinělý nález jediné rostliny při lesní silničce mezi Ostrůvkem a býv. Zlatým potokem, naproti zastávce naučné stezky s botanickou tématikou; podstatně bohatší lokalita u Broumova již leží mimo hranice CHKO 50

51 Calla palustris druh s význačným nahloučením lokalit v oblasti Kateřinské kotliny, v současnosti jsou však vlivem neutuchajících melioračních aktivit v lesních porostech registrovány pouze zbytkové populace (Diana, Milíře u Kateřiny, Přimda, Železná), jejichž perspektiva je vzhledem k stávajícímu režimu krajně nejistá Callitricha platycarpa druh pomalu tekoucích i stojatých vod s bahnitým dnem, hojný výskyt v Nemanickém potoce a v okolních tůních, další nález z lesního rybníčku u Jindřichovy Hory Carex davalliana MATĚJKOVÁ a NESVADBOVÁ (2003) zaznamenaly tento významný průvodní taxon slatinných luk, bez udání jeho četnosti, v ostřicových společenstvech (Caricetum rostratae, Caricetum hartmanii) v PP Hvožďanská louka u Poběžovic, jedná se velmi pravděpodobně o jedinou recentní lokalitu v CHKO Carex dioica aktuálně nový druh pro CHKO Český les, zaznamenaný v průběhu inventarizačního průzkumu PP Milov, několik desítek jedinců ve střední části památky Carex lasiocarpa druh s významnou vazbou na rašelinné půdy Kateřinské kotliny, kde roste v rozličných fytocenózách (Peucedano-Caricetum lasiocarpae, Sphagno-Caricetum lasiocarpae, Vaccinio uliginosi-pinetum aj.), celkový počet zdejších lokalit nepřesahuje dvě desítky, kromě výskytu v Kateřinské kotlině však existují i nálezy jak ze severně (Branka, Jedlina), tak i jižněji položených území (Švarcava, Mýtnice), velikost jednotlivých mikropopulací kolísá od vysloveně bodových výskytů na dnech melioračních svodnic až po desítky m 2 Carex pulicaris řídký druh minerálně bohatších rašelinných luk, mnoho lokalit zaniklo v důsledku decimace jejich biotopů a přirozených sukcesních pochodů, spolehlivě dosud roste v NPP Na požárech, PP Milov a PP Hvožďanská louka (na poslední zmíněné lokalitě dokonce velmi hojně) Coeloglossum viride uvnitř CHKO leží velmi pravděpodobně jediná recentní lokalita (Prostřední Žďár, luční komplex v severní části enklávy), neboť všechny doposud známé výskyty, soustředěné k východnímu okraji pohoří, se ocitly vně hranic území Corallorhiza trifida jediná neveliká populace v břehovém porostu Hamerského potoka pod zámečkem Neuhaimhäusen (Broumov), dříve udávaný výskyt v nedaleké PR Broumovská bučina se nepodařilo v posledních letech ověřit Dactylorhiza fuchsii řídce roztroušený druh podmáčených a rašelinných biotopů severní poloviny Českého lesa, z nichž však do CHKO zasahují jen nemnohé (Branka, Lesná, PR Podkovák, PR Farské bažiny), ojediněle zaznamenán též v Čerchovském lese (Pec, severní úbočí Malinové hory ve skupině Čerchova) Dactylorhiza incarnata subsp. incarnata nový taxon pro fytogeografickou oblast Český les, nález v nivě Nemanického potoka; na lokalitě probíhá řízený management Diphasiastrum issleri jediný spolehlivý záznam o výskytu druhu v území, situovaný do vrcholové partie Čerchova (leg. J. Sladký, rev. K. Kubát, herb. Muzea Chodska v Domažlicích) Drosera intermedia fytogeograficky velice významný taxon Českého lesa, přežívající dosud v nepříliš početných populacích (celkově jen několik set rostlin) v údolí Václavského potoka mezi Svatou Kateřinou a Přimdou; na lokalitě probíhá řízený management, který zahrnuje i rozrušování drnu Drosera rotundifolia řídce roztroušený druh severně položených území CHKO, ustupující v důsledku pokračujících vodohospodářských úprav v lesích a též vlivem přirozených sukcesních pochodů, víceméně souvislý řetěz lokalit končí směrem k jihu na náhorní plošině v prostoru zaniklé sídelní oblasti Pleš Václav Rabov Dryopteris cristata ojedinělý výskyt několika exemplářů v oligotrofním ostřicovém mokřadu (Caricetum rostratae) v areálu PP Veský mlýn, další počtem jedinců podstatně bohatší lokalita u Žebráckého Žďáru leží velmi těsně za hranicemi CHKO Eleocharis quinqueflora jediná mikrolokalita na silně zamokřeném místě v JV části PP Hvožďanská louka Empetrum nigrum významný komponent bylinné synuzie blatkových borů v PR Farské bažiny a PR Podkovák, kde roste pospolitě na značně rozsáhlých plochách 51

52 Epipactis palustris českoleské lokality tohoto druhu jsou situovány do okrajových poloh fytochorionu, čímž se většinou ocitly mimo hranice CHKO, uvnitř zůstaly prokazatelně 3 lokality (PP Milov, PP Hvožďanská louka, Rybník); nejbohatší lokalitou je PP Milov několik stovek jedinců Galanthus nivalis jedná se především o pozůstatky zaniklých sídel (např. Hraničky, Pleš, Rybničná), nevelká populace nalezena také např. u vesnice Diana a Stará Knížecí Huť Gentiana pneumonanthe v CHKO velmi vzácný druh, udávaný doposud z 5 míst (Svatá Kateřina, Přimda, Nová Ves, Rybník, Hvožďany), s výjimkou poslední zmiňované lokality, jíž je areál PP Hvožďanská louka, jde vždy jen o zranitelné, početně slabé populace. Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana zcela ojedinělá lokalita v PP Hvožďanská louka, kde podle situace v jednotlivých letech výskyt kolísá mezi jednotlivými rostlinami až po několik desítek, po 12 letech absence bylo v roce 2000 nalezeno 40 exemplářů, v současné době dosahuje každoročně počet kvetoucích jedinců obvykle 8 15 ks (BRABEC 2011); na lokalitě probíhá řízený management, dochází také k lokálnímu narušení drnu pro vytvoření obnažených ploch pro klíčení hořečku Goodyera repens první nález v Českém lese v roce 2006, 5 plodných a sterilních rostlin nalezeno v kulturním lese na východním okraji intravilánu obce v Peci pod Čerchovem (J. Sladký, ú. s. 2006); v roce 2007 nebyla na lokalitě nalezena žádná rostlina, vlivem dlouhotrvajícího suchého a teplého období během roku a především kvůli faktu, že v okolí místa nálezu došlo k těžbě mýtného lesního porostu, se stanovištní poměry fatálně změnily Gymnadenia conopsea druh s gradující četností výskytu v PP Hvožďanská louka; zatímco v 90. letech 20. století byly na lokalitě evidovány jednotlivé rostliny, v posledních letech výskyt dosáhl úrovně několika desítek jedinců a v roce 2013 bylo zjištěno 288 fertilních jedinců Hippuris vulgaris souvislý porost v malém rybníce na Jalovém Dvoře a v litorálu nově zbudovaného rybníka na severním konci osady Capartice Huperzia selago s výjimkou Kateřinské kotliny roztroušeně po celém území, jednotlivé populace jsou obvykle nepočetné (jednotlivé trsy, řidčeji i menší porosty), což je ostatně pro výskyt v nižších nadmořských polohách příznačné Iris sibirica izolovaná arela v Kateřinské kotlině (širší okolí Svaté Kateřiny), sestávající z několika, počtem jedinců nepříliš bohatých lokalit; výskyt byl také zaznamenán v býv. Mýtnici a v PP Hvožďanská louka Ledum palustre dvě známé lokality na úpatí Sklářského vrchu v PR Farské bažiny a v blatkových borech PR Podkovák u Lesné, kde byl druh repatriován, jelikož se jednalo o jeho historickou lokalitu výskytu Leucojum vernum několik historických lokalit ve skupině Čerchova, z nichž se podařilo prozatím ověřit pouze výskyt u Bystřice; lokality v severní části Českého lesa v okolí Broumova zasahují do CHKO jen zčásti; nová lokalita objevena u zaniklé obce Hraničky Lilium martagon dosti vzácný druh pozorovaný u Broumova, Diany, Málkova a Hraniček; populace druhu na jednotlivých lokalitách obvykle v řádu desítek jedinců Lunaria rediviva většina lokalit soustředěna převážně do jižní části CHKO, která se vyznačuje vyšší reliéfovou energií a tudíž i vyšší nabídkou potenciálně vhodných stanovišť; v severní části CHKO nalezena v PR Broumovská bučina a během aktualizace mapovacího okrsku v suťovém lese u Prostředního Žďáru Lycopodium annotinum v CHKO poměrně častý druh, vykazující nápadnou vazbou na montánní lesy sv. Luzulo-Fagion, v nichž za příhodných podmínek vytváří i rozsáhlejší kolonie o velikosti desítek až stovek m 2 Lysimachia thyrsiflora diferenční druh Kateřinské kotliny, kde se v současné době vyskytuje jen velice vzácně v nivách některých neregulovaných vodotečí (Hraniční potok pod Střeblí, Kateřinský potok pod Sv. Kateřinou), v polovině 90. let minulého století byly zdejší populace tvořeny stovkami rostlin Menyanthes trifoliata pospolitě na většině význačnějších mokřadů v území, celkový počet lokalit dosahuje, a to navzdory ztrátám způsobeným necitlivými vodohospodářskými zásahy v krajině, stále mnoha desítek 52

53 Moneses uniflora vzácný, avšak dílem jistě přehlížený druh s menšími populacemi u Staré Knížecí Huti, na březích Huťského potoka mezi Karlovou Hutí a býv. Waldorfem a u Broumova (několik lokalit podél Hamerského potoka) Montia hallii druh akutně ohrožený nežádoucími sukcesními změnami svých stanovišť v důsledku absence vhodného managementu a eutrofizace prostředí, do CHKO Český les spadají lokality u Bezděkova, Broumova, Halže, Lesné, Prostředního Žďáru a Vranova Myriophyllum alterniflorum nový druh pro fytogeografickou oblast Český les, souvislý výskyt v Nemanickém potoce v úseku mezi býv. Mýtnicí až po státní hranici se SRN Ophioglossum vulgatum až do roku 2001 existovala velmi pěkná populace o mnoha desítkách jedinců na vlhké lesní loučce západně Broumova, v uvedeném roce však byla lokalita velmi těžce poškozena mysliveckou činností (částečné zornění plochy a její následné osetí ovsem), takže její další osud je krajně nejistý Orchis morio na území CHKO velmi pravděpodobně jediná recentní lokalita v PP Hvožďanská louka, zde v roce 2013 cca 110 kvetoucích jedinců Orchis ustulata velmi zranitelná populace o několika jedincích, přežívající dosud v PP Hvožďanská louka, v roce 2013 zaznamenáno pouhých 5 kvetoucích jedinců Parnassia palustris v Českém lese poměrně řídce, většina lokalit, jež popisují SOFRON et PYŠEK (1989), se nachází mimo obvod CHKO, sem zasahuje pouze 7 lokalit (Česká Kubice, Hvožďany, Bělá n. Radbuzou, vícero míst v údolí Václavského potoka jihozápadně Přimdy), nicméně s ohledem na fenologii a celkovou nenápadnost druhu lze důvodně předpokládat, že výše uvedený výčet lokalit nemusí být nutně konečný Pedicularis sylvatica subatlantický element, na území CHKO, a zvláště pak v její severní části dosud relativně častý, zde nejsou výjimkou ani populace čítající mnoho set jedinců, na druhou stranu řada lokalit na zraňovaných místech (např. v blízkosti bývalých hraničních zátarasů) je akutně ohrožena sekundární sukcesí a bez lidské pomoci v dohledné době zanikne Phyteuma nigrum zástupce souboru rostlin, jejichž celkové rozšíření v Českém lese je převážně z chorologických důvodů omezeno na severní část pohoří (Dyleňský les), do CHKO přesahuje velmi bohatá lokalita olšový luh Hamerského potoka pod Broumovem; další nález (68 fertilních jedinců) zaznamenán v blízkosti PP Louky u Prostředního Žďáru, lokalita představuje nejzazší (k jihu orientovaný) bod českoleské arely druhu Pinguicula vulgaris konkurenčně málo zdatný druh, jehož výskyt je přednostně soustředěn na mikroekotopy s dočasným trváním, na území CHKO evidováno minimálně 12 lokalit Platanthera bifolia druh s širokou ekologickou amplitudou, na území CHKO Český les doposud relativně častý Platanthera chlorantha výskyt vemeníku zelenavého se v CHKO koncentruje do nelesních enkláv v její jižní části (Čerchovský les), zde doposud přežívají i velice početné populace o mnoha stovkách rostlin (např. Capartice, Jindřichova Hora) Polemonium caeruleum druh s nejasným indigenátem, v NPP Na Požárech souvisleji rozšířený severně od Spáleného potoka, mnoho set rostlin Polygala chamaebuxus několik lokalit podél severovýchodního okraje CHKO (zhruba v prostoru mezi Broumovem a Prostředním Žďárem), kam zimostrázek pronikl z níže položeného území Tachovské brázdy; v poslední době se druh evidentně šíří podél lesních komunikací směrem do vyšších poloh, takže lze očekávat, že další lokality v dohledné době přibydou; těžiště výskytu na území Českého lesa se nachází v partiích, které nebyly zahrnuty do CHKO Polygala serpyllifolia smilkové trávníky v prostoru jihovýchodně býv. Pavlova Studence a PP Louky u Prostředního Žďáru představují jediné, od neveliké českoleské arely v Dyleňském lese hluboko na jih předsunuté lokality Polystichum aculeatum velmi vzácný průvodní druh suťových lesů jižní poloviny zájmového území (vrch Mošna u Šidlákova, PR Starý Hirštejn), vícero lokalit různé povahy (včetně antropogenních) je soustředěno pouze do amfiteátrově utvářeného uzávěru Chladné Bystřice v prostoru mezi Zámečkem a býv. osadou Bystřice Potamogeton alpinus k řadě drobných výskytů v jižní části Kateřinské kotliny (širší okolí Diany) přibyl záznam z Halže a Nemanického potoka; v současné době Nemanický potok 53

54 představuje nejvýznamnější lokalitu druhu na území fytogeografické oblasti Český les a patrně též i mimořádného postavení v rámci ČR Salix myrtilloides rašelinné louky v areálu NPP Na požárech u býv. Jedliny, porost o rozloze cca 10 m 2, patrně 1 klon Salix repens severní část Českého lesa patří k územím s vyšší, ne-li vůbec nejvyšší koncentrací lokalit na našem státním území, neboť jejich celkový počet dosahuje několika desítek, v jižní části CHKO roste roztroušeně u obce Železná, v PP Veský mlýn a nivě Nemanického potoka Taxus baccata ojedinělý výskyt několika exemplářů na jihovýchodním svahu Malého Čerchova Trollius altissimus z několika v minulosti KRESLEM (1938) popisovaných nalezišť druhu v nejjižnějším cípu Čerchovského lesa, zasahují do CHKO lokality u Bystřice a Pece, zásadní otázkou ovšem zůstává v jaké míře, případně zda vůbec, upolín na těchto stanovištích ještě v současnosti roste Bezcévné rostliny a houby Z bezcévných rostlin byla dosud věnována významnější pozornost mechorostům. Během základního bryofloristického průzkumu PP Šelmberk byl objeven nový druh pro mechovou flóru ČR Metaneckera menziesii (MUDROVÁ 2000) a v PR Farské bažiny nový druh pro Český les Splachnum ampullaceum (MUDROVÁ 2013). Z evropsky významných druhů mechorostů byl prokázán výskyt Dicranum viride (PR Dlouhý vrch MUDROVÁ 2011a, PR Diana MUDROVÁ 2008, PR Nad Hutí MUDROVÁ 2011b). Dosavadním mykologickým průzkumem byly nalezeny 3 druhy hub, které jsou zvláště chráněné dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., a to kriticky ohrožené hlívovec ostnovýtrusý (Rhodotus plamatus PR Pleš LEPŠOVÁ 2010) a bolinka černohnědá (Camarops tubulina PR Bučina u Žďáru LEPŠOVÁ 2008b, PR Broumovská bučina LEPŠOVÁ 2008a, PR Tišina LEPŠOVÁ 2008c, NPR Čerchovské hvozdy ZELENÝ 2013), a ohrožená holubinka olšinná (Russula pumila PR Broumovská bučina LEPŠOVÁ 2008a). Významným objevem byl také nově nalezený druh Hypocreopsis lichenoides v NPP Na Požárech (NDOP A. Zíbarová 2012, ZELENÝ 2014), rostoucí na kmínkách křovitých vrb. Lze však očekávat i jiné významné druhy makromycetů, které během mykologických průzkumů potvrzeny nebyly, kupř. kriticky ohroženou mozkovku rosolovitou (Ascotremella faginea), která je historicky udávána z oblasti Čerchova. Mechorosty CR druhy kriticky ohrožené Játrovky? Porella arboris-vitae Riccia ciliata Mechy Dicranum viride Discelium nudum Metaneckera menziesii EN druhy ohrožené Játrovky? Bazzania flaccida Metzgeria violacea Riccardia chamaedryfolia 54

55 Mechy Anacamptodon splachnoides Brachythecium geheebii Buxbaumia viridis Dicranella subulata Neckera pennata Tayloria serrata VU zranitelné druhy Játrovky? Bazzania tricrenata Cephalozia catenulata Cephalozia loitlesbergerii Mechy Anomodon rugelii Calliergon giganteum Grimmia atrata Hookeria lucens Orthotrichum patens LR-nt druhy blízké ohrožení Játrovky Mechy Calypogeia fissa Calypogeia suecica Jungermannia leiantha Pedinophyllum interruptum Porella cordeana Trichocolea tomentella Brachythecium campestre Campylium stellatum Dicranum bonjeanii Hypnum pratense Orthotrichum striatum Scorpidium cossonii Serpoleskea subtilis Sphagnum warnstorfii Splachnum ampullaceum Tomentypnum nitens LC-att druhy bez ohrožení, ale vyžadující pozornost Hlevíky Játrovky Phaeoceros carolinianus Calypogeia sphagnicola Cephaloziella hampeana 55

56 Mechy Chiloscyphus polyanthos var. pallescens Lophozia excisa Lophozia incisa Lophozia longidens Nardia geoscyphus Nowelia curvifolia Odontoschisma denudatum Riccardia latifrons Riccardia multifida Riccardia palmata Tritomaria exsectiformis Amblystegium humile Amblystegium radicale Amblystegium tenax Anomodon longifolius Antitrichia curtipendula Atrichum tenellum Brachyndontium trichodes Brachythecium mildeanum Brachythecium oedipodium Brachythecium starkei Breidleria pratensis Campylium stellatum var. protensum Dicranum flagellare Diphyscium foliosum Ditrichum lineare Eurhynchium speciosum Eurhynchium striatum Fissidens adianthoides Fissidens osmundoides Hygrohypnum luridum Hylocomium umbratum Isothecium myosuroides Orthotrichum lyelii Orthotrichum stramineum Plagiomnium elatum Plagiomnium ellipticum Plagiothecium platyphyllum Pleuridium acuminatum Polytrichastrum pallidisetum Polytrichum uliginosum Pseudocampylium radicale Rhabdoweisia crispata Rhizomnium magnifolium Rhytiadiadelphus subpinnatus Sphagnum angustifolium Sphagnum subnitens Sphagnum warnstorfii Syntrichia papillosa Thuidium delicatulum Trichostomum tenuirostre 56

57 Houby CR druhy kriticky ohrožené? Geastrum berkeleyi Gymnopus fagiphilus Hypocreopsis lichenoides Ramaria fennica KO Rhodotus palmatus EN druhy ohrožené Entoloma juncinum Flammulaster limulatus Inocybe whitei Mycena diosma Omphaliaster asterosporus Omphalina epichysium Phaeocollybia festiva Phaeogalera stagnina Phlebia centrifuga Pholiota squarrosoides Pluteus luctuosus Pluteus phlebophorus Pluteus podospileus Pluteus thomsonii Psathyrella cotonea? Rigidoporus nigrescens Russula albonigra Russula brunneoviolacea Russula helodes VU zranitelné druhy?so Ascotremella faginea Cantharellus friesii Cortinarius uliginosus Hericium erinaceus Hypholoma myosotis Lentinellus castoreus Pluteus hispidulus Pluteus umbrosus NT druhy téměř ohrožené KO O Camarops tubulina Creolophus cirrhatus Hericium flagellum Lactarius sphagneti Mutinus caninus Neobulgaria pura Phellinus nigrolimatatus Phyllotopsis nidulans Pluteus chrysophaeus Pycnoporellus fulgens Russula pumila 57

58 Legenda:? nezvěstný nebo vyhynulý druh CHKO Český les KO, SO, O stupeň ohroženosti dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb Významné druhy živočichů Na území CHKO je evidován výskyt celkem 104 ZCHD (ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho je 15 druhů kriticky ohrožených, 56 silně ohrožených a 33 ohrožených, přehled druhů viz tab. č. 6. Seznam je doplněn o druhy ohrožené dle Červeného seznamu ČR Bezobratlí (FARKAČ a kol. 2005) a Červeného seznamu ČR Obratlovci (PLESNÍK a kol. 2003) viz tab. č. 7. Přes částečný překryv s druhy chráněnými dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zde bylo zaznamenáno podle červeného seznamu dalších 6 kriticky ohrožených, 24 ohrožených, 47 zranitelných druhů. Tyto údaje se vztahují k záznamům z období od do shromážděným Správou CHKO Český les z různých zdrojů, a to zejména: - nálezová databáze AOPK ČR (dále je NDOP), - inventarizační průzkumy MZCHÚ, - externí zoologické projekty, - zoologické projekty AOPK ČR, - vlastní pozorování a terénní šetření Správy CHKO Český les, - literární prameny (více viz kapitola 3.13). Výskyt a početnost těchto druhů v CHKO závisí především na přítomnosti a kvalitě vhodných biotopů. V Českém lese jsou to zejména prostorově a druhově strukturované lesní porosty, přírodě blízké vodní toky a nádrže, mokřady, rozsáhlá lada v potočních nivách a fragmenty lučních společenstev se zachovaným šetrným způsobem hospodaření. Právě ochrana, případně zlepšení stavu těchto biotopů je zásadní pro udržení druhové diverzity místní fauny. Některým druhům, jako jsou např. bobr evropský, rak říční, rak kamenáč nebo modrásek hořcový, je ale potřeba věnovat zvýšenou pozornost pro jejich zvláštní nároky na prostředí nebo přítomnost faktorů vážně ovlivňující jejich existenci. Vysvětlivky k tabulce: ČS...kategorie ohrožení dle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (FARKAČ a kol. 2005, PLESNÍK a kol. 2003; RE pro ČR vymizelý, CR kriticky ohrožený druh, EN ohrožený druh, VU zranitelný druh, NT téměř ohrožený druh, LC málo dotčený, DD taxony, o nichž nejsou dostatečné údaje, NE nevyhodnocený druh) EVD...evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC o stanovištích (HD II, HD IV a HD V) či směrnice č. 2009/147 EC o ptácích (BD I) ZCHD...kategorie ohrožení dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (KO kriticky ohrožený druh, SO silně ohrožený druh, O ohrožený druh) Tab. č. 6: Zvláště chráněné druhy živočichů na území CHKO Český les Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Bezobratlí Anodonta cygnea škeble rybničná Apatura ilia batolec červený SO O VU jedna známá lokalita, pravděpodobně hojnější řídká, ale pravděpodobně stabilní Václavský rybník desítky ex (SCHKO - ú.s.) k.ú. Sezemín - 1 záznam (NDOP), náhodná pozorování po celém území CHKO (SCHKO - ú.s.) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu čisté, stojaté vody; nevhodné hospodaření na rybnících závisí na hostitelské rostlině (topol černý, t. osika, vrba jíva) Opatření k ochraně stanovení vhodných podnínek pro manipulaci s vodou v nádržích zachování břehových porostů a částí porostů náletových dřevin 58

59 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Apatura iris batolec duhový Astacus astacus rak říční Austropotamobi us torrentium rak kamenáč Bombus lapidarius čmelák skalní Bombus rupestris pačmelák cizopasný Carabus problematicus problematicus střevlík Carabus ulrichii rhilensis střevlík Ullrichův O KO HD V EN KO HD II CR O SO O O NT řídká, ale pravděpodobně stabilní původně silná a stabilní, v současnosti značný pokles na řece Mži (příčina neznámá) a Černém potoce (nákaza račím morem v roce 2014) tři známé lokality jeden záznam jeden záznam jeden záznam dvě známé lokality záznamy a náhodná pozorování po celém území CHKO (BERKOVEC 2006, PROKOPOVÁ 2007, 2010, 2011, SCHKO - ú.s.) Hvozdný potok - hojně 2003 a 2014, Lískový potok - hojně 2006, 2011 a 2013, Mže - hojně 2003, 2005 a 2006 (NDOP), 2013 a 2014 nezjištěn žádný ex. (P. Vlach, SCHKO - ú.s.), Lužní potok - 1 ex (NDOP), Václavský potok - 16 ex (SCHKO - ú.s.), Bezděkovský potok - 1 ex (SCHKO - ú.s.), 1 ex (NDOP), Černý potok - hojně 2013 (SCHKO - ú.s.), račí mor - vyhubeni 2014 (SCHKO - ú.s.) Radbuza - několik ex. 2003, 2006 a 2012 (NDOP, SCHKO - monitoring), obtok rybníku Velký Horšín - hojně 2010, 2011 (SCHKO - ú.s.), přítok Novosedelského potoka - hojně 2009, 2011 a 2012 (SCHKO - monitoring) PP Veský mlýn (BERKOVEC 2007) PP Veský mlýn (BERKOVEC 2007) PR Jezírka u Rozvadova v roce 2013 (NDOP) k.ú. Branka u Tachova - 1 záznam, k.ú. Obora u Tachova - 1 záznam, oba v roce 2013 (NDOP) Příčiny ohrožení závisí na hostitelské rostlině (topol černý, t. osika) onemocnění račím morem, nežádoucí změny prostředí (znečištění vod, bahnitý zákal), predace norkem americkým a vydrou říční místy vyschnutí lokality, nedostatek vhodných biotopů (absence úkrytů v drobných, opevněných vodotečích), onemocnění račím morem, predace norkem americkým a vydrou říční závisí na výskytu hostitelského druhu (čmelák skalní) Opatření k ochraně zachování břehových porostů a částí porostů náletových dřevin osvěta v otázce přenosu račího moru, ochrana biotopu v rámci správní činnosti v oblasti vodohospodářství zabezpečení lokalit proti vysychání, úpravy biotopů (vytváření úkrytů), osvěta v otázce přenosu račího moru - 59

60 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Ceruchus chrysomelinus roháček jedlový Cicindela campestris svižník polní Formica exsecta mravenec pastvinný Formica picea mravenec rašelinný Limenitis populi bělopásek topolový Maculinea alcon modrásek hořcový Maculinea nausithous modrásek bahenní KO O O O O KO SO HD II, HD IV CR VU CR CR NT jedna známá lokalita s prokázaným rozmnožováním jeden záznam jedna známá lokalita (z osmi v ČR) stabilní na dvou známých lokalitách dvě známé lokality jediná známá lokalita s prokázaným rozmnožováním jediná známá lokalita s pravděpodobný m rozmnožováním PR Diana - několik záznamů (KEJVAL 2008) PR Jezírka u Rozvadova v roce 2013 (NDOP) k.ú. Lučina u Nemanic - 1 záznam 2013 (SCHKO - ú.s.) NPP Na požárech - více než 100 hnízd 2008, PP Veský mlýn - více než 100 hnízd 2008, k.ú. Branka u Tachova - do 10 hnízd 2008 (BEZDĚČKOVÁ a BEZDĚČKA 2011), EVL Niva Nemanického potoka - 1 záznam 2013, k.ú. Švarcava - 1 záznam 2013 (SCHKO - ú.s.) k.ú. Vranov u Mnichova - 1 záznam (PROKOPOVÁ 2009), k.ú. Načetín u Drahotína - 1 záznam (NDOP) PP Hvožďanská louka (PROKOPOVÁ 2011a a 2012, SCHKO - ú.s.) Jindřichova Hora - lokalita s pravidelným výskytem, Černá Řeka a k.ú. Horní Folmava - dvě lokality s ojedinělými záznamy (PROKOPOVÁ 2010, SCHKO - ú.s., NDOP) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - trouchnivějící dřevo ve starých listnatých, přírodě blízkých lesích ztráta vhodného biotopu - sušší trávníky s vyšší vegetací, osluněné ztráta vhodného biotopu - rašelinné louky s přítomností mechových nebo ostřicových bultů; zarůstání stanovišť, nevhodný management (seřezávání bultů, pojezd techniky) ztráta vhodného biotopu - náletové dřeviny v lemech lesních porostů a vodotečí, závisí na hostitelské rostlině (topol osika, t. černý) závisí na hostitelských druzích (hořec hořepník, mravenci), nevhodný způsob hospodaření závisí na hostitelských druzích (krvavec toten, mravenci), nevhodný způsob hospodaření Opatření k ochraně ochrana biotopu v rámci režimu PR, zachování dostatku trouchnivějícího dřeva (zejm.jedle, smrk, popř. buk) - ochrana biotopu v rámci režimu památky, (odstraňování náletu, ruční seč) zachování břehových porostů a částí porostů náletových dřevin nastavení vhodných podmínek managementu na lokalitě, aktivní podpora populací hostitelských druhů (ruční kosení, šetrné strhávání drnu) nastavení vhodných podmínek managementu na lokalitě, aktivní podpora populací hostitelských druhů (ruční kosení ve vhodném časovém období, vyřezání náletu) 60

61 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Ophiogomphus cecilia klínatka rohatá Osmoderma barnabita páchník hnědý Oxythyrea funesta zlatohlávek tmavý Papilio machaon otakárek fenyklový Mihule a ryby Cottus gobio vranka obecná Lampetra planeri mihule potoční Lota lota mník jednovousý Phoxinus phoxinus střevle potoční Obojživelníci Bufo bufo ropucha obecná SO SO O O HD II, HD IV HD II, HD IV EN CR O HD II VU KO HD II EN O NT tři známé lokality jeden záznam dvě známé lokality ojedinělé záznamy z celého území CHKO běžný, místy hojný druh po celém území CHKO běžný, místy i početný druh v povodí Mže a Radbuzy pravidelný, nepočetný druh po celém území CHKO O VU jeden záznam O NT početný, rozmnožující se druh Huťský rybník - 1 ex. 2008, Kateřinský potok - 1 ex. 2007, několik ex a 2012, PR Jezírka u Rozvadova - 1 ex (NDOP) PR Diana (KEJVAL 2008) NPP Na požárech - 1 záznam (HESOUN 2012), PP Hvožďanská louka - 1 záznam v roce 2014 (NDOP) PP Louka u St. Huti - 1 ex., PR Farské bažiny - 1 ex. (BERKOVEC 2006a a 2006b), k.ú. Pleš 1 ex., k.ú. Velký Horšín - 1 ex. (PROKOPOVÁ 2008), PP Hvožďanská louka ex.(schko - ú.s.) všechny zkoumané toky v CHKO (NDOP, SCHKO - terénní šetření a monitoring) Mže a její přítoky, Radbuza a její přítoky (NDOP, SCHKO - terénní šetření a monitoring) většina zkoumaných toků v CHKO (NDOP, SCHKO - terénní šetření a monitoring) přítoky Radbuzy - vzácně 2004 (NDOP) po celém území CHKO Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - přírodě blízké, čisté vodní toky s bohatou pobřežní vegetací ztráta vhodného biotopu - trouchnivějící dřevo starých listnatých stromů ztráta vhodného biotopu pro rozmnožování - vodní plochy s malým predačním tlakem ryb a kachen; bezpečnost při migracích Opatření k ochraně zachování přirozené ho charakteru toků, příp. revitalizace ochrana biotopu v rámci režimu PR (ochrana doupných stromů) podpora tvorby nebo obnovy nádrží vhodných pro rozmnožování obojživelníků; technická opatření na ochranu migrujících jedinců např. instalace trvalých naváděcích záchytných bariér 61

62 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Hyla arborea rosnička zelená Pelobates fuscus blatnice skvrnitá Rana arvalis skokan ostronosý Rana dalmatina skokan štíhlý Rana esculenta synklepton (Pelophylax esculentus) skokan zelený Rana lessonae (Pelophylax lessonae) skokan krátkonohý SO HD IV NT SO HD IV NT KO HD IV EN SO HD IV NT SO SO HD IV VU dvě známé lokality dvě známé lokality, včetně rozmnožování ojedinělé záznamy z celého území CHKO, včetně rozmnožování jedna známá lokalita běžný ve vhodných biotopech, včetně rozmnožování hojný na vhodných lokalitách, včetně rozmnožování k.ú. Hošťka - do 10 ex. 2010, vodní nádrže na Bystřickém potoce - jednotlivci 2014 (SCHKO - mapování) PP Na Kolmu - 1 pulec 2006, k.ú. Lesná u Tachova - 2 ex. a snůška 2010 (SCHKO - mapování) Horní Hraničský rybník - desítky pulců 2010, Velký Zvon - 1 ex. 2008, k.ú. Zahájí u Lesné - 1 pulec 2006, PP Na Kolmu - 6 ex. a snůšky 2014 (SCHKO - mapování), Olšový rybník - ojediněle 2009 (NDOP) k.ú. Pleš - desítky pulců 2008 (SCHKO - mapování) na většině území CHKO rybník v k.ú. Novosedly u Nemanic - desítky ex. 2003, Václavský rybník - 1 ex. 2008, 1 ex (NDOP), PP Na Kolmu - desítky ex. 2006, 2009 a 2011, rybník v k.ú. Bezděkov u Třemešného - do 10 ex. 2008, Horní rybník - do 10 ex. 2008, k.ú. Nová Ves p. Přimdou - 1 ex (SCHKO - mapování) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu pro rozmnožování - vhodné vodní plochy ztráta vhodného biotopu pro rozmnožování - vhodné vodní plochy ztráta vhodného biotopu pro rozmnožování - vhodné vodní plochy přírodní podmínky v CHKO pravděpodobně neodpovídají biologickým nárokům druhu ztráta vhodného biotopu pro rozmnožování - vhodné vodní plochy ztráta vhodného biotopu pro rozmnožování - vhodné vodní plochy Opatření k ochraně podpora tvorby nebo obnovy nádrží vhodných pro rozmnožování obojživelníků podpora tvorby nebo obnovy nádrží vhodných pro rozmnožování obojživelníků, ochrana biotopu v rámci režimu PP podpora tvorby nebo obnovy nádrží vhodných pro rozmnožování obojživelníků, ochrana biotopu v rámci režimu PP - podpora tvorby nebo obnovy nádrží vhodných pro rozmnožování obojživelníků, technická opatření na ochranu migrujících jedinců např. instalace trvalých naváděcích záchytných bariér podpora tvorby nebo obnovy nádrží vhodných pro rozmnožování obojživelníků 62

63 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Salamandra salamandra mlok skvrnitý Triturus alpestris (Ichthyosaura alpestris) čolek horský Triturus cristatus čolek velký Triturus vulgaris (Lissotriton vulgaris) čolek obecný Plazi Anguis fragilis slepýš křehký Lacerta agilis ještěrka obecná Natrix natrix užovka obojková SO SO SO SO SO HD II, HD IV VU NT EN NT SO HD IV NT O řídce, ale včetně rozmnožování běžný ve vhodných biotopech, včetně rozmnožování jediná známá lokalita běžný ve vhodných biotopech, včetně rozmnožování běžný ve vhodných biotopech ojedinělé záznamy z celého území CHKO běžný ve vhodných biotopech jen v jižní části CHKO, NPR Čerchovské Hvozdy - 1 larva 2008, 3 larvy a 1 ad. 2012, 1 ex (NDOP), PR Pleš - 1 ex (SCHKO - mapování), Haltravský hřeben (NDOP), 2012 (P. Mudra - ú.s.) po celém území CHKO PP Na Kolmu - 1 ex (SCHKO - mapování) po celém území CHKO po celém území CHKO Václavský rybník - do 10 ex. 2008, k.ú. Svatá Kateřina u Rozvadova - 2 ex. 2007, k.ú. Dolní Folmava - 1 ex. 2010, 1 ex. 2012, k.ú. Lesná u Tachova - 1 ex. 2011, Smolov - 1 ex. 2014, Nová Ves p. Přimdou - 1 ex (NDOP, SCHKO - ú.s.) po celém území CHKO Příčiny ohrožení nedostatek vhodného biotopu - listnaté lesy s dostatkem úkrytů a čistými prokysličenými potoky nedostatek vhodného biotopu pro rozmnožování - drobné vodní plochy; bezpečnost při migracích přírodní podmínky v CHKO pravděpodobně neodpovídají biologickým nárokům druhu nedostatek vhodného biotopu pro rozmnožování - vhodné vodní plochy s malým predačním tlakem ryb a kachen; bezpečnost při migracích přírodní podmínky v CHKO pravděpodobně neodpovídají úplně biologickým nárokům druhu - suchá a slunná stanoviště ztráta vhodného biotopu - v blízkosti vod s dostatkem potravy Opatření k ochraně ochrana přírodě blízkých bukových porostů zejména v rámci režimu rezervací a EVL zajištění vhodných biotopů - tvorba tůní a mokřadů; technická opatření na ochranu migrujících jedinců např. instalace trvalých naváděcích záchytných bariér ochrana biotopu v rámci režimu PP zajištění vhodných biotopů - tvorba tůní a mokřadů; technická opatření na ochranu migrujících jedinců např. instalace trvalých naváděcích záchytných bariér podpora prosvětlováním náletů na starých kamenných snosech a zídkách podpora vytváření nebo obnovy vhodných biotopů - tůně, mokřady, extenzivní rybníky 63

64 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Vipera berus zmije obecná Zootoca viviparaještěrka živorodá Ptáci Accipiter gentilis jestřáb lesní Accipiter nisus krahujec obecný Aegolius funereus sýc rousný KO SO O SO VU NT VU VU SO BD I VU pravděpodobně běžný ve vhodných biotopech běžný ve vhodných biotopech pravděpodobně běžný druh na celém území CHKO ve vhodných biotopech pravděpodobně běžný druh na celém území CHKO ve vhodných biotopech pravidelně řídce hnízdí ve vhodných biotopech k.ú. Česká Ves u Lesné - 1 ex. 2007, PP Veský mlýn - 1 ex. 2007, 1 ex. 2010, NPP Na požárech - 1 ex. 2010, 1 ex. 2014, k.ú. Pivoň - 1 ex. 2014, k.ú. Lísková u Nemanic - 1 ex. 2014, k.ú. Švarcava - 1 ex (BERKOVEC 2007, NDOP, SCHKO - mapování) po celém území CHKO k.ú. Načetín u Drahotína - 1 ex. 2006, k.ú. Železná u Smolova - 1 ex (NDOP), PR Bučina u Žďáru - 1 ex. 2010, k.ú. Novosedly u Nemanic - 1 ex. 2011, k.ú. Pavlův Studenec 1-1 ex (SCHKO), PR Diana ex (ŘEPA 2014) k.ú. Mýtnice - 1 ex (NDOP), 1 ex (SCHKO), k.ú. Branka u Tachova - 1 ex. 2011, k.ú. Švarcava - 2 ex. 2004, k.ú. Vranov u Načetína - 5 ex. 2008, k.ú. Rozvadov - 2 ex (NDOP) zachovalé lesní porosty (hlavně bučiny), zejména v rezervacích Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - rašeliniště a jiná podmáčená stanoviště ztráta vhodného potravního biotopu a hnízdních příležitostí Opatření k ochraně ochrana vhodných biotopů, zejména v rámci režimu památek ochrana přírodě blízkých bukových porostů zejména v rámci režimu rezervací a EVL, podpora hnízdních možností (vyvěšení budek 2014) 64

65 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Alcedo atthis ledňáček říční Anas crecca čírka obecná Apus apus rorýs obecný Bombycilla garrulus brkoslav severní Bonasa bonasia jeřábek lesní Carpodacus erythrinus hýl rudý Ciconia ciconia čáp bílý Ciconia nigra čáp černý Circus cyaneus moták pilich SO BD I VU O O O CR SO BD I VU O VU O BD I NT SO BD I VU SO BD I CR dva záznamy mimo hnízdní sezónu dva záznamy mimo hnízdní sezónu řídce, hnízdiště nezaznamenáno, pravděpodobně jen potravní biotop jeden záznam zimování ojedinělé záznamy, pravděpodobně hojnější jedna menší stabilní populace, jinde řídce ve vhodných biotopech ojediněle, hnízdiště nezaznamenáno, jen potravní biotop 2 pravidelná a 3 pravděpodobná hnízdiště jeden záznam mimo hnízdní sezónu Farský potok - 1 ex (SCHKO), Nemanický potok - 1 ex (NDOP) k.ú. Sezemín - 7 ex. 2006, 1 ex (NDOP) Švarcava, PP Veský mlýn, EVL Niva Nemanického potoka (ANONYMUS 2014) k.ú. Bystřice u Bělé nad Radbuzou - 30 ex (NDOP) Čerchovský les, okolí Pleše (SCHKO, V. Fišr ú.s.) EVL Niva Nemanického potoka - do 10 párů (NDOP, SCHKO), PR Diana - 1 ex (ŘEPA 2014), Bělá n. Radbuzou - okolí - 1 záznam 2002 (NDOP) k.ú. Smolov - 1 ex (R. Vacík nepubl.), 1 ex. 2013, k.ú. Sezemín - 1 ex. 2008, k.ú. Chodov u Domažlic - opakovaně hnízdiště v blízkosti CHKO (NDOP) po celém území CHKO NPP Na Požárech - 1 ex (NDOP) Příčiny ohrožení přírodní podmínky v CHKO pravděpodobně neodpovídají úplně biologickým nárokům druhu - chybí vyšší břehy vodních toků ztráta vhodných hnízdních příležitostí nedostatek vhodného potravního biotopu - strukturně diverzifikovaný les s množstvím listnatého podrostu a světlinami; hnízdní predace ztráta vhodného biotopu - luční porosty s roztroušenými křovinami, často v potočních nivách podmínky v CHKO neodpovídají zcela hnízdním nárokům druhu; ztráta potravního biotopu - mokřady ztráta potravního biotopu - mokřady; ztráta hnízdiště - lesní těžba, rušení Opatření k ochraně - - podpora strukturní diverzity lesních porostů včetně bobulonosných keřů ochrana biotopu v rámci režimu EVL ochrana mokřadních biotopů, podpora jejich obnovy nebo tvorby ochrana mokřadních biotopů, podpora jejich obnovy nebo tvorby; ochrana hnízdišť ve spolupráci s lesními správci 65

66 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Columba oenas holub doupňák Corvus corax krkavec velký Coturnix coturnix křepelka polní Crex crex chřástal polní Dendrocopos medius strakapoud prostřední Falco subbuteo ostříž lesní Ficedula parva lejsek malý Gallinago gallinago bekasina otavní Glaucidium passerinum kulíšek nejmenší SO VU běžný ve vhodných biotopech, hnízdí O VU hojně hnízdí SO NT řídce hnízdní SO BD I VU O BD I VU SO EN SO BD I VU SO EN SO BD I VU pravidelný výskyt, hnízdění, do 10 volajících samců (v.s.) ojedinělé záznamy ojedinělé záznamy, pravděpodobně hnízdí řídce, ale ve vhodných biotopech pravidelně hnízdí řídce, ale ve vhodných biotopech pravidelně hnízdí (do 10 párů) pravidelné hnízdění po celém území CHKO po celém území CHKO ve vhodných biotopech po celém území CHKO EVL Niva Nemanického potoka v.s., k.ú. Švarcava v.s., k.ú. Skláře u Mnichova v.s., k.ú. Smolov v.s., k.ú. Svatá Kateřina u Rozvadova v.s., k.ú. Jedlina - 1 v.s., k.ú. Branka u Tachova - 1 v.s., k.ú. Žďár u Tachova - 1 v.s. k.ú. Načetín u Drahotína - 1 ex. 2006, 1 ex. 2008, k.ú. Mýtnice - 1 ex. 2006, k.ú. Sezemín - 1 ex. 2006, 1 ex. 2007, k.ú. Pivoň - 1 ex. 2007, 1 ex (NDOP) k.ú. Sezemín - 1 ex. 2007, k.ú. Pivoň - 1 ex (NDOP), k.ú. Broumov u Zadního Chodova - 2 ex (P. Mudra ú.s.) PR Broumovská Bučina, PR Diana, PR Pleš, NPR Čerchovské hvozdy, EVL Haltravský hřeben (SCHKO, NDOP) k.ú. Branka u Tachova, k.ú. Lesná u Tachova, NPP Na požárech, PP Veský mlýn, EVL Niva Nemanického potoka (SCHKO, NDOP) záznamy zejména v severní části území CHKO, pravděpodobně i jinde Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - zachovalé lesní porosty bučin s doupnými stromy nevhodné hospodaření na loukách a pastvinách ztráta hnízdního biotopu - převod kosených luk na pastviny; nevhodný způsob hospodaření - příliš časné kosení ztráta vhodného biotopu - strukturované listnaté a smíšené lesy s bukem ztráta vhodného biotopu - podmáčená luční stanoviště s vodními oky ztráta vhodného biotopu - druhově a věkově strukturované lesy Opatření k ochraně ochrana přírodě blízkých bučin, zejména v rezervacích, ochrana dutinových stromů seč luk načasovat mimo hnízdní období vymezení zemědělských půdních bloků pro dotační titul chřástal; osvěta ochrana biotopu v rámci režimu rezervace/památk y ochrana doupných stromů ochrana biotopu zejména v rámci režimu památky nebo EVL; podpora obnovy mokřadů podpora druhové diverzity lesních porostů, ochrana doupných stromů 66

67 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Grus grus jeřáb popelavý Haliaeetus albicilla orel mořský Hirundo rustica vlaštovka obecná Jynx torquilla krutihlav obecný Lanius collurio ťuhýk obecný Lullula arborea skřivan lesní Luscinia svecica cyanecula slavík modráček středoevropský Miliaria calandra strnad luční Milvus milvus luňák červený Motacilla flava konipas luční Muscicapa striata lejsek šedý Nucifraga caryocatactes ořešník kropenatý Nycticorax nycticorax kvakoš noční Oenanthe oenanthe bělořit šedý KO BD I CR KO BD I CR O SO LC VU několik záznamů, i v době hnízdění běžný výskyt v pohnízdní době, jedno prokázané hnízdění běžně, hnízdiště nezaznamenáno, pravděpodobně jen potravní biotop ojedinělé záznamy, pravděpodobně hojnější O BD I NT běžný, hnízdí SO BD I EN řídce, hnízdí SO BD I EN jedna menší stabilní populace, jinde řídce ve vhodných biotopech KO VU jeden záznam KO BD I CR SO O VU LC pravidelně ve vhodných potravních biotopech, hnízdění pravděpodobné (neprokázáno) dva záznamy, jeden v hnízdní době dva záznamy v hnízdí době, pravděpodobně hojnější O VU běžný, hnízdí SO BD I EN jeden záznam SO EN jeden záznam EVL Niva Nemanického potoka (SCHKO, P. Lang ú.s.) po celém území CHKO, hnízdění zool. čtverec 6341 (F. Eidelpes ú.s.) po celém území CHKO po celém území CHKO po celém území CHKO ve vhodných biotopech po celém území CHKO EVL Niva Nemanického potoka - do 10 párů (NDOP, SCHKO), k.ú. Sezemín - 1 ex. (NDOP) EVL Niva Nemanického potoka - 2 ex (ANONYMUS 2014) ve vhodných biotopech po celém území CHKO k.ú. Mýtnice - 1 ex (NDOP), k.ú. Švarcava - 2 ex (ANONYMUS 2014) k.ú. Švarcava - 4 ex. 2012, k.ú. Pleš - 10 ex (ANONYMUS 2014) po celém území CHKO Huťský rybník - 1 ex (NDOP) EVL Niva Nemanického potoka - 2 ex (SCHKO) Příčiny ohrožení ztráta hnízdiště - lesní těžba, rušení ztráta vhodných hnízdních příležitostí nedostatek hnízdních příležitostí ztráta vhodného biotopu - luční porosty s roztroušenými křovinami, často v potočních nivách Opatření k ochraně ochrana hnízdiště ve spolupráci s lesními správci - podpora obnovy krajinné struktury (aleje, sady) ochrana biotopu v rámci režimu EVL 67

68 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Perdix perdix koroptev polní Pernis apivorus včelojed lesní Picoides tridactylus datlík tříprstý Rallus aquaticus chřástal vodní Remiz pendulinus moudivláček lužní Saxicola rubetra bramborníček hnědý Scolopax rusticola sluka lesní Tetrao urogallus tetřev hlušec Savci Barbastella barbastellus netopýr černý O NT jeden záznam SO BD I EN dva záznamy, pravděpodobně běžnější SO BD I EN vzácně, hnízdí SO VU jeden záznam v hnízdí době O NT jeden záznam O LC běžný, hnízdí O VU KO HD II CR KO HD II, HD IV ojedinělé záznamy, pravděpodobně hojnější jedna malá populace doplňovaná vypouštěním jedinců odchovaných v lidské péči, hnízdění pravděpodobné pravidelně na zimovištích k.ú. Načetín u Drahotína - 1 ex (NDOP) k.ú. Nová Ves p. Přimdou - 1 ex (SCHKO), k.ú. Švarcava - 2 ex (ANONYMUS 2014) PR Starý Hirštejn - 1 ex (NDOP), k.ú. Dolní Folmava a Česká Kubice (vč. NPR Čerchovské Hvozdy) - 1 ex (NDOP), 2 ex. a 2 juv (SCHKO), opakovaně (V. Fišr ú.s.), k.ú. Lesná u Tachova - 1 ex (P. Řepa ú.s.) EVL Niva Nemanického potoka - 2 ex (NDOP) EVL Niva Nemanického potoka - 1 ex (NDOP) ve vhodných biotopech po celém území CHKO k.ú. Valtířov u Kramolína - 1 ex. 2010, k.ú. Přimda - 1 ex. 2011, k.ú. Mýtnice - 2 ex. 2011, k.ú. Vranov u Mnichova - 1 ex (SCHKO), k.ú. Rozvadov - 1 ex (ŘEPA 2014) Čerchovský les (SCHKO, V. Fišr ú.s.) Černá Řeka - štola - do 15 ex., Zahájí - sklepy ex., Pivoň - sklepy - do 10 ex.(ndop, SCHKO) Příčiny ohrožení ztráta vhodného potravního biotopu - smrkové souše nedostatek vhodně strukturovaných biotopů ztráta vhodného potravního biotopu - strukturně a druhově diverzifikovaný les; rušení při zimování; hnízdní predace Opatření k ochraně ochrana biotopu zejména v rámci režimu rezervace podpora strukturní diverzity lesních porostů podpora strukturní diverzity lesních porostů 68

69 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Castor fiber bobr evropský Eliomys quercinus plch zahradní Eptesicus nilssonii netopýr severní Eptesicus serotinus netopýr večerní Lutra lutra vydra říční Lynx lynx rys ostrovid Myotis bechsteinii netopýr velkouchý Myotis brandtii netopýr Brandtův SO KO SO SO SO SO SO SO HD II, HD IV HD IV HD IV HD II, HD IV HD II, HD IV HD II, HD IV HD IV VU EN VU EN DD stabilní početný (cca 29 aktivních teritorií) jedna známá lokalita pravděpodobně běžný druh na celém území CHKO ve vhodných biotopech, několik záznamů z letní sezóny; občasné zimování dva záznamy z letní sezóny řídce, ale plošně rozšířený řídce, ale pravidelně pozorovaný, 2004 pravděpodobné rozmnožování ojedinělé záznamy z letní sezóny, pravděpodobně hojnější; pravidelně zimuje jeden záznam z letní sezóny, pravděpodobně hojnější (neodlišitelné akustické záznamy od Myotis mystacinus); pravidelně zimuje ve vhodných biotopech po celém území CHKO PP Šelmberk - 1 ex NDOP (NOVÁKOVÁ 2008) ve vhodných biotopech po celém území CHKO; zimování Černá Řeka - štola - do 5 ex., Pivoň - sklepy - 1 ex. k.ú. Rybník nad Radbuzou - 1 ex. 2005, k.ú. Nemanice - 1 ex (NDOP) na většině toků po celém území CHKO, rozmnožování v oblasti Čerchovského lesa k.ú. Rybník nad Radbuzou - 1 ex. 2006, k.ú. Dolní Folmava - 1 ex. 2005, Pec - 1 ex (NDOP, BARTONIČKA 2012b); zimování Černá Řeka - štola do 10 ex. (NDOP) k.ú. Rybník nad Radbuzou - 1 ex. 2006,(NDOP); zimování Černá Řeka - štola ex. (NDOP) Příčiny ohrožení konflikt se zájmy vlastníků a uživatelů pozemků ztráta vhodného biotopu - lesy s bohatým podrostem pronásledování člověkem, střety na silnicích pronásledování člověkem Opatření k ochraně podpora preventivních a kompenzačních opatření proti škodám působeným činností druhu podpora strukturní diverzity lesních porostů osvěta osvěta 69

70 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Myotis daubentonii netopýr vodní Myotis myotis netopýr velký Myotis mystacinus netopýr vousatý Myotis nattereri netopýr řasnatý Nyctalus leisleri netopýr stromový Nyctalus noctula netopýr rezavý Pipistrellus nathusii netopýr parkový SO KO SO SO HD IV HD II, HD IV HD IV HD IV VU SO HD IV DD SO HD IV SO HD IV DD tři záznamy z letní sezóny, pravděpodobně hojnější; pravidelně zimuje dva záznamy z letní sezóny, pravděpodobně hojnější; pravidelně zimuje několik záznamů z letní sezóny, pravděpodobně hojnější (neodlišitelné akustické záznamy od Myotis brandti); pravidelně zimuje tři záznamy z letní sezóny, pravděpodobně hojnější; pravidelně zimuje tři záznamy z letní sezóny, možná hojnější dva záznamy z letní sezóny, možná hojnější jeden záznam z letní sezóny, možná hojnější k.ú. Rybník nad Radbuzou - 1 ex. 2006, k.ú. Jindřichova hora - 1 ex. 2005, Dolní Folmava - 2 ex (NDOP); zimování Černá Řeka - štola - do 30 ex., Zahájí - sklepy ex., Pivoň - sklepy 1-2 ex. (NDOP) k.ú. Dolní Folmava - vzácně, k.ú. Jedlina - vzácně (BARTONIČKA 2012a a 2012b); zimování Černá Řeka - štola - až desítky, Pivoň - sklepy - do 10 ex. (NDOP) k.ú. Klenčí p. Čerchovem - 1 ex. 2006, k.ú. Rybník nad Radbuzou - 3 ex. 2006, k.ú. Jindřichova Hora - 8 ex. 2004, 2 ex. 2006, k.ú. Nemanice - 4 ex. 2005; zimování Černá Řeka - do 10 ex. (NDOP) k.ú. Klenčí p. Čerchovem - 1 ex. 2005, k.ú. Rybník nad Radbuzou - 1 ex. 2006, k.ú. Dolní Folmava - 2 ex. 2005; zimování Černá Řeka - do 10 ex., Zahájí - sklepy - do 10 ex., Pivoň - sklepy ex. (NDOP) k.ú. Pivoň - 3 ex. 2002, k.ú. Dolní Folmava - 2 ex (NDOP), vzácně 2012 (BARTONIČKA 2012b) k.ú. Pivoň - 1 ex (NDOP), NPR Čerchovské hvozdy - ojediněle místy hojně (BARTONIČKA 2012b) k.ú. Bystrice u Bele nad Radbuzou - 1 ex (NDOP) Příčiny ohrožení Opatření k ochraně 70

71 Druh ZCHD EVD ČS Stav populace Výskyt Pipistrellus pipistrellus netopýr hvízdavý Plecotus auritus netopýr ušatý Plecotus austriacus netopýr dlouhouchý Sciurus vulgaris veverka obecná Vespertilio murinus netopýr pestrý SO SO SO HD IV HD IV HD IV O NE běžný SO HD IV DD jeden záznam z letní sezóny, pravděpodobně hojnější; pravidelně zimuje dva záznamy z letní sezóny, velmi pravděpodobně hojnější; pravidelně zimuje žádný záznam z letní sezóny; jedno zjištěné zimoviště několik záznamů z letní sezóny, možná hojnější NPP Na Požárech - ojediněle (BARTONIČKA 2012a); zimování Pivoň - sklepy ex. (NDOP) NPP Na Požárech - 1 ex., NPR Čerchovské Hvozdy - ojediněle (BARTONIČKA 2012a a 2012b); zimování Černá Řeka - do 10 ex., Zahájí - sklepy - do 5 ex., Pivoň - do 5 ex., další jednotlivé sklepy 1-2 ex. (NDOP, SCHKO) Zahájí - sklepy - 2 ex. 2008, 1 ex (SCHKO) po celém území CHKO k.ú. Smolov - 2 ex. 2006, k.ú. Rybník nad Radbuzou - 1 ex. 2006, k.ú. Nemanice - 3 ex. 2005, k.ú. Bystřice u Bělé n. Radbuzou - 1 ex. 2005, k.ú. Pec - 1 ex (NDOP) Příčiny ohrožení Opatření k ochraně Tab. č. 7: Další významné druhy živočichů na území CHKO Český les Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Bezobratlí Abraeus granulum (brouci, mršníkovití) Acalypta carinata (ploštice, síťnatkovití) Aeshna juncea (vážky, šídlo sítinové) Ampedus praeustus (brouci, kovaříkovití) Ampulex fasciata (blanokřídlí, Ampulicidae) Aphodius foetidus (brouci, hnojníkovití) VU EN VU VU CR EN jeden záznam hojný na jedné lokalitě dvě známé lokality jedna známá lokalita jeden záznam jeden záznam PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana - několik záznamů 2007 a 2008 (KEJVAL 2008) PR Jezírka u Rozvadova - několik záznamů v letech 2007 a 2008 (NDOP), NPP Na požárech - 2 záznamy (HESOUN 2012) PR Diana - několik záznamů (KEJVAL 2008) PR Diana - 3 ex. (KEJVAL 2007) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - rašelinná jezírka dostatek solitérních, silně osluněných pahýlů mrtvých stromů vývoj larev závisí na specifickém substrátu (trus jelení zvěře) Opatření k ochraně ochrana biotopu v rámci režimu rezervace/pa mátky podpora strukturní diverzity lesních porostů a ponechání mrtvého dřeva - 71

72 Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Aplotarsus incanus (brouci, kovaříkovití) Aradus betulinus (ploštice, podkornicovití) Argogorytes mystaceus (blanokřídlí,vosilka mámená) Argynnis adippe (motýli, perleťovec prostřední) Balea perversa (měkkýši, hrotice obrácená) Benibotarus taygetanus (brouci, dlouhoústcovití) Boloria aquilonaris perleťovec severní Brachygluta xanthoptera (brouci, drabčíkovití) Bryoporus rufus (Bryophacis rufus) (brouci, drabčíkovití) Bulgarica cana (měkkýši, vřetenatka šedivá) Cicones variegatus (Synchita variegata) (brouci, Zopheridae) Cis dentatus (brouci, hubokazovití) Cis lineatocribratus (brouci, hubokazovití) Clausilia bidentata (měkkýši, závornatka černavá) Clausilia cruciata (měkkýši, závornatka křížatá) VU VU EN VU VU VU EN VU VU EN EN VU VU EN VU jeden záznam jedna známá lokalita jedna známá lokalita jeden záznam jeden záznam jeden záznam stabilní výskyt malé populace na jedné lokalitě jeden záznam jedna známá lokalita jedna lokalita jeden záznam jedna známá lokalita jeden záznam jedna lokalita šest lokalit PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana - několik záznamů 2007 a 2008 (KEJVAL 2008) PR Diana - 2 záznamy (KEJVAL 2007) PP Milov - několik ex. (BERKOVEC 2006) PR Starý Hirštejn - 1 ex. (HLAVÁČ 2002) PR Diana (KEJVAL 2008) opakovaný výskyt v NPP Na požárech (ZIMMERMANN ú.s., HESOUN 2012, SCHKO - ú.s.) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) NPR Čerchovské hvozdy - 2 záznam (BENEDIKT 2004) Waldorf 2 záznamy (HORÁČKOVÁ, DVORÁK 2008), PR Diana (KEJVAL 2008) NPR Čerchovské hvozdy - 2 záznamy (BENEDIKT 2004) PR Diana (KEJVAL 2008) PR Broumovská bučina 1ex. (HLAVÁČ a kol. 2002), 15 ex. NDOP (HORSÁK a kol. 2006) PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003), Waldorf a PR Dlouhý vrch (HORÁČKOVÁ, DVORÁK 2008), k.ú.mostek u Rybníku 2003 (NDOP), k.ú. Závist u Rybníku 2 záznamy NDOP (ŠTAMBERGOVÁ a kol. 2006, HORÁČKOVÁ, DVORÁK 2008) Příčiny ohrožení závisí na hostitelské rostlině (různé druhy violek), preferuje raná sukcesní stádia (lesostepi či pastviny) závisí na hostitelské rostlině (klikva bahenní) - závisí na výskytu hostitelských druhů (blíže neurčené druhy hub) závisí na výskytu hostitelských druhů (blíže neurčené druhy hub) Opatření k ochraně extenzivní pastva či seč s narušením drnu ochrana biotopu v rámci režimu NPP ochrana biotopu (list. podhorské lesy)

73 Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Cordulegaster boltonii (vážky, páskovec kroužkovaný Coryphium angusticolle (brouci, drabčíkovití) Crenitis punctatostriata (brouci, vodomilovití) Crossocerus cetratus (blanokřídlí, kutilkovití) Crossocerus congener (blanokřídlí, kutilkovití) Cyaniris semiargus (motýli, modrásek lesní) Endomychus coccineus (brouci, pýchavkovník červcový) Euconulus praticola (měkkýši, kuželík tmavý) Eusphalerum longipenne (brouci, květožilovití) Gomphus vulgatissimus (vážky, klínatka obecná) Gonioctena intermedia (brouci, mandelinkovití) Haplodrassus moderatus (pavouci, skálovka močálová) Helix pomatia (měkkýši, hlemýžď zahradní) Hydroporus longicornis (brouci, potápníkovití) HD V VU VU VU VU EN VU VU VU VU VU CR VU VU pravděpodobně běžný druh na celém území CHKO ve vhodných biotopech jedna známá lokalita hojný na jedné lokalitě jedna známá lokalita jedna známá lokalita tři známé lokality jeden záznam pět lokalit jeden záznam jedna známá lokalita jeden záznam jedna známá lokalita běžný ojedinělý na jedné lokalitě Hraniční potok -1 ex. 2006, Huťský rybník - 1 ex. 2008, 3 ex. 2012, Kateřinský potok - 1 ex. 2008, rybník na Václavském p. - 2 ex. 2008, PP Na Kolmu - 3 ex. 2008, Chladná Bystřice - 4 ex. 2011, Celní potok - 3 ex. 2012, Huťský potok - 1 ex. 2012, Nemanický potok ex (NDOP) PR Diana - 2 záznamy (KEJVAL 2008) NPP Na požárech - 1 záznam (HESOUN 2012) PR Diana - několik záznamů v letech 2007 a 2008 (KEJVAL 2008) PR Diana - několik záznamů v letech 2007 a 2008 (KEJVAL 2008) k.ú. Jedlina - 1 záznam, k.ú. Česká Ves u Lesné - 1 záznam, k.ú. Halže - 1 záznam (PROKOPOVÁ 2011) PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003, NDOP 2003), k.ú. Pleš 2003 (NDOP), NPP Na Požárech (DVOŘÁKOVÁ 2013), k.ú.broumov u Zadního Chodova (HLAVÁČ a kol. 2002) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) Kateřinský potok - 1 ex. 2008, několik larev 2012 (NDOP) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) NPP Na požárech - 1 ex (NDOP), 1 ex. (ŘEZÁČ a kol. 2013) roztroušeně po celé CHKO NPP Na požárech - 1 záznam (HESOUN 2012) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - drobné, lesní, čisté vodní toky ztráta vhodného biotopu - odvodňování nebo zarůstání okrajových nelesních biotopů - ztráta vhodného biotopu - čisté, meandrující, přírodě blízké vodní toky závisí na hostitelské rostlině (jeřáb ptačí) Opatření k ochraně ochrana biotopu, příp. revitalizace toků vyřezávání náletů na okrajích lesních porostů, zavedení pravidelného ručního kosení ochrana biotopu (mokřadní stanoviště) ochrana biotopu podpora druhové diverzity lesních porostů 73

74 Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Hypnoidus riparius (brouci, kovaříkovití) Chrysis angustula (blanokřídlí, zlatěnkovití) Chrysis iris (blanokřídlí, zlatěnkovití) Chrysis longula (blanokřídlí, zlatěnkovití) Chrysolina purpurascens (brouci, mandelinkovití) Ipidia binotata (brouci, lesknáčkovití) Ischnomera sanguinicollis (brouci, stehenáčovití) Kramerea schuetzei (Sarcophaga schuetzei) (dvoukřídlí, masařkovití) Lestes dryas (vážky, šídlatka tmavá) Leucorrhinia dubia (vážky, vážka čárkovaná) Leucorrhinia rubicunda (vážky, vážka temnoskvrnná) Longitarsus holsaticus (brouci, mandelinkovití) EN EN RE EN EN VU VU CR VU VU EN EN jeden záznam dvě známé lokality jedna známá lokalita dvě známé lokality jedna známá lokalita jeden záznam jeden záznam jeden záznam tři známé lokality čtyři známé lokality, místy hojnější dvě známé lokality jeden záznam PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana - 1 záznam (KEJVAL 2008), PR Starý Hirštejn - 1 záznam (TYRNER 2010) PR Diana - několik záznamů v letech 2007 a 2008 (KEJVAL 2008, TYRNER 2010) okolí Rozvadova a Diany - několik záznamů v letech 2005 a 2007 (TYRNER 2010) PR Diana - několik záznamů (KEJVAL 2008) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana 2 ex. (KEJVAL 2008) k.ú. Lesná u Tachova ex. 2007, PP Na Kolmu ex. 2008, k.ú. Velký Horšín - několik ex. (NDOP) PR Jezírka u Rozvadova - 2 ex. 2007, ex. 2008, k.ú. Rozvadov - revit. nádrž - 2 ex. 2008, PP Kolowratův rybník - 2 ex. 2008, PP Na Kolmu - 10 ex (NDOP) PR Jezírka u Rozvadova - 1 ex (NDOP), NPP Na požárech - několik kopulujících ex. (HESOUN 2012) PR Diana (KEJVAL 2008) Příčiny ohrožení závisí na výskytu hostitelských druhů (vosy a kutilky hnízdící ve dřevě) závisí na výskytu hostitelských druhů (jízlivky rodu Symmorphus) závisí na výskytu hostitelských druhů (jízlivky rodu Symmorphus a Odynerus) ztráta vhodného biotopu - trouchnivějící dřevo ve starých listnatých, přírodě blízkých lesích závisí na výskytu hostitelských druhů (housenky motýlů) ztráta vhodného biotopu - mokřady, extenzivní rybníky s bohatou vodní a litorální vegetací ztráta vhodného biotopu - kyselá rašelinná jezírka s porosty rašeliníků ztráta vhodného biotopu - rašelinné vody s bohatou litorální vegetací Opatření k ochraně ochrana biotopu v rámci režimu PR - ochrana biotopu zejména v rámci režimu PP ochrana biotopu v rámci režimu rezervace/pa mátky ochrana biotopu v rámci režimu rezervace/pa mátky 74

75 Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Lycaena alciphron (motýli, ohniváček modrolesklý) Melitaea diamina hnědásek rozrazilový Minota obesa (brouci, dřepčíkovití) Mniophila muscorum (brouci, dřepčíkovití) Mycetoporus maerkeli (brouci, drabčíkovití) Neuraphes rubicundus (brouci, drabčíkovití) Onychogomphus forcipatus (vážky, klínatka vidlitá) Orthetrum brunneum (vážky, vážka hnědoskvrnná) Oryphantes angulatus (pavouci, plachetnatka rašeliništní) Passaloecus borealis (blanokřídlí, kutilkovití) Passaloecus eremita (blanokřídlí, kutilkovití) Perpolita petronella (měkkýši, blyštivka skleněná) Pisidium amnicum (měkkýši, hrachovka říční) Pisidium hibernicum (měkkýši, hrachovka severní) VU EN EN EN VU VU EN EN VU VU EN EN EN VU tři známé lokality nepočetné populace ve vhodných biotopech jedna známá lokalita jeden záznam jeden záznam jeden záznam jedna lokalita tři známé lokality dvě známé lokality jedna známá lokalita jeden záznam čtyři lokality jedna lokalita dvě lokality k.ú. Jedlina - 1 záznam, k.ú. Obora u Tachova - 1 záznam, Lesná u Tachova - 1 záznam (PROKOPOVÁ 2011) NPP Na požárech - pravidelně více ex. (ZIMMERMANN 2005, HESOUN 2012), k.ú. Žďár u Tachova, Lesná u Tachova, Jedlina, Branka u Tachova místy 1-10 ex. (PROKOPOVÁ 2007 a 2011, NDOP) PR Diana - několik záznamů (KEJVAL 2008) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) k.ú. Česká ves u Lesné 2007 (NDOP) PP Na Kolmu - 6 ex (NDOP), NPP Na požárech - několik ex. (HESOUN 2012), Nemanický potok - 5 ex (NDOP) PR Pavlova Huť - 2 ex., NPP Na požárech - 12 ex a 5 ex (FENCLOVÁ 2001 a 2004) PR Diana - 2 záznamy (KEJVAL 2008) PR Diana (KEJVAL 2008) k.ú. Broumov (HLAVÁČ a kol. 2002), PR Broumovská bučina 23ex (NDOP), NPP Na Požárech 3ex. (DVOŘÁKOVÁ 2013), PR Bučina u Žďáru 2008, (NDOP) PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003), PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003), k.ú. Skláře u Mnichova 1ex (NDOP) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - květnaté pastviny a louky závisí na hostitelské rostlině (kozlíky), odvodňování nebo zarůstání vhodných biotopů ztráta vhodného biotopu - zachovalejší lesní porosty vázaná na čisté podhorské toky s kamenopísči tým dnem Opatření k ochraně obnova ručního kosení na zarůstajících plochách ochrana biotopu v rámci režimu NPP a podpora zachování vhodných stanovišť (odstraňování náletů, ruční kosení, revitalizace odvodněných ploch) ochrana biotopu v rámci režimu PR ochrana biotopu, příp. revitalizace 75

76 Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Platyla polita (měkkýši, jehlovka hladká) Prionocyphon serricornis (brouci, mokřadníkovití) Quedius truncicola (brouci,drabčíkovití) Rabocerus foveolatus (brouci, Salpingidae) Rosellea aratrix (Sarcophaga aratrix) (dvoukřídlí, masařkovití) Rugilus mixtus (brouci, drabčíkovití) Ruthenica filograna (měkkýši, žebernatěnka drobná) Sclerophaedon carniolicus (brouci, mandelinkovití) Semilimax kotulae (měkkýši, slimáčník horský) Stenus montivagus (brouci, drabčíkovití) Stenus nitidiusculus (brouci, drabčíkovití) Somatochlora arctica (vážky, lesklice severní) Triphyllus bicolor (brouci, Mycetophagidae) Vertigo alpestris (měkkýši,vrkoč horský) VU VU CR VU CR EN VU EN VU VU VU EN VU VU jedna lokalita jeden záznam jeden záznam dvě známé lokality jeden záznam jedna známá lokalita jedna známá lokalita jeden záznam devět lokalit jedna známá lokalita jedna známá lokalita dvě lokality jedna lokalita čtyři lokality PR Broumovská bučina 17 ex.(hlaváč a kol. 2002) PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana (KEJVAL 2008) NPR Čerchovské hvozdy - 1 záznam (BENEDIKT 2004), PR Diana - 1 záznam (KEJVAL 2008) PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana - dva záznamy v letech 2004 a 2008 (KEJVAL 2008) Waldorf (HORÁČKOVÁ, DVORÁK 2008) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) k.ú. Dolní Folmava 2 ex (NDOP), NPP Čerchovské hvozdy 1 záznam 2002 (NDOP), k.ú. Pavlův Studenec (HLAVÁČ 2002), PR Ostrůvek NDOP (HLAVÁČ 2002, ŠTAMBERGOVÁ a kol. 2006), PR Broumovská bučina (HLAVÁČ a kol. 2002) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) PR Jezírka u Rozvadova 20ex (NDOP), PR Farské bažiny 2007 (NDOP) PR Diana (KEJVAL 2008) PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003), k.ú. Pleš - 1 ex (NDOP), PR Pleš (HLAVÁČ a kol. 2003), PR Starý Hirštejn - 4 ex. (HLAVÁČ a kol. 2002) Příčiny ohrožení ztráta vhodného biotopu - staré listnaté stromy (dendrotelmy pro vývoj larev) ztráta vhodného biotopu - staré stromy s dutinami ztráta vhodného biotopu - zachovalé přirozené bukové porosty Opatření k ochraně ochrana biotopu v rámci režimu PR ochrana biotopu v rámci režimu PR ochrana biotopu v rámci režimu PR ochrana biotopu (minerálně bohaté list. lesy) ochrana biotopu v rámci PR ochrana biotopu (suťové lesy) zejm.v rámci ZCHÚ 76

77 Druh EVD ČS Stav populace Výskyt Vertigo antivertigo (měkkýši, vrkoč mnohozubý) Vitrea subrimata (měkkýši, skelnička zjizvená) Xylophilus testaceus (brouci, dřevomilovití) Zygaena trifolii (motýli, vřetenuška mokřadní) Obratlovci Dendrocopos minor strakapoud malý Dryocopus martius datel černý Martes martes kuna lesní Picus canus žluna šedá Rana temporaria skokan hnědý VU VU CR CR VU dvě lokality devět lokalit jedna lokalita jedna lokalita ojedinělé záznamy, pravděpodobně hojnější PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003), NPP Na Požárech 3ex. (DVOŘÁKOVÁ 2013), PR Diana (HLAVÁČ a kol. 2003), PR Pleš 5ex. (HLAVÁČ a kol. 2003), PR Nad Hutí 5ex (NDOP), PR Starý Hirštejn - 1 ex. 2002) (NDOP), k.ú. Dolní Folmava 2 ex (NDOP), PR Bystřice 17ex. (HLAVÁČ 2002), PR Ostrůvek 4 ex. (HLAVÁČ 2002), PR Broumovská bučina 26 ex.(hlaváč 2002), k.ú. Broumov u Zadního Chodova (HLAVÁČ 2002), NPR Čerchovské hvozdy (BENEDIKT 2004) k.ú. Švarcava 1ex. (PROKOPOVÁ 2009) k.ú. Přimda - 1 ex. 2010, k.ú. Velký Horšín - 1 ex (NDOP), k.ú. Rozvadov - 1 ex. (NDOP) Příčiny ohrožení BD I běžný, hnízdí po celém území CHKO HD V běžný po celém území CHKO BD I VU běžný, hnízdí po celém území CHKO HD V NT běžný po celém území CHKO Opatření k ochraně ochrana biotopu (mokřadních stanovišť) v rámci ZCHÚ ochrana biotopu (list. lesy, sutě) zejm. v rámci ZCHÚ ochrana biotopu (vlhké a rašelinné louky) 3.9. Invazní a expanzivní druhy Situace z pohledu zastoupení invazních druhů na území CHKO se jeví, zvláště v porovnání s jinými oblastmi, jako relativně příznivá. Drtivá většina zaznamenaných druhů je zastoupena pouze na několika málo lokalitách, které mají zpravidla původ v kultuře dávno zmizelých osad. Svou roli zde sehrál i fakt, že značná část území byla donedávna součástí rozsáhlého veřejnosti nepřístupného hraničního pásma, v němž byly veškeré lidské aktivity velmi výrazně utlumeny. Trajektorie vývoje vegetace na opuštěných sídelních enklávách pak byla diametrálně odlišná od trendů probíhajících ve vnitrozemí. GUTH a kol. (1995) dokonce charakterizují tento proces jako desynantropizaci. Jejími nejvýraznějšími projevy je rozpad ruderálních společenstev a celkový příklon k přirozenějším typům vegetace. S oživením oblasti po roce 1989 se situace opět zásadním způsobem mění. Podél obnovené a hojně využívané silniční sítě do území rychle pronikají nové druhy adventiv, které počínají ve zvýšené míře infiltrovat přirozená společenstva Rostliny Invazní druhy rostlin Jako invazní rostliny jsou souborně označovány geograficky nepůvodní druhy, které k nám byly v minulosti zavlečeny a po období adaptace se nekontrolovaně šíří krajinou. Mnohdy 77

78 vytvářejí rozsáhlé monotónní porosty, čímž vyvolávají degradaci přirozených společenstev. Podobně jako v jiných územích, lze i v Českém lese diferencovat invazní rostliny do několika kategorií podle povahy a intenzity invaze: Taxony v současnosti s vysokou intenzitou i rychlostí šíření: Conyza canadensis, Elodea canadensis, Epilobium ciliatum, Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Impatiens parviflora, Lupinus polyphyllus, Puccinellia distans, Reynoutria sp., Rudbeckia laciniata, Solidago canadensis. Taxony, u nichž invaze již proběhla a jsou stabilně začleněny do místní flóry. Početnost a velikost jejich lokalit se v čase výrazně nemění, ale přesto mohou představovat reálnou hrozbu pro přilehlá společenstva. Sem jsou také řazeny některé druhy v počátečním stadiu invaze (dosud v Českém lese vesměs vzácné), u nichž je na základě empirie z jiných území pravděpodobný předpoklad šíření v budoucnosti: Armoracia rusticana, Aster novi-belgii, Cytisus scoparius, Descurainia sophia, Digitalis purpurea, Galinsoga ciliata, Helianthus tuberosus, Juncus tenuis, Oxalis fontana, Persicaria polystachya, Solidago gigantea, Spiraea douglasii, Symphoricarpos albus, Syringa vulgaris, Telekia speciosa. Nepříliš časté taxony, jejichž šíření se zastavilo nebo lokalit dokonce ubývá: Acorus calamus, Artemisia absinthium, Geranium pyrenaicum, Hesperis matronalis, Imperatoria ostruthium, Mimulus guttatus, Myrrhis odorata, Prunus serotina, Pyrethrum parthenium, Saponaria officinalis. V rámci PPK byly podnikány praktické kroky k likvidaci některých invazních druhů Impatiens glandulifera, Lupinus polyphyllus, Spiraea douglasii, Reynoutria sp., Rudbeckia laciniata a Heracleum mantegazzianum. Likvidace invazních druhů pokračuje i nadále. Pro trvale udržitelné a únosné stavy populací těchto rostlin až jejich úplnou likvidaci je nutná spolupráce všech zainteresovaných subjektů v území počínaje příslušným krajským úřadem a obcemi a konče samotnými vlastníky a správci pozemků. Pro omezení výskytu bolševníku velkolepého v CHKO byla vytvořena projektová dokumentace k záměru Likvidace bolševníku velkolepého v Českém lese financovaného z POPFK. V letech proběhlo podrobné mapování bolševníku v Českém lese, avšak k realizování likvidace již nedošlo z důvodu pozastavení čerpání finančních prostředků. V roce 2014 odstoupila od projektu a začalo se s opětovnou likvidací bolševníku v rámci PPK. Expanzivní druhy Vážným rizikem pro přirozené ekosystémy se ovšem mohou stát i zástupci domácí květeny, neboť nastalé změny v krajině (např. eutrofizace prostředí) podnítily jejich expanzivní šíření: Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigejos, Calamagrostis villosa, Chaerophyllum aureum, Phalaris arundinacea, Phragmites australis, Urtica dioica. Přehled nejvýznamnějších zástupců invazivních a expanzivních rostlin na území CHKO Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) Původ: Západní Kavkaz. Ekologické charakteristiky: Druh s neobyčejně širokou ekologickou amplitudou, optimální podmínky však nalézá na živinami bohatých, čerstvě vlhkých až vlhkých humózních půdách. V Českém lese s oblibou na místech zaniklých vsí a samot, v okolí zpustlých militárních objektů, rumištích, lučních ladech a v příkopech cest. Invazní charakteristiky: Dvouleté až vytrvalé, často monokarpické rostliny, rozšiřující se semeny, která si podržují klíčivost delší dobu (experimentálně i více než 10 let). Reprodukční kapacita druhu je enormní. V literatuře je uváděno, že průměrná rostlina je schopna vytvořit plodů. Rozšíření v CHKO: Významný invazní neofyt, vyskytující se roztroušeně v celé severní části CHKO (okolí býv. roty pohraniční stráže na Brance silná populace, býv. Pavlův 78

79 Studenec, Milíře aj.), zatímco v jižní polovině je dosud známo pouze několik nerozměrných ohnisek (Bezděkovský potok pod Málkovem, Nová Ves, býv. Pleš a v blízkosti Radbuzy u Bělé nad Radbuzou při hranici CHKO). Způsoby omezování: Stávající izolovaná ohniska jsou dobře zvládnutelná v praxi osvědčenými postupy, spočívajícími v kombinaci mechanické a chemické likvidace, nicméně v konkrétních podmínkách CHKO je třeba vzít v potaz, že území se nachází na jižním okraji oblasti s vůbec nejvyšší koncentrací lokalit v ČR (Mariánskolázeňsko), a proto bude třeba počítat s pokračujícím přísunem diaspor při běžné hospodářské činnosti. Zvláštní pozornost je pak třeba věnovat komunikační síti, neboť druh se rovněž profiluje jako viatický migrant. Negativní vliv na stanoviště: Mimořádně agresivní invazní druh, který je schopen tvorbou rozsáhlých monodominantních porostů zcela rozvrátit původní přirozenou vegetaci. Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) Původ: Druh domácí květeny. Ekologické charakteristiky: Břehy potoků, mokřadní lada, údolní luhy a mokřadní olšiny. Na vlhkých, nezřídka přeplavovaných, živných, humózních půdách. Invazní charakteristiky: Druh úspěšně pronikající do vlhkých luk, které za příhodných podmínek obsazuje pomocí rychle se rozrůstajících kolonií. Rozšíření v CHKO: Obecně rozšířený druh, vystupující jako edifikátor některých hygrofilních společenstev. Způsoby omezování: Regulativní management (pravidelná seč s odstraňováním biomasy) má význam pouze v případech, kdy degradace lučních porostů nepokročila do vyšších stadií a na dané lokalitě se stále udržuje obsáhlejší fond květnatých druhů. Negativní vliv na stanoviště: Unifikace vegetačního krytu na postižených lokalitách. Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) Původ: Horské masivy jižní a východní Evropy (od Karpat po Apeniny, Anatólii a Kavkaz) Ekologické charakteristiky: Na čerstvě vlhkých až vlhkých, živinami bohatých půdách, zejména podél vodních toků a komunikací. Invazní charakteristiky: Vytrvalé, statné byliny, intenzivně se šířící semeny. Rozšíření v CHKO: Čtyři vysloveně drobné, pomístní výskyty (Háje, Jedlina, Zadní Záhájí, Česká Kubice) Způsoby omezování: Známé lokality lze bez větších problémů likvidovat mechanicky (vyrytím oddenků). Negativní vliv na stanoviště: Potlačování původních druhů, resp. snižování druhové pestrosti invazí zasažených společenstev. Křídlatky (Reynoutria sp.) křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) Původ: JV a V Asie, křídlatka česká kříženec křídlatky sachalinské a japonské Ekologické charakteristiky: Nejlépe prospívá na disturbovaných stanovištích s vlhkými a hlubšími půdami. Z Českého lesa jsou známy výskyty na náspech komunikací (v intravilánech obcí i mimo ně) a zamokřených místech v okolí drobných vodních nádrží. Invazní charakteristiky: Pro šíření na větší vzdálenosti má veliký význam transport odlomených segmentů vodou, popř. technikou při údržbě komunikací. Agresivita vůči okolí je všeobecně nižší u křídlatky sachalinské, druh zůstává údajně více věren svému původnímu stanovišti. Intenzivní vegetativní rozmnožování pomocí úlomků oddenků a lodyh. Rozšíření v CHKO: Několik drobných, vzájemně značně vzdálených výskytů jak v severní (u PP Na Kolmu, soustava lesních rybníčků pod hřbitovem v Lesné, býv. Pavlův Studenec, Oborská hájenka), tak i jižní části CHKO (Nová Ves, Smolov, Bělá nad Radbuzou, Čerchov podél Horizontály i na samotném vrcholu hory). 79

80 Způsoby omezování: Jako nejperspektivnější se jeví kombinace mechanického způsobu regulace (pokosení, zrytí plochy) spolu s užitím některého z herbicidů, např. na bázi glyfosátu. Má-li být postup skutečně efektivní, pak je nutné celou proceduru ještě v téže sezóně zopakovat a na jaře příštího roku provést kontrolní ošetření herbicidem. Variantním řešením je dvojí postřik herbicidem (květen, srpen). Tyto zásahy je však nutné opakovat 3 5 let za sebou. Negativní vliv na stanoviště: Díky neobyčejné konkurenční schopnosti jsou na invadovaných plochách zcela a nevratně likvidována původní společenstva. Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) Původ: Jižní část západní Sibiře, západní Mongolsko a západní Himálaj. Ekologické charakteristiky: Lesy kulturní i přirozené skladby, lesní pláště, břehy vodotečí, lemy komunikací, zejména na čerstvě vlhkých, živinami bohatších půdách stinných, event. polostinných poloh. Invazní charakteristiky: Za rychlým šířením druhu v Českém lese v posledních letech stojí nebývalý rozvoj dopravy (dálkový přenos diaspor) a dopravní infrastruktury vůbec, na obsazených lokalitách se velmi účinně uplatňuje autochorie a myrmekochorie. Rozšíření v CHKO: Autoři první Květeny Českého lesa (SOFRON et PYŠEK 1989) vysloveně poznamenávají, že druh dosáhl hranic fytochorionu, aniž by do něj prozatím vstoupil. S odstupem dalších 25 let se situace dramaticky změnila, takže v současné době jej lze nalézt v silničních lemech po celém území. Kromě antropogenních stanovišť však druh proniká i do přirozených lesních společenstev. Pozorována byla invaze směřující do květnaté bučiny (Diana), acidofilní bučiny (PR Bučina u Žďáru) i olšového luhu (Broumov, Bystřice). Způsoby omezování: Metodika nebyla dosud vypracována. Případná regulativní opatření mohou mít opodstatnění jen v počátečních stadiích invaze, případně na ochranářsky cenných biotopech. Negativní vliv na stanoviště: Při pospolitém výskytu degradace bylinného patra mezofilních a hygrofilních lesů na značných rozlohách. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) Původ: Temperátní region západního Himálaje. Ekologické charakteristiky: Obvykle souvisle v rozsáhlých porostech na pobřeží potoků a řek, vyžaduje vlhká a živinami bohatá stanoviště. Invazní charakteristiky: Jednoletý druh, rozmnožující se semeny, a to autochoricky či pomocí bythisohydrochorie. Rozšíření v CHKO: Druh proniká do území podél toků pramenících na bavorské straně Českého lesa, kde byl s oblibou pěstován a místy zplaněl. Počátek invaze lze vcelku spolehlivě datovat k počátku 21. století (Černice pod býv. Švarcavou v roce 2002 několik desítek rostlin, Hamerský potok pod Broumovem v roce 2001 několik rostlin na náplavech potoka poblíž státní hranice, Farský potok 1 rostlina na břehu potoka v úseku mezi státní hranicí a Železenským rybníkem). Několik exemplářů bylo nalezeno poblíž státní hranice u býv. osady České Nové Domky a u Studeneckého potoka také poblíž státní hranice. Dalšími známými lokalitami je okolí Černého potoka u Pece, lesní prameniště pod Dianou a býv. kostel sv. Apoleny u Málkova. Způsoby omezování: Vzhledem k počátečnímu stavu invaze je situace dobře zvládnutelná cestou mechanické likvidace rostlin (vytrhávání, sečení), testovanou úspěšně v NP Podyjí. V podmínkách Českého lesa by však byla velmi žádoucí koordinace eliminace výskytu s bavorskými orgány státní správy, aby se zamezilo pokračujícímu přísunu diaspor. Negativní vliv na stanoviště: V případech pospolitého výskytu vytvářejí rostliny svým listovím souvislý silně stínící pokryv, čímž eliminují většinu okolních druhů letního aspektu lužních lesů. 80

81 Pámelník bílý (Symphoricarpos albus) Původ: Západní část Severní Ameriky. Ekologické charakteristiky: Nenáročná dřevina běžně pěstována v parcích a sadech, vysazována podél komunikací, často i v lesích. Zplaňuje v údolích řek a potoků, na křovinatých stráních a v okolí sídel. Invazní charakteristiky: Schopnost se adaptovat na široké spektrum podmínek prostředí a intenzivní vegetativní růst. Rozšíření v CHKO: Výskyt převážně v jižní části CHKO podél silnic, v okolí vesnic (např. Bystřice u Bělé n. Radbuzou, Rybník, Sezemín) a nejčastěji v místech zaniklých vesnic (např. Václav, Hraničná, Horní Huť, Dianin dvůr, Mýtnice, Liščí domky, Velký a Malý Horšín). V severní části CHKO znám výskyt pouze v místech zaniklé osady Hraničky a Háje Způsoby omezování: Nejlépe v zimě vyřezat nadzemní části a zjara na mladé vyrůstající výhonky aplikovat ekologicky šetrný herbicid, případně vykopat obrůstající kořeny. Negativní vliv na stanoviště: Díky rychlému vegetativnímu rozrůstání vytváří rozsáhlé kolonie, které v místě výskytu potlačují původní vegetaci. Rdesno mnohoklasé (Persicaria polystachya) Původ: Himálaj. Ekologické charakteristiky: Na březích potoků a říček, event. na vlhkých ruderálních stanovištích. Těžiště výskytu v ČR se nachází na horách a v podhůří. Invazní charakteristiky: Vegetativní množení prostřednictvím oddenků. Rozšíření v CHKO: Několik izolovaných výskytů, situovaných zpravidla do okolí zaniklých lidských sídel: Bystřice (u býv. školy), Klenčí p. Čechovem (okraj intravilánu obce, při silnici na Díly), Hraničky. Způsoby omezování: Praktických zkušeností s likvidací druhu je minimum, metodicky lze ovšem doporučit postupy používané při potírání blízce příbuzných křídlatek (mechanická a následně chemická regulace). Negativní vliv na stanoviště: Podobně jako zástupci rodu Reynoutria vytváří souvislé husté porosty, které v místě výskytu potlačují původní vegetaci. Slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus) Původ: Střední a východní část USA (na jih po Texas a Floridu) a jižní Kanada. Ekologické charakteristiky: Osluněná stanoviště na čerstvých, živinami bohatších hlubších půdách, s oblibou v aluviích velkých řek. Invazní charakteristiky: Vegetativní množení prostřednictvím oddenků a hlíz. Rozšíření v CHKO: Poměrně rozsáhlý porost v nitrofilním lučním ladu při východní okraji Milířů u Kateřiny, v nivě Černice pod býv. Švarcavou a na mysliveckém políčku pod Pecí představují jediné známé lokality na území CHKO. Způsoby omezování: Likvidace jediného, byť i rozměrnějšího ohniska nepředstavuje technický problém. Nejvhodnější alternativou je užití ekologicky šetrných herbicidů. Negativní vliv na stanoviště: Pronikavé snížení druhové pestrosti přirozených společenstev na invazí zasažených místech. Vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) Původ: Západní část USA. Ekologické charakteristiky: Heliofilní druh, rostoucí na lesních lukách, pasekách, porostních okrajích a podél cest, zejména na silikátových podkladech. V ČR je největší množství lokalit soustředěno v podhorských oblastech. Invazní charakteristiky: Svým profilem výrazně destruktivní druh, v příhodných podmínkách (mechanicky narušovaná stanoviště, řídká drnová pokrývka) velice rychle se šířící semeny. 81

82 Rozšíření v CHKO: v Českém lese velice hojný, takřka zdomácnělý druh, s mnoha desítkami lokalit (např. Broumov, Branka, Jedlina, Lesná, Ostrůvek, býv. Skláře, Stará Knížecí Huť, Bystřice u Bělé n. Radbuzou, Rybník, Železná). Způsoby omezování: Opakovaná aplikace herbicidů. Obzvláště likvidace plošnějších výskytů je vzhledem k navrženým sanačním opatřením poměrně nákladnou záležitostí. Negativní vliv na stanoviště: Obohacování stanoviště dusíkem, na druhové úrovni ve finální fázi invaze totální rozvrat původních (zpravidla lučních) cenóz. Tavolník Douglasův (Spiraea douglasii) Původ: Severní Amerika. Ekologické charakteristiky: Podmáčená stanoviště mokřiny, bažiny. Invazní charakteristiky: Výběžkatý keř se sklonem k intenzivnímu rozrůstání. Rozšíření v CHKO: Jediná lokalita v NPP Na Požárech. Jedná se o pozůstatek zaniklé vsi. Způsoby omezování: Mechanická a chemická likvidace. Negativní vliv na stanoviště: Husté porosty, které v místě výskytu potlačují původní vegetaci. Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) Původ: Východní a střední část USA, severovýchodní Kanada. Ekologické charakteristiky: S oblibou v aluviích vodních toků, nitrofilních lemech komunikací či zruderalizovaných místech na okrajích vesnických sídel. Invazní charakteristiky: Trvalka, rostliny kolonizují nová stanoviště především díky intenzivnímu vegetativnímu odnožování, generativní rozmnožování má podružný význam (přenos diaspor do vzdálenějších míst). Rozšíření v CHKO: Rozsáhlé porosty podél řeky Radbuzy pod Smolovem až k Bělé n. Radbuzou. Další výskyty ve volné přírodě Českého lesa nejsou známy. Způsoby omezování: Aplikace ekologicky šetrných herbicidů (dva postřiky: první v době květu, druhý cca o 4 týdny později). Negativní vliv na stanoviště: Výrazná monotonizace vegetačního krytu v místech soustředěného výskytu druhu. Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) Původ: Druh domácí květeny s širokým areálem rozloženým převážně v temperátním pásmu Eurasie. Ekologické charakteristiky: Ekologicky mimořádně plastický druh, tvořící souvislé monotypické porosty na lesních okrajích, pasekách, okrajích cest a lučních ladech. Mnohdy ani trvalý management stanovišť (pastva, sečení) neskýtá záruku zastavení expanze. Invazní charakteristiky: Taxon s mimořádnou dynamikou výskytu, což souvisí s vysokou produkcí lehce přenosných diaspor a úporným klonálním růstem v místě výskytu. Rozšíření v CHKO: Obecně rozšířený druh, pronikající v poslední době i do chráněných částí přírody. Vážné riziko představuje zejména pro travinobylinné ekosystémy, které je schopen vážně poškodit. Způsoby omezování: v literatuře doporučované vícenásobné sečení je diskutabilní, neboť v zásadě nevede k fyzické likvidaci ohniska. Podstatně lepších výsledků lze docílit užitím chemických prostředků, byť i tyto je zapotřebí opakovat. Negativní vliv na stanoviště: Zcela zásadní dopad na biologickou rozmanitost a funkčnost invadovaného ekosystému. Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) Původ: Severní Amerika (od Aljašky na jih až po Floridu a Mexiko) Ekologické charakteristiky: Heliofyt, provázející poloruderální cenózy v okolí lidských sídel, přírodní i antropicky podmíněné liniové koridory. 82

83 Invazní charakteristiky: Vysoká produkce diaspor, umožňujících rychlou kolonizaci nových stanovišť (a to i na značnou vzdálenost), podpořená vegetativním rozrůstáním existujících kolonií. Rozšíření v CHKO: Doposud evidovány jednotlivé výskyty (Broumov, Lesná, Hraničky, Jedlina NPP Na požárech, Capartice, Folmava), pro něž je charakteristická koincidence s dřívějším osídlením (zaniklé vsi v někdejším hraničním pásmu). Potenciálně rizikové jsou zejména výskyty na liniových strukturách (vodoteče, komunikace, býv. hraniční zátarasy), které svou podstatou umožňují další nekontrolované šíření druhu po krajině. Způsoby omezování: Jako vysoce efektivní se jeví opakované užití herbicidů. Negativní vliv na stanoviště: Destrukce přirozených společenstev, vytěsňování původních druhů. Zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) Původ: Severní Amerika (převážná část USA s výjimkou pacifického pobřeží, jižní Kanada). Rozšíření v CHKO: Druh je v CHKO podstatně méně rozšířen než předchozí taxon, i když jeho invazní potenciál je s ním srovnatelný. V současné době je zlatobýl obrovský znám jen z Rybníku (farma na okraji obce) a z okolí Železné, odkud se šíří podél Farského potoka až k soutoku s Nivním potokem. Ostatní charakteristiky: Jsou víceméně shodné s předchozím druhem. U většiny zastoupených druhů jsou díky počáteční fázi invaze a izolovanému výskytu poměrně dobré vyhlídky na jejich úplnou likvidaci. V některých případech je ovšem zapotřebí počítat s pokračujícím přísunem diaspor z podhůří či zastavěných míst v intravilánech obcí. Specifickým případem tohoto jevu je Impatiens glandulifera, která do území proniká z ohnisek v sousedním Bavorsku a bez recipročních kroků tamních orgánů státní správy nelze invazi druhu účinně čelit. Mimo možnost kontroly se tak v podstatě ocitly pouze 2 druhy: Impatiens parviflora a Lupinus polyphyllus. Zde je zapotřebí zvolit jinou strategii a spíše se soustředit na eliminaci výskytu v ochranářsky cenných lokalitách Živočichové Jako invazní druhy lze označit nepůvodní druhy, jejichž introdukce a následné šíření ohrožuje přirozená společenstva a původní druhy živočichů v dané oblasti (MLÍKOVSKÝ a STÝBLO 2006). Těchto druhů je v současnosti na území CHKO evidováno 15, jmenný seznam viz níže. Jejich výčet nelze vzhledem k neúplné probádanosti území považovat za zcela vyčerpávající, ale je pravděpodobné, že druhy zásadního významu z hlediska ochrany přírody nebyly opominuty. Charakteristiky jednotlivých druhů jsou převzaty z publikace MLÍKOVSKÝ a STÝBLO (2006). Pro přehlednost jsou nebezpečné druhy, které významně škodí původním biotopům i druhům v CHKO označeny v názvu číslem 1 a potenciálně nebezpečné druhy, které v současné době na území CHKO nepředstavují aktuální riziko, ale mohly by se jím do budoucna stát označeny v názvu číslem 2. Obratlovci střevlička východní (Pseudorasbora parva) 2 - původní areál: východní Asie - výskyt v ČR: druh obývá takřka veškeré vodní biotopy, nejhojnější je v rybnících, tůních, slepých ramenech, případně v příbřežní zóně větších řek, v ČR je již vrchol její invaze překonán a probíhá proces stabilizace její populace - výskyt v CHKO: jediná známá lokalita na okraji území (Černý potok) - šíření: zavlečena s hospodářsky významnými druhy kaprovitých ryb, je schopna rozšířit se téměř do všech rybích biotopů - vliv na společenstva: je potravním konkurentem původních druhů ryb, ovlivňuje kvalitativně a kvantitativně zooplanton a zoobentos 83

84 - likvidace: pro zamezení jejího šíření je třeba pečlivě třídit násady hospodářských ryb, zvýšit obsádku dravých ryb v uzavřené nádrži, stojaté vody bez výskytu ohrožených druhů je možno vyletnit nebo vyzimovat karas stříbřitý (Carassius gibelio) 2 - původní areál: východní Asie - výskyt v ČR: druh obývá takřka veškeré vodní biotopy, nejhojnější je v rybnících, tůních, slepých ramenech, případně v příbřežní zóně větších řek s pomalejším tokem, v ČR již intenzita invaze slábne a probíhá proces stabilizace jeho populace - výskyt v CHKO: zjištěn ve dvou tůních (k. ú. Velký Horšín) - šíření: populace tvoří téměř výhradně samice, rozmnožující se gynogeneticky; druh byl zavlečen s hospodářsky významnými druhy kaprovitých ryb a je schopen obsadit téměř všechny typy vodních biotopů - vliv na společenstva: je silně konkurenční, je potravním i prostorovým kompetitorem původních druhů ryb; je možná hybridizace s jinými druhy ryb (karas obecný a kapr) - likvidace: vzhledem k invazním rizikům druhu je vhodné zabránit jeho dalšímu šíření a likvidovat ho na všech místech výskytu zvýšené vysazování dravých ryb, pečlivé třídění násady hospodářských ryb a selektivní odlov z volných vod pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) 2 - původní areál: úmoří Tichého oceánu u Kamčatky a od Aljašky po Mexiko - výskyt v ČR: je široce rozšířený na většině území ČR jako produkční ryba - výskyt v CHKO: ojedinělé nálezy (Chladná Bystřice, Radbuza) - šíření: většina populací je závislá na umělém vysazování, velká část vysazených jedinců je sice odlovena sportovními rybáři, přesto by bylo vhodné od vysazování ustupovat a pokoušet se spíše o podporu původního pstruha obecného - vliv na společenstva: je potravním konkurentem pro původního pstruha obecného, může negativně působit na populace malých původních druhů ryb a bezobratlých - likvidace: postupné vylovení z tekoucích pstruhových vod a chov ponechat jen v regulovatelných nádržích siven americký (Salvelinus fontinalis) 2 - původní areál: jihovýchod Kanady a severovýchod USA - výskyt v ČR: jeho chov má v ČR víc než stoletou tradici, je vysazován jednotlivými rybářskými spolky do vodních toků a nádrží na území celého státu, potřebuje chladné, čisté a okysličené toky - výskyt v CHKO: ojedinělé nálezy (Radbuza) - šíření: invazi druhu přirozeně brání predátoři (čáp černý, vydra říční aj.), pravděpodobně i nepůvodní biotop - vliv na společenstva: stejně jako pstruh duhový je siven dravec, který může ovlivňovat malé druhy ryb a dalších vodních živočichů, je potravním i prostorovým konkurentem pstruha obecného - likvidace: je žádoucí usilovat přednostně o podporu pstruha obecného; všechny vysazené jedince druhu opět odlovit amur bílý (Ctenopharyngodon idella) 2 - původní areál: východní Asie - výskyt v ČR: druh byl do ČR poprvé dovezen v roce 1961, dnes se běžně vysazuje do rybníků a vodních nádrží - výskyt v CHKO: Černý rybník - šíření: druh je u nás aklimatizován, jeho populace jsou ale plně závislé na umělém vysazování, přirozené rozmnožování nebylo zaznamenáno - vliv na společenstva: potravou jsou především vodní makrofyta a s našimi druhy si tak obvykle nekonkuruje, může do jisté míry ovlivnit úživnost rybníka a původní ichtyofaunu 84

85 prostřednictvím ichtyoeutrofizačním procesům, redukovat třecí substrát fytofilních ryb a podstatně zredukovat vodní makrofyta, proto se také používá jako biomeliorační ryba - likvidace: nevysazovat, v případě nadměrné obsádky slovit jelen sika (Cervus nippon) 1 - původní areál: východní a jihovýchodní Asie - výskyt v ČR: byl vysazen jako zpestření oborových chovů na konci 19. století, z obor sika unikl do volné krajiny, kde vytvořil stálé populace, nejrozsáhlejší výskyt v rámci ČR je v západních až jihozápadních Čechách - výskyt v CHKO: po celém území CHKO, stavy se v posledních letech progresivně zvyšují - šíření: nenáročný jelen, je přizpůsobivý různým podmínkám, upřednostňuje listnaté a smíšené lesy prostoupené loukami a pastvinami, ale běžně obývá i podhorské jehličnaté lesy - vliv na společenstva: je prokázáno spontánní křížení s jelenem evropským, kříženci jsou rovněž plodní; způsobuje značné škody v lesnictví okusem dřevin a loupáním kůry, zabraňuje také přirozenému zmlazování vzácnějších druhů dřevin (jedle, buk, borovice), které preferuje před hojněji rozšířeným smrkem - likvidace: ve volné přírodě zcela vyhubit velmi intenzivním mysliveckým odlovem a omezit jeho chov jen do obor muflon (Ovis musimon) 1 - původní areál: horské oblasti Malé Asie až Írán a Mongolsko - výskyt v ČR: chován v oborách a od 20. let 20. století i ve volnosti; nyní ostrůvkovitě rozšířený po celém území ČR s největší početností v severozápadních, západních a jižních Čechách - výskyt v CHKO: po celém území CHKO, v některých oblastech velmi početný (např. Haltravský hřeben) - šíření: velmi přizpůsobivý druh s výskytem od bezlesé krajiny po zalesněná úbočí hor, vyhledává hlavně listnaté a smíšené lesy s kamenitým a skalním podkladem; české chovy (oborové i na volnosti) patří k nejlepším na světě, v současnosti poměrně stabilizovaná česká populace, ale pomístně dochází k neúměrnému vzrůstu populační hustoty na volnosti - vliv na společenstva: potravní a prostorový konkurent původních druhů (srnec obecný, prase divoké); při vyšší početnosti působí značné škody v lesnictví intenzivním okusem a opakovaným spásáním, brání přirozenému zmlazení dřevin a pomístně způsobuje nitrifikaci přirozeně chudých stanovišť - likvidace: redukce až úplná likvidace populace druhu na volnosti mysliveckým odlovem, ponechání druhu pouze v oborových chovech daněk evropský (Dama dama) 2 - původní areál: Malá Asie až Balkánský poloostrov - výskyt v ČR: druh preferuje nesouvislé listnaté a smíšené lesy, ostrůvkovitě po celém území ČR, nejčastěji v oborních chovech, z nichž uniká do volnosti - výskyt v CHKO: po celém území CHKO, početnější v jižní části - šíření: první výskyt z chovů již z 16. století, na přelomu 19. a 20. století se rozšířil na volnosti, v posledních desetiletích byl vypouštěn v nových honitbách a důsledkem je výrazné zvýšení současných početních stavů - vliv na společenstva: kompetice potravní i prostorová s původními druhy kopytníků, přezvěření daňky působí velké škody na lesích a jejich vegetaci, ale na rozdíl od jelenů působí i značné škody na polních kulturách a luční vegetaci - likvidace: druh zachovat pouze v oborním chovu; na volnosti vhodná redukce až úplná likvidace populace druhu mysliveckým odlovem 85

86 norek americký (Mustela vison) 1 - původní areál: Severní Amerika od Aljašky po Floridu - výskyt v ČR: obývá břehy tekoucích vod, méně často břehy vodních nádrží - výskyt v CHKO: jednotlivé záznamy po celém území CHKO - šíření: původně ve farmových chovech (20. léta 20. století) ze kterých unikl do volnosti, počátkem 90. let 20. století jeho rozšíření získává invazivní charakter - vliv na společenstva: představuje hrozbu pro naši faunu, kromě predačního tlaku na určité skupiny živočichů (hlodavci vázaní na vodu, ryby, raci, obojživelníci nebo užovka podplamatá) je také potravním konkurentem některých původních druhů šelem (vydra říční, hranostaj), zároveň blokuje případné snahy o reintrodukci původního norka evropského - likvidace: výskyt je třeba omezovat všemi povolenými metodami lovu (odstřel, odchyt) psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) 2 - původní areál: Dálný východ - výskyt v ČR: prakticky celoplošné rozšíření, vyhledává jak zalesněné oblasti, tak agrocenózy - výskyt v CHKO: jeden neověřený záznam z jižní části CHKO - šíření: úmyslně introdukovaný druh ve východní Evropě, který přichází do fáze populační expoze - vliv na společenstva: v ČR nemá přirozeného predátora, potravně si kompetuje s liškou obecnou a jezevcem lesním, druh je schopen decimovat drobnou lesní zvěř a jiné drobné živočichy - likvidace: výskyt je třeba omezovat všemi povolenými metodami lovu (odstřel, odchyt) mýval severní (Procyon lotor) 2 - původní areál: Severní Amerika - výskyt v ČR: prakticky celoplošné rozšíření, vyhledává jak zalesněné oblasti, tak agrocenózy - výskyt v CHKO: ojedinělý výskyt v severní části CHKO - šíření: úmyslně introdukovaný druh v Evropě, který přichází do fáze populační expoze - vliv na společenstva: v ČR nemá přirozeného predátora, potravně si kompetuje s liškou obecnou a jezevcem lesním, druh je schopen decimovat drobnou lesní zvěř, ptactvo a jiné drobné živočichy - likvidace: výskyt je třeba omezovat všemi povolenými metodami lovu (odstřel, odchyt) nutrie (Myocastor coypus) 2 - původní areál: Jižní Amerika - výskyt v ČR: ostrůvkovité rozšíření s preferencí nížin, na volnosti často v polodivokém stavu s různou mírou přikrmování - výskyt v CHKO: ojediněle vysazena na rybníčcích v k. ú. Velký Horšín - šíření: původně v kožešinových chovech na farmách i v domácnostech v 20. let 20. století, odtud uniká do volnosti; v současnosti dochází k stoupání početnosti populace druhu; obývá vlhké prostředí jako zarostlé břehy nádrží, podél slepých ramen řek, podél menších toků - vliv na společenstva: významný kompetiční vliv na populace původního bobra evropského nejsou známy; přítomnost početnější skupiny může ale pomístně narušovat břehový charakter biotopů, zejména spásáním vegetace a budováním zemních nor - likvidace: ponechat jen v dobře zabezpečených chovných prostorách; volně žijící jedince likvidovat odlovem 86

87 Bezobratlí kružník malý (Gyraulus parvus) 2 - původní areál: S Amerika - výskyt v ČR: roztroušeně po celé ČR, pravděpodobně přehlížený druh, rybníky a nádrže (preferuje čerstvě vybagrované nebo odbahněné) - výskyt v CHKO: jediný záznam (Železenský rybník) - šíření: pozvolné - vliv na společenstva: pravděpodobně bez většího vlivu plzák španělský (Arion luisitanicus) 2 - původní areál: palearktická oblast západní Evropa, Pyrenejský poloostrov - výskyt v ČR: zavlečen importem rostlin ze západní Evropy v 90. letech 20. století; žije v kulturních plochách zahrady, parky, pole, ruderální stanoviště, ale často i v nivách řek a v lužních lesích - výskyt v CHKO: ojedinělé nálezy po celém CHKO, více v jižní části - šíření: druh šířící se celou Evropou, v ČR nemá predátory ani specifické parazity - vliv na společenstva: škodí zejména na zemědělských kulturách (zvláště řepky) a na zahrádkách, projevuje se jako potravní konkurent našich původních druhů plžů - likvidace: sběr, chemická aplikace křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) 2 - původní areál: jižní Evropa, Středozemí - výskyt v ČR: do roku 1991 byl jeho výskyt udávaný pouze z jižní Moravy a jen z klimaticky zvláště příznivých oblastí, vlivem globálního oteplování u nás zdomácněl a nyní se vyskytuje prakticky po celém území ČR mimo lesů; nejčastěji žije na otevřených slunných místech s napolo vzrostlou trávou, řídkou bylinnou vegetací nebo na mokrých loukách - výskyt v CHKO: pravidelné nálezy na lučních stanovištích po celém CHKO - šíření: poměrně rychle se druh šíří celou Evropou dále na sever; mladí pavouci po zimě vylézají na rostliny a vypouštějí vlákno, které se vznese do vzduchu a odnáší je se sebou, takto se jim daří osidlovat i vzdálená místa - vliv na společenstva: živí se nejrůznějším hmyzem, ale hlavním zdrojem potravy jsou kobylky; lze předpokládat jeho vliv na druhové složení entomofauny dané mikrolokality v závislosti na predačním tlaku na určité skupiny hmyzu a také je potravním konkurentem některých našich původních druhů pavouků - likvidace: početnost je omezována jen přirozenými přírodními vlivy Neživá příroda Oblast Českého lesa je budována poměrně monotónním horninovým podložím moldanubických rul a jejich přechodů. Jedná se o území relativně chudé na výrazné geologické fenomény. Přesto zde nacházíme řadu zajímavých lokalit, v některých případech ne zcela doceněných. Rašeliniště a lokality spojené s říční erozí Na území CHKO jsou tyto lokality zastoupeny v celkem hojném počtu. Řada lokalit je vyčleněna jako MZCHÚ. Nejvýznamnější jsou PR Farské bažiny (66 ha), PR Jezírka u Rozvadova (6,23 ha), PR Křížový kámen (19,23 ha), NPP Na požárech (78,8 ha), PR Ostrůvek (5,51 ha), PR Pavlova Huť (32,82 ha), PR Podkovák (5,63 ha) a PP Veský mlýn (32,12 ha). K významným údolním nivám patří niva Nemanického potoka, niva Kateřinského potoka a údolí Radbuzy. Dalším významným fenoménem jsou ostře zaříznutá svažitá údolí horských bystřin s výrazně kamenitým až balvanitým řečištěm. Tyto jevy lze dokumentovat na řadě potoků Českého lesa. Nejvýznamnějšími jsou horní tok Hamerského potoka, pramenné přítoky řeky Mže, 87

88 hlavně pak Sklářský potok, koryta Celního a Huťského potoka, pramenné přítoky Radbuzy, Černý potok, Teplá a Chladná Bystřice. Skalní výchozy, kamenná moře Celá řada těchto lokalit je zastoupena na většině významnějších elevací Českého lesa. Některé lokality jsou vyhlášeny jako MZCHÚ, hlavním předmětem však bývá ochrana přirozených porostů. Takovými lokalitami jsou NPR Čerchovské hvozdy (balvanité sutě, kamenná moře a skalní výchozy ve vrcholových částech Čerchova), PR Dlouhý vrch, PR Pleš, PR Malý Zvon, PR Ostrůvek, PR Starý Hirštejn, PR Smrčí a PP Skalky na Sádku, tvořená několik set metrů dlouhým hřbetem vypreparovaných bizarních skalek. Většině izolovaných skalních výchozů a kamenných moří není věnována pozornost. Unikátní skalní výchozy rozvadovského žulového masivu jsou v PP Šelmberk. Dochovaly se zde typické ukázky mrazového zvětrávání mrazové sruby, přírodní viklan, skalní věže a mrazové obří hrnce. Zvláštní kategorií jsou vypreparované, často morfologicky výrazné žíly českého křemenného valu. Nejvýznamnější lokalitou na území CHKO je skalní výchoz v PP Chodovské skály. Křemenná žíla zde vystupuje v souvislé délce 1,5 km. Na lokalitě byla provedena vyřezávka dřevin, která napomohla ke zviditelnění jedinečného geologického fenoménu. V rámci PPK byla zpracována geologická studie Český křemenný val, která upřesnila detailní průběh křemenných těles v úseku Horní Folmava Tachov. Konečným výstupem byl také soubor významných míst hodnocených z hlediska geologického, turistického a ochranářského. Významné geologické lokality Česká geologická služba (ČGS) eviduje v CHKO Český les 13 (14) významných geologických lokalit. Lokalita Rozvadov jižně od celnice zasahuje pouze jižní částí do CHKO. č. 380 Jezírka u Rozvadova lokalizace 5 km J od obce Rozvadov, 2 km JZ od obce Diana, podél státní hranice. charakteristika objektu Plošný výskyt rašeliny na soutoku Kateřinského a Nivního potoka. Celková plocha je 52 ha. Průměrná mocnost je 0,77 m. geologická charakteristika Plošně rozsáhlé rašeliniště, ekologicky a vodohospodářsky cenné akumulace humolitů, řada chráněných rostlinných a živočišných druhů. č. 381 Na Požárech lokalizace 5 km ZSZ od Rozvadova, podél státní hranice. charakteristika objektu Plošně rozsáhlý výskyt rašeliny (humolitu) v nivě bezejmenného potoka podél státní hranice. Celková plocha je 85 ha. Průměrná mocnost je 0,5 m. geologická charakteristika Typický příklad rašeliniště, výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. č. 382 Rozvadov jižně od celnice lokalizace 2 až 2,5 km VJV od obce Rozvadov, 1,8 km SZ od kóty Javoří. Pouze jižní část spadá pod ochranu CHKO. charakteristika objektu Plošný výskyt humolitu rašeliny v pramenné míse pravého bezejmenného přítoku Kateřinského potoka. Průměrná mocnost 1 m. geologická charakteristika Odpovídá charakteristice objektu. č. 383 Diana jižně od obce lokalizace 0,6 km J od obce Diana. charakteristika objektu Opuštěný stěnový lom o rozměrech 50 x 50 x 10 m. 88

89 geologická charakteristika Lom poskytuje významný odkryv v jemnozrnné cordieritické rule s čočkami kvarcitu, na odkryvu lze studovat též hnízda ortoklasu a slabou muskovitizaci. č. 384 Bukovina Karlova Huť lokalizace 0,5 km SZ od obce Karlova Huť, 0,5 km J od kóty 655 m n. m. Bukovina. charakteristika objektu Opuštěný lom 50 x 8 m. geologická charakteristika Významný profil s pestrým metamorfním sledem: cordieritická rula se silimanitem a granátem, mobilizát K živec, plagioklas, křemen, cordierit, čočky erlánu s diopsidem. č. 392 Mostek skalní hřbet lokalizace 0,5 2,0 km JZ od obce Mostek. charakteristika objektu Skalní výchozy na horském hřbetu. geologická charakteristika Geomorfologicky zajímavý skalní výchoz budovaný břidličnatou cordieritickou rulou s polohami K-živce mobilizátoru, místy ložní nebo i diskordantní tělesa pegmatitu. č. 406 Nemanický potok lokalizace Niva Nemanického potoka. charakteristika objektu Údolní nivní slatiniště v široké nivě Nemanického potoka. geologická charakteristika Ojedinělý velkoplošný výskyt rašeliny slatinného typu. č. 409 Starý Hirštejn lokalizace Vrcholová část kóty 878 m n. m. (Starý Herštejn) a jižní a jv. svahy, 2,5 km jz. od obce Pivoň. charakteristika objektu Skalní výchozy, skály a skalní hradby budované cordieritickou rulou. geologická charakteristika Území tvoří výrazný kuželovitý suk v západní části krátkého strukturního hřbetu s příkřejšími jižními svahy. Horninovým podkladem jsou cordieritické migmatitizované ruly. Na hřbetu jsou četné tvary mrazového zvětrávání (izolované skály tory, skalní hradby, mrazové sruby, balvanové proudy, kamenné moře). Přes vrchol prochází hlavní evropské labsko-dunajské rozvodí. č. 434 Skalky na Sádku lokalizace Kóta 829 Sádkova skála, 2,5 km západně od Klenčí pod Čerchovem. charakteristika objektu Skalní výchozy na vrcholu kopce, celková rozloha 5 ha. geologická charakteristika Výchozy na vrcholu kopce jsou budovány sillimanit-biotitickou migmatitizovanou pararulou, obsahující ojedinělý cordierit. Místy se objevují ložní, až 20 cm mocné křemenné žíly. Lokalita je typickým a výrazným příkladem přirozených skalních výchozů (kamýků a skalních zdí), typických pro vrcholové části Českého lesa. č. 452 Chodovské skály lokalizace Opuštěný lom při J okraji Chodova, jižně od silnice na Pec. charakteristika objektu Opuštěný lom u silnice. geologická charakteristika Český křemenný val je asi 100 km dlouhé pásmo tektonických poruch oddělující od sebe dvě geologické jednotky se zcela odlišnou stavbou a stupněm přeměny. V jižní části tvoří křemenná žilovina výrazné terénní elevace, které jsou krajinně zajímavé a pro celé západní Čechy typické. Na lokalitě Chodov, která je největší a nejlépe zachovanou lokalitou tohoto křemenného valu vůbec, je typická křemenná žilovina několika generací, kdy starší křemenná hmota se vyskytuje v brekciovitých úlomcích, tmelených mladšími žilkami křemene. Pro lokalitu je typická narůžovělá barva staršího křemene, v dutinách se vyskytující čiré krystalky drobného křišťálu. 89

90 č Broumovská bučina lokalizace: Pravý svah údolí hamerského potoka asi 1,5 km na Z od obce Broumov charakteristika objektu Skály. geologická charakteristika Podložím je rozhraní cordieritických rul a slaběji metamorfovaných hornin. Území leží na údolním svahu s mohutným skalním srubem, se strmou skalní stěnou a vrcholovým skalním hřbítkem. č Podkovák lokalizace Jz. svah vrchu Podkovák, cca 2,5 km JZ od obce Lesná v Kateřinské kotlině. charakteristika objektu Rašeliniště. geologická charakteristika Rašeliniště leží v mělké sníženině holoroviny JZ od Pustého vrchu (745 m n. m.). Jejím horninovým podložím jsou drobnozrnné až stř. zrnité muskoviticko-biotitické žuly okraje rozvadovského žulového masivu. č Farské bažiny lokalizace Z. úpatí Sklářského vrchu (762,8 m n. m.) asi 3 km JZ od obce Lesná, S od silnice z Lesné do samoty Stará Knížecí Huť. charakteristika objektu Rašeliniště. geologická charakteristika Lesní rašeliniště vrchovištního typu horninový podklad tvoří drobnozrnné až stř. zrnité muskoviticko-biotitické žuly, kvartérní sedimenty tvoří písčité nebo písčito-jílovité svahoviny a rašelina. Rašeliniště leží v úvalovitém údolí při z. úpatí Sklářského vrchu při pramenech Hraničního potoka. č Ostrůvek lokalizace Jv. svah údolí mezi Zlatým vrchem a Knížecím vrchem, asi 2 km SZ od samoty Ostrůvek a asi 6 km od obce Lesná v Přimdském lese. charakteristika objektu Skalní výchozy. geologická charakteristika Podloží buduje stř. zrnitá biotiticko-muskovitická žula s nevýrazně porfyrickou strukturou. PR leží na příkrém pravém svahu údolí bezejmenného přítoku Celního potoka, na němž je mrazový srub a širší kamenný proud Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Zachovalost kostry ekologické stability Kostra ekologické stability krajiny je soubor existujících, ekologicky relativně stabilnějších částí krajiny (ekologicky významných segmentů krajiny), vymezený bez ohledu na jejich funkční vztahy, tvoří zdroj genofondu pro ÚSES. V současné krajině má zásadní ekostabilizující význam. Území CHKO Český les se vyznačuje relativně vysokým stupněm ekologické stability krajiny. Je to dáno především vysokou lesnatostí. Dalším příznivým jevem je velice řídké osídlení celého CHKO, které je následkem vysídlení pohraničí a existence železné opony. Zbytky vesnic nejsou na některých místech ani partné. Díky tomuto byla krajina méně narušena výstavbou či zemědělskou činností a velmi často se intravilány zaniklých obcí porostlé sukcesními dřevinami proměnily ve velmi cenné krajinné elementy, které jsou významnou složkou kostry ekologické stability. V současnosti je většina zemědělské půdy pokryta trvalým travním porostem. Zemědělsky obhospodařovaná půda v CHKO tvoří pouze necelých 15 % z celkové rozlohy oblasti. Vysoký podíl travních porostů slouží jako pastviny. Z hlediska ekologické stability krajiny je příznivé, že většina zemědělských subjektů hospodaří extenzivně (s využitím dotací Agro-envi). Územní systém ekologické stability je síť ekologicky významných segmentů krajiny, které jsou účelně rozmístěny na základě funkčních a prostorových kritérií. Těmito kritérii jsou: 90

91 rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v daném území jejich prostorové vazby (udávají směry biokoridorů) nezbytné prostorové parametry (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky) aktuální stav krajiny společenské limity a záměry, určující současné a perspektivní možnosti dotváření uceleného systému ÚSES je tedy vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní (lokální), regionální a nadregionální územní systém ekologické stability. Vymezení a hodnocení systému ekologické stability provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků a jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát ( 4 zák. č. 114/1992 Sb.). Stav zpracování dokumentace ÚSES na území CHKO Generel ÚSES pro Český les byl zpracován v minulých desetiletích, různými metodami a odlišnými zpracovateli na celém území CHKO. Území CHKO je rozděleno do dvou bývalých okresů, Domažlice a Tachov. V každém z okresů bylo ke zpracování ÚSES přistupováno jinak. Tachovsko bylo zpracováno již začátkem devadesátých let ještě před zveřejněním metodiky pro ÚSES. Domažlická část byla zpracovávána o něco později, od poloviny devadesátých let do přelomu století. V letech proběhla na území CHKO Revize generelů ÚSES na několika vybraných katastrálních územích viz tab. č. 8. Tuto revizi provedla společnost GeoVision s.r.o. V dalších letech by bylo dobré tuto revizi doplnit i o zbývající katastrální území. Tab. č. 8: Seznam katastrálních území, kde došlo v letech k revizi generelů ÚSES Branka u Tachova Česká Ves u Lesné Jedlina Jindřichova Hora Lísková u Nemanic Lučina u Nemanic Mýtnice Nemanice Nové Domky Novosedly u Nemanic Novosedly u Rybníku Obora u Tachova Pavlův Studenec 1 Pavlův Studenec 2 Pavlův Studenec 3 Pleš Smolov Stará Knížecí Huť Švarcava Zahájí u Lesné Železná u Smolova 91

92 V roce 2006 byl zpracován Generel regionálního ÚSES pro Plzeňský kraj a v roce 2011 došlo k Aktualizaci nadregionálního ÚSES, kterou zpracovala firma Ekotoxa s.r.o. V rámci této studie došlo k aktualizaci vymezení nadregionálních biocenter na území ČR. Rozsah a vymezení biocenter nadregionálního a regionálního ÚSES byl aktualizován v rámci zpracování zásad územního rozvoje (ZÚR) (aktualizace duben 2014), které jsou v současnosti na území Plzeňského kraje zasahujícího do CHKO schválené a platné. Generely ÚSES a jejich revize jsou obcím poskytovány jako ÚAP a postupně zapracovávány do ÚP obcí, kde se stávají závaznými. Problém je, že revize lokálního ÚSES není prozatím jednotně zpracována pro celé území CHKO. Popis územního systému ekologické stability Nadregionální ÚSES Popisy nadregionálního ÚSES vycházejí z Aktualizace nadregionálního ÚSES z roku 2011 (Ekotoxa) a ZÚR Plzeňského kraje. Celým CHKO ve směru sever-jih prochází osa nadregionálního biokoridoru, který je charakterizován jako biokoridor mezofilní bučinný. Na tento biokoridor navazují dvě nadregionální biocentra. Biocentrum NRBC 74 Čerchov, toto biocentrum je v ose biokoridoru, a biocentrum NRBC 75 Diana, které je mimo osu biokoridoru a je do systému nadregionálního ÚSES napojeno větví tohoto biokoridoru. Nadregionální biocentra Nadregionální biocentra zaujímají přibližně rozlohu ha, což je téměř 7 % celkové rozlohy území CHKO. NRBC 74 ČERCHOV Plocha: po revizi ha Téměř celé NRBC je v EVL Čerchovský les, celé v CHKO v I. II. i III. zóně odstupňované ochrany přírody CHKO, v biocentru se nachází PR Smrčí, PR Bystřice a NPR Čechovské hvozdy. 99 % území je tvořeno lesními porosty, podíl aktuálních přirozených biotopů je 65 %, reprezentativních biotopů 60,5 % s převahou acidofilních bučin. Horský terén ve vrcholové části Čerchova zahrnuje obtížně přístupné skalnaté a suťové svahy. V nižších partiích a na mírnějším terénu se vyskytují smrkové monokultury. Vymezení: Biocentrum je vymezeno dle Aktualizace nadregionálního ÚSES (Ekotoxa, 2011) a přeneseno do ZÚR Plzeňského kraje s upřesněním dle hranic ZCHÚ, rozdělení lesa, hranice EVL, státní hranice a hranic katastrálních pozemků. V aktualizaci je navrženo rozšíření dle hranice EVL Čerchovský les. Typy ekosystémů: převážně lesní mezofilní bučinné, smrkové, zastoupeny též skály Funkčnost NRBC: funkční NRBC 75 DIANA Plocha: ha Téměř celé NRBC Diana je součástí CHKO v I., II. i III. zóně odstupňované ochrany přírody CHKO, v biocentru se nachází PR Jezírka u Rozvadova a PR Diana. NRBC leží na státní hranici s Německou spolkovou republikou, uvnitř NRBC se nachází rozsáhlý lesní komplex, který místy střídá louka a to především niva Kateřinského potoka. Charakter prostředí a fakt, že oblast byla v bezprostřední blízkosti hranice, dala možnost vzniku relativně přírodního a málo dotčeného prostředí. Území NRBC není narušeno ani turismem ani hustotou zalidnění a proto se zde od 50. let 20. století vytváří ideální podmínky pro vývoj relativně 92

93 nenarušeného přírodního prostředí. Lesní porosty zaujímají přes 90 % plochy biocentra, mapované biotopy 52 %, reprezentativní biotopy 17 %. Vymezení: Biocentrum je vymezeno dle Aktualizace nadregionálního ÚSES (Ekotoxa, 2011) a přeneseno do ZÚR Plzeňského kraje s korekcemi dle kat. hranic pozemků, EVL Kateřinský a Nivní potok, hranic rozdělení lesa, lesních cest, státní hranice a situace v terénu. Typy ekosystémů: lesní mezofilní bučinné a smrkové, nivní, luční, zastoupeny též rašeliniště Funkčnost NRBC: funkční Nadregionální biokoridory V CHKO bylo vymezeno přibližně 71 km délky os nadregionálních biokoridorů. Vložená regionální biocentra, která jsou součástí nadregionálního ÚSES, jsou popsána u regionálního ÚSES. NRBK 52 KLADSKÁ DIANA ČERCHOV Celková délka NRBK: 103 km Celý biokoridor prochází lesními porosty ze Slavkovského do Českého lesa, a to vesměs v hloubi porostů, z velké části v blízkosti státní hranice. Kříží dálnicí D5 v oblasti Rozvadova mezi severní a jižní částí CHKO. Typy ekosystémů: mezofilní bučinné Funkčnost NRBC: funkční NRBK 104 ČERCHOV BĚLEČ Celková délka NRBK: 38 km Od NRBC Běleč biokoridor prochází parkovou krajinou s mozaikou lesů, polí, luk a mimolesní zeleně. Typické jsou chlumy drobné lesní porosty na vyvýšeninách mezi poli. Blíže k Čerchovu biokoridor vstupuje do souvislých lesních porostů svahů podhůří Šumavy a Českého les, potažmo masívu Čerchova. BK územím CHKO prochází jen velmi krátkým lesním úsekem mezi Čerchovem a obcí Č. Kubice. Typy ekosystémů: mezofilní bučinné Funkčnost NRBK: funkční Regionální ÚSES ÚSES regionálního významu je zastoupen 19 regionálními biocentry (RBC). Propojení těchto biocenter zprostředkovává celkem 12 regionálních biokoridorů (RBK) viz tab. č. 9. U tučně vyznačených prvků již došlo k revizi. Výčet prvků vychází ze ZÚR Plzeňského kraje (aktualizace duben 2014). Tab. č. 9: Regionální ÚSES na území CHKO Český les prvek název popis funkčnost RBK 1038 Broumovská bučina - K52 L-SM funkční RBK 1039 Broumov - Údolí Tiché L-SM, P funkční RBK 1041 Pod Stokovským vrchem - Na Výšině L-SM funkční RBK 1042 Pod Stokovským vrchem - Světce L-SM, P, M, T, V funkční 93

94 RBK 1044 Knížecí strom - Havran L-SM, BK funkční RBK 170 Javorový Vrch, Kvetna - Diana L-SM, P, B funkční RBK 178 Kamenný vrch - Zámecký Vrch L-BO, SM, A funkční RBK 171 Bělá - K52 L-SM, OL, B, P, M funkční RBK 172 RK Velký Zvon L, B, P, M funkční RBK 209 Železný vrch - státní hranice L-SM funkční RBK 210 Závist - Nemaničky L-SM, B,P,T funkční RBK 229 Čerchov - státní hranice L-SM, JD, BK funkční RBC 1616 Broumovská bučina L-BK, JV funkční RBC 1615 Broumov L, P, B funkční RBC 1121 Na Výšině L-SM, BK funkční RBC 1119 Liščí vrch L-SM, M, T funkční RBC 1117 Havran L funkční RBC 1118 Knížecí strom L-SM, BK funkční RBC 1116 Farské bažiny L-SM, T funkční RBC 1114 Javorný vrch - Květná L-BK funkční RBC 1072 Kamenný vrch L-SM, (BO), S funkční RBC 1071 Bělá B, M, P, T funkční RBC 1077 Velký Zvon L-BK, SM funkční RBC 1056 Železný vrch L-SM, S funkční RBC 1055 Závist L-SM, B, P funkční RBC 1054 Starý Herštejn L-SM, BK, S funkční RBC 1053 Nemaničky B, P, S, T funkční RBC 1052 Sádek L-SM, BK, JD funkční RBC 3033 Pomezná P funkční RBC 3017 Na Požárech D, M, T funkční RBC 3023 Mostek L- SM, B, P funkční Vysvětlivky: Typy společenstev: L lesní (+ hlavní dřeviny zkratkou), X xerotermofytní (stepní lada, lesostepi), S skaly, D lada s dřevinami, P luční, V vodní (stojaté vody s břehovými porosty), M mokřadní, A polní, B břehové porosty podél tekoucích vod, T rašeliništní Hlavní dřeviny: BK buk, OL olše, BO borovice lesní, SM smrk ztepilý, JV javor mleč, JD jedle bělokorá Lokální ÚSES Celé území CHKO Český les má v současnosti zpracováný ÚSES. Problémem je ale samotné zpracování, které bylo prováděno v 90. letech 20. století, dokonce některé části ještě před tím, než byla publikována první metodika ÚSES. Pouze část generelů byla revidována (viz výše). V návaznosti na vymezení regionálního ÚSES v ZÚR Plzeňského kraje, kde podkladem byl Generel regionálního ÚSES z roku 2006, vychází najevo nutná revize místních ÚSES, hlavně z důvodu návaznosti na tento generel, který je zpracováván podle nejnovějších poznatků. Mezi cenné lokality pro jednotlivé prvky ÚSES na půdě mimo les patří areály bývalých vesnic, které zanikly v průběhu 40. až 50. let minulého století. Realizace ÚSES v krajině Prvním úkolem je zajištění pozemků pro tvorbu ÚSES. K tomu jsou hlavním nástrojem pozemkové úpravy. Vzhledem k nízké intenzitě zemědělské výroby v CHKO dnes není toto území zpracováváno v rámci pozemkových úprav tak, aby mohla v rámci společných zařízení proběhnout realizace alespoň některých prvků ÚSES. Na Domažlicku bylo v rámci jednoduchých pozemkových úprav řešeno pouze upřesnění přídělů. V Tachovské části jsou sice v některých k. ú. zahájeny komplexní pozemkové úpravy, ale jde jen o formální zahájení 94

95 pozemkových úprav vydáním vyhlášky Pozemkového úřadu, žádné projektantské práce nebyly zahájeny, z tohoto důvodu není zatím možná ani realizace prvků USES Krajinný ráz Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Krajina je ZOPK chráněna před činností snižující její přírodní a estetickou hodnotu. Předmětem ochrany krajinného rázu jsou všechny přírodní, kulturní, historické a estetické charakteristiky a hodnoty krajiny. Diferenciace území na oblasti a místa krajinného rázu Rozbor vychází z Preventivního hodnocení krajinného rázu území CHKO Český les zpracovaného v roce 2014 Mgr. Lukášem Kloudou (KLOUDA 2014). Obsahuje rámcové shrnutí nejvýznamnější charakteristiky oblastí krajinného rázu, podrobnější hodnocení je obsaženo v již zmíněném materiálu. Diferenciace území CHKO je pojata dvouúrovňově. První úroveň předsavuje rozdělení území na oblasti krajinného rázu (ekvivalent základního krajinného celku), druhou úrovní je rozdělení vymezených oblastí krajinného rázu na místa krajinného rázu (ekvivalent krajinného prostoru). Na území CHKO byly vymezeny celkem 4 oblasti krajinného rázu (Obr. č. 1): A Čerchovský les B Kateřinská kotlina C Přimdský les D Tachovsko Obr. č. 1. Diferenciace CHKO Český les oblasti krajinného rázu 95

96 Charakteristika oblastí krajinného rázu (OKR) OKR A Čerchovský les Území zaujímá většinu jižního segmentu CHKO, odpovídá geomorfologickému podcelku Čerchovský les. Čerchovský les je typický výraznou morfologií s horským charakterem, kde se nacházejí nejvýraznější elevace (Haltravská hornatina). Oblastí prochází hlavní evropské rozvodí hranice úmoří Severního a Černého moře. Rozvodnice uvedených úmoří prochází od jihu po východním hřbetu údolí Teplé Bystřice, poté směřuje po Haltravském hřbetu, na jehož severním okraji se stáčí k západu a přechází na hřeben Medvědích hor. Společně s morfologií představuje základní znak přírodní charakteristiky území charakter vegetačního krytu vysoká lesnatost. Lesní porosty v oblasti převažují, vytvářejí rozlehlé souvislé lesní celky. Větší bezlesá území jsou vázána na morfologicky příznivější polohy, jež umožňovaly osídlení a hospodaření na blízké půdě. Tyto různě velké odlesněné enklávy dnes tvoří téměř výhradně travní porosty, převážně pastviny. K největším patří údolí Nemanického potoka, kotlina Radbuzy v okolí a jižně od Rybníka, levostranné svahy Bystřického potoka, náhorní planina na Pleši či odlesněné východní svahy, např. v okolí Pece či Pivoně. Bezlesé enklávy, jsou často bohaté na hojnou nelesní zeleň vázanou jednak na vodní toky, existující či dřívější zástavbu sídel (pozůstatky bývalých výsadeb), popř. okolí těchto sídel. Příhraniční území má dnes vylidněný charakter, nízkou hustotu obyvatelstva i sídelní hustotu. Ze stávající podoby sídel je patrný poválečný vývoj pozměněná urbanistická struktura, přítomnost opuštěných staveb a celých zaniklých obcí. Charakteristickým rysem souvisejícím s ostrahou hranic socialistického bloku je výskyt účelových vojenských areálů či objektů. Důsledky poválečné izolace jsou v oblasti Čerchovského lesa patrné i v současnosti. Plně přístupné málo zalidněné území slouží především lehčím formám rekreace, řada objektů v zástavbě sídel slouží individuální rekreaci. Průmyslová výroba zde prakticky neexistuje, extenzivně zaměřené netvoří zásadní hospodářské odvětví. Z příhraniční polohy vyplývá větší intenzita pohybu, jemuž zde slouží hraniční přechod Lísková/Waldmünchen na silnici č. II/189 nejrušnější místo oblasti. V oblasti Čerchovského lesa se v hojnějším počtu nevyskytují (pozitivní) kulturně-historické dominanty. Nejvýraznější takový prvek reprezentuje augustiniánský klášter v Pivoni. Projev sídel v krajině je většinou příznivý. V převážné míře se jedná o plošně méně rozlehlou zástavbu dříve větších sídel s hojnou vnitřní i okrajovou zelení. Výjimku v tomto ohledu tvoří obec Rybník s výraznými hmotami bytových domů a účelovým areálem a částečně také Nemanice. Zástavba sídel je poznamenaná poválečným vývojem v rozsahu i stavebním fondu, vyskytují se však i hodnotné objekty bývalé hospodářské zástavby (kvalitně provedené rekonstrukce). Zřetelná je absence tradičních kulturně-historických dominant, resp. jejich vizuálního působení v dílčích krajinných scenériích. Jedinou výjimku zde tvoří opět Nemanice s kostelem sv. Jana Nepomuckého v exponované pozici nad obcí. Znaky a hodnoty přírodní charakteristiky krajinného rázu: Rozlehlý horský reliéf protáhlých hřbetů a hlubokých údolí Přítomnost četných tvarů mrazového zvětrávání Rozvodí evropského významu Pramenná oblast Radbuzy a velkého počtu drobných toků Vysoká lesnatost území s převahou smrkových porostů Vysoký podíl travních porostů (pastvin) na zemědělské půdě Hojný výskyt nelesní zeleně v odlesněných enklávách Převažující zachovalost přírodních či přírodně blízkých prvků Znaky a hodnoty kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu: Určující ekonomické postavení lesního hospodářství Nízká míra osídlení, nezastavěnost, vylidněnost jako důsledek poválečných událostí Extenzivní formy hospodaření na zemědělské půdě pastvinářství Vysoký podíl rekreačně využité zástavby v sídlech objekty individuální rekreace 96

97 Hojný výskyt pozůstatků zaniklých sídel Relikty účelových vojenských objektů Příhraniční pohyb obyvatelstva Klášter Pivoň Znaky a hodnoty vizuální charakteristiky krajinného rázu: Převažující vertikální dimenze prostoru, dynamičnost terénu Přítomnost výrazných prostorových dominant masív Čerchova, Haltravský hřbet, Pivoňské hory, Velký Zvon Výrazná převaha souvislých lesnatých poloh tvořících krajinnou matrici; lesnaté svahy a horizonty formující krajinnou scénu Hojný výskyt uzavřených odlesněných enkláv specificky převážně esteticky příznivě působících prostorů Převažující přirozená až nevýrazná pozice sídel v krajině Bohatá rozptýlená zeleň v odlesněných enklávách ve vazbě na říční síť či jako pozůstatek dřívějšího hospodaření v krajině Výskyt technicistních dominant v exponovaných polohách na vrcholu Čerchova a Velkého Zvonu Absence tradičních dominant Zachovalé harmonické vztahy v převažující části území dané zcela dominantní přítomností přírodních či přírodě blízkých prvků; ve značné části území zachovalé harmonické měřítko Pozitivní krajinné dominanty Čerchov, Haltravský hřbet se Starým Herštejnem, Pivoňské hory, Medvědí hory, Velký Zvon, Klášter Pivoň, kostel sv. Jana Nepomuckého v Nemanicích Negativní krajinné dominanty Vojenská pozorovací věž na Čerchově, vojenská pozorovací věž na Velkém Zvonu, účelový areál v Rybníku OKR B Kateřinská kotlina Oblast zaujímá severozápadní část jižního segmentu CHKO vymezenou na východě okrajem Málkovské vrchoviny, jižní hranici tvoří přechod do Nemanické vrchoviny. Větší část oblasti cca 70 % pokrývají lesní porosty s převahou smrkových monokultur. Rozlehlý areál zemědělské půdy se rozkládá v jižní části oblasti v povodí Nivního potoka jeho levostranných přítoků Farského a Železného potoka. Poměrně souvislé bezlesí pak prochází v poměrně širokém pruhu Kateřinského potoka. Specifickou odlesněnou enklávu pak představuje okolí Diany. Drobnější prvky remízy či nelesní zeleň je nejvíce rozšířena při jižní hranici oblasti jižně a východně od Železné. Plošné a souvislé zalesnění staví lesní hospodářství do pozice primární hospodářské aktivity v oblasti. Osídlení v oblasti historicky reprezentují dvě sídla Železná a Diana. Prvně jmenované sídlo rozdělené do dvou segmentů situované při silnici č. II/197 bezprostředně u státní hranice tvoří poměrně frekventovaný hraniční přechod. Diana představuje v rámci celé CHKO ojedinělé převážně rekreačně využívané sídlo se zástavbou lokalizovanou pod stejnojmenným barokním loveckým zámečkem s anglickým parkem. V oblasti nejsou přítomny pozůstatky zaniklých sídel. Obytná zástavba především Železné v poválečném období naopak citelně prořídla, přibyly účelové vojenské areály, dnes opuštěné (lokalita Rybničná, Železná). Znaky a hodnoty přírodní charakteristiky krajinného rázu: Plochá sníženina v Kateřinské kotlině Široké nivy menších vodních toků Výrazná regulace říční sítě a úpravy vodního režimu Výskyt cenných mokřadních stanovišť rašeliniště Vysoká lesnatost území s převahou smrkových porostů 97

98 Rozlehlé plochy pastvin v jižní části a nivních luk Znaky a hodnoty kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu: Určující ekonomické postavení lesního hospodářství Nízká míra osídlení, nezastavěnost Extenzivní formy hospodaření na zemědělské půdě pastvinářství Relikty účelových vojenských objektů Příhraniční pohyb obyvatelstva hraniční přechod Lovecký zámeček Diana s přilehlým anglickým parkem Chovy lesní zvěře obory Znaky a hodnoty vizuální charakteristiky krajinného rázu: Plochá až mírně zvlněná krajina se silnějším uplatněním horizontální dimenze Převaha souvislých lesnatých rovinatých poloh tvořících krajinnou matrici; měkké lesnaté horizonty Otevřenost krajiny v okolí Železné umožňující dálkové výhledy Širší odlesněné pásy otevřené nivní krajiny podél Kateřinského potoka Zřetelné lesní okraje Krajinotvorná drobná lesní i nelesní zeleň v jižní části oblasti Kompoziční krajinné úpravy při loveckém zámečku Diana Zachovalé harmonické vztahy v převažující části území dané zcela dominantní přítomností přírodních či přírodě blízkých prvků; absence rušivých prvků; zachovalé harmonické měřítko Pozitivní krajinné dominanty Lovecký zámeček Diana Negativní krajinné dominanty Výrobní areál v Železné OKR C Přimdský les Oblast rozkládající se v severovýchodní části jižního segmentu CHKO jako jediná neleží při státní hranici. Členitému reliéfu vévodí Málkovský hřbet s dominantou Přimdy, ležící však již vně hranic CHKO. Málkovský hřbet tvoří výrazné rozvodí úmoří Černého moře na západních svazích a Severního moře na východních svazích. I zde jako na celém území dominují v bilanci půdy lesní porosty, zaujímající cca 70 % plochy oblasti. V druhové skladbě i zde převažuje smrk. Bezlesé jsou z převážné části údolí toků, popř. i jejich pramenné oblasti. V odlesněných enklávách se vyskytuje velmi hojná drobná lesní i mimolesní zeleň. Ačkoliv se oblast bezprostředně nenacházela v pohraničním pásmu, i ji postihl výrazný poválečný odliv obyvatelstva spojený se zánikem několika sídel. Výraznou změnou prošla také existující sídla, zejména v případě Nové Vsi a Smolova. Jedním z artefaktů tohoto vývoje je zřícenina kostela sv. Apoleny při silnici z Přimdy do Nové Vsi. V údolí Bezděkovského potoka pod Málkovem zůstaly základy po soustavě několika mlýnů. Krajinářsky nejhodnotnější partie území reprezentují odlesněné enklávy členící dominantní lesní matrici. Přirozeně se jedná o údolní polohy v okolí dochovaných sídel, resp. jejich části. Výjimku v tomto ohledu představuje odlesněná enkláva při severní hranici oblasti u Milířů, jež se rozšiřuje i do náhorní planiny. Vysokou estetickou hodnotu bezlesých enkláv utváří členitost terénu údolní svahy a neméně hojná nelesní zeleň či velmi početné remízky, skupiny stromů či solitéry v okolí Nové Vsi. Odtud i z protáhlého odlesněného údolí Radbuzy pod Smolovem se nabízejí dálkové výhledy do Čerchovského lesa. Nepříznivý účinek vyvolávají technicistní dominantní objekty v Nové Vsi (výrobní areál) či v Novém Dvoře (kontrastně zbarvené haly situované ve svahu nad statkem). Zástavba sídel se v odlesněných enklávách uplatňuje poměrně zřetelně především v případě Smolova a Nové Vsi, pro menší sídla Málkov i Milíře je charakteristická vazba na blízkou lesní zeleň. 98

99 Znaky a hodnoty přírodní charakteristiky krajinného rázu: Členitý vrchoviny reliéf Přimdského lesa Rozvodí evropského významu Pramenná oblast Vysoká lesnatost území s převahou smrkových porostů Vysoký podíl travních porostů (pastvin) na zemědělské půdě Hojný výskyt nelesní zeleně v odlesněných enklávách Výskyt cenných mokřadních stanovišť rašeliniště Převažující zachovalost přírodních či přírodně blízkých prvků Znaky a hodnoty kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu: Určující ekonomické postavení lesního hospodářství Nízká míra osídlení, vylidněnost Extenzivní formy hospodaření na zemědělské půdě pastvinářství Vysoký podíl rekreačně využité zástavby v sídlech objekty individuální rekreace Pozůstatky zaniklých sídel a hospodářské zástavby (mlýny) Znaky a hodnoty vizuální charakteristiky krajinného rázu: Převažující vertikální dimenze prostoru, dynamičnost terénu Zásadní pozice Málkovského hřbetu v prostorových vztazích Výrazná převaha souvislých lesnatých poloh tvořících krajinnou matrici; lesnaté svahy a horizonty formující krajinnou scénu Uzavřené odlesněné enklávy esteticky příznivě působící prostory situované v údolí toků Výrazná pozice sídel v krajině Nová Ves, Smolov Bohatá a rozmanitá rozptýlená zeleň v odlesněných enklávách Absence tradičních dominant Výskyt technicistních dominant účelové stavby ovlivňující projev sídel v krajině Zachovalé harmonické vztahy a harmonické měřítko v převažující části území dané zcela dominantní přítomností přírodních či přírodě blízkých prvků Pozitivní krajinné dominanty Málkovský hřbet, kostel sv. Apoleny Negativní krajinné dominanty Výrobní areál Nová Ves, novodobé skladové objekty v Novém Dvoře (u statku) OKR D Tachovsko Oblast je vymezena jednoznačně, pokrývá celý severní segment CHKO hranice oblasti je zároveň hranicí CHKO. Nejvýznamnějším vodním tokem oblasti je Mže pramenící v Německu nedaleko od státní hranice. Mže odvodňuje větší část oblasti, cca jižní třetina spadá do povodí Celního a Hraničního potoka. Mezi ostatními OKR se Tachovsko vyznačuje nejvyšší lesnatostí, překračující 85 %. Druhové skladbě lesů dominuje smrk. Souvislé lesní porosty vyplňují především severní a jižní část oblasti. Bezlesá území tvoří většinou různě plošně rozsáhlé uzavřené enklávy. Odlesněné území z vnitrozemí zasahuje do CHKO v okolí Halže, Obory (údolí Mže), Milířů a Lesné. V plochách pastvin se vyskytuje většinou bohatá nelesní zeleň. Základní rys kulturně-historické charakteristiky území tvoří dominantní lesnické hospodaření, zde nejvýrazněji v celé CHKO. Dnes velmi periferní a vylidněné příhraniční území prošlo dramatickým poválečným vývojem. V oblasti po 2. světové válce zanikly dvě desítky sídel. Stávající osídlení reprezentují dva větší sídelní útvary Branka a Obora a 4 menší až drobné osady, ve všech případech vesměs torza bývalých sídel. Značná část stávající zástavby je využívána jako objekty individuální rekreace. Území protíná jediná silnice č. II/199 z Tachova k hraničnímu přechodu Pavlův Studenec / Bärnau. Zřetelné jsou pozůstatky poválečné ostrahy hranic opuštěné či jinak využité bývalé vojenské areály (pohraniční stráže). Převažující zalesnění oblasti činí území uzavřeným a odlehlým, souvislé 99

100 lesní plochy především výše položených partií formují zcela určující měrou krajinnou scénu. Vedle velmi hodnotných částí krajiny s výskytem cenných přírodních stanovišť či prvků (rozlehlá rašeliniště, početné tvary mrazového zvětrávání či v lesích uzavřené vodních plochy či jejich skupiny) tvoří krajinářsky nejpřitažlivější partie území neobydlené odlesněné enklávy. Mezi ostatními vynikají příhraniční prostory v místě bývalých obcí Jedlina, Zahájí, Stoupa či v okolí bývalého Pavlova Studence a Hraničné. Nedávná přítomnost člověka v těchto působivých enklávách je v mysli patrná i bez reliktů bývalých sídel. Vysokou estetickou hodnotu těchto odlehlých míst posiluje hojná rozptýlená zeleň s výrazným vizuálním účinkem v rozlehlých plochách pastvin. Odlesněné polohy při východní hranici oblasti v okolí Halže, Obory či Milířů již tvoří okrajovou část zemědělsky obhospodařované krajiny západně od Tachova, s níž jsou ve vizuální vazbě. Působivostí se vyznačují i menší lesní enklávy s dochovaným (zbylým) osídlením Stará Knížecí Huť, Ostrůvek, ve značné míře i v okolí Prostředního Žďáru v severní části oblasti. Zástavba nemnoha sídel je poměrně organicky začleněna do svého okolí, tvořeného především rozsáhlými lesy. Tento charakter místy narušují účelové dominantní bývalé vojenské objekty (Branka, Stará Knížecí Huť). Odlišnou polohu má obec Obora, lokalizovaná v exponovaném prostoru na odlesněném rozvodném hřbetu nad soutokem Mže se Sklářským potokem. I zde je patrná absence tradičních dominant, jež by spoluformovaly obraz krajiny s uplatněním v typických krajinných scenériích. Znaky a hodnoty přírodní charakteristiky krajinného rázu: Členitý vrchovinný reliéf protáhlých hřbetů a rozevřených údolí Dominanta masívu Havrana Přítomnost četných tvarů mrazového zvětrávání Rozvodí evropského významu Pramenná oblast Mže a řady menších toků Výskyt cenných mokřadních stanovišť rozlehlá rašeliniště Vysoká lesnatost území s převahou smrkových porostů Vysoký podíl travních porostů (pastvin) na zemědělské půdě Hojný výskyt nelesní zeleně v odlesněných enklávách Převažující zachovalost přírodních či přírodně blízkých prvků Znaky a hodnoty kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu: Určující ekonomické postavení lesního hospodářství Nízká míra osídlení, nezastavěnost, vylidněnost jako důsledek poválečných událostí Extenzivní formy hospodaření na zemědělské půdě pastvinářství Vysoký podíl rekreačně využité zástavby v sídlech objekty individuální rekreace Hojný výskyt pozůstatků zaniklých sídel Relikty účelových vojenských objektů, konverze bývalých vojenských staveb Znaky a hodnoty vizuální charakteristiky krajinného rázu: Převažující homogenita krajiny daná uzavřeností lesnatého území bez výraznější výškové členitosti, odlehlost území Výrazná dominanta masívu Havranu Naprostá převaha souvislých lesnatých poloh tvořících krajinnou matrici; lesnaté svahy a horizonty formující krajinnou scénu Výskyt rozmanitých uzavřených odlesněných enkláv esteticky příznivě a sugestivně působících prostorů Bohatá rozptýlená zeleň v odlesněných enklávách Absence tradičních dominant Zachovalé harmonické vztahy v převažující části území dané zcela dominantní přítomností přírodních či přírodě blízkých prvků; ve značné části území zachovalé harmonické měřítko Pozitivní krajinné dominanty 100

101 Masív Havranu, Ostrůvek bývalý zámeček Negativní krajinné dominanty Opuštěný vojenský areál u Branky, bývalý vojenský areál ve Staré Knížecí Huti Charakteristika míst krajinného rázu Místo krajinného rázu reprezentuje nižší jednotku území vymezenou již na základě vizuálních vlastností, jedná se o svébytný vizuálně zcela či téměř souvislý prostor, v němž lze plošně sledovat základní charakteristiky či znaky krajinného rázu viz obr. č. 2. Typické ohraničení míst krajinného rázu tvoří pohledové bariéry térenní horizonty či lesní horizonty (přechody lesní a jiného typu krajiny). Obr. č. 2. Mapa míst krajinného rázu v CHKO včetně pásem ochrany Podmínky ochrany krajinného rázu opatření a limity 101

102 Jednotlivá místa krajinného rázu byla jako plošně nejmenší jednotky prostorové diferenciace zařazena podle přítomnosti či koncentrace cenných znaků či hodnot (rysů) krajinného rázu do tří pásem odstupňované ochrany. Přítomnost cenných rysů krajinného rázu v příslušném MKR a jeho zařazení do pásma přísné či zpřísněné ochrany s sebou nese pochopitelně také větší nároky a potřebu stanovení přísnějších opatření či regulativů této ochrany. Pásmo přísné ochrany krajinného rázu (I) Krajinářsky nejcennější části CHKO. Nejexponovanější vrcholové partie masív a svahy Čerchova v jižní části či Tetřeví vrch s masívem Havrana v části severní. Nejvíce jsou v pásmu přísné ochrany zastoupeny odlesněné enklávy kulturní krajiny často v místech s dříve rozšířeným osídlením (Lučina, Dianin Dvůr, Pleš, Hraničky, Jedlina, Stoupa, Pavlův Studenec), v nichž se dochovaly stopy dřívějšího využití v podobě zejména hodnotné krajinotvorné rozptýlené zeleně či pozůstatků zástavby. Jsou zde zařazeny i v současnosti osídlené enklávy typicky lokalizované v údolích toků (Jindřichova Hora, Nemanice, Pivoň, údolí Bystřice, údolí Radbuzy pod Smolovem, Železná, Nová Ves, Málkov). Tyto otevřené často značně odlehlé prostory krajiny reprezentují v rámci CHKO minoritně zastoupené krajiny vyznačující se specifickými prostorovými znaky, přítomností estetických hodnot. Přes často výrazné zásahy od urbanistického charakteru zdejších sídel v poválečném období se tyto dílčí segmenty vyznačují přírodě blízkým harmonickým utvářením přítomností harmonických vztahů a harmonického měřítka. Pásmo zpřísněné ochrany krajinného rázu (II) Části území, které se rovněž vyznačují výskytem harmonických vztahů a harmonického měřítka či jejich dominantní přítomností. Pásmo zpřísněné ochrany krajinného rázu na území CHKO zcela převažuje, tvoří cca 70 % jeho plochy. Jedná se nejčastěji o členitá, rozlehlá lesnatá neosídlená území s výskytem cenných přírodních stanovišť či odlesněné enklávy se zřetelným zemědělským nebo rekreačním charakterem, charakteristická uceleností prostorových znaků či výrazovou konsolidovaností. Oproti pásmu přísné ochrany krajinného rázu zde nemusí být soustředěny znaky mimořádně cenné či charakteristické pro celou oblast CHKO, avšak z hlediska ochrany krajinného rázu znaky zásadní (výrazná morfologie, převaha lučních společenstev, hojná krajinotvorná zeleň, harmonická pozice sídel v krajině, exponovanost území). Pásmo běžné ochrany krajinného rázu (III) Území bez výskytu mimořádně cenných krajinářských hodnot, jež by vyžadovala nejvyšší míru ochrany. Na území CHKO Česká les se jedná často o území se zřetelným produkčním zaměřením v okrajových polohách v kontaktu se zemědělsky funkčně zaměřenou oblastí podhůří (Poběžovicko, Tachovsko), i zde však s převažujícím harmonickým utvářením. V pásmu běžné ochrany krajinného rázu se nachází zlomek CHKO cca 3 % jeho plochy. Hlavní příčiny narušení krajinného rázu v CHKO Hmota a rozlehlost nevzhledných opuštěných i funkčních vojenských areálů. Stávající stavby zemědělské výroby, výrobní areály, které se svým měřítkem vymykají okolní zástavbě a jsou často umístěné na pohledově exponovaných místech Výrazné technické dominanty vojenských pozorovacích věží na Čerchově a Velkém Zvonu a zrekonstruovaná rozhledna na vrcholu Havranu na pohledově exponovaných místech Rekonstrukce a nová zástavba v obcích z 50., 60. a 70. let 20. století, které zastínily tradiční charakter výstavby v obcích Monitoring a výzkum Po druhé světové válce byl přístup do oblasti Českého lesa omezen hraničním pásmem, proto se zde přírodovědné průzkumy do zpřístupnění v 90. letech 20. století až na výjimky neprováděly. Téměř veškeré ucelenější poznatky z tohoto období pocházejí ze všeobecných 102

103 průzkumů zpracovávaných v letech 20. století Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody v Plzni pro tehdejší státní přírodní rezervace. Tento trend, směřování inventarizační činnosti do MZCHÚ jakožto nejcennějších částí přírody Českého lesa, přetrvává víceméně do současnosti. Přesto, především v rámci přípravy návrhu na vyhlášení a později v souvislosti s existencí CHKO, vzniklo několik prací zaměřených na širší území, blíže viz tab. č. 10. Zároveň v případě přírodních památek a rezervací došlo ke zpracování některých specifických skupin organismů, např. z oboru mykologie, lichenologie a zoologie, které dosud v území zpracovávány nebyly. Botanika Jak již bylo uvedeno, Český les vždy patřil, a to z nejrůznějších příčin, k botanicky opomíjeným územím Čech. Jedním z neblahých důsledků této skutečnosti je takřka absolutní nedostatek jakýchkoliv starších floristických údajů. Drtivá část pohoří, snad s výjimkou nejbližšího okolí Čerchova, byla až do konce 19. století územím po této stránce prakticky neznámým. Teprve 20. století přineslo svým způsobem určitý průlom, nicméně na značné části území tento neutěšený stav přetrvával prakticky až do poslední čtvrtiny 20. století, kdy však již bylo území vystaveno plošné expozici mnohdy velmi citelných antropických vlivů. Především díky výzkumným aktivitám plzeňských botaniků J. Sofrona a A. Pyška (SOFRON et PYŠEK 1989) se zrodila Květena Českého lesa, doprovázena v krátké době též vegetační monografií území (SOFRON 1990). Sociálně-ekonomické změny po roce 1989 byly impulzem k další fázi botanického výzkumu, který byl tentokráte již veden převážně z regionálních center výzkumu (Muzeum Českého lesa v Tachově, Muzeum Chodska v Domažlicích). Zásluhou uvedených institucí, jakožto i dalších nejmenovaných jedinců, máme dnes k dispozici velmi solidní informace o vegetačním krytu území, na vysoké úrovni jsou znalosti o rozšíření cévnatých rostlin, a to včetně ochranářsky významných druhů. Tyto poznatky shrnuje studie botanických charakteristik CHKO (MUDRA 2006), vypracovaná jako podklad pro zpracování předešlého plánu péče o CHKO. K plošnému poznání flóry a vegetace Českého lesa přispělo také mapování biotopů soustavy Natura 2000, prováděné v letech , a jeho aktualizace, která zde probíhá od roku K bylo takto aktualizováno 92 % plochy CHKO. V posledních letech se slibně rozvíjí bryologický výzkum, jehož završením by mělo být publikování Prodromu mechorostů Českého lesa (R. Mudrová, M. Vondráček). Tradičně značná pozornost je věnována inventarizačním průzkumům zvláště chráněných území, protože byla nezřídka zřizována z botanických pohnutek. Většina těchto území byla inventarizována v 70. a 80. letech 20. století pracovníky Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Plzni (J. Nesvadbová, L. Pivoňková) a posléze v 90. letech průběžně aktualizována P. Mudrou. Po vyhlášení CHKO byla v rámci přípravy plánů péče řada MZCHÚ podrobena opětovné inventarizaci cévnatých rostlin a mechorostů v zájmu získání podkladů pro zhodnocení stavu těchto území. Podobné průzkumy proběhly také v lokalitách zvažovaných na vyhlášení za PP nebo PR (Louky u Prostředního Žďáru, Černý rybník, Niva Nemanického potoka). Průzkumy MZCHÚ po roce 2005 proběhly především za finanční podpory PPK. S výjimkou několika málo MZCHÚ není známo, že by v území byly činěny jakékoliv pokusy o sledování změn, ať již na úrovni rostlinných společenstev či populací jednotlivých druhů, přestože jejich význam je pro praktickou ochranu nedocenitelný a potenciálně vhodných objektů je více než dost. V roce 2014 se Český les, zatím bez úspěchu, pokusila iniciovat studii zaměřenou na vliv pastvy skotu na vývoj podmáčených stanovišť. Potřeba takové studie vychází z aktuálních snah o zemědělské využití dlouhodobě neobhospodařovaných ploch. S cílem sledovat vývoj vegetace jsou ve vybraných MZCHÚ založeny stabilně fixované trvalé monitorovací plochy, konkrétně jsou to PR Broumovská bučina 2 plochy, PR Diana 2 plochy, PP Hvožďanská louka 15 ploch, NPP Na požárech 1 plocha. Většina těchto ploch byla založena ještě před vznikem CHKO a jejich pravidelným snímkováním se zabývají především externí botanici (P. Mudra) ve spolupráci se Správou CHKO Český les. 103

104 Vegetace na vybraných plochách je sledována také v rámci zjišťování efektivnosti opatření financovaných z prostředků PPK. Dosud monitorované plochy jsou v následujících lokalitách: Václavský rybník (od roku 2008, Drosera intermedia ruční kosení a narušení drnu), NPP Na požárech (od roku 2009, Drosera rotundifolia, Pedicularis sylvatica ruční kosení a narušení drnu), PP Hvožďanská louka (od roku 2008, vlhké pcháčové louky, mezofilní ovsíkové louky a střídavě vlhké bezkolencové louky ruční nebo strojové kosení, vláčení), PP Louka u Staré Huti (od roku 2010, mezofilní ovsíkové louky, nevápnitá mechová slatiniště, vlhké pcháčové louky ruční nebo strojové kosení, pastva) a Mostek u Rybníku (od roku 2012, nevápnitá mechová slatiniště ruční kosení). Relativně krátká doba sledování zatím nedovoluje vliv opatření na druhy nebo společenstva vyhodnotit. Na území CHKO se nachází také několik trvalých monitorovacích ploch určených ke sledování biotopů v zájmu Evropského společenství (viz tab. č. 11). Tab. č. 11: Biotopy sledované v zájmu Evropského společenství na území CHKO Český les Název Biotop Kód Rok založení NPP Na požárech R2.3 přechodová rašeliniště 7140_ Pavlův Studenec R3.4 degradovaná vrchoviště 7120_ Chladná Bystřice L2.2 údolní jasanovo-olšové luhy 91E0_ Farské bažiny 1 L9.2A rašelinné smrčiny 91D0_ Pavlova Huť L9.2A rašelinné smrčiny 91D0_ Farské bažiny 2 L9.2A rašelinné smrčiny 91D0_ Nemanický potok - tůně V1F makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez druhů charakteristických pro V1A V1E 3150_ Nemanický potok V4A makrofytní vegetace vodních toků, porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt 3260_ PP Veský mlýn T2.3B podhorské a horské smilkové trávníky bez výskytu jalovce obecného 6230_ Hraničná T2.3B podhorské a horské smilkové trávníky bez výskytu jalovce obecného 6230_ PR Diana L5.1 květnaté bučiny 9130_ PR Pleš, Velký Zvon L5.4 acidofilní bučiny 9110_ PR Podkovák L9.2B podmáčené smrčiny 9410_ Kateřinský potok III., Smrčina L9.2B podmáčené smrčiny 9410_ Haltrava L5.4 acidofilní bučiny 9110_ PR Tišina L5.4 acidofilní bučiny 9110_ Dlouhá skála L5.4 acidofilní bučiny 9110_ PP Hvožďanská louka T1.9 střídavě vlhké bezkolencové louky 9410_ Na území PP Hvožďanská louka probíhá pravidelné sledování početnosti populace Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana (BRABEC 2011, Český les terénní šetření). Dále jsou sledovány početní stavy některých dalších zvláště chráněných druhů, např. Orchis morio, Orchis ustulata, Dactylorhiza majalis, Drosera rotundifolia a D. intermedia ( Český les terénní šetření). Blíže ke zjištěným stavům viz kapitola Bližší pozornost byla věnována některým druhům dřevin, konkrétně tisu červenému, borovici blatce a starým ovocný odrůdám. V roce 2007 byla za finanční podpory PPK zpracována studie zaměřená na možnosti reintrodukce tisu červeného na území CHKO (ROUBÍKOVÁ a ZATLOUKAL 2007). V rámci studie byl zhodnocen historický i současný výskyt tisu v Českém lese a navržena místa vhodná pro jeho reintrodukci. Zároveň byly doporučeny lokality pro získání reintrodukčního materiálu (s ohledem na nedostatek autochtonního), konkrétně Branžovský hvozd, případně Šumava. Rovněž z prostředků PPK byl v roce 2008 proveden průzkum borovice blatky v Českém lese s cílem zmapovat rozšíření autochtonních populací a provést izoenzymové analýzy na souboru vytipovaných původních jedinců (MÁNEK 2008). Záměrem bylo vytvořit standard původní borovice blatky Českého lesa pro následnou záchranu jejího genofondu. Z výsledků vyplynulo, že pro případné zachování původního genofondu borovice blatky, jsou za nejvhodnější považováni jedinci z populace v PR Farské bažiny. 104

105 S přestávkami proběhlo v letech 2007 až 2012 na území CHKO podrobné mapování výskytu starých ovocných dřevin (ŠRAITOVÁ 2007a a 2008, PECKERT 2009, ANONYMUS 2012, Český les terénní šetření). Cílem bylo získat databázi odrůd, které byly v tomto regionu historicky pěstovány, a využít je při obnově krajinné struktury poškozené lidskou činností, při obnově sadů a výsadeb podél cest nebo remízů. Značná pozornost byla v uplynulém období věnována mapování výskytu invazních druhů rostlin jako podkladu pro opatření k jejich omezení nebo likvidaci. Od roku 2007 do roku 2009 bylo systematicky zmapováno celé území CHKO (ŠRAITOVÁ 2007b, NOVÁKOVÁ 2008, NOVÁKOVÁ 2009, Český les terénní šetření). Podrobnosti v k výsledkům mapování viz kapitola Mykologie a lichenologie V domažlické části CHKO působil jako aktivní mykolog učitel Václav Melzer ( ). Jeho poznatky se objevily např. v knize Josefa Velenovského České houby nebo v monografické studii o rodu holubinka, Atlas holubinek. Mimo Václava Mezlera se houbami Českého lesa zabývali mimo jiné také Ivan Charvát, Hřebík a Mirko Svrčkovi, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar, Albert Pilát, Věra Jechová a Rostislav Fellner (KOLEKTIV AUTORŮ 2005). V současnosti není zpracován žádný celkový mykologický přehled oblasti CHKO. Obdobně jako v případě cévnatých rostlin a mechorostů bylo zpracováno v rámci přípravy plánů péče o MZCHÚ několik mykologických inventarizací. Vyjma NPP Na požárech proběhly tyto průzkumy v tzv. lesních rezervacích, blíže viz přehled v tab. č. 10. Zejména v lesních biotopech výskyt lignikolních hub dobře vypovídá o přirozenosti a zachovalosti těchto území. Pravděpodobně nejstarší podrobnější zprávy o výskytu lišejníků v Českém lese pocházejí z prací Alfreda Hilitzera (HILITZER 1924 a 1925), který např. v okolí Čerchova zaznamenal řadu zajímavých a dnes vzácných druhů. Bohužel aktuální průzkum NPR Čerchovské hvozdy (PEKSA 2012) tuto bohatost již nepotvrdil, naopak zjistil její výrazný ústup. Přesto další průzkumy z jiných lokalit (HALDA 2014, SVOBODA 2014a, b, c) naznačují, že zkoumané rezervace mají určitý potenciál pro zachování lichenoflóry v Českém lese, zejména v porovnání s možnostmi v okolních porostech. Zoologie Podobně jako v případě botanických průzkumů jsou zdrojem prvních systematičtějších údajů o fauně Českého lesa všeobecné inventarizační průzkumy v MZCHÚ prováděné Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody v Plzni ve druhé polovině 20. století. Později jsou tyto údaje částečně aktualizovány činností zoologů působících v blízkých muzeích (Muzeum Českého lesa v Tachově, Muzeum Chodska v Domažlicích, Západočeské muzeum v Plzni) a institucích státní ochrany přírody. Do roku 1990 byly takto získány především záznamy o výskytu savců a ptáků (např. ŘEPA 1974, 1975 a 1983, HŮRKA 1976) a zcela ojediněle bezobratlých (brouci BOZDĚCHOVÁ 1974, TĚŤÁL 1983), a to téměř výlučně z území přírodních rezervací. Po roce 1990 se díky zpřístupnění oblasti badatelské úsilí zvyšuje a vznikají některé průzkumy širšího územního rozsahu. V letech probíhá mapování hnízdního rozšíření ptáků Českého lesa (VACÍK 1999), v letech , je postupně na vybraných lokalitách mapována malakofauna (HLAVÁČ 2003, HLAVÁČ a kol a 2003, doplněno HORÁČKOVÁ a DVOŘÁK 2008). Záznamy o jiných skupinách zůstávají většinou koncentrovány do MZCHÚ a jsou méně systematické (brouci BENEDIKT 2004, NYKLES 2000, DOLEŽAL a CIHLÁŘ 2004, motýli KOLÁŘ 1997, pavoukovci FENCLOVÁ 2000, 2001 a 2004, ryby KŘÍŽEK 2004, savci KŮS 1999, ŘÍŠ 2004). Po vyhlášení CHKO v roce 2005 pokračují inventarizace MZCHÚ (přehled viz tab. č. 10) vypracované především jako podklady pro plány péče a zpravidla finančně podpořené z PPK. Aktuální zoologické průzkumy v NPP Na požárech ( ) a NPR Čerchovské hvozdy (2012) vděčí za své zpracování projektu Implementace. Přesto zůstává řada MZCHÚ, kde systematický zoologický průzkum dosud zcela chybí. Zoologické průzkumy byly 105

106 zpracovány také pro některé další lokality mimo území přírodních památek a rezervací, např. v nivách Černice (k. ú. Švarcava) a Nemanického potoka (ANONYMUS 2014) za účelem získání podkladů pro rozhodování o možnostech hospodářského využití. Z hlediska mapování výskytu a sledování populací vybraných živočichů je Český les zahrnut do několika projektů, které územně přesahují CHKO, ale přináší pro oblast konkrétní údaje. Jedním z nich je mezinárodní projekt Trans Lynx ( ) zaměřený na ochranu rysa ostrovida, jehož hlavním realizátorem je společnost ALKA Wildlife. Součástí projektu je fotomonitoring a mapování pobytových známek druhu. Oba přístupy již přinesly významné informace o výskytu nejen rysa, ale i jiných druhů savců v Českém lese (kuna skalní, kuna lesní, jezevec lesní, daněk, muflon, jelen sika). Druhým významným projektem je mapování výskytu chřástala polního, které probíhá od roku 2010 na celém území CHKO, a to ve spolupráci Správy CHKO Český les s Plzeňským krajem (J. Vlček) a ZOO a Botanickou zahradou města Plzně (T. Peš, J. Pešová). Každoroční sčítání volajících samců ve dvou termínech během hnízdní sezóny bylo v letech rozšířeno o sledování migrace chřástalů pomocí satelitní telemetrie. Nositelem projektu byla ZOO a Botanická zahradou města Plzně a Plzeňský kraj a finančně jej podpořil program přeshraniční spolupráce CÍL 3 Česká republika Svobodný stát Bavorsko Satelitním vysílačem byli v Českém lese vybaveni dva ptáci, Adam v roce 2012 a Ivan v roce Jedním ze stěžejních zájmů v oboru zoologie na území CHKO je sledování stavu populace bobra evropského. Díky iniciativě A. Vorla (ČZU Praha, FŽP) je zde výskyt druhu, s různou intenzitou, sledován od 90. let 20. století. Výzkum byl v některých obdobích podpořen mimo jiné AOPK ČR, oddělením monitoringu, od vyhlášení CHKO (2005) se na sledování stavu populace podílí také Český les, zejména v rámci své správní agendy. Některé druhy živočichů jsou na území CHKO sledovány v rámci monitoringu druhů v zájmu Evropského společenství, který koordinuje AOPK ČR. Český les takto sleduje raka kamenáče (2 lokality Radbuza, Novosedelský potok, obě od roku 2006), raka říčního (1 lokalita Lískový potok od roku 2006), mihuli potoční (1 lokalita Lužní potok od roku 2007) a vranku obecnou (1 lokalita Lužní potok od roku 2007). Monitoring sýce rousného a kulíška nejmenšího, zahájený před vznikem CHKO, probíhá v severní části Českého lesa pod záštitou ČSO (J. Krupička). Současné, poměrně detailní, záznamy o výskytu obojživelníků jsou především výsledkem celorepublikového mapování, které proběhlo pod záštitou AOPK ČR v letech Naopak záznamy o výskytu plazů jsou víceméně nahodilé. Cíleně, ale nepravidelně, jsou vyhledávány některé druhy ptáků. Patří k nim např. sýc rousný a kulíšek nejmenší (mimo části monitorované ČSO, viz výše), datlík tříprstý, čáp černý, orel mořský, bekasína otavní, lejsek malý, hýl rudý. Obdobně jako v případě obojživelníků proběhlo pod záštitou AOPK ČR celorepublikové mapování raků. Na území CHKO se tomuto průzkum věnovali v roce 2003 P. Vlach a D. Fišer, v roce 2014 P. Vlach a O. Bušek (NDOP). V letech bylo postupně na vybraných lokalitách v CHKO mimo MZCHÚ provedeno mapování výskytu denních motýlů (PROKOPOVÁ 2007 až 2010, 2011b). Během průzkumu byly nalezeny dvě nové lokality modráska bahenního, silně ohroženého druhu vázaného na specifický luční biotop. Od roku 2011 Český les provádí systematické sledování populace modráska hořcového v PP Hvožďanská louka (PROKOPOVÁ 2011a a 2012). Z průzkumů bezobratlých živočichů je potřeba zmínit také zjištění výskytu některých vzácných druhů mravenců (BEZDĚČKOVÁ a BEZDĚČKA 2011) a vážek (M. Waldhauser, NDOP 2012 a 2013). Ostatní Na území CHKO není zpracována žádná komplexní ani částečná vědecká analýza z oboru lesnictví nebo zemědělství. V některých rezervacích byly historicky hodnoceny vybrané hydrologické parametry, především vodní a odtokové poměry (KADLEC 1993 a 1994). V roce 2007 byla zpracována studie významného geologického fenoménu Českého lesa českého křemenného valu (TEPLÍK 2007). 106

107 Tab. č. 10: Přehled odborných prací vztahujících se k území CHKO Český les Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal Území národních přírodnících památek NPP Na požárech 1994 Pivoňková L. a kol. NPP Na požárech 2001 Fenclová I. NPP Na požárech 2004 Fenclová I. NPP Na požárech 2004 Říš V. NPP Na požárech 2005 Kejval Z. NPP Na požárech 2005 Mudra P. NPP Na požárech 2005 Zimmermann K. NPP Na požárech 2012 Bartonička T. NPP Na požárech 2012 Hesoun P. NPP Na požárech 2012 Hesoun P. NPP Na požárech 2013 Dvořáková J. NPP Na požárech 2013 NPP Na požárech 2013 Kopečková M., Benediktová V., Volf O. Řezáč M., Benediktová V., Kopečková M. Národní přírodní památka Na požárech, Inventarizační průzkum proveden v období Výsledky arachnologického výzkumu prováděného v roce 2001 v následujících rezervacích: Na požárech, Kateřinský potok, Pavlova Huť, Diana a Jezírka u Rozvadova NPP Na požárech inventarizační průzkum arachnofauny Inventarizační průzkum NPP Na požárech, Drobní zemní savci Inventarizační průzkum NPP Na požárech, Coleoptera Inventarizační botanický průzkum NPP Na požárech Inventarizační průzkum NPP Na požárech denní motýli (Lepidoptera) Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru: zoologie, chiropterologie Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru entomologie (vodní brouci) Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru odonatologie Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru malakozoologie Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru mammaliologie Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru arachnologie Český ústav ochrany přírody, středisko Plzeň zpráva založena v rezervační knize, Západočeské muzeum v Plzni, Plzeň AOPK ČR, středisko Plzeň AOPK ČR, Praha Slavkovský les, Mariánské Lázně AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha Obor (skupina) všeobecný zoologie (pavouci) zoologie (pavouci) zoologie (drobní zemní savci) zoologie (brouci) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (denní motýli) zoologie (letouni) zoologie (vodní brouci) zoologie (vážky) zoologie (měkkýši) zoologie (drobní zemní savci) zoologie (pavouci) NPP Na požárech 2013 Sova P. Inventarizační průzkum NPP Na botanika AOPK ČR, Praha požárech z oboru bryologie (mechorosty) NPP Na požárech 2014 Zelený L. Inventarizační průzkum NPP Na požárech z oboru mykologie AOPK ČR, Praha mykologie Území národních přírodnících rezervací NPR Čerchovské Nesvatbová J., Příspěvek k poznání květeny 1990 hvozdy Sofron J. Čerchovského lesa autorská zpráva botanika NPR Čerchovské hvozdy 1992 Vacík R. Zpráva z ornitologického průzkum autorská zpráva zoologie (ptáci) Společnost pro NPR Čerchovské Návrh rezervací v oblasti Čerchova v 1993 Kučera T. svahy & smrky, hvozdy Českém lese Praha botanika NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy 2003 Hlaváč J. Č Benedikt S Říš V Křížek J Sladký J. Měkkýši Českého lesa II. Čerchovský les (Západní Čechy) Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy, Coleoptera Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy, Drobní zemní savci Inventarizace malých vodních toků v NPR Čerchovské Hvozdy Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy 2004/2005 z oboru floristika Silva Gabreta 9: , Vimperk AOPK ČR, Praha AOPK ČR, středisko Plzeň Laboratoř ichtyologie a ekologie ryb, Sibřina AOPK ČR, středisko Plzeň zoologie (měkkýši) zoologie (brouci) zoologie (drobní zemní savci) zoologie (ichtyologie) botanika (cévnaté rostliny) 107

108 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy NPR Čerchovské hvozdy 2006 Kejval Z., Benedikt S., Dongres V., Doležal Z Bartonička T Benediktová V., Kopečková M. Benediktová V., Kopečková M. NPR Čerchovské hvozdy 2012 Hummel J. NPR Čerchovské hvozdy 2012 Peksa O. NPR Čerchovské hvozdy 2013 Sova P. NPR Čerchovské hvozdy 2013 Zelený L. Území přírodnících památek PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka PP Kolowratův rybník 1988 Pudivítrová J. Výsledky inventarizačních průzkumů brouků (Coleoptera) v chráněných územích západních Čech (NPR Čerchovské hvozdy, NPP Pastviště u Fínů, NPR Soos, NPP Železná Hůrka, PR Kamenný rybník, PR Lopata, PR Starý Hierštejn, PP Příšovská homolka a PP Hvožďanská louka) Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru: zoologie, chiropterologie Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru herpetologie Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru batrachologie 1991 Nesvadbová J. Hvožďanská louka Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru geologie Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru lišejníky Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru bryologie Inventarizační průzkum NPR Čerchovské hvozdy z oboru mykologie Evidenční tabulka lokality s výskytem ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů 1997 Kolář I. Inventarizace řádu Lepidoptera Matějková I., Nesvadbová J. Doležal Z., Cihlář V Mudra P Kejval Z., Benedikt S., Dongres V., Doležal Z Brabec J Prokopová M Prokopová M Mudra P., Mudrová R. Flóra a vegetace PP Hvožďanská louka PP Hvožďanská louka, Entomologický inventarizační průzkum Vymezení a vegetační charakteristika trvalých ploch v PP Hvožďanská louka u Poběžovic Výsledky inventarizačních průzkumů brouků (Coleoptera) v chráněných územích západních Čech (NPR Čerchovské hvozdy, NPP Pastviště u Fínů, NPR Soos, NPP Železná Hůrka, PR Kamenný rybník, PR Lopata, PR Starý Herštejn, PP Příšovská homolka a PP Hvožďanská louka) Monitoring populací a stavu lokalit hořečku nahořklého (Gentianella amarella) a hořečku drsného (Gentianella obtusifolia) Sledování stavu populace modráska hořcového (Maculinea alcon) v PP Hvožďanská louka Sledování stavu populace modráska hořcového (Maculinea alcon) v PP Hvožďanská louka (2012) Inventarizační botanický průzkum PP Hvožďanská louka 1999 Kůs E. Savci Přimdského lesa Erica 13: 49 65, Plzeň AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha AOPK ČR, Praha zpráva založena v rezervační knize, Zpravodaj ZČ pob. ČBS, roč. 29/1: 11-12, Plzeň AOPK ČR, středisko Plzeň Západočeské muzeum botanika, Plzeň zpráva z průzkumu Krajský úřad Plzeňského kraje, Plzeň Erica 13: 49 65, Plzeň zpráva z projektu zpráva z terénního šetření, Správa CHKO Český les, Přimda zpráva z terénního šetření, Správa CHKO Český les, Přimda Lynx 30: , Praha Obor (skupina) zoologie (brouci) zoologie (letouni) zoologie (plazi) zoologie (obojživelníci) geologie zoologie (lišejníky) zoologie (mechorosty) mykologie botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (motýli) botanika zoologie (brouci, ploštice, dvoukřídlí, motýli) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (brouci) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (motýli) zoologie (motýli) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (savci) 108

109 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PP Louka u Staré Huti PP Louky u Prostředního Žďáru 2006 Berkovec M Mudra P., Mudrová R. Inventarizační průzkum PP Louka u Staré Huti denní motýli (Lepidoptera) Inventarizační botanický průzkum PP Louky u Prostředního Žďáru PP Milov 1997 Mudra P. Vegetace CHN Milov v Českém lese PP Milov 1999 Kůs E. Savci Přimdského lesa PP Milov 2006 Berkovec M. PP Milov 2006 PP Skalky na Sádku PP Skalky na Sádku PP Skalky na Sádku Bucharová A., Tájek P Leopoldová J PP Veský mlýn 1997 Červená A., Hůrka L., Kočandrlová E., Nesvadbová J., Sofron J., Žán M Sladký J. Mudra P., Sladký J. PP Veský mlýn 2007 Berkovec M. PP Veský mlýn 2010 Týr V., Kejval Z. PP Veský mlýn 2014 Anonymus Území přírodnících rezervací PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina 1991 Mudra P Vacovský M., Čečil F., Červená A., Čížková D., Hostička M., Pivoňková L Mudra P Mudra P Hlaváč J., Horsák M., Beran L., Dvořák L., Juřičková L., Vrabec V Lepšová A. Inventarizační průzkum PP Milov z oboru zoologie denní motýli (Lepidoptera) Přírodní památka Milov, Inventarizační průzkum cévnatých rostlin a vegetace Inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Skalky na Sádku Státní přírodní rezervace Skalky na Sádku, Inventarizační průzkum Floristický průzkum PP Skalky na Sádku Flóra a vegetace navrhované přírodní památky Veský mlýn Inventarizační průzkum PP Veský mlýn z oboru zoologie - denní motýli (Lepidoptera) První nález hnojníka Aphodius borealis (Coleoptera: Scarabaeidae) v západních Čechách Veský mlýn, Průzkum přírodních prvků a návrh péče Seznam druhů rostlin zjištěných v CHPV Broumovská bučina Přírodní rezervace Broumovská bučina, Inventarizační průzkum proveden v období roku 1991 Stručná zpráva o revizi vegetace PR Broumovská Bučina provedené v r PR Broumovská bučina stav vegetace v r Měkkýši Českého lesa I. Vybrané lokality v severní části (západní Čechy) Mykologický IP v PR Broumovská bučina průběžná zpráva Okresní muzeum, Tachov Lynx 30: , Praha zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Okresní muzeum Tachov, Muzeum Chodska Domažlice Západočeské entomologické listy (2010) 1: Ametyst, zpráva z projektu Greennet Ekologická síť v Evropském zeleném pásu zpráva založena v rezervační knize, Český ústav přírody, středisko Plzeň, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Silva Gabreta 8: Obor (skupina) zoologie (motýli) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (savci) zoologie (motýli) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) všeobecný botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (motýli) zoologie (brouci) zoologie (motýli, brouci, ptáci) botanika (cévnaté rostliny) všeobecné botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (měkkýši) mykologie 109

110 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Broumovská bučina PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru PR Bučina u Žďáru 2006 Mudra P., Mudrová R Tětál I Hlaváč J Lepšová A. Inventarizační botanický průzkum PR Broumovská bučina Inventarizační průzkum PR Broumovská bučina Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) Inventarizační malokologický průzkum PR Broumovská bučina Mykologický IP v PR Broumovská bučina 1960 Anonymus SPR Bučina u Žďáru v Českém lese 1980 Nesvadbová J., Červená A., Hostička M., Sofron J., Sokolová L., Řepa P., Žán M Mudra P Řepa P Lepšová A PR Bystřice 1971 PR Bystřice 1986 Mudra P., Mudrová R Hlaváč J. Státní přírodní rezervace Bučina u Žďáru v Českém lese, Inventarizační průzkum provedený v letech Zpráva o botanickém průzkumu PR Bučina u Žďáru v r Přehled vertebratologických pozorování v PR Bučina u Žďáru při kontrolách v letech Mykologický IP v PR Bučina u Žďáru průběžná zpráva Inventarizační botanický průzkum PR Bučina u Žďáru Inventarizační malokologický průzkum PR Bučina u Žďáru 2008 Lepšová A. Mykologický IP v PR Bučina u Žďáru Nesvadbová- Leopoldová J. Čečil F., Červená A., Hlaváčová P., Sofron J., Sokolová L., Žán M. PR Bystřice 1990 Kotlaba F. SPR Bystřice Státní přírodní rezervace Bystřice, Inventarizační průzkum byl proveden v roce 1985 Zpráva o výzkumu mykoflóry v chráněných územích ČSR PR Bystřice 2002 Hlaváč J. Měkkýši PR Bystřice v Českém lese PR Bystřice 2003 Hlaváč J. PR Bystřice 2004 Křížek J. PR Bystřice 2009 Mudrová R. PR Diana 1927 Veselý PR Diana 1966 Sofron J. SPR Diana PR Diana 1968 Pilát A. Měkkýši Českého lesa II. Čerchovský les (Západní Čechy) Inventarizace malých vodních toků v NPR Čerchovské hvozdy Inventarizační botanický průzkum PR Bystřice Seznam rostlin zjištěných v rezervaci Obora u Diany, okres Tachov Pluteus dianae sp. nov. bohemica subsectionis Depauperati Lange zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Okresní muzeum, Tachov zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Erica 10: 75 82, Plzeň Silva Gabreta 9: , Vimperk Laboratoř ichtyologie a ekologie ryb, Sibřina opis zprávy založen v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Česká mykologie 22(3): Obor (skupina) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (brouci) zoologie (měkkýši) mykologie botanika (cévnaté rostliny) všeobecné botanika (cévnaté rostliny) zoologie (ptáci) mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (měkkýši) mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) všeobecné mykologie zoologie (měkkýši) zoologie (měkkýši) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) mykologie 110

111 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Diana 1971 Kůs E. Botanický průzkum Státní přírodní rezervace Diana PR Diana 1973 Kůs E. Státní přírodní rezervace Diana PR Diana 1974 Bozděchová J. PR Diana 1974 Řepa P. PR Diana 1975 PR Diana 1975 Holubová- Jechová V. Kotlaba F., Pouzar Z. PR Diana 1975 Řepa P. PR Diana 1978 Anonymus PR Diana 1980 PR Diana 1983 Řepa P. Nesvadbová J., Červená A., Gryc J., Kočandrlová E., Řepa P., Sokolová L., Žán M. PR Diana 1994 Mudra P. PR Diana 1995 Andrš I. Státní přírodní rezervace Diana Inventarizační průzkum, Dílčí zpráva za rok Coleoptera Zpráva o průzkumu SPR Diana u Rozvadova (okres Tachov) Dřevní hyfomycety přírodních rezervací Diana a Přimda u Tachova Příspěvek k poznání makromycetů státní přírodní rezervace Diana u Tachova v západních Čechách Zpráva o průzkumu SPR Diana u Rozvadova (okres Tachov) Zoologické poměry SPR Diana Státní přírodní rezervace Diana, Inventarizační průzkum provedený v letech kolektivem pracovníků oddělení základní ochrany přírody ve spolupráci s externími pracovníky Drobní savci čtyř lesních přírodních rezervací v Českém lese Stručná zpráva o revizi vegetace PR Diana provedené v letech Jak dále s přírodními lesními rezervacemi? PR Diana 1995 Hort L., Vrška T. Nástin péče o přírodní rezervaci Diana PR Diana 1996 Vrška T. (Pra)les Diana PR Diana 1999 Kůs E. Savci Přimdského lesa PR Diana 2000 Fenclová I. PR Diana 2001 Fenclová I. Zpráva z arachnologické exkurze do Českého lesa Výsledky arachnologického výzkumu prováděného v roce 2001 v následujících rezervacích: Na požárech, Kateřinský potok, Pavlova Huť, Diana a Jezírka u Rozvadova ročníková práce, Gymnasium Stříbro Sborn. Okres. Muz. 1973/9: 31 35, Tachov Západočeské muzeum v Plzni, zpráva založena v rezervační knize, Okresní muzeum, Tachov, zpráva založena v rezervační knize, Zpr. Muz. Západočes. kr., Příroda 17: 15 20, Plzeň Zpr. muz. Západočes. kr. Příroda 17: 5 13, Plzeň Okresní muzeum, Tachov, zpráva založena v rezervační knize, Okresní muzeum, Tachov, zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Zpravodaj Muzea Západočeského Kraje, Příroda 26-27: 81-87, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, Lesnická práce 74 (6): 8 9, Praha Lesnická práce 74 (8): 16 17, Praha Lesnictví-forestry 42 (9): , Praha Lynx 30: , Praha zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Obor (skupina) botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (brouci) zoologie (obratlovci) mykologie mykologie zoologie (obratlovci) zoologie (brouci, ploštice, obojživelníci, plazi, ptáci, savci) všeobecný zoologie (drobní zemní savci) botanika (cévnaté rostliny) lesnictví lesnictví lesnictví zoologie (savci) zoologie (pavouci) zoologie (pavouci) 111

112 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Diana 2003 Hlaváč J., Beran L., Dvořák L., Horsák M., Juřičková L., Vrabec V. PR Diana 2007 Kejval Z. PR Diana 2008 Kejval Z. PR Diana 2008 Mudrová R. PR Diana 2011 PR Diana 2014 Řepa P. Pošmura J., Burel J., Jindřich O., Hejl L., Syřiště P. PR Dlouhý vrch 1995 Sladký J. PR Dlouhý vrch 2007 Těťal I. PR Dlouhý vrch 2008 Horáčková J., Dvořák L. PR Dlouhý vrch 2009 Lepšová A. Měkkýši Českého lesa III. Kateřinská kotlina a severní část Čerchovského lesa (Západní Čechy) Inventarizační průzkum PR Diana , (zpráva za první rok průzkumu), Coleoptera, vybrané skupiny Hymenoptera, Diptera, Heteroptera Inventarizační průzkum PR Diana , (závěrečná zpráva), Coleoptera, Heteroptera a vybrané skupiny Hymenoptera a Diptera Inventarizační botanický průzkum PR Diana Zápis z mykologické exkurze Zpráva o inventarizačním průzkumu ptáků (Aves) v přírodní rezervaci Diana v letech Inventarizační botanický průzkum navrhované PR Dlouhý vrch Inventarizační průzkum Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) Měkkýši Českého lesa IV. Nové údaje pro jižní část Českého lesa Mykologický IP v PR Dlouhý vrch průběžná zpráva PR Dlouhý vrch 2010 Lepšová A. Mykologický IP v PR Dlouhý vrch PR Dlouhý vrch 2011 Mudrová R. PR Dlouhý vrch 2012 Sádlíková M. PR Dlouhý vrch 2014 Svoboda D. PR Farské bažiny 1979 PR Farské bažiny 1983 Řepa P. PR Farské bažiny 1983 Těťál I. PR Farské bažiny 1984 Řepa P. PR Farské bažiny 1991 Řepa P. Nesvadbová J., Čížek H., Červená A., Gryc J., Kočandrlová E., Řepa P., Žán M. PR Farské bažiny 1996 Mudra P. Inventarizační botanický průzkum PR Dlouhý vrch Mykologický průzkum PR Dlouhý vrch v Českém lese Inventarizační průzkum PR Dlouhý vrch z oboru lišejníky Státní přírodní rezervace Farské bažiny, Inventarizační průzkum Drobní savci čtyř lesních přírodních rezervací v Českém lese Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) ze zemních pastí SPR Farské bažiny a SPR Podkovák The qualitative and quantitative composition of bird communities of the forest upland moor in the State Nature Reserve Farské bažiny near Tachov (southwestern Bohemia) Výpis pozorování o obratlovcích SPR Farské bažiny z polní knihy Okresního muzea v Tachově v letech (s výjimkou systematického výzkumu v letech ) Zpráva o revizi vegetace a flóry PR "Farské bažiny" v r Silva Gabreta 9: , Vimperk zpráva založena v rezervační knize, Muzeum Chodska, Domažlice Malacologica Bohemoslovaca 7: Západočeská univerzita v Plzni, fakulta pedagogická, bakalářská práce Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Zpravodaj Muzea Západočeského Kraje, Příroda 26-27: 81-87, Plzeň Zprav. Zpč. ČSE 1: 9-14, Plzeň Folia musei rerum naturalium bohemiae occidentalis, Zool. 19: 3-24, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Obor (skupina) zoologie (měkkýši) zoologie (brouci, ploštice, blanokřídlí, dvoukřídlí) zoologie (brouci, ploštice, blanokřídlí, dvoukřídlí) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) mykologie zoologie (ptáci) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (brouci) zoologie (měkkýši) mykologie mykologie botanika () mykologie lichenologie všeobecný zoologie (drobní zemní savci) zoologie (brouci) zoologie (ptáci) zoologie (obojživelníci, plazi a ptáci) botanika (cévnaté rostliny) 112

113 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Farské bažiny 2000 Fenclová I. PR Farské bažiny 2004 Fellner R. PR Farské bažiny 2006 Berkovec M. PR Farské bažiny 2008 Mánek J. PR Farské bažiny 2012 Anonymus PR Farské bažiny 2013 Mudrová R. PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova PR Jezírka u Rozvadova 1987 Žán M., Čečil F., Červená A., Hostička M., Kraft J., Nedorostová B., Nesvadbová J Kadlec V Hostička M. Zpráva z arachnologické exkurze do Českého lesa Mykologický průzkum PR Farské bažiny Inventarizační průzkum PR Farské bažiny z oboru zoologie denní motýli (Lepidoptera) CHKO Český les, Průzkum původních populací borovice blatky (Pinus rotundata) a provedení isoenzymových analýz Zpráva z 13. setkání mladých mykologů v Halži u Tachova, Česká vědecká společnost pro mykologii Inventarizační botanický průzkum PR Farské bažiny Chráněný přírodní výtvor Jezírka u Rozvadova, Inventarizační průzkum proveden v období Zhodnocení vodního režimu PR Jezírka u Rozvadova pro plán péče PR Jezírka u Rozvadova posouzení stavu 1994 Kadlec V. Vodní a odtokové poměry 1998 Mudra P Nykles K Fenclová I Mudra P Nykles K Fenclová I Mudrová R. Zpráva o botanickém průzkumu PR Jezírka u Rozvadova v roce 1998 Entomologický průzkum lokalit Podkovák a Jezírka u Rozvadova se zvláštním zřetelem na Coleoptera č. Carabidae, Arachnida č. Araneida a Acarina (pouze orientační průzkum), část 1, Indikační výsledky Zpráva z arachnologické exkurze do Českého lesa Přírodní rezervace Jezírka u Rozvadova stav vegetace v roce 2000 Entomologický průzkum lokalit Podkovák a Jezírka u Rozvadova se zvláštním zřetelem na Arachnida č. Araneida, Coleoptera č. Carabidae a Acarina (Oribatidae) Výsledky arachnologického výzkumu prováděného v roce 2001 v následujících rezervacích: Na požárech, Kateřinský potok, Pavlova Huť, Diana a Jezírka u Rozvadova Inventarizační botanický průzkum PR Jezírka u Rozvadova zpráva založena v rezervační knize, zpráva z projektu KÚ Plzeňského kraje, Plzeň studie, Správa CHKO Český les, Přimda zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Obor (skupina) zoologie (pavouci) mykologie zoologie (motýli) botanika (cévnaté rostliny) mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) všeobecný hydrologie všeobecný hydrologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (brouci, pavoukovci) zoologie (pavouci) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (brouci, pavoukovci) zoologie (pavouci) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) 113

114 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Křížový kámen PR Křížový kámen PR Křížový kámen PR Křížový kámen 1986 Červená A., Čečil F., Gryc J., Hauznerová I., Nesvadbová J., Žán M Mudra P Hlaváč J., Horsák M., Beran L., Dvořák L., Juřičková L., Vrabec V. Mudra P., Mudrová R. PR Malý Zvon 2009 Lepšová A. Státní přírodní rezervace Křížový kámen, Inventarizační průzkum proveden 1985 Zpráva o revizi vegetace a flóry PR Křížový kámen v r Měkkýši Českého lesa I. Vybrané lokality v severní části (západní Čechy) Inventarizační botanický průzkum PR Křížový kámen Mykologický IP v PR Malý Zvon, průběžná zpráva PR Malý Zvon 2010 Lepšová A. Mykologický IP v PR Malý Zvon PR Malý Zvon 2011 Mudrová R. PR Malý Zvon 2014 Svoboda D. PR Nad Hutí 2003 Hlaváč J., Beran L., Dvořák L., Horsák M., Juřičková L., Vrabec V. PR Nad Hutí 2009 Lepšová A. Inventarizační botanický průzkum PR Malý Zvon Inventarizační průzkum PR Malý Zvon z oboru lišejníky Měkkýši Českého lesa III. Kateřinská kotlina a severní část Čerchovského lesa (Západní Čechy) Mykologický IP v PR Nad Hutí, průběžná zpráva PR Nad Hutí 2010 Lepšová A. Mykologický IP v PR Nad Hutí PR Nad Hutí 2011 Mudrová R. PR Nad Hutí 2014 Svoboda D. Inventarizační botanický průzkum PR Nad Hutí Inventarizační průzkum PR Nad Hutí z oboru lišejníky PR Ostrůvek 1969 Anonymus SPR Ostrůvek návrh PR Ostrůvek 1969 Petříček V. PR Ostrůvek 1985 PR Ostrůvek 2002 Čečil F., Červená A., Čížek H., Nesvadbová J., Sokolová L., Žán M. Hlaváč J., Horsák M., Beran L., Dvořák L., Juřičková L., Vrabec V. PR Ostrůvek 2012 Anonymus PR Pavlova Huť 1993 Kadlec V. PR Pavlova Huť 1993 Mudra P. Botanické poměry navrhované SPR Ostrůvek Státní přírodní rezervace Ostrůvek, Inventarizační průzkum byl proveden v roce 1985 Měkkýši Českého lesa I. Vybrané lokality v severní části (západní Čechy) Zpráva z 13. setkání mladých mykologů v Halži u Tachova, Česká vědecká společnost pro mykologii Zhodnocení vodního režimu PR Pavlova Huť Výsledná zpráva o botanické části průzkumu PR Pavlova Huť Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, Silva Gabreta 8: , Vimperk Silva Gabreta 9: , Vimperk zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Silva Gabreta 8: , Vimperk zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Obor (skupina) všeobecné botanika (cévnaté rostliny) zoologie (měkkýši) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) mykologie mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) lichenologie zoologie (měkkýši) mykologie mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) lichenologie lesnictví, botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) všeobecné zoologie (měkkýši) mykologie hydrologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) 114

115 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Pavlova Huť 1997 Řepa P. PR Pavlova Huť 1999 Mudra P. PR Pavlova Huť 2001 Fenclová I. PR Pavlova Huť 2001 Řepa P. PR Pavlova Huť 2006 Berkovec M. PR Pavlova Huť 2006 Bucharová A., Tájek P. PR Pavlova Huť 2008 Mánek J. PR Pavlova Huť 2012 Anonymus PR Pleš 1954 Klášterský I. PR Pleš 1964 Anonymus PR Pleš 1986 PR Pleš 2003 Žán M., Čečil F., Červená A., Kočandrlová E., Nesvadbová J., Sofron J., Sokolová L. Hlaváč J., Beran L., Dvořák L., Horsák M., Juřičková L., Vrabec V. PR Pleš 2009 Lepšová A. Výsledky sčítání ptactva v rámci akce: "Mapování hnízdního rozšíření ptáků Českého lesa" provedeného v přírodní rezervaci Pavlova Huť v r Vegetační poměry PR Pavlova Huť v Českém lese Výsledky arachnologického výzkumu prováděného v roce 2001 v následujících rezervacích: Na požárech, Kateřinský potok, Pavlova Huť, Diana a Jezírka u Rozvadova Přehled vertebratologických pozorování v PR Pavlova Huť při kontrolách v letech Inventarizační průzkum PR Pavlova Huť z oboru zoologie denní motýli (Lepidoptera) Přírodní rezervace Pavlova Huť inventarizační průzkum cévnatých rostlin a vegetace CHKO Český les, Průzkum původních populací borovice blatky (Pinus rotundata) a provedení isoenzymových analýz Zpráva z 13. setkání mladých mykologů v Halži u Tachova, Česká vědecká společnost pro mykologii Reservace na Plattenberku v Českém lese Seznam hub zjištěných ve st. př. rez. Pleš (Zvon) 16.IX.1964 Státní přírodní rezervace Pleš, Inventarizační průzkum provedený v letech Měkkýši Českého lesa III. Kateřinská kotlina a severní část Čerchovského lesa (Západní Čechy) Mykologický IP v PR Pleš, průběžná zpráva PR Pleš 2010 Lepšová A. Mykologický IP v PR Pleš PR Pleš 2011 Mudrová R. PR Pleš 2014 Halda J. P. PR Podkovák 1969 Petříček V. PR Podkovák 1972 Leopoldová J., Sofron J. Inventarizační botanický průzkum PR Pleš Závěrečná zpráva z lichenologického inventarizačního průzkumu PR Pleš v CHKO Český les (2014) Botanické poměry navrhované SPR Podkovák SPR Podkovák, Výsledky průzkumu ze dne zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, studie, Správa CHKO Český les, Přimda zpráva založena v rezervační knize, Ochr. Přír. 8: , Praha zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Silva Gabreta 9: , Vimperk zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Obor (skupina) zoologie (ptáci) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (pavouci) zoologie (ptáci) zoologie (motýli) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny) mykologie botanika (cévnaté rostliny) mykologie všeobecné zoologie (měkkýši) mykologie mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) lichenologie botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) 115

116 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Podkovák 1979 Nesvadbová J., Červená A., Čížek H., Kočandrlová E., Nová P., Sofron J., Řepa P. PR Podkovák 1983 Řepa P. PR Podkovák 1983 Těťál I. PR Podkovák 1991 Řepa P. PR Podkovák 1993 Anonymus PR Podkovák 1996 Řepa P. PR Podkovák 1999 Nykles K. PR Podkovák 2000 Nykles K. PR Podkovák 2001 Řepa P. PR Podkovák 2004 Fellner R. PR Podkovák 2004 Sýkora, Pivoňková L. PR Podkovák 2008 Mánek J. PR Smrčí 2013 Mudrová R. PR Starý Hirštejn 1971 Leopoldová J. PR Starý Hirštejn 1976 Hůrka L. PR Starý Hirštejn 1977 Červená A., Hůrka L., Sofron J., Žán M., Kočandrlová E., Hostička M. PR Starý Hirštejn 2003 Hlaváč J. Státní přírodní rezervace Podkovák, Inventarizační průzkum provedený v letech Drobní savci čtyř lesních přírodních rezervací v Českém lese Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) ze zemních pastí SPR Farské bažiny a SPR Podkovák Výpis pozorování obratlovců v SPR Podkovák v letech z polní knihy Okresního muzea v Tachově (s výjimkou systematického průzkumu v letech ) Stručná zpráva o revizi vegetace přírodní rezervace Podkovák u Lesné Výsledky sčítání ptactva v rámci akce: "Mapování hnízdního rozšíření ptáků Českého lesa" provedeného v přírodní rezervaci Podkovák v r Entomologický průzkum lokalit Podkovák a Jezírka u Rozvadova se zvláštním zřetelem na Coleoptera č. Carabidae, Arachnida č. Araneida a Acarina (pouze orientační průzkum), část 1, Indikační výsledky Entomologický průzkum lokalit Podkovák a Jezírka u Rozvadova se zvláštním zřetelem na Arachnida č. Araneida, Coleoptera č. Carabidae a Acarina (Oribatidae) Přehled vertebratologických pozorování v PR Podkovák při kontrolách v letech Mykologický průzkum PR Podkovák (2004) Monitoring borovice blatky v PR Podkovák CHKO Český les, Průzkum původních populací borovice blatky (Pinus rotundata) a provedení isoenzymových analýz Inventarizační botanický průzkum PR Smrčí Inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Starý Hirštejn Zpráva o výsledcích IP v SPR Starý Hirštejn, katastrální území Vranov, okres Domažlice Státní přírodní rezervace Starý Hirštejn, Inventarizační průzkum provedený v letech kolektivem pracovníků oddělení základní ochrany přírody KSSPPOP za spolupráce Západočeského muzea v Plzni Měkkýši Českého lesa II. Čerchovský les (Západní Čechy) Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Zpravodaj Muzea Západočeského Kraje, Příroda 26 27: 81 87, Plzeň Zprav. Zpč. ČSE 1: 9 14, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva z projektu KÚ Plzeňského kraje, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, studie, Správa CHKO Český les, Přimda zpráva založena v rezervační knize, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Silva Gabreta 9: , Vimperk Obor (skupina) všeobecné zoologie (drobní zemní savci) zoologie (brouci) zoologie (obojživelníci, plazi a ptáci) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (ptáci) zoologie (brouci, pavoukovci) zoologie (brouci, pavoukovci) zoologie (ptáci) mykologie botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (ptáci, drobní zemní savci) všeobecné zoologie (měkkýši) 116

117 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal PR Starý Hirštejn 2004 PR Starý Hirštejn 2006 Doležal Z., Cihlář V. Kejval Z., Benedikt S., Dongres V., Doležal Z. PR Starý Hirštejn, Entomologický inventarizační průzkum Výsledky inventarizačních průzkumů brouků (Coleoptera) v chráněných územích západních Čech (NPR Čerchovské hvozdy, NPP Pastviště u Fínů, NPR Soos, NPP Železná Hůrka, PR Kamenný rybník, PR Lopata, PR Starý Hirštejn, PP Příšovská homolka a PP Hvožďanská louka) PR Starý Hirštejn 2010 Lepšová A. Mykologický IP v PR Starý Hirštejn PR Tišina 1980 Nesvadbová J. PR Tišina 1991 Řepa P. PR Tišina 1992 Červená A., Čečil F., Čížková D., Pivoňková L., Vacovský M. PR Tišina 1997 Mudra P. PR Tišina 1998 Řepa P. PR Tišina 2001 Řepa P. PR Tišina 2006 Lepšová A. PR Tišina 2006 Mudra P., Mudrová R. PR Tišina 2007 Hlaváč J. Návrh na státní přírodní rezervaci Tišina, okres Tachov Výpis pozorování obratlovců v CHPV Tišina z polní knihy Okresního muzea v Tachově v letech Přírodní rezervace Tišina, Inventarizační průzkum byl proveden v letech Stručná zpráva o stavu vegetace a flóry PR Tišinská bučina v r Výsledky sčítání ptactva v rámci akce: "Mapování hnízdního rozšíření ptáků Českého lesa" provedeného v přírodní rezervaci Tišina v r Přehled vertebratologických pozorování v PR Tišina při kontrolách v letech Mykologický IP v PR Tišina průběžná zpráva Inventarizační botanický průzkum PR Tišina Inventarizační malakologický průzkum PR Tišina PR Tišina 2008 Lepšová A. Mykologický IP v PR Tišina Území CHKO Český les CHKO Český les 1924 Hilitzer A. CHKO Český les 1925 Hilitzer A. CHKO Český les 1962 Krhounek S. CHKO Český les 1972 Balatka B. Český les CHKO Český les 1977 Slabý P. CHKO Český les 1980 Stolařík R. CHKO Český les 1980 Šedo I. CHKO Český les 1983 CHKO Český les 1989 Balátová- Tuláčková E. Sofron J. et Pyšek A. Addenda ad lichenographiam Bohemiae Étude sur la végétation épiphyte de la Boheme Průzkum a zhodnocení ložiska Pavlův Studenec, ms. Přehled rostlinných společenstev jižní části Českého lesa Vlivy na vývoj lesů v Českém lese a v Tachovské brázdě v minulosti Materiály k flóře Tachovska a Horšovotýnska Beitrag zu den Nass und Feuchtwiesen des Gebirges Český les Květena Českého lesa, ms. zpráva založena v rezervační knize, Erica 13: 49 65, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Český ústav ochrany přírody středisko Plzeň, Plzeň zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, zpráva založena v rezervační knize, Acta Bot. Bohem. 3: 3-15, Praha Spisy Přírod. Fak. Karl. Univ., 41: 1-202, Praha Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Plzeň Sborník Okresního Muzea 1972/8: 9 18, Tachov Preslia 49: 33 51, Praha Zpr. Muz. Západočes. Kraje, Přír. 23: 9 26, Plzeň Sborn. Západočes. Muz., Přír. 35: 1 95, Plzeň Tuexenia 3: , Göttingen uloženo: Knihovna kat. bot. PřF UK, Praha Obor (skupina) zoologie (brouci, ploštice, dvoukřídlí) zoologie (brouci) mykologie botanika (cévnaté rostliny) zoologie (ptáci) všeobecné botanika (cévnaté rostliny) zoologie (ptáci) zoologie (obojživelníci, ptáci) mykologie botanika (cévnaté rostliny a mechorosty) zoologie (měkkýši) mykologie lichenologie lichenologie geomorfologie botanika botanika botanika botanika botanika (cévnaté rostliny) 117

118 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal CHKO Český les 1990 Sofron J. CHKO Český les 1992 Vondráček M. CHKO Český les 1994 Kučera T., Jirásek J. et Višňák R. CHKO Český les 1996 Sofron J. Přirozená a polopřirozená rostlinná společenstva Českého lesa Stav bryologického výzkumu a bryologický charakter fytochorionů v západních Čechách (Bryopsida) Wiesen und Wälder des südlichen Český les Gebirges Poznámky k fytogeografii Českého lesa CHKO Český les 1999 Anonymus Český les Příroda a její budoucnost CHKO Český les 1999 Kůs E. Savci Přimdského lesa CHKO Český les 1999 Vacík R. CHKO Český les 2002 Hlaváč J., Horsák M., Beran L., Dvořák L., Juřičková L., Vrabec V. CHKO Český les 2003 Hlaváč J. CHKO Český les 2003 Hlaváč J., Beran L., Dvořák L., Horsák M., Juřičková L., Vrabec V. CHKO Český les 2004 Křížek J. CHKO Český les 2004 Zahradnický J., Mackovčin P. [eds.] a kol. Závěrečná zpráva o průběhu a výsledcích řešení projektu Rozšíření a početnost ptáků v Českém lese během hnízdní sezóny (RK96P01OMG030), nepublikovaný rukopis Měkkýši Českého lesa I. Vybrané lokality v severní části (západní Čechy) Měkkýši Českého lesa II. Čerchovský les (Západní Čechy) Měkkýši Českého lesa III. Kateřinská kotlina a severní část Čerchovského lesa (Západní Čechy) Inventarizace malých vodních toků v NPR Čerchovské hvozdy Plzeňsko a Karlovarsko. Chráněná území ČR XI. CHKO Český les 2005 Kolektiv autorů Český les příroda, historie, život CHKO Český les 2006 Mudra P. CHKO Český les 2007 Prokopová M. CHKO Český les 2007 Roubíková I, Zatloukal V. CHKO Český les 2007 Šraitová R. CHKO Český les 2007 Šraitová R. CHKO Český les 2007 Teplík J. Botanické charakteristiky CHKO Český les Výskyt denních motýlů na vybraných lokalitách CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2007 CHKO Český les, Možnosti reintrodukce tisu červeného Mapování výskytu invazních druhů rostlin bolševníku velkolepého a netýkavky žláznaté v severní části CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2007 Evidence výskytu dříve pěstovaných odrůd ovocných dřevin v severní části CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2007 Český křemenný val, Geologická studie CHKO Český les 2008 Bušek O. Ekologická optimalizace, Rybník CHKO Český les 2008 Horáčková J., Dvořák L. Měkkýši Českého lesa IV. Nové údaje pro jižní část Českého lesa Studie ČSAV 1990/17: 1 133, Praha Sborn. Západočes. Muz., Přír., 83:1 49, Plzeň Folia Mus. Rer. Nat. Bohem. Occid. ser. Bot., 39 40: 1 54, Plzeň Zpr. Čs. Bot. Společ. 31: 61 70, Praha Sborník přednášek ze semináře v Klenčí p. Čerchovem Lynx 30: , Praha Západočeské muzeum, Plzeň Silva Gabreta 8: , Vimperk Silva Gabreta 9: , Vimperk Silva Gabreta 9: , Vimperk Laboratoř ichtyologie a ekologie ryb, Sibřina AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha Nakladatelství Miloš Uhlíř - Baset. Praha studie, Správa CHKO Český les, Přimda ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně studie, Správa CHKO Český les, Přimda ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně Hornicko-historický spolek, Planá studie, Správa CHKO Český les, Přimda Malacologica Bohemoslovaca 7: Obor (skupina) botanika (cévnaté rostliny) botanika (mechorosty) botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) všeobecné zoologie (savci) zoologie (ptáci) zoologie (měkkýši) zoologie (měkkýši) zoologie (měkkýši) zoologie (kruhoústí, ryby) všeobecné všeobecné botanika (cévnaté rostliny) zoologie (denní motýli) botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) dendrologie geologie krajinářství, hydrologie, botanika (cévnaté rostliny) zoologie (měkkýši) 118

119 Lokalita Rok Autor Název Zdroj/Vydal CHKO Český les 2008 Mánek J. CHKO Český les 2008 Nováková B. CHKO Český les 2008 Prokopová M. CHKO Český les 2008 Šraitová R. CHKO Český les 2009 Nováková B. CHKO Český les 2009 Peckert T. CHKO Český les 2009 Prokopová M. CHKO Český les 2010 Hájek M., Choholoušková Z., Kaufnerová V., Hájek P., Sláma J. CHKO Český les 2010 Prokopová M. CHKO Český les 2011 Bezděčková K., Bezděčka P. CHKO Český les 2011 Prokopová M. CHKO Český les 2012 Anonymus CHKO Český les 2014 Anonymus CHKO Český les 2014 Anonymus CHKO Český les 2014 Anonymus CHKO Český les, Průzkum původních populací borovice blatky (Pinus rotundata) a provedení isoenzymových analýz Mapování výskytu invazních druhů rostlin bolševníku velkolepého, netýkavky žláznaté a křídklatky sp. v CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2008 Výskyt denních motýlů na vybraných lokalitách CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2008 Evidence výskytu dříve pěstovaných odrůd ovocných dřevin na území CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2008 Mapování výskytu invazních druhů rostlin bolševníku velkolepého a netýkavky žláznaté v jižní části CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2009 Evidence výskytu dříve pěstovaných odrůd ovocných dřevin na území CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2009 Výskyt denních motýlů na vybraných lokalitách CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2009 Rybník (Plzeňský kraj, okres Domažlice), Studie revitalizace řeky Radbuzy s přítoky v říčním km 104,8 108,3 Výskyt denních motýlů na vybraných lokalitách CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2010 Ohrožené nelesní druhy mravenců rodu Formica Výskyt denních motýlů na vybraných lokalitách CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2011 Evidence výskytu dříve pěstovaných odrůd ovocných dřevin na území CHKO Český les, Závěrečná zpráva za rok 2012 Veský mlýn, Průzkum přírodních prvků a návrh péče Švarcava, Průzkum přírodních prvků a návrh péče Niva Nemanického potoka, Průzkum přírodních prvků a návrh péče studie, Správa CHKO Český les, Přimda ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně GeoVision s.r.o., Plzeň ZO ČSOP Kladská, Mariánské Lázně Muzeum Vysočiny, Jihlava ZO ČSOP Sylva Lunae, Přimda ZO ČSOP Sylva Lunae, Přimda Ametyst, zpráva z projektu Greennet Ekologická síť v Evropském zeleném pásu Ametyst, zpráva z projektu Greennet Ekologická síť v Evropském zeleném pásu Ametyst, zpráva z projektu Greennet Ekologická síť v Evropském zeleném pásu Obor (skupina) botanika (cévnaté rostliny) botanika (cévnaté rostliny) zoologie (denní motýli) dendrologie botanika (cévnaté rostliny) dendrologie zoologie (denní motýli) krajinářství, botanika (cévnaté rostliny), hydrobiologie (algologie, makrozoobento s) zoologie (denní motýli) zoologie (mravenci) zoologie (denní motýli) dendrologie zoologie (motýli, brouci, ptáci) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty), zoologie (motýli, brouci, ptáci) botanika (cévnaté rostliny a mechorosty), zoologie (motýli, brouci, kruhoústí, ryby, ptáci) 119

120 pozn. k tabulce: zdroj průzkumy zadané ke zpracování nebo vypracované Správou CHKO Český les zdroj AOPK ČR, Praha průzkumy zadané ke zpracování AOPK ČR, ředitelství Praha zdroj AOPK ČR, středisko Plzeň průzkumy zadané ke zpracování nebo vypracované AOPK ČR, střediskem Plzeň Práce s veřejností Jednou z významných složek činnosti Správy CHKO vyplývající ze ZOPK je práce s veřejností. Jedná se o významnou činnost, jejímž smyslem je zvyšovat informovanost o přírodních hodnotách území a principech ochrany přírody za účelem zvýšení zájmu o ochranu přírody, její rozmanitost a šetrné nakládání s přírodními zdroji. si uvědomuje mnohdy nedoceněný význam práce s veřejností a snaží se aktivně pracovat na zvyšování obecného povědomí o významu ochrany přírody a krajiny. V době vzniku CHKO v roce 2005 nepůsobila na jeho území žádná nevládní ani státní organizace věnující se systematicky práci s veřejností ve vztahu k ochraně přírody. Správa CHKO převzala roli odborného garanta a ve spolupráci s dalšími partnery se začala této činnosti intenzivně věnovat. V prvním desetiletí existence CHKO se podařilo realizovat celou řadu činností a projektů ve vztahu k EVVO. Každoročně vychází časopis Český les, který přináší aktuální informace o přírodních i historických zajímavostech z regionu. Ve spolupráci s neziskovými organizacemi a LČR, s. p., byly vytvořeny naučné stezky přibližující některé základní fenomény Českého lesa, jako jsou rašeliniště, bobr evropský nebo luční společenstva. Ke všem třem naučným stezkám byly vydány informační skládačky. se odborně angažovala i při vzniku dalších naučných stezek realizovaných v regionu. Od roku 2010 vychází kalendář akcí Pojďte s námi do přírody, který nabízí přehled vycházek s odbornými průvodci do přírody v příhraničním regionu západních Čech. Každoročně se koná Vítání ptačího zpěvu a Evropská netopýří noc. Od roku 2008 je pravidelně pořádán Den Českého lesa, na kterém spolupracuje řada partnerů z regionu (LČR, s. p., Muzeum Českého lesa, MAS, SVOL, ČSOP a další). Jedná se o dnes už tradiční akci, která každý rok prezentuje některý z přírodních nebo historických fenoménů Českého lesa. Každoročně se koná setkání příznivců Českého lesa ve spolupráci s muzei v Tachově a Domažlicích. realizovala ve spolupráci s neziskovými organizacemi dvě putovní výstavy Zaostřeno na bobra a Českým lesem. K výstavám byly vytvořeny pracovní listy pro děti. Před budovou Správy vznikla zahrada Českého lesa, která opět přibližuje některé fenomény Českého lesa. odborně participovala na realizaci projektu Arboretum Českého lesa a Oberfälzer Wald. V území CHKO byl instalován jednotný systém informačních zařízení v souladu s Koncepcí informačních zařízení v CHKO Český les. spolupracuje se školami v regionu. S některými ZŠ a SŠ má partnerské smlouvy o spolupráci. V rámci spolupráce se konají přednášky, exkurze do přírody, vánoční a velikonoční tvůrčí dílny. SOŠ Stříbro má se správou dlouhodobou spolupráci v oblasti praxí. nemá zpracovanou koncepci práce s veřejností. Do rozpočtu AOPK ČR dosud nebyly začleněny finanční prostředky na projekty a programy EVVO. Některé činnosti jsou proto spoluplněny pomocí partnerských neziskových organizací a dalších partnerů. Práci s veřejností se na Správě CHKO věnuje jeden pracovník, ovšem nikoli jako hlavní pracovní náplni. Ostatní pracovníci tuto činnost dělají v rámci své odborné způsobilosti a možností. Nedostatečné personální i finanční zajištění EVVO tedy neumožňuje plnohodnotné využití potenciálu vzdělávání v environmentální oblasti na území CHKO. Významní partneři spolupracující v oblasti práce s veřejností Česká společnost ornitologická (ČSO) Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON) Holýšovský ornitologický klub 120

121 Hornicko historický spolek Planá Chodské muzeum v Domažlicích Lesy ČR, s. p. MAS 21 MAS Český les MAS Český Západ MAS Mariánskolázeňsko MAS Sokolovsko MAS Zlatá cesta Město Přimda Městys Klenčí Mezi lesy o.s. Muzeum Českého lesa v Tachově Muzeum Cheb Mykologický klub Slavkovský les Národní geopark Egeria (součást Česko-bavorského geoparku) Národní geopark GeoLoci (součást Česko-bavorského geoparku) Otisk o.s. Plzeňský kraj Revis Tachov Slavkovský les a KS Karlovy Vary Střední odborná škola Stříbro SVOL ZO ČSOP Kladská ZO ČSOP Sylva Lunae Zoologická a botanická zahrada města Plzně ZŠ Poběžovice ZŠ Přimda Terénní informační systém Správy CHKO Český les Český les v období platnosti předchozího plánu péče zpracovala Koncepci terénního zařízení a grafický manuál, které sjednocují přístup ke tvorbě informačního zařízení na území celé CHKO. Dle zpracované koncepce a grafického manuálu došlo v letech z prostředků PPK k realizaci informačního systému v terénu (viz tab. č. 12), při které spolupracovala s partnery na přípravě textových i obrazových podkladů a regulaci umisťování v terénu dle zájmů ochrany přírody. Pro interpretaci místního přírodního, kulturního a historického dědictví je Správou CHKO v terénu umístěno na 98 informačních panelů buď jako součást naučných stezek (viz níže), anebo samostatně volně umístěné, upozorňující na přírodní a historické zajímavosti či představující konkrétní MZCHÚ. V roce 2014 byl terénní informační systém doplněn tak, že v současnosti je již každé MZCHÚ prezentováno alespoň jedním panelem umístěným na přístupové cestě, který obsahuje informace o konkrétním území a jeho předmětu ochrany. V současnosti se jeví hustota i rozmístění informačních panelů (jak ve vlastnictví Správy CHKO, tak partnerských subjektů) jako dostačující. Terénní informační systém jiných subjektů Zaniklé obce v okrese Domažlice Domažlické městské lesy spol. s r.o. KČT vrchol Čerchova Obec Rybník 121

122 Tab. č. 12: Informační panely CHKO ID Infopanel malý / velký panel financování rok inst. 1 Čerchovské Hvozdy - vrchol Čerchova MP PPK Bystřice - Horizontála MP PPK Rendezvous VP PPK PR Starý Herštejn VP PPK Čerchovské Hvozdy - Horizontála VP PPK Čerchovské Hvozdy - Rajská vyhlídka VP PPK Čerchovské Hvozdy - Betonka VP PPK Zlatý Potok VP PPK Závist MP PPK Prostřední Žďár MP PPK Oborská hájenka MP PPK Na Požárech MP PPK Křížový kámen MP PPK Bučina u Žďáru MP PPK Nové Domky (u Jägrika) MP PPK Prokopec VP PPK Rybník VP PPK Chodovské skály VP PPK Hraničky VP PPK Capartice VP PPK Broumov VP PPK Branka VP PPK Železná VP PPK Pleš VP PPK Lučina VP PPK Výšina MP PPK Pavlův Studenec MP PPK Pavlova Huť MP PPK Němeček MP PPK Stoupa MP PPK Zadní Zahájí MP PPK Železná MP PPK Eisendorfská Huť MP PPK Václav MP PPK Mostek MP PPK Liščí Domky MP PPK Lískovec MP PPK Švarcava MP PPK Lísková MP PPK Čerchovské hvozdy - Hlinitá cesta MP PPK Česká Kubice MP PPK Železná VP PPK Švarcava VP PPK Šidlákov MP PPK Pleš VP PPK Pivoň MP PPK Pec MP PPK

123 ID Infopanel malý / velký panel financování rok inst. 51 Klenčí pod Čerchovem MP PPK Jedlina VP PPK Bělá nad Radbuzou MP PPK Dobrá Voda - Díly VP PPK Stará Knížecí Huť VP PPK Stará Knížecí Huť VP PPK Stará Knížecí Huť VP PPK Stará Knížecí Huť VP PPK Přimda - geostezka VP ESF Přimda - Správa VP ESF Kateřinský potok (revitalizace) VP PRŘS Pila - Seeg VP Akční spolek Čerchov Stará Huť u Nemanic VP Akční spolek Čerchov Hraničná - Paadorf VP Akční spolek Čerchov Černá řeka - Sophienthal VP Akční spolek Čerchov Křížová Huť - Kreuzhütte VP Akční spolek Čerchov Starý Herštejn - Hirschtein VP Akční spolek Čerchov Klenčí pod Čerchovem VP ESF Pec VP ESF Poběžovice VP ESF Postřekov VP ESF PR Broumovská Bučina VP NI PR Tišina VP NI PR Bučina u Žďáru VP NI PP Louky u Prostředního Žďáru VP NI PR Pavlova Huť VP NI PR Ostrůvek VP NI PP Šelmberk VP NI PR Křížový Kámen VP NI PR Podkovák VP NI PP Na Kolmu VP NI NPP Na Požárech VP NI PP Kolowratův rybník VP NI PP Milov VP NI PR Diana VP NI PR Jezírka u Rozvadova VP NI PR Dlouhý vrch VP NI PR Pleš VP NI PP Veský Mlýn VP NI PR Malý Zvon VP NI PR Nad Hutí VP NI PP Hvožďanská louka VP NI PR Starý Hirštejn VP NI PP Louka u Staré Huti VP NI PP Skalky na Sádku VP NI PP Chodovské Skály VP NI PR Bystřice VP NI PR Smrčí VP NI

124 Naučné stezky Na území CHKO se v současné době nachází 14 naučných stezek, řada z nich vznikla ve spolupráci Správy CHKO s dalšími partnery, například ČSOP, LČR, s. p., geoparky, obce a další subjekty. je zřizovatelem NS Sklářství v okolí Lesné a vyhlídkového bodu na PP Chodovské skály. Na základě smlouvy o spolupráci s ČSOP je provozovatelem NS Vodní svět, NS Podkovák a NS Capartické louky. 1) Sklářství v okolí Lesné počet zastavení: 12 délka okruhu: 6 km náročnost: středně náročná zřizovatel: AOPK ČR, Regionální pracoviště Český les tematické zaměření: historie, sklářství, příroda jazyk: čeština, němčina poznámka: na území CHKO se nachází celá trasa stezky 2) Vodní svět počet zastavení: 5 zastavení, altán, lávka, bobří pozorovatelna, otočný panel, zvukový panel délka okruhu: 1 km náročnost: nenáročná zřizovatel: ZO ČSOP Sylva Lunae ve spolupráci s CHKO Český les a LČR, s. p. tematické zaměření: bobr evropský, živočichové vodního prostředí, historie jazyk: čeština poznámka: na území CHKO se nachází celá trasa stezky, která navazuje na naučnou stezku Lesná 3) Podkovák počet zastavení: 2 velké a 4 malé infopanely podél povalového chodníku, zakončeného altánem s vyhlídkovou plošinou délka stezky: cca 100 m náročnost: nenáročná zřizovatel: ZO ČSOP Sylva Lunae ve spolupráci s SCHKO Český les a LČR, s. p. tematické zaměření: příroda rašeliniště jazyk: čeština poznámka: na území CHKO se nachází celá trasa stezky, která navazuje na naučnou stezku Lesná 4) Capartické louky počet zastavení: 4 délka okruhu: 2 km náročnost: nenáročná zřizovatel: ZO ČSOP Sylva Lunae ve spolupráci s SCHKO Český les tematické zaměření: příroda, historie jazyk: čeština poznámka: na území CHKO se nachází celá trasa stezky 5) Údolím Hamerského potoka počet zastavení: 8 délka stezky: 2,3 km náročnost: nenáročná zřizovatel: Obec Broumov ve spolupráci s CHKO Český les tematické zaměření: historie, příroda jazyk: čeština, němčina 124

125 poznámka: na území CHKO nezasahuje, nachází se v jeho bezprostřední blízkosti (vede po cestě u potoka, který tvoří hranici CHKO) 6) Příhraniční naučná stezka počet zastavení: 11 délka okruhu: 12 km náročnost: středně náročná zřizovatel: Obec Rozvadov ve spolupráci s Plzeňským krajem, CHKO Český les, LČR, s. p., Geoparkem GeoLoci tematické zaměření: historie, příroda, místní zajímavosti jazyk: čeština, němčina poznámka: podél hranice CHKO vede část trasy o délce cca 3 km 7) Kolowratova naučná stezka počet zastavení: 18 délka okruhu: 20 km náročnost: středně náročná zřizovatel: Obec Rozvadov ve spolupráci s Plzeňským krajem, CHKO Český les, LČR, s. p., Geoparkem GeoLoci tematické zaměření: zajímavosti k historii a současnosti Kolowratského panství jazyk: čeština, němčina poznámka: do CHKO zasahuje část trasy o délce cca 9 km 8) Vyhlídková naučná stezka počet zastavení: 13 délka okruhu: 14 km náročnost: středně náročná zřizovatel: Obec Rozvadov ve spolupráci s Plzeňským krajem, CHKO Český les, LČR, s. p., Geoparkem GeoLoci tematické zaměření: historie, příroda, místní zajímavosti jazyk: čeština, němčina poznámka: do CHKO zasahuje část trasy o délce cca 6 km 9) Milíře a vodní mlýny počet zastavení: 15 délka okruhu: 19 km náročnost: středně náročná zřizovatel: Obec Třemešné ve spolupráci s CHKO Český les, LČR, s. p., tematické zaměření: historie, zaniklé obce, mlynářství, uhlířství, příroda jazyk: čeština, němčina poznámka: do CHKO zasahuje část trasy o délce cca 12 km 10) Branka počet zastavení: 10 délka okruhu: 18 km náročnost: středně náročná zřizovatel: LČR, s. p. tematické zaměření: historie, lesnictví, myslivost jazyk: čeština, němčina poznámka: na území CHKO se nachází celá trasa stezky 11) Lesná počet zastavení: 10 délka okruhu: 12 km náročnost: středně náročná 125

126 zřizovatel: LČR, s. p. tematické zaměření: historie, lesnictví, příroda jazyk: čeština, němčina poznámka: na území CHKO se nachází téměř celá trasa cesty (s výjimkou prvních cca 400 m) 12) Přimdská naučná stezka počet zastavení: 12 délka okruhu: 8 km náročnost: středně náročná zřizovatel: Město Přimda tematické zaměření: historie, příroda, myslivost, místní zajímavosti jazyk: čeština poznámka: do CHKO zasahuje část trasy o délce cca 600 m 13) Čertova naučná stezka počet zastavení: 21 délka okruhu: 11 km náročnost: středně náročná zřizovatel: EU, Obec Babylon, Město Domažlice tematické zaměření: příroda, historie jazyk: čeština, němčina, angličtina poznámka: podél hranice CHKO vede část trasy o délce cca 1 km 14) Vyhlídka PP Chodovské skály počet zastavení: 5 délka okruhu: 2 km náročnost: nenáročná zřizovatel: AOPK ČR, Regionální pracoviště Český les tematické zaměření: geologie, příroda jazyk: čeština, němčina poznámka: na území CHKO se nachází celá trasa stezky Stráž přírody Strážní a terénní službu vykonávají v rámci svých pracovních povinností všichni zaměstnanci Správy. také úzce spolupracuje s řadou dobrovolníků. Stráž přírody dle 81 ZOPK není při Správě zřízena. Významného partnera ve vztahu ke stráži přírody představuje lesní personál. Informační centra V roce 2011 bylo v sousedství Správy CHKO otevřeno informační centrum provozované městem Přimda. V rámci smlouvy o spolupráci využívá služeb tohoto infocentra i k propagaci svých materiálů. Podobně spolupracuje i s dalšími infocentry v regionu. Od roku 2011 slouží v Tachově veřejnosti objekt služeb pro cestovní ruch Rychta. Objekt, který slouží jako zázemí pro cykloturisty, je doplněn arboretem s infotabulemi o Chráněné krajinné oblasti Český les. Texty k infotabulím byly zpracovány ve spolupráci se Správou CHKO. V současné době je ve fázi realizace Dům přírody Českého lesa v Klenčí (dále jen DPČL). Investorem je městys Klenčí pod Čechovem. Předpokládané datum dokončení je srpen DPČL vzniká v historické budově staré pošty v Klenčí. Expozice DPČL má představit veřejnosti přírodu a krajinu Českého lesa na pozadí historického vývoje tohoto území. Objekt bude provozován městysem Klenčí ve spolupráci s AOPK ČR. 126

127 Tachovská Rychta a DPČL představují dvě hlavní vstupní brány do CHKO. Tyto dva pilíře bude možné do budoucna doplnit o síť drobných lokálních tematicky zaměřených infocenter. Jako zahrada Českého lesa je koncipován pozemek přiléhající k budově Správy v Přimdě. Jedná se o volně přístupný prostor, který slouží k prezentaci některých přírodních hodnot Českého lesa (geologická stezka, představení některých biotopů). Zároveň je to prostor, který lze didakticky využít v rámci spolupráce se základními školami (altánek, herní prostor). Spolupráce se školami pořádá exkurze a přednášky o CHKO a ochraně přírody pro ZŠ a SŠ v regionu. ve spolupráci s ČSOP připravila pracovní listy k NS Vodní svět, které je možné stáhnout i na webových stránkách. Tyto pracovní listy mohou sloužit vyučujícím přírodopisu základních škol k samostatnému provedení exkurze. úzce spolupracuje se ZŠ Přimda, pro kterou každoročně pořádá několik tematických exkurzí a tradiční velikonoční a vánoční dílny. Dalším dlouhodobým partnerem je ZŠ Poběžovice, se kterou spolupracovala např. na realizaci naučné stezky didakticky zaměřené na praktickou výuku přírodovědy a vlastivědy v rámci partnerství v projektu Učíme se v přírodě. Vzniklá stezka je zaměřena na mapování těžby živce v okolí Poběžovic a na přírodovědné zajímavosti. Stezka primárně vznikla za účelem rozšíření výuky některých předmětů v rámci projektových dnů, ale přístupná je široké veřejnosti. Dlouhodobým partnerem je SOŠ Stříbro, se kterou spolupracuje na odborných praxích pro studenty přírodovědného lycea. Smyslem těchto praxí je seznámit studenty s činností správy a problematikou ochrany přírody v praxi. Dále zajišťuje odborné vedení praxí a diplomových prací studentů středních i vysokých škol. Odborná spolupráce je navázána s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Západočeskou univerzitou v Plzni a dalšími. Exkurzní činnost se dlouhodobě snaží seznamovat veřejnost s přírodními hodnotami území a principy ochrany přírody formou odborně vedených exkurzí do přírody. Vedoucími exkurzí jsou pracovníci Správy i další odborníci z regionu. Na přípravě a propagaci těchto exkurzí spolupracuje s řadou partnerů. Hlavními partnery exkurzí jsou Muzeum Cheb a Mezi lesy o. s., kteří zajišťují koordinaci a propagaci. Každoročně vychází kalendář akcí Pojďte s námi do přírody, který shrnuje přírodovědné, odborně garantované akce konané v příhraniční prostoru západních Čech od Klatovska až po Sokolovsko a Karlovarsko. Publikační činnost Aktuální informace a poznatky publikuje v časopise Český les příroda a historie, který vydává ve spolupráci s ČSOP Sylva Lunae od roku Zaměstnanci Správy a další odborníci z regionu zde populární formou informují veřejnost o nejnovějších objevech a poznatcích v území Českého lesa. vydala rovněž řadu skládaček informujících o biotě Českého lesa (Český les, co zde žije a Český les, co zde roste), o naučných stezkách v CHKO (NS Podkovák, NS Vodní svět, Putování bobřím světem, NS Capartické louky) a dalších územích (Průvodce Americkou zahradou). ve spolupráci s ČSOP Sylva Lunae úspěšně realizovala dvě putovní výstavy Zaostřeno na bobra a Českým lesem. Obě výstavy byly doplněny o pracovní listy. Pracovníci Správy CHKO dále publikují výsledky své práce v odborných periodicích. dlouhodobě aktivně spolupracuje s regionálním tiskem, televizí i rádii rozhovory, tiskové zprávy, autorské články, podklady pro články redakční a aktuální informace. Přeshraniční spolupráce se dlouhodobě snaží o spolupráci s německými partnery v rámci zvyšování informovanosti návštěvníků o zajímavých lokalitách na obou stranách hranice. Tento záměr 127

128 se snaží prosazovat i prostřednictvím projektu GeenNet ve spolupráci s občanským sdružením Ametyst. Záměr je zatím ve fázi přípravy, konkrétní kroky nebyly dosud realizovány. je dále ve spolupráci s Plzeňským krajem členem komise pro životní prostředí v rámci přeshraniční spolupráce s Horní Falcí. 128

129 4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 4.1. Lesní hospodářství Lesy jsou důležitým krajinotvorným prvkem a rozhodujícím způsobem se podílí na typickém rázu krajiny CHKO Český les. Lesní porosty pokrývají podstatnou část území CHKO. Současné lesní porosty jsou oproti původním lesům díky dlouhodobému obhospodařování významně změněny. Lesy přírodě blízké, kde současná dřevinná skladba odpovídá původnímu složení porostů, se zachovaly především v MZCHÚ či na extrémních stanovištích a často jen ve fragmentech. Z celkové plochy ha CHKO zaujímají pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL) dle LHP a LHO ha, což je 79 % Vlastnictví lesů Plošně nejvýznamějším vlastníkem lesa v CHKO je stát. Majetek státu spravuje LČR, s. p. Z nižších organizačních jednotek LČR s. p. zasahují na území CHKO tyto lesní správy (LS): LS Domažlice, LS Horšovský Týn a LS Přimda. V majetku státu, kde má právo hospodaření AOPK ČR, nejsou žádné lesy. Z majetků soukromých vlastníků je nejvýznamnější majetek rodu Kolowrat-Krakowských. Tento majetek je soustředěn okolo dálničního koridoru a zasahuje do jižní i severní části CHKO. Dalším významným soukromým majetkem jsou lesy ve vlastnictví Gerimo s.r.o. v severní části CHKO. Lesy vlastníků zařazené v LHO (soukromé i obecní) se vyskytují po celé CHKO a jsou soustředěny v okrajových částech CHKO. Významný podíl na území CHKO mají obecní majetky. Nejvýznamnějším jsou lesy ve vlastnictví Města Domažlic, které tvoří ucelený komplex na jihu CHKO. Dalším větším vlastníkem je Město Planá v severní části CHKO. Lesní majetky dále vlastní celá řada menších obcí, měst a městysů (Chodský Újezd, Halže, Hošťka, Přimda, Třemešné, Poběžovice, Bělá nad Radbuzou, Hora Svatého Václava, Mnichov, Nový Kramolín, Postřekov, Újezd a Mutěnín). Přehled rozložení vlastnictví lesa je v tab č. 13 a mapové příloze č. 7. Situace vlastnictví lesů je stabilizovaná a neprobíhá žádné řízení 1, které by mohlo vlastnictví lesů v CHKO významně změnit. Tab. č. 13: Rozložení vlastnictví lesa v rámci CHKO Vlastnictví Plocha Podíl [ha] [%] státní ,0 obecní ,1 soukromé nad 50 ha ,7 LHO 440 1,2 celkem , Charakteristika lesů v jednotlivých zónách Do I. zóny byly na lesních pozemcích zařazeny pouze nejhodnotnější lokality. Jedná se o porosty nejvyšší ekologické hodnoty, jejichž druhová, prostorová a věková struktura odpovídá, nebo se alespoň blíží, původním porostům odpovídajícím 5. a 6. lesnímu vegetačnímu stupni. Převážně se jedná o fragmenty autochtonních bučin Českého lesa, které se zachovaly na nejhůře přístupných místech, tedy na sutích, svazích a hřebenech, nebo naopak o smrčiny (s olší nebo borovicí) na rašelinných a podmáčených půdách. Většina lokalit zařazených v lese do I. zóny je současně chráněna podle ZOPK jako MZCHÚ v kategorii NPR a PR. Lokality I. zóny v lese se nachází především v domažlické části CHKO, kde tvoří i plošně větší celky. V tachovské části CHKO jsou lokality I. zóny omezeny na vyhlášená MZCHÚ. Část z nich tvoří rašeliniště vrchovištního typu s charakteristickými společenstvy rostlin a živočichů a vzácně s porosty borovice blatky. 1 Např. dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, tzv. církevní restituce. 129

130 Do II. zóny byly z lesních porostů zařazeny pozměněné lesní ekosystémy, kde je alespoň určitý podíl přírodě blízkých společenstev. Konkrétně se jedná o porosty s vyšším podílem autochtonních dřevin a s pestřejší druhovou, prostorovou a věkovou výstavbou. Převážně se ve II. zóně vyskytují lesní porosty s větším zastoupením buku. V několika lokalitách jsou zařazeny rašelinné smrčiny a porosty s vyšším zastoupením olše na podmáčených stanovištích. Často tyto lokality navazují na I. zónu. Do III. zóny byly zařazeny všechny zbývající lesní porosty. Většinou se jedná o porosty se silně pozměněnou druhovou skladbou a poměrně jednoduchou prostorovou výstavbou, věkově málo diferencované, v nichž příměs autochtonních listnáčů a jedle úplně chybí nebo je minimální. Časté jsou stejnorodé a stejnověké jehličnaté, převážně smrkové monokultury, které ale často dosahují velmi dobrých bonit a kvality, zejména na podloží tvořeném biotickou rulou. Do IV. zóny lesní porosty zařazeny nejsou. Plochy ponechané samovolnému vývoji V rámci CHKO se vyskytují lesní porosty, které byly cíleně ponechány samovolnému vývoji. Jedná se o porosty v PR Pleš a část porostů v PR Starý Hirštejn. V NPR Čerchovské hvozdy či PR Smrčí, jsou části, kde se dlouhodobě lesnicky nehospodaří. Většinou se jedná o porosty na nepříznivých stanovištích (prudké svahy, sutě) zařazené do kategorie lesa ochranného Členění lesů podle PLO a kategorií lesa Celé území CHKO je zařazeno do PLO č. 11 Český les. Přehled kategorií lesa v CHKO je zpracován podle platných LHP a LHO (viz tab. č. 14 a mapová příloha č. 8). Z celkové porostní plochy ha tvoří 87,2 % lesy hospodářské ( ha). Do kategorie lesa ochranného podle 7, písm. a) lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích je zařazeno celkem 409 ha porostní půdy. Bez započtení souběhu kategorií a subkategorií je zařazeno do kategorie lesů zvláštního určení podle lesního zákona 8: odst. 1 písm. a) lesy v pásmech hygienické ochrany vod I. stupně (211 ha porostní půdy), písm. c) lesy na území národních přírodních rezervací (266 ha), odst. 2 písm. a) lesy v I. zónách CHKO a lesy v PR a PP (270 ha), písm. e) lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou či krajinotvornou (1 249 ha), písm. f) lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti (2 162 ha), písm. g) lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích (21 ha). Tab. č. 14: Rozložení kategorií lesa (bez souběhu kategorií) v rámci CHKO Kategorie Celkem Celkem [ha porostní půdy] % les hospodářský ,2 les ochranný 409 1,1 les zvl. určení ,7 celkem , Zastoupení SLT v CHKO Zastoupení SLT v CHKO je zpracováno podle dat OPRL pro PLO 11 Český les a provedených aktualizací v průběhu zpracovávání nových LHP a LHO 2 (viz tab. č. 15). Rozdíl v celkové výměře lesů mezi OPRL a LHP (+LHO) je způsoben tím, že v OPRL jsou typologicky zařazeny i některé plochy, které LHP a LHO hodnotí jako bezlesí. 2 Stav k Zpracováno dle datové vrstvy (shapefile) F_A_Lesni_typ.shp. Datová vrstva poskytnuta na základě smlouvy mezi AOPK ČR a ÚHÚL Brandýs nad Labem, uzavřené dne (č. j /SDPK/2012; č. j. ISAT/3069/2012). 130

131 Tab. č. 15: Zastoupení SLT v rámci CHKO SLT Název lesního typu Plocha [ha] Podíl [%] 0R blatkový bor 21,71 0,06 0Z reliktní bor 0,85 0,00 1G vrbová olšina 42,51 0,12 1T smrková olšina 115,13 0,31 3L jasanová olšina 233,19 0,64 4A lipová bučina 46,04 0,13 4B bohatá bučina 563,32 1,54 4D obohacená bučina 13,04 0,04 4H hlinitá bučina 1,18 0,00 4I uléhavá kyselá bučina 83,50 0,23 4K kyselá bučina 413,56 1,13 4M chudá bučina 1,27 0,00 4N kamenitá kyselá bučina 14,26 0,04 4O svěží dubová jedlina 137,70 0,38 4P kyselá dubová jedlina 14,49 0,04 4R svěží reliktní smrčina 7,00 0,02 4S svěží bučina 279,15 0,76 4V vlhká bučina 15,79 0,04 4Y skeletová bučina 4,52 0,01 5A klenová bučina 205,41 0,56 5B bohatá jedlová bučina 1188,37 3,24 5G podmáčená jedlina 29,41 0,08 5H hlinitá jedlová bučina 31,01 0,08 5I uléhavá kyselá jedlová bučina 94,76 0,26 5J suťová jilmo-jasanová javořina 167,09 0,46 5K kyselá jedlová bučina 9845,34 26,83 5M chudá jedlová bučina 52,23 0,14 5N kamenitá kys. jedlová bučina 566,19 1,54 5O svěží buková jedlina 3062,97 8,35 5P kyselá jedlina 798,36 2,18 5Q chudá jedlina 79,70 0,22 5R rašelinná borová smrčina 276,48 0,75 5S svěží jedlivá bučina 1322,15 3,60 5V vlhká jedlová bučina 2826,76 7,70 5Y skeletová jedlová bučina 162,15 0,44 5Z zakrslá jedlová bučina 22,48 0,06 6G podmáčená smrková jedlina 2475,48 6,75 6I uléhavá kyselá smrková bučina 143,20 0,39 6K kyselá smrková bučina 5765,13 15,71 6M chudá smrková bučina 55,48 0,15 6N kamenitá kyselá smrková bučina 1061,79 2,89 6O svěží smrková jedlina 26,72 0,07 6P kyselá smrková jedlina 393,03 1,07 6Q chudá smrková jedlina 839,59 2,29 6R svěží rašelinná smrčina 389,89 1,06 6S svěží smrková bučina 450,71 1,23 6V vlhká smrková bučina 846,28 2,31 6Y skeletová smrková bučina 253,41 0,69 6Z zakrslá smrková bučina 75,49 0,21 7G podmáčená jedlová smrčina 1027,01 2,80 131

132 SLT Název lesního typu Plocha [ha] Podíl [%] 7R kyselá rašelinná smrčina 72,17 0,20 7T podmáčená chudá jedlová smrčina 0,46 0,00 - bez SLT 74,56 0,20 celkem CHKO : , V CHKO převládá 5. a 6. vegetační stupeň na kyselých a živných stanovištích, na kterých lze porosty často obnovovat podrostní formou. Vegetační stupeň 4. se vyskytuje hlavně při vnitrozemské hranici CHKO. Významné je také zastoupení oglejených a podmáčených stanovišť vyšších poloh, která se nacházejí z větší části v oblasti pramenišť. Podíl oglejených a podmáčených stanovišť je vyšší v severní části CHKO Věková struktura lesů Zastoupení věkových stupňů v CHKO je zpracováno podle platných LHP a LHO (tab. č. 16). I když byly tyto dokumenty zpracovány v různých letech, nebyl prováděn přepočet věku. Tab. č. 16: Zastoupení věkových stupňů v CHKO Věkový stupeň Celkem [ha] % , , , , , , , , , , , , , , , , , ,07 CHKO celkem Zastoupení věkových stupňů je celkem vyrovnané, nadnormální zastoupení je u 5. věkového stupně a mírně zvýšené také u 2. a 7. věkového stupně. Posuny v zastoupení věkových stupňů, které nekorespondují se stavem dle předchozího plánu péče, jsou způsobeny především rozdílnou dobou obnov LHP a zahrnutím dalších ploch do PUPFL. Výsledky jsou také zkresleny skutečností, že na Domažlicku se do nich promítají stejná data LHP jako v předchozím plánu péče (Lesy ČR, LHC Domažlice a také LHC Městské lesy Domažlice). V zastoupení věkových stupňů na jednotlivých LHC jsou velmi výrazné rozdíly. Přesto lze konstatovat, že se podařilo zachovat poměrně značné množství starých porostů v CHKO, zastoupení věkového stupně 17 (cca 380 ha) ani celková plocha porostů věkových stupňů 13 až 17 se nesnížily. Staré porosty jsou pak soustředěny hlavně v I. zóně CHKO. Nejvyšší věk uváděný v LHP je 269 let. 132

133 Zastoupení dřevin Současné zastoupení dřevin v CHKO je zpracováno podle platných LHP a LHO a je porovnáno s modelovou přirozenou dřevinnou skladbou v tab. č. 17. Modelová přirozená skladba pro jednotlivé soubory lesních typů je uvedená v rozpětí podle Hospodářských doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů (příloha 1/97 časopisu Lesnická práce). Údaj v závorce je uveden bez rozpětí. Model přirozené druhové skladby je v příloze č. 4. Dřevina Název dřeviny Zastoupení Zastoupení v přirozené skladbě v současné skladbě jehličnaté % % SM smrk ztepilý (Picea abies) 22,1 78,2 JD jedle bělokorá (Abies alba) 34,1 0,4 BO borovice lesní (Pinus sylvestris) 0,5 2,4 MD modřín opadavý (Larix decidua) 0 0,9 douglaska tisolistá (Pseudotsuga DG 0 0,3 ostatní jehličnaté původní ostatní jehličnaté nepůvodní mensiesii) např.: tis červený (Taxus baccata) borovice blatka (Pinus rotundata) jalovec obecný (Juniperus communis) např.: borovice Banksova (Pinus banksiana) borovice vejmutovka (Pinus strobus) smrk pichlavý (Picea pungens) jedle obrovská (Abies grandis) sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) zerav obrovský (Thuja plicata) ,1 listnaté DB dub letní (Quercus robur) dub zimní (Quercus petraea) 0,3 0,1 BK buk lesní (Fagus sylvatica) 40,0 10,0 JV javor klen (Acer pseudoplatanus) javor mléč (Acer platanoides) 1,0 0,7 HB habr obecný (Carpinus betulus) + + JS jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 0,2 0,3 JL jilm horský (Ulmus glabra) 0,1 + BR bříza bělokorá (Betula pendula) 0,4 2,1 LP OLL ostatní listnaté původní lípa malolistá (Tilia cordata) lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) olše lepkavá (Alnus glutinosa) olše šedá (Alnus incana) např.: třešeň ptačí (Prunus avium) topol osika (Populus tremula) jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) vrba jíva (Salix caprea) líska obecná (Corylus avellana) Salix ssp., keře + 0,1 0,8 3,3 0,5 0,5 133

134 Dřevina listnaté Název dřeviny Zastoupení v přirozené skladbě % Zastoupení v současné skladbě % např.: dub červený (Quercus rubra) ostatní trnovník akát (Robinia listnaté pseudoacacia) 0 + nepůvodní kaštanovník setý (Castanea sativa) jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) holina v modelu neuvažována 0,7 CHKO celkem 100,00 100,00 Tab. č. 17: Porovnání současné a přirozené skladby lesa v CHKO Český les Zastoupení dřevin v druhové skladbě lesů není rovnoměrné. V celé CHKO výrazně převládají jehličnaté dřeviny. Smrk převládá v obou částech CHKO, v jižní části je jeho převaha méně výrazná. Výskyt borovice lesní je soustředěn na sever jižní části CHKO (na majetku rodu Kolowrat-Krakovských), jinak se tato dřevina vyskytuje v okrajových částech CHKO v lesích v majetku obcí nebo drobných vlastníků. Jedle se vyskytuje v celé oblasti jen vzácně. V severní části CHKO (na LS Přimda) je zajímavostí vyšší zastoupení douglasky tisolisté, která se vyskytuje i ve starších porostech. Buk se vyskytuje ve větší míře v jižní části CHKO, významný podíl má na majetku města Domažlice. Olše lepkavá se vyskytuje roztroušeně po celé oblasti, větší porosty tvoří na prameništích a v Rozvadovské kotlině. I když jsou výsledky zkresleny skutečností, že se do nich na Domažlicku promítají stejná data LHP jako v předchozím plánu péče (Lesy ČR, LHC Domažlice a také LHC Městské lesy Domažlice), lze konstatovat, že se snížilo celkové zastoupení SM (ze 79,7 na 78,2 %) a naopak mírně vzrostlo zastoupení BK (z 9,5 na 10 %). Z hlediska celkového zastoupení se nepatrně zvýšilo zastoupení KL a také JD, kterým je při obnově porostů věnována zvýšená péče. Vnášení dalších dřevin při obnově smrkových porostů však není jen ve prospěch dřevin přirozené druhové skladby (BK, JD, KL), ale vedlo také k nepatrnému nárůstu zastoupení MD a částečně BR. Zvýšení zastoupení OL (z 3,0 na 3,3 %) není způsobeno ani tak zvýšeným využíváním této dřeviny při obnově porostů, ale spíše zahrnutím dalších ploch sukcesí vzniklých lesů do PUPFL. V absolutním vyjádření uvedené posuny o desetiny procenta představují desítky hektarů. AOPK ČR nechala v roce 2011 zpracovat studii Stav podpory MZD při obnově a výchově lesních porostů v majetku státu v CHKO Český les a Žďárské vrchy, která se na území CHKO Český les zabývala situací na LHC Přimda. V závěrečné zprávě bylo konstatováno, že při srovnání dvou na sebe navazujících LHP se podíl MZD i stanovištně původních dřevin zvyšuje. Největší nárůst je patrný v nejmladších věkových stupních (nejvýrazněji v 1. věkovém stupni) a to u hlavních dřevin MZD BK a JD. Tento nárůst je patrně způsoben především změnou lesnické legislativy z let 1995 (1996), která nově zavedla povinnost pro vlastníky lesa vnášet při obnově porostu určitý podíl MZD (v LHP se stává procento MZD závazným ustanovením). Při výchovných zásazích, hlavně v mladších věkových stupních se klade v současnosti větší důraz na podporu dřevin MZD na úkor ostatních dřevin (hlavně SM). I ve starších věkových stupních se uplatňuje při výchovách podpora melioračních, zpevňujících a stanovištně původních dřevin (a to i jednotlivých stromů), které se následně využívají při obnově porostů pro vnášení MZD formou náseků či clonných sečí (obseků). V menší míře může být nárůst MZD způsoben také větším důrazem na podchycení těchto dřevin při zjišťování údajů o stavu lesa při tvorbě LHP (v současnosti je běžné uvádět zastoupení dřevin s přesností na 1 % oproti minulosti, kdy se většinou pracovalo s hranicí 5 %). Tyto závěry ale nelze plošně aplikovat na celé území CHKO, neboť za dobu platnosti předchozího plánu péče nedošlo k zpracování nových LHP na celé ploše CHKO. 134

135 Ekologicky šetrné lesní hospodaření bylo podporováno na základě zákona o lesích a platných LHP využíváním dotací MZe a Plzeňského kraje. V rámci státní dotační politiky byly řešeny i cíle týkající se druhové diverzity a přirozené skladby lesů, dosažení rozrůzněné věkové a prostorové struktury lesa, udržování genofondu lesních dřevin, používání jemnějších hospodářských způsobů a šetrných technologií. Kromě toho bylo z krajinotvorných programů za dobu platnosti plánu péče do zlepšení skladby a struktury lesů uvolněno celkem asi 3,64 mil. Kč (na území I. zóny cca 90 %, na území II. zóny 6 % a na území III. zóny 4 %). Prakticky to znamenalo výsadbu cca 21 tis. sazenic dřevin přirozené skladby (95 % JD, 2,5 % KL, 1 % TS, 1 % JL a 0,5 % JV, LP, BK, TŘ), instalaci 10,5 km oplocenek (9,6 km drátěné z lesnického pletiva a 0,9 km z dřevěných dílců) a cca ks individuálních ochran výsadeb či přirozeného zmlazení proti zvěři. Do oprav vybudovaných oplocenek bylo uvolněno cca 0,5 mil. Kč a do likvidace nefunkčních oplocenek v MZCHÚ (realizovaných před vznikem CHKO) cca 0,05 mil. Kč. Většina byla směřována do území v majetku státu (2,29 mil. Kč), část směřovala i do lesů obecních (1,16 mil. Kč) a soukromých (0,19 mil. Kč) Genové zdroje lesních dřevin V CHKO existují místně typické populace dřevin, včetně lokálních ekotypů (např. rozvadovská borovice a českoleský buk). Charakteristický pro vyšší polohy této oblasti je ekotyp tzv. českoleského buku. Kvalitní porosty se nacházejí hlavně v prostoru Čerchova, kde se buk na živných půdách dobře zmlazuje a místy nabývá převahy i nad smrkem. Další centrum kvalitních porostů se nachází v prostoru Malého a Velkého Zvonu, roztroušeně i na Havranu. Bukové porosty se zachovaly i na kamenitých svazích a na exponovaných hřbetech, např. na Capartické skále, Starém Hirštejně a Haltravě, kde ale dosahují horších bonit a jsou méně tvárné. Nejlepšího vzrůstu dosahuje buk na zonálních půdách v polohách m n. m. Na stagnující vodě ustupuje do podúrovně. Významné je zastoupení náhorního ekotypu borovice lesní (rozvadovská borovice), zejména v prostoru Kateřinské kotliny (Rozvadov, Diana). Tento ekotyp se vyznačuje mimořádnou hodnotou; rozvadovská borovice je zajímavá a cenná nejen fenotypově (dlouhý, rovný, plnodřevný kmen s jemně zavětvenou korunou, vytváří vysoké zásoby kvalitního dřeva), ale také jako stabilizační prvek zdejších porostů. Při zastoupení této borovice v lesních porostech významně klesá poškození porostů abiotickými (zejména klimatickými sníh, námraza, bořivý vítr) činiteli a mohla by se stát významným stabilizačním prvkem smrkových porostů na vodou ovlivněných půdách. Významným genetickým zdrojem jsou genové základny. Genové základny jsou vytvořeny pro zachování místních ekotypů produkčně významných druhů dřevin. Na území CHKO se jedná o genové základny: GZ 55a Výhledy, zřízena na území LČR, s. p. LS Domažlice pro SM, JD, BK, KL, GZ 55b Výhledy, zřízena na území Domažlických městských lesů s.r.o pro SM, JD, BK, GZ 73 Zvon, zřízena na území LČR, s. p. LS Horšovský Týn pro BK GZ 77 Rozvadov Diana, zřízena na území LHC Kolowartovy lesy pro SM, BO GZ 78-1 Ostrůvek Traviny, zřízena na území LČR, s. p. LS Přimda pro SM, BK GZ 79 Huť, zřízena na území LČR, s. p. LS Přimda pro SM GZ 79-1 Studenec, zřízena na území LČR, s. p. LS Přimda pro BK Důležitým genetickým zdrojem je také založený semenný sad náhorního ekotypu borovice lesní (rozvadovské borovice) o rozloze 2,00 ha založený v roce 1991 a uznán jako reprodukční zdroj v roce 1997 (počet roubovanců: 536; počet klonů: 93). Semenný sad Orlov se nachází v prostoru mezi obcí Přimda a osadou Orlov v nadmořské výšce 680 m. V současnosti již sad plodí a je využíván ke sběru semenného materiálu, který slouží pro potřeby umělé obnovy BO porostů v genové základně této borovice a dále pak k výsadbám tohoto vhodného náhorního ekotypu borovice v obnovách lesních porostů v PLO Český les. Plocha porostů uznaných pro sběr osiva je v CHKO poměrně značná, v kategorii B více jak ha porostní půdy, v kategorii A pak 149 ha porostní půdy. V rámci kategorie A mají největší plochu uznané porosty smrku (104 ha), buku (31 ha) a borovice lesní (9 ha). 135

136 Obdobná je i situace v kategorii B smrk (1 482 ha), buk (270 ha) a borovice lesní (34 ha). Dále je uznáno po cca 4 ha modřínu a jedle bělokoré. Uznané porosty zahrnují v oblasti rozhodující dřeviny, významu dřevin v CHKO neodpovídá zanedbatelná plocha uznaných porostů javoru klenu a olše lepkavé Zdravotní stav lesních porostů Hlavním škodlivým činitelem, který výrazně ovlivňuje lesní hospodaření, jsou škody způsobené spárkatou zvěří. Jedná se jak o okus v nově založených porostech, tak hlavně o letní loupání a zimní ohryz. Vlivem mysliveckého hospodaření v druhé polovině 20. století došlo k výraznému zvýšení stavů spárkaté zvěře, především jelena evropského. Oproti normovaným stavům byly stavy jelena evropského až čtyřnásobné. Křivka nárůstu poškození lesa začala stoupat od roku 1970 a její vrchol byl v letech Od roku 1990 se stavy jelena evropského postupně snižují. V poslední době v lesích převažují škody způsobované jelenem sikou, který se do oblasti rozšířil z Manětínska. Největším problémem škod zvěří zůstává snížení statické stability porostů, ztráty na přírůstu a ztráty na kvalitě dřevní hmoty. Dalším škodlivým činitelem co do rozsahu škody jsou vítr, sníh a námraza. Velkou větrnou kalamitou v roce 1990 byly poškozeny hlavně nestabilní smrkové porosty na vodou ovlivněných stanovištích. Oproti jiným regionům nezpůsobily v Českém lese orkány Kirill ( ) a Emma ( ) výrazné škody. Sníh a námraza působí největší škody především ve smrkových monokulturách všech věkových stupňů nad 600 m nadmořské výšky. K významnému poškození sněhem došlo v roce 2006, kdy byly nejvíce poškozeny smrkové porosty ve věku let. Výskyt kůrovců na smrku, zejména lýkožrouta smrkového, je pod kontrolou a bezprostředně nehrozí větší škody. Lýkožrouta se dlouhodobě daří udržovat v tzv. základním stavu a nedochází k vytváření velkých ohnisek. Imisní zatížení Českého lesa ovlivňuje kvalitu půdy a povrchové vody, a tak má nepochybný vliv na stabilitu porostů a stav ekosystémů. V závěru 20. století zde gradovalo silné ovlivnění ekosystémů oxidy síry společně s oxidy dusíku. Změny způsobené v sorbčním komplexu půd jsou velmi vysoké a dlouhodobě nevratné. Vzhledem k rizikům vyplývajícím z jednorázového vápnění (uprooting, mineralizace humusu apod.) se plošné vápnění nepodporuje. V současnosti není imisní zatížení lesů v CHKO velké. Jeho důsledky je možno pozorovat na návětrné straně Malinové Hory, v sedle mezi Malým a Velkým Čerchovem a v prostoru hřebene Haltravy. Vesměs se jedná o poškození dálkovými přenosy exhalátů z Bavorska převládajícími větry západního a jihozápadního proudění Stav lesnické plánovací dokumentace Oblastní plán rozvoje lesů pro PLO 11 Český les je zpracován Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň. Platnost OPRL je 20 let ( ). Tab. č. 18: Stav lesnické plánovací dokumentace k na území CHKO Český les kód LHC název LHC platnost LHP (LHO) Domažlice Městské lesy Domažlice zpracovatel Lesprojekt východní Čechy, s.r.o. Lesprojekt východní Čechy, s.r.o. poznámka zpracovává se zpracovává se Obecní lesy Hora Sv Václava Plzeňský lesprojekt a.s. zpracovává se Obecní lesy Mnichov Plzeňský lesprojekt a.s. zpracovává se Obecní lesy Nový Kramolín Plzeňský lesprojekt a.s. zpracovává se Obecní lesy Postřekov Plzeňský lesprojekt a.s. zpracovává se Obecní lesy Újezd Plzeňský lesprojekt a.s. zpracovává se Obecní lesy Mutěnín Lesprojekt východní Čechy, s.r.o. zpracovává se LHO Domažlice I Lesprojekt východní Čechy, zpracovává se 136

137 LHO Domažlice II s.r.o. Lesprojekt východní Čechy, s.r.o. zpracovává se Přimda Plzeňský lesprojekt a.s Lesy města Přimdy Plzeňský lesprojekt a.s Kolowratovy lesy Plzeňský lesprojekt a.s Obecní lesy Hošťka Plzeňský lesprojekt a.s. nový LHC LHO Tachov Plzeňský lesprojekt a.s Planá Plzeňský lesprojekt a.s Městské lesy Planá Plzeňský lesprojekt a.s Obecní lesy Chodský Újezd Plzeňský lesprojekt a.s Obecní lesy Halže Plzeňský lesprojekt a.s. nový LHC LHO Tachov, ZO Planá Plzeňský lesprojekt a.s Gerimo - Branka Pavel Rensa - TAXACE schválený LHC Horšovský Týn Lesprojekt východní Čechy, s.r.o Městské lesy Poběžovice Plzeňský lesprojekt a.s Městské lesy Bělá n. R Plzeňský lesprojekt a.s Obecní lesy Třemešné Plzeňský lesprojekt a.s. nový LHC LHO Domažlice Horšovský Týn Lesprojekt východní Čechy, s.r.o Dosavadní a aktuální způsob hospodaření Historický průzkum lesů Historický průzkum není pro jednotlivé LHC proveden stejnými metodami. Dosavadní historické průzkumy pocházejí převážně z konce 70. let 20. století a přinášejí převážně soupis dat obsažených v různých archivních souborech, s ne vždy doloženými porostními mapami. Velmi důležitým podkladem nahlížení na historii lesů jsou vedle historických průzkumů i historické lesnické a topografické mapy. Zejména mapy věnující se hraničním sporům mezi jednotlivými panstvími či sporům o vedení hranice a určení vlastnictví s bavorskou stranou. Neméně důležitým zdrojem jsou i mapy I., II. a III. vojenského mapování a stabilní katastr se souborem údajů o veškerém půdním fondu (vceňovací, písemný a měřický operát). Velmi cenným zdrojem jsou i letecké snímky z let z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu Dobruška. Obecně lze konstatovat, že současné lesy, které se formují posledních cca let, byly převážně plošně selektovány, ať přímou exploatací holými, clonnými, násečnými nebo toulavými sečemi, či velkými disturbancemi (vichřice, kůrovec). Masovější osídlování Českého lesa probíhalo až ve 13. až 14. století a k silnějšímu narušování původního pralesa dochází až během 17. století. Je to doba rozvoje sklářství, kdy např. ke sklárně při statku Grafenried na Trhanovsku založené roku 1541 náleželo 750 ha lesa. Ale už samotný vznik osídlení znamenal zásah do okolních lesů, především snížením jeho plochy a poskytováním surovin k lidské obživě a činnosti. Lesní držba byla v oblasti Českého lesa poměrně ustálená, majetky se zachovaly stejné zhruba od třicetileté války do poloviny 19. století a po malých změnách až do pozemkové reformy první republiky. Další změny byly až po roce 1945, kdy převážná část majetků byla zkonfiskována. Zestátnění bylo dokončeno v padesátých letech převedením obecních a malých soukromých lesů do správy státních lesů. Nejvýznačnějšími majetky v oblasti Českého lesa byly: panství Tachov (od roku 1784 v majetku rodiny Windisch-Grätzů) panství Planá (majitelé postupně Šlikové, Sinzendorfové, Nostitzové) panství Chodová Planá (poslední majitelé rod Berchenů) 137

138 panství Velké Dvorce (od pol. 17. století do roku 1945 Kolowratové) panství Újezd Sv. Kříže (poslední majitel do roku 1945 hrabě Kotz z Dobrže) panství Horšovský Týn (poslední majitelé Trauttsmandorfové) panství Poběžovice (poslední majitelé hrabata Condenhové) panství Kout Trhanov (rodina Lamingerů, hrabata Stadionové, Schönbornové), město Domažlice Četné obecní lesy (kromě Domažlic) činily řádově jen desítky až stovky ha. Na dřevinnou skladbu stromů lze usuzovat ze zápisů o hraničních stromech, což byly z velké části jedle a buky. Lesy byly silněji narušeny od druhé poloviny 17. století zejména sklářstvím, které ustupuje až v první polovině 19. století. Pomístně, zejména na Tachovsku, osazovali majitelé panství lesy tzv. lesními domkaři, kteří od 17. století klučili lesy a zakládali osady a měli v panských lesích rozsáhlá práva. V pozdější době se z těchto závazků velkostatky vyvazovaly předáním poměrně značných ploch lesa oprávněným osobám (nejen lesním domkařům). Zpočátku bylo "hospodařeno" na velkých plochách toulavou sečí (výběrně). Později i při použití holosečí se spoléhalo na přirozenou obnovu lesa. Koncem 18. století byla většina porostů hodně řídká, mnoho ploch prázdných a zabuřenělých a bylo proto započato i s obnovou umělou, nejdříve síjí, později i sadbou. Snadnější zalesňování smrkem vedlo k ústupu jedle a buku. Semeno k umělé obnově bylo získáváno z místních zdrojů nebo nákupem. Země původu se uvádí Rakousko a Bavorsko. Vydáním tzv. Tereziánského lesního řádu v českých zemích došlo k podstatně lepšímu stavu lesů než v sousedních východních oblastech. Začíná se tu intenzivně prosazovat umělá obnova. Zastavuje se další odlesňování a zalesňováním špatných zemědělských pozemků se začíná výměra lesních pozemků zvětšovat. Na zlepšování lesního hospodářství se výrazně podílí vzdělaní lesníci, kteří v první polovině 19. století začínají nahrazovat dosavadní myslivce. V 19. století se tedy zvyšuje jak výměra, tak dřevní zásoba. V touze po maximálním výnosu však dochází k velké biologické chybě tím, že dosavadní smíšené lesy se značným podílem buku se mění na jehličnaté, převážně smrkové monokultury. Doby obmýtí byly zpočátku stanoveny dosti rozdílné převážně 80 let, ale vyskytly se i doby obmýtí od 50 do 100 let. Později dochází ke zvyšování dob obmýtí koncem minulého století je většinou mezi lety. Plánované lánové a staťové soustavy byly často narušovány větrnými kalamitami. Vítr je od prvních záznamů do dnešní doby nejzávažnější škodlivým činitelem. Z nejrozsáhlejších větrných kalamit lze uvést vichřici z roku 1830, která postihla panství Přimdu a Tachov (na Přimdě padlo m 3 ) a větrné polomy z let , které postihly většinu oblasti a byly následovány kůrovcem. Těsně po 1. světové válce postihla čerchovské lesy katastrofa v podobě mnišky. V roce 1920 bylo v těchto lesích sebráno půl druhého milionu housenek a kukel mnišky a motýlů. Stejně jako v dnešní době působila už v minulých stoletích značné škody zvěř, zejména jeleni loupáním. Původní stavy jelení zvěře byly nízké, ve větších panstvích řádově nejvýše desítky. Zvýšení stavů bylo umožněno vyhubením jejích přirozených nepřátel a zálibou panstva v myslivosti (poslední vlk byl uloven na tachovském panství v polesí Pavlův Studenec v roce 1801, poslední záznam o ulovení medvědů na tachovském panství je z roku 1687, kdy byli uloveni tři medvědi, i když na polesí Přimda se ještě roku 1788 na seznamu zástřelného objevuje i taxa za medvěda, vlka a rysa). Po roce 1945 bylo výrazně zredukováno osídlení v téměř celé oblasti. V té době bylo uskutečněno i částečné zalesněnní nelesních půd. Se zestátněním soukromého majetku po roce 1950 byly veškeré lesy v dané oblasti ve vlastnictví státu prostřednictvím Západočeských státních lesů až do nabytí účinnosti zákona č. 229/91 Sb. Podle tohoto zákona začalo navracení lesního majetku fyzickým osobám a podle zákona č. 172/91 Sb. i obcím. Přesto v dané oblasti zůstává největším vlastníkem stát prostřednictvím LČR, s. p. Lesy spravované státem zaujímají cca 74 % porostní plochy. 138

139 Současný způsob hospodaření Současný způsob hospodaření v jednotlivých částech CHKO se výrazně neliší. Stav lesů na jednotlivých majetcích je ovlivněn hlavně místně rozdílnými stanovištními (klimatickými a půdními) podmínkami, méně způsobem hospodaření uplatňovaným v minulosti. Výrazná změna druhové skladby ve prospěch smrku na úkor smíšených porostů buku, jedle a smrku, která proběhla v 19. století se projevila hlavně v severní části CHKO. Na Domažlicku, kde byly ve větší míře uplatňovány clonné způsoby obnovy porostů, se v porostech zachoval vyšší podíl buku. V současné době je na území CHKO ve všech lesích preferován podrostní způsob obnovy, převážně provedení clonné seče s procloněním na více zásahů, kotlíková seč popřípadě násek. Do umělých výsadeb je maximálně prosazována jedle, buk a klen, nicméně tyto druhy pronikají do lesů i spontánně. Destrukce lesa větrem způsobují pomístně vznik větších holin, v nichž v zalesnění převažuje smrk. Problémem hospodaření na území CHKO je především postupné stárnutí porostů a jejich přirozená tendence k rozpadu, rizikové zásahy do porostů, které jsou z hlediska dynamiky vývoje lesa ve fázi optima či zralosti, dále mladé porosty zřetelně stejnověké s absentujícím rozvolněním včasného výchovného zásahu a tlak na rozpracování (a tím destabilizaci) kompaktních starých porostů. Jednotlivý výběr se prakticky nevyužívá. Vedle tradičních lesních kultur se zde vyskytují spontánně vzniklé lesy na ladem ležících půdách (původní vesnice a osady, zemědělské pozemky) vesměs ve stáří do 80 let. Jde o bohatě prostorově a druhově strukturované lesy bez hospodářského využití. Plánovité zalesňování zemědělské půdy v poválečném období bylo provedeno pouze na malých plochách a to především smrkem (dnes porosty ve stáří do 80 let). Vliv dřívějšího a současného způsobu hospodaření na OPK Převaha smrkových porostů znamená vysoké riziko odstartování středních až větších disturbancí. I přes definování hospodářských cílů, stanovených hospodářských záměrů a úkolů hospodaření uvedených ve zpracovaných LHP stále převažuje holosečný způsob. Vznikají zjednodušené struktury porostů s tendencí vytvořit jednolitou věkovou vlnu tvořenou povětšinou jedním druhem dřeviny, výjimečně více druhy dřevin. Dřívější i současné hospodaření má nepochybný vliv na množící se destrukce lesů, bohužel technologie těžby a přibližování stále velmi silně poškozují obnovu z původního lesa. Nově vzniklé porosty jsou tedy převážně stejnověké a jednodruhové, popř. mozaikovitě druhově odlišené. nemá možnost aktivně ovlivňovat volbu technologie těžby a přibližování, což může vést k tomu, že je zvolena nevhodná technologie či nevhodný termín především soustřeďování a přibližování dřeva. Pak dochází k silnému narušení půdního povrchu a i přes potěžební úpravy lze uvažovat o nevratném poškození Zemědělství Historický vývoj Charakter zemědělství do 19. století Český les není krajinou příznivou pro zemědělství, stejně jako většina horských částí Čech. O středověkém zemědělství v oblasti Českého lesa můžeme předpokládat, že se nijak nelišilo od okolních regionů. Základem bylo pěstování obilovin, s ohledem na klimatické podmínky především těch odolnějších žita, ovsa, v podhůří také ječmene. V malém se pěstoval na polích len, hrách, zelí, čočka a některé další plodiny. Kromě toho měli hospodáři zahrádky, kde se pěstovaly základní druhy zeleniny a někdy i luštěniny. Jako doplněk rostlinné výroby se uplatňoval chov dobytka, obvykle v rozsahu nezbytném pro chod vlastního hospodářství. Chov ovcí tu nenabyl většího rozsahu, pokusy o zavedení chovu kvalitních merinových plemen neměly úspěch. Poměrně rozšířený byl však chov koz, především na menších hospodářstvích. Chov drůbeže byl od středověku zaměřený pouze na vlastní spotřebu domácnosti hospodáře. Důležitou roli při zkvalitňování chovu dobytka sehrály ve 20. století různé spolky. 139

140 Ovoce se od středověku pěstovalo i v relativně nepříznivých klimatických podmínkách, protože každá usedlost musela být soběstačná a ovoce tvořilo důležitou součást stravy, konzumovalo se čerstvé i sušené (švestky, jablka a hrušky). Sušilo se jak doma v pecích, tak někdy i ve společných velkých obecních sušárnách (používaly se také k sušení lnu). V mnoha vesnicích se v Českém lese provozovalo včelařství. Med byl od středověku hlavním sladidlem. S nástupem cukrovarnického průmyslu význam včelařství upadl. Starý systém chovu v dřevěných klátech byl nahrazen chovem v bedničkových úlech s rámky. Původní středověký osev byl založen na střídání ozimů, jaří a úhorů. V místech, kde byla lepší půda nebo se dala přihnojovat, se někdy objevovalo schéma čtyřletého cyklu, kdy po ozimu následovaly dva roky jaří a teprve potom nastoupil úhor. Změnu přineslo 19. století pěstováním polních pícnin, především jetelovin, a také brambor. Tradiční schéma úhorového systému se změnilo na systém střídavý, v němž se již pole nenechávala ležet ladem. Střídáním plodin byla zajištěna regenerace půdy a současně se zvýšila produktivita rostlinné výroby. Na menších hospodářstvích v horské části Českého lesa se však úhorové osevní systémy udržely až do 2. světové války. Celý region CHKO se z historického hlediska člení na dvě části. Jednak je to území dnešního Tachovska s nejrozsáhlejšími lesy a tím i nejřidším osídlením a pak Chodsko s jeho specifikami. V podhůří celé oblasti, které bylo zemědělsky výhodnější, vznikla již ve 12. a 13. století ucelená síť zemědělských obcí, naopak v horách byly vesnice zaměřeny na dřevařství. Do 18. století již byly stabilizovány velkostatky, kterým patřila převážná část lesní i zemědělské půdy. Na zemědělskou výrobu se obyvatelé Českého lesa zaměřili více až v 19. století, kdy z důvodů omezené surovinové základny začali zaostávat v rozvoji průmyslové výroby za vnitrozemím. Zánik tradičního hospodaření K zániku tradičního hospodaření docházelo postupně. Průmyslová revoluce ovlivnila nejprve velkostatky v nižších polohách, které umožnily díky úrodnosti a lepším klimatickým podmínkám zvýšení výnosů a produktivity použitím strojů, průmyslových hnojiv a zavedením moderních agrotechnických poznatků. V Českém lese zanikly tradiční způsoby zemědělské práce podstatně dříve než na Šumavě, i když se na malých hospodářstvích udržely některé postupy či staré nářadí až do 2. světové války. Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a jejich majetek byl zkonfiskován podle dekretu presidenta republiky ze dne č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Při místních národních výborech byly zřízeny místní rolnické komise, které přidělovaly půdu tzv. "přídělcům" za minimální úhradu. Do Českého lesa ale přišlo daleko méně českých a slovenských obyvatel, než činil stav před rokem Se vznikem hraničního pásma nastal převrat v celé historii osídlení a většina obyvatel byla vystěhována jinam. Významným předělem vývoje zemědělství na tomto území bylo postupné zalesňování zemědělské půdy. Po roce 1948 se po příkladu znárodněného průmyslu začaly provádět pozemkové reformy pod heslem "půda patří těm, kteří na ní pracují" a půda statkářů byla postupně vyvlastňována. S přijetím zákona o JZD v roce 1949 se začala zakládat jednotná zemědělská družstva, provádět hospodářsko-technické úpravy půdy, rozorávat meze a vytvářet souvislé hony. V letech využívala travní porosty Českého lesa pastvinářská družstva, která však neměla dlouhého trvání. V Českém lese v okrese Domažlice hospodařila JZD v Mrákově, Klenčí pod Čerchovem a v Brnířově. Zřízeny byly i státní statky Hostouň, Všeruby, Poběžovice a Bělá nad Radbuzou. Výměra státních statků se stále zvětšovala, neboť přebíraly ladem ležící půdu, úpadková hospodářství některých JZD, půdu velkostatkářů a soukromě hospodařících rolníků. Vysoké polohy, velké vzdálenosti a komplikace s přístupem pracovníků, který byl možný jen na zvláštní povolení pro vstup do hraničního pásma, a s tím vším související neefektivnost hospodaření, způsobily pokles hospodářského využití území. Pastva dobytka byla organizována jen omezeně a zemědělská výroba statku se postupně soustředila do níže položených oblastí. Některé neobhospodařované pozemky v hraničním pásmu byly zařazeny 140

141 do kategorie "dočasně neobdělávaná půda". Sem se soustředily tzv. "náhradní rekultivace", kdy za vyjmutou půdu ze ZPF měli investoři za povinnost zúrodnit tuto tzv. dočasně neobdělávanou půdu. V okrese Tachov byla veškerá zemědělská půda v navržené CHKO od roku 1962 obhospodařována Státním statkem, o. p. Tachov a po roce 1980 Agrokombinátem s. p. Státní statek Tachov měl několik odštěpných závodů specializovaných buď pouze na rostlinnou nebo živočišnou výrobu. V této době docházelo k největší devastaci Tachovska, neboť se ve velkém rozsahu převáděly trvalé travní porosty na ornou půdu, která se následně odvodňovala a rekultivovala. "Zornění" krajiny nepostihlo pouze Tachovsko, ale stejně jako celou republiku i ostatní části Českého lesa. Po roce 1989 nastaly rozsáhlé změny, zrušení drátěných zátarasů a zpřístupnění hraničního pásma přineslo do kraje výrazné oživení. S přijetím zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byly postupně upravovány vlastnické vztahy k půdě a jinému zemědělskému majetku. Byly obnoveny původní vlastnické vztahy, zřízen Pozemkový fond pro správu zemědělské půdy ve vlastnictví státu a začaly vznikat nové soukromě hospodařící subjekty. Také docházelo podle zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších úprav, k převodům zemědělských pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby, takže došlo k podstatné změně vlastnických vztahů v území. Současnost a možné směry dalšího vývoje Zemědělsky obhospodařovaná půda v CHKO tvoří pouze necelých 15 % z celkové rozlohy oblasti. Louky a pastviny (trvalé travní porosty) pokrývají ha a využívaná orná půda zabírá 408 ha území, jak ostatně dokládá tab. č. 19. Ve vyšších polohách převládají pastviny, směrem do vnitrozemí sekané louky. Příhraniční loučky a údolní nivy zůstávají ležet ladem, např. okolí Švarcavy, Nemanická niva. Jejich rozloha činí přibližně ha. Na Tachovsku se projevují tendence zalesňovat nivy podél toků (Kolowratovy lesy Přimda). Mimo tento výčet se ještě na území CHKO také nalézají botanicky cenné lokality, v současnosti spíše neudržované plochy zemědělské půdy. Některé z nich jsou každoročně koseny z PPK (dřívěji i MaS; např. podmáčené louky u obce Rybník a obce Obora). 141

142 Tab. č. 19: Stávající využití zemědělské půdy v CHKO Český les dle systému LPIS V systému LPIS je na území CHKO registrováno 86 zemědělských subjektů, hospodařících přibližně na ha (tab. č. 20). V procesu transformace zemědělství na počátku 90. let došlo ke kvalitativním změnám vlastnických vztahů. Byly privatizovány velké státní statky, které obhospodařovaly velkou část zejména v příhraničí. Většina zemědělských družstev prošla v druhé polovině 90. let tzv. druhou transformací a přeměnila se na akciové společnosti. Významné subjekty, v současné době hospodařící na území CHKO, Český les jsou uvedeny v tab. č. 21. V okrese Domažlice obhospodařují velké plochy zejména Triumfa Energo s. r. o., ZEAS Puclice a. s. a ekologický zemědělec Jaroslav Uher. V okrese Tachov obhospodařuje velké celky zejména EKOČAS s. r. o. Zemědělská výroba zůstala v CHKO významným faktorem celkového hospodářského rozvoje. Tab. č. 20: Počty subjektů podle množství obhospodařované půdy Obhospodařovaná zem. půda Počet subjektů do 1 ha ha ha ha ha ha 13 nad 500 ha 4 celkem

143 Tab. č. 21: Významné subjekty hospodařící na území CHKO Český les název subjektu ha v CHKO ha v CHKO a v ek. zemědělství Agrodelikates s.r.o. 160,23 160,23 Ebenhöh Kristián 107,09 107,09 EKOČAS spol. s.r.o. 804,90 796,36 Hašek Václav 260,65 0 KLATOVSKÁ s.r.o. 419,83 0 Lučina-Studánka spol. s.r.o. 277,73 277,73 Milíře Country sports s.r.o. 119,00 119,00 ORI spol. s.r.o. 114,03 0 Šmehyl Jan 138,03 138,03 Triumfa Energo s.r.o. 881,20 663,87 Uher Jaroslav 515,31 515,31 VHC-holding a.s. 127,55 0 Wolf Aleš 297,34 0 Wolfová Olga 189,46 0 Zatloukal Jan 122,54 0 ZEAS Puclice a.s. 630,37 0 Zemědělská společnost Čerchov a.s. 145,27 0 Celé území CHKO patří do méně produktivní zemědělské oblasti, kde došlo k výraznému útlumu zemědělství. Převažují zde stanoviště hnědých půd pahorkatin a částečně je zastoupena oblast hnědých půd vrchovin. Rozhodujícím odvětvím je pastevní chov skotu se specializací na výrobu masa a odchov jalovic, jsou zde zřízeny rozsáhlé pastevní areály např. mezi Liščí Horou a Bystřicí, kolem Šidlákova, Rybníka, Švarcavy, Železné, Pleše, Pavlova Studence, Nových Domků, Žďáru a Halže. Další vývoj zemědělství v dané oblasti bude záviset na množství a kvalitě hospodařících subjektů a na dotační politice státu v oblasti zemědělství. Již existující druhově bohaté travní porosty by měly být uchovány v původním stavu, měla by se zlepšit kvalita zanedbaných nebo degradovaných porostů a zakládat nové druhově pestré louky. To vše souvisí se zajištěním trvalého obhospodařování zemědělských pozemků, které je velmi ztížené vyššími náklady oproti níže položeným oblastem a bez ekonomických subvencí je značně labilní. Významné prvky v krajině CHKO tvoří roztroušená zeleň na pastvinách a loukách. Zejména jde o historické výsadby na dřívějších polních enklávách, patřících k dnes již zaniklým obcím, např. zaniklá obec Pleš, Švarcava, Lučina, Česká Ves, Jedlina, Korytany. Na těchto plochách se jedná o zachovalou strukturu plánovitě a promyšleně vytvořené krajiny, kde výsadby tvořily důležitou páteř, provázející buď cestní sítě, vodní toky nebo rozhraní obhospodařovaných pozemků. Zároveň představují velmi cenný biotop v kulturní krajině pro celou řadu obratlovců i bezobratlých živočichů. V okolí zaniklých obcí se nachází i roztroušené stromy starých ovocných odrůd. Dochované ovocné sady jsou pouze v obci Broumov (1,22 ha extenzivního sadu) a v zaniklé obci Bystřice (1,1 ha extenzivního sadu). Pěstovány jsou zde převážně staré odrůdy jabloní, třešní a švestek. Dnes již tyto sady nejsou udržovány a ovocné stromy postupně odumírají. Z krajinotvorných programů dochází k obnově vegetačního krytu, např. ovocné sady nebo liniové výsadby podél cest, které jsou žádoucí na rozsáhlých monotónních pláních trvalých travních porostů nebo kulturních smrčin. Je také velmi vhodné udržovat staré výsadby a zakládat nové, jak v návaznosti na zastavěná území sídleních útvarů, tak ve volné krajině (např. ovocný sad z místních odrůd v býv. Mýtnici nebo liniová výsadba starých odrůd podél cesty u vesnice Milíře u Rozvadova). Tradičně pěstované odrůdy ovocných dřevin představují cenný rezervoár genetické diverzity formovaný místními ekologickými podmínkami, zároveň se jedná o součást kulturního dědictví Českého lesa. Zachování místních odrůd je také důležité pro zachování krajinného rázu. Druhy i odrůdy jsou specifické habitem vzrostlých stromů a průběhem 143

144 fenologických fází během roku. To vše dotváří charakteristický vzhled krajiny Českého lesa v jednotlivých ročních obdobích. Současná dotační politika Výrazný vliv na zaměření zemědělského hospodaření má dotační politika. Podporována je zemědělská výroba v horších přírodních podmínkách dotacemi EU. S cílem podpořit rozvoj venkova a zemědělství byly v členských státech EU zavedeny agroenvironmentální programy, které mají posílit způsoby využívání zemědělské půdy v souladu s ochranou přírody a krajiny. Oblast Českého lesa byla v převážné části zařazena do skupiny LFA horská oblast (méně příznivá oblast), kromě katastrálního území Železná, které splňuje podmínku nadmořské výšky nad 500 m, ale nesplňuje podmínku svažitosti, proto bylo zařazeno do nižší kategorie LFA ostatní. Po vstupu do EU je další rozvoj zemědělství spjat s uplatňováním podmínek Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Cílem HRDP byl rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství. Dodržováním podmínek HRDP vzniká zemědělcům nárok na dotace, které umožní hospodařit i v těchto horších podmínkách. Do programů HRDP, především Agroenvironmentální opatření na období , byla zapojena polovina zemědělců, a to zejména do podopatření ošetřování travních porostů základní management louky, pastviny. V rámci agroenvironmentálních opatření bylo na území CHKO vymezeno 20 podmáčených lokalit o výměře 77,4 ha, avšak toto opatření nevyužil žádný zemědělec. Ptačí lokality chřástal, bahňák, nebyly na území CHKO prozatím vymezeny. V roce 2006 proběhl monitoring chřástala na území CHKO a v rámci aktualizace dat do Registru půdy LPIS, Český les vymezila tyto lokality. Od roku 2009 byl spuštěn nový program Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD), který zahrnuje agroenvironmentální opatření, jejichž cíle byly obdobné jako u programu HRDP, nabídka titulů byla však po zkušenostech z minulých let doplněna a lépe rozpracována. Na loukách byly vymezeny tituly mezofilní a vlhkomilné louky, horské a suchomilné louky, v menší míře trvale podmáčené a rašelinné louky, a dále louky se základním managementem a z ptačích lokalit hnízdiště chřástala polního. Na pastvinách především druhově bohaté pastviny a v menší míře pastviny v základním managementu a suché stepní trávníky a vřesoviště. Do programů EAFRD, především Agroenvironmentální opatření na období , bylo zapojeno 51 zemědělců. Ekologické zemědělství Na území CHKO je 26 zemědělských subjektů přihlášeno do ekologického zemědělství a 6 je v přechodném období (jak dokládá tab. č. 22). Základem hospodářské činnosti je nepoužívat chemické vstupy s nepříznivými dopady na životní prostředí. Je nutné dostat organickou hmotu do oběhu a udržet ji v něm. Co nejvíce uzavřený koloběh živin, především propojení rostlinné a živočišné produkce, při omezení minerálních hnojiv a uvědomělé podpoře aktivní mobilizace živin, jsou jak z ekonomického, tak i ekologického hlediska jednoznačným přínosem. Z celého komplexu hospodářských technologií při pěstování rostlin je pro ochranu přírody nejpodstatnější otázka hnojení, ochrany rostlin a regulace plevelů. 144

145 Tab. č. 22: Počet zemědělských subjektů hospodařících na území CHKO Český les dle kultury a ekologického zemědělství Vliv zemědělství na ochranu přírody Zemědělství je jednou z určujících a neopomenutelných lidských činností, která v historické době určovala charakter krajiny CHKO. Vliv zemědělství může být ve svém důsledku nejen negativní, ale i pozitivní, proto je nutné citlivě volit způsoby hospodaření na zemědělské půdě, tak aby bylo docíleno rovnováhy mezi hospodářským využitím krajiny a jejími přírodními hodnotami. Pozitivní vlivy zemědělství na ochranu přírody a krajiny: - udržování dochovaného, historickým vývojem podmíněného krajinného rázu, typického pro podhorské a horské oblasti - udržování nelesního prostoru jako ekosystému pro rostlinné a živočišné druhy otevřené volné krajiny - zvýšení biodiverzity území - potlačování plevelných a invazních druhů rostlin - základní nástroj pro udržení a obnovu biotopů zvláště chráněných či regionálně významných druhů rostlin a živočichů Obr. č. 3: Pastvina Pavlův Studenec 145