O šedivém městě. kapitola 7 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Transkript

1 O šedivém městě kapitola 7 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.:

2 Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již sedmou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na u pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.

3 O šedivém městě Jednou odpoledne se děti sešly u Haničky, aby pomohly Rozmarýnkovi se zahradou a také aby si spolu pohrály. Rozmarýnek měl z jejich návštěvy radost a ptal se dětí, jak se jim líbilo ve městě. Bylo tam krásně, šli jsme na zmrzlinu a viděli jsme vysokánské domy a spoustu lidí, řekla Monička. To město se mi zdálo nějaké šedivé, doma je to barevnější a veselejší, nesouhlasil Honzík. To bude asi tím, že to ve městě neznáš. I tam je spousta hezkých a zábavných věcí. I když já vlastně znám jedno město, které bylo docela a úplně šedivé, zamyslel se Rozmarýnek. Děti hned volaly: Rozmarýnku, vyprávěj nám o něm. Rozmarýnek se usmál: No, když mi pomůžete zalít růže, tak povím. Za chvilku bylo všechno hotovo. Rozmarýnek přimhouřil oči a začal vyprávět. Za duhovým mostem a skleněnou roklí bylo jedno město. Město, které bylo celé šedivé. V šedivých ulicích stály dlouhé řady šedivých domů. V parcích na zaprášené šedivé trávě rostly šedivé stromy a v šedých kašnách dávno vyschla voda. Po ulicích chodili lidé, šediví, nijací a lhostejní. Dokonce i jejich sny byly šedivé. Protože byli všichni šediví, zdáli se na první pohled stejní. A tak necítili ani potřebu se spolu chvíli zastavit a jen tak si povídat. kapitola 7, strana 1

4 Město by asi zůstalo šedivé jednou provždy, kdyby se jednoho dne, vlastně jednoho večera, nepřistěhoval houslista. Ubytoval se ve starém domě a hned po dlouhé cestě usnul. Ráno, když se probudil, začal, jak měl ve zvyku, hrát na housle. Jenže ať hrál třeba ty nejveselejší melodie, přece všechny zněly tak nějak podivně a smutně. Čímpak to asi je? Aha, to je tím, že já jsem dnes nějaký zkroušený a smutný. Ale proč? Přišel k oknu a otevřel ho, aby nastavil tvář slunci. Vyhlédl ven a jeho sametové tmavé oči, ve kterých se skrývá něha všech víl, se rozšířily leknutím. Rychle zavřel okno a vyběhl na ulici. Prvního člověka, kterého potkal, se zeptal: Dobrý den, rád bych se vás zeptal, proč je vaše město tak celé šedivé? Muž se překvapeně zastavil. Ještě nikdy nikdo na něj na ulici nepromluvil, ale pak odpověděl: Radní barvy zakázali. A proč? nemohl pochopit houslista. Nevím, ale radní říkají, že barvy kazí dobrý vkus a morálku. Lidé by prý pak byli moc bujní a mohli by tropit hlouposti. A co se vlastně ptáte na takové zbytečnosti? Muž nečekal na odpověď, lhostejně mávl rukou a šel pryč. "Barvy kazí morálku a dobrý vkus," opakoval si nevěřícně houslista. "Vždyť barvy působí na srdce lidí a otevírají je k dobru a k lásce. kapitola 7, strana 2

5 kapitola 7, strana 3

6 Jenže kdyby lidé přemýšleli o tom, co je dobré a krásné, asi by přestali poslouchat pány radní a těm by se to vůbec nelíbilo. Takhle si můžou vládnout, jak chtějí, a to jim náramně vyhovuje," uvažoval si pro sebe houslista. Najednou se mu v očích mihly veselé plamínky. Večer se vrátil do svého nového domova a začal starý dům natírat. Pracoval celou noc za svitu měsíce a hvězd a skončil za svítání. Spokojeně si prohlížel svoji práci. Jeho dům teď zářil mezi ostatními jako nevěsta mezi starci. Ano, teď je to domov, který zpívá ranní modlitby a šeptá večerní chorály, pomyslel si houslista. Vešel do domu, lehl si a spal tvrdě a spokojeně, jako spí malé dítě v náruči matky. Spalo se mu krásně, ale najednou měl pocit, že slyší nějaké vzdálené rány. Probudil se a uvědomil si, že kdosi buší rozčíleně na dveře jeho domu. Sotva otevřel, už ho chytli a vedli před pány radní. Co sis to dovolil, cožpak neznáš zákony našeho města? křičeli na něj radní. Okamžitě půjdeš a natřeš dům zase na šedo. To neudělám, mírně, ale pevně odpověděl houslista, nedokážu dobré zase obracet ve špatné. Tak tedy půjdeš do vězení a klidně si tam můžeš přemýšlet o svém barevném světě, ušklíbli se radní. Houslistu odvedli do vězení a jeho dům natřeli opět na šedo. kapitola 7, strana 4

7 Den míjel za dnem a houslista hleděl smutně ven na šedivé město a bylo mu líto mužů, žen a dětí, protože neznají barvy. Ale houslista nemohl ve vězení tušit, že mnoho těch, kteří spěchali časně ráno do práce, uvidělo jeho barevný dům. Lidé se před domem překvapeně zastavovali. Poprvé v životě pocítili skutečnou hlubokou radost a uvědomili si, že byli dosud vlastně smutní. A tak přesto, že houslistův dům byl zase celičký šedý, zvěst o radostných barvách oblétla zakrátko celé město. A když už se lidé začali mezi sebou bavit, rychle se domluvili, že chtějí mít veselé a barevné všechny domy ve městě, a navzdory všem zákazům a příkazům radních pustili houslistu z vězení. Zvolili si ho svým novým starostou a celé město barevně natřeli. Město bylo najednou úplně jiné. Vypadalo to, jakoby se nad něj snesl zářivý anděl a z žehnajících rukou mu stékaly na město krůpěje duhy. Tak bylo najednou krásné. V noci pak přišel vlídný déšť a omyl stromy, květiny i trávu od šedého prachu a naplnil fontány zurčící stříbrnou pěnivou vodou. Ráno vykouklo slunce z mraků a mezi všemi těmi barvami zářilo jasněji než kdykoliv předtím. Ptáci v korunách stromů začali zpívat jako předzvěst krásného jara. Ponuré, zatuchlé ticho bylo vystřídáno veselým klokotem města. kapitola 7, strana 5

8 A lidé? Lidských srdcí se skrze barvy dotkla láska a lidé zatoužili být spolu. Pracovat spolu, smát se spolu, povídat si spolu. Děti, když večer usínaly v barevných postýlkách, snily krásné sny o azurovém vláčku, ve kterém odjížděly z mateřského starostlivého srdce vstříc dobrodružstvím. Barvy zasáhly i srdce radních a ti se zastyděli za své hloupé zákony. A světe div se. Sami začali ve městě vymýšlet, co by se dalo ještě zlepšit. A houslista? Houslista si zamiloval svůj nový domov a jako starosta rozhodoval ve městě moudře a spravedlivě. kapitola 7, strana 6

9 Námět na tvoření Pozorujte s rodiči - co se vám líbí a co ne? 1) Najděte si s rodiči na internetu různé obrázky z malých i velkých měst. Např. konkrétní domy, uličky, atd. Rozdělte si obrázky na dvě skupiny, ty které se vám líbí a ty, které se vám nelíbí. 2) Toto samé můžete dělat i na procházce např. si fotit to co se vám líbí a naopak nelíbí a pak to srovnat. 3) Srovnejte město a venkov. Co se vám líbí ve městě a co se vám líbí na venkově. 4) Je něco co vám chybí ve městě? Je něco co vám naopak chybí na venkově? Co to je? 5) Kdo budete chtít, namalujte si, jak si představujete krásné město. A když budeš chtít, pochlub se nám a pošli fotografii svého výtvoru na pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)

10 Námět na tvoření Chceš tvořit ještě víc? 6) Vyrobte si veselé barevné záložky. Vezměte průhlednou folii a na ni vymáčkněte maximálně tři barvy z tuby (tempery, stačí velmi malý kousek), na to přimáčkněte druhou folii a barvu válečkem rozválejte. Pak opatrně uchopte horní folii u spodního okraje a přidržte horní okraj spodní folie, horní folii stáhněte z dolní folie. Nechte zaschnout, pak nastřihejte na proužky, podlepte různobarevnými papíry a celé můžete přelepit širokou izolepou. Získáte tak řadu pestrých záložek do knih, o které se můžete podělit s vašimi kamarády. A když budeš chtít, pochlub se nám a pošli fotografii svého výtvoru na pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)

11