Na výletě v lese. kapitola 16 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Transkript

1 Na výletě v lese kapitola 16 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.:

2 Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již šestnáctou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na u pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.

3 Na výletě v lese Podzim si spokojeně kroutil vousy. Všechno listí sfoukal ze stromů, zvířátka si hověla ve svých doupátkách a ptáčci se dělili o bohatou hostinu podzimních plodů. Podzim si liboval, jak všechno letos pěkně uchystal. Však bylo na čase. Paní Zima už netrpělivě natřásala své sněhové peřiny k velké radosti dětí, protože v každém sněhovém víření byl jasný příslib sáňkování, bruslení, koulování a vůbec všech zimních radovánek. "To nám to zase uteklo", povzdechla si jednoho dne maminka, ale v očích měla dvě veselá sluníčka. "V neděli začíná advent, budeme chystat výzdobu, ale předtím dojdeme do lesa na chvojí." "Jé, já se už těším", volala Hanička "vezmeme také Rozmarýnka!" "No, když bude Rozmarýnek chtít, tak určitě", pokrčila rameny maminka. Rozmarýnek vykulil oči: "To se ví, že chci, v lese jsem nebyl, ani nepamatuju!" V sobotu hned po obědě vyrazili. Cestou se zastavili pro Honzíka a Moničku. V lese bylo krásně, děti se nemohly nabažit voňavého vzduchu a Rozmarýnek jim ve sněhu ukazoval stopy. Najednou se zastavil, jako když ho opaří. Vzápětí roztáhl doširoka ručky a začal se smát: "Šediváčku jsi to ty?" "A kdo jiný by to asi tak měl být," zamručelo mu v odpověď. kapitola 16, strana 1

4 Monička ukázala rukou: "Jé, podívejte, další skřítek." A opravdu. V mechu stál skřítek. Člověk by ho snadno přehlédnul, protože jeho rozcuchané šedomodrozelené vlasy splývaly s lišejníky na stromech a také jeho šaty měly barvu lesa. Jediné, co ho prozrazovalo, byly velikánské borůvkově modré oči. Šediváček kývnul hlavou směrem k dětem: "Kdopak je to tu s tebou, Rozmarýnku?" "To jsou moji kamarádi a pomocníci," usmál se Rozmarýnek. "To rád slyším, ale v lese se ti tvoji kamarádi moc chovat neumí", namítnul Šediváček. "Rámusí tak, že mě probudili ze spánku." "Hanička skřítka lehounce zatahala za rukáv: "Nezlob se na nás Šediváčku, nechtěli jsme tě vzbudit." Skřítek zavrtěl hlavou: "O mě nejde, ale ten váš křik jistě vyplašil spoustu zvířátek i ptáčků, kteří mají tady v lese domov." "My už nebudeme křičet", řekl omluvně Honzík a skřítek se konečně usmál: "No, tak dobrá, věřím vám, protože jste Rozmarýnkovo kamarádi." A už docela přátelsky se zeptal: "Nechcete, abych vás tu trochu provedl?" kapitola 16, strana 2

5 "Chceme, chceme", volaly děti jeden přes druhého, ale vzápětí si uvědomily, co slíbily skřítkovi a ztichly. Toulaly se po lese až do setmění. Šediváček se každou chvíli zastavil a vysvětloval dětem, na co mají dát pozor. Občas se jich také zeptal: "K čemu je takový les vlastně dobrý, co myslíte?" "Dává stín", vyhrknul Honzík. "A zadržuje vláhu", dodala Hanička. Ani nejmladší Monička nechtěla zůstat pozadu: "Je v něm spousta dobrot pro lidi i pro zvířátka." "Mňam, maliny", dodala ještě a pohladila si bříško. "Podívejte, tenhle strom měl zajímavý příběh", ukázal Šediváček rukou na nízký pařez. "Ty jsi ten strom znal", zeptal se Honzík. Skřítek se zasmál: "Znám, Honzíku, všechny stromy tady v lese, ale nemohu s každým být stále, protože jich tu rostou tisíce. Příběh stromu poznáme podle let, to znamená kruhů, které vidíte na řezu." "A co vidíš tady na tom pařezu?", vyptávala se Hanička, možná že trochu nedůvěřivě. Šediváček ukázal na středová leta pařezu. "Vidíte, jak jsou zhuštěna k jedné straně? A postupně se vyrovnávají, pak blíže k obvodu jsou opět na jedné straně deformovaná a pak zase rostou vyrovnaně v kruhu?" Děti přikyvovaly. Jednou jsou leta hustě blízko sebe, jindy rostou řídčeji. kapitola 16, strana 3

6 "To nám ukazuje, že tento strom měl zpočátku vedle sebe souseda a ten jej omezoval v růstu. Ale pak souseda někdo uřízl na vánoční stromek a náš strom si několik let spokojeně mohutněl a sílil. Jenže jednoho dne přišel ke stromu jelen a pochutnal si na jeho kůře. Naštěstí strom byl silný a z úrazu se vzpamatoval. Ale i stromy v jeho sousedství zesílily a vyrostly. A náš hrdina začal mít opět málo místa a světla. Přišli lesníci a stromy kolem něj prořezali. Stromu nastalo opět šťastné období, kdy mohl nerušeně růst a sílit. Jenže potom přišla veliká sucha, strom se zpomalil v růstu a okolní stromy jej přerostly. Hajný, když pak kontroloval stromy, označil i tento strom na kácení, protože bránil silnějším stromům v růstu. A to je všechno." Šediváček se zadíval na pařez: "Vlastně není, podle let můžete určit, jak je strom starý. Jeden kruh znamená jeden rok života stromu. A ještě jsem vám chtěl říci, že za každý vykácený strom je potřeba vysadit strom nový, protože bez stromů by tady byla za chvíli poušť a všechno živé by zahynulo." "To my už víme", volaly děti a letos na podzim jsme vysázeli spoustu stromů i keřů. "Tak to mám radost", řekl Šediváček. "Šediváčku, co je tohle", vpadnul do nastalého ticha Moniččin hlásek. Kousek od nich, na kraji mlází, byla dřevěná deska, která se širší stranou dotýkala země a na protější straně byla podepřená dvěma dřevěnými kolíky, takže vytvářela jakousi nízkou stříšku. kapitola 16, strana 4

7 "Tomu se říká násyp, je to vlastně krmelec pro bažanty a koroptvičky. A víte jak spí koroptvičky?", pokračoval Šediváček. "To nevíme", kroutily hlavou děti. "Koroptve se ukládají ke spánku tak, že si sednou těsně jedna vedle druhé a vytvoří kruh. Hlava jim míří ven z kruhu, aby je nemohla překvapit žádná dravá šelma." Děti se na Šediváčka obdivně podívaly. Dozvěděly se tolik zajímavostí o lese! "Děti, už se musíme loučit, za chvíli zapadne slunce", vytrhl je z přemýšlení Rozmarýnek. "Šediváčku, můžeme zase někdy přijít?" zaprosila Hanička. Šediváček se usmál: "Budu se na vás těšit" a ještě rychle dodal, "a můžete s sebou vzít kaštany pro zvířátka", což mu děti s radostí přislíbily. "To byl dnes pěkný výlet", řekla už doma Hanička Rozmarýnkovi. "Ten Šediváček je moc hodný skřítek." "Ano to je, ale vždy tomu tak nebylo." "Povídej mi o tom", žadonila Hanička, ale Rozmarýnek zavrtěl hlavou. "Ne, ne. Až někdy jindy, dnes už musíš spát." kapitola 16, strana 5

8 Námět na tvoření Pozdní podzim a čas venku 1) Udělejte si do vašeho bytu či ke vchodovým dveřím do vašeho domu podzimní dekorace. Vhodný materiál najdete na procházce v přírodě či ve vaší zahrádce. 2) Udělejte si procházku do lesa a najděte nějaký čerstvý pařez nebo poražený kmen stromu. Zkuste si sami spočítat jednotlivé letokruhy. Podívejte se, na jaké straně stromů v lese roste lišejník a mech o jakou světovou stranu se jedná? 3) Udělejte si s rodiči na zahradě nebo na nějakém vhodném místě v přírodě ohniště a upečte si brambory v popelu. 4) Udělejte si doma jablíčka v županu. A když budeš chtít, pochlub se nám na pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)

9