pokladu přímo na místě vysvětluje okolnosti nálezu. cesky_kras_blok_imprimatur.indd 174

Transkript

1 Poklady v jeskyních a skalách Krasová krajina se spoustou tajemných roklí, skal a jeskyní již od středověku přitahovala zájem lidí, kteří sem přišli něco hledat. Ať už lidmi ukryté poklady nebo přirozené výskyty rud či ryzího zlata. Přitom hledačů pokladů bylo nejspíše mnohem více než lidí, kteří si do krasového území naopak přišli něco schovat a svůj poklad si už nikdy nevyzvedli. I takové případy ale známe. V této kapitole budeme vyprávět o jednom neobvyklém a přitom nedávném nálezu pokladu i o podivných stopách po dávných hledačích, které nalézáme v některých jeskyních a skalách. Vrstva těchto stop v krajině není na první pohled nijak nápadná, ani nikterak hojná. Jedná se ale o zajímavé kapitoly v příběhu krajiny, které by neměly upadnout v zapomnění. Jednoho mrazivého dne na konci ledna roku 2006 procházeli tetínští jeskyňáři Miroslav Hahn (o tom jsme už slyšeli v souvislosti s Bacínem) a Miroslav Martínek vápencové svahy v Kodském polesí u Tetína a hledali nové jeskyně. Mrazivá období se sněhovou pokrývkou jsou pro jeskyňáře požehnáním. Umožňují jim totiž najít místa, kde teplý vzduch vystupuje z podzemí a rozehřeje sníh. Někdy se zase za holomrazů vytvářejí místa s námrazou, která také prozrazují výstup teplého vzduchu z podzemí. Dají se tak najít i vstupy do jeskyní, které jsou zasypány sutí nebo zavaleny skalními bloky. Roztátým místům se v jeskyňářském slangu říká mastné fleky. A právě tajeden z nálezců tetínského pokladu přímo na místě vysvětluje okolnosti nálezu. 174 cesky_kras_blok_imprimatur.indd :39:08

2 kový menší mastný flek toho dne oba Miroslavové našli. Po odvalení kamenu je ale čekalo velké překvapení. Pod ním nebyl vstup do jeskyně, ale malá nepravidelná dutina s rozdrcenou keramickou nádobou a spoustou stříbrných mincí. K jejich cti třeba poznamenat, že vše hned poučeně vrátili do původního stavu a hned informovali o nálezu pokladu profesionální archeology. Hned další den, 29. ledna 2006, se nálezci na místě sešli s promrzlou skupinkou archeologů. Došlo tak k věci, která se stává skutečně jen zcela výjimečně. Celý velký a neporušený poklad mohl být profesionálně vyzvednut. A že se jednalo o nález nemající pro danou dobu v Čechách obdobu! Nalezený mincovní poklad z poloviny 13. století obsahoval především míšeňské brakteáty a řezenské feniky, včetně řady dosud neregistrovaných variant. Byly v něm tři typy neznámých českých brakteátů, několik dalších neznámých typů brakteátů a feniků a stříbrný slitek. Prvotní analýza nálezu naznačovala, že byl do země uložen zřejmě v průběhu čtyřicátých let 13. století, pravděpodobně po roce Poklad tedy spadá svým uložením do doby, kdy sice již upadal význam Tetína jako přemyslovského centra, ale kdy zde byl současně zakládán královský hrad. Spadá i do doby počátků města Berouna, při jehož založení a rozvoji se předpokládá účast německých kolonistů. Provenience nádoby, ve které se poklad nalezl, je ale místní. Můžeme jen spekulovat o tom, jaké motivy vedly člověka, který si uložil slušné jmění do skalní dutiny daleko od vesnice a od lidí, a proč si pro svůj poklad nepřišel. Něco zlého se mu přihodilo? Nebo jen nedokázal ten správný kámen, který bylo třeba odvalit, mezi mnoha podobnými kameny v okolí znovu nalézt? Jednu věc ale víme téměř jistě, při ukládání pokladu ho nikdo neviděl. Jinak by poklad stěží vydržel v dutině více jak 750 let. Podivné pátrání, nevíme, zda po pokladech, rudách nebo archeologických nálezech, proběhlo v dávné minulosti i v několika jeskyních Českého Takto vypadaly řezenské feniky z tetínského pokladu v nálezovém stavu (avers s kráčejícím lvem, mincovna Řezno, zhruba okolo roku 1240). 175 cesky_kras_blok_imprimatur.indd :39:11

3 krasu. Na jejich stěnách jsou patrné stopy po rozšiřování jeskynních chodeb, vedené zřejmě snahami dostat se dál do podzemních dutin. Mohlo se jednat i o technické úpravy jeskyní k nějakému jejich dnes neznámému využití. Tyto práce proběhly dávno před tím, než se o jeskyně začali zajímat moderní jeskyňáři. Jednou z takových lokalit je jeskyně Na Mramoru u Litně, o které najdeme zmínky v literatuře již poměrně dávno. Údajně ji znal i Svatopluk Čech a amatérský archeolog Václav Krolmus z ní v roce 1852 popsal nález kostí a středověké keramiky. Vstupní chodba jeskyně je v délce několika metrů viditelně rozšiřována primitivními trhacími pracemi. Návrty pro nálože jsou poměrně velkého průměru, byly prováděny ručně, plochým sekáčem. Ke konci proto přecházejí na typický trojboký průřez. Kdo, kdy a proč se snažil jeskyni Na Mramoru takto zpřístupnit? Práce ještě mnohem většího rozsahu byly provedeny v Krápníkové jeskyni v oblasti Šanova kouta mezi Berounem a ústím Kačáku do Berounky. Jak ukazují zbytky holocenní sintrové desky na stěnách Hlavní chodby jeskyně, byla tato chodba původně v dlouhém úseku do tří čtvrtin své výšky zaplněna sedimentem krytým sintrem, takže nebyla průlezná. Někdy dávno v předjeskyňářské době, jistě dříve než v 19. století, byly sintry vylámány a sediment vykopán, čímž se zpřístupnily hlavní prostory jeskyně. Ze stejné doby pocházejí zřejmě i návrty a pokusy o trhací práce v nejnižším místě jeskyně. S přesnou datací těchto prací je zde opět problém. Naštěstí, když jeskyni v roce 1940 zkoumali Vladimír Homola, Jaroslav Petrbok a František Prošek, nalezli v ní železný čakan a několik keramických dlaždic. Podle nich odhadli výkop vstupní chodby na polovinu 18. století. Co v té době v jeskyni kdo hledal? Částečnou odpověď snad může dát sada německy psaných dokumentů z let 1776 a 1777 uložených dnes v archivu Národního Muzea v Praze (přepis a překlad nám laskavě poskytl Jiří Ševčík ml.). Celá podivuhodná historie Stopy po ručně prováděných návrtech pro trhací práce v Krápníkové jeskyni v Šanově koutě. 176 cesky_kras_blok_imprimatur.indd :39:14

4 začala oznámením obchodníka s tabákem v rakovnickém kraji Jana Stehlíka a kamerálního úředníka tabáku Jana Ježka, kteří napsali vrchnosti, a to rovnou pozemské instanci nejvyšší, o nálezu zlata na pozemcích svatojanského kláštera nedaleko Hostimi. Následovala celá série událostí dobrodružně popsaných v zachovaných dokumentech o zasypané šachtě, ilegálních zkouškách rud a výsleších účastníků těchto zkoušek. Nelze úplně vyloučit, že v souvislosti s těmito v kraji jistě široce známými a diskutovanými událostmi se někdo pokusil proniknout do opuštěného důlního díla. Ve skutečnosti se ale dostal do Krápníkové jeskyně. Ale to jsme se už zase dostali na rovinu spekulací o krasových mysteriích. Nebyl to zdaleka jediný pokus hledat drahé kovy v těchto místech. Dobývací pokusy a hledání drahých kovů proběhly dokonce opakovaně v 16. století a potom v letech 1709 a 1822 v silurských diabasech v takzvané Židovské skále u Vitáčkova mlýna, na levém břehu Berounky kousek pod Berounem. Iniciátory této zcela zbytečné a amatérské aktivity byli alespoň v druhých dvou případech berounští měšťané. Akce v Židovské skále a v Krápníkové jeskyni spolu možná mohly i souviset, jak to ale bylo doopravdy, již stěží někdo zjistí. Jednou z jeskyní se stopami po dávném průzkumu a výkopech nejspíš zaměřených na objevení drahých kovů je Krápníková jeskyně v Šanově koutě. Kdo a kdy přesně vykopal sedimenty vstupní chodby a kdo hluboko v jeskyni prováděl dávno před začátkem moderního jeskyňaření trhací práce, se už zřejmě přesně nikdy nedozvíme. 177 cesky_kras_blok_imprimatur.indd :39:18

5 Situace ražení štol v Židovské skále je jinak poměrně podrobně popsána v Seydlově kronice města Berouna. Samozřejmě ani vápence v jeskyních Šanova kouta, ani silurské diabasy v Židovské skále žádné zlatem či stříbrem bohaté žíly neobsahují. Naši předci nám ale alespoň nechali zajímavou záhadu v případě historických výkopů v Krápníkové jeskyni a dvě pěkné, dodnes Spodní ze dvou průzkumných štol v silurských diabasech u bývalého Vitáčkova mlýna. 178 cesky_kras_blok_imprimatur.indd :39:22

6 dobře zachované historické štoly v diabasech. Štoly byly dokonce dlouhá léta omylem zařazeny mezi jeskyně, navzdory nápadným návrtům po trhacích pracích a navzdory tomu, že jsou v magmatické hornině, která nekrasoví. Jeskyně ale samozřejmě mohou sloužit nejen k hledání, ale také k odkládání nepotřebných věcí. Využití krasových propastí k odhazování jakýchkoliv nepotřebných nebo nebezpečných věcí je doloženo v řadě oblastí světa. Jeden takový případ se nedávno podařilo prokázat v Terasové jeskyni nedaleko Tetína. Z jednoho z komínů tam na plazící se jeskyňáře občas vypadl nějaký kousek zvířecí kosti. Po odběru většího vzorku kostí a keramiky koncem roku 2006 se ukázalo, že komín, v hloubce dobrých 15 m pod povrchem, obsahuje směsici kostí domácího skotu a ovcí či koz, včetně stop na kostech po odřezávání masa nožem. Glazovaná keramika nález zařadila do 16. až 19. století. Můžeme proto předpokládat, že ještě v této době byla jeskyně otevřena komínem na povrch, nebo že byl na povrchu nějaký propad. A každá taková díra se výborně hodí jako místo k odložení něčeho nepotřebného. Do jeskyně se samozřejmě lze také schovat v situacích, kdy pácháte nějakou nekalost. Historie objevu a výzkumu penězokazecké dílny, která pracovala ve svrchním patře Koněpruských jeskyní kolem roku 1470, je ale natolik široce známá, že jistě není potřeba ji zde opakovat. Ostatně každý může vidět původní prostory Mincovny s replikami padělatelského náčiní při prohlídce Koněpruských jeskyní. Další zajímavou, i když opět neověřenou informací je, že při výrobě amalgámu k postříbření mincí byla zřejmě použita rtuť z historického ložiska rumělky na Jedové hoře u Neřežína v Brdech nebo ze Svaté. Víra v jeskynní poklady musela být dřív široce rozšířená. Ještě dnes, když přijedete do tak odlehlé části Slovenska, jako je Slovenský kras u Rožňavy, si lidé v krčmě vyprávějí o pokladech. Čerstvé výkopy jsme ve Slovenském krasu na planině Veterník u skupiny mohyl našli druhý den po svatojanské noci, kdy podle pověsti hora otevírá své poklady. Část lebky domácího skotu s horní čelistí ze zásypu komína z Terasové jeskyně v lomu Montánka u Tetína. 179