Podrostové rostliny z pohledu zahradní a krajinářské tvorby

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Podrostové rostliny z pohledu zahradní a krajinářské tvorby Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc Vypracovala Denisa Prokopová Lednice 2007

2 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Doc. Ing. Miloši Pejchalovi, CSc za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce. V Lednici, dne 22. července 2007 Podpis: Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Podrostové rostliny v zahradní a krajinářské tvorbě vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněná ke studijním účelům. V Lednici, dne 22. července 2007 Podpis: 4

3 Anotace Bakalářská práce se zabývá podrostovými rostlinami z pohledu zahradní a krajinářské tvorby, dále se pak věnuje převážně podrostovým trvalkám. V úvodní části je zpracován přehled definicí této skupiny rostlin, podrobněji jsou zde rozvedeny kapitoly historie a použití podrostových trvalek, význam a způsoby jejich současného použití a také klasifikace této skupiny. Navrhování, zakládání a technologiím údržby podrostových rostlin je věnována poslední kapitola. Součástí práce není vlastní výzkum. Jedná se pouze o shrnutí informací z odborných publikací a jejich porovnání. V textu se nachází fotodokumentace ukazující názorně způsoby využití podrostových trvalek, v příloze je pak zařazena tabulka s přehledem sortimentu a jeho charakteristických vlastností. 5

4 Obsah 1. Úvod Cíl práce Metodika práce Diskuse Definice pojmu podrostové rostliny Stanovištní podmínky, jejich charakteristika a nároky podrostových rostlin Stanovištní podmínky, jejich charakteristika Nároky podrostových rostlin Shrnutí Požadavky na vlastnosti podrostových rostlin a jejich klasifikace Vlastnosti podrostových rostlin Klasifikace podrostových rostlin Shrnutí Historie využívání podrostových rostlin Význam, způsoby a současné trendy používání podrostových rostlin Sortiment podrostových rostlin a jejich vlastnosti Navrhování, zakládání a technologie údržby podrostových rostlin Navrhování a projektování podrostových výsadeb Způsoby zakládání podrostových společenstev Technologie údržby bylinných podrostových společenstev Shrnutí Závěr Summary Použitá literatura Seznam obrázků Příloha

5 1. Úvod Předkládaná bakalářská práce se zabývá podrostovými rostlinami.této skupině rostlin byla věnována důkladná pozornost převážně posledních pár desítek let. Je pravda, že jejich význam pro zahradní a krajinářskou tvorbu nabývá den ode dne většího významu. Je to dáno nejen stále vzrůstající potřebou obnovy historických zámeckých zahrad a parků, ale také vzrůstajícím zájmem veřejnosti o parkově upravené plochy měst. Naše republika dnes ještě nedosahuje takové úrovně, aby se mohla krásou a četností městské zeleně vyrovnat německým zemím, troufám si však říci,že díky píli odborníků je na dobré cestě. Svědčí o tom například nově obnovený městský park Michalov v Přerově, nebo lázeňský park v Poděbradech. V těchto objektech jsou výrazným prvkem podrostové rostliny, převážně trvalky. 2. Cíl práce Cílem této práce bylo prostudovat relevantní prameny, zhodnotit jejich současný stav a porovnat navzájem naši a zahraniční literaturu. Charakterizovat blíže podrostové rostliny a jejich možnosti využití v zahradní tvorbě. Po domluvě s vedoucím práce jsem se rozhodla věnovat převážnou část práce podrostovým trvalkám, jejich využitím, rozdělením, nabízeným sortimentům i založením bylinných podrostových společenstev. Ve své práci bych se chtěla zmínit o historii, použití, významu a vlastnostech podrostových rostlin, stejně tak jako o způsobu jejich pěstování a následné udržovací péči. Kromě textové části by se v práci měli objevovat také fotografie zobrazující různá použití podrostových rostlin v zahradní a krajinářské tvorbě u nás i ve světě a také tabelární přehled nabízeného sortimentu a jeho zhodnocení. 7

6 3. Metodika práce Při zpracovávání bakalářské práce na téma Podrostové rostliny z pohledu zahradní a krajinářské tvorby jsem volila následující postup. V zadání bakalářské práce byla obsažena doporučená literatura, kterou jsem se jala vyhledat, a jejichž studiem jsem získala základní přehled o dané problematice. Většinou se jednalo o učební podklady k přednáškám z předmětu Použití rostlin (Kuťková, 2007; Martínek, 2006; Pejchal, 2004 aj.), také o odborná periodika (Součková, 1992) a bohatě jsem čerpala ze skript Prof. Machovce (1982; 2006). Důležité informace jsem získala také ze sborníku semináře Využití trvalek ve veřejné zeleni (Kuťková, 1996; Šonský, 1996 aj.). Z domácích odborných publikací mi dále posloužila lesnická fytocenologie (Zlatník, 1978), definice jsem nacházela v naučném slovníku zemědělském (1976) a slovnících (Mareček, 1999; Novotná, 2001) Čerpala jsem také z publikace Okrasné dřeviny pro zahrady a parky (Hurych, 1996) a z dalších publikací uvedených v soupisu použité literatury. V neposlední řadě bych se měla zmínit také o autoreferátu disertační práce Ing. Martínka ( 2004) a bakalářské práci slečny Patákové (2003). Populární literatuře jsem věnovala pozornost spíše letmou, jelikož zde se autoři zmiňovali především o sortimentu rostlin a jeho nárocích. Jednalo se o publikace (Vaňek- Vaňková, 1982; Sekerka, 2003; Böhm, 1991; Hessayon, 1997 aj.). Nepostradatelnými prameny pro mně byly publikace zahraničních autorů (Hansen- Stahl, 1993; Brinkforth, 1995; Hobhouse, 1999; Carpenter, 1990; Feßler, 1988). Z některých jsem čerpala, abych doplnila svou obrazovou dokumentaci. Se základním přehledem o dané problematice podrostových rostlin jsem byla schopná sestavit návrh struktury a obsahu práce, který jsem samozřejmě konzultovala se svým vedoucím práce. Posledními změnami jsem zajistila potřebnou úpravu a stylizaci práce. 8

7 4. Diskuse Tato práce se zabývá podrostovými rostlinami. Po konzultaci s vedoucím práce jsem se rozhodla zaměřit se na podrostové trvalky, do nichž zařazuji, z hlediska životních cyklů také traviny a kapradiny. Při sbírání informací jsem měla nemalý problém s cizojazyčnou literaturou. Vlastními silami jsem se snažila přeložit vybrané pasáže z odborných knih, ne vždy jsem však dokázala přeložit jednotlivé statě stylisticky správně. Troufám si však tvrdit, že hlavní myšlenku jsem podchytila. Za problém, všeobecně, bych označila celkový nedostatek domácí odborné literatury, kdy jsem byla mnohdy nucena čerpat z několik desítek let starých publikací. V průběhu posledních deseti let minulého století vycházela v zahraničí odborná literatura, která se tématu podrostových rostlin začala podrobně věnovat, mezi nimi např. Hansen- Stahl (1993), Brinkforth (1995), Carpenter (1990). Do dnešní doby ale nebyly knihy přeloženy do českého jazyka. Myslím si, že přeložení odborných publikací by mohlo být v následujících letech jedním z možných řešení, jak uvést tuto problematiku do středu zájmu také v naší republice. Při vypracovávání práce jsem se ve článku Ing. Kuťkové (1996) dočetla mnoho informací, se kterými souhlasím, i když byl tento příspěvek psán již před 10 lety. Jedná se především o názor autorky, týkající se příčin, malého zastoupení trvalek ve veřejných výsadbách oproti okolním vyspělým zemím. Nakolik se v naší republice věnuje pozornost praktickým znalostem pěstování podrostových trvalek nejsem schopná objektivně posoudit. A to z důvodu, že jsem čerpala pouze ze záznamu výzkumu Součkové (1992). Dle mého názoru by do budoucna nebylo na škodu vyzkoušet v našich podmínkách také trvalky, které u nás nejsou rozšířené. Jsem si vědoma toho, že jsem se práci nestihla věnovat natolik dostatečně, abych mohla poukázat na celkovou problematiku, proto bych v mnoha případech při opětovném vypracovávání postupovala rozdílně. Především bych věnovala daleko více času cizojazyčné literatuře a jejím překladům, jelikož v ní vidím jedinečný zdroj informací k tomuto tématu. Pravděpodobně bych také důkladněji prozkoumala fytocenologické a geobiocenologicé prameny, kterými bych mohla rozšířit poznatky o vlastnostech podrostových rostlin a jejich klasifikaci. Kvalita získaných výsledků je do značné míry závislá na množství a odbornosti zkoumané literatury. Z domácích pramenů poskytují odborné informace autoři Machovec (2006), 9

8 Kuťková (1996), Martínek (2004), Pejchal (2004). Je zřejmé, že se jedná většinou o studijní materiály pro vysoké školy. Musím se zmínit o potřebě ucelit veškeré informace o podrostových rostlinách, nejlépe by se tímto směrem mohl zabírat některý z výzkumů. Pozornost si zaslouží také nabídkové katalogy okrasných školek, které se zabývají distribucí trvalek na náš trh. Jejich studiem jsem získala částečný přehled o sortimentu pěstovaných rostlin, ale také o jejich cenách a rozdílech v cenách mezi jednotlivými školkami. Téma podrostových rostlin z pohledu zahradní a krajinářské tvorby je v dnešní době více než aktuální. Je potřeba vědět, že některé byliny jsou vhodné do městských prostředí, kde by mohly zcela nahradit travinné vegetační prvky pod dřevinami, ať už se jedná o solitérní stromy nebo dřevinné porosty. Mohly by také zútulnit strmější svahy pod dřevinami v parcích, kde je jinak údržba velmi obtížná. Je však nutno dbát na výběr podrostových bylin a jejich ekologicko-pěstitelské nároky. Výhodou podrostových trvalek je jejich relativně malá potřeba údržby. Stávají se ekonomičtější než jiné vegetační prvky. Ve vyspělých zemích jsou si toho vědomi, a plně využívají vlastností podrostových bylin. Výsadby jsou zajímavé, a i když neoplývají hojností výrazných květů, zdobí města téměř po celý rok. 10

9 5. Definice pojmu podrostové rostliny Na podrostové rostliny je v literaturách nahlíženo z mnoha pohledů. Některé definice se liší jen nepatrně, jiné jsou zcela odlišné od ostatních. V zahradnickém slovníku naučném (Mareček, 1999) můžeme pod prostorově funkčním tříděním dřevin nalézt pojem: Druhy podrostové jsou stromovitého i keřovitého vzrůstu, schopné vegetovat v podrostech vyšších pater dřevin základních resp. i doplňkových a výplňových. Jde tedy vesměs o druhy stínomilné, které dobře snášejí nedostatek světla a jsou odolné vůči periodickému nedostatku vláhy, kterou vyčerpává horní patro. Jejich hlavním posláním je vytvářet esteticky působící spodní patro sadovnických a krajinářských úprav. V naučném slovníku zemědělském (1976) je uvedena pouze definice podrostu a to takto: podrost je přízemní patro dřevin (stromů nebo keřů) pod vzrostlými stromy nebo porosty; vzniká z náletu nebo se vytváří podsíjí anebo podsadbou. Dále uvádí, že se podrost keřů a hospodářsky málo významných dřevin ponechává v lesních porostech zpravidla jen dočasně, dokud plní žádoucí funkci ( kryje půdu a zlepšuje ji, přispívá k čištění cenných stromů od spodních větví apod.). Obdobně, podle stejného členění jako uvádí výše zmíněny zdroj (Mareček,1999), tedy podle prostorové funkce rozděluje dřeviny také (Machovec, 1982). Dle něj jsou podrostové dřeviny schopny dlouhodobě vegetovat pod krytem horního patra základních sadovnických a krajinářských porostů. Patří sem jak dřeviny stromovitého vzrůstu, tak keře. Podrostové dřeviny mají schopnost vytvářet více méně kompaktní hmoty v zastíněných partiích vyšších porostů. Význam dřevin z hlediska kompozice zeleně rozlišil (Hurych, 1996) na základní, doplňkové, dočasné, průpravné, podrostové a pokryvné. Podrostové dřeviny dotvářejí vnitřní prostor ve stinných partiích vyšších porostů. Druhy této skupiny snášejí nebo vyžadují zastínění. Patří sem jak některé nižší stromy ( střemchy, hlohy, některé javory apod.) tak zejména keře různé výšky. Přímo pod stromy se však nesmějí sázet vyšší druhy, aby neprorůstaly do jejich korun a nebyly příčinou prosychání. 11

10 Často vyrůstající plevelné dřeviny (přirozené nálety) se musí z porostu obvykle odstraňovat. (Brinkforth, 1995) sděluje, že pod výrazem bylina kryjící půdu je nutno si představit rostlinný typ, který se rozšiřuje do okolí pomocí listů, oddenků, úponků a výběžků. Rozrůstá se hustě po povrchu půdy, který zcela poroste. K této definici přiřazuje částečně také: byliny, které mají husté, široce rozložené olistění, ale nemají plazivý růst jako např. Waldsteinia, Rodgersia, Hosta aj. (Součková, 1992) uvádí trvalky pro podrostová patra jako: rostliny, které musí odolávat extrémním podmínkám půdním (sucho) i světelným (polostín, stín) a musí se vyrovnat i se spadem listí, nebo jehličí. Z pohledu ekologie se v publikaci Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny (Novotná, 2001) uvádí pojem podrost, který je charakterizován jako: přízemní dřevinné patro (zejména keře), které roste v zástinu vzrostlého, zapojeného stromového patra. Česká technická norma ČSN (Sadovnictví a krajinářství- Terminologie- Základní odborné termíny a definice) neuvádí definici podrostových rostlin, zmiňuje se pouze o podrostových dřevinách jako: dřevina schopná dlouhodobě snášet zastínění vyššího patra porostu. Shrnutí V odborné literatuře se s vymezením pojmu podrostové rostliny setkáváme v různých podobách. Je zcela jasné, že přesná definice všeobecně uznávaná a používaná neexistuje. Většinou se autoři zmiňují o podrostových dřevinách, dokonce částečně slučují byliny podrostové se skupinou půdopokryvných (Brinkforth, 1995). V tomto případě autor tvrdí, že část rostlin podrostových (druhy s výše popsaným růstovým charakterem) je možno řadit k rostlinám pokryvným. Neuvádí, že definice slova podrostová rostlina je shodná s charakteristikou skupiny pokryvných rostlin. 12

11 Dřeviny se dělí převážně podle prostorových funkcí, velmi často se k vlastnímu vyčlenění používá popisu nároků stanoviště. Jelikož jsem všeobecnou charakteristiku podrostových rostlin nenalezla, budu vycházet z definice (Mareček,1999; Machovec,1982). Podrostové rostliny jsou schopny dlouhodobě vegetovat pod krytem horního patra základních sadovnických a krajinářských porostů. Patří sem jak dřeviny stromovitého vzrůstu, tak keře nebo byliny. Jde tedy vesměs o druhy stínomilné, které dobře snášejí nedostatek světla a jsou odolné vůči periodickému nedostatku vláhy, kterou vyčerpává horní patro. Jejich hlavním posláním je vytvářet esteticky působící spodní patro sadovnických a krajinářských úprav. 13

12 6. Stanovištní podmínky, jejich charakteristika a nároky podrostových rostlin 6.1 Stanovištní podmínky, jejich charakteristika Pokud chceme charakterizovat stanovištní podmínky podrostových rostlin, je třeba vzít v úvahu všechny složky prostředí (ekologické faktory), tzn. také ty, které bude v důsledku svého růstu a vývoje stále více ovlivňovat i sama rostlina (Pejchal, 2004). Šonský (1996) uvádí, že se naše průměrná stanoviště mezofytních rostlin vyznačují tím, že jsou většinou porostlá stromovými a keřovými porosty. Bylinné patro vytváří pouze podrost a ten je v případě zahradnické praxe ponejvíce zastoupen trvalkami. Existují rozmanitá a rozdílná stanoviště přírodní, a v objektech parků a zahrad stanoviště vytvářená člověkem, kde se již vytvořila pozměněná rostlinná společenstva. Rostliny průměrných stanovišť můžeme rozdělit jednak podle stupně zastínění dřevinnou vegetací, dále podle nároků na teplotu v závislosti na výškových stupních, podle nároků na půdní reakci, obsah humusu, atd. Vyskytují se stanoviště s vysokým obsahem surového humusu (půdy jehličnatých lesů), tak i půdy s humusem rozloženým (půdy listnatých lesů), které mohou postupně přecházet až do půd černozemních /okraje lesních porostů). Rozdílná jsou stanoviště zahrad, stanoviště starých vzrostlých parků a stanoviště velkých lesních porostů. Rozdílné stanovištní podmínky se nacházejí uvnitř porostů a zcela odlišné podmínky existují v okrajových zónách. Šonský (1996) dále uvádí, že v základních rysech lze rozdělit společenstva podrostů do následujících typů: Podrosty zapojených listnatých porostů a jejich okrajů Podrosty řídkých stromových porostů listnatých i jehličnatých a jejich okrajů Podrosty zapojených jehličnatých lesů a jejich okrajů Všechna uvedená stanoviště umožňují rostlinám vegetaci i po celé vegetační období, takže podle jednotlivých druhů vykvétají od jara do podzimu. 14

13 Hlavní podmínky existence společenstev rostlin mezofytního typu podle (Machovec, 1983) jsou: poměrně dlouhé vegetační období, trvající v našich klimatických podmínkách 4-6 měsíců teplotní výkyvy mezi dnem a nocí jsou tlumeny hojnou vegetací a nedosahují nikdy kontinentality klimatu daného stanoviště sluneční záření je mírněno vysokou vrstvou atmosféry a přítomností dřevitých porostů větry jsou tlumeny polohou i vegetací srážky jsou dosti vydatné a bývají rozloženy rovnoměrně v průběhu celého roku sníh leží jen kratší dobu, zvláště v nižších polohách, kdy sněhová pokrývka v průběhu zimy někdy roztaje Šonský (1996) pojednává o tom, že rostliny vyvíjející se v těchto vegetačních podmínkách mají normální vzrůst. Kulturní formy původních druhů, zvláště ty, které prošly dlouhým šlechtěním vyžadují pravidelné ošetřování, výživu a závlahu. To platí většinou pro velkou skupinu trvalek podrostových pater pěstovaných v zahradách a parcích. Některé druhy trvalek a bylin se natolik přizpůsobily stanovištním podmínkám, že vyžadují jen poměrně málo světla a lze je využít jako spolehlivé podrostové rostliny, například Asarum europaeum, Asperula odorata. Vegetují i kvetou v době, kdy celkové množství světla dosahuje pouze 5-8 % hodnoty světelnosti volných ploch. (Množství světla směrem do podrostu velmi klesá, např. okraj bukového lesa má pouze 66 % světelnosti volné plochy a v hloubce 3m už klesá na pouhých 17 %). Jiné druhy změnily svůj vegetační rytmus natolik, že se intenzivně vyvíjejí a rostou jen v nejčasnějším jaru, do doby než se listnaté stromy olistí. Výraznými faktory ovlivňujícími růst a vývoj trvalek a bylin v podrostových patrech jsou vlhkostní a srážkové poměry stanoviště. Vrstva půdy pod korunami stromů je ochuzena o podíl srážek, který je zachycen korunami stromů. Tyto srážky se z velké časti odpaří a zbytek stéká po kmenech do půdy, takže kořenová soustava podrostových rostlin dostává jen malý zbytek. Výběr vhodných sortimentů pokryvných druhů trvalek je také podstatně ovlivněn obsahem a kvalitou humusu. Pochopitelně, že jeho složení je závislé na nadmořské výšce, délce vegetace, množství srážek a druhu stromového patra. 15

14 Porosty zapojených listnatých lesů Dle Šonský (1996) jsou tato stanoviště typickým stinným prostředím bylinných podrostů. Ve všech typech podrostových společenstev se v procesu dlouhodobého vývoje vytvořila vysoká vrstva humózních půd v různé fázi rozkladu, od surového humusu po humus zcela rozložený. Ve většině příkladů jde o hluboké živné půdy s dostatečnou zásobou živin. Zapojené listnaté porosty vytvořily dvojí charakter světelných podmínek a tím také daly vznik dvojímu typu rostlin: o Rostliny efemérní, které realizují podstatnou část své vegetace v období před rašením stromů a proto jsou rostlinami světlomilnými (Anemone nemorosa, Galanthus nivalis, Leucojum vernum, Corydalis cava aj.) o Rostliny stínomilné, které realizují hlavní vegetační období současně se stromovým patrem (Oxalis acetosella, Convalaria majalis, Dryopteris filix-mas aj.) Machovec (2006) se zmiňuje, že bylo na základě měření zjištěno, že před rašením listů (v dubnu) se prakticky u všech listnatých porostů pohybovala světelnost nad 50 % ve srovnání se světelností na volném prostranství, kdežto při plném olistění (v létě) klesla světelnost až na úroveň kolem 5 %. Rovněž zásobování vodou se mění v průběhu vegetace. Obecně s nástupem olistění se zásoba vláhy v povrchových vrstvách snižuje v důsledku intercepce (tj. zachycení srážek olistěním dřevin), takže stínomilné rostliny (ve srovnání s jarními efeméry) musí být přizpůsobeny daleko lépe na nižší příjem vody v období plné a končící vegetace. Sortimentální bohatost podrostových taxonů zde je ovlivněna druhovou skladbou dřevin. Jarní efemery mají výborné podmínky pod pozdě rašícími druhy jakými jsou např. buky, duby, kaštanovníky apod. a nevyskytují se pod časně rašícími vrbami, javory a lípami. Samostatnou skupinu tvoří trvalky vhodné pro vytváření půdních pokryvů v polostinném až stinném prostředí zahrad a parků. Podle Šonského (1996) jsou pro tyto účely vhodné zejména: Epimedium rubrum, E. pinnatum, E. versicolor, Galeobdolon luteum, Hypericum calycinum, Pachysandra terminalis, Pulmonaria officinalis, Tiarella cordifolia, Vinca minor, V. major, Waldsteinia ternata, ad. 16

15 Řídké porosty listnatých a jehličnatých dřevin Základní stanovištní podmínky jsou obdobné jako u předešlé skupiny. Půdní podmínky jsou taktéž totožné, bývá zde menší vrstva surového humusu a ph je ovlivněno podílem jehličnatých dřevin. Podstatný rozdíl je v osvětlení podrostového patra, takže se zde vyskytuje podstatně větší podíl světlomilnějších druhů. Nejčastějšími zástupci jsou Aquilegia, Helleborus, Euphorbia, Lamium, Viola a celá řada dalších. Z trávovitých rostlin jsou zastoupeny rody Carex, Luzula, Melica aj.(machovec, 2006). Podrosty zapojených jehličnatých lesů Zapojené jehličnaté porosty vytvářejí jen málo možností pro existenci rostlin, protože jsou stálezelené a vytvářejí hluboký stín v průběhu celého roku a kromě toho je půda značně kyselá a málo výživná. Podrosty jehličnatých lesů se proto omezují jen na menší světlejší plošky tam, kde je zápoj řidší. Časté jsou v těchto porostech kapradiny (Dryopteris, Blechnum aj.) i některé trávovité druhy rodu Carex, Luzula nebo Molinia (Machovec, 2006) Nároky podrostových rostlin Vaněk (1982) píše, že jsou trvalky širokým souborem rostlin, pocházejících z nejrůznějších končin světa, z různých zeměpisných šířek a různých nadmořských výšek. Ve své domovině rostou na nejrůznějších stanovištích a mají tudíž různé nároky. Mnohé druhy jsou velmi přizpůsobivé a snesou značně odlišné podmínky, než jaké měly na původním stanovišti. Pozorováním přirozených společenstev nejlépe zjistíme požadavky rostlin v podrostech a také vhodnost jednotlivých druhů pro konkrétní stanoviště ve veřejných výsadbách Světelné podmínky Zlatník (1978) se zmiňuje, že podrostové rostliny rostou převážně v dřevinných biocenózách a jsou jimi v mnoha směrech ovlivňovány. Pod korunami dřevin je pochopitelně mnohem méně světla než mimo křoviny a les. V silně zapojených porostech je téměř výhradně rozptýlené světlo. Zastíněním slunečního světla neprůsvitným předmětem vzniká 17

16 v lese tzv. modrý stín. Na rozdíl od jehlic jehličnanů propouštějí ploché listy listnáčů určitou část světla jako světlo filtrované a to pak nazýváme červenozeleným stínem. Všeobecně je v lese nejméně světla nad půdním povrchem. Zde dochází občas k velkým světelným a teplotním rozdílům tvořením slunečních skvrn. Korunami dřevin proniknou sluneční paprsky až k půdnímu povrchu a způsobují rychlejší ohřev a výpar z opadanky. Toto má za následek také zrychlený rozklad humusu. Při takovémto prudkém zmírnění zástinu zrychlují rostliny z nižších synuzií svůj růst, popř. rozkvétají. Zatímco v jehličnatém lese se korunový zástin během roku prakticky nemění- v chladnější polovině roku je nepatrně snížen nižší polohou slunce- v opadavém lese listnatém i modřínovém jsou velké rozdíly v době olistění a v bezlistém stavu s postupnými změnami intenzity světla za olisťování a za opadu. Světelné podmínky ovlivňují kompetiční vztahy nejen mezi příslušníky různých synuzií, ale též mezi zástupci téže synuzie (Zlatník, 1978) Teplotní podmínky Teplota vzduchu V uzavřených lesních porostech je klima diferencováno na extrémnější v korunovém prostoru a vyrovnanější v kmenovém prostoru. Korunové vrstvy ztěžují výměnu tepla s volnou atmosférou, takže v porostním klimatu i půdě během dne i v průběhu roku teplota méně kolísá než pod volným nebem. V porostu hrozí daleko méně nebezpečí pozdních a časných mrazů jako na sousedním volném prostranství. Zjara, před vyrašením listů dřevin se pod přímými slunečními paprsky neobyčejně rychle zahřívají hlubší vrstvy opadanky, což vede k rychlému rašení podrostových bylin, zvláště hluboko uložených pupenů geofytů, které se uplatňují v jarním aspektu (Zlatník, 1978) Teplota půdy Teplota půdy je ovlivněna nepřímým působením porostu na ni, proto denní a roční kolísání půdní teploty je v porostech mírnější než mimo něj. Půda v lese nekrytá sněhem promrzne za zimní období mnohem méně než na bezlesí (Zlatník, 1978). Vysoká sněhová pokrývka zlepšuje přezimování- pod sněhem se udržuje teplota povrchu země těsně pod nulou, i když teplota vzduchu je podstatně nižší (Sekerka, 2003). 18

17 Proniknutí mrazu do půdy je závislé na obsahu vody i na půdním druhu. Nepříznivé je mrznutí mokré půdy, při němž se objem půdy zvětšuje a půda se zvedá; při tom se přetrhávají kořeny bylin. To se děje hlavně v těžkých půdách, nejméně pak v hrubém písku a štěrku. Rostliny nejvíce poškozují holomrazy, které jsou typické pro naše nížiny. Pro stálezelené druhy je kromě mrazů nebezpečné vysoušení pletiv listů. V době kdy je půda zmrzlá nemohou rostliny přijímat vodu. Mráz a vítr vysušují listy a tím poškozují pletiva, zvláště v předjaří, kdy střídání slunečního svitu způsobuje střídavé rozmrznutí a zmrznutí pletiv (Sekerka, 2003) Vzdušné proudění Vzdušné proudění v lese (vítr) je mírnější než mimo les. Za dne je vzduch v lese chladnější než mimo něj, a proto z lesa proudí do bezlesí. Přes den v lese proniká ohřátý vzduch pomalu vzhůru. Menší proudění vzduchu v přízemní vrstvě porostu je pro vegetaci výhodné, protože ve srovnání s bezlesím se snižuje vysychání půdy, nezvyšuje se nadbytečně transpirace rostlin, nedochází k mechanickému poraňování nadzemních částí rostlin a k odvátí listového opadu listnáčů. Určité přízemní proudění vzduchu je ovšem v lese nezbytné pro výměnu vzduchu kolem fotosyntetických orgánů rostlin (Zlatník, 1978) Srážky a vzdušná vlhkost Srážky vertikální a horizontální Zlatník (1978) také uvádí, že při novém olistění stromů v jarním období nastává podstatné snížení srážek, které se dostávají k půdnímu povrchu. Tento jev je způsoben intercepcí, což znamená zadržování vertikálních srážek korunami dřevin. Porosty stromů, které se vyskytují hlavně v nižších a středních polohách, kde jsou časté jemné, málo vydatné srážky, zadržují více srážkové vody než porosty stromů vyšších poloh s vydatnými dešti. Mnohá šetření ukázala rozdíly v zadržování srážek mezi jednotlivými druhy dřevin. Zatímco v bukovém lese odteče značný podíl po kmenech, je toto množství ve smrkovém lese nepatrné (nejméně vody odkapává právě po kmenech stromů). Sněhové srážky jsou korunami stromů zadržovány více než srážky dešťové a jehličnaté dřeviny, přirozeně, zadržují větší množství sněhových srážek než listnáče. 19

18 Horizontální srážky ve formě mlhy přispívají ke zvýšení množství srážkové vody pod korunami v lese. Výrazněji se uplatňují v lesích horských, kde mohou zvýšit srážkový úhrn o 20 až 50 %. Nutno poznamenat, že semenné rostliny mohou vodu z těchto srážek přijmout jen prostřednictvím kořenů z půdy (Naproti tomu, vysychavé epifyty, včetně mechů, ji mohou přijímat i nadzemními částmi). Zvlhčený vzduch, tedy i mlha může mít pro rostliny význam snížením transpirace, zvláště po předchozím dočasném vadnutí Vzdušná vlhkost Absolutní vzdušná vlhkost v lese se v létě v podstatě neliší od bezlesí. Protože však v tuto dobu je teplota v lese podstatně nižší než mimo les, je relativní vlhkost v lese vyšší. Nejvyšší vlhkost je ve vrstvách transpirujících orgánů, tj. ve vrstvě korun a přízemní vegetace. Poměrně malé kolísání vzdušné vlhkosti v dřevinných cenózách je následkem vyrovnaných tepelných poměrů. Mikroklima dřevinných vegetačních prvků je tedy tepelně i vlhkostně daleko více oceáničtější než jejich okolí (Zlatník, 1978) Půdní podmínky Působení vegetace na půdu je jednak nepřímé, přes ovlivňování porostního mikroklimatu, a jednak přímé, dodáváním odumřelých organických látek na půdní povrch i do půdy samé při odumírání rostlinných orgánů. Za nepřímé působení porostu na půdu můžeme považovat skutečnost, že denní a roční kolísání půdní teploty je v lese mírnější než mimo les. Také celková roční teplota je poněkud nižší (Zlatník, 1978). Vegetace působí na půdu přímým odběrem minerálních látek a dusíku z půdy. Svými kořeny čerpá látky z různých půdních vrstev a svou opadankou a jinými odumřelými částmi svých těl je v jiné chemické formě půdě vrací na její povrch. Vrstva humusu, tvořící se na povrchu lesní půdy z opadanky, je hlavním prostorem pro kořenění bylinného podrostu. Chemické vlastnosti opadanky se liší podle druhů dřevin, které ji produkují. Podle obsahu kyselin a bazických ústrojčivých látek lze opadanky rozdělit podle Zlatníka (1978) do pěti typů: 20

19 Opadanka s vysokým obsahem kyselin a nízkým obsahem ústrojčivých látek (Pinus, Picea, Juniperus aj.) Opadanka s nepříliš vysokým obsahem kyselin a skutečně vysokým obsahem ústrojčivých látek (Betula, Alnus, Populus, Abies, Fagus aj.) Opadanka s velmi nízkým, obsahem kyselin a s vysokým obsahem ústrojčivých látek (Ulmus, Corylus, Fraxinus aj.) Opadanka s vysokým obsahem kyselin a vysokým obsahem ústrojčivých látek (Quercus, Acer, Larix aj.) Opadanka se zvláště nízkým obsahem ústrojčivých látek (Vaccinium) Zlatník (1978) uvedl, že jsou v opadance různých druhů dřevin živiny obsaženy ve velmi různém poměru. Z hlediska dynamiky biocenóz se hodnotí opadanka podle rozložitelnosti, charakterizované poměrem C/N a podle rychlosti rozkladu. Ve střední Evropě lze hodnotit rychlost rozkladu opadanky na území listnatých lesů takto: Velmi rychle se rozkládá: Ulmus, Alnus, Sambucus, Corylus, Crataegus, Prunus padus ad. Méně rychle se rozkládá: Carpinus, Tilia, Acer campestre, Populus aj. Pomalu až velmi pomalu se rozkládá: Quercus, Fagus, Betula apod. Podle Zlatníka (1978) má lesní vegetace vliv i na obsah půdních plynů. Významné jsou změny CO 2 v půdě a ve vrstvě humusu hlavně v průběhu dne. V přízemních vrstvách je obsah oxidu uhličitého vyšší v důsledku jeho produkce půdními mikroorganismy. Odběr (čerpání vody) vegetací je všeobecně tím větší, čím dokonalejší je její výživa vodou (využití vody). V dřevinné vegetaci je rozdělen jinak než v jiných biomech. Sací kořeny dřevin sahají hlouběji než kořeny vegetace jiných biomů a dřeviny čerpají vodu hlavně z větších hloubek. Vlhkost v lesní půdě klesá s hloubkou; půda je většinou nejsušší asi v 50 cm. (Zlatník, 1978) uvádí, že travnatá pokrývka v lese čerpá vodu z půdního prostoru až do hloubky 1 m a tento prostor v období bez srážek, nebo malých srážek, vysouší. Byliny 21

20 transpirují ještě více než trávy, ale protože za kritického sucha jejich nadzemní části předčasně odumírají a půdu méně prokořeňují, neznamenají pro dřeviny tak silné kompetitory. 6.3 Shrnutí V literatuře se autoři nejčastěji, s ohledem na podrostové rostliny, zmiňují právě o přirozených stanovištích a o nárocích rostlin všeobecně. Charakteristika stanoviště původního výskytu jednotlivých bylin je také nejspolehlivější cestou, jak poznat specifické nároky jednotlivých skupin podrostových rostlin. Většina populárních publikací se zabývá nároky rostlin pouze heslovitě, ve zkratkách, to nám však mohou vynahradit odborné prameny, jejichž autoři popisují stanovištní podmínky důkladně. Mezi tyto je možno zařadit např. Prof. Machovce, z německých autorů Hansen- Stahl, Feßler a také Brinkforth. 22

21 7. Požadavky na vlastnosti podrostových rostlin a jejich klasifikace 7.1 Vlastnosti podrostových rostlin Snad každá osoba činná v zahradní a krajinářské tvorbě uznává zásadní význam vegetačních prvků pro tento obor. Přesto se stále setkáváme s návrhy a realizacemi, kde vlastnosti vegetačních prvků nejsou respektovány, popřípadě nebyla dostatečně vzata v úvahu všechna jejich specifika. I přesto, že je tato práce zaměřená na podrostové trvalky, jsem se rozhodla zmínit vlastnosti podrostových dřevin. Je to jednak z toho důvodu, že jsou spolu podrostové dřeviny a byliny úzce spojeny, ale také proto že mají podobné vlastnosti. Vlastnosti dřevinných vegetačních prvků (Pejchal, 2004) jsou dány: Vlastnostmi jejich skladebných prvků, za které se obvykle považují jednotlivé exempláře stromů a keřů, z praktických důvodů však často i skupiny nebo porosty keřů (např. taxon tvořící polykormony, popřípadě tzv. pokryvné taxony); za základní prvek je třeba považovat i porosty bylinných lemů a podrostů Kompozicí (uspořádáním) základních skladebných prvků v dřevinném vegetačním prvku, kde se jedná jak o kompozici formální ( půdorysná dispozice, prostorová, taxonomická, věková struktura) tak také o kompozici obsahovou ( myšlenkový obsah mohou nést jednotlivé vegetační prvky jen v širším kontextu) Podrostové dřeviny podle (Machovec, 1982) jsou schopny dlouhodobě vegetovat pod krytem horního patra základních sadovnických a krajinářských porostů a musí mít tyto vlastnosti: Uspokojivou přizpůsobivost k daným klimatickým i půdním podmínkám; to znamená, že zde může být použito jak domácích, tak i cizokrajných dřevin Uspokojivou dlouhověkost; dřeviny musí být ve vývoji a utváření podrostů dostatečně stabilní, nemusí to však být dřeviny dožívající se nejvyšších věkových kategorií 23

22 Dosahovaná velikost dřevin není pro různé způsoby použití rozhodující, musí to však být dřeviny snášející dlouhodobě buď úplný, nebo alespoň částečný stín Takový vzhled, aby s přihlédnutím k tomu, že se jedná téměř výhradně o zastíněné partie, byly dostatečně působivé Dobrou odolnost vůči chorobám a škůdcům, alespoň takové úrovně, aby nebyly vzhledově poškozovány a nebyly zdrojem infekce pro ostatní porostní kategorie Podrostové byliny lze podle autorky této práce charakterizovat takto: o Byliny musí být schopny dlouhodobě vegetovat pod zástinem korun stromů (výjimku tvoří jarní efemeroidy) o Měly by mít schopnost snášet přísušky v letních měsících o Nutno, aby snášely konkurenci v kořenovém prostoru, z toho pak vyplívá možnost použití do kořenových mís dřevin, např. ve městech o Důležitou vlastností je vitální rozšiřování se do okolí, jak pomocí semen, tak také vegetativním způsobem pomocí oddénků o Schopnost zabraňovat růstu plevelů, především na místech kde se obtížně provádí údržba (prudké svahy atd.) o Musí být dostatečně atraktivní také v době mimo kvetení, měly by působit např. texturami, strukturami a barvou listů o Měly by být dostatečně odolné vůči chorobám a škůdcům 24

23 7.2 Klasifikace podrostových rostlin Třídění rostlin závisí na jejich vlastnostech významných pro zahradní a krajinářskou tvorbu, jak uvádí Kuťková (2007). Je nutné znát vlastnosti důležité jak pro navrhování, tak pro zakládání a péči o ně. Můžeme je tedy rozdělit např. podle vzhledových a růstových vlastností (charakteristika růstu, velikost, textura, struktura, tvar květu a květenství aj.), podle vlastností pěstitelských (rozmnožování, schopnost snášet přesazování a seřezávání, mrazuvzdornost) a také podle ekologických vlastností (sociabilita, disperze). Ostatní vlastnosti jsou přínosem zejména ve speciálních tématických zahradách pro nevidomé, kde se využívá převážně vůní a pachů rostlin, jejich charakteru povrchu listů a jiných vlastností. Z pohledu charakteristiky růstu lze vlastnosti podrostových bylin rozdělit podle (Součková, 1992), a to takto: o Rostliny, které se rozšiřují z místa původní výsadby buď semenem nebo výběžky, nebo rychle vytvářejí velkou listovou plochu, která pokrývá půdu; možno je použít na pokrytí velkých ploch (Alchemilla mollis, Omphalodes verna, Waldsteinia ternata, Lysimachia punctata, Geranium cantabrigiense aj.) o Rostliny, které se rozšiřují rozrůstáním jednotlivých trsů nebo kratšími výhonky; jejich růst není tak agresivní jako u předešlé skupiny, ani ne tak pomalý jako u následující; používají se na středně velké nebo i velké plochy v kombinaci s rostlinami následující skupiny (Bergenia hybridy, Brunnera macrophylla, Lamium maculatum, Waldsteinia geoides, Rodgersia podophylla aj.) o Rostliny, které rostou slabě (malé přírůstky) netvoří kompaktní porost; používají se jako solitéry nebo v malých skupinách v kombinaci s rostlinami z předešlých dvou skupin (Hepatica nobilis, Asarum europaeum, Hosta ventricosa aj.) Rozdělením trvalek podle životních okruhů se zabývá publikace (Hansen- Stahl, 1990), která rozděluje trvalky do osmi skupin, a to takto: Gehölz (G) značí životní okruh dřevin Gehölzrand (GR) popisuje životní okruh okrajů porostů Freifläche (FR1) pojednává o životním okruhu otevřených ploch 25

24 Steinanlagen (FR2) zahrnuje také okruh života otevřených ploch, jedná se však o stanoviště s příměsí kamene Alpinum (FR3) stejně jako okruh FR2 pojednává o stanovištích otevřených ploch, avšak se specializací na skalničky Beet (FR4) popisuje životní okruh záhonových trvalek otevřených ploch Wasserwand (WR1) pojednává o rostlinách rostoucích na okrajích vodních ploch Wasser (WR2) charakterizuje skupinu vodních rostlin Každý z výše uvedených životních okruhů je dále dělen do několika podkategorií. S ohledem na zaměření práce uvedu bližší charakteristiku pouze prvního životního okruhu, jelikož podrostové rostliny se nachází a jsou navrhovány pro toto stanoviště. Životní (stanovištní) okruh dřevin (Gehölz) Tato stanoviště jsou charakteristická pro rostliny, které dobře prosperují ve stinných podrostech dřevin. Jedná se o podrostové byliny lesíků a velkých parkových objektů. Zde se účelně uplatňují rozsáhlé porosty nízkých pokryvných rostlin jako Pachysandra nebo Vinca, které oživují tato stanoviště svými růstovými formami, popř. kvetením. Z ekologického hlediska je výhodné používat do těchto ploch nejlépe domácí rostliny. V soukromých zahradách se rostliny tohoto životního okruhu vyskytují jen v menší míře. Často jsou zde spojovány pouze se skupinami dřevin nebo se stinnými polohami poblíž stavení. Jelikož jsou na soukromých zahradách častá jen malá, roztříštěná stinná stanoviště, bývají rostliny z životního okruhu dřevin doplňovány druhy rostoucími na stanovištích okrajů porostů. Podrostové rostliny s životním okruhem vázaným na dřeviny se uplatňují především proto, že dokáží vytvořit efektní kompozici na stanovišti, kde by trvalky z jiných životních okruhů nemohly růst, respektive jejich růst by neodpovídal potřebám rychlého zapojení porostu a ekonomicky by byl náročnější na udržovací péči. Používají se dále do míst, kde je zatížení sešlapáním nevhodné pro jiné druhy trvalek, také jako náhrada za těžko udržovatelé plochy trávníku a také všude tam, kde je žádoucí, aby rostliny rychle vytvořily zapojenou vegetaci. V neposlední řadě se může jednat o hledisko estetické. 26

25 Obr.1: Interiér dřevinných porostů (převzato z Hansen- Stahl, 1993). Stanovištní okruh (G) je možno dále specifikovat na: I. Stinná a polostinná stanoviště v zahradách, včetně nově založených výsadeb o Skupiny rostlin snášejících zastínění s použitím jako nižší, půdopokryvné trvalky (Omphalodes verna, Epimedium x versicolor, Epimedium x rubrum, Galeobdolon luteum, Pulmonaria saccharata, Pulmonaria rubra, Tiarella cordifolia, Vinca minor, Waldsteinia geoides, Waldsteinia ternata aj.) o Skupiny rostlin snášejících zastínění s vyšším vzrůstem a nápadnějším květem (Aruncus sylvestris, Astilbe chinensis, Campanula latifolia Macrantha, na světliny pak Digitalis purpurea aj.) o Skupina rostlin za sortimentu bohyšek (Hosta) zahrnující mnoho nesčetných variet tohoto druhu, např. H.fortunei Aureomarginata, H.plantaginea Grandiflora, H. sieboldiana Elegans, H. japonica var. Longifolia aj. o Skupina trav a travin snášejících zastínění; pro ukázku například Carex morrowii Variegata, C. pendula, Deschampsia cespitosa, Luzula sylvatica aj. 27

26 II. Stinná a polostinná stanoviště v zapojeném porostu vzrostlých výsadeb o Domácí rostliny (Anemone nemorosa, Asarum europaeum, Galium odoratum, Convallaria majalis, Corydalis cava, Hepatica nobilis, Galeobdolon luteum, Primula vulgaris, Vinca minor, Allium ursinum aj.) o Cizokrajné rostliny (Anemone blanda, Astilbe chinensis Pumila, Omphalodes verna, Polygonatum commutatum aj.) o Lesní trávy, traviny (Carex digitata, C. sylvatica, Luzula luzuloides, Melica nutans, Milium effusum aj.) o Kapradiny (Polypodium vulgare, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Osmunda regalis, Blechnum spicant aj.) o Trvalky pro výsadby s rododendrony (Galanthus nivalis, Scilla bifolia, Lilium martagon, Dryopteris filix-mas, Aruncus dioicus, Tiarella cordifolia, Rodgersia podophylla, Pachysandra terminalis aj.) III. Speciální místa ve stínu a polostínu o Rostliny chladných, vlhkých, dočasně zastíněných stanovišť (Aruncus dioicus, Astilbe chinensis, A. simplicifolia, Polygonatum commutatum, Rodgersia aesculifolia, Telima grandiflora aj.) o Trvalky pro milovníky (zahrádkáře) (Hepatica nobilis Plena, Lilium giganteum, Saxifraga cortusifolia Fortunei, Symphytum rubrum aj.) o Trvalky náročné, se speciálními nároky (Cypripedium parviflorum, Dodecatheon meadia, Liriope spicata, Cautleya gracilis aj.) o Trvalky pro stanoviště pod listnatými stromy, v létě suchá (Bergenia cordifolia, Dryopteris filix-mas, Epimedium pinnatum, Galium odoratum, 28

27 Hypericum calycinum, Galeobdolon luteum, Vinca minor, Waldsteinia geoides, W. ternata aj.) o Trvalky pod jehličnany s kyselou hrabankou (Veronica Allgrün, Montia sibirica) o Trvalky pro kyselé půdy se surovým humusem (Luzula pilosa, Majanthemum bifolium, Oxalis acetosella, Vaccinium vitis-idaea, Soldanella montana aj.) IV. Cibuloviny a hlíznaté rostliny v podrostech dřevin o Rostliny hlubokého letního stínu (Eranthis hiemalis, Galanthus nivalis, Leucojum vernum ) o Rostliny světlého letního stínu (Narcissus pseudonarcissus, Scila bifolia, S. siberica ) Podobným členěním trvalek jako výše zmíněný (Hansen-Stahl, 1990) se zabývá ve své publikaci Bodendecker für Gärten und Parkanlagen (Brinkforth, 1995). Jeho klasifikace bylin se zakládá opět na životních okruzích, z toho důvodu již nebudu jednotlivá stanoviště charakterizovat. Podrosty pod dřevinnými vegetačními prvky, lesní a stinné polohy (Anemone nemorosa, Lamium maculatum, Vinca minor aj.) Podrosty pod dřevinnými vegetačními prvky, lehkého stínu (Pachysandra terminalis, Epimedium pinnatum, Hosta sieboldiana aj.) Rostliny okrajů porostů (Astilbe chinensis, Brunnera macrophylla, Omphalodes verna aj.) Rostliny osluněných stanovišť (Acaena buchananii, Alchemilla mollis, Geranium sanguineum aj.) 29

28 Rostliny stanovišť odkloněných od slunce (Corydalis lutea, Ligularia przewalskii, Polygonum affine Donald Lowndes aj.) Rostliny písčitých půd, štěrkových polí a stepních stanovišť (Iris germanica, Lavandula angustifolia, Nepeta x faassenii aj.) Rostliny okrajů vodních ploch (Ajuga reptans, Tradescantia x andersoniana, Polygonum affine aj.) Rostliny vlhkých a bažinatých půd (Caltha palustris, Iris pseudoacorus, Trolius europaeus aj.) Dle Machovce (2006) můžeme podrostové trvalky zařadit do skupiny mezofylů, a mezofytní společenstva autor rozděluje do těchto typů podrostů: Vlhčí louky a prérie Podrosty zapojených listnatých porostů Podrosty řídkých stromových porostů listnatých a jehličnatých Podrosty zapojených jehličnatých lesů Vřesoviště S ohledem na zaměření práce se budu věnovat charakteristice podrostových typů stanovišť v následující kapitole (Stanovištní podmínky, jejich charakteristika). 7.3 Shrnutí Co se týče požadavků na vlastnosti podrostových rostlin, jsou literární prameny poněkud sdílnější. Většinou jsou rostliny charakterizovány, avšak nikde nenalezneme přehlednou a ucelenou formu. Zahraniční literatura, především publikace (Hansen-Stahl, 1990) nabízí přehledné třídění trvalek s celkovou charakteristikou prostředí ve kterém žijí. Toto naše literatura postrádá. Z našich autorů se klasifikací podrostových rostlin, převážně dřevin ponejvíc zabývá Prof. Machovec v publikaci Sadovnická dendrologie. 30

29 Výhledově do budoucna by bylo žádoucí, kdyby vznikaly odborné publikace na téma podrostové rostliny, které by sjednotily a uceleně uspořádaly informace ohledně této významné skupiny rostlin. 31

30 8. Historie využívání podrostových rostlin Tomuto tématu se současná česká literatura téměř nevěnuje, vyjma skript a odborných učebnic pro vysoké školy. Předpokládejme však, že již ve starověkých kulturách byla existence podrostových rostlin, převážně trvalek a keřů známa. Například v čínských zahradách používali pro vyplnění ploch kromě dlažby také podrostové a půdopokryvné rostliny. Travnaté plochy jim byly zcela cizí (Damec, 2006). Čínské zahrady byly složitě navrhovány s mnoha propracovanými kontrasty barev a textur. Procházky po klikatých zahradních cestách sloužily k relaxaci a k obdivu krásy a vyrovnanosti (Carpenter, 1990). Historie používání vytrvalých bylin v zahradních úpravách je zřejmě stejně stará jako okrasné zahradnictví vůbec, uvádí Martínek (2004). Trvalky nacházely v průběhu vývoje různá uplatnění- stávaly se součástí užitkových a okrasných záhonů, objevovaly se spolu s keři na okrajích porostů dřevin, nebo byly používány jako součást dekorace parterů formálních zahrad. Zvýšenému zájmu se vytrvalým bylinám dostalo až v polovině 18. století, kdy začal intenzivní rozvoj jejich používání a staly se nedílnou a trvalou součástí parků a zahrad (Martinek, 2004). V Anglii koncem 18. století byl podle historiků zahradního umění poprvé opsán termín vesnická zahrada- cottage garden. Tyto nevelké zahrady byly komponované především z kvetoucích rostlin a koncem 18.století začaly tyto malé uzavřené prostory s květinovými záhony ovlivňovat zahradní tvorbu (Machovec, 2006). Martínek (2004) také uvádí, že mnoho mladých zahradních tvůrců hledalo nové cesty- ve svých návrzích pracovali s rostlinami okrasnými listem, s kontrasty textur a hledali nové inspirační zdroje ve smíšených bylinných záhonech venkovské zahrady. Tato doby se vyznačuje také zvýšeným zájmem o jednotlivé druhy rostlin, a proto začaly vycházet první monografické publikace určené pro sběratele s vyšší Viktoriánské společnosti. V těchto souvislostech získávají vytrvalé byliny a jejich výsadby v zahradě stále větší význam. Průkopníkem v používání podrostových rostlin a hlavně bylin v přírodně krajinářských parcích se stal Angličan William Robinson. Začal upřednostňovat záhony co nejvíce blízké přírodě, jeho inspirací se staly právě venkovské zahrady. Velkým přínosem Robinsona do krajinářského parku byla tzv. mračna- skupiny tvořené velkými plochami zdomácnělých rostlin (sněženky, prvosenky, narcisy, zvonky, atd.). 32

31 Jeho pokračovatelkou byla Gertrude Jekyll ( ), která se v největší míře zasloužila o rozvoj trvalkových záhonů a bylinných lemů tzv. herbaceous border. Její záhony byly důmyslně promyšlenými kompozicemi, ve kterých stromy a skupiny keřů tvořily konstantní rámec skupinám trvalek (Martínek,2004). Autor dále uvádí, že nezávisle od W. Robinsona a G. Jekyll rozvíjí podobnou zahradní teorii německý autor Willy Lange ( ), ve které jsou hlavními principy zahradní tvorby základy ekologie. Zamítá původní pravidla estetiky a hovoří o estetice na ekologickém základě. Podobně jako W.Robinson sestavuje seznamy rostlin vytříděných podle stanovišť. Prosazuje myšlenku Naturgarten ( přírodních zahrad) a prohlašuje se zakladatelem nového zahradního stylu, tzv. německého zahradního stylu. Přibližně před dvaceti lety se v zahradnicky vyspělých zemích (Německo, Švýcarsko, Dánsko) objevil nový směr v zahradní tvorbě, podporovaný hnutím za omezování chemizace a ochranu přírodního prostředí, který našel odezvu u široké veřejnosti.v parcích a zahradách se začínají objevovat neformální přírodě blízké záhony, které svým pojetím navazují na neformální záhony W.Robinsona. Jedním z cílů zakládání těchto typů bylinných vegetačních prvků je vytvoření do jisté míry stabilních, esteticky působících, společenstev rostlin schopných trvalé existence s co nejmenšími požadavky na další péči. Tento trend sebou přináší určitou změnu sortimentu používaných rostlin. V úpravách se tak objevují méně náročné okrasné byliny a sortimenty se obohacují i o některé vhodné domácí druhy volné přírody (Martínek, 2006). Machovec (2006)se ve své publikaci vyjadřuje, že významnými osobnostmi s velkým podílem na popularizaci používání vytrvalých bylin v přírodě bližších zahradních úpravách byli především němečtí trvalkáři, zejména Prof. Dr. Josef Sieber a Prof. Richard Hansen, autoři klasifikace trvalek do životních okruhů (něm. Lebensbereiche) podle stanovištních typů. Tito navázali na praktické zkušenosti dalšího významného trvalkáře Karla Augusta Foerstera ( ). Shrnutí V dostupné literatuře se o historii používání podrostových rostlin nenachází téměř žádná zmínka. Lze pouze předpokládat výskyt podrostových rostlin v zahradách starověkých kultur. Můžeme se také domnívat, že zde vznikala podrostová společenstva rostlin spíše náhodně. Popřípadě mohla být podpořená velmi sporadickou výsadbou podrostových rostlin (např. starověké posvátné háje, staré hřbitovy, anglické krajinářské kompozice atd.). 33

32 V současnosti je žalostný nedostatek odborné literatury převážně na našem trhu. Ze zahraničních publikací se historií použití rostlin zabývá například publikace Hobhouse (1999). Autorka pojednává o historii rostlin všeobecně. Věnuje se historickým obdobím od starověkého Egypta až po současnost. Jako jedna z mála autorů poskytuje ve své knize výjimečnou obrazovou dokumentaci. Ovšem ani zde nenalezneme samostatnou kapitolu pojednávající o podrostových bylinách. Obr.2: Stříhaný Buxus a kvetoucí Rododendron v podrostu- Villa Lante 34

33 9. Význam, způsoby a současné trendy používání podrostových rostlin V součastných, ekonomicky náročných podmínkách pro nedostatek prostředků na zakládání nových parků, se ukazuje jako nezbytné soustředit více pozornosti na rekonstrukce starých výsadeb, které většinou nejsou v utěšeném stavu. Důležitou etapou obnovy starých porostů je i rekonstrukce podrostového patra. Z velkého množství rostlin vhodných pro tento typ výsadeb je u nás používán pouze úzký sortiment (Hedera, Symphoricarpos, Philadelphus, Ligustrum). Trvalky, které se v naších parcích objevují jen ojediněle, lze s úspěchem použít jako náhradu trávníku pod starými stromy (Součková, 1992). V (Machovec, 2006) se dočteme, že funkce květinových výsadeb v zahradních a částečně též krajinářských úpravách nemá tak významné postavení jako základní materiál zahradníka, tj. dřeviny. Přesto však se bez nich není prakticky možno obejít. Jejich uplatnění vzrůstá v přímé závislosti na stupni urbanizace a architektonizace prostředí. Ve volné krajině jsou květiny zastoupeny jen spontánně vzniklými porosty nebo podrosty, nanejvýš s pomocí krajináře do úprav zavedených a určených ke zplanění. Naproti tomu ve vnitroměstských parcích, ve vyhrazené zeleni různého poslání i v soukromých zahradách jsou květiny téměř nepostradatelné. V principu je možno způsoby funkčního rozdělení květin v sadovnických a krajinářských úpravách shrnout podle Machovce (2006) do dvou okruhů a to: Tradiční, většinou záhonové uspořádání v různých typech sadovnických úprav. Uplatňují se zde vysoce atraktivní a také pěstitelsky náročné taxony často cizího původu a mnohdy vysoce prošlechtěné. Tyto výsadby jsou jak pracovně, tak i nákladově velmi náročné. Krajinářské, přírodní nebo přírodě blízké uspořádání volných porostů, ať už na volných plochách, nebo v podrostech dřevin. Uplatňují se zde především původní taxony, ve volné krajině hlavně domácího původu. Jejich výběr se řídí především podmínkami daného stanoviště. Při optimálním výběru rostlin a vhodných zaváděcích pěstebních technologiích se náklady na údržbu minimalizují. 35

34 Obr.3: Rozkvetlé koberce Galanthus nivalis a Eryanthis hyemalis (převzato z Hobhouse, 1999) Obr.4: Podrostové rostliny v botanické zahradě MZLU v Brně (převzato z 36

35 Obr.5: Moderní, nově založená úprava městské veřejné zeleně- Stuttgart Martínek (2004)) se zmiňuje o tom, že součastná tvorba vede k vytváření prototypů zjednodušených forem trvalkových výsadeb, které by mohly být použitelné i pro méně zkušeného uživatele, jako alternativa k monokulturním půdopokryvným výsadbám, nebo odborně vysoce náročným přírodě bližším výsadbám ve stylu Hansena a Stahla. Základní myšlenkou je vytvoření esteticky působivého společenstva rostlin bez přesného osazovacího plánu, pouze podle vědecky ověřeného seznamu vhodných rostlin a doporučeného výsadbového sponu. Rostliny jsou umisťovány více či méně náhodně, s důrazem na jejich estetické působení- ovlivnění vzhledu záhonu výběrem rostlin kvetoucích v průběhu celé vegetace; důraz na barvy rostlin, jejich textury a působení výsadeb mimo vegetaci, zejména v zimním období. Jedním z prvních takových projektů je trvalková výsadba pojmenovaná Perennemix ( KIRCHER et MESSER 2001; KIRCHER et al. 2002), jejímž hlavním cílem je vytvořit naturalisticky působící trvalkové výsadby s náhodnou kompozicí rostlin za předpokladu redukce nákladů, optimální estetické působnosti a ekologické hodnoty. Výsadba je určená pro městské prostředí, a to na široké spektrum stanovišť, od podrostů dřevin, pře lesní okraje až po volné plochy s uplatněním vybraných domácích i exotických druhů rostlin. 37

36 Tento typ trvalkových výsadeb přináší do městských ploch zeleně zajímavý vizuální efekt a dynamiku, jsou odpovídající alternativou náročných květinových záhonů a snadněji tak překonávají obavy z nepřiměřených nároků na jejich údržbu (Martinek, 2004). Kuťková (1996) uvádí,že navzdory teoretickým předpokladům různorodého použití, jsou trvalky v zahradně- krajinářských úpravách používané jen sporadicky a jejich podíl je velmi nízký. Je téměř nemožné najít na území České republiky solidně založenou a fungující trvalkovou výsadbu, která by byla součástí veřejných ploch. Význam podrostových rostlin v městské zeleni je dnes zcela nedoceněn. Trvalky se objevují jen v ojedinělých případech a to v místech s vysokou urbanizací, popřípadě s reprezentativní funkcí. Málo časté používání podrostových rostlin, zejména trvalek, ve veřejných, městských výsadbách je podmíněno několika důvody: nedostatečná znalost sortimentu rostlin vhodných do podrostu neznalost možnosti úspory finančních prostředků na udržovací péči při výsadbě nesprávné použití podrostových rostlin, nevhodná skladba pěstovaných trvalek a s tím související neznalost ekologicko- pěstitelských nároků bylin nízká nabídka a úroveň jednotlivých druhů vhodných k tomuto účelu, stejně tak jako jejich řídký výskyt ve školkařských podnicích nedostatek informací k tomuto tématu, zejména neodpovídající odborná literatura Podrostové trvalky mají nezastupitelnou funkci v dotváření a doplnění vegetačních prvků jak ve veřejné zeleni, tak v přírodě blízkých společenstvech a na jejích okrajích. Vyznačují se mnoha vlastnostmi, které jsou výhodami při pěstování. Tyto můžeme rozdělit dle (Patáková, 2003) do dvou následujících skupin: Pěstitelské a kompoziční a) podrostové rostliny dotvářejí vnitřní prostor ve stinných partiích vyšších porostů b) vytvářejí esteticky působivé spodní patro sadovnických a krajinářských porostů c) mají schopnost růst na extrémních stanovištích, pro většinu jiných rostlin nevyužitých ( silný suchý, nebo vlhký stín, aj.) d) relativně nízké nároky na udržovací péči po dosažení zapojeného porostu (cca do 2 let) e) díky vysoké konkurenční schopnosti zabraňují růstu a rozvoji plevelů a tím eliminují ohniska jejich rozšiřování do jiných kultur f) ochrana půdy před zhutněním 38

37 g) možnost využití v kořenovém prostoru stromů v městské zeleni h) možnost sezónní barevné působivosti (efemérní rostliny, kvetení, barvení na podzim aj.) i) souvislým zápojem umožňují racionální údržbu ploch zeleně, neboť odpadá obtížné sekání trávy mezi kmeny stromů, na prudkých svazích apod. j) snižují prašnost prostředí, působí jako protihluková bariéra, ovlivňují mikroklima (proudění vzduchu) Ekologické a) ochrana půdy proti vodní a větrné erozi b) vzhledem k nízké frekvenci rušivých agrotechnických zákroků během udržovací péče, možnost rozvoje a hnízdění fauny (především ptactva) c) podrostové rostliny spolu s vyššími stromy vytvářejí určitou formu biocenóz a obohacují život fauny d) možnost tvorby a použití přírodě blízkých společenstev e) umožňují relativně přirozený koloběh látek v ekosystému (listový opad zůstává na místě) Machovec (2006) uvádí, že bychom mezi podrostové rostliny mohli zařadit také jarní efemeroidy. Jejich specifickou záležitostí je uchovávání zásobních orgánů (cibulí a hlíz) v období asfyxie (strnulosti) ve vhodném čase a prostředí. Základní esteticko funkční charakteristikou těchto rostlin je možnost rychlého a pohotového uplatnění pomocí výsadeb zásobních orgánů, čímž se dociluje žádoucích vzhledových efektů v krátké době po výsadbě (během podzimu a časného jara). Hlavní, vzhledově nejpůsobivější uplatnění nachází jarní efemeroidy v podrostových synuziích. Jsou to např. Galanthus, Leucojum, Eranthis, Corydalis aj. Jarní efemeroidy je možno používat do podrostu i přes to, že jsou to rostliny poměrně světlomilné. To hlavně proto, že svou vegetaci začínají ještě před olistěním dřevin, kdy je v podrostech dostatek světla. Rostliny této pěstitelské skupiny vysazujeme v časném podzimním termínu, většinou již od konce srpna. Na přirozených stanovištích dávají tyto rostliny přednost lokalitám s poměrně malými teplotními výkyvy mezi letními a zimními teplotami. Charakteristické pro tato stanoviště je, že je zde letní sucho nahrazeno intenzivním odčerpáváním vláhy stromovou vegetací a současným přistíněním v období plného léta a počátku podzimu. Deště se na těchto 39

38 stanovištích objevují celoročně, avšak v letním období bývají zachycovány korunami stromů, vláha rychle zasakuje a je okamžitě odčerpána kořeny dřevinných porostů (Machovec, 2006). V souvislosti se sílícím trendem přírodě blízkých vegetačních prvků je možno si všimnout, že se ve starých zahradách a parcích mnohdy spontánně vytvořily zajímavé bylinné podrosty, které v mnoha případech hrají významnou roli převážně v jarním aspektu. Shrnutí S potěšením je možno konstatovat zvýšený zájem o trvalky v posledním období, a to jak ze strany projektantů, tak ze strany lidí pracujících v terénu. Největším problémem však je a ještě nějaký čas zřejmě bude nedostatek vhodného sortimentu a omezené množství nabízených trvalek našimi producenty a neuspokojivá kvalita výpěstků (Kuťková, 1996). V posledních letech opravdu vzrůstá zájem odborné veřejnosti o podrostové trvalky a rostliny všeobecně. Stále více si uvědomujeme stoupající význam podrostových rostlin v komplexních obnovách parků a ostatních ploch vzrostlé zeleně. Také v urbanizovaných prostředích se místy začínají objevovat podrosty trvalek pod vzrostlými dřevinami alejí. V soukromých zahradách není rozdíl v používání podrostových trvalek tak znatelný, jelikož i v předchozích letech se zde používaly trvalky častěji než ve veřejné zeleni. Významem použití podrostových rostlin se zabývá většina našich publikací jen okrajově, většinou nedostatečně, což je velká škoda, neboť podrostové rostliny mají nezastupitelnou funkci v zahradní a krajinářské architektuře. V dílech mnoha německých autorů, například Hansena- Stahla nalezneme tuto problematiku v dostatečném rozsahu. V odborných článcích časopisů se také dají nalézt informace o stínomilných trvalkách. Převážně autoři populárně odborných publikací používají pro skupinu podrostových rostlin nejrůznějších názvů, např. stínomilné trvalky nebo hájničky (Sekerka, 2003), druhy pro polostinnou až stinnou polohu (Vaněk, 1973), časopis Naše krásná zahrada uvádí mnoho zajímavých označení této skupiny rostlin: elegantní krásky stínu (9/99) a publikuje články s názvy: Co roste pod stromy(8/06) nebo Záhony pod korunami stromů(2/06). 40

39 Obr.6: Současné použití podrostových bylin ve veřejných parcích- Westpark, Mnichov 41

40 10. Sortiment podrostových rostlin a jejich vlastnosti Doba, kdy se vysazovaly velkoplošné monokulturní výsadby Cotoneaster dammeri Skogholm a Symphoricarpus chenaultii Hancock jsou již, naštěstí, pryč (Brinkforth, 1995). V minulých letech, jak uvádí Součková (1992) bylo z poměrně široké nabídky podrostových rostlin používáno jen omezeného sortimentu dřevin, resp. keřů, například Hedera, Ligustrum, Philadelphus a pod. Trvalky, které nachází v těchto typech výsadeb velké uplatnění se téměř vůbec nepoužívaly. Na rozdíl od zahraničí, v České republice neexistovala donedávna ani jedna okrasná školka zaměřená pouze na produkci trvalek. Ty se vždy pěstují společně s dalšími skupinami okrasných rostlin. Částečně je to způsobeno také tím, že u nás není poptávka po trvalkách tak velká jako v zahraničí, tudíž se nemohou stát jediným zdrojem tržeb (Kuťková, 1996). Mezi naše největší producenty okrasných trvalek patří Okrasné školky v Litomyšli. Podle katalogu školkařů, vydaném Svazem školkařů České republiky, v současnosti nabízí široký sortiment podrostových trvalek také Ing. Holzbecher, Ing. Rajnochová a Ing. Pešičková z firmy Pereny. Také mnoho dalších soukromých pěstitelů nabízí trvalky, pouze však jako jednu z mnoha skupin okrasných rostlin. Obecně lze sortiment rostlin, vhodných k použití do podrostu, rozdělit dle (Patáková, 2003) následovně: Podrostové dřeviny stromy (Acer campestre, Tilia cordata, Sorbus aucuparia, Abies alba, Pseudotsuga menziesii aj.) keře (Acer tataricum, Berberis vulgaris, Corylus avellana, Euonymus europaeus, Sambucus nigra, Taxus baccata aj.) plazivé a popínavé dřeviny (Hedera helix, Vinca minor aj.) Podrostové byliny trvalky (Hepatica nobilis, Epimedium pinnatum, Geranium macrorrhizum, Waldsteinia ternata, Hosta, Omphalodes verna, Rodgersia podophylla aj.) 42

41 cibulnaté a hlíznaté rostliny (Corydalis cava, Leucojum vernum, Galanthus nivalis, Eranthis hyemalis aj.) kapradiny (Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Polypodium vulgare, Osmunda regalis aj.) okrasné trávy (Brachypodium sylvaticum, Carex pendula, Deschampsia caspitosa, Luzula sylvatica aj.) S ohledem na zaměření práce se budu dále věnovat pouze podrostovým bylinám. Bližší charakteristikou a rozdělením podrostových dřevin se zabývá např. Machovec (1982). Byliny tvoří velice významnou skupinu podrostových rostlin. Cibulnaté a hlíznaté rostliny přispívají k druhové bohatosti podrostových společenstev a jsou velmi výrazným estetickým prvkem hlavně v době květu, a to většinou časně z jara. Jedná se o tzv. jarní efemeroidy, které využívají příznivých světelných a vláhových podmínek pod ještě neprorašenými korunami dřevin. Tyto rostliny se na jaře náhle objevují, ale zrovna tak náhle zatahují. Z toho důvodu je velmi vhodné je kombinovat s jinými trvalkami, které svými listy zakryjí nevzhledné usychající části jarních efemeroidů. Velmi výrazná jsou podrostová společenstva např. ve starých parcích, kde se rostliny přirozeně rozšířily a vytvořily tak rozsáhlé květnaté koberce pod korunami porostů. Takovým typickým domácím představitelem je například Allium ursinum, nebo Anemone nemorosa. Často lze vidět také porosty Galanthus nivalis, či Eranthis hyemalis. Jakmile začnou stromy rašit a pomalu uzavírat oblohu listím, snižuje se postupně také intenzita světla a srážek a jarní efemeroidy ukončují svou vegetační periodu tím že zatahují. V tomto stavu přečkají, pro ně, nepříznivé období stínu a sucha až do dalšího roku, kdy světu na jaře opět ukáží svou krásu. Jak uvádí Kuťková (1996), sortiment podrostových trvalek je velmi bohatý. Máme možnost si vybírat z druhů opadavých i stálezelených.teoreticky je výběr trvalek velmi rozmanitý, ovšem v současném stavu našeho školkařtví je problém zakoupit větší množství stejnorodého kvalitního materiálu za přijatelnou cenu. Jako příklad několika trvalek použitelných do podrostu lze uvést Epimedium pinnatum, Hosta, Pulmonaria saccharata, Galeobdolon luteum, Bergenia cordifolia, Brunnera macrophylla, Lysimachia punctata aj. Jako podrostové rostliny se dobře uplatňují také některé druhy kapradin, jako například Athyrinum filix-femina, Dryopteris filix- mas, nebo traviny z rodu Carex, Luzula. 43

42 Tabulka uvedená v příloze slouží pro stručný přehled o podrostových vytrvalých bylinách (tzn. trvalkách, cibulovinách, hlíznatých rostlinách, kapradinách i travinách), jejich základních vlastnostech (olistění, barva a doba kvetení, výška) a také o jejich řazení do stanovištních okruhů a skupin. Tabulky byly sestavovány z následující odborné literatury a nabídkových ceníků významných českých školkařů. Machovec, 2006 Hroníková, 1996 Součková, 1992 Fa Pereny, ceník 2007 Okrasné školky-holzbecher, ceník 2007 Kolonka řazení do skupin v tabulkách je sestavena podle (Kuťková, 1999), kde autorka dělí zahradní trvalky do tří následujících skupin: I. Záhonové trvalky lze charakterizovat jako rostliny okrasné květem, které jsou výsledkem dlouhodobého, intenzivního šlechtění a výběru pro pěstování v intenzivně ošetřovaných záhonech. Mají vysoké nároky na půdu, musí být propustná, vzdušná s drobtovitou strukturou, organická s přítomností půdních mikroorganismů. Vyžadují otevřené půdy bez konkurence dřevin v kořenové sféře a v naprosté většině slunné polohy. Ke svému zdárnému vývoji potřebují intenzivní údržbu. Pěstování ve veřejné zeleni je tedy omezené, ale v zahradách najdou své uplatnění. U záhonových trvalek převažují vzpřímeně rostoucí růstové formy, které v průběhu let drží víceméně kompaktní tvar, pouze přibývají na objemu. Řadíme je do kategorie vyšších trvalek s převahou kvetení v plném létě a na podzim. II. Divoce rostoucí trvalky se záhonovým charakterem- jsou přechodem mezi divoce rostoucími a záhonovými trvalkami. Většinou se jedná o takové druhy, které si zachovávají svůj divoký charakter a jsou dobře použitelné v kombinaci s ostatními trvalkami obou skupin. Může se jednat o původní i introdukované druhy, respektive o kulturní odrůdy vzniklé výběrem a zachovávající si řadu vlastností a stanovištních nároků přirozených druhů. Jejich pěstování záhonovým způsobem je možné za předpokladu, že je udržíme v dostatečné vzdálenosti od záhonových trvalek a že se vyhneme příliš expanzivním druhům. 44

43 III. Divoce rostoucí trvalky jsou rostliny původní nebo introdukované, neprošlechtěné, jejichž estetický účinek je dán celkovým habitem. Nejsou tak oslnivé v době květu jako záhonové trvalky, zato upoutávají pozornost svými listy, texturami, strukturami a především nízkými nároky na péči. Nejlépe rostou a vyžadují nejméně péče v podmínkách jež nejvíce korespondují s jejich přirozenými stanovišti, kde se může naplno projevit jejich životaschopnost, vitalita, vytrvalost, konkurenceschopnost, samovolné vegetativní či generativní rozmnožování apod. Jejich použití nacházíme nejvíce v přírodě blízkých vegetačních prvcích. Stanovištní okruhy jsou členěny podle autorů Hansen-Stahl (1993), vybrané rostliny náleží ke stanovištím okruhům dřevin (Gehölz) a porostovým okrajům dřevin (Gehölz- rand). V (Sekerka, 2003) se dočteme, že je při dovozu rostlin ze zahraničí nutno splnit zákonné předpoklady. Jedná-li se o živé rostliny, musí být zásilka kromě faktury pro celní řízení vybavena také rostlinolékařským osvědčením (phytosanitary certificate). V něm se potvrzuje že rostliny jsou zdravé, bez škodlivých organismů. Dovoz semen je podstatně jednodušší, pro většinu rostlin není potřeba rostlinolékařského osvědčení. Podle Washingtonské dohody o obchodu s volně žijícími rostlinami a živočichy (CITES) se nesmí s některými vzácnými a ohroženými druhy obchodovat. CITES chrání především tropické druhy, ale z rostlin mírného pásma se kromě orchidejí jedná především o sněženky a bramboříky. Seznamy chráněných rostlin se každoročně obnovují. Shrnutí V minulosti (v letech ) se výzkumem podrostových rostlin zabývala Součková z Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Ve své práci se zaměřila na problematiku nedostatečně používaného sortimentu podrostových rostlin a mnoho vybraných druhů a odrůd vybraných taxonů podrobila testům. Nakonec přehledně uspořádala vybrané druhy rostlin mezi které patřily například zástupci rodů Bergenia, Epimedium, Hosta, Pulmonaria, Deschampsia, Luzula aj., ze kterých byly následně zakládány produkční matečnice pro následnou školkařskou výrobu. 45

44 V současnosti je sortiment trvalek použitelných do podrostu velice rozmanitý. Troufám si však, zmínit se o tom, že množství a rozmanitost sortimentu podrostových bylin v naších okrasných školkách stále ještě zaostává oproti vyspělejším zemím. Jak v naší, tak také v zahraniční literatuře se největší pozornosti dostává právě sortimentu nabízených podrostových trvalek. Obsáhlému sortimentu se věnují zahraniční publikace Hansen- Stahl, stejně jako autor B.Brinkforth. V některých českých publikacích bývá sortiment podrostových rostlin zmiňován podobně obsáhle, v jiných se autoři zaměřují jen na nejznámější druhy. Do budoucna, doufejme, můžeme čekat zvýšení kvality i nárůstu produkce bylin vhodných do podrostu, stejně tak jako zvyšující se počet sortimentu podrostových trvalek a okrasných školek, ve kterých bude tento sortiment nabízen. Obr.7: Sortiment podrostových trvalek v současnosti používaný v Německu- Stuttgart 46

45 11. Navrhování, zakládání a technologie údržby podrostových rostlin Pejchal (2004) uvádí, že mezi nejobecnější požadavky kladené na většinu vegetačních prvků patří brzká, vysoká a dlouhodobá, respektive nepřerušovaná funkčnost, při co nejmenších nárocích na založení, následnou péči a obnovu. Při posuzování kompozice vegetačního prvku by měla k základním kritériím patřit míra využití přírodního potenciálu lokality. Toto tvrzení platí i když tento obor vlastně částečně a často záměrně přírodu znásilňuje. Je to dáno tím, že vedle výše naznačené přírodní dimenze má zahradní a krajinářská tvorba i další, neméně důležité aspekty, především společenský (funkční), výtvarně architektonický, technologický a ekonomický. Hodnotné dílo zahradní a krajinářské tvorby je vždy výsledkem rozumného kompromisu mezi všemi výše zmíněnými hledisky Navrhování a projektování podrostových výsadeb V (Pejchal, 2004) se dočteme, že cílem projektování jsou vegetační prvky u kterých je žádoucí funkce dosažitelná na co nejvyšší úrovni a co nejdříve. Vše je samozřejmě závislé od navrženého sortimentu rostlin, jejich uspořádáním a také předpokládaným způsobem pěstování. Jde o vegetační prvky ve kterých probíhá vývoj s minimem potřebných pěstitelských zásahů a za co největšího využití samoregulace. Pejchal (2004) dále uvádí, že by měly být vegetační prvky složené z druhů přiměřeně dlouhověkých v dané kompozici, což závisí na výběru druhů vhodných pro dané stanoviště. Rostliny musí mít dostatek prostoru pro jejich plný vývoj (solitéry se dožívají obvykle vyššího věku než jedinci z hustých porostů). Existují dvě základní metody navrhování výsadeb (Hansen-Stahl, 1993): * Okrasná výsadba- intenzivněji ošetřované výsadby s různým vnitřním členěním * Přírodě bližší (ekologická) výsadba- extenzivnější výsadby přírodě blízkého charakteru 47

46 Martínek (2004) tvrdí, že se zakládáním jakéhokoli přírodě bližšího společenstva stále není dostatek zkušeností. Teoreticky se touto problematikou zabývá mnoho autorů, zdroje informací z praktických výzkumů jsou však stále ojedinělé a významně se rozvíjejí především v posledních několika letech. Obr.8: Příklad navržení záhonu s podrostovými rostlinami (převzato z Brinkforth, 1995). Martínek (2004) uvádí, že se procesem navrhování zabývají např. autoři: Robinson; 1992; Hansen-Stahl, 1993; Marinelli-Hanson, 1996; Blanc 1996 a další, kteří uvádějí metodické postupy při navrhování podrostových pater ve vzrostlé zeleni. Toto uznává také Martínek. o Analýza prostorové struktury společenstva (porostu): analýza taxonomického složení jednotlivých porostních pater (rozbor horizontální i vertikální struktury) doložená grafickým vyjádřením nejen současného stavu, ale i stavu cílového. 48

47 o Rozbor stávajícího druhového složení společenstva: podle velikosti a členitosti plochy zvolíme metodický postup fytocenologického snímkování. o Rozbor stanovištních podmínek: zohlednění především ph půdy a obsahu humusu v půdě (pomocí půdních rozborů), možno se zaměřit také na indikační druhy, např. polostinný biotop charakterizují druhy: Poa nemoralis, Pulmonaria officinalis). o Návrh druhové a prostorové skladby bylinného patra: navrhovaná druhová skladba musí kromě kompozičního záměru respektovat nové podmínky; nutno dokonale znát nároky a vlastnosti rostlin (schopnost rozšiřovat se, družnost), díky nimž jsme pak schopní určit rostlinám vyhovující spon, nebo vytvořit požadovanou mozaikovitost výsadby. o Stanovení technologie výsadby: vše se odvíjí od druhového složení porostu Způsoby zakládání podrostových společenstev (Hansen-Stahl, 1993) rozlišují dva základní způsoby zakládání- výsev a výsadbu. Vytváření podrostových bylinných společenstev je možné provádět několika následujícími způsoby podle Martínka( 2006): Samovolnou sukcesí bylin v podrostu: tento způsob založení je časově velmi zdlouhavý a náročný, v blízkosti musí být refugium (využití různých způsobů rozšiřování diaspor, např. myrmekochorie- pomocí mravenců; rozšiřování např. Viola odorata, Allium ursinum). Celoplošným výsevem semen vybraných rostlin: výsevy provádět na jaře nebo na podzim (pro naše podmínky se uvádí nejlepší termín v V. ). Podrostové rostliny koření mělce v humusu, v něm klíčí také semena (u mnoha druhů až ve druhém roce), proto vyhrabávání listí tuto základní životní podmínku ničí. Výsadbou předpěstovaných sazenic: vhodné zejména u rostlin podléhajících silné kořenové konkurenci, nebo pomalu rostoucích druhů. Nevýhodou je vysoká cena a 49

48 náročnost na předpěstování sadebního materiálu. Výhodou je rychlejší zapojení výsadby. Šachovnicová výsadba předpěstovaných bylin: do připravených tenkostěnných dřevěných truhlíků, které se snadno rozkládají, se vysejí byliny a ty se pak včetně bedniček šachovnicovitě vysazují na připravené stanoviště do podrostu. Drnování pomocí segmentů drnů získaných z volné přírody: z blízkého refugia přenesením části drnu s více rostlinami, odkud se pak rostliny samovolně rozšiřují do okolí. Kombinovanou metodou předchozích způsobů: např. často se kombinuje výsev s výsadbou (např. při použití jarních efemeroidů v kombinaci se stínomilným druhem, který zabezpečuje vegetační kryt v letních měsících). Způsoby zakládání výsadbou lze ještě rozdělit na: výsadbu vytrvalých bylin do černého úhoru výsadbu do stávajícího porostu Spon rostlin a mozaikovitost porostu se stanovuje na základě znalostí sociability používaných rostlinných druhů. Nejlepší termíny pro výsadbu jsou jaro ( III.-½ V.) a podzim ( ½ VIII.- ½ XI.). Avšak (Machovec, 2006 )tvrdí, že: výsadby mezofytních rostlin ( mezi které se podrostové byliny, podle autora, řadí) můžeme uskutečňovat v kteroukoli roční dobu. Nejméně vhodný termín je pozdní podzim. Prostokořenné rostliny( resp. rostliny s kořenovými balíčky z volné půdy) je třeba přesazovat v době, kdy jejich nadzemní část není v plné vegetaci. Je vhodné dodržovat zásadu, že rostliny časně rašící vysazujeme v časném podzimu a naopak rostliny kvetoucí v pozdním létě a na podzim vysazujeme na jaře. Kontejnerované sazenice mohou být vysazovány kdykoliv. Méně vhodný je pouze termín jejich nejintenzivnějšího růstu a téměř nevhodný pozdní podzim. Jestliže máme realizaci takto promyšlenou a připravenou, můžeme k ní přistoupit. Je nutné si uvědomit, že nepotřebujeme vždy mít v ruce detailní projekt. Provoz si mnohdy vynucuje reagovat bezprostředně na nově vznikající podmínky (Martínek, 2004; Martínek, 2006). 50

49 Pokud zakládáme podrostový vegetační prvek mimo stávající vzrostlý porost (například ve stínu budov, či pod dřevinami, které ještě neposkytují dostatečný stín) je třeba pro výsadby připravit kvalitní půdu s dostatečným obsahem humusu a je nezbytné zajistit soustavné zavlažování, aby nedocházelo k poruchám v růstu a vývoji. Po výsadbě je rostliny vždy třeba zalít a vláhu pečlivě udržovat až do zakořenění. (Součková, 1992) uvádí, že pro své pokusy v letech použila následující postupy. Po výsadbě byly rostliny zaplachetkovány mulčovacími plachetkami a tyto pokryty vrstvou drcené borky, nebo drceným drobným dřevním odpadem. Výjimku tvořily trvalky, které se rozrůstají podzemními výběžky (Epimedium, Waldsteinia apod.), které byly pouze zaborkovány jemně nadrcenou borkou. Plachetkování a mulčování výrazně ovlivnilo výskyt plevelných rostlin, který v daných podmínkách byl minimální Technologie údržby bylinných podrostových společenstev Martínek (2006) uvádí, že by měla být údržba těchto podrostů minimální, pouze v prvních dvou letech po založení by se mělo pravidelně odplevelovat a odstraňovat nálety. Pro racionalizaci údržby v prvních letech po založení je nutné u těch typů výsadeb, které to dovolují, použít mulčovací materiály (borka, mulčovací plachetky). V podrostech je výrazný kořenový tlak dřevin, proto je nutné pravidelně doplňovat listovou hrabanku (první 2-3 roky). Listy také působí jako ochrana proti vymrzání, podrostové rostliny jsou tomuto tlaku přizpůsobené. Na podzim je pak žádoucí u náročnějších, obvykle cizích podrostových trvalkových výsadeb přihnojovat kompostem (20 l /m 2 ) nebo pomalu působícími hnojivy (50-100g / m 2 ). U přírodě blízkých výsadeb není nutné hnojit v případě, že jsou trvalky navrhnuty na vhodné stanoviště pod koruny vhodných dřevin a pokud není spadané listí stromů z nějakého důvodu odstraňováno. Martínek (2004) dále uvádí, že autoři Schmidt- Hofmann (2003) vymezují pět úrovní intenzity udržovací péče bylinných vegetačních prvků a charakterizuje zásahy, které jsou potřebné k udržení a zdárnému vývoji výsadeb: I. Minimální krátkodobá péče- je omezena pouze na odstraňování plevelů v podrostech II. Krátkodobá péče- provedení zpětného řezu vybraných trvalek a odstraňování plevelů 51

50 III. Průměrná péče- zahrnuje mulčování, hnojení, ochranu proti mrazu, ochranu proti chorobám a škůdcům, dosazování chybějících a omezování velmi vitálních rostlin, které by mohly zaplevelit bylinný vegetační prvek IV. Optimální péče- obsahuje všechny pracovní operace stupně III. a provádí kosmetickou údržbu v podrostech, tj. odstranění přestárlých, poškozených a odkvetlých částí rostlin V. Komplexní péče- kromě pracovních operací stupně IV. zahrnuje také sanaci s kontinuální obnovou vegetačního prvku V běžných výsadbách městského prostředí by měla být intenzita údržby na stupni III. Pokud jsou aplikovány stupně nižší, bylinný vegetační prvek se stává extenzivním. Estetická kvalita a náročnost na údržbu vzrůstá přímo úměrně zvyšujícímu se stupni údržby (Martínek, 2004). Koncept údržby trvalkových výsadeb a intenzita péče by se měly odvíjet od druhového složení a vývojového stádia rostlinného společenstva. Jedním z důvodů zvyšování nákladů na údržbu jsou také chyby, které vznikají už při navrhování výsadby, zejména nevhodné kombinace rostlin různých strategií růstu a nevhodný výběr rostlin vzhledem ke stanovištním podmínkám. (Hansen-Stahl, 1993) předpokládá, že dobře založené bylinné společenstvo tohoto typu nepotřebuje po určitém období stabilizace téměř žádnou údržbu. Také mnoho dalších autorů uvádí, že plané a divoce rostoucí trvalky vyžadují jen velmi malou péči po jejich uchycení na trvalém stanovišti I když jistě nelze přehlížet některá naše specifika, dá se předpokládat, že i v oblasti péče o veřejnou zeleň se budeme postupně zařazovat mezi vyspělé země Evropy (Pejchal, 2003) Shrnutí V domácích literárních pramenech není nikde dostatečně zmíněno v ucelené formě téma zakládání podrostových bylin. Tímto problémem se důkladně zabývá (Hansen-Stahl, 1993; Brinkforth, 1995; Feßler, 1988, Carpenter, 1990). Doc. Pejchal vysvětluje, že zakládání nových výsadeb podrostových bylin na stanovištích,která postrádají vzrostlý, dostatečně zapojený dřevinný porost není možná. Nevyskytuje se zde vegetační prvek, který by poskytoval dostatečné přistínění, tolik potřebné pro většinu podrostových rostlin a chybí také 52

51 listový opad a vhodné mikroklima. Proto se zakládání těchto výsadeb musí řádně naplánovat. Podle toho, kdy se předpokládá vytvoření vhodných podmínek pro podrostové trvalky, se pod dřeviny musí vysadit trvalky životního okruhu okraj dřevinných prvků (Gehölzrand), jež jsou vhodnější do polostinných poloh, popřípadě volíme taxony otevřených ploch. V případě přírodě blízkých společenstev se předpokládá, že se dřeviny časem zapojí a vytvoří vhodné prostředí pro podrostové byliny. Tyto se časem ujmou vlády na stanovišti bez dalších zásahů (pokud se v blízkosti nachází vyspělé podrostní společenstvo), nebo se budou muset znovu založit. Obr.9: Svahy nevyžadující téměř žádnou péči; porostlé podrostovými bylinami- Kurpark Oberlaa, Vídeň Věřit tomu, že mohou být při zakládání přírodě blízkých vegetačních prvků pracovní náklady zredukovány na nulu je chyba. Takováto společenstva potřebují v prvních letech svého vývoje intenzivní péči. V následných letech se ekonomické výdaje snižují, jelikož není potřeba natolik intenzivní údržby. Je nutno pouze pečlivě sledovat a případně odstraňovat nežádoucí rostliny. Problémy, které s sebou přináší údržba přírodě blízkých společenstev 53