SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 1/149

Transkript

1 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 1/149 SOVAK ROČNÍK 10 ČÍSLO SOVAK vydává Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, Novotného lávka 5, Praha 1, ve vydavatelství J. Fučíková, Čs. armády 488, Jílové u P., tel./fax: 02/ , resp. 02/ Předseda redakční rady Ing. Jiří Rosický. Adresa redakce: SOVAK, Ing. Josef Beneš, Křížová 47, Praha 5, tel.: 02/ , , , linka 45 (v pondělí a pátek), fax: 02/ Sazba a grafická úprava SILVA s. r. o., tel./fax 02/ , pfck@bohem-net.cz Tisk FORTEprint Josef Prokeš, Pičín 29. Časopis je registrován ministerstvem kultury ČR (MK ČR 6000, MIČ ). Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. IČO: ; DIČ: Redakční rada: Ing. Josef Beneš, Ing. Rostislav Čáp, Ing. Miroslav Dundálek, Ing. Karel Frank, Dr. Otakar Hodek, Ing. Miroslav Kos, CSc., Ing. Robert Kubý, Ing. Vladimír Motl, CSc., Ing. Jaroslav Níče, Ing. Vladimír Pytl (místopředseda), Ing. Jiří Rosický (předseda), Ing. Jan Sedláček, Petr Šváb, Ing. Iveta Žabková, prof. Ing. Ladislav Žáček, DrSc. Podávání novinových zásilek povoleno: Česká pošta, s.p., Odštěpný závod Praha, č.j. Nov 5363/96 ze dne ISSN Číslo 6/2001 bylo dáno do tisku OBSAH: TEORIE VÝZKUM ŠKOLY Možnosti odstraňování specifických organických látek z vody... 1 Parazitičtí prvoci ve vodách monitoring a legislativa... 3 PROVOZ Vývoj cen vodného a stočného, prostředky vkládané do sektoru vodního hospodářství, situace v okolních státech... 5 Rekonstrukce a intenzifikace ČOV Veselí nad Moravou... 7 Využívání GIS v Ostravských VAK, a. s Využívání energetických zdrojů v čistírnách odpadních vod s teplým vyhníváním Nové česle na ČOV Brno Modřice se osvědčily Z PRŮMYSLU 100 let ITT FLYGT děláme vodě cestu Geotechnický průzkum při výstavbě a obnově kanalizací Účinné a jednoduché ochrany čerpadel Kombinace obnovy kanalizačních potrubí s instalací optických kabelů Pragma nový standard v potrubních systémech NFORMACE NORMY AKTUALITY Voda Zlín Technická normalizace v oboru jakosti vod (dokončení) Trend vývoje biologických rozborů VÚV na počátku třetího tisíciletí Středočeští vodohospodáři senioři stále aktivní V prevenci rizik byl učiněn další krok KONCEPCE MOŽNOSTI ODSTRAŇOVÁNÍ SPECIFICKÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK Z VODY Prof. Ing. Ladislav Žáček, DrSc., CHF VUT Brno Ing. Karel Frank, Vodohospodářský podnik, s. r. o., Plzeň Volba vhodného způsobu odstraňování specifických organických látek z pitné vody závisí na povaze těchto látek, především pak na molekulární hmotnosti, jejich složení a struktuře, polaritě (disociační schopnosti funkčních skupin), těkavosti a dalších vlastnostech, ale i jejich koncentraci ve vodě, dále na teplotě a složení vody (iontové složení i obsah ostatních přítomných organických látek). Používají se následující postupy: - provzdušňování, - koagulace, - oxidace, - adsorpce na aktivním uhlí popř. na dalších adsorbentech (vapex, anexy), - membránové procesy. Způsoby odstaňování specifických organických látek z vody Provzdušňováním je možno odstranit z vody nízkomolekulární organické látky s vyšší tenzí par (těkavé), např. uhlovodíky jako methan, ethan a částečně i nízkomolekulární chlorované uhlovodíky jako monochlormethan, dichlormethan, trichlormethan, tetrachlormethan, dále chlorethan, dichlorethan, trichloreten, tetrachloreten a některá rozpouštědla jako benzen, formaldehyd a aceton. Účinek odstranění těchto látek z vody aerací závisí na jejich povaze, koncentraci a intenzitě provzdušňování. Velmi nízkých účinností se dosahuje u chlorovaných aromatických uhlovodíků (monochlorbenzen, dichlorbenzeny a trichlorbenzeny), ale i u substituovaných aromatických látek jako je toluen. Podmínkou dosažení vysoké účinnosti odstranění těchto látek z vody aerací je především dostatečná intenzita provzdušňování. Koagulací je možno odstranit z vody výšemolekulární slabě polární složky jako jsou oleje, ligninsulfonové kyseliny, tuky, cukry, bílkoviny, tenzidy, vícemocné fenoly a zčásti i výšemolekulární chlorované uhlovodíky (polychlorované bifenyly) a polycyklické aromatické uhlovodíky. Účinnost koagulace je při odstraňování chlorovaných aromatických uhlovodíků (chlorbenzen, dichlorbenzeny a trichlorbenzeny) obvykle velmi nízká. Podmínkou vysoké účinnosti odstraňování vybraných specifických organických látek z vody koagulací je dodržení optimálních podmínek procesu včetně volby druhu koagulantu, jeho optimální dávky, dokonalé homogenizace vody s chemikáliemi, optimální flokulace i zatížení prvého i druhého separačního stupně. Účinnost odstranění specifických organických látek z vody je třeba pro jednotlivé druhy látek stanovit experimentálně. Velmi často se pro snížení obsahu organických látek z vody včetně specifických organických látek oxidačních metod, přičemž oxidací se zpravidla toxičtější složky převádějí na méně toxické (toto pravidlo nemusí platit obecně, proto je většinou nutné ověřit toxicitu produktů oxidace). Obecně se lépe oxidují výšemolekulární látky (substituované aromatické látky s vyšší polaritou) ve srovnání s nízkomolekulárními látkami spíše alifatické povahy, méně substituované a s nižší polaritou. Při aplikaci této metody je však třeba si uvědomit, že na rozdíl od aerace, koagulace nebo sorpce nedochází k odstranění těchto látek z vody, ale pouze ke změně struktury a vlastností. Z uvedených důvodů zejména při vyšších koncentracích je třeba dávat přednost koagulaci či sorpci nebo kombinaci oxidace a sorpce. Podmínkou dosažení vysoké účinnosti oxidace je použití vhodného oxidačního činidla (ozon, oxid chloričitý) a jeho optimální dávky ve vztahu k eliminaci specifických organických látek. Optimální dávka oxidačního činidla pro oxidaci specifických organických látek se může výrazně různit od optimální dávky oxidačního činidla potřebné pro dezinfekci vody, případně od dávky potřebné pro dezinfekci vody, případně od dávky potřebné pro inaktivaci organismů. V některých případech může být vyhovujícím řešením pouze změna druhu oxidačního či dezinfekčního činidla (nahrazení chloru oxidem chloričitým popř. aplikace ozonizace na konci úpravárenského procesu). Účinnost oxidace závisí na druhu i koncentraci specifické organické látky, na použitém oxidačním činidle, jeho dávce i složení vody (např. u méně znečištěných vod ostatními organickými látkami se dosahuje vyšších účinností). Vhodné podmínky oxidace je třeba stanovit experimentálně. Nejčastěji se pro odstraňování nízkomolekulárních organických látek, včetně specifických organických látek z vody využívá adsorpce ato především pak adsorpce na zrněném aktivním uhlí. Ve vodárenství se většinou používají tyto sorpční materiály: - zrněné aktivní uhlí, - práškové aktivní uhlí, - sorpční hmoty (na bázi měničů iontů, křemičitanů nebo hlinitokřemičitanů atp.). Zatím co práškové aktivní uhlí se používá při sezonně zhoršené jakosti vody např. pro odstranění zápachu a příchutě vody, filtrace zrněným aktivním uhlím se využívá při trvale zhoršené jakosti vody, včetně vody znečištěné specifickými organickými látkami, kdy nelze dosáhnout vyhovující jakosti pouhým čiřením. Množství zachycených organických nečistot je závislé na vekosti povrchu adsorbentu a jeho charakteru (velikost pórů, tvar a rozmístění), na koncentraci a charakteru nečistot obsažených ve vodě, na teplotě, době kontaktu tuhé fáze s kapalinou atp. Při procesu se neuplatňuje pouze fyzikální adsorpce, ale i chemisorpce a biologické procesy. Proces není vhodný pro odstraňování všech organických látek, ale především nízkomolekulárních látek neodstranitelných koagulací, včetně specifických organických látek a biologicky odbouratelného organického uhlíku, metabolitů činnosti organismů a toxinů. Pro odstranění těchto složek je vhodné využití sorpce na zrněném aktivním uhlí

2 číslo 6, strana 2/150 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Tabulka 1: Vhodné technologické postupy pro odstraňování specifických organických látek z vody Technologický postup Odstraňovaná složka Poznámka aerace CH 3Cl, CH 2Cl 2, CHCl 3, CCl 4 způsob je vhodný 1,2-dichlorethan, 1,2- především pro dichloreten, trichloreten, podzemní vody tetrachloreten, benzen, formaldehyd, upravované mecha- CH 4, ethan nickým odkyselováním koagulace polychlorované bifenyly, způsob je vhodný výšemolekulární ropné lát- zejména pro výšeky, polycyklické aromatic- molekulární SOL ké uhlovodíky oxidace všechny SOL včetně pesti- vhodná pouze při cidů nižší koncentraci uvedených složek nepřesahující 1,5 násobek limitu a v případě, kdy nedochází k tvorbě toxických produktů adsorpce všechny SOL včetně pesti- vhodné i pro orcidů ganické živiny (biodegradabilní organický uhlík), metabolity a toxiny kombinace všechny SOL včetně pestioxidace a cidů, metabolitů a toxinů adsorpce na zrněném aktivním uhlí s předřazenou oxidací (ozonizací), přičemž kombinace obou metod je mnohem účinnější, než by odpovídalo součtu účinnosti oxidace a adsorpce. Tímto postupem je možno rovněž omezit tvorbu biofilmů v rozvodné síti a tím zabránit sekundárnímu znečištění pitné vody při její dopravě ke spotřebiteli. Podmínkou vysoké účinnosti tohoto úpravárenského stupně je především: - odstranění výšemolekulárního podílu organických látek a anorgamických látek (Fe, Al, Mn) koagulací před adsorpcí na aktivním uhlí, - volba vhodného druhu aktivního uhlí (makroporézní, mikroporézní) s distribucí pórů velikosti odpovídající velikosti molekul přítomných organických látek, - volba vhodné filtrační rychlosti, při níž je zaručeno dosažení adsorpční rovnováhy. Z provozního hlediska je rozhodujícím faktorem jednak účinnost sorpce a jednak životnost adsorbentu. Při sorpci se odstraňují z vody jak prakticky neodbouratelné, tak i biodegradabilní organické látky. Adsorbované biodegradabilní látky podléhají biochemickému rozkladu, přičemž je rozhodující jak rychlost sorpce, tak i rychlost jejich rozkladu. Nejdelší životnosti sorbentu bude dosaženo v případě, kdy rychlost sorpce biodegradabilních látek bude rovna rychlosti jejich odbourávání. V tomto případě je sorpční kapacita vyčerpána sorpcí zachycenými biologicky neodbouratelnými látkami. Při nižší rychlosti odbourávání ve srovnání s jejich sorpcí se životnost sorbentu zkracuje. Při vyšší rychlosti odbourávání ve srovnání s jejich sorpcí je řídícím dějem sorpce a životnost sorbentu dosahuje rovněž maxima. Po vyčerpání sorpční kapacity je nutná reaktivace náplně nebo její výměna. Omezený význam pro eliminaci specifických organických látek z vody mají membránové procesy, především z důvodu jejich nespecifičnosti (k odstraňování dochází u všech látek v závislosti na velikosti molekul či iontů) i z důvodu ucpávání pórů membrán, přičemž regenerace těchto membrán je velmi obtížná. Vhodné postupy pro odstranění jednotlivých specifických organických látek uvádí tabulka č. 1. Zhodnocení výsledků monitoringu kvality pitné vody z hlediska obsahu specifických organických látek V posledních několika letech je soustavně monitorována kvalita pitné vody v ČR a to i z hlediska obsahu specifických organických látek. Zhodnocení vychází jednak z výsledků monitoringu provedeného Min. zdrav. ČR (1) a jednak z výsledků monitoringu provedeného SOVAKem. Výsledky monitoringu Min. Zdrav. i SOVAKu byly zhodnoceny v práci (2). Z uvedených výsledků je zřejmé, že k překročení limitních hodnot jednotlivých specifických organických látek došlo pouze ojediněle a to pouze v některých regionech. Např. limitní hodnoty 1,2-dichlorethanu 3 µg/l byly překročeny ve Středočeském kraji u čtyř případů z 583 stanovení. Ve Východočeském kraji došlo ve třech případech k překročení limitní hodnoty 10 µg/l pro trichloreten (TCE) a tetrachloreten (PCE) za 627 stanovení (ne ve všech případech bylo překročení limitní hodnoty potvrzeno i u opakovaného rozboru). V Severomoravském regionu byla v šesti případech z 572 stanovení překročena limitní hodnota obsahu pesticidů 0,1 µg/l pro jednotlivé pesticidní látky (nebyly však překročeny limitní hodnoty pro celkový obsah pesticidů). Obsah trihalogenmethanů v pitné vodě se většinou pohybuje v rozmezí µg/l a v žádném případě nedosahuje limitních hodnot stanovených Vyhláškou Min. zdravotnictví ČR č. 376/2000. Na Karlovarsku, Sokolovsku, Chebsku a v Ostravě bylo zjištěno překročení limitní hodnoty 1 µg/l pro obsah benzenu (v Ostravě překračují limit v maximu a ne v průměru). Hodnocení však vychází pouze z malého počtu rozborů. K překročení limitu obsahu polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) 0,1 µg/l došlo v rozvodné síti hlavního města Prahy (k překročení došlo u maximálních zjištěných hodnot, nikoliv u průměru) a zejména v Příbrami (k významnému překročení došlo jak v maximu, tak i v průměru). Možnosti snížení obsahu specifických organických látek v pitné vodě Návrh vhodného způsobu snížení koncentrace specifických organických látek ve vodě a jeho realizace je závislý na celé řadě faktorů, zejména pak na druhu specifické organické látky, na vlastnostech této látky, na její koncentraci, ale i na složení vody (obsahu solí i koncentraci a charakteru ostatních organických látek, včetně přirozených organických látek). Významnou roli hraje i místo vzniku znečištění (závadná látka je obsažena ve zdroji pitné vody, kam se dostává s odpadními vodami nebo z půdního prostředí, při úpravě vody přídavkem chemikálií, výluhem z nátěrů technologického zařízení, z rozvodného systému výluhem Informace pro ãtenáfie, autory a inzerenty: Kam zasílat objednávky pfiedplatného: Nakladatelství Jana Fuãíková, âs. armády 488, Jílové u Prahy, pfck@bohem-net.cz Kam zasílat objednávky inzerce: Sekretariát SOVAK, Novotného lávka 5, tel. 02/ , , fax: 02/ , sovak@csvts.cz Kam zasílat autorské pfiíspûvky v písemné formû: Redakce SOVAK, KfiíÏová 47, Praha 5, tel.:02/ , , , linka 45, fax: 02/ , úfiední dny pondûlí a pátek Kam zasílat autorské pfiíspûvky a podklady pro inzerci v elektronické formû: Silva, s. r. o., Pod Dûkankou 82, Praha 4, P. O. box 31 tel./fax: 02/ , pfck@bohem-net.cz (zaslání objemnûj ích dat více neï cca 2 MB laskavû pfiedem konzultujte na uvedené adrese)

3 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 3/151 z ochranné vrstvy potrubí, z nátěru vodojemů atp.) Při řešení výskytu vyšších koncentrací specifických organických látek ve vodě je třeba se řídit následujícím postupem: - opakovaně prokázat několika rozbory zvýšené hodnoty ukazatelů SOL v pitné vodě, - lokalizovat zdroj znečištění (zdroj, úpravna, síť), - snížit znečištění zdroje SOL (pokud je tato cesta reálná, např. pro bodové zdroje znečištění), - pokud kvalita zdroje trvale nevyhovuje požadavkům na jakost stanovenou vyhláškou Min. zdrav. (v řadě ukazatelů) a pokud nelze zaručit jakost upravené vody v souladu s Vyhláškou Min. zdrav. ČR č. 376/2000, může být vhodným řešením náhrada nevhodného zdroje zdrojem vyhovující jakosti, - optimalizovat použitý technologický postup ve vztahu k odstranění SOL z vody, - pokud optimalizace aplikované technologie nevede k dostatečné redukci znečištění je nutno technologický postup doplnit o další vhodné úpravárenské prvky (viz tabulka č. 1), - navrhovaný technologický postup musí být ověřen výsledky technologických zkoušek, - výskyt vyšších koncentrací SOL v síti je možno v některých případech řešit optimalizací dezinfekce včetně změny dezinfekčního činidla, - znečištění v síti v nerozpuštěné formě (dehet atp.) je možno odstranit odkalením sítě, - v případě potřeby je třeba zpracovat projekt (projektovou studii) doplnění technologie, či rekonstrukce úpravny, - zajistit oponetní projednání projektové studie, - zajistit financování realizace projektu, - zajistit realizaci projektu, - provést provozní odzkoušení realizovaného postupu, - vyhodnotit efektivnost investice (nezávislými odborníky). Návrhy na řešení výskytu vyšších koncentrací specifických organických látek ve vodě v konkretních lokalitách či regionech uvádí tabulka č. 2. Tabulka 2: Návrh doporučeného postupu řešení výskytu vyšších koncentrací SOL v konkrétních lokalitách Závadná složka Limit Region Návrh postupu řešení µg/l lokalita 1,2 - dichlorethan 3,0 Středočeský ověření dosud zjištěných koncentrací SOL dalšími odběry, zvýšení dávek dezinfekčních činidel TCE, PCE 10,0 Východočeský ověření dosud zjištěných koncentrací SOL dalšími odběry, lokalizace původu znečištění, zvýšení dávek dezinfekčních činidel pesticidy 0,1 x) Severomoravský ověření dosud zjištěných (0,5) koncentrací SOL dalšími odběry, zvýšení dávek dezinfekčních činidel benzen 1,0 Karlovarsko, ověření dosud zjištěných Sokolovsko, koncentrací SOL dalšími Chebsko odběry, lokalizace původu znečištění, zvýšení dávek dezinfekčních činidel PAU 0,1 Praha síť ověření dosud zjištěných koncentrací SOL dalšími odběry, lokalizace původu znečištění, zvýšení dávek dezinfekčních činidel PAU 0,1 Příbram - ověření dosud zjištěných síť koncentrací SOL dalšími odběry, lokalizace vzniku znečištění, zvýšení dávek dezinfekčních činidel, popř. změnit způsob dezinfekce, v případě nedostatečné účinnosti uvedených opatření je třeba počítat s doplněním technologie o sorpční stupeň x) Pro jediný pesticid. V závorce je uvedena hodnota pro součet koncentrací všech pesticidních látek. Literatura: (1) Výsledky screeningového monitoringu pitné vody 1. část Min. zdrav. ČR, (2) Frank K.: Monitoring výskytu specifických organických látek v pitné vodě. Vodohospodářský podnik, Plzeň, PARAZITIČTÍ PRVOCI VE VODÁCH MONITORING A LEGISLATIVA Mgr. Petr Pumann Státní zdravotní ústav Parazitičtí prvoci jsou poslední dobou pravděpodobně nejvíce zmiňovanými patogenními mikroorganismy, kteří se mohou šířit pitnou vodou. Může za to jejich všeobecný výskyt a odolnost trvalých stádií vůči desinfekci pitné vody. Díky tomu mohou pronikat životaschopné organismy do pitné vody a způsobovat onemocnění lidí. Původci těchto onemocnění jsou především dva parazitičtí prvoci Cryptosporidium parvum a Giardia intestinalis, i když existuje celá řada dalších, u nichž jsou známy ojedinělé epidemie z vody nebo se šíření vodou alespoň předpokládá. Je pochopitelné, že tato problematika se stává pravidelnou součástí nově vznikajících předpisů pro kvalitu pitné vody v různých částech světa. Díky odolnosti trvalých stádií k vlivům prostředí se ke zjištění kontaminace těmito mikroorganismy nehodí klasické indikátory fekálního znečištění. Proto se pro kontrolu parazitických prvoků zavádějí nové monitorovací strategie. K monitorování parazitických prvoků v pitné vodě je možno přistupovat dvěma způsoby. Buď lze ve vodě (surové či upravené) sledovat přímo výskyt parazitických prvoků nebo použít nějaké snadnější zástupné stanovení. Přímé stanovení prvoků naráží na řadu problémů: je poměrně složité a drahé, navíc jeho výsledky jsou často nespolehlivé (falešně negativní i pozitivní, vysoká mez detekce a další). Navíc výsledky neříkají nic o životaschopnosti ani schopnosti vyvolat onemocnění u člověka. Rutinní monitoring prvoků se proto setkává s kritikou [1] a přistupuje se ke sledování ukazatelů, jejichž přítomnost či zvýšená hodnota znamená zvýšenou pravděpodobnost výskytu prvoků ve vodě (Clostridium perfringens [2,5], zákal [6,3], počítání částic [3]). U povrchovou vodou ovlivněných podzemních vod výskyt (oo)cyst* koreloval s mikroskopickým nálezem organizmů z povrchových vod (včetně řas) [9]. Výhodou při použití těchto ukazatelů oproti přímému stanovení prvoků je nižší cena, někdy i možnost on-line výsledků. Zda voda obsahuje (oo)cysty lze však zjistit pouze přímým stanovením parazitických prvoků. Avšak i v případě epidemií z pitné vody se mohou vyskytnout vzorky, ve kterých je koncentrace parazitických prvoků nulová [7]. Anglie a Wales. O přípravách na kontinuální monitoring bylo pojednáno dříve (SOVAK 2000/11 [11]). Stručně shrnuto: na vodárnách, kde existuje významné riziko z kryptosporidií, se v upravené vodě musí 23 hodin odebírat voda k jejich stanovení. Běžně musí být výsledky rozborů

4 číslo 6, strana 4/152 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací známy do tří dnů, v případech zvýšeného nebezpečí průniku oocyst do upravené vody je nutno znát výsledky do jednoho dne. Metodika odběru i stanovení se řídí velmi podrobnými pravidly a stanovení mohou provádět jen k tomuto účelu schválené laboratoře. V Anglii a Walesu bylo shledáno významné riziko na 335 vodárnách (z zkoumaných). Koncem dubna 2000 byl na 190 místech zaveden kontinuální monitoring, 80 vodáren bylo odstaveno. Zajímavé jsou výsledky za první měsíc monitoringu z června 2000: ze vzorků bylo 627 pozitivních na kryptosporidium, ale pouze jeden překročil limit (<1 oocysta/10 litrů), a to jen nepatrně (1,4 oocysty/10 litrů) [4]. Odhaduje se, že ročně se vyskytne v Anglii a Walesu případů kryptosporidiózy. Pokud jich má 50 % původ z pitné vody (v nejhorším případě) a monitoring všem zabrání (mimořádně optimistické), tak při odhadu ročních nákladů 17 milionů liber na monitoring jsou náklady na jedno neuskutečněné onemocnění liber [4]. Nepřetržitá kontrola se však může odrazit ve zvýšené důvěře obyvatel v kvalitu pitné vody. Pro nás bude velmi zajímavé sledovat další výsledky, protože tak rozsáhlý monitoring kryptosporidií v upravené vodě nemá ve světě obdoby. USA. V roce 1989 byly v rámci Surface Water Treatment Rule (SRWT) přijaty požadavky na nulový výskyt cyst giardií a na snížení koncentrace jejich cyst o 3 řády u vodáren upravujících povrchové vody nebo podzemní vody přímo ovlivněné vodou povrchovou. Limitován byl také zákal po filtraci (nejvyšší hodnota 5 NTU a 0,5 NTU v 95 % případů měsíčně) [6]. V roce 1998 byl přijat další dokument Interim Enhanced Surface Water Treatment (IESWT) [6] požadující nulový výskyt oocyst Cryptosporidium spp. v upravené vodě a snížení koncentrace oocyst kryptosporidií úpravou nejméně o 2 řády pro systémy, které zásobují vodou z povrchového nebo ovlivněného podzemního zdroje více než lidí. Zpřísněny byly limity pro zákal (nejvyšší hodnota 1 NTU a 0,3 NTU v 95 % případů měsíčně a další limity pro jednotlivé filtry). Nový Zéland. Od ledna 2001 zde začíná platit nová směrnice pro pitnou vodu [3]. Monitoring je založen na sledování zákalu pro jednotlivé filtry nejvyšší hodnota 1 NTU, v 95 % nesmí překročit 0,5 NTU, při kontinuálním měření se nesmí během 10 minut zákal zvýšit více než o 0,2 NTU u vodáren s koagulací a filtrací nebo počítání částic (u menších vodáren lze i mikroskopicky) požadavek na snížení počtu částic v rozmezí 3 15 µm přinejmenším o 4 řády u vodáren s přímou filtrací bez koagulace nebo koncentraci desinfekčního činidla (respektive hodnoty C.t) požadavek na inaktivaci kryptosporidií minimálně o 2 řády u vodáren, kde se voda pouze desinfikuje (možné jen při použití ozónu nebo ClO 2) nebo prokázání dostatečné ochrany podzemního zdroje. Frekvence sledování závisí na počtu zásobovaných obyvatel. EU a ČR. Nová vyhláška MZ o pitné vodě [5] předepisuje v návaznosti na směrnici Evropské unie [2] stanovovat v pitné vodě vyrobené z povrchového nebo povrchovou vodou ovlivněného podzemního zdroje Clostridium perfringens. V poznámce u tohoto parametru se praví, že v případě pozitivního nálezu má být prověřeno, zda zdraví obyvatel není ohroženo přítomností patogenních mikroorganismů, např. kryptosporidii. V Německu [12] při pozitivním nálezu Clostridium perfringens je nutné odebrat během krátké doby (nejméně v každém pracovním dnu) minimálně 20 vzorků vody před desinfekcí a testovat na přítomnost koliformních bakterií a E.coli. Pokud se neprokáže kontaminace, je možné upustit od dalších opatření. V případě pozitivního nálezu je nutné odebrat nejméně 20 dalších vzorků. Opatření ke zlepšení kvality vody jsou nezbytná: 1. v případě prokázání E.coli před desinfekcí - ve čtyřech a více na sebe navazujících vzorcích nebo - ve více než pěti vzorcích z 20 a nebo - ve více než 2 následných vzorcích je více než 10 E.coli ve 100 ml 2. při prokázání koliformních bakterií před desinfekcí - ve více než polovině z 20 následných vzorků - ve více než 5 z 20 vzorků je překročena koncentrace 10 koliformních bakterií ve 100 ml - ve více než 2 z 20 vzorků je překročena koncentrace 100 koliformních bakterií ve 100 ml Rutinní vyšetření parazitických prvoků v pitné vodě se ze současného pohledu nejeví jako užitečné, i když v opodstatněných jednotlivých případech, zejména za účelem vysvětlení většího počtu případů onemocnění by i pitná voda měla být vyšetřena na přítomnost prvoků. Na podzim 2000 provedly krajské hygienické stanice screeningový monitoring pitné vody, ve kterém se sledoval i ukazatel Clostridium perfringens (stanovení na m-cp argaru [5]). Monitoring zahrnoval vodovody zásobující více než obyvatel. Z 327 rozborů byl pozitivní pouze jeden (0,31 %). Navíc další rozbory z téhož vodovodu byly negativní. Podle provizorního názoru NRC pro pitnou vodu v případě pozitivního nálezu Clostridium perfringens by se měl provést opakovaný rozbor. Jestliže bude pozitivní, je třeba výsledek nahlásit orgánu ochrany veřejného zdraví. Ten po konzultaci s krajskou hygienickou stanicí a SZÚ situaci posoudí a rozhodne o dalším postupu. Vždy je třeba situaci posoudit individuálně. V případě stanovení parazitických prvoků nelze dělat vážné závěry z jednoho rozboru (ať při pozitivním nebo negativním výsledku rozboru). Podle provizorního názoru NRC pro pitnou vodu v případě pozitivního nálezu Clostridium perfringens by se měl provést opakovaný rozbor. Jestliže bude pozitivní, nechat stanovit parazitické prvoky. V případě pozitivního nálezu parazitických prvoků bude záležet na jejich koncentraci. Můžeme použít limit z Anglie a Walesu méně než 1 oocysta/10 litrů. Když bude výsledek nad limitem měly, by se dohledat dále zmíněné údaje a provést nápravná opatření (především kontrola činnosti vodárny). Co dělat v případě potvrzeného průniku trvalých stádií parazitických prvoků do pitné vody? Návod, jaké informace hledat při pozitivním nálezu oocyst kryptosporidií uvádí Hunter [8] (pro podmínky Anglie a Walesu). Kdy a kde byl vzorek odebrán. Počet oocyst na 10 litrů a výsledky jakýchkoli testů životaschopnosti. Informace o zdroji a úpravě vody. Jaká je rozloha distribuční sítě a počet zásobovaných obyvatel. Zda byly pozorovány nějaké problémy ve zdroji nebo v úpravě (např. zvýšený zákal,...). Zda byly provedeny v nedávné době změny v úpravě, ve zdroji. Jak rychle se voda pohybuje sítí (je pravděpodobné, že kontaminovaná voda je stále v síti?). Dřívější údaje o nálezu kryptosporidií na této lokalitě. Zda se dříve vyskytla na této lokalitě epidemie kryptosporidiózy. Dále uvádí jaká nápravná opatření přijímat při nálezu oocyst kryptosporidií v pitné vodě [8]: Odebrat další vzorky z vodárny a distribučního systému. Pokud se vyskytuje stabilně nízká koncentrace oocyst a není patrná žádná epidemie, nejsou zpravidla nutné další akce. Pokud je koncentrace oocyst neobyčejně vysoká (založeno na předchozích datech z této rozvodné sítě) nebo pokud se vyskytují další indikátory problémů v úpravě může být vytvořen speciální tým ( incident managament team ). Před schůzkou týmu by měly být k dispozici další rozbory. Doporučení převařovat vodu může být vyhlášeno v případě, že hodnocení rizika ukazuje na přetrvávající nebezpečí a převáží rizika, která vznikají při převařování vody, což však pravděpodobně není příliš časté. Je nutné si uvědomit řadu nejistot v takovémto rozhodnutí. Další výzkumy jsou potřebné, ale je odůvodněné se domnívat, že následující fakta ukazují na zvýšené riziko vzniku epidemie: - dřívější epidemie spojené s tímto zdrojem, - vysoké počty oocyst v následujících vzorcích, - jiné důkazy problémů v úpravě, - relativně vysoký zákal v upravené vodě, - podzemní zdroj, - prokázání životaschopnosti oocyst. To, že převařování vody má smysl pouze, když jsou ve vodě přítomné životaschopné patogenní mikroorganismy, je jasné. Jsou známy případy planého poplachu při nálezu (oo)cyst v upravené vodě (zřejmě i včetně známého případu v Sydney). Zvyšuje se riziko popálení a opaření. Lidé také mohou ztratit důvěru k pitné vodě, i když riziko pomine a doporučení převařovat vodu je odvoláno [10,8]. Zajímavé jsou výsledky dvou dotazníkových šetření z Anglie o dodržování pokynů při doporučení převařovat vodu. V prvním případě šlo o náhodně vybrané domácnosti v postižené oblasti [10], ve druhém o zaměstnance nemocnice [13]. V 20 % (9 %) domácností zapomněli jejich příslušníci v některých případech vodu před pitím převařit. Členové 54 % (57 %) domácností si čistili nepřevařenou vodou zuby, 13 % (20 %) používalo vodu k přípravě jídel (bez tepelné úpravy) nebo k mytí dále již tepelně nezpracované zeleniny. Součástí druhé studie [13] bylo šetření vzniku popálenin a opařenin během doporučení převařovat vodu (16 dní). Bylo nahlášeno celkem 13 těchto úrazů (navráceno celkem 675 dotazníků).

5 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 5/153 * (oo)cysty = oocysty kryptosporidií a cysty giardií Literatura: 1. Allen, M. J., Clancy J. L., Rice E. V. (2000): The plain, hard truth about pathogen monitoring. JAWWA 92(9): Anon (1998): Council Directive 98/83/EC of 3 November 1998 on the quality of water intended for human consumption. 3. Anon (2000): Drinking-Water Standards for New Zealand s (Available from 4. Anon (2000): UK Cryptosporidium Monitoring. Health Stream. Issue 19: Anon (2000): Vyhláška 376 Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly ze dne 9. září Sbírka zákonů, částka 103, EPA (1998): National Primary Drinking Water Regulations: Interim Enhanced Surface Water Treatment; Final Rule, Federal Register 63 (241) Wednesday, December 16,1998: Gale P., Stanfield G. (2000): Cryptosporidium during a simulated outbreak. JAWWA 92(9): Hunter PR (2000): Advice on from public and environmental health to the detection of cryptosporidial oocysts in treated drinking water. Commun Dis Public Health 3(1): Moulton-Hancock C., Rose J. B., Vasconcelos G. J., Harris S. I., Klonicki P. T., Sturbaum G. D. (2000): Giardia and Cryptosporidium occurence in groundwater. JAWWA 92(9): O Donnell M., Platt C., Aston R. (2000): Effect of a boil water notice in the management of a water contamination incident. Commun Dis Public Health 3(1): Pumann P. (2000): Hygienické aspekty kryptosporidií ve vodě. SO- VAK 9(11): Umweltbundesamtes (2001): Emphehlung zur Vermeidung von Kontamonationen des Trinkwasser mit Parasiten. Bundesgesundheitsbl - Gesundgeitsforsch - Gesundheitsschutz 44/4: Willocks L. J., Sufi F., Wall R., Seng C., Swan A. V. (2000): Compliance with advice to boil drinking water during an outbreak of cryptosporidiosis. Commun Dis Public Health 3(2): Tento příspěvek vznikl v rámci projektů AV ČR Riziko výskytu oocyst Cryptosporidium ssp. v pitné vodě (Reg. číslo S ) a Výzkumného záměru Zdravotní rizika životního prostředí (Cíl č. 3: Nové kontaminanty pitné vody a vody pro rekreaci). PROVOZ VÝVOJ CEN VODNÉHO A STOČNÉHO, PROSTŘEDKY VKLÁDANÉ DO SEKTORU VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ, SITUACE V OKOLNÍCH STÁTECH Miroslav Kopáček Ministerstvo životního prostředí Za deset let po pádu totalitního režimu dosáhla ČR v oblasti ochrany životního prostředí výrazného pokroku. Znečištění povrchových vod organickými látkami pokleslo za uvedenou dobu o cca 80 %. To se neobešlo bez značných investic. Na ochranu ŽP se vydávají úhrnné částky až 25 mld. Kč ročně. Sektor vodního hospodářství a ochrany vod je jeden z finančně nejnáročnějších na investice, což se projevilo i na úrovni cen a poplatků. Objem vynakládaných prostředků do sféry vodního hospodářství dosahoval v minulých letech až 10 miliard Kč ročně, z toho ze zdrojů státního rozpočtu, Státního fondu životního prostředí a zahraničních pomocí až 5 miliard Kč. Minimálně tato výše vynakládaných prostředků musí být dodržena a musí pokračovat i v příštím období vzhledem k plnění závazných požadavků legislativy Evropské unie a Evropských společenství, označovaných jako acquis, které nutně musíme realizovat, pokud do EU chceme vstoupit. Vodné a stočné Příjmy společností v oboru vodovodů a kanalizací (dále jen společností ) se drtivou většinu realizují prostřednictvím cen za poskytované služby za dodání pitné vody a za odvedení odpadních vod, spojené ve většině případů s jejich vyčištěním na čistírnách odpadních vod, obecně označovaných jako vodné a stočné. Tyto ceny jsou věcně usměrňované Ministerstvem financí, které stanoví ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství základní věcná pravidla pro jejich tvorbu nikoliv však jejich konkrétní hodnotu protože se zde jedná o přirozený monopol dodavatele a stát zde nechce ztratit kontrolu nad přiměřeností stanovení jejich výše. Výši kalkulovaného zisku Ministerstvo financí obecně nereguluje. Na stanovení výše těchto cen mají vliv i obce, pokud je v jejichž vlastnictví příslušná infrastruktura, společnost, nebo pokud mají v uvedených společnostech majetkový podíl. Jestli se ale obce vzdají majetkové účasti ve vodohospodářských společnostech, což se stále děje, ztratí i jakýkoliv vliv na výši stanovení ceny a zisku u vodohospodářských služeb dodávaných jejich obyvatelům. Podle cenových pravidel jsou však dodavatelé kalkulaci vodného a stočného odběratelům povinni na požádání prokázat. Vývoj vodného a stočného Od r. 1989, což byl poslední rok plánovaného hospodářství, je oficiální index inflace mezi roky 1999 a 1989 podle Českého statistického úřadu 3,691, což znamená průměrný růst cen o 269 %. U pitné vody byla v roce 1989 stanovena pevná jednotková cena vodného ve výši 3,70 Kč/m 3 pro průmysl a 0,60 Kč/m 3 pro domácnosti, které byly výrazně zvýhodněny. Cena pro obyvatelstvo tvořila jen 16 % ceny pro průmysl. Jednalo se tedy o cenovou křížovou dotaci. Přímé provozní dotace do tohoto sektoru dosahovaly cca 2 mld Kč ročně. Dnes existuje až soukromých subjektů různých hospodářských forem a různých druhů majetkových účastí, které dodávají pitnou vodu. Centrálně se sleduje v současné době cca 90 největších společností. Průměrná výše vodného u sledovaných společností v roce 2000 byla cca 18,0 Kč/m 3 a v roce 1998 cca 15,3 Kč/m 3, což je zvýšení o 17,6 % za dva roky. Vývoj výše vodného v posledních letech je tedy o něco vyšší než průměrná inflace. Dosavadní mírné zvýhodnění cen pro obyvatelstvo věcným usměrněním výpočtu ceny bude úplně odstraněno. Výše vodného v porovnání let 2000 k roku 1989 pro průmyslové odběratele vzrostla o 412 %. Pro občany v tomto porovnání vodné vzrostlo o %, to je cca 10x více než je index průměrné inflace. Odběry pitné vody výrazně klesly, a to z 917 mil. m 3 v roce 1989 na cca 500 mil. m 3 v současné době, což je o více než 40 %. Spotřeba pitné vody na obyvatele poklesla v tomto porovnání z cca 180 litrů denně na cca 120 litrů denně. Šetření pitnou vodou je velmi výrazné. Nedá se však očekávat další výrazný pokles odběrů pitné vody, protože každý musí dodržovat určité hygienické a sanitární minimum v její spotřebě, spotřeba vody jako nápoje je zde přitom podružná. Obdobný vývoj, jak u cen, tak u odběrů pitné vody, se projevil ve všech transformujících se ekonomikách střední a východní Evropy. U odkanalizované vody byla v roce 1989 stanovena pevná jednotková cena ve výši 2,35 Kč/m 3 pro průmysl a 0,20 Kč/m 3 pro domácnosti, cena stočného pro domácnosti tedy byla v úrovni 9 % ceny pro průmysl a opět byla uplatňována křížová cenová dotace. V roce 2000 byla průměrná výše stočného u centrálně sledovaných 90 největších společností ve výši 15,1 Kč/m 3 opět s malým zvýhodněním ceny pro domácnosti, které bude odstraněno. V roce 1998 byla tato výše průměrné ceny 12,6 Kč/m 3. Za dva roky se tedy ceny stočného zvýšily o cca 20 %, což je o něco výše než je inflace. Růst cen stočného pro průmyslové odběratele v porovnání roku 2000 proti roku 1989 vykazuje zvýšení o 650 %. Pro domácnosti cena vzrostla v tomto porovnání o %. Důvody tohoto vývoje jsou zde stejné jako u vodného.

6 číslo 6, strana 6/154 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Hlavní důvody tohoto prudkého cenového vývoje, platné jak pro vodné tak pro stočné, jsou zejména tyto: - byla odstraněna křížová dotace formou výrazného zvýhodnění ceny pro obyvatelstvo proti ceně pro průmysl (0,60 Kč/m 3 a 3,70 Kč/m 3 ), - pokles odběrů pitné vody o více než 40 %, - vysoký podíl konstantních nákladů, které tvoří cca 70 % nákladů společností na výrobu pitné vody bez ohledu na snížení jejího vyrobeného množství, - od roku 1994 nejsou poskytovány státní provozní dotace tomuto sektoru. Důvod enormního zvýšení cen vodného a stočného v poměru k indexu inflace, který je stále s oblibou uváděný odstranění provozních dotací je jen dílčím důvodem růstu cen a nemá rozhodující vliv. Pokud by to byla pravda, ceny by vzrostly maximálně o cca 100 %, ne o %. Jak je výše uvedeno, na státních subvencích do tohoto sektoru se i v současné době vynakládá více než dvojnásobek bývalých provozních dotací, avšak na financování investičních akcí, nikoliv dotaci provozních nákladů. Pro společnosti je přitom finančně mnohem výhodnější hradit část investičních nákladů s pomocí státní podpory než krýt tyto výdaje ze zisku po zdanění. Lze říci, že nejvážnějším důvodem růstu cen pro obyvatelstvo u vodného a stočného bylo odstranění křížových cenových dotací s narovnáním úrovně cen pro průmysl a obyvatelstvo, transformační vlivy počátku devadesátých let a pokles odběrů pitné vody. Dynamika vývoje vodného a stočného ve srovnatelných podmínkách 90. let Domácnosti v roce 1989 zaplatily za služby spojené s dodávkou a odvedením vody (vodné se stočným) 0,80 Kč/m 3 a v roce 2000 platily v průměru 31,6 Kč/m 3, což je o % více. Lze říci, že toto je určitá daň za transformaci společnosti z centrálně řízeného na tržní hospodářství. Dosud však v tomto sektoru přetrvávají některé neoprávněné výhody a ekonomicky nerovné podmínky. Jejich odstranění a vytvoření rovných podmínek k podnikání prosazuje MŽP v novém vodním zákoně. Pro objektivnost ve srovnání výše uvedených údajů k podmínkám devadesátých let je nutno uvést, že od roku 1994, kdy již byly ekonomicky přibližně srovnatelné podmínky s dnešními, do roku 1998 vzrostla pro domácnosti průměrná cena vodného a stočného z 11,13 Kč/m 3 na 25,02 Kč/m 3 což je o cca 124 % a je tedy zřejmé, že hlavní cenový nárůst vznikl v letech radikální transformace let Cena za služby spojené s dodávkou a odvedením vody se v současnosti již blíží hranici 1 EURO za m 3 a přibližuje se cenám v Evropské unii. Další investiční potřeby a požadavky EU Na základě požadavků realizace tzv. acquis Evropské unie bude potřeba investovat do vodního hospodářství bez sektoru vodovodů cca 98 mld. Kč, z toho 34 mld. Kč do čistíren odpadních vod a cca 64 mld. Kč do výstavby kanalizací. Při zahrnutí plateb úroků z komerčních půjček půjde o cca 140 mld. Kč. Se zahrnutím potřeb v oblasti vodovodů bude nutno vynaložit ještě o cca 37 mld. Kč více, takže celkové náklady i s úroky z komerčních půjček na realizaci implementace požadavků Evropské unie, acquis, mohou ve vodním hospodářství dosáhnout výše až 190 mld. Kč, což je cca přes 5 mld. EURO. Toto je zásadní důvod, proč Česká republika žádá o přechodné období pro tento sektor. Stát a zahraniční zdroje mohou podle odhadu krýt maximálně do 30 % uvedených ročních potřeb, zbytek bude nutno krýt komerčními úvěry. Příspěvek státu a státních fondů lze odhadnout v úrovni cca 4 mld. Kč ročně. Bohužel lze proto očekávat ještě další zvyšování cen vodného a stočného v některých oblastech. Bilance z hlediska státu Bilance státních financí a státních fondů při zahrnutí příjmové stránky daní společností a placených poplatků a státních výdajů na subvence je v tomto sektoru záporná. V roce 1999 lze odhadnout tento deficit na blížící se 3 mld. Kč. Proto MŽP prosazuje v novém vodním zákoně takové ekonomické nástroje, aby se vyrovnaly současné neoprávněné ekonomické výhody některých společností v tomto sektoru (například za odběr podzemní vody pro úpravu na pitnou vodu se neplatí nic, zatímco za odběr povrchové vody pro tentýž účel cca 2 Kč/m 3 ) a aby se zmenšil deficit státní bilance při minimálně stejných vynakládaných prostředcích do tohoto sektoru. Kvalita pitné vody Co se týká kvality pitné vody, lze konstatovat, že pijeme zhruba stejně kvalitní pitnou vodu jako občané ostatních evropských států. Jakost pitné vody prověřují pravidelně orgány hygieny. Na veřejné vodovody s kvalitní vodou pod stálou hygienickou kontrolou je napojeno cca 87 % obyvatel a je stálá snaha jejich počet zvýšit. Ostatní občané, kteří využívají jako zdroj pitné vody vlastní studny, musí o jejich kvalitu především dbát sami. Vývoj v ostatních státech v tomto sektoru Je nutno říci, že stejný vývoj cen i spotřeby pitné vody v tomto odvětví zaznamenaly i ostatní transformující se ekonomiky Střední a Východní Evropy a rozhodně nejde o pouze českou specifiku. Některé státy se dokonce setkávají s problémy, kdy část obyvatelstva nechce platit příliš vysoké ceny vodného a stočného a jsou obavy, aby zde spotřeba pitné vody neklesla pod hygienické minimum. U nás je tato specifika vyjádřena v řadě případů stavem, kdy obec vybuduje s neúměrnými náklady kanalizaci a čistírnu a obyvatelé se na kanalizaci odmítnou připojit z důvodu vysokého stočného. Obyvatele přitom k napojení na kanalizaci nelze z právního hlediska nutit. K problémům ekonomických nástrojů a vývoje v sektoru vodního hospodářství se v září minulého roku konala konference v Maďarském Szentendre pod názvem Economic Instruments and Water Policies in Central and Eastern Europe Issues and Options pořádaná EC Directorate General Environment a REC na základě The Sofia Initiative on Economic Instruments za účasti více než 20 států a zástupců EC a OECD. Účastníci se seznámili formou prezentací s vývojem a poznatky v oblasti vodního hospodářství a ekonomických nástrojů v ostatních státech Evropy, zejména v postkomunistických státech. Byly zde prezentovány také české zkušenosti v oblasti ekonomických nástrojů ve vodním hospodářství a vývoje tohoto sektoru, zejména současného systému regulace a vývoje cen povrchové vody, pitné vody a odkanalizované vody za posledních 10 let. Česká delegace diskutovala k řadě otázek, např.: - Rámcová směrnice o vodě a jak ji implementovat, - čí je povrchová voda (musí definovat ústava), - pokles odběrů vody (musí zastavit na technologickém, sanitárním a hygienickém limitu a dále již klesat nebude, ale spotřeba bude růst postupně s růstem životní úrovně), - není vhodné zcela deregulovat ceny ve vodním hospodářství, protože jde o přirozený monopol, opatrný regulační vliv státu je zde nezastupitelný, - lze s růstem cen vodného a stočného očekávat menší ochotu platit tyto platby a napojovat se na sítě, - je užitečné při privatizaci vodárenství zachovat z hlediska obcí jejich vliv na tvorbu cen v regionu, - při budování a financování kanalizací a ČOV je forma pomoci státu a fondů zatím nezastupitelná. Všeobecně byl účastníky konstatován prudký vzestup cen pitné a odkanalizované vody a čištění odpadních vod ve všech státech střední a východní Evropy. S tím je spojen i značný pokles odběrů, jak povrchové tak pitné vody. Vysoké náklady na výstavbu kanalizací a ČOV se projevují v cenách stočného a je zde nutné k financování jejich výstavby využít každý dostupný levný finanční zdroj. Bez státní pomoci a pomoci fondů jak státních tak zahraničních zde významnější kvalitativní i kvantitativní změny bude velmi obtížné prosadit. Ve všech státech také probíhá privatizace vodárenských společností, zkušenosti z Polska a Maďarska svědčí, že tyto státy jdou podobnou cestou jako ČR a mají i obdobné problémy.

7 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 7/155 REKONSTRUKCE A INTENZIFIKACE ČOV VESELÍ NAD MORAVOU Ing. Ladislav Kvapil Původní ČOV Veselí nad Moravou byla budována v letech 1963 až 1966 jako klasická mechanicko-biologická čistírna. Projektovou dokumentaci vypracoval Hydroprojekt OZ Ostrava, středisko Olomouc v roce Generálním dodavatelem stavby byly Vodohospodářské stavby Brno. Tato čistírna sloužila bezmála 40 let svému účelu a umožňovala rozvoj města Veselí nad Moravou. Díky dobré obsluze a údržbě ČOV a prováděným drobným stavebním a strojním úpravám byla ČOV v dobrém stavu až do záplav na řece Moravě v létě roku Záplavy v roce 1997 ohrozily stavební objekty ČOV ležící na levém břehu řeky Moravy pod úrovní koruny hráze, hlavně pronikáním vody z řeky vztlakem a částečně i přes těleso hráze. Došlo k zatopení objektů mechanického předčištění včetně usazovací nádrže a k silnému podmáčení ostatních stavebních objektů ČOV. Vlivem těchto skutečností postupně docházelo k zásadním změnám v základových poměrech (změny v únosnosti základových spar nestejně založených objektů) a tím k rozdílnému sedání objektů ČOV po odeznění povodně a následně k poškození zejména usazovací nádrže, dosazovací nádrže, bloku aktivačních nádrží, čerpací stanice a provozní budovy ČOV. Došlo tehdy k popraskání stavebních konstrukcí, obvodových zdí a tím k porušení vodotěsnosti nádrží, ohrožení stability provozních objektů. Dále došlo k únikům odpadních vod z ČOV, které hrozí kontaminací podzemních vod. Proto bylo nutno rozšířit monitoring kvality podzemních vod v okolí areálu ČOV. Tyto skutečnosti byly jedním ze dvou hlavních důvodů urychlené přípravy projektu Rekonstrukce a intenzifikace ČOV Veselí nad Moravou. Druhým, rovněž významným důvodem proč rekonstruovat ČOV Veselí byly nové, kvalitativně vyšší požadavky platné legislativy (zejména po roce 2000) na jakost vyčištěných odpadních vod. Je zřejmé, že původní ČOV s vysoce zatěžovanou aktivací nemohla splňovat nové požadavky, zejména na odbourání dusíku a fosforu. Taktéž odbourávání uhlíkatého znečištění nebylo dostatečně účinné. Podkladem pro vypracování smlouvy o spolufinancování stavby v rámci Programu přeshraniční spolupráce Phare CBC 1997 ČR Rakousko sloužil projekt Fiche zpracovaný firmou AQUA PROCON, s. r. o., Brno. Dále následovalo zpracování Dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí a vypracování dokumentace pro stavební povolení firmou Sigma Engineering, a. s., Olomouc. Akciové společnosti VaK Hodonín byl přidělen grant ve výši 1 mil. ECU na spolufinancování stavby. S ohledem na finanční náročnost stavby byla tato rozdělena na dvě etapy. V rámci 1. etapy projekt řešil celkovou rekonstrukci stávající ČOV včetně části přivaděče v členění na tyto stavební objekty a provozní soubory: - SO 01 Mechanické předčištění (rekonstrukce) - SO 02 Usazovací nádrž (rekonstrukce) - SO 03 Čerpací stanice, provozní objekt (rekonstrukce) - SO 04 Blok aktivačních nádrží - SO 05 Dosazovací nádrž II - SO 06 Dmýchárna, odvodnění kalu, jímka na fugát - SO 07 Rekonstrukce vyhnívacích nádrží - SO 09 Drobné objekty, měrný žlab, stavidla na přítoku a odtoku ČOV - SO 10 Propojovací potrubí - SO 11 Komunikace - SO 12 Venkovní osvětlení - SO 13 Přívodní sběrač - SO 14 Terénní a sadové úpravy - PS 01 Mechanické předčištění - PS 02 Usazovací nádrž - PS 03 Biologický stupeň - PS 04 Dosazovací nádrž II - PS 06 Silnoproudé rozvody - PS 07 Systém řízení - PS 08 Laboratoř Stavba byla povolena referátem ŽP OkÚ v Hodoníně rozhodnutím č.j. ŽP/98/26/8876/231 ze dne stanovující tyto podmínky pro vypouštění vyčištěných odpadních vod: Množství: Q r = m 3, m 3 /d a 28,8 l/s, Q max = 69,6 l/s Kvalita vyčištěných OV byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 171/92 Sb. v ukazatelích v tabulce č. 1. Dodavatelem tendrové dokumentace byla vybrána firma DUIS, s.r.o., Brno, která dokumentaci dokončila v srpnu Vlastní posuzování a odsouhlasování tendrové dokumentace bylo časově dost náročné a až v listopadu 1999 byla podepsána smlouva na realizaci projetu mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a investorem. Výběrové řízení dodavatele stanovilo vítěze firmu IMOS VHS Veselí Obr. 1: Výstavba biologických linek ČOV Obr. 2: Prasklá dosazovací nádrž Obr. 3: Prasklá aktivační nádrž

8 číslo 6, strana 8/156 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Tab. 1: Ukazatele pro kvalitu vyčištěných vod podle nař. vlády č. 171/92 Sb. Prům. hodnota Max. pro 8 h Max. pro 2 h Ukazatel Jednotka pro 8 h vzorek vzorek vzorek slévaný slévaný BSK 5 mg/l CHSK Cr mg/l NL mg/l N-NH 4 mg/l P c mg/l 2 3,5 6 Tab. 2: Ukazatele pro kvalitu vyčištěných vod podle nař. vlády č. 82/99 Sb. Vzorek 24 h Vzorek Ukazatel Jednotka slévaný z dílčích bodový obj. stejných BSK 5 mg/l CHSK Cr mg/l NL mg/l N-NH 4 mg/l N anorg. mg/l Tab. 3: Výsledky za měsíc březen 2001 Datum Ukazatel Jednotka Přítok Odtok Přítok Odtok Přítok Odtok Přítok Odtok BSK 5 mg/l CHSK Cr mg/l NL mg/l , N-NH 4 mg/l 30,1 7,8 24,7 0,1 25,2 0,1 19,9 0,2 N anorg. mg/l 31,1 15,5 28,8 10,4 26,6 9,7 22,7 13,5 nad Moravou. Po odsouhlasení výsledků výběrového řízení a byl následně odsouhlasen i návrh smlouvy mezi investorem a vítězem výběrového řízení s termínem dokončení díla do Bezprostředně po podpisu smlouvy byly zahájeny práce na prováděcí dokumentaci objektů, s výstavbou kterých, v souladu s odsouhlaseným harmonogramem, měly být zahájeny stavební práce. Na řešení problému souvisejících s nutností krátkodobých odstávek části technologie, stavebně montážních prací a součinnosti všech zainteresovaných složek stavby byly organizovány pravidelné týdenní schůzky se střídáním tzv. kontrolních dnů a vedení stavby. Podmínkou stavby bylo zajištění plného chodu ČOV v průběhu rekonstrukce, a proto byl přijat model průběžného přejímání zařízení k provozování. Podmínkou bylo jeho odzkoušení a schopnost bezpečného provozování. Rovněž rekonstrukce části přívodní stoky proběhla bezvýkopovou metodou za plného provozu tak, že odpadní vody byly postupně přečerpávány mezi sousedními revizními šachtami. Na všech objektech stavby byly provedeny předepsané zkoušky, na vyhrazených technických zařízeních byly provedeny výchozí revize, v souladu s vypracovaným programem individuálních a komplexních zkoušek byla provedena potřebná odzkoušení s písemným vyhodnocením. Byla ověřena oxygenační kapacita provzdušňovacího zařízení aktivace. Prozatimní užívání stavby bylo povoleno do s těmito podmínkami pro vypouštění vyčištěných odpadních vod: Množství: Q r = m 3 (3 300 m 3 /d) Q max.bezdešt. = 70 l/s Q dešť = 100 l/s Kvalita vyčištěných odpadních vod (v souladu s nařízením vlády č. 82/99 Sb) byla stanovena v ukazatelích v tabulce č. 2. Zkušební provoz nové ČOV byl zahájen dne naočkováním biologie ČOV aktivovaným kalem bezprostředně po odstavení aktivace staré ČOV. Začátek zkušebního provozu byl ovlivněn nízkými teplotami přitékajících odpadních vod (do 8 C), dále nízkou koncentrací uhlíkatého znečištění přitékajícího na ČOV v souvislosti s významným snižováním výroby v rozhodujícím podniku města. Nicméně i přes tyto problémy a nutnost postupného dolaďování řídícího systému ČOV a odstraňování drobných poruch na měřící a regulační technice, byla ČOV plně zapracována po cca 1,5 měsíčním provozu, kdy začala probíhat nitrifikace a návazně i denitrifikace. Nutnost zvýšeného přísunu uhlíkatého znečištění na začátku zkušebního provozu byla řešena předisponováním dovozu odpadních vod, obsahu žump a septiků v autocisternách, optimalizací režimu odvodňování kalu a vypouštění fugátu před aktivaci. V současnosti ČOV pracuje jako nízkozatěžovaná aktivace, se stářím kalu udržovaným v intervalu dnů, s látkovým zatížením do 0,1 g/g.d na BSK 5 a dobou zdržení v aktivaci cca h. Výsledky za měsíc březen 2001 (po plnohodnotném zapracování) jsou uvedeny v tabulce č. 3. Vak Hodonín, a.s. zvažuje v rámci II. etapy rekonstrukce ČOV ještě sanovat původní dosazovací nádrž, včetně instalace nového strojnětechnologického zařízení, dále rekultivovat starou skládku kalů v bývalém slepém rameni řeky Moravy a pokračovat v monitoringu kvality podzemních vod. Závěrem lze konstatovat, že ČOV Veselí nad Moravou po provedené rekonstrukci dosahuje dobré výsledky v čištění odpadních vod, které dávají předpoklad úspěšného vyhodnocení zkušebního provozu a uvedení do trvalého provozu v souladu s projektovanými parametry ČOV. Z TISKU GNIRSS, F. - DITTRICH, J. - Microfiltration of municipal wastewater for disinfection and advanced phosphorus removal: Results from trials with different small - scale pilot plants. (Mikrofiltrace komunálních odpadních vod pro dezinfekci a zvýšené odstraňování fosforu: výsledky zkoušek v různých malých poloprovozních stanicích). Wat. Environ. Res., 72, 2000, č. 5, s Společnost Berliner Wasserbetriebe zajišťovala výzkumný projekt mikrofiltrace komunálních OV pro dezinfekci a zvýšené odstraňování fosforu. Cílem bylo sledování technické realizovatelnosti mikrofiltrace a ekonomické efektivnosti procesu pro dezinfekci a zvýšené odstraňování fosforu ze sekundárně vyčištěných OV. Různé malé MF systémy prokázaly vysokou účinnost. Mikrofiltrace je vhodná pro dosažení nízkých koncentrací celkových koliformů a celkového fosforu na odtoku. Bylo rovněž dosaženo významného odstraňování virů, které nebylo zpočátku předpokládáno. V článku je uveden přehled mikrofiltračních systémů, vybavených různými membránami a moduly. CAMPBELL, H. W. - Sludge management - future issues and trends. (Kalové hospodářství budoucí problémy a tendence).wat. Sci. Technol., 41, 2000, č. 8, s Z přehledu literatury za uplynulých 30 let vyplynulo, že i přes významné zvýšení množství nových procesů zůstávají pro zneškodňování kalu tři základní technologie: aplikace kalu půdní, skládkování a spalování. Žádná z technologií není jen dobrá nebo jen špatná; otázkou je vhodnost. Způsob zneškodňování kalu je rovněž předmětem zájmu veřejnosti. Zvolený přístup ke zneškodňování kalu nesmí vytvořit překážky pro alternativní řešení. V souhrnu jsou uvedeny hlavní tendence v kalovém hospodářství v minulosti i budoucnosti s odkazy na možný dopad na budoucí rozhodnutí. Alternativy by měly být zvoleny z hledisek: možnost víceúčelového využití s ohledem na případnou změnu priorit, uspokojení požadavků dané obce i veřejnosti, které musí být zvyšovány od samého počátku.

9 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 9/157 VYUŽÍVÁNÍ GIS V OSTRAVSKÝCH VAK, A. S. Mgr. Ivan Bayer V následujícím textu jsou shrnuty informace, které byly prezentovány na semináři Zkušenosti s GIS ve vodovodech, kanalizacích a co dál, pořádaném dne Odbornou komisí GIS při SOVAK. Stručný přehled vývoje GIS v OVAK, a. s. V Ostravských vodárnách a kanalizacích, a. s., sahá historie budování podnikového geografického informačního systému (GIS) do roku 1991, kdy se na úrovni města Ostravy začala rodit myšlenka vytvořit geografický informační systém města Ostravy (GISMO). K účasti na tomto projektu byli vyzváni všichni velcí správci inženýrských sítí a některé velké průmyslové podniky působící na území města. Projekt byl zahájen začátkem roku 1992 a Ostravské vodárny a kanalizace a.s (OVAK, a. s.) se jej od počátku aktivně účastnily. Do konce roku 1995 byla vektorizována kompletní katastrální mapa města, která se stala hlavní polohopisnou vrstvou systému. V tomto období byla rovněž, z mapových podkladů OVAK, a. s., digitalizována vodovodní a kanalizační síť. V průběhu roku 1994 probíhalo rozhodování o tom, jakým způsobem a v jakém programovém prostředí budou využívána data, která pro OVAK, a. s., vznikala na pracovištích dodavatelské firmy realizující projekt GISMO. Na konci tohoto procesu stálo rozhodnutí investovat do pořízení vlastního GIS. Pro tento účel byl v té době na českém trhu nejdostupnější systém LIDS firmy Berit. Do konce září roku 1995 se podařilo systém nastavit a zprovoznit podle požadavků OVAK, a. s., tak, že do konce roku mohla být otestována i technologie importu předem připravených dat vodovodní sítě. K práci s novým nástrojem pro vedení dokumentace provozovaných sítí byli na oddělení dokumentace vyškoleni čtyři operátoři, kteří v průběhu první poloviny roku 1996 dokázali do systému naimportovat data celé vodovodní sítě a zahájit proces jejich údržby a zpřesňování. Díky tomu, že nový nástroj prokázal svým zhruba desetiměsíčním provozem svou životaschopnost a poměrnou spolehlivost bylo na podzim roku 1996 rozhodnuto, že bude zastavena údržba klasické papírové mapové dokumentace, a že nadále bude udržována už jen její elektronická podoba. Provozním pracovníkům pak byly podle potřeby tištěny sady aktualizovaných mapových listů. Později byly s úspěchem realizovány snahy o přímé zpřístupnění dat GIS provozním pracovníkům prostřednictvím datové prohlížečky LIDS/Viewer a pravidelné tisky přestaly být jedinou cestou jak informace zaznamenané v GIS zpřístupňovat pracovníkům na provoze. V důsledku poměrně rychlého rozvoje využívání GIS technologie v OVAK, a. s., a také díky vysoké dynamice rozvoje informačního systému podniku jako celku bylo začátkem roku 1998 rozhodnuto o vypsání výběrového řízení jehož cílem bylo posoudit možnosti stávajícího GIS řešení v porovnání s ostatními obdobnými produkty dostupnými v té době na českém trhu. Výsledkem tohoto kroku bylo rozhodnutí, že další rozvoj podnikového GIS bude realizován s využitím programových prostředků firmy Intergraph. Od roku 1999 je tedy v OVAK, a. s., pro správu a údržbu geografických dat o vodovodní a kanalizační síti používán systém FRAMME TeGIS. Systém byl uveden do provozu v polovině roku 1998, v říjnu a v listopadu pak byla provedena migrace dat z původního systému. Od počátku roku 1999 byl systém uveden do rutinního provozu na pracovištích oddělení dokumentace. V první polovině r byly zprovozněny datové prohlížečky TeGIS View, které zprostředkovávají pracovníkům na provozech požadované informace z GIS. V druhé polovině roku 1999 byl realizován další dílčí projekt s cílem vyvinout speciální softwarovou komponentu, která by umožnila integraci GIS s ostatními moduly informačního systému podniku. V tomto prvním případě se jednalo o integraci se zákaznickým informačním systémem (ZIS). V roce 2000 probíhal rozvoj systému směrem k možnostem modelování vodovodní sítě. Byl realizován společný projekt s firmou Hydroinform, kdy došlo k vybudování rozhraní jehož prostřednictvím je možno do systému Odula načítat data přímo z GIS a současně je doplňovat údaji o skutečných odběrech na odběrných místech evidovaných v ZIS. V druhé polovině roku 2000 došlo k dalšímu rozšíření možností integrační komponenty MoNET o možnost provádět zápis do dat GIS přímo z prostředí cizích aplikací. V současné době je tato inovovaná technologie postupně implementovaná do jednotlivých modulů zákaznického informačního systému. Datová základna TeGIS V období od r do současnosti došlo k významnému rozvoji datové základny na straně GISMO, které je nejvýznamnějším zdrojem externích dat pro TeGIS v OVAK, a. s.,. Datová základna se rozrostla o digitální technickou mapu města, která nyní pokrývá téměř celý intravilán města. Pro celé území města byl také pořízen digitální model terénu a ortofotomapa. Také se významně zkvalitnila data, kterými do systému přispívají ostatní správci inženýrských sítí účastníci projektu GISMO. Přímo v TeGIS OVAK jsou v současné době využívána tato data GISMO: Digitalizovaná mapa katastru nemovitosti, Digitální technická mapa města, Uliční síť města a Otrofotomapa. Nepřímo jsou pak využívána data digitálního modelu terénu, která se uplatňují při hydromatematickém modelování vodovodní sítě. Vlastní data OVAK jsou v systému TeGIS organizována ve třech samostatných třídách. Třída vodovodní síť zahrnuje data o celé vodovodní síti. Jsou rozlišovány dva stupně přesnosti zákresu, přičemž v přesnosti zaměřeno je v současné době zakresleno zhruba 16 % sítě. Zbytek má přesnost mapových podkladů z nichž byla data pořizována. Obdobně třída kanalizační síť zahrnuje data o celé kanalizační síti. Vzhledem k tomu, že mapová dokumentace, z níž byla kanalizační síť digitalizována byla v o hodně horším stavu než tomu bylo v případě vodovodní sítě byl spuštěn intenzívní proces zpřesňování grafických i popisných dat. V současné době je zaměřeno zhruba 57 % sítě a každý měsíc přibudou další zhruba 2 %. Celá kanalizační síť by tak měla být prověřena do konce roku Obě zmíněné datové třídy jsou v současné době téměř kompletní ve smyslu kvantitativním. Úsilí pracovníků oddělení dokumentace se nyní soustředí především na zvyšování jejich kvality neustálým zpřesňováním a doplňováním na základě podnětů přicházejících z provozních útvarů společnosti. Nová data se pořizují pouze na základě dokumentace skutečného provedení nově realizovaných staveb. Poslední datovou třídou je třída kabely, která je určena pro zakreslování elektrorozvodných a signalizačních kabelů používaných OVAK, a. s., k zajištění provozu svých zařízení. S výjimkou několika málo případů však tato vrstva prozatím čeká na naplnění informacemi. Aplikační architektura systému Jádrem systému je serverová aplikace Framme Record Server, která běží na centrálním serveru systému a obsluhuje všechny typy klientů, kteří přistupují k datům. V případě modifikací dat hlídá uzamykání prvků a řídí běh jednotlivých transakcí. Hlavní aplikací systému je aplikace TeGIS, která je vytvořena nad základním programovým prostředím Active FRAMME. Je primárně určena k pořizování a k modifikacím dat. Má vybudovánu podporu pro hromadné zpracování a kontrolu topologie dat. Provozně nejvýznamnější je však prohlížečka TeGIS View vytvořena nad standardním produktem Field View firmy Intergraph. Tato je používaná jak ve verzi On-line tak ve verzi Off-line. Postupem doby se stala běžným pracovním nástrojem mistrů vodovodní i kanalizační sítě. V Off-line verzi se uplatňuje na přenosných počítačích pracovníků střediska monitoringu a oddělení dokumentace při vyhledávání a vytyčování řadů v terénu. Svým významem se začíná do popředí dostávat také využití analytického programového prostředku GeoMedia, jehož prostřednictvím je možno vyhodnocovat data GIS podle hodnot jednotlivých atributů, popřípadě je možno data GIS propojovat s jinými datovými zdroji a provádět analýzy s využitím takto připojených údajů. Navíc je při analýzách možno využívat také kriterium prostorových vztahů zkoumaných objektů. Nejnovějším přírůstkem do rodiny GIS produktů používaných v OVAK, a. s., je integrační komponenta MoNET. Jedná se o samostatnou programovou komponentu, která je schopna přistupovat k datům GIS, zobrazovat je a provádět korekce popisných i grafických dat. Tuto komponentu je možno vložit do cizí aplikace, která s ní pak přes programové rozhraní může komunikovat tj. předávat podněty k různým operacím a přebírat nazpět výsledky jiných operací. V současné době je komponenta implementována do dvou modulů ZIS. Prvním modulem je modul Odbyt, kde v současné době slouží k provazování GIS přípojek a ZIS odběrných míst. Nově je zabudována do modulu Měřidla, kde se má uplatnit při doplňování a zpřesňování úda-

10 číslo 6, strana 10/158 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací jů o vodovodních přípojkách v GIS. V nejbližší době bude technologie MoNET zakomponována také do modulů Dispečink a Vyjadřování. Ze současných několika spíše pilotních instalací by se MoNET měl v budoucnu stát významným klientským nástrojem pro přístup a využívání dat GIS. Využití jednotlivých aplikací Každá z GIS aplikací, které jsou v OVAK, a. s., provozovány má svou specifickou oblast využití. Nejdéle používanou aplikací je aplikace TeGIS, která je provozována výhradně na oddělení dokumentace, kde je nainstalována na třech stanicích. Rutinně s ní umějí pracovat čtyři operátoři. Dva z nich se specializují na zakreslování nově postavených staveb a provádějí korekce ve stávajících datech na základě podnětů od provozních útvarů. Druzí dva se specializují na zaměřování sítí v terénu a následné zapracování zjištěných skutečností do GIS. Co do počtu je nejrozšířenější prohlížečka TeGIS View, která je nainstalována na 20ti pracovištích převážně na provozních útvarech. Je zde využívána především mistry a techniky provozu při každodenních činnostech jako nalezení místa na mapě, odměření, okótování, zaznačení grafických a textových poznámek, vytištění. Tyto operace se provádějí za různými účely. Nejčastěji to bývá před výjezdem do terénu nebo po návratu z terénu pro zdokumentování odstraněné poruchy popřípadě jiného zákroku. Často jsou tímto způsobem připravovány podklady pro provádění údržby anebo pro diskuse o připravovaných záměrech. Intenzívně se prohlížečka využívá také na úseku vyjadřování, kde umožňuje rychle vyhledávat a tisknout lokality, které jsou předmětem poskytovaného vyjádření k různým stavebním záměrům a povolením. S narůstající intenzitou využívání dat GIS se začíná stále více uplatňovat také aplikace GeoMedia, která uživatelům umožňuje připojit se na data systému TeGIS, provést libovolný databázový nebo prostorový dotaz a jeho výsledek si uložit do své lokální databáze a dále s ním libovolně nakládat. Je možno také společně zobrazovat data z různých zdrojů a různých GIS a CAD formátů. OVAK, a. s., má k dispozici celkem 4 licence GeoMedií, které našly uplatnění na oddělení dokumentace, kde slouží zejména vedoucímu oddělení ke sledování a vyhodnocování postupného zvyšování kvality dat. Dále našly uplatnění na provozu vodovodní sítě, kde jsou platným pomocníkem při přípravě dat pro hydromatematické modely. Také zde byly vypracovány první analýzy s cílem vyhledat koncové řady sítě za účelem zajištění jejich častějšího proplachování. Nejnověji se začala GeoMedia uplatňovat také na provozu kanalizační sítě a to v souvislosti s plánováním údržby a vyhodnocováním vlivu důlních poklesů na kanalizační síť. V současné době je připravováno plošné rozšíření technologie MoNET na vybraná pracoviště vybavená systémem ZIS. Prvořadým úkolem, který je nutno splnit jako podmínku pro úspěšné využívání propojení systémů GIS ZIS je vytvoření relací mezi vodovodními přípojkami v GIS a odběrnými místy v ZIS. Toto se bohužel musí provádět ručně a tudíž pomalu. Doposud je provázána k příslušným přípojkám zhruba jedna čtvrtina odběrných míst. S otevřením možnosti MoNETu zapisovat do grafických dat GIS přímo ze ZIS se může proces provazování značně urychlit, protože bude možno chybějící přípojky ihned dokreslovat. Do budoucna by měl klient typu MoNET ve spojení s hostitelskou aplikaci na některých místech nahradit klasickou prohlížečku TeGIS View. Stane se tak především tam, kde jsou současně využívány obě aplikace tj. jak GIS tak například ZIS. Přínosem pro uživatele by pak mělo být to, že může pracovat v hlavní aplikaci a zároveň bude mít snadno dostupná grafická data. Navíc obě aplikace jsou schopny vzájemně komunikovat na úrovní předávaných událostí. To umožní například ihned zobrazit příslušné přípojky k vybraným odběrným místům nebo naopak vytvořit seznam odběrných míst podle označených přípojek v mapě. To rozšíří možnosti klasických databázových aplikací o schopnost pracovat s vlastními daty nejen na základě jejich vzájemných relačních a hierarchických vztahů, ale také na základě jejich vztahů prostorových. Pozice GIS v IS OVAK, a. s. GIS do r fungoval jako zcela autonomní systém bez vazeb na okolní systémy v rámci IS podniku. Po zprovoznění ZIS na jaře 1999 se začalo ukazovat, že by bylo účelné propojit jeho informace s informacemi evidovanými v GIS. Vznikla tehdy myšlenka vložit do prostředí klientské aplikace ZIS nějaký prostředek, který by dokázal zpřístupnit data GIS uživatelům zákaznického informačního systému. Na základě zobecnění této vize pak vznikla dnešní technologie MoNET, která je potenciálním integračním nástrojem pro propojení TeGIS s ostatními moduly IS OVAK. Jak již bylo dříve zmíněno probíhá v současné době postupná implementace komponenty MoNET do vybraných modulů zákaznického informačního systému PVODwin dodávaného do OVAK, a. s., firmou STAS servis, spol. s r. o. Další rozsáhlou integrační oblastí je propojení GIS na systém řízení údržby a plánování prací, který je v současné době ve fázi přípravy a schvalování implementačního projektu. Se systémem údržby úzce souvisí také systém evidence majetku, kde se dá rovněž očekávat uplatnění GIS technologie. Významným pomocníkem se může stát zejména při řešení nejasností v oblasti evidence infrastrukturního majetku. Dále je možno předpokládat uplatnění GIS ve spojení s dalšími drobnějšími aplikacemi. Jedná se o již zmíněné hydromatematické modelování vodovodní sítě. Mimo to je možno vidět uplatnění GIS také při projektování rekonstrukcí a nových úseků sítí a přípojek, vyhodnocování kamerových prohlídek kanalizační sítě a podobně. V rámci informačního systému podniku plní v současné době GIS roli systému pro vedení primární technické evidence o poloze a stavu spravovaných infrastrukturních sítí. Do budoucna se o tuto roli podělí se systémem řízení údržby, který na sebe pravděpodobně převezme správu atributových údajů. Role GIS se pak zaměří výhradně na správu a údržbu geografických dat s tím, že atributová data bude podle potřeby čerpat z okolních systémů. Významnou vlastností GIS se pak stane jeho schopnost se prostřednictvím komponenty MoNET integrovat do prostředí jednotlivých provozních systémů a tam fungovat v kontextu konkrétních aplikací. Bude dokonce možné z prostředí těchto aplikací vkládat do GIS vlastní objekty, popřípadě modifikovat stávající. Další plány Další plány dlouhodobého charakteru přímo vycházejí z představ nastíněných v závěru předchozího odstavce. Hlavní snahou je co nejlépe využít potenciál integrační komponenty MoNET a najít vyváženou kooperaci mezi GIS a systémem řízení údržby v oblasti vedení primární technické dokumentace. Z tohoto pohledu je také nutno vyhodnotit vývoj technologií firmy Intergraph a vhodně načasovat případný technologický upgrade systému ActiveFRAMME. Plány v horizontu roku 2001 jsou nasměrovány v prvé řadě na zprovoznění systému řízení údržby a plánování prací tak, aby od počátku roku 2002 mohlo být zahájeno jeho naplňování daty. Dalším krátkodobým cílem je vytvořit podporu ze strany GIS pro systém vyhodnocování kamerových prohlídek kanalizační sítě tak, aby na základě těchto prohlídek mohla být data GIS ihned aktualizována a naopak, aby informace z provedených prohlídek byly ke konkrétním úsekům dostupné přímo z GIS.

11 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 11/159 VYUŽÍVÁNÍ ENERGETICKÝCH ZDROJŮ V ČISTÍRNÁCH ODPADNÍCH VOD S TEPLÝM VYHNÍVÁNÍM Ing. František Přibyl, VRV, a. s., Praha 1. Úvod Římský klub nebo Faktor čtyři nejsou bohužel pojmy natolik známé, aby nestálo za to je připomenout i vodohospodářské veřejnosti. Několik desítek let členové mezinárodního vědeckého sdružení Římský klub upozorňují na omezené možnosti přírodních zdrojů, neefektivní spotřebu a rychle se zhoršující devastaci životního prostředí. Jeden z členů klubu, ředitel centra OSN pro vědu a techniku v New Yorku, profesor biologie z Essenu E. U. Weizsäcker, autor publikace Faktor čtyři dokazuje, že je v moci lidstva docílit čtyřnásobné produktivity zdrojů nebo jinak řečeno zdvojnásobit blahobyt při poloviční spotřebě zdrojů. Zefektivnit využívání klasických energetických zdrojů ve vodním hospodářství je samozřejmě možné. V oblasti využívání vodní energie však ani u velkých ani u malých vodních elektráren není dnes reálné docílit faktoru čtyři, protože jejich účinnost je již poměrně vysoká. Zde je to teoreticky možné pouze u malých vodních elektráren, a to zčtyřnásobením jejich počtu. Ve vodním hospodářství však nalezneme i některé další energetické zdroje, jejichž efektivní využívání může příznivě ovlivnit snahu lidstva po snížení katastrofického znečišťování naší planety a přispět ke snížení rapidního poklesu zásob surovin. Jednou z oblastí, kde se přímo nabízí řada takových možností, jsou nesporně čistírny odpadních vod. Některé, dále uvedené údaje, jsou dobře známé. Jejich aplikace v praxi je však z nejrůznějších důvodů často opomíjena. Energetické zdroje, které máme v ČOV dispozici nejsou efektivně využívány, v některých případech nejsou využívány vůbec! Znamená to nejen barbarské chování k přírodě, což si mnohdy řada lidí neuvědomuje, ale při podrobnější analýze zjistíme, že provozovatelé ČOV musí využívat zdroje nabízené, což přináší vyšší provozní náklady, které se promítají do stočného a výsledkem je, že na tento způsob provozu doplácíme všichni. Efektivním využíváním známých vlastních zdrojů energií, které máme v ČOV k dispozici přispějeme tak nejen k naplňování záměru Faktoru čtyři, ale i k úsporám v našem osobním rozpočtu. 2. Charakteristika zdrojů (pro získání lepšího přehledu převádíme všechny energie na kwh) Tradiční energetické zdroje využívané v provozu ČOV lze rozdělit z hlediska jejich získávání do dvou skupin na vnější (k dispozici mimo ČOV) a vlastní (k dispozici přímo v ČOV). Vnějšími zdroji jsou zejména elektrická energie (dále také jen EE), zemní plyn (dále také jen ZP) a lehký topný olej (dále také jen LTO), vlastními pak kalový plyn (bioplyn dále také jen BP) v ČOV vyrobený, tepelná energie obsažená ve vyčištěné vodě, případně potenciální energie vyčištěné vody odtékající z ČOV. Možným využitím netradičních energií, jako např. sluneční nebo větrné apod. se budeme v této souvislosti podrobněji zabývat jindy, protože v našich podmínkách jsou stále ještě poměrně drahé a nabídka omezená. To se nepřímo týká také velice zajímavé možnosti přímého spalování surového kalu, které je u nás v začátcích a nějakou dobu potrvá, než bude možné jeho efektivnost doložit. Pokud jde o vnější energetické zdroje, nezbývá než se podřídit nabídce dodavatele, který má své ceny a obvykle neumožňuje velký výběr. Proto bychom se měli snažit v co nejvyšší míře a co nejefektivněji využívat vlastní zdroje a usilovat o úpravy ČOV vedoucí k její maximální energetické soběstačnosti (podnítit zájem provozovatelů ČOV v tomto směru měl příspěvek Energetické hospodářství ČOV, zveřejněný časopisem SOVAK číslo 9 v září 1999). Protože však množství energie získané vlastní výrobou nebude pravděpodobně ve většině případů (i při využití všech dnes známých metod zvyšování objemu této výroby) stačit na pokrytí energetických nároků ČOV, je třeba také zkoumat, kdy a jak dalece bude výhodná vhodně volená kombinace použití vlastních a vnějších energetických zdrojů. V současné době je u nás podstatná část ČOV které vyrábí BP již postavena a nějakým způsobem své zdroje využívá. Jak dalece je toto využívání efektivní, můžeme zjistit pečlivě provedenou technicko-ekonomickou energetickou bilancí. Pokud se připravujeme nějakou stávající ČOV rekonstruovat, měla by zmíněná bilance posloužit projektantovi ke správnému rozhodnutí jaké zdroje a následně pak jaká zařízení v novém řešení ČOV použít. V případě, že se připravuje záměr nebo studie na vybudování nové ČOV kde se předpokládá výroba BP, je nutné kromě dalšího, provést co nejpřesnější určení množství kalu, které se bude v nové ČOV produko- Tab. 1 V ČOV vyrobený BP (kwh.r -1 ) (m 3.r -1 ) Tab. 2 Typ kotle Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus G 300 G 300 G 300 G 300 G 300 G 500 G 500 Instalovaný tepelný výkon (kw) Instalovaný tepelný příkon (kw) 113,2 163,7 214,3 264,8 340,7 437,2 601 Tab. 3 Typ KGJ Cento 75 Cento 100 Cento 140 CAT 190 CAT 260 CAT 400 CAT 500 Dosažitelný tepelný výkon (kw) Dosažitelný el. výkon (kw) Instalovaný příkon v palivu (kw) Tabulka č. 4 Typ TČ I IVT Greenline IVT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline F50 dva ks F50 čtyři ks F50 šest ks F65 dva ks F65 čtyři ks F65 šest ks Dosažitelný tepelný výkon (kw) Potřebný el. příkon (kw) 32,8 65,6 98,4 42,0 84,0 126,0

12 číslo 6, strana 12/160 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací vat, určení jeho složení (z hlediska předpokládaného zisku BP), výpočet objemu potřebného tepla pro ohřev kalu ve vyhnívacích nádržích (dále také jen VN) a co nejpřesnější výpočet očekávaného množství vyráběného BP. Pak následují velmi důležité kroky posouzení možnosti využití dalších vlastních zdrojů a jejich případný výběr. Problematika je to jistě rozsáhlá. V tomto pojednání uvedeme pouze některé, dle našeho názoru důležité údaje, jejichž znalost a vhodné použití, může zásadním způsobem ovlivnit ekonomickou efektivnost provozu ČOV. Uvedené příklady jsou do určité míry teoretické, zvolený způsob je však nutný k získání lepšího přehledu (do určité míry eliminuje skutečnost, že výchozí parametry každé ČOV jsou více či méně odlišné) Vnější zdroje Z hlediska naší potřeby (pro určení ekonomické efektivnosti) je nutné znát ceny nakupovaných energií. Jedná se o ceny platné počátkem letošního roku. Elektrická energie Většina ČOV odebírá EE ve velkoodběratelské sazbě. Pro naše výpočty potřebujeme zjistit průměrnou roční cenu jedné spotřebované kwh EE. U stávajících ČOV je to podíl objemu celkově za rok zaplacené ceny za odebranou EE (cena za elektrickou práci + elektrický výkon + poplatky) a objemu celkově za rok spotřebované elektrické práce. Takto zjištěná cena může být různá, pro náš příklad použijeme hodnoty blížící se k průměru 2, Kč.kWh -1. Zemní plyn (34 MJ.Nm -3 tj. 9,452 kwh.nm -3 ) ZP ČOV odebírá pouze v případě nedostatku BP. Obvykle nepřekročí za rok objem m 3, cena 1 m 3 pak činí 7,25 Kč.m -3. Vliv jednorázového měsíčního poplatku (170, Kč.měs -1 ) je poměrně nevýrazný, pro náš příklad budeme počítat s průměrnou cenou 1 m 3 ve výši 7,35 Kč.m -3 (0,78 Kč.kWh -1 ). Pokud by byl roční odběr vyšší než m 3, činila by cena 1 m 3 cca 7,19 Kč v zimním období nebo 7,04 Kč v období letním. Tab. 5 Čistý spád při max.hltnosti turbiny 2,50 m Maximální hltnost turbiny: 1,0 m 3.s -1 Regulační rozsah turbiny 0,25 1,0 m 3.s -1 Otáčky turbiny 113 ot.min -1 Výkon turbiny 20,2 kw Výkon generátoru 17,3 kw Účinnost turbiny 72 84,5 % Lehký topný olej Tento produkt se používá na ČOV jen velice zřídka a do budoucna to bude zřejmě jen výjimečná záležitost. Proto s ním nepočítáme Vlastní zdroje Kalový plyn (22 MJ.Nm -3 tj. 6,116 kwh.nm -3 ) Nejpoužívanějším vlastním energetickým zdrojem ČOV je bezesporu kalový plyn vlastní výroby, který je využíván buď pro výrobu tepla spalováním v kotlích (dále také jen K) nebo v poslední době stále častěji v kogeneračních jednotkách (dále také jen KGJ), kde je tak získávána kromě tepla i elektrická energie. Při našich dalších porovnáních a výpočtech budeme vycházet z teoretického předpokladu, že výroba BP v ČOV je výhodná v případě, když vyrobíme právě tolik BP, kolik ho potřebujeme na ohřev vyhnívacích nádrží a vytápění objektů ČOV při jeho spalování v klasickém kotli v zimním období. Teplo obsažené ve vypouštěné vyčištěné vodě z ČOV Jak známo, průměrná teplota vyčištěné vody vypouštěné z ČOV, se pohybuje ve většině případů nad +10 C i v zimním období (obvykle neklesá pod +8 C). Vzhledem k množství vypouštěné vody lze konstatovat, že využitelná tepelná energie v ní obsažená mnohonásobně převyšuje požadavky ČOV na teplo. Zde se tak přímo nabízí využití tepla pomocí tepelných čerpadel. Potenciální energie vypouštěné vyčištěné vody z ČOV Na první pohled je zřejmé, že poměrně malá vypouštěná množství vody a spády obvykle ne vyšší než 2,5 3,0 m (získaný elektrický výkon cca kw) nebudou mít rozhodující energetický přínos pro ČOV, která má instalovaný elektrický výkon okolo 500 kw (mnohdy i více). K využití této formy energie by nás však měla vést kromě jiného zejména snaha po přiblížení se k Faktoru čtyři. 3. Finanční náklady na pořízení a provoz vlastních energetických zdrojů Efektivnost výsledku procesu teplého vyhnívání v ČOV určité velikosti a složení kalů je nesporná a není třeba tento fakt na této úrovni znovu zdůrazňovat. Zákon o odpadech posunul tuto hranici u některých typů ČOV již na hranici cca EO (zde je však třeba si uvědomit, že důležitým faktorem, který může mnohé ovlivnit, je právě typ ČOV jiná potřeba tepla bude u typu Skorkovský, jiná u dnešních typů, méně náročných na velikost použitých stavebních objektů). Ke správnému rozhodnutí však často chybí dostatečně podrobná technicko-ekonomická energetická bilance, která by prokázala, že navržená varianta využití vlastních zdrojů pomocí instalovaného technologického zařízení ČOV je skutečně taková, že zaručí ekonomickou efektivnost. Tab. 6 V ČOV vyrobený BP (kwh.r -1 ) (m 3.r -1 ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) Potřebný tepelný příkon ČOV (kw) Tab. 7 Typ kotle Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus Viadrus G 300 G 300 G 300 G 300 G 300 G 500 G 500 Celkové pořizovací náklady (Kč) , , , , , , ,- Roční provozní náklady (Kč.r -1 ) , , , , , , ,- Průměrná cena 1 kwh tepla (Kč.kWh -1.r -1 ) 0,0299 0,0224 0,0177 0,0149 0,132 0,0118 0,0098 Tab. 8 Typ KGJ BP + ZP Cento 75 Cento 100 Cento 140 CAT 190 CAT 260 CAT 400 CAT 500 Celkové pořizovací náklady (Kč) , , , , , , ,- Celkové roční provozní náklady x) , , , , , , ,- Splatnost investice (roky) 7,3 5,94,5 8,2 7,1 7,4 5,9 x) vliv úspory za nenakoupenou EE

13 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 13/161 Proto doporučujeme zabývat se touto problematikou podrobněji. V zájmu dosažení kvalitního výsledku bychom měli předem určit co nejpřesněji některé základní údaje potřebné pro kvalitní rozhodnutí: Prvním krokem by mělo být zjištění pořizovacích nákladů na zakoupení a instalování vlastního energetického zdroje. Je to součet ceny vlastního technologického zařízení včetně příslušenství (např. řídícího systému), nákladů na jeho dopravu a nákladů vynaložených na instalaci zařízení tzn. na montáž a nutné stavební úpravy (provedení základů, místností, budovy, komína, izolace tepelné, protihlukové, atp.). Neměly by chybět ani náklady instalací zařízení vynucené. Nabídka zařízení je v dnešní době poměrně rozsáhlá. Záleží na tom, jak velký objem finančních prostředků chce investor na tato zařízení věnovat. (Předem upozorňujeme na zkušenosti které ukazují, že přílišná šetrnost v tomto směru se nevyplácí.) V dále uvedených příkladech jsme použili zařízení, která považujeme za dobrý průměr. Druhým krokem je výpočet ročních provozních nákladů instalovaného zařízení. V tabulkách a grafech uvedené provozní náklady zařízení na spalování BP jsou složeny pouze z nákladů na servisní práce odborné firmy a ročních odpisů použitého zařízení. Tyto odpisy činí u kotlů 7,0 %, u KGJ a MVE 10 %, u TČ 12 %. V případě TČ je dále ještě třeba přičíst náklady na spotřebovanou poháněcí EE, v případě spalování ZP pak náklady na jeho zakoupení. Mzdu obsluhy nezapočítáváme, protože by teoreticky šlo pouze o poměrnou část, která je zanedbatelná (pořizovací hodnota použitého zařízení včetně příslušenství v poměru k pořizovací hodnotě celé ČOV, kterou obsluha provozuje je malá a ještě se mění podle množství osob obsluhy ČOV, která může být u různých ČOV rozdílná). Výše uvedený teoretický předpoklad pro účely našeho posuzování vyrobíme právě tolik BP, kolik ho spotřebujeme na ohřev vyhnívacích nádrží, objektů a pokrytí ztrát v rozvodech tepla pomocí klasického kotle upřesníme tak, že počítáme s vlastní spotřebou tepla v zimním období ve VN ve výši 45 % a v objektech 15 %, v létě pak pouze ve VN 30 %. Ztráty tepla (ve výměníku, VN, objektech a rozvodech) v zimě 22 % pro VN a 18 % pro objekty v létě pak pro VN 10 %. V tabulce č. 1 uvedené hodnoty jsou hodnoty zvolené za účelem zjednodušení dalších výpočtů a usnadnění možnosti porovnání uvedených variant řešení (odpovídají velikostem použitých kotlů) Kotle na spalování BP a ZP Např. ŽDB a.s. Bohumín, Závod topenářské techniky Viadrus, nabízí poměrně širokou škálu zařízení, která mají přijatelnou cenovou i technickou úroveň dlouhodobá životnost litinového kotlového tělesa (řádově desítky let), účinnost zařízení od 90,5 % (u menších jednotek) do 91,5 % (u větších jednotek), plně automatický provoz. Osazeny mohou být hořáky řady firem umožňující spalování BP i ZP pro náš případ jsme zvolili firmu Bentone. Pro využití výše uvedeného předpokladu odpovídají typy kotlů uvedené v tabulce č. 2. V přehledných tabulkách č jsou uvedeny orientační celkové pořizovací náklady na zařízení určitého tepelného výkonu (cena kotle s příslušenstvím + hořáku + přívodních plynových tratí BP a ZP + stavebních úprav), pro potřebu dalšího porovnání náklady provozní a pro celkový přehled údaje o vyrobeném BP (počítáme s ročním využitím zařízení po dobu hodin) Kogenerační jednotky na spalování BP a ZP Pro náš příklad jsme zvolili TEDOM, spol. s r.o., jejíž nabídka je dostatečně obsáhlá a dle našeho názoru má i potřebnou úroveň a kvalitu. Pořizovací cena zahrnuje kompletní KGJ v blokovém uspořádání včetně protihlukového krytu, se všemi výměníky integrovanými do bloku, elektrického silového a ovládacího rozváděče. Součástí ceny je dále montáž, elektrické propojení KGJ s rozváděčem, oživení, provedení zkušebního provozu a zaškolení obsluhy. V přehledných tabulkách č jsou uvedeny orientační celkové pořizovací náklady na zařízení určitého příkonu (cena KGJ s příslušenstvím + přívodních plynových tratí BP a ZP + montáže + stavebních úprav včetně výfuku), pro potřebu dalšího porovnání náklady provozní, pro celkový přehled údaje o vyrobeném BP (počítáme s ročním využitím zařízení po dobu hodin). Roční provozní náklady pro spalování BP jsou složeny z nákladů na servisní služby odborné firmy + odpisy (při spalování ZP se započítávají náklady na nákup ZP, současně se však odečítá částka za EE, kterou jsme si vyrobili a nemuseli nakoupit). Výše uvedený předpoklad splňují typy KGJ uvedené v tabulce č Tepelná čerpadla Pro potřeby posouzení uvedeme dvě tabulky. První se týká pokrytí veškeré potřeby tepla v ČOV pomocí TČ, druhá pouze pokrytí disproporce tepla, které instalovaná KGJ (ve srovnáním s kotlem) nevyrobí. Dále uvedená TČ jsou švédským výrobkem, nabízí je firma Tepelná čerpadla IVT, spol. s r. o., Praha. Nejvyšší tepelný výkon větší jednotky je 65 kw, při požadavku výkonů vyšších se jednotky spojují do kaskády. Maximální výstupní teplota 55 C, elektrický příkon větší jednotky 21 kw. Životnost cca let. Celkové pořizovací náklady se skládají z pořizovací ceny jednotek, oběhového čerpadla, ekvitermního regulátoru, stavebních úprav a montáže. Náklady na servisní prohlídky, které se provádí jedenkrát ročně činí cca 1 500, Kč.r -1, což znamená, že provozní náklady jsou složeny z ceny spotřebované EE a odpisů (12 %), protože mzdy obsluhy nepočítáme. K pokrytí uvažované potřeby tepla jsou vhodné např. typy TČ uvedené v tabulce č. 4. Tab. 9 Typ TČ IVT Greenline IVT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline F50 dva ks F50 čtyři ks F50 šest ks F65 dva ks F65 čtyři ks F65 šest ks Celkové pořizovací náklady (Kč) , , , , , ,- Roční provozní náklady (Kč.r -1 ) , , , , , ,- Průměrná cena 1 kwh tepla (Kč.kWh- 1.r -1 ) 0,7865 0,7856 0,7853 0,7693 0,7665 0,7663 Tab. 10 Typ KGJ Cento 75 Cento 100 Cento 140 CAT 190 CAT 260 CAT 400 CAT 500 Typ TČ I VT Greenline IVT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline VT Greenline F50 1 ks F65 1 ks D40 dva ks F50 dva ks F65 dva ks D40 čtyři ks F50 dva ks F65 dva ks Celkové pořizovací náklady (Kč) , , , , , , ,- Roční provozní náklady x) (Kč.r -1 ) , , , , , , ,- Průměrná cena 1 kwh tepla (Kč.kWh -1.r -1 ) 0,0932 0,1256 0,1016 0,1793 0,1504 0,1577 0,0959 x) po odečtení úspory za vyrobenou elektrickou energii v KGJ

14 číslo 6, strana 14/162 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací 3.4. Malé vodní elektrárny V ČOV jde o netradiční a málo využívanou oblast. Výrobců MVE existuje celá řada. Pro naše úvahy jsme zvolili akciovou společnost CINK vodní elektrárny. K dispozici je např. toto zařízení: turbína typ Banki, systém CINK + asynchronní generátor + příslušenství (elektrický rozváděč s veškerou výzbrojí + ochrany, sada pro paralelní chod s rozvodnou sítí, veškerá automatika, hladinová regulace, řídící jednotka na bázi PLC, záložní zdroj 24 V DC, technická dokumentace). Parametry turbiny a generátoru viz v tabulce 5. Pořizovací cena včetně montáže ( , + cca , ) činí , Kč. Cena stavebního objektu (záleží na místních podmínkách) činí cca , Kč. Pořizovací cena celkem je , Kč. Náklady na servisní prohlídky, které se provádí jedenkrát ročně činí cca 1 500, Kč.r -1, což znamená, že provozní náklady jsou složeny zejména z odpisů (10 %), protože mzdy obsluhy nepočítáme. V našem případě činí roční provozní náklady cca , Kč.r Posouzení zdrojů a zařízení 4.1. Zdroje Kalový plyn Zjišťovat cenu BP pro naše účely nebudeme (hlavním účelem ČOV není výroba BP), nebudeme s ní ani počítat. Teplo obsažené ve vypouštěné vyčištěné vodě z ČOV Velmi orientačně lze říci, že takto vyrobená 1 kwh tepla nás stojí jen cca jednu třetinu ceny tepla získaného přímou přeměnou EE v přímotopném zařízení. Ve skutečnosti to však bude více, protože odpisy z pořizovací hodnoty TČ jsou podstatně vyšší než odpisy z porovnatelně velkých přímotopů. I když s TČ není na ČOV mnoho zkušeností, lze konstatovat, že při dnešní technické úrovni má toto zařízení provozní náklady přijatelné a stojí nám za to se jeho případným použitím zabývat, a to zejména v tom případě, kdy výroba tepla spalováním BP nepokryje celou potřebu tepla v ČOV. Zde se pak nabízí vhodná kombinace s KGJ, která při spalování BP vyrábí EE, kterou se pak pohání TČ (cena této EE je tak ve srovnání s cenou nakoupené EE podstatně nižší). Potenciální energie vypouštěné vyčištěné vody z ČOV Zde doporučujeme porovnat výši nákladů na vybudování výpustného objektu (musí obvykle obsahovat zařízení na ničení potenciální energie vypouštěné vody, která by jinak poškozovala koryto vodoteče, do které je vypouštěna) a malé vodní elektrárny (dále také jen MVE). Poměrně často zjistíme, že tyto náklady jsou téměř stejně vysoké. MVE má však tu výhodu, že při dnešním stupni automatizace vyrábí EE bez nároků na obsluhu Kotle Při použití klasických kotlů spotřebujeme veškerý vyrobený BP (teoreticky) pouze v topném období, které bude pro naše výpočty trvat hodin v roce. Po odečtení všech ztrát ho využijeme pro ohřev VN pouze 45 % a pro vytápění objektů pouze 15 % z celkové roční produkce. V období, kdy nebudeme vytápět objekty (3 840 hodin za rok), budeme nuceni 60 % vyrobeného BP zlikvidovat v hořáku zbytkového plynu! 4.3. KGJ Při spálení veškerého v ČOV vyrobeného bioplynu v KGJ nepokryjeme sice v topné sezóně celkovou potřebu tepla ČOV (toto zajistí KGJ v letním období vytápění VN), ale protože současně s teplem vyrábíme i elektrickou energii, kterou tím pádem nemusíme odebírat od dodavatele, můžeme si za takto ušetřené peníze nakoupit zemní plyn, jehož spálením v KGJ nejen pokryjeme zmíněný deficit v teple, ale vyrobíme další EE navíc, takže opět ušetříme. Další variantou, tam, kde není k dispozici zemní plyn, je možné pokrýt deficit tepla jeho výrobou v TČ. Potřebné množství EE, v objemu přibližně potřebném pro jeho pohon, vyrábí totiž KGJ TČ Vzhledem k výši pořizovacích a provozních nákladů je zřejmé, že pro zásobování teplem je TČ vhodné pouze u menších objektů ČOV tam, KGJ + T K (ZP) T KGJ (ZP) KGJ T KGJ (BP) + T K (BP) KGJ (BP + ZP) K Graf 1: Pořizovací náklady Graf 2: Roční provozní náklady

15 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 15/163 kde není k dispozici BP nebo ZP. Jako jediný zdroj tepla v ČOV, kde je k dispozici BP není TČ vhodné. V některých případech se výhodným jeví jako doplněk KGJ, kde je možné tímto způsobem doplnit disproporci tepla vyrobeného v KGJ (ve srovnání s kotlem). Vhodnost použití TČ tam, kde se obvykle navrhují přímotopná elektrická zařízení, je zřejmá. Nesmí nás odradit několikanásobně vyšší pořizovací náklady, protože si musíme uvědomit, že při vývoji cen EE se investice poměrně brzy zaplatí MVE Jak již bylo uvedeno, jde na ČOV o netradiční zdroj. Provozovatelé ČOV se mnohdy obávají dalšího technického zařízení a nemají zájem si instalací MVE komplikovat už tak dost náročný provoz. Z některých příkladů je však zřejmé, že vybudování výpustného objektu s tlumícím zařízením energie vypouštěné vody do vodoteče je dražší než celá stavba MVE. Bohužel však elektrickou energii, byť v malém objemu, nevyrábí. Kromě výroby elektrické energie má však MVE ještě další pozitivní vlastnosti, které se obvykle nedají přímo vyjádřit v penězích. Jde např. o možnost poměrně přesně měřit nejen okamžité, ale i kumulované množství odtékající vody (vyráběný elektrický výkon a práce je v přímém vztahu k množství vypouštěné vody), obohacovat vodu kyslíkem a dokonale eliminovat negativní vliv energie vypouštěné vody na koryto vodoteče Porovnání zařízení Údaje pro porovnání viz v tabulkách č. 6 až 10. Porovnáváme-li spalování BP v kotlích a v KGJ, jeví se na první pohled spalování v kotlích jako výhodnější. Účinnost dnes vyráběných kotlů se pohybuje nad hranicí 90 %, pořizovací cena je podstatně nižší, provoz jednodušší, provozní náklady menší. Naproti tomu účinnost nejlepších KGJ dosahuje v maximu pouze cca 88 %, pořizovací cena i provozní náklady jsou mnohem vyšší. Když si však uvědomíme, že spálením BP v KGJ získáme nejen teplo, ale i elektrickou energii, nebude výhodnost kotlů již tak zcela zřejmá. Pokud budeme tuto problematiku řešit pro vhodnou velikost ČOV, nabízí se dále, i při úrovni dnešních cen elektrické energie a zemního plynu, případná výhodná kombinace současného využívání vlastního zdroje BP a zdroje cizího nakoupeného ZP. Porovnáním tabulek č zjistíme, že jedině výroba tepla v KGJ (i při kombinaci spalování BP a ZP tabulka č. 8) je ekonomicky efektivní dá se totiž hovořit o splatnosti investice! Tabulka, kde je uvedeno pouze spalování BP není zpracována, protože při našich úvahách vycházíme z předpokladu, že máme k dispozici pouze určité množství BP, které stačí právě na pokrytí potřeby tepla v celé ČOV při jeho spálení v kotli. Jistě není třeba zdůrazňovat, že pokud budeme mít BP více tolik, aby při jeho spálení v KGJ byla pokryta celková potřeba tepla v ČOV, bude splatnost investice ještě kratší než při kombinaci spalování BP a ZP. Rozdílné údaje délky splatnosti u jednotlivých použitých KGJ jsou ovlivněny nejen výší jejich pořizovací ceny, ale také jejich různými technickými parametry (různé jsou nejen celkové účinnosti soustrojí, ale i poměr mezi vyráběným teplem a elektrickou energií). Výše pořizovacích i provozních nákladů při použití např. TČ se zdá být neúměrně vysoká a nepříznivá. Nelze však tento způsob výroby tepla zavrhnout, a to zejména tam, kde není k dispozici ZP. Ve srovnání např. s elektrokotlem nebo s elektrickými přímotopnými tělesy, je zřejmé, že spotřeba elektrické energie v TČ (při stejné výrobě tepla) je cca třetinová. Splatnost investice je sice několikrát delší, ale při předpokladu růstu cen elektrické energie, je naděje, že se bude v budoucnu zkracovat. Výhodným se jeví použití TČ zejména u malých potřeb tepla do cca kw (nejedná se o ČOV s teplým vyhníváním). Přehledně jsou pořizovací i provozní náklady uvedeny v grafech závislosti na tepelném výkonu. 5. Volba zařízení Na vhodné volbě a správném využívání a provozování energetického hospodářství ČOV přímo závisí nejen provozní spolehlivost, ale také efektivnost provozu celé ČOV. Pořizovací náklady viz v grafu 1, roční provozní náklady v grafu 2. Jak již bylo poznamenáno, podmínky pro využívání vlastního energetického potenciálu, jsou na každé ČOV více či méně specifické. Dá se předpokládat, že u nově budovaných nebo rekonstruovaných ČOV se projeví snaha po snížení energetické náročnosti instalovaného zařízení, téměř jisté však je, že bude růst zájem o snižování potřeby tepla pro vytápění objektů (ať už snižováním ztrát v rozvodech tepla, zmenšováním vytápěného objemu nebo snížením tepelných ztrát vytápěných objektů). Pokud jde o zvyšování produkce BP a případné vhodné využívání vlastních zdrojů i v kombinaci se zdroji cizími, je třeba tomuto problému věnovat skutečně velkou pozornost, protože jedině správným a zodpovědným rozhodnutím můžeme docílit zvýšení energetické efektivnosti provozu ČOV. Z uvedených grafů a tabulek je naprosto zřejmé, že ten, kdo nevyužívá vyrobený BP v KGJ (a to i v kombinaci se spalováním ZP), nemůže počítat s tím, že se mu investice vynaložená na nákup zařízení pro výrobu tepla někdy zaplatí!

16 číslo 6, strana 16/164 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací NOVÉ ČESLE NA ČOV BRNO MODŘICE SE OSVĚDČILY Ing. Jan Müller, Ing. Robert Hrich, Jiří Němeček, ČOV Modřice V roce 1998 byla provedena rekonstrukce mechanického předčištění na ČOV Modřice. Původní dvoustupňový systém obloukových česlí typu DORR, doprava shrabků pásovými transportéry a lis Geiger byly kompletně vyměněny. Na základě výběrového řízení byl uvedený technologický soubor nahrazen jednostupňovými česlemi Fontána s průlinou 6 mm. Pásový dopravníkový systém nahradily šnekové bezhřídelové dopravníky a nefunkční lis Geiger šnekový lis na shrabky s propíráním. Změnilo se rovněž umístění kontejneru na shrabky a to z původního vnitřního prostředí do venkovního, přičemž manipulaci zajišťuje elektrická kolejová doprava s možností odvozu typovým vozidlem. Celý systém mechanického předčištění pracuje v automatickém režimu s možností kontroly z velínu. Nové mechanické předčištění mělo na chod ČOV několik příznivých dopadů. Jednak se omezil průnik plovoucích nebo nesených tuhých částic o velikosti nad 6 mm. Dříve pronikaly dále do ČOV částice až do velikosti 15 mm, které způsobovaly potíže při čerpání a odvodňování kalu. Dále se omezilo množství textilních vláken, která omezují provoz kalové linky. Intervaly odstávek na čištění kalových čerpadel se zřetelně prodloužily. Dalším příznivým efektem je snížení množství vody ve shrabcích odvážených na deponii, kde je příjem těchto materiálů podmíněn určitým maximálním obsahem vody. Po třech letech provozu nejsou patrné výraznější stopy opotřebení, nebylo zapotřebí jednotlivá zařízení demontovat za účelem opravy, případně jiným způsobem omezovat chod ČOV. Mechanické poškození plastových elementů je ojedinělé a jejich výměna nenákladná. Servis dodavatele je velmi pružný, prakticky okamžitý. Energeticky jde o velmi nízké příkony, např. česle (šířka kanálu mm) mají příkon 0,3 kw, přičemž průměrná doba provozu činí min/hod. Naše zkušenosti se souborem mechanického předčištění lze označit jako velmi dobré, a to jak po stránce provozní spolehlivosti, vynaložených nákladů na údržbu, tak reakci dodavatele na případné poruchy. Ukázalo se, že výběr tuzemského dodavatele na dodávku jednotky mechanického předčištění byl ze strany managementu Brněnských vodáren a kanalizací, a. s., a investora správný, i když se mohlo zdát, že pro brněnskou lokalitu bude nutno hledat mezi zahraničními dodavateli. Poznatky získané během provozu byly cenné i pro výrobce, resp. dodavatele, který je využil při konstrukci větších jednotek s uplatněním na dalších tuzemských a zahraničních ČOV. Obr. 1: Pohled na šnekový lis a dopravníky shrabků Obr 2: Celkový pohled na česle Fontána Z PRŮMYSLU 100 LET ITT FLYGT DĚLÁME VODĚ CESTU Na otázky, předložené redakcí SOVAK, odpovídá za firmu FLYGT pan Patrik Almlöf, ředitel pro export pro střední a východní Evropu a střední Asii, za firmu LK Pumpservice její generální ředitel JUDr. Ladislav Kincl. Můžete nám přiblížit historii? P. Almlöf: FLYGT oslavil v červnu letošního roku 100 let své existence. Je přirozené, že za tak dlouhou dobu se musela všechna uvedená období vystřídat. Za neodmyslitelné historické milníky lze zcela určitě považovat roky 1947 první ponorné čerpadlo na znečištěné vody na světě,rok 1956 první ponorné kalové čerpadlo na světě a rok 1999 uvedení oběžného kola N na trh, které je přelomem v historii čerpání odpadních vod vůbec. Je i přirozeným vyvrcholením, že rok 2000 byl i obchodně nejúspěšnějším rokem v historii firmy ( obrat FLYGTu ve srovnatelných produktech je 2,5x větší než nejbližšího konkurenta) na kterém se podílela i firma LK pumpservice. Vaše světové úspěchy, ale také do jisté míry rychlý vzestup v ČR? P. Almlöf: Už jsem zmínil výsledky roku Úspěch FLYGTU je výsledkem dlouhodobé koncepce firmy, výhradně orientovanou na potřeby zákazníka a vztah s ním. Trh v ČR je příkladem úspěšného využívání zázemí poskytovaného jménem a know-how naší firmy.

17 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 17/165 Čím je pro Vás mateřská společnost? JUDr. L. Kincl: Celých 10 let je pro nás FLYGT příkladem inovativní, spolehlivé firmy, kde změny ve prospěch budoucnosti potkávám při každé další návštěvě. Současně znamená, nejen pro nás, ale pro všechny ostatní obchodní distributory, mimořádně přátelské a inspirující prostředí. To jsou všechno i důvody pro které jsme si FLYGT zvolili před 10 lety jako svého stěžejního partnera a znamená to pro nás i závazek se tomuto vzoru v naší práci přibližovat. Které výrobky Vám přinesly v ČR největší popularitu a také výrazný ekonomický efekt? P. Almlöf: Na počátku vstupu FLYGTU na trh v tehdejší ČSR v roce 1962, to byla jednoznačně stavební čerpadla BIBO. Toto jméno se mimochodem stalo synonymem pro tento typ čerpadel na celém světě. V součastné době jsou to již čerpadla a míchadla pro čistírenství, což odráží i světové ekologické trendy. Je to již hezká řádka let co jste vstoupili na český trh. Co Vás tehdy vedlo sem do ČR vstoupit? P. Almlöf: Ano, v roce 2002 to bude již 40 let od dne, kdy FLYGT vstoupil na český trh. Tento vstup byl výsledkem dlouhodobé strategie, pokrýt svojí obchodní sítí všechny světové trhy, bez rozdílu politického systému a ekonomického potenciálu. Jak jste řídili Vaše vztahy k LK pumpservice? P. Almlöf: Naše vztahy se celou dobu pozitivně vyvíjely a mnoho problémů bych nenašel. Naopak bych řekl, že například při pokusu jiných subjektů, pokusit se o převzetí určité části trhu v ČR a SR prokázal FLYGT vždy jednoznačnou podporu LK pumpservice. V oboru servisu a After market politiky, považuji LK za vzor pro ostatní distributory FLYGTU na celém světě JUDr. L. Kincl: Mohu potvrdit slova Patrika Almlöfa. Jako druzí ve světě jsme byli FLYGTEM certifikováni jako autorizovaný servis a v roce 1999 jsme byli pověřeni uspořádáním After market konference pro Evropský region. FLYGT nás vždy podpořil, když to bylo třeba a naše vztahy bych označil za více než přátelské. Na českém trhu je pochopitelně velká konkurence. Výběrová řízení jsou tvrdá. Jak vidíte svou budoucnost? Na co vsázíte; minulost, přítomnost, rozvoj ekonomiky či osobní kontakty? JUDr. L. Kincl: Výběrová řízení jsou tvrdá a bohužel mnohdy upřednostňující nízké investiční náklady oproti výhodám LCC (LCC= life cycle cost dlouhodobé provozní náklady). Tento aspekt však již dnes zvažují racionálně ekonomicky uvažující provozovatelé, kteří dovedu tuto celosvětovou filosofii obhájit a proto svoji budoucnost černě nevidíme. Potěšují i výměny méně efektivních byť levnějších strojů za výrobky FLYGT. A konkurence? FLYGT je na celosvětovém trhu vždy o krok vpřed. Považujete svou propagační činnost za dostačující? Uvažujete o zlepšení? A jak? JUDr. L. Kincl: Nikdy si nemůžeme dovolit považovat svoji propagaci za dostačující a o vylepšení a nových cestách uvažujeme každý den. I čtenáři SOVA- KU mohou v tomto směru vidět o co se snažíme. Zaměřujeme se i na aktivní propagační činnost spojenou se vzděláváním v oboru vodního hospodářství. Např. prostřednictvím 1. Mezinárodní konference: Optimalizace, návrh a provoz stokových sítí a ČOV 2001, v Břeclavi 4. 5.října 2001 ve spolupráci s VUT Brno, kde se bude mluvit o nejnovějších trendech v našem oboru. Co Vám přináší servisní činnost? Je prý podstatnou částí Vašich tržeb. Pomáhá Vám také se lépe orientovat a ověřovat spolehlivost Vašich výrobků? JUDr. L. Kincl: Servisní činnost zahrnuje hlavně preventivní kontrolu strojů, směřující právě ke snižování nákladů na opravy a snižování provozních nákladů vůbec. Servisní smlouvy jsou stálou součástí našich tržeb ( na celkovém obratu se podílejí cca 20 %.) Samozřejmě nám servis poskytuje důležité informace, které se následně využívají při zpracovávání nabídek. Důležité jsou také zkušenosti získané od výrobce, to nám umožňuje poskytovat např. prodloužené záruky našim zákazníkům. Jen pro informaci, při pravidelných servisních prohlídkách se náklady na opravy snižují o 55 %. Jaké inovační kroky Váš světový koncern připravuje? Zůstanete u Vašich osvědčených komodit anebo budete svou činnost výrobkově diverzifikovat? P. Almlöf: Už jsem se zmínil o stálém trendu FLYGTU s inovacemi. Příští rok bude ve znamení zcela nové řady ponorných kalových čerpadel, které budou představena na IFATu 2002 a následně, jak je již tradicí, i na 8.mezinárodní vodohospodářské výstavě Vodovody a kanalizace 2001 v Praze. Rozhodně však zůstaneme u tradiční technologie ponorných strojů pro znečištěné vody. Jak to pomůže Vašemu českému partnerovi? P. Almlöf: Nabízet a prodávat špičkovou technologii je vždy výhodné a doufám, že česká republika nebude v tomto směru vyjímkou ve světovém trendu. Jaký výrobek či inovační krok vyššího řádu Vás v poslední době nejvíce potěšil uspokojil a také přinesl výrazný ekonomický přínos? Pomohl Vám také k předstihu v konkurenčním boji? P. Almlöf: Inovačních kroků bylo v poslední době více. Významné bylo například dokončení úplné řady ponorných míchadel SR 46, včetně softwarového vybavení pro jejich dimenzování a polohování. Za rozhodně nejvýznamnější inovační krok však považuji vývoj oběžného kola a celé hydrauliky typu N, kryté celosvětovým patentem, který znamená opravdu revoluční změnu v koncepci čerpání odpadních vod. Mimochodem, tato hydraulická koncepce byla velice příznivě přijatá i českým trhem, kde byl již překročen počet 100 instalací a LK pumpservice zaujal v jejich prodeji za rok 2000 třetí místo na světě (v přepočtu na velikost trhu). Mohu Vás však ujistit, že inovace u FLYGTU nikdy nekončí a jak jsem již naznačil, v součastné době se dokončuje ucelená nová řada ponorných čerpadel, využívající všech výhod hydrauliky typu N. Oběma účastníkům rozhovoru redakce děkuje za odpovědi na otázky.

18 číslo 6, strana 18/166 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací GEOTECHNICKÝ PRŮZKUM PŘI VÝSTAVBĚ A OBNOVĚ KANALIZACÍ Ing. Ludvík Hegrlík, RNDr. Oldřich Levý, INSET, s. r. o. Kanalizační stoky vedené v městské zástavbě jsou z hlediska své pozice v zemním prostředí osobitými podzemními objekty. Jsou situovány většinou mělce pod povrchem (v hloubkách 2 8 m), pod místními rozvody ostatních inženýrských sítí, v blízkosti rozhraní mezi kvartérním pokryvem a skalními či poloskalními horninami v jejich podloží a v propustných horninách v blízkosti či těsně pod hladinou podzemní vody. Rozsah těchto staveb je ve velkých městech a především v Praze obrovský. Řada z nich prochází opravami a rekonstrukcemi, na mnoha místech dochází k výstavbě objektů nových či jejich obnově v nových trasách. Pozice těchto staveb v zemním prostředí v blízkosti rozhraní výrazných změn geotechnických parametrů vyžaduje i specifickou metodiku geologických průzkumných prací pro tyto stavby a metodiku sledování a kontroly jejich výstavby i posouzení současného a možného nepříznivého vlivu na okolní objekty při výstavbě a při vlastním provozu. Vzhledem k naznačené specifické poloze kanalizačních stok je vhodné mít dostatečné podklady o geologických poměrech již v etapě úvodního projektu (?), kdy je možné s trasou stavby, jejím hloubkovým vedením, profilem a dalšími parametry ještě pohnout. Provedení stavby s ohledem na skutečné místní geologické podmínky může výrazně změnit finanční náročnost stavby a tempo její výstavby. Dostatečné znalosti o místních geologických podmínkách se zdaleka netýkají pouze staveb nových, ale ve značné míře i rekonstrukcí a oprav staveb stávajících. Oblast hlavního města Prahy má velmi proměnlivé geologické podmínky. Základním podkladem pro posouzení očekávaných geologických poměrů v trase kanalizace je komplex geologických map mapy měřítka 1: Tyto mapy jsou po jednotlivých listech revidovány a doplňovány. Geologické rešerše by měly být investorovi známy již při investičním záměru výstavby nových stok. V místech, kde kanalizace bude vedena v rajonu skalních hornin, zejména těch s velmi proměnlivými geotechnickými vlastnostmi (vápence, břidlice s polohami křemenců apod.) je vhodné projektovat trasy nejen podle stavebních a hydrodynamických (?) (odtokových) požadavků, ale nutně i s ohledem na místní geologické poměry. Není nutné vést stoky ve výkopech či štolách s nezbytným použitím trhacích prací či obdobných vysoce náročných technologií, když je možné jen s drobným posunutím trasy o několik metrů projít stokou poměry daleko příznivějšími. Problémy se stavbou při nepizpůsobení vedení stoky místním geologickým podmínkám vedou ke zdržení výstavby, nutnosti doplňkových průzkumů, změnám projektů, technologie a s tím spojených obnovení stavebních řízeních, které postup výstavby výrazně prodlouží a značně prodraží. Geologické podklady nejsou projektanty často dostatečně brány v úvahu. Je to dáno i tím, že předběžným geologickým průzkumům prováděným většinou formou archivní rešerše, není vždy věnována dostatečná pozornost, je k nim ze strany zhotovitelů přistupováno rutinně, často bez reflexe na problémy, ke kterým na dané lokalitě při výstavbě docházelo. Bohužel poměrně často neodpovídá charakteristika prostředí skutečnosti zjištěné při stavebních pracech. Průzkumné práce jsou většinou zadávány jako součást projektu pro DÚR (?). Přístup projektantů ke geologickým a geotechnickým průzkumům je značně rozdílný, významnou roli v požadovaném rozsahu a kvalitě geotechnických podkladů pro projekty jsou i čas a peníze. Jsme přesvědčeni o tom, že významné zkvalitnění přípravných prací pro výstavbu stok lze docílit, pokud geologické práce budou připravovány s dostatečným časovým odstupem s odpovídajícími finančními prostředky, a když jeho výsledky budou v projektech skutečně využívány.. Jak bylo uvedeno je základním podkladem pro zhodnocení místních geotechnických poměrů archivní rešerše ze starších geologických průzkumných prací na zájmové lokalitě, které jsou na našem území, především v městské zástavbě, většinou poměrně husté, a které naznačí očekávané problémy, které mohou stavbu v daném území potkat. V městské zástavbě bývá hustota informací cca 1 sonda či skupina sond na 100 m trasy. Data vyhledaná v archivu však v žádném případě, vzhledem k výše naznačeným specifikám těchto staveb, nemohou suplovat cíleně zaměřené průzkumné práce pro konkrétní stavbu. Jedním ze základních úvah při přípravě liniových podzemních staveb typu kanalizačních stok je rozhodnutí, zda tuto stavbu provádět v otevřeném výkopu, štolou, kombinací obou těchto postupů, či s využitím dalších technik jako jsou řízené podvrty či protlaky. Vedení staveb ve výkopu má hlavní překážku v nutnosti zabezpečení či přeložení řady stávajících inženýrských sítí, omezení či vyloučení dopravy na komunikacích a v případě hlubších výkopů i v zabezpečení ostatních objektů (domů) v okolí. Provádění malých liniových staveb hornickým způsobem je ke svému okolí podstatně šetrnější. Zábory na povrchu se sníží na místa těžebních šachet vzdálených většinou kolem 100 m od sebe. Z hlediska výsledků geologickáho poosuzení je k uvedenému rozhodnutí jedním z nejvýznamnějších parametrů průběh skalního podloží, resp. zatřídění zemin a hornin v profilu podle jejich rozpojitelnosti v návaznosti na ČSN Zemní práce. Kromě často skokové změny těžitelnosti mezi zeminami pokryvu a skalními horninami v jejich podloží přináší poznatky o hloubce a tvaru reliéfu skalního podloží údaje o očekávaném průběhu hladiny podzemí vody i o stabilitě výkopu či výrubu a dosahu poklesové zóny vyvolané dílem. Velmi efektivní výsledky průzkumu při předpokladu častých změn geomechnických poměrů v okolí stoky jsou metody geofyzikální. Jejich výhodou jsou spojité informace o změnách poměrů v trase při Obr.: Geofyzikální průzkum pro výstavbu a sanaci podzemních tras inženýrských sítí rychlost sesismickůch vln (m/s)

19 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 19/167 relativní jednoduchosti jejich aplikace bez nutných záborů a dopravních omezení. Při použití současných technologií provádění těchto metod s vysoce přesnými a výkonnými měřícími aparaturami a navázání výsledků průzkumu na parametry z přímých průzkumných sond (vrtů, šachtic, penetračních sond) ve výrazně nehomogenním prostředí je kvalita a spolehlivost získaných informací vysoká a umožňuje kvalifikované rozhodnutí investora a projektanta o způsobu provedení díla. Průběh úrovně skalního podloží je v etapě přípravy stavby nejlépe posouditelný geofyzikální metodou mělké refrakční seismiky, která posuzuje geomechanický stav horninového masivu, jeho zvětrání a porušení na základě sledování rychlostí šíření uměle buzených elastických vln. Současné mnohakanálové digitální seismické aparatury umožňují pracovat i v podmínkách městské zástavby, na zpevněných komunikacích i s přiměřeným provozem dopravy. Informace získané touto metodou jsou z hlediska připravované stavby prakticky spojité (krok měření i získaných údajů je většinou 1 2 m). Dalšími metodou úspěšně aplikovatelnou v městském prostředí jsou georadarová měření s využitím snímaní několika nosných frekvencí anténními systémy s účinným stíněným rušivých vlivů. Žádná nepřímá metoda není zcela bezchybná. Při správném metodickém provádění měření a vyhodnocení by chyba v určení hloubky skalního podloží (ve fyzikálním nikoliv stratigrafickém smyslu) neměla přesáhnout 15 % z hloubky skutečné a výsledky uvedené v podélném profilovém řezu stavbou by měly se skutečností korespondovat min. v 75 % trasy v závislosti na složitosti geologie a místních podmínkách. Pokud to je technicky možné je vždy vhodné aplikovat více než jednu geofyzikální metodu. Znalost průběhu skalního podloží je významným parametrem i při provádění rekonstrukcí či oprav malých podzemních liniových staveb. Je zvykem, že u většiny existujících staveb není vůbec, či je z nějakých důvodů nedostupná nebo zcela nepoužitelná, dokumentace z výstavby této stavby. Pokud nějaká dokumentace je, týká se většinou přípravy stavby a příslušného průzkumu před jejím provedením. Z rozborů vzniklých poruch a havárií např. na kanalizačních sběračích v Praze je zřejmé, že jejich značná část měla svůj počátek v místech, kde podzemní dílo přecházelo ze skalních hornin do pokryvu a toto rozhraní bylo i zvýšeně namáhané prouděním podzemní vody. Bývá proto často nezbytné, pokud lze očekávat že existující podzemní liniová stavba se nachází v blízkosti rozhraní zemin a hornin, doplnit před započetím rekonstrukce údaje o geologických poměrech v okolí rekonstruované stavby o doplňující geofyzikální průzkum. Pokud je celá podzemní liniová stavba nad hranicí skalního podloží, je nutné vyšetřit zejména zvodnění sedimentů, jejich homogenitu či proměnlivost, ulehlost a soudržnost a výskyt umělých objektů, dutin a inženýrských sítí v trase. Vzhledem ke značným problémům při tradičních geologických průzkumech ve městech, spojených se záborem komunikací a s povolením všech dotčených uživatelů objektů a sítí, bývají přímé ověřovací práce možné až při vlastní výstavbě a pro projekt slouží jen archivní dokumentace z okolí. K upřesnění místních podmínek a k posouzení změn vlastností prostředí mohou účinně napomoci opět geofyzikální metody. Pro průzkum svrchních partií řezů je s úspěchem používáno měření pulzním georadarem (GPR) za pomoci vysílacích a přijímacích antén s účinným stíněním k potlačení rušivých vlivů. Výhodou radarových měření je jejich spojitost, detailní členění řezu a možnost vysokých pracovních výkonů, kdy je možné využít i krátkodobých a převážně jen částečných uzavírek frekventovaných ulic a křižovatek a práci v nočních hodinách. Pomocí zemního radaru získáme velké množství dat, která je nutno podrobit náročnému matematickému zpracování a poměrně složité interpretaci, která je založena na analogickém srovnání radarových řezů s ověřenými nebo modelovými řezy projevy jednotlivých prvků. Pomocí zemního radaru měříme odraz vysokofrekvenčního elektromagnetického vlnění od rozhraní a lokálních objektů v zemi, které se liší vodivostí, permitivitou či permeabilitou. Je zřejmé, že tyto uvedené parametry souvisí s parametry geotechnickými pouze nepřímo a nelze je tedy podle radarového záznamu jenoznačně klasifikovat. Zkušený interpretátor radarových řezů může rozlišit jednotlivé bloky s odlišnými komplexními elektromagnetickými vlastnostmi, které ukazují na změnu materiálu v řezu a umí odlišit i průběh jednotlivých rozhraní. Nejlépe jsou v radarových řezech interpretovatelné jednotlivé lokální nehomogennní objekty včetně dutin. Ve složitých prostředích s velkou hustotou inž. sítí ve svrchní části řezu a navíc např. s tramvajovými kolejemi na vozovce je odlišení lokálních objektů ve větších hloubkách často jen orientační. K většímu úspěchu napomůže provedení měření několika anténními systémy s odlišnou pracovní frekvencí, vedení profilů i v příčných směrech a použití doplňkových metod. Při sledování lokálních kovových objektů je přesnost radarových měření dobrá. K potížím někdy dochází v indikaci kameninových nebo cihlových stok v řezu, neboť tyto se svými elektromagnetickými parametry od okolního prostředí většinou téměř neliší a nevytváří ani tvarově výrazné objekty. Radarová metoda bývá také úspěšná v indikování dutin a podzemních objektů. V příznivých podmínkách je možné interpretovat i průběh hladiny podzemní vody a míru zvodnění sedimentů, resp. při navázání na údaje z vrtů či studní její změny. Při výstavbě liniových podzemních děl v místech očekávaných podzemních objektů, starých sklepů, podzemních chodeb apod. v jejich blízkosti je s úspěchem používaná mikrogravimetrie. Tato metoda sleduje lokální odchylky v hodnotě tíhového zrychlení v závislosti na výskytu dutin či naopak pevných podzemních objektů v zemi. Metoda indikuje zejména rozsah výskytu volných prostor nebo rozvolnění materiálu ve vazbě na uvedenou stavbu. Mikrogravimetrie přímo indikuje deficit hmot a z profilových, nebo lépe z plošných indikací, je možno vypočítat i objem ekvivalentního volného prostoru v okolí stavby. S využitím výsledků dalších metod, především radaru a seismického prosvěcování, pak můžeme určit jak objem volných prostor tak i objem zóny rozvolnění se sníženou hustotou a při plošném průzkumu stanovit i místa, hloubku a případně úklon vedení injektážních vrtů. Vlastní rekonstrukce malých liniových staveb má řadu specifik, oproti jiným podzemním stavbám. K rekonstrukci dochází většinou v případech, kdy je zjištěna narušená statika stavby a mohlo by tak dojít nebo již došlo k její havárii. Jedním z hlavních úkolů při zajištění statických porušení je zjištění skutečného rozsahu narušení objektu a jeho okolí. Pokud podzemní dílo je přístupné pro provedení vizuální prohlídky kamerovým systémem případně fyzicky, je nejprve dokumentován stav zjištěného porušení na líci obezdívky. Stav prostředí za obezdívkou a zejména možné příčiny vzniku těchto poruch nebývají z vizuální prohlídky vždy zřejmé. Proto je vhodné před vypracováním projektu rekonstrukce získat další přímé i nepřímé údaje o stavu podzemního díla a jeho bezprostředního okolí. Některé z údajů o rozvoji porušení v okolí stok můžeme získat z povrchu z měření nad podzemním objektem. Jedná se především o opakovaná měření přesné nivelace na stabilizovaných profilech, zjištění rozvoje deformací na objektech a o povrchová geofyzikální měření, či metody prosvěcování prostředí z vlastního díla nebo z měření mezi podzemním dílem a povrchem. Významné je opět použití geofyzikálních metod, a to především měření zemním radarem v modifikaci vedení antén po stěnách díla s obsluhou či na pojízdných vozících. Obr.: 0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0 Vyhledávání dutin za ostěním tunelů, kolektorů a kanalizačních stok

20 číslo 6, strana 20/168 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Používaná jsou i měření seismická, resp. akustická, pro posouzení narušení betonových konstrukcí a měření metodou seismického prosvěcování mezi podzemním dílem a povrchem. Ke kvalifikovanému rozhodnutí o dalším postupu je vhodné se opřít o výsledky přímých průzkumných metod. V průlezných profilech jsou prováděny vrty na získání vzorků pro laboratorní zkoušení pevnosti obezdívky díla i na získání informací o stavu prostředí za obezdívkou, především o existenci kaveren a typu materiálu, který dílo obklopuje. Situování těchto vrtů je vždy vhodné provádět podle výsledků a rajonizace provedené pomocí nepřímých metod, především georadaru. Při zjištění kaveren je vhodné posoudit jejich rozsah vizuální prohlídkou technoskopem či maloprůměrovou televizní sondou nebo kavernometrem. Rekonstrukcí malých podzemích liniových staveb bývá několika typů v závislosti na zjištění závad jak ve vlastním díle, tak v jeho okolí. Při zjištění závad pouze v obezdívce díla se používají různé postupy od spárování, nástřiku vnitřku různým materiálem, provedení výztuh v konstrukcích až po úplnou stavební rekonstrukci některého úseku. Většinou však porušení v konstrukci souvisí s nějakým prvkem v jeho blízkosti, který časově mohl porušení konstrukce předcházet nebo naopak jím mohl být vyvolán. V těchto případech je vhodné nejprve zabezpečit okolí stavby některým z druhů injektáže. Způsob injektáže, s jakými parametry a v jaké geometrii a rozsahu ji aplikovat, aby výsledek sanace byl optimální jak po stránce zabezpečení stavby tak z hlediska ekonomiky provádění oprav, je vhodné určit až po výsledcích průzkumných prací. Ve fázi rekonstrukce při naznačené etapovitosti prací je využitelná většina z údajů, které byly získány ve fázi průzkumné. Po provedení injektážních měření je možné provést i následnou radarovou kontrolu a zaplnit případné zbytkové dutiny. ÚČINNÉ A JEDNODUCHÉ OCHRANY ČERPADEL Novinka? V roce 1997, po certifikaci v EZÚ Praha Troja, uvedla firma Panchártek elektro na český trh inteligentní elektronické hlídače zátěže EL-FI(r) od švédské firmy EMOTRON AB ( Část těchto přístrojů je určena k ochraně čerpadel. Vzhledem k našemu zaměření na chemický průmysl jsou přístroje používány především k ochraně čerpadel v rafinériích, úložištích kapalného propan-butanu, ve výrobě kyselin a pod. Hlavním důvodem použití je to, že ke své činnosti nepotřebují žádná vnější čidla, která jsou vzhledem k provozu a prostředí mnohdy drahá a obtížně instalovatelná. Tímto článkem chceme s hlídači zátěže EL-FI seznámit širokou technickou veřejnost pracující v oblasti vodovodů a kanalizací. S použitím přístrojů při ochraně různých čerpadel, co se velikostí a druhů týká, máme bohaté zkušenosti. V mnoha případech jsou hlídače EL-FI jediným spolehlivým ochranným prvkem velkých a drahých čerpadel. Nyní obecně k přístrojům EL-FI: Jak přístroje pracují? Elektronické hlídače pracují na principu, který by se dal popsat takto: zatížení pohonného elektromotoru odpovídá zatížení hlídaného poháněného stroje. U různě zatíženého elektromotoru se mění jeho elektrické parametry. Právě ty jsou snímány a vyhodnocovány přístroji EL-FI. Jaké veličiny přístroje snímají je popsáno u jednotlivých typů. Z toho vyplývá, že pro ochranu daného stroje nejsou potřeba žádná vnější čidla. Jedinou podmínkou pro správné použití přístroje je to, že hlídaný stroj je poháněn asynchronním elektromotorem s kotvou nakrátko (příp. kroužkovou) bez použití frekvenčního měniče. Proč se hlídače EL-FI používají? Elektronickými hlídači zátěže je možné chránit nebo ovládat, jak jsme již uvedli, různá zařízení. Jednoduchým způsobem lze vymezit roz-

21 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 21/169 sah výkonu, ve kterém může poháněný stroj pracovat. Tím se účinně brání jeho přetěžování nebo naopak chodu naprázdno. To má v konečném důsledku vliv jak na životnost zařízení, tak na úsporu energie. Dále lze celé zařízení efektivněji využívat. Elektronické hlídače EL-FI nejsou ochranami pohonných motorů, ale poháněných strojů. V některých případech mohou při přetížení nebo naopak při chodu naprázdno zabránit poškození stroje a ev. úrazu obsluhy. Hlídače se používají pro ochranu čerpadel, dopravníkových systémů, jeřábů, míchaček, vrtacích, mlecích a drtících zařízení, kompresorů, ventilátorů, pil a pod. Klasickým příkladem použití jsou čerpadla v prostředích s nebezpečím výbuchu v chemických provozech, čerpadla ve vrtech a pod. Jak se přístroje instalují? Hlídače se instalují do elektrických rozvaděčů, nejlépe na DIN lištu poblíž stykačů elektromotorů hlídaných strojů nebo, pomocí adaptéru, do čelního panelu rozvaděče. Nastavování mezí maximálního nebo minimálního výkonu se provádí při spuštěném stroji podle konkrétního požadavku. Hlídače lze použít jak pro stroje s malými motory, tak pro velké stroje, kde je proud motoru snímán přes běžný proudový transformátor. Jaké základní typy hlídačů zátěže EL-FI určené pro ochranu čerpadel dodáváme? PM je určen pro odstředivá čerpadla, která chrání před chodem naprázdno. Tento jev může nastat např. při úplném vyčerpání kapaliny, při omylem zavřeném ventilu a pod. Hlavní snímanou veličinou je účiník (cosϕ) motoru. Citlivost hlídače je taková, že jím lze vymezit minimální možné množství čerpané kapaliny. Výstupem je bezpotenciálový přepínací kontakt. Aby přístroj nereagoval na krátkodobé provozní změny zatížení, je možné nastavit zpoždění výstupního relé od 1 do 40s. Vhodným zapojením hlídače do ovládacích obvodů lze zajistit okamžité vypnutí zařízení při výpadku jakékoliv fáze napájecího napětí. Přístroje jsou též vhodné pro hlídání čerpadel ve vrtech. Jejich funkčnost je možné kontrolovat pouhým přivřením ventilu na výtlačném potrubí. Přístroj je možné použít pouze u čerpadel poháněných třífázovým motorem. DLM je univerzální digitální hlídač s možností automatického nastavení úrovně poplachu a LCD displejem. Tento přístroj pracuje tak, že pomocí metody VIP patentované firmou EMOTRON AB měří skutečný činný výkon na hřídeli motoru. Hodnota skutečného výkonu je vypočítávána odečtením výkonových ztrát v motoru od měřeného příkonu. Přístroj je možné naprogramovat třemi rozdílnými způsoby tak, aby signalizoval přetížení stroje a upozorňoval na blížící se překročení nastavené meze výkonu nebo aby signalizoval nedostatečné zatížení a upozorňoval na blížící se překročení nastavené meze výkonu nebo aby současně signalizoval přetížení či nedostatečné zatížení bez předcházejícího upozornění. Upozornění na překročení nastavených mezí pomáhá vyhnout se zbytečným odstávkám. Výstupem jsou bezpotenciálové kontakty relé a na objednávku analogový signál 0 10V či 0 5V nebo 4 20mA či 0 20mA. Aby přístroj nereagoval na krátkodobé provozní změny zatížení, je možné nastavit zpoždění výstupních relé při provozu od 0,1 s do 90 s a při rozběhu 1s 999 s. Na LCD displeji lze odečítat aktuální fázový proud a vstupní napětí. Analogový signál z přístroje je možné zavést do řídících systémů či regulátorů a ovládat tak podle zatížení hlídaného stroje stroje související (např. podávací dopravníky). Přístroj je možné použít u zařízení poháněných třífázovým i jednofázovým motorem. EL-FI DLM je v současné době nejvíce prodávaným typem hlídače. Zájem zákazníků si získal především univerzálností použití, citlivostí a jednoduchostí obsluhy. Je možné jej použít k ochraně prakticky všech druhů čerpadel jak před chodem nasucho, tak i před výkonovou kavitací. DCM je speciální hlídač určený pro řízení a hlídání ponorných čerpadel. Snímanou veličinou je zde příkon motoru. Přístroj umožňuje jedno či dvoučerpadlový systém s ochranou před chodem nasucho. Hlídač vypne čerpadlo po uplynutí doby, kterou je možné nastavit v rozmezí 1 90 s od okamžiku, kdy začalo srkat. Po určitém čase zapnutím na zadaný čas, s, otestuje, zda přitekla další kapalina. V případě, že ne, prodlouží dobu klidu, která tak může být mezi jednotlivými spuštěními až 720min. Poměr doby čerpání/klid je tak automaticky řízen množstvím přitékané kapaliny. V případech, kdy je nutné zajistit, aby čerpaná jímka nepřetekla, umožňuje přístroj připojení zajišťovacího hladinového spínače. Na LCD displeji je zobrazována doba čerpání či doba, která zbývá do dalšího spuštění čerpadla. Přístroj registruje celkovou dobu čerpání či nečinnosti a počet sepnutí od ručního vynulování. Na displeji je možné odečíst výkon jako procento měřícího rozsahu a napětí sítě. U dvoučerpadlového systému umožňuje střídání čerpadel. Motory čerpadel chrání před fázovou asymetrií, do přístrojů je možné zapojit jejich tepelná čidla či tepelná relé. Přístroj je možné použít pouze u čerpadel poháněných třífázovým motorem. Nastavování hlídače se provádí při čerpání a srkání čerpadla pouze jedním tlačítkem automaticky. Výstupem jsou bezpotenciálové kontakty poplachového a operačního relé. Použití hlídače přináší prodloužení životnosti čerpadla a úsporu energie. Je samozřejmé, že při jeho použití odpadnou různé plovákové spínače, mnohdy složitě umístěné a z důvodu agresivity prostředí, např. ve fekálních jímkách, vyžadující neustálou údržbu. Reference: AxFlow s.r.o. Praha dodavatel čerpadel DOKO s.r.o Hradec Králové dodavatel čerpacích stanic LPG ISH čerpadla a.s. Olomouc výrobce čerpadel Kontakt: Veškeré informace včetně cen získáte na našich stránkách nebo na adrese: Ing. Jan Panchártek, Zelená 149/53, Hradec Králové 4 Kukleny tel./fax: 049/ , elektro@panchartek.cz V případě Vašeho zájmu jsme ochotni Vám přístroje předvést na Vašem zařízení za cenu cestovních nákladů. KOMBINACE OBNOVY KANALIZAČNÍCH POTRUBÍ S INSTALACÍ OPTICKÝCH KABELŮ Ian Clarke BSc, redaktor časopisu No-Dig International Velkou výhodou kabelů kladených v kanalizačních potrubích je, že majitel (správce) kanalizační sítě může získat další příjem pro údržbu pro údržbu a obnovu svých potrubí prodejem práva využití jejich tras spojovému průmyslu. Na oplátku telekomunikační průmysl získá další možnosti rozvodu svých kabelů za nižší cenu, které vyhovují jak jeho vlastním požadavkům, tak i požadavkům stále rostoucího počtu soukromých poskytovatelů spojových služeb. Tento vztah by mohl podstatně ovlivnit oba trhy za použití moderních bezvýkopových technologií, ohleduplných k životnímu prostředí. Jednou z těchto technologií je TELECOM MODUL (TCM), což je systém použitelný téměř u všech metod rekonstrukce potrubí pomocí vnitřní výstelky, zejména metody CIPP (curred-in-place pipe na místě vytvrzovaná vložka) a všechny systémy kabelových kanálů. Je to dobrá možnost rekonstrukce i pro kanalizační potrubí menších rozměrů. Existují dvě hlavní možnosti pokládky: buď instalace TCM s kabelovými kanálky za CIPP vložkou během instalace této vložky, nebo pokládka pouze TCM s kabelovými kanálky připevněním ke stěně kanálu za použití pryskyřice (plastické hmoty) dodávané kalibrační hadicí, která se po vytvrzení vyjme. Při instalaci kompletního telekomunikačního systému za použití kanalizační sítě, jejíž některé větve vyžadují rekonstrukci a jiné ne, lze metodu TCM kombinovat s jinými systémy pokládky kabelových kanálků, zejména s robotickými technologiemi tam, kde není nutná obnova kanalizačních trub. V takových případech může pokládka postupovat velmi rychle, až 800 m za den. Ve větvích vyžadujících rekonstrukci je technologie TCM velmi výkonnou metodou instalace vložkové trouby s kabelovými kanálky mezi vložkou a stěnou kanalizačního potrubí v jedné operaci, zatímco kabely mohou být pokládány kdykoliv později. To znamená, že jediný kabelový systém může být použit pro celou síť, což je hlavním

22 číslo 6, strana 22/170 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Obr. 1: Trubka z PVC se šesti kabelovými kanálky na rubu vložky z jehličkové plsti Obr. 2: Kabelový kanálek v rohoži, kterou lze vkládat spolu s vložkou. požadavkem poskytovatelů spojových služeb. TELECOM MODUL (TCM) je velmi jednoduchý výrobek a nezatěžuje finančně požadavky dalšího vybavení. Dodavatelé používající jedné z metod CIPP mohou doplnit své vybavení pro tuto metodu a pracovní postupy ve spolupráci s TEC Management ve věci provozních požadavků místního trhu, protože každá země, město i obec má své předpisy pro řízení a realizaci takovýchto projektů. Tato vysoce progresivní technologie prošla již základním vývojem. Nyní je ve stadiu podrobného projektování a zkoušek v terénu a připravuje se na uvedení na trh. TEC Strategií společnosti TEC Management je nabídnout kompletní soubor základního knowhow stavební a montážní technologie pro každý systém vložkování potrubí a poskytnout výlučná práva výrobnímu a prováděcímu průmyslu na bázi licence. Společnost TEC Management je inženýrská a poradenská firma v oblasti bezvýkopových technologií a speciálních prostorových systémů. Po jedenáctiletých zkušenostech v oblasti mezinárodního technického i tržního rozvoje se společnost nyní soustřeďuje na inovativní metody rekonstrukce kanalizačních potrubí, inženýrských sítí a telekomunikací pro městskou infrastrukturu. TEC hledá mezinárodní partnery v celém světě, jako provozovatele městských i průmyslových kanalizačních sítí, dodavatele kabelů i vložkovacích trub, společnosti zabývající se pokládkou kabelů i rekonstrukcí kanalizačních potrubí, kteří by chtěli pracovat na svém místním nebo regionálním trhu a byli by s to podejmout se konečného vyzkoušení v terénu včetně jeho technického vyprojektování. Trh Soudobé požadavky kladené na realizaci nových sítí ve městech zahrnují nízké náklady, rychlou montáž, předvídatelné plánování a přehledné uspořádání h kabelové sítě. Soudobou i budoucí telekomunikační infrastrukturu na celém světě dnes ovládá rovnováha mezi spoluprací a soutěží mezi bývalými celostátními monopoly a novými poskytovateli těchto služeb. Tradiční provozovatelé instalovali v mnoha případech optické kabelové sítě, které však nemají dostatečnou kapacitu k uspokojení budoucí poptávky. Většina soukromých provozovatelů si bude i nadále pronajímat kapacitu těchto vybudovaných sítí až do doby, kdy vybudují své vlastní systémy. Vedle provozovatelů dálkových spojů, kteří vybírají vysoké poplatky z pronájmu služeb, vznikly i městské provozovatelské společnosti, které operují v určitých oblastech ve vzájemné konkurenci. Typicky jsou to společné podniky (joint venture) městských úřadů, bank, městské správy a služeb. Na základě svých vlastních obecních sítí a různých pronájmů městští provozovatelé musí získat nové rozvody, které však vyžadují vysokou rychlost a nízké náklady montáže. Pokládka kabelů do výkopů je sice ještě možná, ale je nákladná a zatěžuje životní prostředí, je velmi časově náročná a již dávno není v čele technologií modernizace městské infrastruktury. Vrchní vedení má své meze přenosu energie i kvalita a často je odmítáno obyvatelstvem ze zdravotních a bezpečnostních důvodů. instalaci hlavně v bočních troubách. Obr. 3: Kabelové kanálky ve dvojité rohoži ze skelných vláken pro Zemní kabely jsou tedy stále ještě solidním základem pro budoucnost, který zajišťuje bezpečný, kapacitní a kvalitní přenos dat. Instalace přípojek z optických kabelů spolu s vložkami CIPP při rekonstrukci kanalizačních potrubí je jednou z možností s významnými výhodami. Komercializace prázdného prostoru v kanalizačních potrubích nevyžaduje nic více než potenciálního městského provozovatele, provozovatele městského nebo průmyslového kanalizačního systému, osvícený kanalizační odbor městského úřadu, specializovaného dodavatele kabelů a doporučenou odbornou firmu provádějící rekonstrukci kanalizačních potrubí vložkováním metodou CIPP. TCM Výrobek TCM pro instalaci telekomunikačního modulu byl vyvinut pro snadnou instalaci při použití téměř všech vložkovacích metod. K dispozici jsou různé typy stavebních materiálů a kabelových kanálků pro suchou i mokrou montáž. TCM-W je určen pro mokrou instalaci. Jeho kanálky jsou zabudovány do kombinace vícevrstvých impregnovaných tkaninových pruhů. TCM-D je určen pro suchou montáž. Jeho kanálky jsou zabudovány ve speciálních páskách a při instalaci se odvíjejí přímo z bubnu, aniž by je bylo třeba impregnovat. Je to nejjednodušší forma montáže TCM. Uskladnění není omezeno ani časově ani žádnými zvláštními podmínkami. Při mokré montáži se doporučuje, aby TCM byl odvodněn za použití podtlakového sání na staveništi ihned po odvinutí z bubnu a zavedeni do instalační šachty. Ostatní podmínky závisí na předběžné impregnaci. pro technické uplatnění není třeba žádných velkých investic. Všechna zařízení a součásti jsou běžně k dispozici. Důležité je, že je to bezvýkopová technologie se všemi osvědčenými ekonomickými a ekologickými výhodami. Přitom kanalizace splňuje veškeré požadavky na normální provoz a kanalizační síť napojuje všechny zákazníky ve městě. Velmi malé kanálky pro zafukování optických kabelů, tzv. mikrokanálky o vnějším průměru 5 mm nebo 8 mm jsou k dispozici a jsou obzvláště vhodné pro menší kanalizační potrubí na konci rozvodu ( poslední míle ), nebo domovní přípojky. Obr. 4: Typická vyvložkovaná trubka s TCM s kabelovými kanálky, instalovaná mezi vlastní stěnou kanalizační trubky a vložkou v koruně potrubí.

23 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 23/171 Do systému jde zabudovat i ostatní kanálky většího průměru. Robotická technologie instalace je nejčastější metodou pro neprůchodné kanály, do nichž je třeba rychle instalovat dlouhé kabelové trasy, ale nehodí se pro kanály, které je třeba rekonstruovat. Výhody TCM má údajně různé výhody, které zahrnují: nízké náklady, systém není nutno impregnovat před pokládkou, snadná a rychlá pokládka na dno nebo strop kanalizačního potrubí, těsná instalace pouze s minimálním prostorem za vložkou, velmi ploché prvky používající mikrokanálky, jednoduché skladování na bubnech, možnost použití při téměř všech vložkovacích technologiích. Systém lze kombinovat téměř se všemi typy kabelů a metodami kabelového rozvodu. Systém je úsporným řešením jak rekonstrukce kanalizace, tak i pokládky kabelových rozvodů i v menších rozměrech (pod 250 mm světlosti), kde již nelze používat robotických systémů. PRAGMA NOVÝ STANDARD V POTRUBNÍCH SYSTÉMECH V oblasti kanalizace měl dlouhou dobu primát nejstarší, opravdu všestranný plast PVC. I když se zdálo, že jeho vlastnosti jsou téměř optimální, ukazuje se, že jsou oblasti, kde je výhodnější použití materiálů jiných, dokonce v kombinaci se změnou konstrukce trubek jako takových. Přední světoví výrobci se této možnosti chopili a na trh jsou uváděna kanalizační potrubí s profilovanými stěnami z polyetylénu i polypropylénu. Společnost Pipelife-Fatra, s. r. o., zvolila pro svou nabídku trubky PRAGMA z polypropylénu a vychází tak vstříc zákazníkům, kteří vyžadují trubky se zvýšenou pružností a vysokou teplotní odolností. Polypropylén je totiž pružnější než PVC a vyznačuje se vysokou houževnatostí. Trubky proto snáší při pokládce hrubší zacházení, zvláště při teplotách okolo a pod bodem mrazu, pokládka může tedy probíhat třeba až při teplotách minus 20 C. Pro PP však není problémem ani vysoká teplota trvalá teplota splašků může dosahovat 95 C. Může se pochlubit rovněž vyšší otěruvzdorností a nabízí i jiné spektrum chemické odolnosti než PVC. Polypropylén je tedy vhodnou alternativou pro uživatele, kteří jsou z určitých důvodů nuceni upustit od použití PVC. Co je PRAGMA? Trubky PRAGMA jsou korugované trubky z PP, vyznačující se dvojitou stěnou, uvnitř hladké, s vnější stěnou profilovanou (vlnitou). Toto provedení zaručuje pro trubky PRAGMA vyšší kruhovou tuhost než trubky hladké minimální kruhová tuhost systému PRAGMA je 8 kn/m 2 podle ČSN EN ISO To umožňuje použití trubek Pragma i v místech, kde vlastnosti hladkých PVC trubek nepostačují, nebo kde se předem předpokládá nahodilé vyšší zatížení. Koncepce systému umožnila výrobu vnitřního povrchu v bílé barvě, která je velmi výhodná při kontrole kanalizace kamerou. Systém PRAGMA nabízí potrubí a příslušné tvarovky pro průměry od 160 mm do 630 mm, trubky jsou dodávány v délkách 3 m nebo 6 m a jako jiné plastové trubky je lze pohodlně zkracovat. K dispozici jsou i revizní šachty. Konstrukce vnější vlnité stěny vylučuje zaseknutí trubek do sebe při skladování. Garantovaná životnost trubek je minimálně 100 let. Trubky a tvarovky PRAGMA se spojují za pomoci hrdlových spojů, s těsnicím kroužkem vloženým do poslední drážky ostrého konce trubky. Spoj kanalizace PRAGMA je těsný při 0,05 MPa (5 m vodního sloupce). Systém PRAGMA je konstruován tak, že není problémem přechod na hladké PVC trubky, ať s hrdlem, nebo bez něj. K dispozici jsou všechny potřebné tvarovky. Ověřte si i vy, že lepší trubky jste dosud neviděli! Kontakt pro Vás: Technický servis: Otrokovice Kučovaniny, Ing. Jonášek tel.: 067/ , , fax: 067/ j.jonasek@pipelife-fatra.cz, INFORMACE NORMY AKTUALITY VODA ZLÍN 2001 Ing. Pavel Adler, CSc. Ve dnech proběhla v prostorách Interhotelu Moskva ve Zlíně V. Mezinárodní vodohospodářská konference VODA ZLÍN Konference podobně jako i v minulých letech se zabývala problematikou pitné vody, přičemž tato problematika byla zahrnuta komplexně, tj. od jímání vody přes její úpravu až po distribuční systémy. Velmi zajímavé byly referáty s tématikou řídících systémů ve vodárenství. Rovněž zajímavá byla tématika legislativy ve vodním hospodářství, strategie financování vodního hospodářství a návaznosti českých norem na směrnice EU. Na konferenci vyslechli účastníci konference více než 30 referátů uspořádaných do tří půldenních přednáškových bloků. V předsálí kongresového sálu byla uspořádána výstava s nabídkou výrobního programu několika předních firem působících na českém trhu v oboru vodního hospodářství. Konference měla jako již tradičně společenské zázemí, což umožnilo účastníkům konference, aby se navzájem poznali a mohli projednat řadu svých provozních, odborných, obchodních i dalších aktivit. Organizátoři konference uspořádali pro všechny účastníky společenský večer s hudbou a s podvečerní degustací moravských přívlastkových vín. Konference se celkem zúčastnilo cca 230 účastníků. Převážná většina účastníků byla z České republiky, část ze Slovenské republiky. Referáty byly obeslány přednášejícími z ČR, SR a Rakouska. Organizačně byla konference již popáté zabezpečena pracovníky z organizací Vodovody a kanalizace Zlín, a.s. a VODING Hranice, spol. s. r. o. Dle ohlasů V. ročníku konference se organizátoři domnívají, že zájem o konferenci VODA ZLÍN je opravňuje zabývat se myšlenkou uspořádání VI. ročníku Mezinárodní vodohospodářské konference VODA ZLÍN 2002.

24 číslo 6, strana 24/172 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací TECHNICKÁ NORMALIZACE V OBORU JAKOSTI VOD (dokončení z č. 4/2001) Ing. Lenka Fremrová, Hydroprojekt, a. s., Praha WG 42 Metoda Purge & Trap ISO/CD Stanovení řady monocyklických aromatických uhlovodíků, naftalenu a chlorovaných sloučenin Metoda plynové chromatografie používající Purge & Trap s termální desorpcí WG 43 Komplexotvorná činidla ISO/DIS Stanovení šesti komplexotvorných činidel Metoda plynové chromatografie WG 44 Organocíničité sloučeniny ISO/WD Stanovení vybraných organocíničitých sloučenin Metoda plynové chromatografie WG 45 Dioxiny ISO/WD Stanovení chlorovaných dioxinů a furanů Metoda HRGC/HRMS WG 46 Ftaláty ISO/CD Stanovení vybraných ftalátů metodou GC-MS SC 4 Mikrobiologické metody WG 2 Koliformní bakterie (E. coli a jiné koliformní bakterie) ISO/CD Stanovení Escherichia coli a koliformních bakterií Metoda pomnožení v tekutém kultivačním médiu (revize ISO :1990) WG 3 Pseudomonas (fluorescens a aeruginosa) ISO/WD Stanovení Pseudomonas aeruginosa Metoda membránových filtrů WG 5 Klostridia WG 7 Salmonely ISO/CD Stanovení salmonel WG 10 Legionely ISO/CD Stanovení legionel v pitných vodách a vodách určených ke koupání metodou membránových filtrů WG 11 Bakteriofágy ISO/CD Stanovení bakteriofágů Koncentrační metody ISO/DIS Stanovení bakteriofágů infikujících Bacteroides fragilis WG 12 Kontrola jakosti mikrobiologických metod ISO/WD Kritéria pro zajišťování ekvivalence mikrobiologických metod WG 13 Kryptosporidie a giardie ISO/WD Stanovení kryptosporidií a giardií WG 14 Rod Campylobacter ISO/WD Stanovení bakterií rodu Campylobacter WG 15 Stanovení mikroorganismů kultivačními metodami SC 5 Biologické metody WG 1 Toxicita pro bakterie ISO/DIS Stanovení inhibice činnosti anaerobních bakterií Inhibice anaerobního rozkladu ISO/DIS Stanovení inhibice činnosti anaerobních bakterií Zkouška s nízkými koncetracemi biomasy WG 2 Toxicita pro vyšší bezobratlé ISO/CD Stanovení chronické toxicity pro dafnie zkrácenou zkouškou v 7 dnech ISO/CD Stanovení chronické toxicity pro Ceriodaphnia dubia ISO/CD Stanovení chronické toxicity pro Brachionus calyciflorus WG 3 Toxicita pro ryby ISO/WD Stanovení akutní toxicity pro mořské ryby (Scopthalmus maximus) WG 4 Biologická rozložitelnost Normy se používají převážně pro výzkumné účely, proto není uveden jejich výčet. WG 5 Toxicita pro řasy ISO/WD Zkouška inhibice růstu sladkovodních řas Scenedesmus subspicatus a Selenastrum capricornutum (revize ISO 8 692:1989) WG 6 Biologická klasifikace ISO/DIS Biologická klasifikace vodních toků Pokyny pro biologické hranice toků WG 9Genotoxicita ISO/WD Stanovení genotoxicity vod Amesova zkouška SC 6 Odběr vzorků (obecné metody) WG 3 Manipulace se vzorky a konzervace vzorků ISO/WD Pokyny pro konzervaci vzorků a manipulaci s nimi (revize ISO :1994) WG 4 Odběr vzorků podzemních vod ISO/DIS Odběr vzorků podzemních vod ze znečištěných stanovišť WG 11 Odběr vzorků kalů a sedimentů ISO/WD Pokyny pro odběr vzorků sedimentů z mořského prostředí SC 7 Přesnost a správnost WG 1 Řízení jakosti rozborů vod Obě výše uvedené technické komise spolupracují s technickou komisí CEN/TC 308 Charakterizace kalů. Technická komise CEN/TC 308 pracuje ve třech pracovních skupinách se třemi odbornými skupinami. Dále je uvedeno členění komise a rozpracované dokumenty. TC 308 Charakterizace kalů WG 1 Metody charakterizace kalů TG 1 Těžké kovy TG 2 Živné prvky sloučeniny fosforu a dusíku TG 3 Fyzikální vlastnosti TG 4 Organické mikropolutanty TG 5 Patogeny WG 2 Pokyny pro využívání a zneškodňování kalů pren Zacházení s kaly ve vztahu k jejich využití nebo ukládání pren Správná praxe při společném spalování kalů s tuky a shrabky, nebo bez nich pren Správná praxe při společném spalování kalů a domovních odpadů pren Správná praxe při využívání kalů pro zúrodňování půdy WG 3 Názvosloví V roce 2000 byly zpracovány následující normy: ČSN EN ISO Jakost vod Hodnocení úplné aerobní biologické rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí stanovením spotřeby kyslíku v uzavřeném respirometru ČSN EN ISO Jakost vod Stanovení rozpuštěných kationtů Li +, Na +, NH 4+, K +, Mn 2+, Ca 2+, Mg 2+, Sr 2+ aba 2+ chromatografií iontů Metoda pro vody a odpadní vody ČSN EN Jakost vod Stanovení parathionu, parathionmethylu a některých dalších organofosforových sloučenin plynovou chromatografií po extrakci dichlormethanem ČSN EN ISO Jakost vod Stanovení fenolů průtokovou analýzou (FIA a CFA) ČSN EN ISO Jakost vod Stanovení zákalu ČSN EN ISO Jakost vod Stanovení hliníku Metody atomové absorpční spektrometrie ČSN EN ISO Jakost vod Biologická klasifikace vodních toků Část 1: Pokyny pro interpretaci údajů o biologickém stavu toků na základě sledování makrozoobentosu ČSN EN ISO Jakost vod Biologická klasifikace vodních toků Část 2: Pokyny pro prezentaci údajů o biologickém stavu toků na základě sledování makrozoobentosu ČSN EN ISO Jakost vod Hodnocení úplné aerobní biologické rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí Metoda stanovení uvolněného oxidu uhličitého ČSN EN ISO Jakost vod Stanovení vybraných sloučenin

25 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 25/173 s organicky vázaným dusíkem a fosforem Metody plynové chromatografie ČSN EN ISO Jakost vod Stanovení intestinálních enterokoků Část 2: Metoda membránových filtrů ČSN ISO Jakost vod Odběr vzorků Část 14: Pokyny pro zabezpečování jakosti odběru vzorků Byly zpracovány také čtyři čisté ČSN: ČSN Jakost vod Názvosloví mikrobiologie vody Část 2: Doplňující termíny ČSN Jakost vod Stanovení zásadové neutralizační kapacity (ZNK) ČSN Jakost vod Výpočet forem výskytu oxidu uhličitého ČSN Jakost vod Stanovení radonu 222 Dále byly zpracovány dvě TNV: TNV Jakost vod Stanovení síranů odměrnou metodou s dusičnanem olovnatým TNV Jakost vod Stanovení potenciálu trihalomethanů (PTHM) za normalizovaných podmínek jejich vzniku Pro rok 2001 je v plánu zavedení norem: EN ISO Jakost vod Stanovení Escherichia coli a koliformních bakterií Metoda membránových filtrů EN ISO Jakost vod Stanovení nepolárních extrahovatelných látek Metoda plynové chromatografie po extrakci rozpouštědlem ISO Jakost vod Stanovení chronické toxicity látek pro Daphnia magna Straus (Cladocera, Crustacea) ISO Jakost vod Odběr vzorků Pokyny pro odběr vzorků suspendovaných sedimentů EN Charakterizace kalů Stanovení ztráty žíháním a zbytku po žíhání EN Charakterizace kalů Stanovení sušiny EN Charakterizace kalů Stanovení dusíku podle Kjeldahla EN Charakterizace kalů Stanovení stopových prvků a fosforu Extrakce lučavkou královskou Další normy budou zařazovány do plánu během roku. V roce 2001 bude provedena revize norem: ČSN Jakost vod Stanovení rozpuštěných látek ČSN Jakost vod Stanovení extrahovatelných látek metodou infračervené spektrometrie (EL IR) TNV Jakost vod Stanovení chemické spotřeby kyslíku dichromanem (CHSK Cr) Informace o technických normách z oboru jakosti vod lze získat v Hydroprojektu, a. s., na telefonním čísle (02) TREND VÝVOJE BIOLOGICKÝCH ROZBORŮ Jana Ambrožová, Mgr. Ph.D. VŠCHT ÚTVP Dne se v Praze-Malešicích konal celodenní seminář Biologické rozbory v novém tisíciletí. Vstup biologických rozborů do EU (?) pod záštitou pořádající firmy Vodní zdroje EKOMONITOR, s.r.o. a VŠCHT ÚTVP Praha. Podnětem pro uspořádání semináře bylo zdůraznění vypovídající hodnoty biologických rozborů a jejich neopomíjení v technologické praxi, v návaznosti na nově přijímané normy ISO, EN a od platnou vyhlášku č Seminář byl po odborné stránce tvořen několika stěžejními a v praxi často diskutovanými tématy: uplatněním biologických rozborů v praxi, legislativou a tvorbou norem pro biologický rozbor, zajištěním jakosti při provádění biologických rozborů, alternativními kvantitativními metodami a prezentací biologických rozborů v zahraničí. Na semináři bylo předneseno celkem 11 odborných referátů (v závěru proběhla bohatá moderovaná diskuse), jejichž stručný obsah je uveden dále v textu. Zájemci o bližší informace odkazuji na pořadatele semináře, u kterých je sborník k dispozici. JANA AMBROŽOVÁ Biologické rozbory z pohledu aktuálních otázek vodárenské biologie Referát je souhrnem 20 let historie biologických rozborů z pohledu semináře Aktuální otázky vodárenské biologie, na kterém bylo předneseno mnoho referátů na biologické téma. Historickými mezníky pro rozvoj biologie byly na poli jakostních ukazatelů normy Pitná voda ČSN z roku 1974, nahrazená ČSN z roku 1989 a od roku 2001 platnou vyhláškou č. 376, na poli postupu při provádění mikroskopického rozboru ČSN z roku 1976 nahrazená a v současné době používanou ČSN z roku Autorka se v referátu zaměřila na 4 otázky, které si biolog klade při provádění biologických rozborů (tyto aspekty jsou dále rozvedeny v dalších referátech přednášejících): 1. kvalitativní a kvantitativní biologické metody, 2. kvantifikace biosestonu, 3. důležité ukazatele mikroskopického rozboru, 4. využití biologických ukazatelů v praxi. Ad 1. Klasickou biologickou metodou používanou pro kvalitativní a kvantitativní hodnocení vzorku vody je počítání organismů pod mikroskopem po předchozím zahuštění vzorku centrifugací. Postup centrifugace byl standardizován, navíc je uvedena nutnost použití centrifugy s výkyvným nebrzděným rotorem. V zahraničí se používá zahuštění vzorku sedimentací a počítání organismů v inverzním mikroskopu. Další kvantitativní biologickou metodou je stanovení chlorofylu-a, stanovení objemové biomasy, počítání organismů na membránových filtrech. Ad 2. Zdůraznění vhodné volby kvantifikace biosestonu podle účelu mikroskopických rozborů. Počty jedinců v souladu s ČSN vhodné použít dále pro stanovení saprobního indexu, počty buněk jsou vhodné pro stanovení objemové biomasy, zjišťování účinnosti vodárenské technologie v souladu s TNV či primární produkce. Ad 3. Ukazatele mikroskopického rozboru jsou od (vyhláška č. 376) představovány počtem živých a mrtvých jedinců. V tomto případě byla diskutována otázka doporučeného hlediska stanovení abiosestonu (v případě posuzování pitné vody dopravované potrubím a při její další distribuci a akumulaci připravuje se do nového znění TNV). Heterotrofní organismy byly komentovány jako ukazatel s vysokou výpovědní hodnotou. Dle vyhlášky č. 376 jsou heterotrofní organismy kvantifikovány do společné kategorie živé organismy spolu s autotrofními organismy. Ad 4. Aplikace biologických rozborů a jejich výsledků v praxi, hodnocení účinnosti filtrace, použití rozborů nárostů. Shrnutím a doporučením na základě dlouhodobého používání biologických rozborů je následující: důležité je mít na paměti účel, ke kterému mají výsledky sloužit, na jeho základě pak zvolit vhodnou biologickou metodu či kombinaci více metod. BOŘIVOJ HAVLÍK Biologické rozbory a požadavky současných právních předpisů Obsahem příspěvku jsou požadavky právních předpisů v oblasti kompetence Ministerstva zdravotnictví, předpisů pro zdravotní nezávadnost pitné vody a vody určené pro koupání. Předpisy jsou obsaženy spolu s limity nezávadnosti v zákoně č. 258/2000 Sb., ve vyhlášce č. 376/2000 Sb., vyhlášce č. 464/2000 Sb. a vyhlášce č. 292/1997 Sb. Ukazatelé zdravotní nezávadnosti pitné vody respektují požadavky evropské směrnice 98/83/EC, požadavky na jakost vody určené ke koupání navazují na evropskou směrnici 76/160/EEC. V referátu autor blíže specifikuje předpisy a definuje ukazatele biologického charakteru, které mohou způsobit onemocnění lidí pitím vody nevhodné jakosti. V návaznosti na platnou vyhlášku č. 376 směruje autor odpověď do pléna hydrobiologů existenčně závislých na provádění biologických rozborů vod a snažících se rozšířit biologické ukazatele. Uvádí pevně stanovená mezinárodní pravidla pro zavedení ukazatelů jakosti a zdravotní nezávadnosti pitné vody, a to: a) musí být prokázán negativní či pozitivní účinek na člověka či vybrané teplokrevné pokusné organismy; b) musí být doloženo, že daná látka nebo složka se vyskytuje v pitné vodě a to v koncentracích hygienicky významných; c) frekvence výskytu musí být významná a látka či složka musí mít obecné rozšíření; d) sledovaná látka či složka musí být analyticky zjistitelná, a to jak kvalitativně, tak kvantitativně; e) existuje ekonomicky a prakticky dostupný způsob kontroly, ochrana zdroje před kontaminací či technologie k odstranění dané látky

26 číslo 6, strana 26/174 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací či složky z vody. České legislativní předpisy v řadě oblastí musí být harmonizované s předpisy Evropského společenství (pokud se chceme stát jeho součástí), oblast pitné vody podléhá mezinárodním dohodám a směrnicím (Doporučení Světové zdravotní organizace, Protokol o vodě a zdraví z roku 1999 a standardy Codex Alimnetarius Commission u balených vod). Ke konci referátu autor kritizuje oblast výchovy a vzdělávání studentů, která je dle něho nedostatečná a praxi neodpovídající. LENKA FREMROVÁ Přehled evropských a mezinárodních norem pro biologický rozbor přejímaných do soustavy ČSN Tvorbou norem v oblasti jakosti vod se zabývají technické komise CEN/TC 230 Rozbor vod a ISO/TC 147 Jakost vod. Součástí technické komise CEN/TC 230 je pracovní skupina WG 2 Biologické metody, která pracuje v 5 odborných skupinách (TG 1 Biologická klasifikace, TG 3 Bentické řasy a makrofyta, TG 4 Výskyt ryb, TG 5 Fyzikální a geomorfologické charakteristiky vodního útvaru, TG 6 Zabezpečování jakosti). V technické komisi ISO/TC 147 pracuje subkomise SC 5 Biologické metody s řadou pracovních skupin. Dále jsou uvedena stadia zpracování normy; ISO/WD pracovní návrh normy, ISO/CD předběžný návrh normy, ISO/DIS návrh mezinárodní normy, ISO/FDIS konečný návrh mezinárodní normy, ISO mezinárodní norma. V subkomisi SC 5 Biologické metody jsou tyto pracovní skupiny: WG 1 Toxicita pro baktérie, WG 2 Toxicita pro vyšší bezobratlé, WG 3 Toxicita pro ryby, WG 4 Biologická rozložitelnost, WG 5 Toxicita pro řasy, WG 6 Biologická klasifikace, WG 9 Genotoxicita. Přehled všech evropských a mezinárodních norem pro biologický rozbor vod, které již byly zavedeny do soustavy ČSN, i tzv. čistých ČSN a odvětvových norem vodního hospodářství (TNV) je uveden v Seznamu norem vodního a odpadového hospodářství, dostupném v Hydroprojektu a.s. Do dnešního dne bylo zavedeno 26 norem pro biologický rozbor. Autorka dále specifikuje obsah některých norem a návrhů zpracovaných v poslední době: ČSN EN ISO ,2 Biologická klasifikace vodních toků, pren Pokyny pro odběr a úpravu vzorků bentických rozsivek pro hodnocení jakosti vod, pren Odběr vzorků ryb pomocí elektřiny, ISO/CD Stanovení chronické toxicity pro Daphnia magna Straus zjednodušenou zkouškou v 7 dnech, ISO/CD Stanovení chronické toxicity pro Ceriodaphnia dubia v 7 dnech, ISO/CD Stanovení chronické toxicity pro Brachionus calyciflorus ve 48 h. V roce 2001 bude zavedena norma pro stanovení chronické toxicity látek pro Daphnia magna ISO JIŘÍ POPOVSKÝ Biologické rozbory z pohledu ČIA Země EU, na rozdíl od zemí tzv. východní Evropy, využívají jako zdroje surové vody pro úpravu na vodu pitnou především podzemní zásoby a vodu z údolních nádrží a jezer převážně oligotrofního charakteru, navíc je potřeba podotknout, že tyto zdroje surové vody nejsou tak kontaminované jako na našem území. Odtud pak vede i vysvětlení, proč jsou biologické rozbory v tomto případě nadbytečné. Zdroje surové vody pro úpravu na vodu pitnou ve východní Evropě jsou i z geologických důvodů zjm. povrchové. Toto bylo a je hlavním vysvětlením rozvoje biologických metod ve vodním hospodářství a hygieně vody. V případě začlenění se do evropských standardů a včlenění našich kritérií a standardů pro tyto případy bude pak možné doškolování hydrobiologů a hygieniků z východní Evropy v rámci shody. Jelikož je ČIA členem European co-operation for Acreditation je možné začít na jejím poli. Vyrovnání evropského hospodářství všech členů unie na stejnou úroveň je cílový a značně ideální stav. Autor se dále v referátu zaměřuje na vysvětlení pojmu akreditace a celého akreditačního procesu při ČIA. Pod pojmem akreditace si můžeme představit proces vedoucí k uznání nezávislosti a odborné způsobilosti provádět zkoušky, kalibrace nebo inspekční činnost podle mezinárodních norem ČSN EN. Akreditace je zvýšením důvěry v úroveň jakosti služeb poskytovaných zkušebními laboratořemi. Český institut pro akreditaci (ČIA) provádí akreditaci na základě pověření Ministerstva průmyslu a obchodu vydaného podle 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, jako Národní akreditační orgán České republiky. V procesu akreditace spolupracují dva posuzovatelé, z nichž hlavní je posuzovatel jako pracovník ČIA (zabývá se výhradně správností a úplností Příručky jakosti po formální stránce) a externí posuzovatel (odborník pro prováděné zkoušky a měření). Účinným nástrojem posuzování shody výsledků, kromě interních prověrek, jsou mezilaboratorní porovnání, tzv. okružní testy.

27 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 27/175 LADISLAV HAVEL Možnosti zajišťování jakosti při provádění biologických rozborů Biologické rozbory jsou nedílnou součástí sledování a klasifikace povrchových vod, posílené přijetím směrnice č. 2000/60/EC ustavující rámec činnosti Společenství v oblasti vodní politiky kladoucí hlavní důraz na hodnocení biologického stavu vodních těles. Obecně platná konkrétní schémata QA/QC pro biologické rozbory neexistují, nelze ani aplikovat všechny metody zabezpečení a kontroly jakosti používané v chemických a mikrobiologických laboratořích. Autor se zaměřuje na evropské standardy QA/QC, popsané rámcově dále v textu: CEN/TC 230/WG 2/TG 6: N09: Quality Assurance: Phytoplankton in lakes. (Doporučeno je provádění sedimentační metody pro stanovení fytoplanktonu, výsledky jsou zaměřeny na kvalitativní složení s ohledem na produkci toxinů cyanobakterií. Požadavek kvalifikace a soustavného vzdělávání personálu pro vzorkování a determinaci taxonů. Minimální hranicí kvalifikace je týdenní intenzivní doučovací kurz a několikaměsíční praxe. Vedení dokumentace formou preparátů, mikrofotografie, elektronické formy); CEN/TC 230/WG 2/TG 6: N10: National Quality Assurance schemes for biological methods in UK. (Rozsáhlý materiál týkající se zabezpečení a kontroly kvality biologických rozborů v parametrech makrozoobentos, bentické řasy, makrofyta, fytoplankton, zooplankton, ryby); Draft pren Water Quality: Aquatic macrophyte methods.; CEN/TC 230/WG 2/TG 6: Biological Diatom Index intercalibration: IBD NF T on the river Loup (Aples Maritimes, France). First results on 04/04/2000. French contribution. (Metoda hodnocení toků založená na analýze bentických rozsivek). Co se týče QA/QC v biologických laboratořích v ČR, i zde je prioritní kvalifikace pracovníků provádějících biologické rozbory a jejich vzdělávání. Důraz je kladen na externí kontrolu výsledků biologických rozborů jiným subjektem. Požadavek na úplnost a návaznost dokumentace je v souladu s požadavky normy EN ISO/IEC V oblasti biologie mezilaboratorní porovnání zkoušek (MPZ) organizuje Středisko pro posuzování laboratoří při VÚVH T.G.M. Praha (ASLAB), Státní zdravotní ústav Praha či VÚV v Bratislavě. V MPZ při ASLABu je zahrnuto: kvantitativní a kvalitativní stanovení biosestonu v povrchové, surové a upravené vodě (včetně rozlišení fyziologického stavu organismů), stanovení saprobního indexu biosestonu, stanovení chlorofylu-a v povrchové vodě, hodnocení vnitrolaboratorní variability výsledků. BLANKA DESORTOVÁ Stanovení biomasy fytoplanktonu mikroskopickou metodou a pomocí chlorofylu-a Množství fytoplanktonu ve vzorku vody lze stanovit jako abundanci (počet buněk či jedinců) a biomasu. V případě hodnot biomasy (živé hmotnosti) jsou patrné rozdíly, které jsou důsledkem různého druhového složení a dominancí druhů řas s rozdílným objemem buněk. V hydrobiologii se biomasou rozumí objem či živá hmotnost přítomných sinic a řas v jednotce objemu vody stanovené mikroskopickou metodou. Metoda se stala běžnou součástí limnologického výzkumu od 60. let 20. století, její standardizaci byla věnována značná pozornost, nebyla zpracována do žádné mezinárodní normy, ale je součástí souboru anglických a amerických standardních metod pro analýzu vod. Výchozím údajem pro stanovení objemové biomasy jsou počty buněk jednotlivých zástupců fytoplanktonu a jejich objem. Výpočet objemu buněk se provádí na základě lineárních rozměrů zjištěných mikroskopicky okulárovým měřítkem a aproximací tvaru buněk ke geometrickým tělesům odpovídajícím tvarům buňky. Lineární rozměry se zjišťují u co nejvíce zástupců téhož taxonu, nedoporučuje se používat údaj objemu buněk z literatury. Zjištěný objem se vynásobí zjištěným počtem buněk ve vzorku. Mírou biomasy fytoplanktonu v povrchových vodách je hodnota koncentrace chlorofylu-a, který jako základní pigment obsahují pouze primární producenti (sinice, řasy a makrofyta). K rutinnímu stanovení koncentrace chlorofylu-a byla v širším měřítku aplikována metoda spektrofotometrické analýzy pigmentů extrahovaných organickým rozpouštědlem ze sestonu zachyceného na filtru. Od roku 1996 se u nás používá ČSN ISO pro spektrofotometrické stanovení koncentrace chlorofylu-a a feopigmentů. JAROSLAVA KOMÁRKOVÁ & JIŘÍ NEDOMA Použití programu PC (FYTO) na stanovení objemové biomasy fytoplanktonu Podrobná analýza biomasy fytoplanktonu umožňuje studovat poměry mezi měřenými veličinami, poměry jsou ovlivňovány faktory prostředí a mohou charakterizovat aktuální rychlost či kapacitu rozvoje fytoplanktonu, např. chlorofyl/biomasa; produkce/biomasa; povrch/objem buňky; sušina/biomasa; apod. V Hydrobiologickém ústavu ČR v Českých Budějovicích se stanovením biomasy fytoplanktonu zabývají řadu let, za toto období nashromáždili množství údajů o fytoplanktonních populacích z přehradních nádrží i rybníků. Metoda stanovení biomasy fytoplanktonu je založena na klasické metodě počítání buněk ve válečkovitých sedimentačních komůrkách na obráceném (inverzním) mikroskopu dle UTERMÖHLA, propočítá se takový počet náhodně rozmístěných zorných polí, aby byl dosažen počet 400 buněk dominantního druhu či celkový počet 500 buněk při 600x zvětšení, což odpovídá 10 % chybě výběru při 0,95 pravděpodobnosti pro dominantní druh. Zjištěné počty se zpracovávají na PC programem v Excelu 97 pod Windows 98. Každý výpočet je uveden obecnými údaji a koeficientem přepočtu na biomasu v mg.l -1 (celková biomasa v µg.ml -1 je převedena na mg.l -1, 1 µg.ml -1 = 10-6 mg.l -1 ). Program přičítá počty a biomasy druhů do taxonomických a velikostních skupin z hlediska hodnocení potravní nabídky pro konzumenty. Data je možno použít pro tvorbu grafů a statistické zpracování. Autoři nabízejí pro zájemce předvedení programu, práci s databází a pro potenciální odběratele a uživatele programu i uzpůsobení databáze organismů dle vlastního výběru. PETR MARVAN & PETR MARVAN, JR. Program na vyhodnocování výsledků biologických rozborů vody Kvantifikace fytoplanktonu vzbuzuje neustále diskuse, zda při mikroskopickém rozboru počítat buňky (použitelné u eukaryotních řas, ale selhávající u vláknitých a koloniálních sinic) či jedince. Z produkčně-biologického hlediska by měla být upřednostněna koncentrace řasové či sinicové biomasy. Počítačové zpracování vzorku předpokládá vkládání vstupních dat z pracovního protokolu, pořízeného během mikroskopického rozboru vzorku, obsahujícího jména nalezených organismů, informace o výskytu a velikostech. Při zadávání dat je nutné nastavit přepočítávací koeficient, který je založen na výběru celkem ze 6 základních metodických přístupů mikroskopického rozboru. Z databanky sinic a řas jsou dále v programu vybírána jména taxonů, pro účely převodu počtu na biomasu jsou organismy členěny dle typů stélek, dalším výstupem je velikostní distribuce organismů, interval spolehlivosti a test rozdílu mezi

28 číslo 6, strana 28/176 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací dvěma odvozenými početními koncentracemi a konečně výpis výsledků. Doplněním programu jsou další podprogramy týkající se diverzity, saprobity a halobity. V současné době je program ve stadiu práce dokončování databanky a převodu z původní podoby pracující v DOS pod Windows. Informace týkající se programu mohou zájemci získat u autorů. VLADIMÍR KERŠNER Způsoby kvantifikace sinic Autor uvádí problémy zahušťování a úpravy vzorků sinic. Jako nejvhodnější metodu uvádí použití ultrafiltrační aparatury, která umožňuje determinaci i kvantifikaci veškerých fytoplanktonních organismů současně. Nízký a regulovatelný podtlak na aparatuře dovoluje zachytit v neporušeném stavu o 7 % více drobnějších mikroorganismů bez porušení jejich mikroskopické struktury, metoda je i časově nenáročná. Alternativní metoda, která se osvědčila při kvantifikaci buněk sinic na pracovišti Botanického ústavu AV ČR v Brně, je založena na přenesení známého objemu vzorku mikropipetou na podložní sklíčko a na následném propočítání organismů pod krycím sklíčkem. Výhodou postupu (uvedeného autorem v referátu) je snadná manipulace a zvýšení přesnosti, drobnou nevýhodou je prvotní kalibrace mikropipety, každé nové špičky a proměření krycího sklíčka. Stanovení počtu organismů v BÜRKEROVĚ komůrce se od uvedeného způsobu liší v průměru o 8 20 %, což není zanedbatelné. ALENA SLÁDEČKOVÁ Prezentace mikroskopických rozborů na mezinárodních akcích Vzhledem k dlouholeté práci ve funkci editora SIL měli manželé SLÁDEČKOVI možnost účasti většiny mezinárodních kongresů, kde přednesli řadu originálních příspěvků v oboru aplikované limnologie. Práce se týkaly především oblasti saprobiologie a indikačního významu nárostů. Mikroskopickému rozboru pitné vody a jeho významu byl věnován referát přednesený na kongresu v Dublinu Význam a použití mikroskopických rozborů byl prezentován na mezinárodním semináři v rámci projektu DRINKNET, který se konal v letech a postupně proběhl v Budapešti, Praze a Bratislavě. Česká vodárenská biologie byla prezentována na kongresech IWSA v Budapešti (1993), Durbanu (1995), Madridu (1997). Publikace věnovaná biologické problematice eutrofizovaných zdrojů v ČR byla přednesena na mezinárodní konferenci IAWQ-IWSA v Praze Dlouholeté zkušenosti s aplikací mikroskopických rozborů ve vodárenské praxi a technologii úpravy byly předvedeny na mezinárodním biologickém kurzu v Itálii organizovaný komisí EU TECHWARE. Autorka apeluje ve svém referátu na nutnost úsilí ze strany hydrobiologů při začlenění hydrobiologických metod s vodárenskou aplikací do různých vyhlášek a směrnic EU, WHO (zatím jako metod doplňkových či doporučených). VLADIMÍR SLÁDEČEK Některé rychlé semikvantitativní hydrobiologické metody V referátu je uveden přehled způsobů kvantifikace za použití počítacích komůrek. Obecně je nejvíce rozšířena BÜRKEROVA komůrka, jež má dvě stejné síťky rozměrů 3 x 3 mm (plocha síťky je 9 mm 2, podélně rozdělena na pásy po 200 µm, 50 µm a 25 µm). Komůrka THOMA je k dispozici jako taková či jako střední část komůrky TÜRKOVY a NEU- BAEROVY, pro hydrobiologickou práci je volena v případě nedostupnosti BÜRKEROVY komůrky či CYRUS komůrky. Komůrka CYRUS I. je nejčastěji používána při kvantitativním stanovení biosestonu ve vzorku vody (rozměr 10 x 10 mm, plocha 100 mm 2, hloubka 0,1 mm a obsah 10 mm 3, podélně rozdělena na pásy po 250 µm a pomocné pásy po 125 µm). Vývojem byla CYRUS komůrka modifikována na II. typ s poloviční hloubkou oproti typu I., což umožňuje počítání bezbarvých bičíkovců, měňavek a drobných nálevníků. Dalšími jsou např. komůrky VOŠAHLÍK I. a II., komůrka SEDGWICK RAFTER (u této komůrky a jejího použití uvádí autor ve svém příspěvku způsob stanovení kvantity síťového zooplanktonu). Literatura: AMBROŽOVÁ J. (ed.) 2001: Sbor. sem. Biologické rozbory v novém tisíciletí. Vstup biologických rozborů do EU(?) Praha: 53 pp. VÚV NA POČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ Ing. Pytl, Ing. Vučka Výzkumný ústav vodohospodářský - VÚV T. G. M. byl založen v roce 1919 jako Státní hydrologický ústav, později se do názvu i do náplně dostal ještě pojem hydrotechnický. Po celou dobu své existence byl státním výzkumným ústavem prakticky pro všechno, co bylo třeba zkoumat a posuzovat v oblasti vody. Současné postavení neodpovídá slavné tradici a mnoho našich odborníků o budoucím dobrém a perspektivním vývoji vyjadřuje své pochybnosti. Požádali jsme současného ředitele ústavu p. Ing. Václava Vučku, CSc. o vyjádření k několika otázkám. 1. Bude jistě vhodné, začneme-li v úvodu pohledem do minulosti VÚV, kterou bychom mohli bez nadsázky označit jako slavnou a pro rozvoj vodohospodářského výzkumu v naší republice velmi významnou. V čem byla síla VÚV v minulosti? V době založení ústavu bylo prioritou soustavné měření vody tedy systém informací, hydraulická studia a záležitosti hydrotechnické, tzn. přesně to, co potřebovala společnost v dvacátých letech minulého století. Nerad bych o tom mluvil jako o vodohospodářském výzkumu, tento pojem tehdy neexistoval. Dokonce ani známý referentský návrh zákona o vodách (což byla část soustavně připravované novelizace rakouskouherského práva, platného po celou dobu první republiky v tehdejší ČSR) pojem vodní hospodářství prakticky neobsahuje. Vodní hospodářství a vodohospodářský (ve smyslu vody se týkající ) přicházejí až po druhé světové válce a především s takto nazvaným socialisujícím zákonem z roku Nepovažuji za příliš vhodné, že se v tehdy zavedeném pojetí uvedené pojmy dále používají. Dnes by měly mít jiný obsah a smysl. V tom není jen aspekt společenský, ale (a hlavně) environmentální. Pohledy do minulosti mají skoro vždy specifickou náplň, blízkou Jirotkově úvaze o starých zlatých časech (viz Saturnin). Necítím ve zdejších zdech žádnou slávu. Pracovalo se zde na výzkumu, někdy lépe, někdy hůře, tak jako v každé profesi a na každém pracovišti. Význam ústavu (stejně tak jako řady podobných) tkvěl v monopolu komplexního působení a také většiny činností. To částečně přetrvává, především tam, kde to je dáno vybaveností ústavu (např. fyzické modely). 2. Jaké osobnosti výzkumu pracovali v této historické budově a čím přispěli k pokroku vodního hospodářství? Nebudu se vracet k předválečnému a válečnému období, která mají už jen historický význam. Nicméně ani pro pozdější období nebudu jmenovat jednotlivce. Stěžejní vlastností ústavu byla (a domnívám se, že stále je) solidní úroveň výsledků, založená na pracovním zaujetí a odpovědné službě. Ale nejsou jen osobnosti výzkumu. Náš ústav je zajímavý také počtem špičkových a nadprůměrných odborníků, kteří v něm vyrostli, získali zkušenosti a znalosti a odešli na jiné, často vedoucí funkce. 3. Posledních deset let přineslo v činnosti VÚV podstatné změny (např. zeštíhlení, změna priorit, materiální vybavení apod.), pokuste se přiblížit čtenářům SOVAK hlavní důvody. Státní výzkumný ústav je státní proto, že stát jeho činnost, jeho službu potřebuje. Je třeba si uvědomit, že tato potřeba státu byla před rokem 1990 úplně jiná, než po něm. Ostatně především proto, že se ten stát zcela změnil. A tak zatímco za totality zkoumal VÚV výrazně problémy hospodářského charakteru (např. čištění průmyslových odpadních vod), dnes jsou požadavky zcela jiné, výrazně navazující na odborné aspekty činnosti státní správy. Byly výzkumné ústavy, které důsledky sametové revoluce nepřečkaly. Pochopitelně se jednalo o ty, které byl převážně navázány na výrobní, dnes podnikatelskou sféru. VÚV si tyto problémy odbyl již zmíněným zeštíhlením asi na 50 % počtu pracovníků proti předchozímu stavu. Je samozřejmé, že to byl především výzkum pro průmysl, který prakticky zcela vymizel, stejně tak poklesly na minimální úroveň požadavky z podnikatelské sféry vodního hospodářství (vodárenství a čištění odpadních vod). Tyto obory jsou v současné době v ústavu silně utlumeny. Přitom se nedivím podnikatelům, kteří mají možnosti získat vhodněji ty technologie a techniku, které se musely dříve zkoumat, nákupem v zahraničí anebo jde přímo o zahraniční podnikatele s příslušnými vlastními zdroji.

29 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 29/177 Nepochybnou zásluhou zřizovatele, tj. MŽP je, že zajistil fungování ústavu v nových podmínkách a pochopitelně i s novým zaměřením. V rámci toho se současná tvář ústavu stále vyvíjí a profiluje. V té souvislosti chci připomenout jednu záležitost, na kterou jsem často tázán a mnohdy také kritizován, zvláště činiteli, které by snad s trochou nadsázky bylo možno nazvat zavilými vodohospodáři. Mám na mysli snahu připojit k tradičním oborům práce ústavu, jako jsou již zmíněné hydrologie, hydrotechnika, čistota vod, technologické procesy ad. i činnosti (z hlediska ústavu) nové nebo méně obvyklé, jako jsou voda v krajině, odpadové hospodářství, staré zátěže (vč. znečištění horninového prostředí) ad. Dokonce to má být nějaká vada na historii a poslání ústavu. To je pochopitelně hluboký omyl. Vycházíme ze skutečnosti, že voda má (oproti jiným složkám životního prostředí) univerzální význam, spočívající v tom, že takřka všechny materiální a energetické důsledky přirozených i antropogenních procesů na Zemi končí ve vodě (ať již povrchové, podzemní nebo nakonec v moři). Chceme do činnosti ústavu promítnout tento aspekt, i když přiznáváme, že tím také vyrovnáváme absenci požadavků na výzkum klasické vody. S trochou špičkování bych mohl říci, že je to důsledek opuštění platformy klasických vodohospodářů (viz ostatní mé odpovědi výše). 4. Výzkumné ústavy nestojí na poli výzkumu izolovaně, se kterými vodohospodářskými podniky jste úspěšně spolupracovali? To je velmi zajímavá otázka. Již výše jsem si tak trochu posteskl, že podnikatelská sféra (včetně té vodohospodářské) toho na nás moc nechce. Toho zájmu je dokonce tak málo, že mohu udělat úplný výčet požadavků na nás, uplatněnými přímo vodohospodářskými podniky: Severočeská vodárenská společnost Teplice digitální ZVM. Severočeská vodárenská společnost tabulky relační databáze. Pražské vodovody a kanalizace Káraný sledování a vyhodnocení změn obsahu Ra látek ve zdrojích surové vody. VaK Zlín provedení korozních zkoušek pitné vody Luhačovice Slavičín. Povodí Vltavy: - provoz a vyhodnocení režimního měření, profily Stropnice, Svinenský potok, - aktualizace bilančního hodnocení přírodních zdrojů a využití zásob podzemních vod, - vypracování studie Obsah Ra látek v VN Orlík před zahájením provozu JETE, - odběry a rozbory druhového složení a počtu juvenilních společenstev ryb, - zpráva o sledování jakosti vody v hraničním úseku řeky Lužnice. Povodí Moravy terénní šetření a odběry vzorků. Vedle toho máme něco požadavků, tj. zakázek ze sféry dodavatelů, zvláště čistíren odpadních vod: Fortex Šumperk ověření nové řady aktivačních čistíren. SEKOSS Liberec ČOV Plastcom Mlékárna Příšovice, rozbory vody. Ekosystém Praha 9 testování domovní ČOV. Někdy jsou pracovní problémy ukryty ve větších výzkumných úkolech, to jsou však jen okrajové případy a také občas něco děláme pro ČIŽP (posouzení složitějších problémů na ČOV). Jsme rádi, že byla založena spolupráce na úseku školení: Institut pro místní správu, Školení vzorkařů, SOVAK/AQUANET, ČOV. Sami od vodohospodářských společností a podniků nic neobjednáváme, i když subdodávky na naše výzkumné úkoly přesahují 10 mil. Kč ročně. Jejich těžiště je ale v programátorských pracích, počítačových modelech, rozborových studiích a informacích. 5. Při hodnocení činnosti nelze opomenout ani úlohu zakladatele a také ministerstvo zemědělství. Jak se Vám jeví dosavadní vztahy? Občas slyším názor, že to někdy skřípe. Určitý názor na přístup zřizovatele, tj. MŽP, jsem již vyřkl to bylo k minulosti. V současné době jde přes MŽP institucionální příspěvek na výzkum a vývoj a MŽP uhrazuje také ze svého rozpočtu práce rozvojového, ale i provozního charakteru např. podpora ČIŽP, Kalibrace měřidel ad., ale i práce na aproximaci právních pravidel pro vstup do EU. Naše práce pro MZe představovaly v roce ,038 mil. Kč (přímé objednávky činností a služeb) a přes GA MZe (NAZVA) 1,762 mil. Kč. Dohromady 2,800 mil. Kč a tudíž 1,8 % našich zdrojů. Jiné organizace ze sféry působnosti MZe (Státní meliorační správa) u nás objednaly práce za 0,88 mil. Kč (většinou analytické služby). Mohli bychom pro tuto sféru plnit větší úkoly. Pokud to skřípe, tak ne u nás. 6. Snad trošku ošemetnou otázku. V oblasti výzkumu nikdy nebylo finančních prostředků dostatek. Odkud čerpáte finanční zdroje? Jsme státní organizace a nemáme co skrývat. Naše zdroje v roce 2001 byly složeny takto: - Institucionální prostředky na vědu a výzkum (tj. státní dotace na plnění výzkumných záměrů s přesně stanovenými jednotlivými úkoly, způsobem řešení a cíli) 46,476 mil. Kč - Účelové prostředky na vědu a výzkum (státní dotace a podpory na výzkumné programy a granty; musíme je vysoutěžit ve veřejných soutěžích) 36,424 mil. Kč z toho z Rady vlády pro VaV 30,223 mil. Kč z GA ČR, GA AV, GA MZe, MD, MŠMT ad. 6,201 mil. Kč - Prostředky z rozpočtu MŽP 37,996 mil. Kč Dalších zhruba 37 mil. Kč. tvořily smluvní zakázky (v tom i zahraniční spolupráce), posudková činnost a různé drobnější práce. Celkový objem disponibilních zdrojů činil cca 157 mil. Kč. Práce pro MŽP se neomezují jen na ochranu vod (i když převládají), ale pracujeme pro odpady, staré zátěže, ekologii krajiny, ekologická rizika, ekonomiku i pro ochranu ovzduší. Stěžejním problémem není ani tak výše finančních zdrojů, (i když nelze mluvit o nadbytku), jako spíše jejich nestabilita, opožděné uvolňování, věcná rozkolísanost problémů, z toho vyplývající nárazovost práce. Státní požadavky v posledních několika letech vedou ústav spíše k preferování universality, operativnosti a zastupitelnosti zaměstnanců, než k prohlubování vědecké práce. 7. Obraťme nyní svou pozornost na budoucnost. Připravili jste určitý návrh, jakési pilotní projekty po roce Přibližte je třeba i obšírněji našim čtenářům. Státem podporovaný výzkum se bude realizovat jednak v poloze projektů a programů. To jsou velké a komplexní bloky problémů, jejichž řešení je víceleté. Obvykle se k práci na nich, resp. k jejich zadávání, používá veřejné soutěže, zvlášť půjde-li o úkoly, jejichž výsledky bude používat stát (státní správa). Stát si ale zajišťuje své potřeby v oblasti výzkumu a vývoje i tzv. institucionálním financováním ucelených bloků činností, které se nazývají výzkumné záměry. Ty jsou naplňovány jednotlivými úkoly, které mnohdy mají vztah k operativnímu řešení nějakého momentálně významného problému. Ve VÚV T.G.M. je založeno šest výzkumných záměrů, které MŽP schválilo a Rada vlády pro výzkum a vývoj požehnala. Jde o tyto oblasti: - Kvantitativní charakteristika hydrosféry (momentálně mj. úkoly, zkoumající hydrodynamické jevy při kalibraci vodoměrných vrtulí, rozhodčí metody pro měření průtoků, zlepšování postupů předpovědi hydrologických údajů, ochrana před povodněmi a zprůchodnění vodních toků pro migraci vodní fauny). - Metody, procesy a pravidla v oblasti kvalitativních vlastností hydrosféry (všechny analytické práce, citlivé a zranitelné oblasti, hodnocení toků). - Bilance a předpovědi antropogenně ovlivněných vodních systémů (systém sběru a zpracování dat pro EU, SVHB, hydroekologické informace). - Informační technologie (monitoring, vodohospodářské mapy, HEIS, registry zdrojů znečištění). - Voda v přírodních a krajinných systémech (hydrické rekultivace, odtokové poměry, stabilizace vody v krajině). - Odpady a škodliviny (využití čistírenských kalů, analytika, evidence, speciální odpady). Tyto záměry se budou pravidelně, obvykle v pětiletých intervalech, hodnotit, případně doplňovat nebo obměňovat. Rádi bychom je rozšiřovali směrem k problematice optimace odkanalizování z hlediska vlivu na krajinu a životní prostředí a také ve vztahu k soustavnému zvyšování jakosti zdrojů pitné vody. Mimo záměry stojí a bude stát řada dalších úkolů. Pro úplnost musíme zmínit alespoň ty, které souvisejí s posuzováním kvality práce laboratoří a s nově zaváděným systémem správné laboratorní praxe (obě činnosti zajišťuje středisko ASLAB). 8. Co podle Vás znamená pro Váš ústav vstup do EU? Především totéž, co pro všechny ostatní: Mnoho změn. Stejně tak, jako zmizí z obchodů rum, tak pravděpodobně z naší hydrologie Q ale to jsou jen jednotlivosti. Nechme se překvapit.

30 číslo 6, strana 30/178 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací Pro nás je teď velmi důležitá příprava vstupu do EU. Připravujeme aplikaci celé řady Směrnic, analyzujeme české možnosti, třeba ve vztahu na tzv. přechodná období. Bilancujeme závadné a nebezpečné látky, citlivé a zranitelné oblasti, připravujeme aplikaci rybí směrnice, připravujeme registry průmyslových a komunálních zdrojů znečištění. Především se orientujeme v základních přístupech. Jako na příklad v tom, že Směrnice EU nejsou o vodním hospodářství, ale o ochraně vod, o ekologii a zájmech obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že žijeme ve sféře životního prostředí to pro nás nepředstavuje zásadní šok. 9. Budoucnost každé organizace je závislá na personálním složení. Na jaký typ spolupracovníků spoléháte a o jaké máte zájem? Svým způsobem je to nádherná otázka. Každý šéf má jasnou představu o ideálním zaměstnanci: Pracovitý, skromný, disciplinovaný, zdravý atp. Má pouze tu nevýhodu, že není reálná. Ale vážně: Máme poměrně značné procento starších přesluhujících zaměstnanců. V oblasti výzkumu to zřejmě není na závadu. Máme i dost mladých spolupracovníků. Často se něco naučí a odcházejí za lepším (vyjádřeno v penězích, zvláště tíživé to je v oblasti informačních technologií). Nemáme moc nástrojů a prostředků k tomu, abychom byli v odměňování konkurenceschopní. Stupeň sociálních jistot je u nás pochopitelně vyšší, než v podnikatelské sféře, ale to není ani nástroj ani argument pro získání a udržení špičkových pracovníků. To vypadá všechno černě, ale není to tak. Existují pracovníci, kterým obsah a styl výzkumné činnosti vyhovuje natolik, že naznačeným svodům odolají. A protože se hodně zabýváme ekologickými aspekty, patří k věrným zaměstnancům i ti, kteří v tomto zaměření vidí i určité poslání. Musíme ale respektovat jejich většinou značné mimoústavní povinnosti, které ovšem jsou i pro ústav přínosem. O poslední dvě naznačené skupiny máme pochopitelně největší zájem. 10. Jak můžete přispět svou prací rozvoji vodního hospodářství a co přejete odvětví vodního hospodářství či odvětví hospodaření s vodou? Dříve se takové otázky kladly proto, aby se dotazovaný mohl rozhovořit o lepších zítřcích a o své neochvějné víře v jejich příchod. Ale teď a tady jsem trochu v koncích. Už jen z té banální příčiny, že mi pojem vodní hospodářství zní poněkud rozporuplně nebo alespoň nejasně. Ostatně viz počátek tohoto rozhovoru. Ale zároveň je to otázka, od které se nedá utéci. Už proto, že si ji často klademe sami, i když v poněkud jiné podobě: Copak on obor veřejných vodovodů a kanalizací skutečně nepotřebuje žádné výzkumné a vývojové práce? Jak dlouho mu vystačí rezervy, vzniklé výrazným poklesem spotřeby pitné vody? A co ekonomické a technické racionalizační rozbory jako přirozený podklad pro skutečně podnikatelské aktivity? Takových dílčích otázek by se mohlo formulovat mnoho. Ale pokud není formulována potřeba a objednávka, nelze je řešit. O vodárenství platí výše uvedené takřka úplně. V čistírenství dosud ne, zásluhy o to ale jsou spíše v oblasti ochrany čistoty vod a životního prostředí vůbec, než v provozní sféře. Přitom přes výše uvedenou informaci o stagnaci těchto oborů v našem ústavu jsme stále schopni poskytnout této sféře platné služby. Navíc bychom o zájem v této oblasti velmi stáli. Obnovení spolupráce by nepochybně mělo pozitivní význam jak pro výzkum, tak pro provozy. STŘEDOČEŠTÍ VODOHOSPODÁŘI SENIOŘI STÁLE AKTIVNÍ Ing. J. Zápotocký Na svém dalším mítinku se sešli středočeští vodohospodáři senioři 3. května t. r. v Mělníce. Věk jim neubral nic na zájmu o jejich obor, jehož vývoj stále sledují a živě se o něj zajímají. Srdečné setkání zahájil za opožděného předsedu Klubu seniorů vodohospodářů středočeského regionu Ing. Černohorského, Ing. Jiří Zápotocký, který nejprve informoval, že řady vodohospodářů navždy opustili dva spolupracovníci, jejichž památku účastníci uctili minutou ticha. Potom tajemník popřál všem letošním jubilantům, kteří v tomto roce oslaví kulaté narozeniny a 75 let. Potom přivítal jednoho nového člena a předal již zařazeným členům umělecky vyvedené pasovací listy. Po tomto slavnostním obřadu předal slovo řediteli a předsedovi představenstva a. s. Vodárny Kladno Mělník, panu Ing. Jaroslavovi Bartákovi, který se svými kolegy vystupoval také jako hostitel celého shromáždění. Ve svém velmi zajímavém vystoupení Ing. Barták vyslovil potěšení nad tím, že vidí své bývalé kolegy a spolupracovníky, dnes seniory, v tak dobré formě a potom seznámil přítomné s historií akciové společnosti, kterou zastupuje. Tato společnost, která zahájila svou činnost v této podobě je ve Středočeském kraji jediná, která vznikla spojením dvou bývalých závodů a oblastně pokrývá svou činností území okresů Kladno a Mělník a zasahuje do okresů Praha východ, Praha Západ, Rakovník a Mladá Boleslav. Je to dnes v České republice největší společnost smíšeného typu bez zahraniční účasti. Základní filozofií společnosti od samého začátku je princip solidarity, totiž prodávat v celém oboru působnosti vodu za stejnou cenu, zajistit spolehlivé služby pro obyvatelstvo na nejvyšší úrovni, přitom udržovat na nejvyšší úrovni i veškerá provozovaná zařízení a postupně dobudovat centrální zásobovací systém. Maximum prostředků je směrováno do obnovy vodohospodářských zařízení, nikoli orientace na zisk. Akciová společnost Vodárny Kladno Mělník vznikla spojením dvou organizací. Nová organizační struktura byla založena na jednotném vedení a na principu samostatných hospodářských jednotek, které v současné době tvoří 6 distribučních provozů vodovody, jeden provoz dálkovodu, který zahrnuje zdroje, čerpání vody a její dálkové převody, 3 provozy kanalizační a dále střediska dvě projekční, výpočetní technika, laboratoře, nákup, doprava a dílny. Vedoucí provozů a středisek mají relativně velkou pravomoc (podpisy hospodářských smluv, pracovních smluv ap.), ale současně také příslušnou odpovědnost. Otázka podřízenosti vedoucích provozů je v podstatě jen metodická příslušnému náměstkovi, jinak provozy pracují dle ročního plánu, jehož plnění se pak měsíčně a čtvrtletně kontroluje a vyhodnocuje, včetně přiznávání příslušných odměn. Tato organizační forma se osvědčila, provozy rychle poznaly, kde jsou slabiny a kde je třeba napřít síly a dnes již spolehlivě jedou a vedení se může věnovat těm záležitostem, které mu přísluší. Organizační přestavba si vyžádala řadu personálních změn. Někteří vedoucí pracovníci nebyli schopni nebo ochotni se přizpůsobit novým náročnějším úkolům. Rok 2000 nebyl pro společnost nijak jednoduchý, protože zde proběhly dvě velké kontrolní akce a to finančního ředitelství MF a Nejvyššího kontrolního úřadu a ekonomové jim museli věnovat hodně času. Obě kontrolní akce dopadly pro společnost dobře, bez větších nedostatků. Dále je nutno si uvědomit, akciová společnost nežije ve vzduchoprázdnu v severočeské oblasti zaujala významné postavení nadnárodní společnost Vivendi Water, která koupila také rozhodující podíl v Pražských vodovodech a kanalizacích. Od loňska probíhá mezi akcionáři, to je městy a obcemi, diskuse o prodeji akcií. Názory zdaleka nejsou jednotné. Obce potřebují peníze na rozvoj a zde je možnost. Společnost Vodárny Kladno Mělník se snaží obcím vyjít vstříc když obec vybuduje vodovod nebo kanalizaci a tento majetek vloží do společnosti, dostane od společnosti zčásti akcie, ale zčásti také finanční prostředky v hotovosti, aby mohla splácet případné půjčky nebo dále investovat. Přitom společnost pomáhá obcím i organizačně takové problémy řešit. Minulý rok byl z hlediska hospodaření velmi úspěšný. Společnost vytvořila nejvyšší zisk, poprvé prodala větší množství vody než v předešlém roce. O dobrém hospodaření a.s. Vodárny Kladno Mělník svědčí i konkrétní číselné údaje. Odpisy společnosti stouply za krátkou dobu trvání společnosti ze 70 mil. Kč na 110 mil. Kč v r Od vzniku a.s. se organizačními úpravami, mechanizací, automatizací ap. dosáhlo snížení počtu pracovníků ze 605 na 475. Přitom odchody pracovníků byly postupné, bez drastických opatření. Na snížení počtu pracovníků se podílelo jednak zavedení dispečinku a dálkového ovládání objektů (vč. čerpacích stanic), snížení počtu provozovaných zdrojů vody z 29 na dnešních 13 (např. úpravna vody Klíčava slouží jako neprovozovaná, ale udržovaná rezerva). Při neustálém nárůstu provozovaného majetku značně stoupá produktivita práce. Velmi dobrých výsledků dosahuje společnost ve vodě nefakturované, kde je pod polovinou průměrných úniků v ČR na 1 km potrubí.

31 SOVAK Časopis oboru vodovodů a kanalizací číslo 6, strana 31/179 Obr. 1:Ředitel a předseda představenstva a. s. Vodárny Kladno Mělník Ing. Jaroslav Barták (stojící) Obr. 2: Účastníci setkání na exkurzi na nové čistírně odpadních vod Mělník Na úspěchu organizace se nesporně podílí systém odměňování pracovníků, který je tvrdý jak na provozy, tak na vedení. Osvědčila se metoda s použitím normativů. Základní jednotkou je např. 1 km potrubí a hospodářský objekt. Z toho se odvozuje počet zaměstnanců, náklady na opravy a údržbu, náklady na telefony, elektřinu atd., i když jsou i určitá specifika. Sleduje se měrná spotřeba elektrické energie, náklady na benzin (litry spotřeby) ap. Při tvorbě plánů se hodně diskutuje, zejména o jejich reálnosti a rovnoměrném rozložení úkolů. V diskusi, která se rozvinula po úvodní informaci Ing. Bartáka zazněl zajímavý dotaz na funkci a význam Sdružení vodohospodářských organizací. Ing. Barták k tomu odpověděl, že velmi dobrá spolupráce vodárníků okresů Beroun, Havlíčkův Brod, Jičín, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav a Nymburk musí doznat změn. Berounští přešli ke konkurenci, s Havlíčkovým Brodem a Jičínem se kontakty dočasně přerušily. Úzká spolupráce pokračuje zejména s okresem Mladá Boleslav, kde ji udržují i úzké osobní vztahy. Sdružení řešilo řadu problémů zejména v ekonomické sféře společně. Spolupráce se odsvědčila zejména při nákupu vozidel, vodoměrů a materiálů, kde se dosahovalo značných úspor. Zákon o zadávání veřejných zakázek však spolupráci v tomto směru velice zkomplikoval, protože výběrové řízení musí vypisovat každá organizace samostatně. Velmi užitečné je, že se scházejí představitelé jednotlivých oborů dopraváci, pracovníci z výroby, ekonomové, laboratoře kteří se společně radí a vyměňují zkušenosti. Po valných hromadách se bude hledat nová platforma pro spolupráci. Dalším bodem programu setkání byla exkurze na novou čistírnu odpadních vod Mělník. Čistírna byla dobudována v roce 1999 a zkušební provoz skončil v listopadu Je dimenzována na obyv. a patří k našim špičkovým čistírnám. Jen skutečnost, že biologickou čistírnu s odstraňováním fosforu provozuje jen 5 pracovníků v jediné směně, již vzbuzuje pozornost. Podrobnější informaci o této ČOV přineseme v některém z dalších čísel SOVAKu. Při exkurzi se projevil velký zájem seniorů o tuto zajímavou stavbu desítkami zasvěcených dotazů, které ochotně a s přehledem zodpověděl pan Zdeněk Nedvěd. Po prohlídce čistírny následoval společný oběd a potom pokračovaly diskuse dobrých přátel, kteří si i po letech mají co říci. V PREVENCI RIZIK BYL UČINĚN DALŠÍ KROK Josef Ondroušek, odborná komise BOZ a PO SOVAK O prevenci rizik, důležitém a velice náročném úkolu, který vyplývá ze současného znění zákoníku práce, se již několikrát psalo i v časopise SOVAK. Čtenáři byli také informováni, co bude v tomto směru dělat Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, aby pomohlo svým členských organizacím. Koncem měsíce března měli možnost všichni zájemci se s touto problematikou podrobně a konkrétně seznámit. SOVAK spolu se sekcí vodovodů a kanalizací Odborového svazu pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství, připravil seminář, který byl celý zaměřen k seznámení účastníků s prevencí rizik, a to jak po teoretické, tak i praktické stránce. Přednášejícími byli zástupci Technické univerzity v Košicích prof. Ing. Juraj Sinay, DrSc. a doc. Ing. Milan Oravec, PhD. Nebyla to náhoda, že právě tito dva na slovo vzatí odborníci na danou problematiku se semináře účastnili. Spolu se svojí kolegyní Ing. Hanou Pačaiovou, PhD., aktivně pracují ve skupině, která byla při SOVAK ustavena a která zajišťuje prevenci rizik pro oblast vodovodů a kanalizací. Výsledky práce skupiny budou průběžně předávány všem organizacím SOVAK a v těchto organizacích budou vodítkem pro další práci ve vyhodnocování rizik a přijímání potřebných opatření. Prof. Sinay (současný rektor košické univerzity) se při své přednášce zaměřil hlavně na úvod k teorii prevence rizik, na navazující evropské směrnice a na zkušenosti z evropských zemí. Doc. Oravec potom rozvedl teorii i praxi plnění tohoto úkolu, vysvětlil jednotlivé pojmy a hlavně se zaměřil na plnění úkolu v našem oboru. Obě dvě vystoupení zaujala všechny účastníky a ozřejmila mnoho z doposud neznámých a tajemstvím zastřených problémů. Potvrdilo se, že oba dva přednášející jsou skutečnými odborníky, jaké v České republice nemáme. Je třeba se zmínit, že prof. Sinay přicestoval do Prahy bezprostředně před přednáškou a ihned po svém vystoupení se vracel zpět do Košic, kde měl neodkladné jednání. To je důkaz, s jakým přístupem se ujali košičtí přátelé spolupráce se SOVAK. V další části jednání vystoupili zástupci ústředí odborového svazu Pavel Růžička a dr. Jiří Kučera. Vyslovili své představy o tom, jak by se měli odboráři podílet na plnění úkolu. Už letošní prověrky bezpečnosti práce ve smyslu 136a zákoníku práce, stále ještě více známé pod dříve užívaným názvem veřejné prověrky BOZ, by se měly zaměřit na provedení prvních kroků k prevenci rizik. Diskuse probíhala formou otázek a odpovědí, ptali se účastníci semináře, odpovídal doc. Oravec. Otázek bylo mnoho a daleko více jich určitě teprve vyvstane. Proto účastníci přivítali, že již tradiční podzimní seminář bezpečnosti práce a požární ochrany ve Znojmě, se bude letos zabývat hlavně prevencí rizik. Na závěr je třeba uvést jeden závažný postřeh. Někde si vedoucí pracovníci uvědomují svoji úlohu i odpovědnost v zajišťování bezpečnosti práce a řešení prevence rizik. O tom svědčí i účast ředitelů společností na tomto semináři (na příklad Ing. Kadlece z VaK Havlíčkův Brod, a. s.) nebo členů vrcholových managmentů společností (opět jako příklad Dr. Ondrušová z VaK Zlín, a. s.). Na druhé straně ani někteří odborní pracovníci BOZ nepovažovali za potřebné se semináře účastnit nebo nebyli na tento seminář vysláni. Je sice pravda, že různých akcí k prevenci rizik je nyní hodně, ceny za jednodenní seminář se pohybují kolem tisíce Kč. Tento seminář byl s občerstvením, samozřejmě bez jakéhokoliv vložného a je možné bez nadsázky uvést, že asi těžko se podaří komukoliv zajistit takové lektory.