DRAHÉ KAMENY ČESKÉ REPUBLIKY HISTORIE, ZÁSOBY, TĚŽBA, PERSPEKTIVY

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut geologického inženýrství DRAHÉ KAMENY ČESKÉ REPUBLIKY HISTORIE, ZÁSOBY, TĚŽBA, PERSPEKTIVY Diplomová práce Autor: Vedoucí diplomové práce: Bc. Martina Havláková prof. Ing. Martin Sivek, CSc. Ostrava 2017

2

3

4

5 Anotace Téma diplomové práce se týká drahých kamenů České republiky. Popsána jsou současná těžená ložiska i podíl a význam těchto nerostů z pohledu surovinové základny a surovinové politiky našeho státu. Práce se podrobně zabývá historickým vývojem termínu,,drahé kameny, jeho definicí v české báňské legislativě, ale i v československé literatuře. V diskusi jsou popsány otevřené otázky legislativního ukotvení termínu drahé kameny, včetně jeho začlenění do skupiny vyhrazených nerostů. Důležitou částí práce je analýza stavů zásob, těžeb a životnosti ložisek drahých kamenů, které se nacházejí v evidenci České republiky. Samostatně jsou popsány drahé kameny, které se vyskytují na území našeho státu. Charakterizovány jsou jejich mineralogické vlastnosti, uveden je popis geologie ložisek nejvýznamnějších drahokamů České republiky: český granát, vltavín a v menší míře i opál, ametyst a křemen. Klíčová slova: Drahé kameny, legislativa, ložiska drahých kamenů, současná těžená ložiska, zásoby drahých kamenů, geologie, český granát, vltavín, opál, ametyst, křemen. Annotation This engineer thesis covers the topic of gemstones in the Czech Republic. Described are the current mined deposits and the proportion of those gemstones in the mineral policy of our country. The part of thesis describes the historical development of the term,,precious stones in the Czech legislative, but in the Czechoslovak literature as well. In the discussion are described the open questions of the legislative anchoring of the term,,precious stones", and its integration into the group of reserved minerals. An important part of this thesis is the analysis of mineral stocks, mining and service life of the deposits of gemstones, which are found in the evidence of the Czech Republic. Separately are described the precious stones which occur on the territory of our state. Characterized by their mineralogical properties, listed is a description of the geology of the deposits of the most important gems of the Czech Republic: bohemian garnet, moldavite and less, opal, amethyst and quartz.

6 Keywords: Precious stones, legislation, gemstones bearings, the current mined deposits, stocks of gemstones, geology, bohemian garnet, moldavite, opal, amethyst, quartz.

7 Obsah 1 ÚVOD DEFINICE TERMÍNU DRAHÉ KAMENY A JEHO HISTORICKÝ VÝVOJ Dnes používaná definice termínu drahé kameny a její širší souvislosti Historie používání a definice termínu drahé kameny v české a československé legislativě Historie používání a definice termínu drahé kameny v české a československé literatuře Poznatky a dílčí závěry DRAHÉ KAMENY ČESKÉ REPUBLIKY Z POHLEDU MINERA- LOGICKÉ KLASIFIKACE A JEJICH LOŽISKA Pyrop Český granát Vlastnosti a základní mineralogická charakteristika pyropu Geneze a výskyt pyropu v České republice se zřetelem na ložiska českého granátu Výskyt a geologie ložisek českého granátu Geologie vybraných ložisek českých granátů (Linhorka staré) Vltavín Vlastnosti a základní mineralogická charakteristika vltavínu Geneze a výskyt vltavínů v České republice se zřetelem na jejich ložiska Ložiska vltavínů v evidenci České republiky a jejich stručná geologická charakteristika Geologie vybraných ložisek vltavínů Ostatní drahé kameny České republiky Ametyst... 31

8 3.3.2 Opál Ložiska ametystu, opálu a drahokamového křišťálu v evidenci České republiky a jejich stručná charakteristika Geologie vybraných ložisek ametystu, opálu a drahokamového křišťálu Napodobování českého granátu a vltavínu ZÁSOBY A ZDROJE DRAHÝCH KAMENŮ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY, POČET LOŽISEK A JEJICH TĚŽBA Zásoby a zdroje drahých kamenů na území České republiky, počet ložisek a jejich těžba Zásoby a prognózní zdroje drahých kamenů v České republice Diskuze k evidovaným stavům zásob a zdrojů drahých kamenů na území České republiky a odvozeným životnostem jejich těžby Český granát a vltavín na území České republiky Současná těžba pyropu na ložisku Podsedice Dřemčice Současná těžba vltavínu na ložisku Hrbov u Lhenic Současná těžba vltavínu na ložisku Chlum nad Malší Cena drahých kamenů ve vztahu k zásobám a těžbě z pohledu českého granátu a vltavínu DRAHÉ KAMENY A SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A SUROVINOVÁ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY JAK DÁLE VE VTAHU K DRAHÝM KAMENŮM V ČESKÉ REPUBLICE, ANEB NĚKOLIK SLOV ZÁVĚREM SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK... 62

9 1 ÚVOD Význam nerostných surovin pro rozvoj lidské společnosti je dlouhodobě znám. S rozvojem technologické vyspělosti lidstva však objemy i počet využívaných nerostných surovin trvale roste. Z pohledu důležitosti pro rozvoj ekonomiky států, se zpravidla na prvním místě uvádějí energetické suroviny (jako zdroj energie a vstupní surovina chemického průmyslu), dále rudy jako suroviny pro výrobu kovů. Pomyslnou stupnici uzavírají nerudy, které představují širokou, značně heterogenní skupinu nerostů, které se používají v různých odvětvích průmyslu, především ve stavebnictví, chemickém i potravinářském průmyslu a dalších. Význam jednotlivých nerostů se v čase mění, tak jak se mění stupeň lidského poznání. V průběhu tohoto vývoje se význam některých nerostů zmenšuje, některých naopak roste a stávají se kritickými pro rozvoj lidské společnosti. Česká republika, podobně jako většina evropských států, není z pohledu těžby domácích surovin soběstačná. Důvody jsou jednak historické, kdy evropská ložiska byla využívána v řadě případů již dávno v minulosti a jejich zásoby jsou proto dnes vyčerpány, jednak jejich příčinou je geologická stavba zemské kůry, která neumožnila vznik ložisek některých nerostů. To platí i pro Českou republiku, která ve svém ložiskovém portfoliu primárně neměla ložiska nerostů jako např. ropy, zemního plynu, většiny rud i řadu nerud, které se musely dovážet. Přesto nelze jednoznačně hovořit o tom, že území České republiky je ložiskově chudé a stěžovat si na nepřízeň osudu, když jiným státům byla tato ložisková dotace příznivější. Ložisková skladba jednotlivých státních území je v naprosté většině případů vždy neúplná. Vždyť například i Spojené státy americké nemají skladbu ložisek na svém území zcela komplexní a řada nerostných surovin musí být dovážena. Komplexnost surovinové základny státu je zpravidla hodnocena podle přítomnosti ložisek vybraných nerostů na jeho území. Na prvním místě je to zastoupení energetických surovin, dále přítomnost ložisek významných rud, včetně ložisek obsahující důležité prvky pro zajištění výroby špičkových technologii (například seznam tzv. kritických surovin (CRM), který vydala Evropská unie a na kterém se ocitly některé kovy jako Be, Co, Cr, Ge, Ge, In, Mg, Nb, PGM, REE, Sb a W). Ke komplexnosti surovinové základny státu však patří i ložiska vybraných nerud, vždyť absence například ložisek některých

10 stavebních surovin na území státu, často považovaných za běžné, může být významným problémem pro jeho ekonomiku. Do skupiny nerud, která je často považována za skupinu existující ve stínu slavnějších energetických surovin a rud, patří i nerosty, které jsou souhrnně označovány jako drahé kameny. Pod pojmem drahé kameny si většina z nás představí nerosty, které lze využívat ve šperkařství. Charakteristika této skupiny je však podstatně pestřejší. Prošla, podobně jako termín drahé kameny, vlastním vývojem a její postavení v lidské společnosti doznalo a doznává značných změn. Surovinová základna České republiky není na tyto nerosty bohatá, obsahuje však dva (respektive pět) nerosty této skupiny. Jsou to český granát, vltavín a v omezené míře také ametyst, opál a křemen. Postavení drahých kamenů v surovinové politice našeho státu do značné míry odpovídá postavení této skupiny ve většině států stojí na okraji zájmu a pozornosti a takové je i hodnocení jejich významu. S tím je v relaci také četnost odborných publikací zabývající se uvedenou skupinou z pohledu ekonomiky nerostných surovin, případně surovinové politiky státu. To bylo také hlavní důvodem, pro vypsání tématu diplomové práce zaměřené na zhodnocení současného stavu a perspektiv využívání drahých kamenů v České republice. Kromě již uvedeného cíle předložené závěrečné práce je pozornost rovněž věnována legislativním souvislostem této skupiny nerostů, včetně jejího legislativního ukotvení a ochrany jejich ložisek. Problémem byl přístup k datovým údajům, jakož i jejich věrohodnost, jelikož není možné zcela zaručit, jakou část z celku některé informační zdroje pokrývají. Nelze proto vyloučit, že mohou existovat v některých případech i zdroje s rozdílnými daty

11 2 DEFINICE TERMÍNU DRAHÉ KAMENY A JEHO HISTORICKÝ VÝVOJ Podobně jako v případě termínu nerost, u něhož rovněž existují dvě různé definice (jedna je klasická, to je definice mineralogická a druhá, kterou bychom snad mohli nazvat definicí legislativně-technicko-ekonomickou, která je spjatá především s legislativním prostředím horního zákona a návazných předpisů), existuje více termínů i pro skupinu nerostů používaných především ve šperkařství. Nejdůležitějším z nich je v současnosti termín drahé kameny, protože je použit pro označení této skupiny nerostů v platném horním zákoně. Objasnění terminologicko-klasifikační situace v sektoru drahých kamenů je věnován následující text. 2.1 Dnes používaná definice termínu drahé kameny a její širší souvislosti Současná reálná skutečnost je bohužel taková, že definice, která by objasňovala přesně obsah pojmu drahé kameny ve všech jeho souvislostech, dosud neexistuje. Proto se v textech střetáváme s definicemi, které nejsou zcela jednoznačné, dostatečně nevydělují nerosty této skupiny od ostatních a také se vzájemně v podrobnostech liší. Přitom jde o termín zásadního významu, neboť je tak označena skupina nerostů zařazená mezi vyhrazené nerosty České republiky (část první, 3 odst. 1j zákona č. 44/88 Sb. o využití a ochraně nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů, dále jen platný horní zákon). Termín se však používá i v dalších předpisech, v evidenci a bilanci zásob České republiky, ale i v odborné literatuře. Příčiny tohoto stavu primárně spočívají ve vlastnostech, které mají mít nerosty, aby mohly být do skupiny drahých kamenů zařazeny. Nejde zde jen o výběr těchto vlastností, ale také o možnosti jejich objektivního hodnocení. Používají se jednak estetické vlastnosti, jako například schopnost být broušen, leštitelnost, barevnost, odolnost (tvrdost), ale také vlastnosti, jako módnost, vzácnost a řada dalších. Zvlášť posledně jmenované vlastnosti mají silně subjektivní charakter. V textech najdeme několik rozdílných definic termínu drahé kameny. Přitom je zřejmé, že podle jejich zdroje mají tyto definice různou váhu. Nejdůležitější

12 je legislativní definice, která vychází ze zákona č. 44/88 Sb. o využití a ochraně nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů. Ta stanovuje, jak již bylo uvedeno, že drahé kameny patří do skupiny tzv. vyhrazených nerostů (část první, 3, odst. 1j). Požadované vlastnosti drahých kamenů však v platném horním zákonu definovány nejsou. Není však také uvedeno, které z nerostů do skupiny drahých kamenů skutečně patří. Z textu zákona vyplývá, že v takovém případě je nutno uplatnit znění odstavce 3 téhož paragrafu: V pochybnostech, zda některý nerost je nerostem vyhrazeným nebo nevyhrazeným, rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky. Zákon jednoznačně určuje, že institucemi, které v pochybnostech by měly rozhodnout, jsou obě uvedená ministerstva. Z dalších návazných předpisů k hornímu zákonu lze však dovodit, že ve věci bude minimálně vyžadován názor České geologické služby (dále jen ČGS) jako státní příspěvkové organizace, jejímž účelem je výkon státní geologické služby (dále jen SGS) na území České republiky a s ním souvisejících činností na základě pověření Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP) ve smyslu 17 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. Lze proto důvodně předpokládat, že v materiálech ČGS, by mělo být zařazení nerostů do skupiny drahých kamenů provedeno správně. Za takový materiál lze považovat zcela určitě i publikaci Surovinové zdroje České republiky Nerostné suroviny (dále jen ročenka ), kterou ČGS vydává ročně a která charakterizuje statistické údaje příslušného roku v sektoru nerostů, resp. nerostných surovin. Poslední definici skupiny drahých kamenů obsahuje vydání této publikace z roku 2010 (J. Starý a kol., 2010, s. 231). Autorem definice je J. Hyršl, který v úvodu kapitoly věnované drahým kamenům definuje tuto skupinu následovně: Jako drahé kameny (drahokamy) se označují přírodní materiály, které jsou vhodné pro použití do šperku. Mohou to být minerály, horniny, přírodní skla i organické materiály {např. perly, jantar, gagát (kompaktní černá varieta hnědého uhlí užívaná k výrobě (smutečních) šperků) nebo slonovina}. Jejich hlavními vlastnostmi jsou krása (hlavně zajímavá barva, typ vybroušení aj.), trvanlivost (tvrdost, houževnatost) a vzácnost

13 Uvedená definice přesně vystihuje většinu problémů zařazení nerostů do této skupiny. Je zřejmé, že za těchto okolností je obtížné, ne-li nemožné, pregnantně dopředu stanovit, který nerost bude zahrnut do skupiny drahých kamenů. Z definice totiž jednoznačně vyplývá, že tentýž nerost může být v některých varietách drahým kamenem, zatímco v jiných do této skupiny nemůže být zařazen a bude součástí např. skupiny nerud. Pro příklad není třeba chodit daleko, jelikož taková situace se vyskytuje i v surovinové základně České republiky. Je jím například křemen, který ve varietách ametystu a opálu je součástí skupiny drahých kamenů, v klasické varietě figuruje ve skupině nerud označené Křemenné suroviny v podskupině Křemen křemence, případně ve skupině Průmyslové písky (sklářské a slévárenské), srovnej J. Starý a kol. (2015). V takovém případě, je třeba očekávat, že o zařazení nerostů konkrétního výskytu do skupiny drahých kamenů je možno rozhodnout až na základě výsledků průzkumu daného výskytu a posouzení jeho užitkových nerostů z hledisek technologických a estetických vlastností. Rozhodnutí o tom, zda daný výskyt je ložiskem je podmíněno dalším ekonomicko-marketingovým zhodnocením. Proto představa, že lze vyjmenovat všechny nerosty patřící do skupiny drahých kamenů je zavádějící. Takový seznam, by totiž ve skutečnosti musel být seznamem nerostů, které na určitých konkrétních lokalitách byly klasifikovány a využívány způsobem opravňujícím jejich zařazení do skupiny drahých kamenů. Lze se tedy zřejmě oprávněně domnívat, že zařazení určitého nerostu do skupiny drahých kamenů může být vázáno i na jeho určité výskyty (lokality, ložiska). Přesto i zde zůstává otázkou, nakolik jsou taková zařazení subjektivní, či jde skutečně o výsledek oficiálních státních statistik, které by měly odpovídat i báňské legislativě (jako např. o údaj ze státem vydávaných ročenek a podobně). To je však ve srovnání se zavedenými představami o klasifikaci nerostů a jejich přiřazení do určité skupiny, podstatný rozdíl. Jak z textu vyplývá, je nezbytné prošetřit možné způsoby využití určitých nerostů způsobem, jak bylo výše uvedeno. Bez znalosti možných způsobů využití určitého výskytu nerostu nelze rozhodnout o jeho zařazení do skupiny drahých nerostů. Právě v této části rozhodovacího procesu lze očekávat významnou úlohu ČGS jako odborného garanta, který by tak měl činit případně ve spolupráci s jinými organizacemi či soudními znalci. Výsledkem těchto vztahů je tedy situace, kdy zařazení určitého nerostu do skupiny drahých kamenů by mělo v podstatě platit pro určitý výskyt (ložisko) zatímco na jiných

14 výskytech (ložiscích) může být identický nerost zařazen do jiné skupiny, jak jsem již uvedla v případě křemene. I tak lze s velkou pravděpodobností očekávat, že část nerostů ložiska, v němž se vyskytují kameny drahokamové kvality, nebudou splňovat podmínky zařazení do skupiny drahých kamenů. Z uvedených důvodů je proto třeba definici skupiny drahých kamenů chápat jako výčet vlastností, které by měly být brány v úvahu při rozhodování o zařazení nerostů do dané skupiny drahých kamenů. Proto také nelze očekávat, že by v této situaci mohl být doplněn termín drahé kameny v části první, 3, odst. 1e zákona č. 44/88 Sb. o využití a ochraně nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů, o výčet konkrétních nerostů, které do skupiny patří. 2.2 Historie používání a definice termínu drahé kameny v české a československé legislativě V legislativě České republiky lze historii termínu drahé kameny poměrně bez větších problémů vysledovat. Poprvé totiž tento termín nacházíme až v dnes platném zákonu č. 44/88 Sb. o využití a ochraně nerostného bohatství (horní zákon). Dříve platný horní zákon vydaný jako zákon č. 41/1957 Sb. o využití nerostného bohatství (horní zákon) totiž tento termín neznal. V textu zákona č. 44/88 Sb., jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, se termín drahé kameny objevuje v 3, odst. 1j první části zákona, to je ve výčtu tzv. vyhrazených nerostů. Jde proto o významný institut, neboť tímto se ložiska drahých kamenů stávají tou částí nerostného bohatství, které je ve vlastnictví České republiky. Výčet nerostů, které by do skupiny drahých kamenů měly patřit, však uveden v textu není. Rozbor tohoto problému byl proveden v předchozí podkapitole. Jelikož se přes veškerou snahu nepodařilo získat původní výklad jednotlivých paragrafů horního zákona pro jeho schvalovací řízení, využila jsem k témuž účelu komentáře k zákonu č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství, jehož autorem je odborník v předmětné problematice R. Makarius (2012). Z textu této publikace vyplývá, že autor si je problémů se začleněním některých nerostů mezi nerosty vyhrazené (a opačně mezi nerosty nevyhrazené) velmi dobře vědom. Hlavní problémy vidí v tom, že technické, případně technologické podmínky (na základě provedené analýzy termínu

15 drahé kameny v předchozím textu můžeme k nim přiřadit i estetické podmínky), které rozhodují o zařazení do skupiny vyhrazených nerostů, jsou u některých z nich právně neurčité. Jako příklad autor uvádí nerosty (zařazené do 3 odst. 1 písm. i, které k tomu, aby byly zařazeny mezi vyhrazené nerosty, musí být blokově dobyvatelné a leštitelné. Obě tyto zákonné podmínky lze však podle autora považovat za velmi neurčité, protože bloková dobyvatelnost se může projevovat pouze v části ložiska a z hlediska leštitelnosti obecně platí, že každý z nerostů uváděných v předmětném odstavci je leštitelný. Jako další příklad uvádí autor nerosty zařazené do 3 odst. 1 písm. l, kde se jedná např. o nerosty jako křemen, vápenec a další, jejichž zařazení mezi vyhrazené nerosty je podmíněno vhodností k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením. I tato kritéria jsou silně flexibilní. Pokud jde o drahé kameny, kterými se R. Makarius (2012) samostatně nezabývá, platí obdobné závěry jako u výše uvedených skupin nerostů. V případě drahých kamenů, nejsou nerosty, které by měly do této skupiny patřit, ani vyjmenovány, a navíc nejsou vyjmenována ani charakterizována kritéria, která by měla být pro zařazení nerostů do skupiny drahých kamenů použita. Za těchto podmínek by teoreticky bylo třeba rozhodnout o zařazení do skupiny drahých kamenů nikoliv jednorázově pro určitý nerost, ale pravděpodobně v kombinaci nerost lokalita (případně její část). Nejasnost v kritériích pro zařazení nerostů do skupiny drahých kamenů, tedy mezi vyhrazené nerosty, je příčinou právní nejistoty, a to jak na straně vlastníků pozemků, v jejichž hranicích se ložiska drahých kamenů vyskytují, tak i na straně subjektů, kteří takové nerosty dobývají či chtějí dobývat. Ta se již projevila i v minulosti při ochraně některých ložisek vltavínů. Stejně tak může být příčinou problémů s ochranou ložisek této skupiny nerostů, případně i řešením důlních škod a dalších problémů souvisejících s jejich průzkumem a případným využíváním. V horním zákoně č. 44/88 Sb. byl tedy termín drahé kameny poprvé použit jako institut českého (resp. československého) báňského práva. V dříve platném zákonu č. 41/1957 Sb. o využití nerostného bohatství (horní zákon) se termín drahé kameny nevyskytuje, když ve skupině vyhrazených nerostů jsou jeho obdobou termíny polodrahokamy a drahokamy (Hlava 1., 3 rozdělení nerostů na vyhrazené a nevyhrazené ), aniž by byla kritéria pro zařazení nerostů do uvedených skupin

16 vyjmenována a blíže charakterizována. Je proto zřejmé, že oba zákony, ačkoliv označují řešenou skupinu nerostů jinými termíny, mají přístup k tomuto problému v podstatě identický. Před vydáním zákona č. 41/1957 Sb. platil na území našeho státu více než sto roků Císařský patent ze dne 23. května 1854 Obecný horní zákon, sbírka 146/1854 ř.z. ve znění předpisů ho měnících a doplňujících, včetně prováděcích předpisů k němu vydaných. I tento horní zákon znal institut vyhrazených nerostů. V hlavě 1., 3 vyjmenovává vyhrazené nerosty, avšak nerosty odpovídající svým charakterem dnešní skupině drahých kamenů, mezi vyhrazenými nerosty nejsou. Ani další částí zákona týkající se otázek nevyhrazených nerostů, např , se problematiky drahých kamenů nijak netýkají, stejně jako dva dodatky k zákonu, vládní nařízení č. 299/1943 Sb. a zákon č. 67/1951 Sb. 2.3 Historie používání a definice termínu drahé kameny v české a československé literatuře V báňské legislativě České republiky, současně i ve starších horních zákonech platných na jejím území, lze historii používání termínu drahé kameny bez větších problémů vysledovat. Vývoj používání tohoto termínu v literatuře je však obtížně sledovatelný. V následujícím textu jsem se pokusila shrnout výsledky svého studia tohoto problémů, ačkoliv jsem si vědoma, že můj text nemusí zdaleka postihnout všechny podrobnosti, jelikož jsem se soustředila především na významné publikace a práce všeobecně uznávaných autorů. Poslední z encyklopedických prací (J. Petránek a kol., 2016) ve svých heslech termín drahé kameny uvádí. Ve vysvětlujícím textu J. Petránek termín uvádí, že jde o vzácné nerosty sloužící k ozdobným účelům, jejichž hlavními vlastnostmi jsou silný lesk a lom světla, krásná barva, tvrdost a vzácnost. Text doplňuje tabulkou, ve které jsou uvedeny hlavní drahé kameny. Z našich drahých kamenů, jejichž ložiska v současnosti eviduje surovinová ročenka (J. Starý a kol., 2015) je uveden pouze ametyst. Český granát, vltavín ani opál (v tabulce uveden pouze drahý opál) do výčtu nerostů zahrnut není. Pro účely této práce je podstatná věta, v níž J. Petránek uvádí, že drahé kameny byly dříve rozdělovány na drahokamy a polodrahokamy. Tento text lze v podstatě vysvětlit způsobem, že drahokamy a polodrahokamy jsou jednak ekvivalentem drahých kamenů, jednak že rozdělení drahých kamenů na drahokamy a polodrahokamy je v současnosti

17 překonané. Drahokamy a polodrahokamy nejsou také jako samostatné heslo v encyklopedii uváděny. Za terminologicky významné práce lze nepochybně považovat také vydání Naučného geologického slovníku (J.F.Svoboda a kol., 1961) a Encyklopedického slovníku geologických věd (J.Svoboda a kol., 1983). Encyklopedický slovník geologických věd (J.Svoboda a kol., 1983) heslo drahé kameny samostatně neuvádí, když samostatně jsou uváděna hesla drahokamy a polodrahokamy. Výčet požadovaných vlastností uvedených dvou skupin nerostů a jejich charakteristika jsou do značné míry blízké textu Naučného geologického slovníku (J.F.Svoboda a kol., 1961). Další části textu obou hesel jsou však již odlišné, což ukazuje na zřetelný posun v terminologických otázkách týkajících se obou skupin nerostů. Vyjadřuje to především věta, ve které se uvádí, že upouští se již úplně od dřívějšího rozdělení na drahokamy a polodrahokamy a používá se většinou širšího označení drahé kameny. Český granát, ametyst a achát jsou uváděny v textu hesla polodrahokamy s poznámkou, že termín polodrahokamy se dnes již ani v klenotnictví a ve šperkařství nepoužívá, (je) zahrnutý do pojmu drahé kameny. Vltavín mezi drahokamy ani polodrahokamy není uveden, třebaže má ve slovníku samostatné heslo, v jehož textu však není uvedena žádná spojitost s pojmy drahé kameny, drahokamy ani polodrahokamy. Starší z obou slovníků (J. F. Svoboda a kol., 1961) heslo drahé kameny vůbec neuvádí. Samostatně jsou uvedena hesla drahokamy a polodrahokamy. Obě skupiny jsou charakterizovány jako nerosty, které jsou pro své zvláštní vlastnosti ceněny a kterých se používá k ozdobným účelům. Jako požadované vlastnosti je uváděno, že nerost musí být krásný, čistý, stálý, mechanicky odolný a vzácný, přičemž hodnota může být ovlivněna i módou. Polodrahokamy jsou minerály, které nesplňují některou z uvedených vlastností, přičemž hojnější výskyt může být důvodem zařazení nerostu do polodrahokamů. Z našich drahých kamenů, jejichž ložiska v současnosti uvádí surovinová ročenka (J. Starý a kol., 2015), je ve výčtu polodrahokamů zmíněn český granát, ametyst a achát. Vltavín mezi drahokamy a polodrahokamy není uveden. Ve slovníku je vltavín veden jako samostatné heslo, avšak bez poznámky o jeho zařazení mezi drahokamy a polodrahokamy. Analyzovány byly rovněž vybrané publikace ze skupiny monografií a vysokoškolských učebnic českých autorů vydaných od sedmdesátých let minulého

18 století. Zahraniční práce analyzovány nebyly, protože pro účely řešení historie používání pojmu drahé kameny v české terminologii nemají tyto práce význam. Na území dnešní České republiky začaly práce tohoto typu hojněji vycházet od osmdesátých let minulého století. Ještě dříve vyšla učebnice autorů Scharm, B. a kol., (1973). Jednalo se o skripta Vysoké školy báňské v Ostravě. Autoři drahé kameny uvádějí jako samostatnou podskupinu skupiny nerudních ložisek. V jejím rámci popisují jediný nerost, a to české granáty, u kterého některé z jeho výskytů označují jako ložiska. V dalším textu pak zmiňují několik dalších nerostů, u kterých připouštějí použití označení drahé kameny, v textu však jednoznačně uvádějí, že v jejích případech nemůžeme hovořit o ložiskových akumulacích, spíše jen o mineralogických výskytech, třebaže některé z nich se příležitostně zpracovávaly, či zpracovávají. Jde například o acháty, ametysty, jaspisy, záhnědy barevné turmalíny a další. Samostatně pak uvádějí též karlovarský vřídlovec a hrachovec. Ze současného pohledu je třeba zdůraznit, že mezi drahými kameny není uveden vltavín, ani další nerosty, jejichž ložiska se dnes nacházejí ve státní evidenci (viz podkapitola Ostatní drahé kameny). Z publikací, které vyšly v osmdesátých letech, je nejstarší monografie a učebnice Ložiska nerostných surovin. Jejím autorem je Kužvart (1984). Autor používá pojem drahé kameny, nicméně diamanty popisuje v samostatné subkapitole, přičemž drahé kameny i diamanty autor zařazuje do skupiny průmyslových nerostů. Kužvartova definice pojmu drahé kameny se velmi blíží novým definicím (např. J. Hyršl, 2010). V roce 1987 vyšly dokonce dvě učebnice (monografie) zabývající se skupinou nerud. První z nich byla práce autorského kolektivu Rozložník a kol., (1987). Autorský kolektiv monografie byl složený z českých a slovenských geologů, kniha vyšla ve slovenštině. I v této práci autoři vyčleňují skupinu drahých kamenů, diamanty však popisují samostatně (i když jsou diamanty uváděny i ve skupině drahých kamenů. Obě skupiny, diamanty i drahé kameny, zařazují společně do nekovových nerastných surovin. V textu je zmiňováno rozdělení na drahokamy, polodrahokamy a ozdobné kamene (tak jsou označovány kameny, které se dají leštit ve velkých kusech a mohou se z nich zhotovit různé ozdobné předměty, např. nefrit, amazonit, lazurit aj.), Toto rozdělení je označené jako subjektivní, což vede autory k doporučení používat termín drahé kamene. V krátkém výčtu drahých kamenů jsou uvedeny kromě českých granátů, opálu a ametystu, také vltavíny

19 Obdobné rozdělení nerostů, jaké používali Rozložník a kol. (1987) a také Kužvart (1984), užívá ve své novější učebnici (monografii) i Kužvart (1987). Ve skupině Ložisek průmyslových nerostů, vyčleňuje drahé kameny, avšak diamanty popisuje samostatně. Kužvart tak zachovává rozdělení obdobné jako ve své starší práci (Kužvart 1984). Obdobnou strukturu rozdělení nacházíme i v novějších publikacích učebnic. Například v monografii Ložiska nerostů autoři Jirásek a kol. (2010) vyčleňují vedle drahých kamenů samostatně i diamanty. V dalších typech publikací, mimo již popsaných slovníků, monografií a vysokoškolských učebnic, bývají definice pojmu drahé kameny podstatně problematičtější a při jejich případném používání je třeba být zvláště opatrný. Do této skupiny publikací můžeme řadit práce, které nemají bližší spojitost s báňským právem ani se státem řízenými aktivitami podle návazných předpisů na horní zákon, například jako je bilance a evidence zásob ložisek nerostů a podobně. Jako příklad lze uvést práce zabývající se šperkařstvím a restaurátorstvím (např. Hanus, Hanusová, 2009), často též v kombinaci s mineralogií a geologií (např. Hanus a kol., 2013) a další. Na druhé straně je třeba uvést, že tato skupina publikací je u čtenářů velmi populární, nepochybně díky atraktivitě samotných drahých kamenů i dalšího zajímavého obsahu, který čtenáře zajímá. Snad i proto knihy vycházejí na kvalitním papíře a jsou doprovázeny barevnými atraktivními obrázky. Specifickou skupinu tvoří publikace mineralogů, případně pracovníků muzei, které byly napsány jako doplňková četba k učebnicím přírodopisu, a které vedle odborného obsahu sledují i popularizační cíle. Z této skupiny lze jako příklad uvést zdařilou knihu Boušky a Kouřímského (1983). Autoři pracují a užívají termín drahé kameny aniž by blíže analyzovali do podrobnosti všechna terminologická specifika tohoto pojmu, zejména v souvislosti s jeho použitím v báňské legislativě. Přesto výstižně klasifikují hlavní požadavky na zařazení nerostů do této skupiny. V textu jsou také popsány všechny nerosty, jejichž ložiska jsou v současnosti evidována v ročence Surovinové zdroje České republiky (Starý a kol., 2015) ve skupině drahých kamenů (český granát, vltavín, ametyst a opál). Rozsáhle je zpracován popis široké škály nerostů, které jsou řazeny do skupiny drahých kamenů, třebaže jejich nerosty drahokamové kvality ani jejich ložiska se na území našeho státu nevyskytují. 2.4 Poznatky a dílčí závěry

20 Provedená analýza definičních a legislativně-právních souvislostí termínu drahé kameny ve vztahu k hornímu zákonu a návazným předpisům přinesla následující poznatky, případně upozornila na otevřené otázky, které by měly být předmětem dalšího řešení: V oblasti současné definice termínu drahé kameny 1. Zařazení nerostů do skupiny drahých kamenů je vázáno na přítomnost řady vlastností, které jsou značně flexibilní a jejichž hodnocení je silně individuální, a proto ve svých důsledcích právně nejisté. 2. Jelikož podobně nejistá je v zákonu č. 44/88 Sb. i definice institutu ložisko, kde za ložiska jsou považována prostorová nahromadění nerostů, aniž by byly u nich splněny podmínky pro jejich ekonomické využívání, vytváří se tak v kombinaci s již popsanými problémy s definicí termínu drahé kameny (který nevyjmenovává nerosty, které do této skupiny náleží) prostředí právní nejistoty, a to jak na straně vlastníků pozemků, tak i na straně zájemců o průzkum, případně i těžbu nerostů této skupiny. Tyto skutečnosti mohou mít dopad na ochranu zájmů vlastníků pozemků, tak i na případnou ochranu ložisek drahých kamenů. V oblasti historie používání a definice termínu drahé kameny v báňské legislativě 1. Použití termínu drahé kameny v české báňské legislativě je dobře sledovatelné. Poprvé se tak stalo v zákonu č. 44/88 Sb. o využití a ochraně nerostného bohatství (horní zákon), kde vystupuje v 3, který je věnován vyhrazeným nerostům. Z textu paragrafu vyplývá, že drahé kameny jsou řazeny k vyhrazeným nerostům. 2. V horních zákonech dříve platných na území dnešní České republiky se termín drahé kameny nevyskytuje. Je tomu tak v zákonu č. 41/1957 Sb. o využití nerostného bohatství (horní zákon), kde ve skupině vyhrazených nerostů jsou jeho obdobou termíny polodrahokamy a drahokamy, stejně jako v ještě starším jeho předchůdci, Císařském patentu ze dne 23. května 1854 Obecný horní zákon, sbírka 146/1854 ř. z., který sice používá institut vyhrazených nerostů, avšak nerosty odpovídající drahým kamenům, mezi vyhrazenými nerosty nejsou uvedeny. V oblasti historie používání a definice termínu drahé kameny v literatuře 1. Pro sledování používání a vývoje definice termínu drahé kameny v literatuře, lze využít v zásadě jen vybrané typy publikací. Za takové lze považovat jednak

21 geologické slovníky, případně encyklopedie vybraných autorů, jednak publikace státních institucí (například ročenka Surovinové zdroje České republiky Nerostné suroviny, kterou vydává ČGS., případně též vysokoškolské učebnice. 2. Ačkoliv sledování užívání termínu drahé kameny v literatuře nelze považovat za zcela objektivní, vyplynulo z něho zjištění, že termín drahé kameny, začal postupně nahrazovat dříve užívané termíny drahokamy a polodrahokamy někdy od počátku osmdesátých let. Starší slovník geologických věd (J. F. Svoboda a kol., 1961) heslo drahé kameny ještě vůbec neuvádí. Novější ze slovníků (J. F. Svoboda a kol., 1983) heslo drahé kameny sice neuvádí, v textu však nacházíme poznámku, že se postupně upouští od původního rozdělení na drahokamy a polodrahokamy a přechází se k širšímu termínu drahé kameny. Termín drahé kameny je zprvu užíván především v textech pracovníků Univerzity Karlovy, kteří se zabývali skupinou nerud (např. Kužvart 1984, Kužvart 1987 a další). Postupné rozšiřování užívání termínu drahé kameny v literatuře vedlo následně k jeho začlenění do textu horního zákona v roce Otevřené otázky v definici a současné právním použití termínu drahé kameny 1. Na základě kritické analýzy užívání termínu drahé kameny v oblasti horního práva, lze jeho hlavní problémy rozdělit do dvou skupin. První z nich souvisí se stavem, kdy kritéria pro zařazení nerostů do této skupiny jsou v naprosté většině silně individuální, špatně kvantifikovatelná a právně neurčitá. Druhá skupina problémů pak vyplývá ze stavu, kdy v horním zákoně ani návazných předpisech, nejsou vyjmenovány nerosty, které do skupiny drahých kamenů náleží. To ve své podstatě vede k situaci, že o zařazení určitého nerostu je třeba rozhodovat případ od případu, to je pro každý výskyt, ev. ložisko samostatně. Právní důsledek zařazení určitého nerostu na určité lokalitě do skupiny drahých kamenů má za následek jeho prohlášení ložiskem vyhrazených nerostů. V opačném případě je pak lokalita vedená jako ložisko nevyhrazených nerostů ( 7 horního zákona), v němž se však mohou v určité míře vyskytovat i nerosty drahokamové kvality. Dobývání takového ložiska je činností prováděnou hornickým způsobem podle odd. prvního, Základní pojmy, 3 zákona č. 61/88 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kde mohou za určitých okolností platit mimo jiné i odchylná pravidla pro vedení geologické dokumentace. Tato situace představuje právní nejistotu

22 jak pro případné těžaře, tak i vlastníky pozemku. Ta je dána také odlišnými postupy povolování těžby vyhrazených a nevyhrazených nerostů (úplné znění č. 408/2002 Sb. zákona č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě ve znění pozdějších předpisů), ochranou ložisek a podobně. Právní otázky spojené s definicí termínu drahé kameny představují jen část širších problémů spojených s definicí skupiny vyhrazených nerostů. Tyto otázky jsou natolik zajímavé, že by si nepochybně zasloužily další studium

23 3 DRAHÉ KAMENY ČESKÉ REPUBLIKY Z POHLEDU MINERA- LOGICKÉ KLASIFIKACE A JEJICH LOŽISKA Jak vyplývá z předchozího textu, součástí skupiny drahých kamenů může být teoreticky řada nerostů, které splní podmínky pro zařazení do této skupiny (vzácnost, estetické vlastnosti a další). Na druhé straně však mohou existovat lokality, kde se nacházejí mineralogicky obdobné nerosty, které však nesplňují požadovaná kritéria a nemohou být proto řazena k drahým kamenům. Takové výskyty by neměly být považovány za ložiska (určitě ne za ložiska výhradní). Rozhodnutí v této věci je však mimořádně komplikované, nejen proto, že je silně subjektivní, jak již bylo uvedeno, ale také z hlediska ekonomiky získávání těchto nerostů (drahých kamenů) v případě jejich nízkého procentuálního zastoupení na některých lokalitách. Navíc tyto minerály, které pro své vlastnosti nemohou být zařazeny do skupiny drahých kamenů, se mohou vyskytovat nejen na samostatných výskytech, ale i společně s jejich drahokamovými varietami. O to víc je pak komplikované ohodnocení jednotlivých výskytů i provedení výpočtu zásob. Přes složitost definice i zařazení konkrétních minerálů do skupiny drahých kamenů stále zůstává možnost jejich klasifikace podle krystalochemického systému minerálů (třebaže některé drahé kameny ve skutečnosti minerály nejsou, např. vltavíny). Příklad výskytu drahých kamenů v jednotlivých skupinách mineralogického systému uvádějí například Jirásek a kol. (2009). V dalším textu, který je věnován popisu drahých kamenů a jejich ložisek, se soustředím pouze na ty z nich, které vytvářejí na území České republiky výhradní ložiska Jedná se o český granát, vltavín, ametyst, opál a nově též křemen. 3.1 Pyrop Český granát Český granát je drahokamovou varietou pyropu. Pyrop patří do třídy silikátů, oddělení nesosilikátů bez cizích aniontů, do skupiny granátu (J. H. Bernard a kol., 1992). Pyrop je bohatý na atomy dvojmocných kovů Al-Mg. Podíl železa a chromu souvisí s ohnivě červeným zbarvením granátu. Zrna granátů jsou oblého tvaru a dosahují převážně velikosti do 5 mm a větší zrna bývají spíše vzácná. Většina broušených kamenů jsou velmi malá, kolem 0,1 karátů (Schlüter, 1991). Již z dávné historie je známo, že se granát využívá hlavně ve šperkařství a jako ozdobný kámen (Hanus, 2013)

24 3.1.1 Vlastnosti a základní mineralogická charakteristika pyropu Granát není jen jeden minerální druh, ale jedná se o skupinu minerálů, které si jsou chemicky a strukturně přibližně podobné. Chemické složení se nedá jednoznačně určit, proto se používá obecný chemický vzorec A3B2(ZO4)3. Pro A= Ca, Fe, Mg, Mn a B= Al, Fe, Mn, Cr, atd. Tetraedrická poloha ZO je převážně zastoupena Si, avšak někdy bývá přítomno malé množství Al, Fe a OH (Hanus, 2013). Pyropy krystalizují v kubické soustavě a struktura minerálů se skládá z izolovaných křemíko-kyslíkových tetraedrů, které jsou uloženy v základní buňce podle čtyřčetné šroubové osy. Tetraedry se navzájem spojují do řetězců pomocí koordinačních polyedrů, které se tvarem podobají krychli. Celá struktura připomíná strukturu zirkonu, se kterými spojuje granáty ještě jedna vlastnost, a to že jejich struktura se může vyskytovat i s vakantními místy po křemíku. Pro zachování valenční rovnováhy, se část kyslíkových atomů nahrazuje hydroxylovými skupinami (tzv. hydrogranáty). Granáty se vyskytují ve formě zrnitých až celistvých a někdy i kryptokrystalických agregátů, v nepravidelných až oblých zrnech v náplavech a sedimentech (Kühn, 1984). Granáty mají tvrdost pohybující se v rozmezí od 6,5 do 8,5 (podle Mohse). Lesk je skelný až smolný, zrna jsou průhledná až poloprůhledná a někdy i opakní. Štěpnost žádná, vryp bílý a optické vlastnosti jsou izotropní, některé hydrogranáty mohou být anomálně anizotropní (Hanus, 2013). Hustota je v rozmezí mezi Kg/m 3 (Kühn, 1984). Skupina granátů má širokou škálu barev, kromě barvy modré (Hanus, 2013) a vzácně se vyskytují bezbarvé granáty (Kühn, 1984). České granáty mají poměrně stálé složení, což se odráží na čiré červené barvě. Barva pyropu se pohybuje v závislosti na obsahu Cr2O3 od oranžové (kde je 0,52 % Cr2O3), přes oranžově červenou (0,60 % Cr2O3) až po sytě červenou (1,5 2,0 % Cr2O3) a fialovou (6,0 % a více Cr2O3) (Götz a kol., 1979). Barva se nedá nijak upravovat, až na démantoid (andradit), u nějž se dá zahříváním zlepšit čistota barvy a ubývá žlutohnědý odstín. Granáty většinou obsahují rozvinutou škálu nejrůznějších typů inkluzí, které reflektují vývoj v průběhu krystalizace, nebo následných procesů (Hanus, 2013). Nejvýznamnější granáty a jejich chemické vzorce jsou následující: Pyrop Almandin Mg3Al2(SiO4)3 Fe3Al2(SiO4)

25 Spessartin Grosulár Andradit Mn3Al2(SiO4)3 Ca3Al2(SiO4)3 Ca3Fe2(SiO4)3 Uvarovit Ca3Cr2(SiO4)3 (Kühn, 1984) Geneze a výskyt pyropu v České republice se zřetelem na ložiska českého granátu Pyropy se v České republice vyskytují v několika genetických typech, které mají různý ekonomický a tím i ložiskový význam. Proto je znalost genetického původu jednotlivých výskytů důležitá pro jejich případnou těžbu. S genetickým původem dává Hanus (2013) do souvislosti i poznání typů inkluzí v pyropech. Podle Hanuse (2013, s. 27) lze jako ložiskově a ekonomicky nejdůležitější označit následující tři genetické typy výskytů a ložisek pyropů: -,,výskyty a ložiska pyropů v eluviu, terciérních vulkanitů, - výskyty a ložiska pyropů v holocenních aluviích, - ložiska pyropů v pleistocenních svahovinách. Z ryze genetického hlediska lze výskyty pyropů rozdělit do dvou základních skupin, a to na primární a sekundární výskyty. Úvodem je třeba poznamenat, že z ekonomického (ložiskového hlediska) jsou významné pouze sekundární výskyty. K jednotlivým genetickým skupinám lze uvést následující základní informace: A. Primární výskyty Pyropy v horninách krystalinika Matečnou horninou českých pyropů jsou pyroxenické pyroponosné periodity krušnohorského krystalinika, dále periodity kutnohorského krystalinika a české a moravské větve moldanubika. Tyto matečné horniny jsou většinou doprovázeny granulity, granulitickými rulami a migmatity s častou serpentinizací. Často se lze tedy setkat s hadci, jejichž primární hornina bohatá na olivín, je různě silně přeměněna na minerály serpentinové skupiny. V téměř všech našich pyroponosných oblastech byly ověřeny primární zdroje pyropů, které tvoří elongovaná zrna. B. Sekundární výskyty

26 Pyropy v klastických horninách permokarbonu Zvětráváním lherzolitů a dalších typů hornin, došlo k uvolňování pyropu a jeho následnému transportu do sedimentů permokarbonských pánví. Známy jsou jejich výskyty v klastických horninách Českého středohoří a podkrkonošského permokarbonu, kde ložiska vznikala koncentrací pyropů v aluviálních kvartérních sedimentech. Typické znaky pro pyropy pocházející ze sedimentačních oblastí jsou často hluboce korodované povrchy zrn s výskytem kanálků a dutin. Někdy se lze v sedimentech setkat s tzv. krychlemi pyropů jedná se o útvary, které jsou popisovány jako produkty rozpouštění v průběhu diageneze sedimentu. Pyropy tohoto genetického typu byly těženy pro klenotnické zpracování na Jičínsku nebo Novopacku. Koncentrace pyropů v bazálním souvrství křídy Tento typ výskytu pyropů zahrnuje koncentrace v bazálních pískovcích svrchního cenomanu v okolí výchozů lherzolitů nebo permokarbonských pískovců obohacených na pyropy. Granátová zrna jsou jemně skulptovaná a povrch je korodovaný. Pyropy v eluviu terciérních vulkanitů Z hlediska geologického vývoje granátonosných oblastí byla velmi důležitá terciérní vulkanická činnost, která se projevuje ve skupinách orientovaných ve směru krušnohorského zlomu. Jedná se hlavně o strmě uložené okrouhlé i nepravidelné diatrémy. Pyroponosné diatrémy jsou zcela nebo bez své centrální části vyplněny celistvou struskovitou hmotou terciérního magmatitu. Diatrémy vyplněné hydrotermálně alterovanými a lehce zvětratelnými brekciemi, se v terénu projevují nevýrazně, a dokonce mají někdy negativní reliéf. Z regionálního hlediska mohl mít na distribuci pyropů také určitý vliv předpokládaný rozptyl vulkanického materiálu s pyropy v průběhu jednotlivých sopečných explozí. Tento proces by mohl vysvětlovat výskyt granátů vysoko nad úrovní ústí diatrém, v oblastech, kde jsou především známy zdrojové brekcie. Některá eluvia diatrém byla historicky těžena. Ložiska pyropů v pleistocenních svahovinách Určující význam pro výnos a rozptyl granátických hornin krystalinika měl terciérní vulkanismus. Tento proces se velmi významně podílel i na hydrotermálních alteracích, jež usnadnily zvětrávání primárních hornin a koncentraci granátu v sedimentech. Výskyt

27 tohoto typu je v hlavní hornině, proluviálního a soliflukčně proluviálního štěrku a štěrkopísku Českého středohoří, které je zahloubené v několika proudech do relativně měkkého křídového podloží. Nejtypičtější lokality této skupiny, se současně těží v oblasti u obce Podsedice u Třebenic, Třebívlice, Staré nebo Granátka, atd. Hlavní užitkovou složkou jsou netříděné pyropové štěrkopísky, tvořené valouny čedičů s velikostí až do 50 cm, a méně pak fragmentů křídových hornin, rul, granulitů nebo alterovaných lherzolitů. Část pyroponosných štěrků je mineralogicky velmi bohatá, v některé literatuře se uvádí až 30 minerálních druhů. Součástí pyroponosných štěrků byl i nález dvou diamantů, v roce 1869 u obcí Dlážkovice a Chrášťany. Ložiska pyropů v pleistocenních svahovinách mají velký ložiskově ekonomický význam a v České republice se oficiálně těží na jednom místě v okolí Podsedic. Takovéto pyropy mají dokonalá zrna, bez jakýchkoliv známek povrchové skulptace či koroze. Pyropy v holocenních aluviích Tento typ je na území České republiky nejhojnější. Z výše uvedených typů, může být často i několik zdrojů pyropu. Je obtížné označit zdrojovou oblast, protože v holocénu nevznikají geomorfologicky výrazné reliéfy. Tento typ se vyskytuje například na ložisku Vestřev v Podkrkonoší. Pyropy z těchto lokalit mohou, ale nemusejí mít korodovaný povrch a trichitické kanálky (Hanus, 2013) Výskyt a geologie ložisek českého granátu České granáty a jejich ložiska se na území České republiky vyskytují ve dvou základních oblastech. Klasickou oblastí, s nejdéle známou těžbou českých granátů, je České středohoří. Druhou, ne tak proslulou oblastí je Podkrkonoší. České středohoří Granát se vyskytuje v oblasti Českého středohoří, která má rozlohu zhruba 70 km 2. Nacházejí se zde primární i sekundární výskyty, avšak ložiskově-ekonomický význam je dnes zanedbatelný. V této oblasti jsou nejrozšířenější geologickou jednotkou sedimenty svrchní křídy (mesozoikum). V podloží se vyskytují permokarbonské sedimenty a horniny krušnohorského krystalinika, které jsou tvořeny metamorfovanými horninami (např. svory, ruly, granulity). Vzrůstající mořská transgrese svrchně křídového stáří vyplnila starší jezerní pánvičky, zatímco došlo k částečnému rozmytí geologicky starších sedimentů. Po

28 ústupu moře, ještě ve stejném období došlo místy ke sladkovodní sedimentaci. Celá oblast je pak proniknuta množstvím terciérních vulkanitů. Velmi významné je období oligocénu a začátku miocénu (terciéru). V tomto období docházelo k výronům především čedičových magmat, pyroklastik a velmi rozšířených diatrém. Tyto diatrémy bývají často velmi hojně vyplněny komínovou brekcií s xenolity. Zdrojem pyropů jsou ultrabazické horniny, které prodělaly transport k povrchu prostřednictvím vulkanických explozí. Komínové brekcie jsou velmi často přeměněny, vzhledem ke své genetické metastabilní povaze. Během kvartéru došlo ke zvětrávání ultrabazických hornin a tím se pyropy dostaly do kvartérních sedimentů, které mají především deluviofluviální charakter se soliflukčními sutěmi a eolitickými hlínami. V Českém středohoří se vyskytují pyropy v několika,,pásech štěrků. Mocnost i rozsah granátonosných sedimentů byl původně mnohem větší, ale vlivem eroze exponovaných míst s následnou erozí a denudací především v pleistocénu, došlo k redukci výskytu a vzniku již zmíněných pásů pyroponosných štěrků. V oblasti Českého středohoří jsou v bilanci České republiky evidována následující výhradní ložiska pyroponosných hornin: - Podsedice-Dřemčice (v současnosti jediné těžené ložisko v oblasti), - Linhorka-Staré (ložisko primárního původu), - Třebívlice. Podkrkonoší Na rozdíl od oblasti Českého středohoří, jsou primární zdrojové horniny českých granátů v této oblasti pouze předpokládané. Považují se za ně hypotetické serpentinizované peridotity. Z nich se granáty větráním a transportem dostaly do permokarbonských sedimentů a následně do holocenních sedimentů, kde se vytvořily jejich těžitelné akumulace. Obdobná, jako výše popsaná situace, je i geneze ložiska Vestřev u Hostinného. Zdrojovou pyroponosnou horninou tohoto ložiska jsou formace čisteckých pískovců ve svrchní části vrchlabského souvrství. I zde těžitelné akumulace vznikly v holocenních sedimentech, které se vytvořily po proudu Olešnického potoka. Jednalo se o mírně

29 svažující těleso, v němž se české granáty nacházely zejména ve spodní části polohy, když se směrem do nadloží jejich četnost snižovala. Mocnost produktivní vrstvy tak byla pouze 1 2 m. Kromě českých granátů se na ložisku Vestřev vyskytovala bohatá minerální asociace i jiných nerostů. Jejich hlavní složkou byl hematit, vedlejší složka tvořil již zmíněný pyrop, ale také almandin, rutil, magnetit, jako akcesorie pak vystupovaly zirkon, apatit, vzácně i zlato a mnoho dalších (Hanus, 2013). V oblasti Podkrkonoší jsou v bilanci České republiky evidována následující výhradní ložiska pyroponosných hornin: - Vestřev, - Dolní Olešnice, - Horní Olešnice 1, - Horní Olešnice 2. - Třebívlice. (V současnosti v oblasti není žádné ložisko v těžbě) Geologie vybraných ložisek českých granátů (Linhorka staré) Nejrozšířenější jednotkou této oblasti jsou sedimenty svrchní křídy, jejichž nadloží je tvořeno permokarbonskými sedimenty a horninami krušnohorského krystalinika. Výrazným fenoménem jsou terciérní vulkanity Českého středohoří. Litoměřické zlomové pásmo, které je tektonicky i regionálně dělící linií, je hluboce založené poruchové pásmo, zhruba směru VSV ZJZ. Na sever této linie leží kra krušnohorského krystalinika, které obsahuje původně proterozoické horniny s intruzemi granitoidů s metamorfovanými horninami granulitové facie a čočkovitými tělesy ultrabazik. V jižním směru převažují epizonálně až mesozonálně metamorfované horniny fylitové série s nasedajícími pánevními sedimenty permokarbonu a křídy. Svrchnokřídová postupná mořská transgrese překryla výplně menších limnických pánví a pravděpodobně došlo i k rozplavení starších sedimentů. Sedimenty spodního turonu jsou mořské, se zjevnou oscilací dna

30 Po regresi křídového moře došlo k izolované sladkovodní sedimentaci terciéru, i když jsou sedimenty bez paleontologického datování, je zřejmé, že jsou starší vulkanismu Českého středohoří. Koncem oligocénu a počátkem miocénu dochází k efuzi alkalických magmat na tektonicky predisponovaných místech. Většinu vulkanitů z této oblasti lze řadit k první fázi. Geneticky se jedná o povrchové vulkanické formy, ale i subvulkanické. Jedná se především o masivní efuzivní tělesa převážně čedičových hornin, diatrémy (sopouchy), pyroklastika a subvulkanická tělesa. Převládající vulkanickou formou jsou diatrémy, které se mohou dělit do několika typů. Právě ultrabazické horniny s pyropy a xenolity, které prodělaly transport k povrchu prostřednictvím vulkanických explozí, jsou hlavním zdrojem pyropů. Komínové brekcie bývají hydrotermálně přeměněné a karbonatizované. Výplně diatrém obsahují i proniky vertikálně protažených čedičových žil, a pak ložní žíly, které jsou intrudovány do okolních sedimentů. Morfologické rysy získal povrch území hlavně v kvartéru, kdy byl vystaven denudaci měkčích hornin. Kromě pyropů se ve štěrcích vyskytují i amfiboly, pyroxeny, magnetity, illmenity, rutily, olivíny zirkony atd. Vedle korundů, spinelů a dalších drahokamových odrůd se zde pravděpodobně nalezly i jediné české diamanty (Sine, 2017). Schematický řez na obr. 1 vyobrazuje geologickou situaci popsanou výše

31 Obr. 1 Schématický řez Linhorka-Staré (Sine,2017; upraveno)

32 3.2 Vltavín Vltavín se řadí do skupiny tektitů, které vznikly impaktem meteoritu na zemský povrch a následným přetavením hornin v okolí dopadu. Nejvýznamnější tektity, které se řadí mezi drahokamy, jsou vltavíny z výskytů v oblasti jižních Čech. Druhou oblastí výskytu vltavínů je jižní Morava, kde se vltavíny vyskytují na několika lokalitách v blízkosti Třebíče. Moravské vltavíny jsou hnědozelené, nemají drahokamovou kvalitu a pro šperkařství jsou nepoužitelné. Vltavíny obou oblastí vznikly dopadem meteoritu na zemský povrch před 14,7 miliony let, jehož následkem vznikl kráter Ries, který se nachází v jižním Německu v okolí města Nördlingen. Dopadem meteoritu byly nataveny horniny v místě dopadu, přičemž vzniklá tavenina byla vyvržena do vzdálenosti téměř 500 km až do oblasti současných výskytů vltavínů. Vltavíny jsou oblíbené hlavně pro jejich zelenou barvu, tajemný původ a zajímavou strukturu povrchu kamenů. Využití vltavínů je ve šperkařství, ceněné jsou především přírodní formy se zajímavým povrchem a tvarem. Ve špercích je však nacházíme také opracované, broušené (Hyršl, 2015) Vlastnosti a základní mineralogická charakteristika vltavínu Tektity jsou v podstatě silně křemitá skla, která se od obyčejných liší vysokým obsahem kysličníku křemitého, hlinitého aj. Chemicky se velice podobají umělým speciálním sklům, ale také přírodním obsidiánům, nebo spraším a do jisté míry i granofyrům. Hlavní rozdíl mezi tektity a obsidiány jsou v obsahu vody. Obsidiány obsahují až 2 % vody, zatímco vltavíny jsou téměř bezvodé. Z chemického hlediska bylo provedeno několik analýz vltavínů. Průměrné chemické složení z r. 1924, které stanovil G. Linck, na podkladě dvanácti chemických analýz jsou: SiO2 77,29 %, Al2O3 11,07 %, (Fe,Mn)O 3,21 %, MgO 0,99 %, CaO 2,21 %, Na2O 0,45 %, K2O 2,48 % (Rost, 1972). Chemické složení a vlastnosti vltavínů, které se vyskytují v jižních Čechách a na jihozápadní Moravě, se mohou lišit. Taktéž se skrze různá naleziště mohou rozlišovat i barevné odrůdy, četnost bublin nebo četnost zrn ve sklovině (Bouška, 1992). Tektity jsou charakteristické svým nesouměrným, až pórovitým povrchem a strukturou. Proto se mohou v dutinách a bublinách vyskytovat některé značně zředěné plyny. Znalost složení těchto plynů nám napomáhá k posouzení povahy prostředí, kde tektity vznikaly. V základní hmotě tektitů je také rozptýlen i radioaktivní argon

33 a hélium, které se tvoří přirozeným rozpadem draslíku a uranu. Z mnoha analýz vyplývá, že v tektitech se mohou objevovat plyny jako CO2, CO, H a stopově i N (Rost, 1972), ale též H2O. Základní vlastnosti Fyzikální vlastnosti vltavínů, jsou důležité, z hlediska jejich odlišení od jiných skel, ať už přírodních nebo umělých. Vltavíny jsou poměrně dost homogenní a izotropní. Tvrdost podle Mohsovy stupnice odpovídá 6,5 6,9. Barva vltavínů závisí na poměru obsahu SiO2, vltavíny s vyšším obsahem SiO2 jsou kyselejší a jejich zbarvení je světlezelené, zatímco vltavíny s nižším obsahem SiO2 jsou zbarveny do hněda (Bouška, 1992). Barevná spektra vltavínů mohou být od zelené, hnědé až po šedivou a černou (Rost, 1972). Hustota vltavínů se pohybuje v rozmezí mezi 2,27 a 2,46 g.cm -3, v závislosti na obsahu bublin (Bouška, 1992) Geneze a výskyt vltavínů v České republice se zřetelem na jejich ložiska Vznik a původ vltavínů byl historicky řazen k záhadným tématům. Vzniklo nespočet teorií o původu tektitů (na našem území vltavínů). Nejpravděpodobnější se jeví jejich vznik v důsledku impaktu vesmírného tělesa na území dnešního Bavorska asi 100 km severně od Mnichova. Rieský meteorit, pravděpodobně o rozměrech asi pět kilometrů krychlových, zde dopadl před 14,8 miliony let, ke konci třetihor. Dopad vyvolal katastrofu v okruhu zhruba tři sta až pět set kilometrů. Zřejmě všechny tektity vznikly při dopadu meteoritu, když tlaková a tepelná vlna v čele řítícího se tělesa přetavila a rozhodila povrchovou část hornin v místě dopadu a část hornin se vypařila při teplotách přes 3000 C. Předpokladem vzniku tektitů je dopad meteoritu pod ostrým úhlem a jeho dostatečná rychlost. Ne vždy známe odpovídající krátery u všech pádových polí tektitů, ale vysoká pravděpodobnost jejich vzniku je právě pádem meteoritu nebo kometárním původem. Chemické složení hlavních i stopových prvků, je nejbližší shoda s písčitými jíly, břidlicemi, drobami, arkózami atd. Chybějící voda a těkavé složky ve složení tektitů je způsobena vysokou teplotou, právě tak jako snížený obsah železa. Všechny tektity prodělaly stejnou tepelnou historii, a jsou ochuzeny o část těkavých prvků a alkalických kovů jako je thalium, bismut, olovo atd

34 Modelování velkých impaktových kráterů ukazuje, že sloupec horké stoupající atmosféry může vynést tektitovou taveninu i nad atmosféru, což vysvětluje prostorově širokou distribuci tektitů v jednom pádovém poli. Naopak u malých kráterů vznikají jen impaktová skla, která nejsou homogenní, a nikdy se nepohybovala na dlouhou vzdálenost. Podle některých badatelů lze předpokládat, že vertikální dopady těles neprodukují tektity, protože tektity nikde nemáme symetricky rozložené kolem kráterů, ale vždy jsou jejich pole umístěna v jednom směru od kráteru. Vznik tektitového skla nemusí být nutně vyvolán přímým stykem mezi dopadajícím tělesem a zemským povrchem, právě naopak, tektity nebývají znečištěny meteoritovým materiálem, zatímco řada impaktových skel ano. Teplota uvnitř kráteru, byla v každé části jiná, což dokazuje srovnání homogenity impaktových skel v Riesu a skel vltavínů. Je pravděpodobné, že dopadající meteorit se v tomto procesu buď vypařil, nebo jeho části leží při dně impaktového kráteru v Riesu. Z geofyzikálního měření a vrtů je zřejmé, že krystalické horniny v podloží kráterů jsou drceny a popraskány do hloubek několika kilometrů. Průměr Rieského kráteru dosahuje rozměru dvaceti čtyř kilometrů a nikde nebyl zjištěn přívodní kanál z hloubky, jak je tomu u vulkanických kráterů, tudíž je vznik vltavínů přisuzován impaktu (Bouška, 1992) Ložiska vltavínů v evidenci České republiky a jejich stručná geologická charakteristika Vzhledem k původu vltavínů a jejich vzniku, lze předpokládat, že geologie jejich ložisek bude souviset převážně se způsoby jejich akumulace v horninách. Vltavíny se vyskytují především v jílech a jílovito pískovcových sedimentech třetihorního stáří. Typ vltavínonosných sedimentů závisí především na geologickém prostředí, ve kterém byly transportovány a deponovány (Moldavit store, 2017). Jedná se především o sedimenty, jejichž výskyty jsou známy v Čechách a na Moravě. Dle Rosta (1972, s. 89) je lze rozdělit do tří skupin: -,,vysoko položené štěrky a písky středně nebo svrchně pliocenního stáří, - svahové hlíny a sutě čtvrtohorního stáří, - aluviální náplavy kolem dnešních toků. Jako zvláštní skupina (před první skupinou) se jeví skupina miocenních sedimentů, (neboli tzv. vrábečské vrstvy), do kterých byly vltavíny ukládány krátce po jejich dopadu

35 Významnými nalezišti tohoto typu s vysokým obsahem vltavínů v sedimentech, jsou Jankov, Brusná, Vrábče Nová hospoda, Slavče Adámek, Slavče u Trhových Svinů, Habří, Lipí, Kvítkovice, Chrášťany a Besednice (Moldavit store, 2017). První skupina je nejrozšířenější a nejbohatší a naleziště se nachází nejen v Čechách, ale i na Moravě. Vysoko položené se jim říká z důvodu, že leží m nad úrovní dnešních řek, přibližně v nadmořské výšce kolem 540 m. Příkladem mohou být oblasti u Vrábče, Slavče, Korosek a Lhenic (Rost, 1972). Pliocénní sedimenty jsou říční sedimenty, ve kterých vltavíny prodělaly různě dlouhý transport, proto mívají výraznou skulptaci, avšak v případě agresivního prostředí mají skulptaci výrazně členitou. Mezi taková ložiska se řadí lokality kromě výše zmíněných Kosov, Milíkovice, Chlum nad Malší, Něchov, Nesměň (Moldavit store, 2017). Na Moravě jsou hlavní oblasti položeny také výše, zhruba metrů nad hladinou dnešních řek. Naleziště se nacházejí v oblastech Dukovan, Skryjemi, Pískovny u Slavětic, pole u Slavic a Malá Krochota nad Třebíčí. Dnešní vysoko položené naleziště měly větší rozlohu, avšak mnohé části byly v pozdějších geologických dobách denudovány. Po pádu vltavínů se začala zvedat nadmořská výška celé oblasti třetihorní Českobudějovické a Třeboňské pánve. Splavováním výše uložených vltavínonosných sedimentů se dostaly vltavíny do svahových hlín a sutí čtvrtohorního stáří, což odpovídá druhé skupině ve smyslu citované klasifikace Rosta. Vltavíny této skupiny prodělaly jen nepatrný transport. Řadí se zde naleziště v oblastech u Brusné nebo severně od Lhenic (Rost, 1972). Další podskupinou jsou neogénní výnosové kužele, kde bývají vltavíny uloženy ve štěrkopískových sedimentech, často velmi hrubých. Skulptace těchto vltavínů bývá velmi členitá a nacházejí se v oblasti lokalit Třebanice, Třešňový, Újezdec a Lhenice (Moldavit store, 2017). Do třetí skupiny se řadí náplavy kolem dnešních řek. Řeky transportovaly jihočeské vltavíny severním směrem, malé vltavíny se vytratily již po krátkém transportu vodou, avšak větší vltavíny snesly i poměrně daleký transport. Větší vltavíny byly při transportu poměrně dost opracovány, a tím ztratily nejen část své hmoty, ale také charakteristickou povrchovou skulptaci, která je typická pro tyto kameny (Rost, 1972)

36 Vltavíny lze dnes nalézt na polích, které jsou odlišně zbarveny od okolí, což je způsobeno přítomností vltavínonosnými štěrky, písky a jíly. Další možností, kde lze vltavíny nalézt jsou pískovny a štěrkovny. Tam se vltavíny vyskytují přímo in situ ve vltavínonosných vrstvách (Moldavit store, 2017). V obou oblastech výskytů vltavínů na území České republiky (jižní Čechy a jižní Morava) je známá řada lokalit jejich výskytů. Ložisek vltavínonosné horniny (tak se nazývá hornina s vltavíny v bilanci zásob České republiky), v níž se nacházejí vltavíny v ekonomicky těžitelném množství a požadované kvalitě, je však podstatně méně. V poslední bilanci České republiky jsou evidována následující výhradní ložiska vltavínonosné horniny (Starý a kol., 2016): - Hrbov u Lhenic, - Chlum nad Malší východ, - Ločenice-Chlum, - Besednice, - Slavče-sever, - Vrábče-Nová Hospoda, (Tučným písmem jsou uvedena těžená ložiska) Geologie vybraných ložisek vltavínů Hrbov u Lhenic Podloží je tvořeno moldanubikem, výše se nachází terciér s mydlovarskými vrstvami (tvořeny písčitými a jílovitými vrstvami se slepenci), nad mydlovarskými vrstvami jsou položeny vráběčské vrstvy (tvořeny písčitými jíly s vltavíny) a korosecké písčité štěrky. Nadloží je tvořeno kvartérními proluviálními štěrky, svahovými a sprašovými hlínami, nivním sedimentem a rašelinami (Sine, 2017). Chlum nad Malší Ložisko tvoří terciérní štěrkopískové sedimenty, okolní a podložní horniny jsou tvořeny žulami a rulami krystalinika. Jedná se o denudační relikt původně rozsáhlejší průtoční pánve, kterou tvoří především silně zajílované fluviolakustrinní sedimenty pliocenního stáří

37 Pásmo reliktních písčitojílovitých sedimentů, které se táhne od obce Chlum, přes Nesměň až k Trhovým Svinům, se řadí ke koroseckým vrstvám, patřícím do svrchního miocénu. Vltavínonosné štěrkopísky jsou tvořeny štěrkovitými, písčitými až jílovitopísčitými sedimenty jezerně říčního typu, které tvoří denudační zbytky průtočné pánve a stratigraficky tvoří součást ledenického souvrství. Vltavíny se často nacházejí v tzv.,,hnízdech a do plochy jsou rozmístěny nepravidelně. Obsahy vltavínů v surovině jsou variabilní a souvisejí hlavně na rozložení štěrkovitých ploch, kde docházelo při sedimentaci k jejich přirozenému nabohacování. Nejbohatší plochy byly především v přípovrchových vrstvách o mocnosti několika málo metrů. Tyto polohy jsou cílem,,černých kopáčů (Sine, 2017). Geologie je zobrazena na geologickém řezu B-B na obr

38 Obr. 2 Chlum nad Malší východ, geologický řez B-B (Sine, 2017; upraveno)

39 3.3 Ostatní drahé kameny České republiky Do této skupiny jsou zařazena ložiska drahých kamenů, které se v současnosti netěží, ale v nichž jsou evidovány zásoby užitkového nerostu ze skupiny drahých kamenů. Podle poslední surovinové ročenky (Starý a kol., 2016) se jedná celkem o tři ložiska. Jedno ložisko ametystu, jedno opálu a jedno ložisko drahokamových odrůd křemene. Ložisko drahokamového křemene je tvořeno drahokamovým křišťálem. Drahokamový křemen není v následujícím textu samostatně popisován. Popsán je však ametyst, který je fialově zbarvenou varietou bezbarvého drahokamového křemene. Ložisko drahokamového křemene (Velká Kraš), které se nově nachází v evidenci, vzniklo jako výsledek přehodnocení původního ložiska křemenné suroviny, které bylo provedeno v roce Ametyst Ametyst je fialově až purpurově tmavočerveně zbarvená odrůda křemene. Jeho zbarvení je způsobeno radioaktivním ozářením a příměsí železa, avšak při zahřátí na 250 C, přechází zbarvení do žlutých tónů. Novým ozářením kamene radioaktivními paprsky, se barva navrací. Zbarvení ametystu nebývá stálé a na denním světle dosti rychle vybledne (Bouška, Kouřimský, 1980). Je oblíbeným šperkovým drahokamem, díky jeho dostupnosti a nízké ceně. Mezi další, neméně významné drahokamové odrůdy křemene se řadí: křišťál, růženín, citrín, záhněda, tygří oko, morion. Ametyst se hojně vyskytuje ve formě drúz v dutinách zásaditých hornin. Vlastnosti a základní mineralogická charakteristika ametystu Jak již bylo zmíněno, barva ametystu se pohybuje od světlé po tmavě fialovou až fialově červenou. Minerál je průhledný až průsvitný, lesk má skelný a lom lasturnatý, nerovný. Štěpnost je nedokonalá a tvrdost na Mohsově stupnici je 7. Vryp ametystu je bílý a hustota se pohybuje v rozmezí 2,63 2,65, chemický vzorec je SiO2 (Ďuďa, Rejl, 2006). Křemen je jedním z hlavních nerostů zemské kůry a je součástí 12 % na jejím složení (Bouška, Kouřimský, 1980). Geneze ametystu v České republice se zřetelem na ložiska Křemen vzniká v přírodě nejrozmanitějšími způsoby, hlavním způsobem je krystalizace ze sopečného magmatu v rozmezí od nejvyšších teplot až po teploty

40 dnešního zemského povrchu. Vzniká z horkých roztoků i z poměrně chladných roztoků. Krystaly křemene vyplňují dutiny vyvřelých hornin, nebo mohou vytvářet samostatné křemenné žíly. Mnoho pěkných, často gigantických krystalů, bývá spojena s pegmatity, v jejichž dutinách má křemen příznivé podmínky ke krystalizaci. Křemen je nerost velmi odolný vůči zvětrávání a rozkladu. Krystaly mají tvar šesterečného hranolu zakončeného dvěma klenci, které někdy nabývají v rovnováze, jindy převažuje jeden nad druhým. Vnější úhel hranolových ploch je vždy 60, nezávisle na vývoji krystalu. Při krystalizaci často nejsou klidné podmínky, může působit například postranní tlak, nebo proudění roztoků je silnější, tak nemusí vznikat ideální krystaly, ale krystaly různoměrně vyvinuté (Bouška, Kouřimský, 1980) Opál Opál se v přírodě vyskytuje v různých barevných škálách a vzniká různorodými způsoby, avšak nejčastějším způsobem vzniku je vysrážením z roztoků jako gel. Povrch opálu je kulovitý, ledvinitý, hroznovitý nebo krápníkovitý. Vzniká také jako výplň žilek nebo i celé vrstvy v horninách, také jako usazenina vřídel horkých pramenů a při rozkladu křemičitanových hornin. Drahokamové odrůdy opálu se brousí a zhotovují se z nich mugle. Nikdy se z nich však nevyrábí fasetové brusy, pouze s výjimkou ohnivých opálů. V případě drahých opálů nezáleží až tak na tvaru, ale na vyniknutí jejich opalizace (Bouška, Kouřimský, 1980). Vlastnosti a základní mineralogická charakteristika opálu Opál má chemický vzorec SiO2.nH2O, jehož obsah vody kolísá v rozmezí od 1 % - 20 %. Tvrdost opálu se pohybuje v rozmezí 5,5 6,5 avšak u zemitých nebo čerstvě vznikajících může tvrdost klesnout až k stupni 1. Hustota 2,1 g.cm -3 až 2,3 g.cm -3. Barvu opálu ovlivňují přimísené kysličníky kovů nebo vtroušeniny, a proto se vyskytuje v rozmezí od čiré, bezbarvé, mléčně bílé, až po zelenavou, modrou, voskově hnědavou, červenou, šedou až téměř po černou. Lesk opálu je skelný, voskový, mastný nebo perleťový a štěpnost chybí. Lom je význačně lasturnatý, vryp bílý (Bouška, Kouřimský, 1980). U opálu existuje mnoho odrůd, lišící se nejen barvou, ale i strukturou, např.:

41 - Hyalit jedná se o odrůdu nejčistší, je to sklovitě průhledný opál, který se vyskytuje v hroznovitých nebo krápníkovitých nahloučeninách s ledvinitým povrchem v dutinách čediče u Valče v Doupovských horách. Tento druh opálu vzniká z horkých roztoků, které jako dozvuky vulkanické činnosti postupovaly po puklinách hornin, vyluhovaly je a na chladnějších místech blíže povrchu ukládaly hroznovité útvary. - Drahý opál je nejznámější, nejvyhledávanější a také nejcennější odrůdou opálu, který má nejpestřejší a nejkrásnější barvy. Kámen vyniká pozoruhodnou hrou barev neboli opalizací. Základem je barva bílá, nebo nažloutlá a jeho měnící se barvy jsou způsobeny lomem a rozkladem světla na jemných vrstvách s rozličným obsahem vody nebo na vtroušeninách a mikroskopických dutinách. Ložiska tohoto typu opálu se nacházela na východním Slovensku mezi Červenicí a Dubníkem u Prešova. Dnes se již netěží, avšak je možné je nalézt na haldách. Tyto opály se staly známé téměř po celém světě, a to hlavně díky jejich specifické barvě. - Obecný opál jedná se o opál, který se tolik pro šperkařství nevyužívá, má barvu tmavších odstínů a často je zakalený, neprůhledný. U nás se objevuje v hadcích, v okolí Kremže v jižních Čechách nebo na západní Moravě. Má řadu odrůd například. Opál mléčný jehož barva je bílá až šedobílá a na ostrých hranách prosvítá (Bouška, Kouřimský, 1980), je způsobena obsahem hydroxidů železa v různém množství (Oswald, 1959). Dendritický opál je protkán sítí jemných černých dendritů kysličníku manganu, které vypadají jako mechové keříčky. Tyto druhy se hodí ke zpracování jako ozdobné kameny, a právě jejich leštěním se zvýrazní větvení dendritů do nejjemnějších podrobností. Vyskytují se v hadcích u Kremže a zejména známé oblasti výskytu opálu jsou okolí Bohouškovic na Moravě, Němčice a okolí Třebíče. Dále je znám opál masový, který je zbarven do červena z důvodu rozptýlení kysličníku železa, opál voskový v barvě žlutohnědé nebo dřevitý opál, který vznikl proniknutím opálové hmoty do dřeva. Tyto dřevité opály se vyskytují v oblasti Lubietové na Slovensku (Bouška, Kouřimský, 1980). Poměrně vzácný je opál černý, jehož barva je způsobena velkým obsahem železa a manganu. Opál

42 s obsahem niklu, je zbarven zeleně. Do skupiny opálu se také řadí forcherit, který je podobný chalcedonu. Vyskytuje se zřídka, nachází se na magnezitových ložiscích u Srnína. Vzhled je chalcedonový, zbarvený žlutohnědě až oranžově. Prostupují jej žilky hyalitu a na povrchu jsou patrné šupinky SiO2. Zbarvení forcheritu je způsobeno přítomností MgO a Fe2O3 spolu s As2S3 (Oswald, 1959). Geneze a výskyt opálu v České republice se zřetelem na ložiska Opál z Dubníka na východním Slovensku pochází z matečné horniny třetihorních vyvřelin v Karpatech. Tento drahokam si zaslouží větší pozornost, hlavně díky jeho měny barev, která je mnohem hodnotnější než barvoměna opálů z jiných světových nalezišť. Tento drahý opál se vyskytuje na nalezišti Dubník u Červenice poblíž Prešova na puklinách andezitů a andezitových tufů. Vznik, jak již bylo zmíněno dříve, byl z horkých roztoků, které vystoupily k povrchu Země po utuhnutí magmatu, po ukončení sopečné činnosti. Obsah vody kolísá v rozmezí mezi 3 13 %. Výskyt opálu v okolí Dubníka, bývá provázen silně pórovitou bílou nebo šedě zbarvenou odrůdou hydrofánem, který na vzduchu ztrácí podstatnou část vody a tím i svou měnu barev. Tato měna barev se může na krátkou chvíli navrátit ponořením do vody. Vzácně se na tomto nalezišti vyskytuje i zcela čirý skelný opál (hyalit), mléčný opál, nebo řada obecných opálů. Toto naleziště, dříve velmi proslulé, bylo z obchodu vyřazeno teprve silnou konkurencí opálů z bohatých nalezišť australských, objevených v 70. letech minulého století (Kouřimský, 1980). Opály svým složením SiO2 + nh2o mají veliký význam, což je příznačné na všech jihočeských hadcových ložiscích, kde se vyskytují v hojném množství ale i v rozmanitých barvách a jejich vznik je přisuzován hydrogenním procesům. Olivín serpentinová magmata prodělala proces zvětrávání. Při porušení horniny, ať blíže k povrchu, nebo hlouběji pod povrchem, došlo k vyloužení vápníku a hořčíku, které se změnily na uhličitany. Kromě toho vznikly také siliciofity. Při těchto metamorfózách došlo k uvolnění velkého přebytku kyseliny křemičité (H4SiO4), která při procesu několika ztrát molekuly vody, dala vznik čistému SiO2. Drobné krystalky křišťálu pokrývají siliciofity a částečně s n molekulami vody vytvořily opály

43 Na území České republiky se vyskytují opály v širokém okolí oblasti Bohouškovic u Kremže, kde se vyskytují například druhy: hyalit čistý i zakalený, ledvinitý v drobných krupičkách, čistý sklovitý, mechový nebo mléčný, s barvami nažloutlé, voskové, hnědé, hnědočervené, nebo vzácněji zbarvené černě, růžově, zeleně s obsahem niklu (Oswald, 1959). V České republice se nachází spousta malých nalezišť opálů, především tedy obecného opálu, který není příliš významný z hlediska drahých kamenů a jehož využití ve šperkařství není možné Ložiska ametystu, opálu a drahokamového křišťálu v evidenci České republiky a jejich stručná charakteristika Ložisko ametystu Bochovice Toto ložisko ametystu se netěží a nachází se v obci Bochovice v okrese Třebíč. Ložisko je rozděleno na žilná pole: žíla Vidlák, Wolf, Bochovice úsek I a II. Surovina je těžitelná do hloubky asi 5 m. Na tuto hloubku byly provedeny i výpočty zásob, přičemž se počítá přibližně s 1 m skrývky. Všechny žíly jsou postiženy sběratelskou těžbu, která dosahuje hloubky zhruba 3 m, a proto bylo z vypočítaných zásob odečteno 10 % suroviny. Pro tuto surovinu nebyly stanoveny kondice, a proto není možné hodnotit její bilančnost. Ložisko opálu Rašov Ložisko opálu se nachází v obci Rašov, okres Blansko a není těženo. Ložisko je vhodné k okamžitému odtěžení a využití jako malé ložisko, za použití bagru. Opály tohoto ložiska jsou svou kvalitou vhodná k broušení, výrobě šperků a bižuterie. Ložisko drahokamového křišťálu Velká Kraš Toto ložisko se nachází v okrese Jeseník a v současné době se toto ložisko netěží. Nachází se zde drahokamové odrůdy křemene. Žilný křemen tohoto ložiska je mléčně bílý až nažloutlý, méně se zde vyskytuje křemen skelný (zvaný křišťál). Z morfologického hlediska se zde vyskytují dvě žíly. První žíla má mocnost asi 4 m a je zhruba m dlouhá. Druhá žíla dosahuje mocnosti až 14 metrů a na povrchu je poměrně dobře odkrytá s výskytem čistého křemene dobré jakosti

44 První zmínky o těžbě křemene pochází z roku 1509, kdy byla surovina využívaná sklárnou v Kobylé nad Vidnávkou. Po zániku sklárny byla těžba zastavena a opět zahájena až okolo roku 1850, kdy se vydobytá surovina na místě drtila, prala a následně distribuovala do skláren a železáren. Průměrná těžba činila 3-5 vagónů měsíčně. K definitivnímu zastavení těžby došlo ke konci druhé světové války (Sine, 2017) Geologie vybraných ložisek ametystu, opálu a drahokamového křišťálu Geologie ložisko Bochovice Hlavním horninovým typem v třebíčském masivu jsou porfyrické, biotitické nebo amfibol biotitické žuly, které místy přecházejí v granosyenity nebo syenity. Intruze masivu byla doprovázena vznikem spousty žilných hornin, mezi něž patří lamprofyry, žulové porfyry, pegmatity, aplity a křemenné žíly. Tyto křemenné žíly představují vysokoteplotní hydrotermální postmagmatickou fázi, která se může řadit až do období po vzniku aplitových žil. Vývoj byl značně složitý i vzhledem k tektonickému neklidu, což se odrazilo v jejich zonárním uspořádání, ale i v častém tektonickém porušení žil a vyhojením nových žil mladší generace. Křemenné žíly u Bochovic jsou soustředěny do tří žilných polí. Každé pole má jiný charakter žilné výplně. V jednotlivých polích však převládá vždy jen jeden systém. Žíly se často větví, naduřují a vykliňují a jsou v nich vyvinuty nepravidelné volné prostory s drůzami krystalů křemene. Charakteristika suroviny Surovina je vhodná pro výrobu nepravidelných tumblerovaných muglí a dobře se uplatní pro sbírkové účely a výrobu dekorativních předmětů a plastických vybrušovaných předmětů. Geologie ložisko Rašov Lokalita je tvořena horninami bítešské skupiny, méně je tvořena horninami olešnické skupiny. Nejrozšířenějším typem bítešské skupiny je hornina leukokratní okatá ortorula. Nejčastěji se zde vyskytuje horninový typ fylitických svorů. Pestré vložky jsou tvořeny krystalickými vápenci, ojediněle kvarcity, jemnozrnnými pararulami a amfibolity. Základním prvkem tohoto území je bloková stavba, porušená zlomem, který je mineralizovaný barytem, opálem a uranem. Opálová mineralizace se vyskytuje v centrálních partiích tektonické struktury, kde jako produkt hydrotermální silicifikace

45 proniká a zatlačuje rulové brekcie. Opál tvoří ložiskovou akumulaci ve formě čočkovité žíly. Struktura je značného směrného dosahu a táhne se od boskovické brázdy přes svrateckou klenbu až ke Štěpánovu. Tato struktura rozděluje území na dva základní bloky, podložní severovýchodní, který je relativně vyzdvižený a nadložní jihozápadní, který je pokleslý a geologická stavba je geochemicky aktivnější. Důležité je, že na lokalitě Rašov střižná zlomová tektonika predisponovala čočkovitý vývoj mineralizace struktury. Opál se na tomto ložisku vyskytuje v tmavohnědých, hnědých, okrově žlutých a bílých varietách, často se zelenavým odstínem. Barvy do sebe jemně přecházejí a v místech přechodu tvoří skvrnitou, šmouhovanou nebo mozaikovou strukturu. Charakteristika suroviny Materiál má průměrnou kvalitu, s dobrou leštitelností a poměrně vysokou výtěžnost výbrusů (8-11%). Z opálu lze vyrábět kabošony 1 i tabulkovce pro výrobu přívěsků, náhrdelníků a náušnic, a pro výrobu galanterních výrobků. Geologie ložisko Velká Kraš Ložiskové území patří v širším smyslu k Žulovskému plutonu, který tvoří nepravidelné polyfázové těleso granitoidů. Jižní omezení plutonu je tvořeno dislokačním pásmem okrajového sudetského směru, východní omezení plutonu je poměrně dobře vymapováno a znázorněno v geologických mapách, západní omezení plutonu je sporné. Severní pokračování plutonu je dosud neznámé s ohledem na skutečnost, že tato část je pod pokryvem fluvioglaciálních sedimentů a není vyloučená souvislost mezi Strzelinským a Žulovským plutonem. Na základě výzkumů se uvažuje nad dvěma fázemi, starší fáze je reprezentována jemnozrnnými křemennými diority, amfibolicko biotitickými diority a granodiority (tzv.,,tmavá slezská žula ), mladší fáze je zastoupena biotitickými granodiority, biotitickými granity (tzv.,,hlavní žula - dominantní typ celého plutonu) a granodiority se zvýšeným obsahem křemene. Absolutní stáří plutonu se odhaduje na 304 mil. let, s tím že pro starší fázi se udává stáří v rozmezí mil. let. Z puklinového systému jsou zde zastoupeny tzv. primární puklinové systémy, kromě toho jsou evidentní i sekundární, odvozené a diagonální pukliny. 1 Jedná se o kámen vybroušený do kulatého nebo oblého tvaru s rovnou spodní plochou

46 K postorogenním magmatitům jsou řazeny četná drobná granitoidní tělesa a hojné žíly, které mají vesměs sudetský směr a jsou geneticky spjaty s drobnými poruchami předalpinního stáří. Žíly zde představují aplity (jsou z nich nejstarší), pegmatity a po vyplnění puklin pegmatity došlo ke vzniku dalších kontrakčních trhlin, které byly vyplněny křemenem. Ložisko je tvořeno dvěma křemennými žílami, z nichž jedna je ve směru SJ a druhá je sudetského směru. Charakteristika suroviny Křemen na tomto ložisku obsahuje asi 98,59 99,92 % SiO2 ve vyžíhaném stavu. V malém, někdy až ve stopovém množství se zde vyskytuje Fe2O3 a TiO2, Al2O3, CaO nebo MgO. Objemová hmotnost suroviny se pohybuje v rozmezí od 2,61 do 2,64 g/cm 3. Surovina je vhodná k výrobě optického skla, ale i pro výrobu opakního taveného křemene (Sine, 2017). 3.4 Napodobování českého granátu a vltavínu Napodobování granátu (přehled od historie) České granáty jsou dlouhodobě vyhledávané kameny, proto se nelze divit, že již dávno v minulosti byly snahy o jejich napodobení či syntetickou přípravu (Hanus a kol. 2013). První imitace se objevily již v 18., 19., a 20. století. Velkých kamenů nad 6 mm bylo poměrně málo, a tak docházelo k pokusům napodobování. Nejběžnější a nejrozšířenější imitace i dnes, jsou zejména almandiny a pyrop-alamandiny. V průběhu 17. a hlavně 18. století byl v Evropě nedostatek kvalitních drahokamů, což vedlo ke snaze o výrobu co nejdokonalejších imitací. V 18. století vedli monopol na výrobu imitovaných kamenů Benátčané a o něco později se výrobní postup dostal i do Turnova. V roce 1715 byla v Turnově založena konfraternita 2 svobodného kunstu štajnšnajdrovského, kteří dohlíželi na to, aby nedocházelo k nadbytečné produkci a obchodu s drahými kameny i se skelnou kompozicí a tím nedošlo k poklesu cen. 2 Církevní bratrstvo, řádová organizace

47 Začátkem 18. století se stal Turnov městem světového významu, hlavně z hlediska obchodu s drahými kameny. Nejvíce se zde zpracovávaly granáty a křemenné hmoty (například citríny, záhnědy, acháty nebo chalcedony). Fazetové kameny přírodní i umělé, které se prodávaly i do zahraničí, byly zasazovány do stříbra. Skláři i brusiči museli spolupracovat, a to hlavně z důvodu, že se navzájem potřebovali. Zlom nastal až od roku 1756, zavedením speciální daně, která se však netýkala Rovenska a tím vznikla nerovná konkurence. Téměř k zániku kamenářské tradice na Turnovsku došlo po roce 1760, kdy byla na trh uvedena velmi dokonalá imitace diamantu, pařížským klenotníkem. Od 18. století se proslavil Antonín Paclt, výrobou skelných imitací, které získaly i několik významných ocenění. Po smrti Antonína se skelná výroba v Turnově zastavila. Historická výroba těchto imitací byla velice zajímavá. Prvním způsobem bylo vybrušování fasetovaných kamenů z kusů skloviny. Druhým způsobem bylo odlévání taveniny do formiček a posledním nejdokonalejším způsobem, bylo tažení skloviny do tyčí v kombinaci s využitím mačkacích kleští. Rozpoznání kompozice od pravých kamenů je bez gemologického výzkumu nemožné. Jedna z možností, jak odlišit český granát od skelné kompozice, je změření absorpčního spektra spolu s měřením indexu lomu. Český granát je v současnosti nejvíce imitován pyropy a pyrop-almandiny z Mongolska, Tanzanie, Mosambiku a v omezené míře také z Nigérie, Konga a Indie. Dublety a triplety Dublety se skládají z granátu, který kryje celou tabulku vybroušeného kamene a má za úkol chránit vybroušené sklo před případným poškozením. Je tvořen tedy svrchní části granátu a spodní části vybroušeného skla, které zajišťuje požadovanou barvu a je spojeno tmelem nebo cementem. Triplety se skládají ze tří vrstev, a jsou méně časté. Na obr. 3 zleva slepení dvou granátů k sobě, z důvodu nedostatku velké suroviny, uprostřed slepení skla a granátu, vpravo je kombinace skla s malou částí kamene, jehož inkluze navozují dojem přírodního kamene (Hanus, 2013)

48 Obr. 3 Možné typy granátových dublet (Hanus, 2013) Napodobování vltavínů Rovněž napodobování vltavínů není nic nového. Broušené vltavíny byly velmi populární v českém šperkařství během 19. století. Do šperků byly osazovány často s českými granáty nebo říčními perlami. Jejich používání se snížilo počátkem 20. století, kdy se začaly objevovat napodobeniny ze zeleného lahvového skla. Přitom je zajímavé, jak jsem již dříve uvedla, že počátkem sedmdesátých let minulého století, nebyly vltavíny v některých pracích vůbec ve skupině drahých kamenů uváděny (např. Scharm a kol. 1973). Autor nedávno publikované studie (Hyršl, J., 2015) pěti vltavínových sad šperků (náramek, brož a náušnice) z druhé poloviny 19. století, ze sbírek Muzea Dekorativních Umění v Praze, odhalil překvapivý výsledek. Pouze jedna sada obsahovala skutečný vltavín dar Olgy Havlové, věnovaný muzeu. Všechny ostatní šperky se ukázaly jako napodobeniny. Naštěstí je identifikace broušených vltavínů jednoduchá, a kromě jejich textury a bohatosti na bubliny (téměř vždy hojnější než v umělém sklu) obsahují i inkluze takzvaného lechatelieritu, který vzniká při vysoké teplotě ze SiO2. Lechatelierit 3 je velmi snadné rozpoznat v mikroskopu, díky nižšímu indexu lomu. Identifikace vltavínu s přirozeně vypadajícím povrchem, je mnohem obtížnější. Čínské napodobeniny jsou na českém trhu již mnoho let. V současnosti se v Číně vyrábějí malé kameny, vážící pouze několik gramů, které jsou velmi realistické. Povrchové vlastnosti přírodního vltavínu jsou způsobeny přírodním leptáním a téměř identické vlastnosti mohou být vytvořeny uměle, pravděpodobně pomocí kyseliny fluorovodíkové. 3 Jedná se o přirozené křemenné sklo, které se vyskytuje v meteoritových kráterech. Vzniká prudkým ochlazením křemenné taveniny

49 V případě, že má leštěný kámen inkluze lechatelieritu, nebo je postrádá lze diagnostikovat pravost kamene, spolu s indexem lomu (viz tab. 1) K odhalení přítomnosti lechatelieritu slouží i zkouška ponoření kamene do vody nebo ropy s podobným indexem lomu. Imitované vltavíny mají také různé hustoty, UV absorpční spektra nebo fluorescenci. Barva přírodního vltavínu je způsobena nízkým obsahem železa, zatímco všechny ostatní tektity jsou bohaté na železo, a proto jsou černé. Fluorescence je zvláště užitečná, protože může být použita na identifikaci velké spousty smíšených vltavínů (Hyršl, 2015). Tab. 1 Charakteristiky přírodních a syntetických vltavínů (Hyršl, 2015) Vltavín Čínská imitace Imitace z 19. století Barva Světle zelená až hnědá Světle zelená Světle zelená Index lomu 1,490 (1,480 1,510) 1,520 1,545 1,580 Hustota 2,35 (2,27 2,46) 2,52 2,53 Nedostupné Fluorescence Inertní v UV Modravá v krátkovlnném UV Inertní v UV Absorpční spektrum Minimum v 550 nm Maximum v 460 a 640 Nedostupné Není účelem této práce řešit problematiku napodobování českých granátů a vltavínů v současném šperkařství. Přesto je zřejmé, že při nákupech šperků osazenými českými granáty a vltavíny existuje značné riziko výskytu napodobenin. Zřejmě ne vždy stačí jen nakupovat v kamenném obchodě, jak o tom svědčí výsledky provedené kontroly České obchodní inspekce v roce 2013 (Nevyhoštěný, 2013), kdy ze 12 vzorků šperků bylo v 11 případech zjištěno, že deklarované kameny neodpovídají skutečným vlastnostem v 92 procentech. Taková situace jistě nepřispívá rozvoji obchodu s drahými kameny, včetně českých granátů a vltavínů

50 4 ZÁSOBY A ZDROJE DRAHÝCH KAMENŮ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY, POČET LOŽISEK A JEJICH TĚŽBA Drahé kameny jsou součástí evidence a bilance zásob výhradních ložisek nerostů České republiky (dále jen bilance). Podkladem pro tyto bilance jsou statistické výkazy Geo(MŽP)V3-01. Bilance zpracovává Ministerstvo životního prostředí České republiky (prostřednictvím České geologické služby) jednou ročně, přičemž vlastní bilance jsou určeny pro služební potřebu. Bilance jsou důležitým materiálem pro tvorbu publikace Surovinové zdroje České republiky (dále jen ročenka). Nejnovější je vydání obsahující data roku 2015, to jsou data k , respektive k (Starý a kol. 2016). Tato publikace byla také hlavním zdrojem údajů pro vypracování textu této kapitoly, mimo jiné proto, že publikace je volně dostupná na rozdíl od dříve citované bilance zásob. 4.1 Zásoby a zdroje drahých kamenů na území České republiky, počet ložisek a jejich těžba V sledovaném roce 2015 se v evidenci České republiky nacházelo 16 ložisek drahých kamenů (viz tab. 2 a obr. 4) z nichž 3 (respektive 4 ložiska, jak vysvětlím dále) byla těžena. Jde o ložiska českých granátů a vltavínů, ve skupině ostatních drahých kamenů pak o ametyst, opál a drahokamové odrůdy křemene: Tab. 2 Evidovaná ložiska drahých kamenů (Starý a kol., 2016) Pyroponosná hornina: Vltavínonosná hornina: Ostatní drahé kameny: 1. Podsedice-Dřemčice 8. Hrbov u Lhenic 14. Bochovice * 2. Vestřev 9. Chlum nad Malší - východ 15. Rašov ** 3. Dolní Olešnice 10. Ločenice - Chlum 16. Velká Kraš *** 4. Horní Olešnice Besednice 5. Horní Olešnice Slavče - sever 6. Linhorka - Staré 13. Vrábče Nová Hospoda 7. Třebívlice Vysvětlivky: * ametyst, ** opál, ***drahokamové odrůdy křemene

51 (Tučným písmem jsou uvedeny názvy těžených ložisek) Obr. 4 Schématická mapa s vyznačenými ložisky drahých kamenů (Starý a kol., 2015, upraveno) Počty výhradních ložisek v evidenci se mění. Ve srovnání s rokem 2014 se počet ložisek v roce 2015 zvýšil o 1 ložisko. Jde o ložisko Velká Kraš, které bylo nově evidováno ve skupině drahokamových odrůd křemene. Zbývající evidovaná ložiska jsou totožná s evidovanými ložisky roku Počet těžených ložisek v roce 2015 se proti roku 2014 nezměnil, přičemž těžená byla v obou létech stejná ložiska. Měrné jednotky vykazovaných nerostů nejsou identické. V případě českých granátů je vykazována tzv. pyroponosná hornina, jejíž měrnou jednotkou je 1kt (=1000 tun). Zásoby ložisek vltavínů jsou vykazovány jako tzv. vltavínonosná hornina, jejíž měrnou jednotkou je 1 m 3. V tabulkách je následně rovněž použit přepočet z m 3 na kt (1 m 3 = 1,8 t). Jaspis je vykazován v kt, křemen a ametyst v tunách. 4.2 Zásoby a prognózní zdroje drahých kamenů v České republice

52 Zásoby vyhrazených ložisek a těžby jsou patrné z tab. 3. Jde výhradně o zásoby a těžby pyroponosné a vltavínonosné horniny (Starý a kol. 2016). Ostatní drahé kameny se v létech 2015 a 2014 netěžily a jejich zásoby nejsou v ročence vykazovány. Tab. 3 Pyroponosná a vltavínonosná hornina, zásoby a těžby (Starý a kol., 2016) Rok Zásoby celkem, kt a) bilanční prozkoumané a) bilanční vyhledané a) nebilanční a) vytěžitelné a) Zásoby celkem, m 3 c) bilanční prozkoumané c) bilanční vyhledané c) nebilanční c) vytěžitelné c) Zásoby celkem, kt (1 m3 = 1,8 t) c) bilanční prozkoumané c) bilanční vyhledané c) nebilanční c) vytěžitelné c) TĚŽBA, kt a) TĚŽBA, tis. m 3 c) TĚŽBA, kt (1 m 3 = 1,8 t) c) Vysvětlivky: a) pyroponosná hornina

53 b) vltavínonosná hornina Kromě zásob jsou v evidenci České republiky ještě tonáže odpovídající z hlediska prozkoumanosti zdrojům. Jejich výše, rozdělená podle kategorií zdrojů (P1, P2, P3) a nerostů jsou uvedeny v tab. 4: Tab. 4 Schválené prognózní zdroje P 1, P 2, P 3 (Starý a kol., 2016) Rok P1 P2, a) t P2, b) kt P2, c) tis. m P2, c) kt P3 Vysvětlivky: a) jaspis b) pyroponosná hornina c) vltavínonosná hornina Ve zdrojích se mimo pyroponosné a vltavínonosné horniny objevuje také jaspis. Jeho ložisko v ročence uvedeno není, dle ústního sdělení jde o Boršov u Moravské Třebové. Potvrzení vykazovaných zdrojů v dalších etapách průzkumu, by znamenalo nepochybně zajímavé prodloužení těžby dotčených druhů drahých kamenů na území České republiky, případně zvýšení životnosti jejich ložisek. Životnost zásob evidovaných ložisek byla orientačně propočtena z docílených těžeb posledních 5 let (tj ). Výsledkem byly níže uvedené životnosti zásob obou nejvýznamnějších drahých kamenů, českého granátu a vltavínu. S ohledem na značné rozdíly v těžbách v rámci jednotlivých let, kolísají i životnosti zásob. Proto byly rovněž vypočteny životnosti obou nerostů z průměrné těžby za sledované období (viz tab. 5). Průměrná těžba pyroponosné horniny byla 16 kt. Průměrná těžba vltavínonosné horniny byla m 3. Životnost vypočtená z průměrné těžby pyroponosné horniny pak činí

54 let a životnost těžby vltavínonosné horniny 10 let. Obě hodnoty jsou stanovené z vytěžitelných zásob evidovaných k (respektive k ). Tab. 5 Životnost ložisek pyroponosné a vltavínonosné horniny (Starý a kol., 2016; upraveno) Rok Vytěžitelné, kt a) Těžba, kt a) Životnost, roky a) vytěžitelné, m 3 b) Těžba, m 3 c) Životnost, roky b) Vysvětlivky: a) pyroponosná hornina b) vltavínonosná hornina 4.3 Diskuze k evidovaným stavům zásob a zdrojů drahých kamenů na území České republiky a odvozeným životnostem jejich těžby Z výše uvedených hodnot vyplývají následující vztahy, které je třeba brát při diskusi o vztazích drahých kamenů a surovinové základny a politiky České republiky, v úvahu: 1. Zásoby jsou v ročence vykazovány v měrných jednotkách, objemu a tonáži (m 3, kt) pyroponosné a vltavínonosné horniny, přičemž v textu není uvedeno, jaké koncentrace užitkových nerostů těžené horniny obsahují. To z pochopitelných důvodů omezuje možnosti interpretace evidovaných zásob. 2. Rovněž vykazované těžby představují objemy vytěžené horniny nikoliv užitkových nerostů (v případě vltavínonosné horniny je k dispozici rovněž přepočet na váhové jednotky), (Vzdáleně bychom tuto situaci mohli přirovnat k dříve vykazované hrubé těžbě uhelných dolů). 3. Podobná je situace i v případě vytěžitelných zásob. 4. Pro sledování životnosti zásob jsou důležité vytěžitelné zásoby. Jak vyplývá z výše uvedených hodnot, jsou vytěžitelné zásoby odvozeny nejen z bilančních

55 prozkoumaných zásob, protože v případě pyroponosné i vltavínonosné horniny jsou vytěžitelné zásoby větší než bilanční prozkoumané zásoby. Ačkoliv z hodnot, které jsou v ročence k dispozici nelze jednoznačně stanovit z jakého druhu a kategorie zásob byly vyšší hodnoty vytěžitelných zásob odvozeny, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že jejich původem byly částečně i bilanční vyhledané zásoby. Jistota u této kategorie zásob je však nepochybně podstatně nižší než v případě bilančních prozkoumaných zásob. Z odvozených hodnot životnosti vyplývají následující vztahy, které je dobré brát při diskusi o dalších perspektivách těžby drahých kamenů na území České republiky v úvahu: 1. Zjištěné hodnoty životnosti, překvapivě ukazují, že podstatně kratší je životnost vltavínonosných ložisek než ložisek pyroponosných hornin. Rozdíl obou životností je značný, když v případě vltavínonosné horniny byla životnost vytěžitelných zásob odvozena na 10 let, zatímco životnost pyroponosných hornin dosahuje 247 let. 2. Současně je třeba zdůraznit, že vyčíslené výše zdrojů nesignalizují, že by negativní vývoj životnosti vltavínonosné horniny, mohl být ve větší míře sanován jejich aktivizací a převodem do vyšších stupňů prozkoumanosti. Toto zjištění má nepochybně svou váhu, protože mlže v budoucnu ovlivnit i cenu hodnocených nerostů. 4.4 Český granát a vltavín na území České republiky Pro vytvoření ucelenější představy je v dalším textu uvedena stručná charakteristika v současnosti těžených ložisek drahých kamenů na území České republiky Současná těžba pyropu na ložisku Podsedice Dřemčice Ložisko se nachází v severočeském kraji, v okrese Litoměřice a je těženo již od roku Ložiskové území leží západně od obce Podsedice a navazuje na jižní stranu dobývacího prostoru Podsedice (Sine, 2017). Současné těžební práce na lokalitě Podsedice pokrývají plochu zhruba 1,5 hektarů. Jílové sedimenty, které vznikly v období kvartérního interglaciálního zvětrávání, se rozdělily na dva produktivní štěrkové horizonty. Svrchní horizont má velice proměnlivou mocnost (v průměru cm) a nachází se v hloubce 2 2,5 m. Spodní horizont je také proměnlivé mocnosti, v rozmezí od několika centimetrů, až do 1,5 metrů (v průměru 40 cm) a nachází se v hloubce 5 metrů. Od ostatních sedimentů se tyto

56 produktivní horizonty liší svou tmavší barvou, s bílými karbonátovými polohami. Pyroponosné štěrkové horizonty jsou překryty skrývkou jemnozrnných hnědožlutých jílových sedimentů, o mocnosti v rozmezí 3 5 metrů. Přibližně se vytěží 210 tun štěrku za den, s průměrným obsahem granátu 12,5 g/t, denně se tedy vytěží přibližně 2,6 kg granátu různé kvality. Materiál se zpracovává v nedaleké čističce, prosívá se pomocí 20 a 6 cm sít. Frakce pod 6 cm se zpracovává pomocí rotorového třídiče a poté se dopravuje na třídící síta. Použitelná frakce je velikostně v rozmezí 2 8 mm, očištěná a separovaná od nečistot, zatímco ostatní úlomky jsou nepoužitelné a ukládají se na odkalištích. Po technické a následné biologické rekultivaci a sanaci, se těžební místo navrací majiteli pozemku. Převážná část vydobyté suroviny se odváží do družstva Granát Turnov d.u.v, kde se dále třídí ručně. Koncentrát frakce o velikosti zrn od 2 5 mm obsahuje přibližně 19 % granátu. Pouze 65 % granátových zrn jsou adekvátní k broušení a dalšímu využití, zatímco zbytek zrn obsahuje inkluze, praskliny anebo mají neodpovídající tvar, či zkorodovaný povrch. Granát se vyskytuje pouze sporadicky ve frakci velikosti 5-6 mm, většina obsahuje příměsi těžkých minerálů. Od roku 1990 probíhala těžba malého měřítka, na ložisku Vestřev, s pouhými 60 tunami na den a s průměrem 16 g/t granátu. Toto jsou v současnosti pouze dvě místa, která má družstvo Turnov povoleno těžit (Seifert, Vrána, 2005). Ročně bylo v 80. letech 20. století těženo mezi tis.m 3 suroviny a produkci tvořilo okolo 1 t pyropů. Od 90. let těžba klesla na zhruba tis. m 3 a po roce 2000 se těžba stabilizovala na tis. m 3 a produkci kg pyropů ročně (Sine, 2017). Charakteristika suroviny Granátonosné štěrky mají charakter heteroklastického štěrku s proměnlivou písčitou a jílovitou příměsí. Objemová hmotnost je značně proměnlivá, a především závisí na složení valounového materiálu. Průměrná objemová hmotnost včetně vlhkosti je zhruba 2,0 g/cm 3, pravděpodobně je ale vyšší. Základním parametrem je obsah granátu získaného do koncentrátu těžkého podílu ve frakci 2-8 mm, dalším základním parametrem je upravitelnost suroviny, které se rozlišují do 6 tříd. Další třídící parametr je procentní zastoupení v zrnitostních třídách I. IV

57 Ložisko se dělí na dvě části severní, která má surovinu velmi dobře upravitelnou s vysokými obsahy granátů a jižní, kde se obsahy granátů snižují a upravitelnost suroviny se zhoršuje. (Sine, 2017) Současná těžba vltavínu na ložisku Hrbov u Lhenic Na tomto ložisku se současně těží povrchovou těžbou, která byla oficiálně zahájena v roce Surovina se těží bagrem a pere se v bubnu a poté se vltavíny vybírají ručně z pásu. Na tomto ložisku v minulosti docházelo k ilegální těžbě tzv.,,černými kopáči a míra překopání dosahuje až 60 %. K roku 2011 bylo celkem vypočteno m 3 geologických zásob vltavínonosné horniny (bilanční volné vyhledané), což představuje 352,88 kg vltavínů. Do výpočtu se zahrnuje i přerubaná část nelegální těžbou. Kvalita vltavínů je variabilní, vyskytují se skulpturované i značně omleté nerosty (Sine, 2017) Současná těžba vltavínu na ložisku Chlum nad Malší Na tomto ložisku se v současnosti těží povrchově a je severovýchodním pokračováním ložiska Ločenice. Těžba byla zahájena v roce Celkem bylo vypočteno m 3 geologických zásob o obsahu kg vltavínů, při obsahu 7,8 g/m 3. Pro výpočet obsahu vltavínů byly použity stejné kondice jako v případě výpočtu v bloku zásob Chlum nad Malší Ločenice. Průměrný obsah vltavínů byl určen na 20,3 g/m 3 (Sine, 2017). Charakteristika suroviny Na základě standardních mezinárodních ukazatelů pro kvalitu vltavínů se stanovuje jakost suroviny. Mezi tyto standardy patří tvar, hmotnost a skulptace. V ložisku se vyskytují všechny obvyklé tvary, využitelné pro šperkařské účely. Hmotnost vltavínů je nadprůměrná (průměrná hmotnost vltavínů je 2,5 g/kus, průměrně 60 % celkově vytěžitelných vltavínů má hmotnost větší než 10 g/kus). Skulptace je tvořena povrchovým rýhováním v hloubce zhruba 2 mm, výjimečně až 5 mm (Sine, 2017). 4.5 Cena drahých kamenů ve vztahu k zásobám a těžbě z pohledu českého granátu a vltavínu

58 S těžbou a odhadem zásob drahých kamenů souvisí i tvorba jejich cen. Určování ceny drahokamů je velmi složité a pro každý kámen se musí určovat jednotlivě. Neexistuje žádný univerzální ceník, protože každý kámen je unikátní a jedinečný. Cena se sice do značné míry odvíjí od nabídky a poptávky na trhu, jako rozhodující pro cenu se však uplatňuje řada dalších vlastností konkrétního kamene. Jejich výčet je komplikovaný, třebaže lze popsat základní pravidla pro určování ceny drahokamů, mezi které se řadí: vzácnost minerálu, barva kamene a jeho čistota, vnitřní čistota kamene (přítomnost bublin, inkluzí atd.), hmotnost a výbrus. Řada vlastností, zejména estetických, je silně individuálních, takže jejich konkretizace je velmi komplikovaná. Nejen tyto faktory jsou však určující, ale významný vliv na cenu drahokamů může mít na například i móda (Jirásek a kol., 2009). Cena narůstá již od samotného vydobytí nerostu, kdy doly prodávají drahokamy obchodníkům, šperkařům a dalším dealerům. Maloobchodní a velkoobchodní ceny se mohou lišit, stejně jako ceny méně dostupných a více dostupných drahokamů (Clark, 2017). Nejdůležitější kritérium pro určení ceny broušeného drahokamu je jeho váha, která se vyjadřuje v jednotkách karát. Je to měrná jednotka, která je odvozena od hmotnosti semene tzv. rohovníku obecného (jehož plody jsou známy pod názvem svatojánský chléb. Hodnota jednoho karátu je 0,2 g (Jirásek a kol., 2009). Váha drahokamu však není jediným kritériem, dále k ní přistupuje řada dalších v textu zmíněných vlastností jako krása, vzácnost a další. Obecně je cena nerostů určována jako výsledek vztahů a vývoje nabídky a poptávky po nich. Vytváří se na surovinových trzích (u drahokamů mimořádné kvality na aukcích). Platí to v zásadě pro všechny nerosty, třebaže situace v sektoru drahých kamenů je svým způsobem specifická. V případě českých granátů i vltavínů je otázka cen o to specifičtější, že trh s nimi je silně regionální. Do značné míry je omezený na území České republiky. Důvodně lze předpokládat, že podstatná část jejich prodeje je navíc vázána na významná turistická centra, jako je Praha, třebaže konkrétní data nejsou volně k dispozici. Lze však tak usuzovat např. z distribuce prodejen a obchodních partnerů družstva Granát, d.u.v., Turnov (tab. 6) třebaže k dispozici jsou i E-shopy prodávající granáty a vltavíny

59 Na webových stránkách družstva Granát d.u.v Turnov, jsou uvedeny orientační ceny za výkup vltavínů a granátů (v platnosti od r. 2013). Družstvo vykupuje surové české granáty od velikosti 2,6 mm a opracovaný granát (broušený, facetovaný atd.), kromě šperků se zasazenými granáty (Granát Turnov, 2013). Tab. 6 Výkupní ceny suroviny, dle velikostních tříd (Granát Turnov, 2013) Třída Sítová velikost (mm) Min. tloušťka (mm) Výkupní cena Kč/g IV. 2,6 2,9 mm 2,6 mm 6 Kč/g III. 3,0 3,9 mm 2,6 mm 18 Kč /g II. 4,0 4,9 mm 3,0 mm 44 Kč /g I. 5,0 5,9 mm 3,5 mm cena dohodou od 100 Kč /g E0 a větší Od 6,0 mm a více 4,5 mm cena dohodou od 150 Kč /g Třebaže ceny a vývoj trhu s českými granáty a vltavíny je silně specifický, lze předpokládat, že vývoj cen obou drahých kamenů bude v budoucnu růst. Nelze sice spolehlivě klasifikovat, jak dynamický bude tento nárůst, existuje však řada indicií a skutečností, které predikci nárůstu cen obou nerostů v budoucnu podporují

60 5 DRAHÉ KAMENY A SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A SUROVINOVÁ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY Z hlediska technicko-ekonomické klasifikace je skupina drahých kamenů součástí nerud. Strukturu surovinové základny České republiky nově charakterizoval Starý (2016). Nerudním surovinám se věnoval Klika (2014). Od doby dokončení obou citovaných prací nedošlo ve sledovaném segmentu nerudních surovin k výrazným změnám. Základní struktura surovinové základny České republiky je charakteristická minimálními zásobami rud a přibližně identickými zásobami fosilních paliv a nerudních nerostů. Rozložení celkových geologických zásob ve skupinách rud, fosilních paliv, nerud, stavebních surovin (výhradní ložiska) a stavebních surovin (nevýhradní ložiska) charakterizuje níže uvedený graf (obr. 5) (stavy k ): Obr. 5 Stavy zásob základních skupin nerostů podle technicko-ekonomické klasifikace, stav k (Starý, 2016, upraveno) Zásoby drahých kamenů jsou natolik nízké, že jejich stavy jsou v položce nerud (kde jsou z hlediska klasifikace přiřazovány) samostatně nezobrazitelné. Například celkové zásoby vltavínonosné horniny jsou evidovány k ve výši kt a zásoby nerud ve výši 9233 Mt (to je kt). Zásoby vltavínonosné horniny tedy představují 0,01 % zásob nerud. Obdobně lze zjistit, že zásoby pyroponosné horniny představují