ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 - 393 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Beatrice Keményové v právní věci žalobce: Jindřich Vařeka, nar , bytem v Příbrami IV, Horská 384, zast. JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem v Příbrami I., Zahradnická 140, proti žalovanému: Ing. Kamil Jirounek, nar , bytem Praha 5, Radlická 22, zast. Mgr. Michalem Čížkem, advokátem v Praze 1, Na Struze 7, o zaplacení částky 113, Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. března 2016, č. j. 31C 342/ , t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky Kč p o t v r z u j e, ohledně částky Kč s e m ě n í tak, že se žaloba o zaplacení Kč z a m í t á. Co do zaplacení úroků z prodlení se potvrzuje v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 7,75% úrok z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení a ve zbylé části ukládající

2 pokračování 2 povinnost zaplatit úroky z prodlení s e m ě n í tak, že se z a m í t á žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky Kč od do zaplacení, z částky Kč od do zaplacení a z částky Kč od do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč se 7,75% úrokem z prodlení p. a. z částky Kč od do zaplacení, se 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, se 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, se 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, se 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, se 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, se 7,75% úrokem z prodlení p.a. z částky Kč od do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení původně částky Kč představující dluh ze smluv o půjčce. V průběhu řízení vzal žalobu zpět do částky Kč (v tomto rozsahu soud I. stupně řízení zastavil) a domáhal se zaplacení Kč a Kč s 15% úrokem ročně v celkové výši ,19 Kč za 609 dní od do , Kč s 15% úrokem ročně v celkové výši ,26 Kč za 249 dní od do , Kč s 15% úrokem ročně v celkové výši ,31 Kč za 107 dní od do , Kč s 15% úrokem ročně v celkové výši ,63 Kč za 104 dny od do , Kč s 15% úrokem ročně v celkové výši ,86 Kč od do a Kč s 15% úrokem ročně v celkové výši ,64 Kč za 92 dní od do Požadoval tedy Kč na jistině a Kč na sjednaných smluvních úrocích. Krom jistiny a úroků požadoval žalobce i úroky z prodlení z nesplacené jistiny.

3 pokračování 3 Žalovaný tvrdil, že na nárok žalobce započetl svou pohledávku za žalobcem na náhradu škody do výše žalované částky. Tvrdil, že má splatnou pohledávku vůči žalobci a dalším fyzickým osobám ve výši Kč představující jemu způsobenou škodu. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že dne uzavřel žalobce jako první věřitel (druhým věřitelem byl Jiří Kreysa) a žalovaný jako dlužník smlouvu o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku Kč a dohodli se na úroku ve výši 15% z půjčky ročně s tím, že úrok bude splatný na konci období společně s jistinou půjčky. V čl smlouvy je období definováno jako jeden rok od podpisu smlouvy o půjčce. Dodatkem č. 1 k této smlouvě o půjčce ze dne byla lhůta pro čerpání poskytnuté půjčky prodloužena do a dodatkem č. 2 ze dne byla lhůta k vrácení půjčky prodloužena do Dne uznal žalovaný co do důvodu i výše, že v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne obdržel navíc od žalobce částku Kč, která měla být vrácena za podmínek sjednaných ve smlouvě o půjčce ze dne Dne si účastníci písemně potvrdili, že dne poskytl žalobce žalovanému půjčku ve výši EUR a Kč. V čl smlouvy o půjčce ze dne se smluvní strany dohodly na úroku ve výši 15% z půjčky ročně s tím, že úrok bude splatný na konci období společně s jistinou půjčky. V čl smlouvy si účastníci sjednali, že předmětný dluh dlužníka vůči věřiteli v přepočtu na Kč činí celkem Kč, který je splatný do s tím, že dlužník se zavázal tuto částku vrátit věřiteli k poslednímu dni období a uhradit mu sjednaný úrok za podmínek v čl. 1.2 smlouvy o půjčce. Dne byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčkách, kterou si účastníci písemně potvrdili sjednané podmínky ústní dohody o půjčce - ze dne , na základě které půjčil žalobce žalovanému částku Kč a EUR v hotovosti do , ze dne , na základě které půjčil žalobce žalovanému částku Kč převodem na účet do , ze dne , na základě které půjčil žalobce žalovanému částku Kč v hotovosti do a ze dne , na základě které půjčil žalobce žalovanému částku EUR v hotovosti do , v čl smlouvy se smluvní strany dohodly na úroku ve výši 15% z každé půjčky ročně s tím, že úrok bude splatný na konci období společně s jistinou půjčky, v čl. 2.1.smlouvy se dohodly, že období je definováno do Dne oznámil žalovaný žalobci zápočet jeho pohledávky ve výši Kč na náhradě škody vůči pohledávce žalobce. Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil soud I. stupně vztah účastníků dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (s odkazem na ust odst. l zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník), ust. 657 a násl. upravující smlouvu o půjčce. Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platně několik smluv o půjčce, z nichž žalobci jako věřiteli vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky žalovaným jako dlužníkem a dlužníkovi tomu odpovídající povinnost půjčenou částku v dohodnuté době věřiteli vrátit. Součástí smluvního ujednání mezi účastníky řízení se ve smyslu ustanovení 658 odst. 1 obč. zák. stala i dohoda o úrocích. Vysvětlil funkci úroků a úroků z prodlení, uzavřel, že mohou existovat vedle sebe. Spolu s nárokem na vrácení jistiny má žalobce jako věřitel nárok na sjednaný smluvní úrok ve výši 15% z půjčených finančních částek ročně s tím, že úrok byl splatný na konci období společně s jistinou půjčky. Vzhledem k tomu, že z jistiny nebylo žalobci vráceno ničeho, má žalobce nárok na smluvní úrok ve výši 15% z celkové půjčené částky ode dne připsání půjčené částky na účet žalovaného do vrácení půjčky, proto soud I. stupně žalobci smluvený úrok přiznal ve výši, kterou žalobce dne vyčíslil v celkové výši Kč a přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých půjčených částek ( 517 obč. zák.).

4 pokračování 4 Soud I. stupně dospěl k závěru, že námitka žalovaného o nesprávném přepočtu cizí měny na CZK je nedůvodná. Soud I. stupně uzavřel, že dohodou uzavřenou dne si strany sjednaly a žalovaný uznal dluh ve výši Kč (půjčená částka EUR a Kč), ohledně zbývající částky EUR a EUR žalobce zvolil přepočet dle kurzu ČNB platného ke dni podání žaloby 25,64 Kč/1 EUR a i soud z toho přepočtu vycházel s tím, že žalobci lze přiznat plnění v CZK, i když půjčky byly částečně realizovány v jiné měně. Odkázal na ust. 155odst. 2 a 3 o.s.ř. K námitce započtení žalovaného soud I. stupně nepřihlédl s odůvodněním, že žalovaný přes poučení soudem I. stupně netvrdil rozhodné skutečnosti a neoznačil k nim důkazy, zejména ohledně předsmluvních ujednání žalobce v souvislosti s výkonem akcionářských práv v Oleo Chemical International Holding BV a Oleo Chemical a.s., smlouvy o převodu akcií Oleo BV a mezi žalobcem a žalovaným, dohody o opcích, akcionářské dohody upravující vzájemné vztahy akcionářů Oleo Chemical a.s. a změny stanov Oleo Chemical a.s. a specifikace konkrétní výše škody ve vztahu k žalobci. Soud I. stupně uvedl, že je vázán právním názorem Městského soudu v Praze a odkázal na rozhodnutí ze dne , č. j. 55Co 1/2016. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle 142 odst. 1 o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný a namítal, že soud I. stupně nesprávně uvedl, že je při posouzení námitky započtení vázán právním názorem Městského soudu v Praze. V tomto řízení se Městský soud v Praze k meritu věci nikdy nevyjadřoval a není tedy zřejmé, o jaké vázanosti soud I. stupně hovoří. Žalovaný dne doručil soudu podání a specifikaci obrany žalovaného s veškerou argumentací. Podání obsahovalo uvedení všech rozhodných skutečností a označení důkazů, které žalovaný též soudu předložil. Soud však žádný z důkazů neprovedl a s podrobnou argumentací žalovaného se zřejmě vůbec neseznámil. Soud I. stupně citoval z rozsudku Městského soudu v Praze 55Co 1/2016, který však v době vyhlášení rozhodnutí v této věci nebyl vůbec vyhotoven a není ani součástí spisu 31C 342/2011. Dále žalovaný namítal nesprávnou výši přiznaného nároku žalobce. Soud I. stupně v jednom případě připočetl úrok k jistině a následně 15% úrok počítá již z jistiny zvýšené o úrok, což je nepřípustné (smlouva o půjčce ze dne , kde částka Kč představuje jistinu s již připočítaným 15% úrokem). Nesprávně též přepočetl kurz z EUR na Kč, nerespektoval v tomto ohledu judikaturu NS ČR (rozsudek NS ČR sp. zn. 33Cdo 1142/2007). Dle soudu I. stupně jistiny činí Kč, ale správně má být Kč. Z tohoto důvodu jsou nesprávně vypočteny i úroky. Soud I. stupně dle žalovaného též nesprávně vypočetl náklady řízení. V rozsudku nebylo zohledněno zpětvzetí žaloby a současně bylo nesprávně zahrnuto do tarifní hodnoty i příslušenství pohledávky. Dle žalovaného byl žalobce úspěšný jen v rozsahu 76,21%, proto mu měla být přiznána náhrada nákladů jen v rozsahu 52,42%. Žalovaný ze všech uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný vůči žalobci nemá žádnou pohledávku, žalovaný prostřednictvím svých právních zástupců prezentuje vůči žalobci a jeho kolegům nesmyslné finanční částky s cílem odvrátit povinnost k úhradě dluhu. Nárok žalobce byl vypočten správně včetně úroků a správná je i výše přiznaných nákladů řízení.

5 pokračování 5 Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle 212 a 212a o.s.ř. a doplnil dokazování ( 213 o.s.ř.). Z dodatku č. 2 ke smlouvě o půjčce ze dne uzavřeného mezi účastníky dne vzal odvolací soud za prokázané, že v čl se účastníci dohodli na prodloužení půjčky nejdéle do 30. listopadu 2010 (nikoli do 30 června 2010, jak nesprávně uvedl soud I. stupně. Datum se týkalo jiné pohledávky druhého věřitele J. Kreysy). Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne vzal odvolací soud za prokázané, že věřitel Jindřich Vařeka poskytl dlužníkovi Ing. Kamilu Jirounkovi dne peněžní prostředky ve výši EUR a Kč a dlužník se zavázal je vrátit včetně 15% úroku ode dne čerpání půjčky původně do , dle nového ujednání účastníků smlouvy do V čl vyčíslili účastníci dluh ke dni částkou Kč. Z historie kurzů měn ČNB na internetových stránkách ČNB a.s. vzal odvolací soud za prokázané, že kurz EURO vůči české koruně byl dne ,915 a dne ,540. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze zčásti. Soud I. stupně vycházel ze skutkového stavu zjištěného v souladu s ustanovením 6, 120 odst. 1, 3 a 153 odst. 1 o.s.ř. a z tohoto skutkového stavu popsaného výše vycházel při svém rozhodování též odvolací soud, pouze odlišně od soudu I. stupně zjistil splatnost prvé půjčky na základě dodatku č. 2, kdy soud I. stupně přehlédl, že jím uváděné datum se týká vztahu dlužníka a druhého věřitele, tedy nikoli žalobce. Správně si tedy účastníci sjednali vrácení půjčky do Dále odvolací soud zjišťoval obsah ujednání účastníků ve smlouvě o půjčce ze dne s ohledem na odvolací námitku žalovaného o nesprávném vyčíslení jistiny dluhu a nesprávném přepočtu měn soudem I. stupně a z téhož důvodu doplnil dokazování historií kurzů měn ČNB, které předložil žalovaný již soudu I. stupně. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně dle 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dle 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Soud I. stupně učinil správný závěr, že účastníci uzavřeli platně smlouvy o půjčce, na jejichž základě má nyní žalovaný povinnost půjčené finanční prostředky vrátit žalobci jako věřiteli. Co do základu nároku je závěr soudu I. stupně správný. Pokud jde o výši jednotlivých půjček, nutno dát odvolateli za pravdu, že soud I. stupně nesprávně provedl přepočet kurzu z EUR na CZK ke dni podání žaloby, nikoli ke dni splatnosti jednotlivých půjček. Vyčíslení výše dluhu žalovaného tak není správné. Požaduje-li žalobce plnění v českých korunách, ač půjčka byla poskytnuta zčásti v měně EURO, je plnění v českých korunách ekvivalentem

6 pokračování 6 a musí odpovídat zůstatku dluhu ke dni jeho splatnosti (viz též rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33Cdo 1142/2007). Z uvedeného vyplývá, že dluh ze smlouvy o půjčce ze dne činí na jistině Kč, nikoli Kč, jak tvrdí žalobce a jak převzal soud I. stupně ( EUR = Kč při přepočtu 24,915 Kč za 1 EURO Kč = Kč). Soud I. stupně odkázal na ujednání v čl , kde účastníci vyčíslili dluh ke dni částkou Kč. Tento článek smlouvy je však poněkud nejasný, neboť tam uvedená částka je zjevně jistina včetně 15% úroku a není zřejmé, kolik činí jistina a kolik úrok. Uvedená částka nemůže být pouze jistinou, protože pak by 1 EURO muselo být více než 30 Kč a takové hodnoty euro vůči české koruně nedosáhlo. Odvolací soud proto z tohoto smluvního ujednání nevycházel a vyšel z kurzu ke dni splatnosti půjčky, jak bylo vysvětleno výše. Vzhledem k výši jistiny je odlišná i výše 15% úroku z půjčené částky za 249 dní (od do ), jak jej požaduje žalobce. Úrok činí ,88 Kč (4301,09 za den x 249 = ,88). Dluh ze smlouvy o půjčce ze dne činí na jistině Kč, nikoli Kč, jak uvedl soud I. stupně ( EUR = Kč při přepočtu 24,54 Kč za 1 EURO Kč = Kč). Vzhledem k výši jistiny je odlišná i výše úroku, který činí za 107 dní od do , jak požadoval žalobce v žalobě, ,37 Kč (4 239,45 za den x 107). Dluh ze smlouvy o půjčce ze dne činí Kč, nikoli Kč ( EURO = Kč při přepočtu 24,54 Kč za 1 EURO). Vzhledem k výši jistiny je odlišná i výše úroku, který činí za 92 dní od do , jak požaduje žalobce v žalobě, ,219 Kč (6 050,958 Kč za den x 92). Dluh na jistině tak celkem činí Kč a na úrocích Kč. Soud I. stupně tedy žalobci přiznal na jistině o Kč více než mu náleží a na smluvených úrocích o Kč více než žalobci za žalovaná období dle jednotlivých smluv náleží. Soud I. stupně správně přiznal žalobci krom jistiny a smluvených úroků i úroky z prodlení z jistiny dle 517 obč. zák., správně uzavřel, že věřitel může požadovat jak smluvený úrok, tak úrok z prodlení, oba úroky obstojí vedle sebe. Uvedený závěr je v souladu s konstantní judikaturou. Nesprávně však přiznal žalobci úrok z prodlení z jistiny Kč, protože žalobci náleží pouze nárok na jistinu ve výši Kč a úroky z prodlení tudíž pouze z této částky. K otázce započtení nároku žalovaného na žalovaný nárok žalobce uvádí odvolací soud následující. Nutno souhlasit s odvolatelem, že soud I. stupně při posouzení námitky započtení nebyl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu. Dle 226 odst. 1 o.s.ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

7 pokračování 7 Situace předvídaná citovaným ustanovením o.s.ř. však v dané věci nenastala, nyní přezkoumávané rozhodnutí je první rozhodnutí o věci samé a není zřejmé, jakým závazným právním názorem odvolacího soudu by soud I. stupně měl být vázán. Pokud měl soud I. stupně na mysli rozhodnutí Městského soudu v Praze v jiné, ale obdobné věci (rozhodnutí 55Co 1/2016), pak závěry tam uvedenými soud I. stupně vázán není a už vůbec není možné přejímat tam uvedený závěr o procesní otázce, tj. zda po poučení soudem I. stupně žalovaný tvrdil všechny rozhodné skutečnosti ohledně námitky započtení a označil důkazy k jejich prokázání. Takový závěr si musí soud I. stupně učinit sám na základě konkrétní procesní situace v projednávané věci. Nicméně i přes uvedené pochybení lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný neuvedl ke vzniku své tvrzené pohledávky (ke vzniku škody) takové rozhodné skutečnosti, aby zejména byla zřejmá příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním žalobce a tvrzenou škodou vzniklou žalovanému. Žalovaný k pohledávce za žalobcem tvrdil, že byl zakladatelem, resp. akcionářem společnosti Oleo chemical a.s. spolu s Ing. Urbánkem (rok 2004). Hlavní činností společnosti je výroba bionafty. Dále popisoval založení dceřiných společností. V roce 2008 vyvstala nutnost investice v podobě peněžního plnění. Cílem bylo získání provozního kapitálu pro rozvoj výroby. Osloven byl pan J. Vařeka ml. k vyhledání investora. J. Vařeka ml., žalobce a další dvě osoby nakonec investovali do společnosti kombinací majetkového vstupu a půjček. Jednalo se o odkup části akcií od žalovaného a Ing. Urbánka a poskytnutí půjček posledně jmenovaným jako fyzickým osobám. Dle žalovaného cílem bylo nepřátelské převzetí společnosti za zvlášť nevýhodných podmínek. V roce 2011 probíhala jednání, kdy žalobce a spol. chtěli převést akcie Oleo chemical a.s. na žalobcem určené osoby a změnit stanovy společnosti. Ing. Urbánek požadoval zpětný převod akcií na svou osobu. Měla být uzavřena akcionářská dohoda, jejímž cílem mělo být vyjasnění práv a povinností stran. Žalobce a spol. připravenou akcionářskou dohodu nepodepsali a nedošlo ani ke zpětnému převodu akcií, čímž byla vyvolána škoda žalovanému. Žalobce způsobil, že žalovaný nemohl odkoupit zpět držené akcie. Důsledkem byl propad hodnoty společnosti Oleo chemical a.s., což mělo dopad na hodnotu majetku žalovaného. V důsledku porušení předsmluvní odpovědnosti žalovanému vznikla škoda Kč. Žalovaný sice velmi podrobně popsal vývoj jednání žalovaného a dalšího akcionáře společnosti Oleo chemical.a.s. se žalobcem a dalšími osobami, odkup akcií a přípravu uzavření akcionářské dohody, nicméně z uvedených tvrzení nelze vysledovat příčinnou souvislost mezi jednáním žalobce a snížením hodnoty společnosti Oleo chemical a.s. a snížením hodnoty majetku žalovaného. Není zřejmé, v důsledku jakých konkrétních skutečností došlo ke snížení hodnoty podniku, žalobce je držitelem akcií podniku na základě smlouvy a samotné neuzavření akcionářské dohody a nerealizování zpětného odkupu akcií příčinou snížení hodnoty podniku zjevně není. Tvrzený pokles hodnoty společnosti pak není škodou ve smyslu ust. 442 odst. 1 obč. zák., pakliže k němu nedošlo v důsledku protiprávního jednání. Jestliže tedy soud I. stupně neprováděl navržené důkazy ke shora uvedeným tvrzením žalovaného, nepochybil, neboť tvrzení jsou natolik neúplná, že z nich vznik škody (a její výše) v příčinné souvislosti s jednáním žalobce nevyplývá. Žalovaný tedy i přes poučení soudem I. stupně dle 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neunesl ohledně své obrany břemeno tvrzení a soud I. stupně tak správně k započtení tvrzené pohledávky ( 580 a násl. obč. zák.) žalovaného na nárok žalobce nepřihlédl. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o věci samé ohledně částky Kč a ohledně úroku z prodlení z částky Kč

8 pokračování 8 a žalobu zamítl ( 220 o.s.ř.) a ve zbylé části rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I dle 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle 224 odst. 2 a 142 odst. 2 a 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Žalobce vzal žalobu částečně zpět nikoli pro chování žalovaného a z procesního hlediska tudíž zavinil zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí. Proto odvolací soud uvažoval v tomto rozsahu o neúspěchu žalobce a stejně tak v rozsahu zamítnutí žaloby. Žalobce byl přesto převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu poměrné části vynaložených nákladů dle procenta míry úspěšnosti. Žalobci vznikly náklady za zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek ze žaloby. Původně bylo žalováno Kč, žalobce vzal žalobu zpět do částky Kč a zamítnuta byla žaloba do částky Kč. Žalobce byl úspěšný do částky Kč a neúspěšný do částky Kč, tzn. 88,6% úspěchu a 11,4% neúspěchu. Má tak právo na náhradu 77,2% vynaložených nákladů (88,6-11,4). Advokát učinil v řízení celkem 12 úkonů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., z toho 3 úkony (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a ú. j ) z tarifní hodnoty Kč ( Kč žalovaná jistina a Kč, které vzal žalobce zpět, aniž by bylo seznatelné, zda jde o jistinu či úroky, takže odvolací soud započítává tuto částku do tarifní hodnoty dle 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jeden úkon právní služby činí dle 7 bod 7 cit. vyhl Kč, 3 úkony Kč. Šest úkonů (účast u ústního jednání , , a , sepis vyjádření z a vyjádření k obraně žalovaného z ) učinil z tarifní hodnoty (po částečném zpětvzetí žaloby), 1 úkon právní služby činí Kč, 6 úkonů Kč. Tři úkony (odvolání nikoli ve věci samé z října 2013, doplnění odvolání a vyjádření k odvolání z ) z tarifní hodnoty Kč učinil dle 11 odst. 2 písm. c) cit. vyhl. za odměnu v poloviční výši, tj Kč x 3 = Kč. Celkem odměna advokáta činí Kč, k odměně náleží 12 režijních paušálů po 300 Kč (3 600 Kč). Cestovné činí z Příbrami do Prahy a zpět (128 km) osobním automobilem Honda 5 x 883 Kč = Kč, 21% DPH, jehož je právní zástupce žalobce plátcem, činí Kč. Soudní poplatek ze žaloby měl správně činit Kč dle položky 1 písm. c) bod 1 sazebníku soudních poplatků a 6 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. K příslušenství se při výpočtu výše soudního poplatku přihlíží jen tehdy, je-li samostatným předmětem řízení. Základem poplatku je tedy jistina ve výši Kč a částka Kč (ze stejného důvodu, jak byl uveden výše, že není seznatelné, zda se v případě této částky jednalo o jistinu či úrok), celkem Kč. Poplatek činí Kč + 1% z částky Kč. Odvolací soud z uvedených důvodů zohlednil soudní poplatek ve správné výši s tím, že v rozporu se zákonem vyměřená část soudního poplatku bude soudem I. stupně žalobci vrácena. Celkem tedy náklady žalobce činí Kč, z toho 77,2% Kč. O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud dle ustanovení 142 odst. 2 ve spojení s 224 odst. 1 o.s.ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka Kč a žalobce byl úspěšný v částce Kč, tj. co do 96,37% svého nároku a náleží mu proto náhrada 92,74% z celkových vynaložených nákladů. Náklady sestávají z odměny advokáta ve výši Kč ( Kč za 1 úkon právní služby) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) dle

9 pokračování 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., k odměně náležejí dva režijní paušály po 300 Kč dle téže vyhlášky a cestovné celkem 705 Kč za cestu Příbram - Praha a zpět (128 km) osobním vozidlem Audi se spotřebou 5,80 l/100km při ceně nafty dle vyhl. č. 385/2015 Sb. 29,50 Kč a sazbě základní náhrady dle téže vyhlášky 3,80 Kč/1km. K nákladům náleží částka ,65 Kč představující 21% DPH, jehož je právní zástupce žalobce plátcem. Náklady celkem činí Kč a 92,74% nákladů činí Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( 237, 239 a 240 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Praze dne 26. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: Dana Beránková JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r. předsedkyně senátu