Minimální normy v nařízení č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra mezinárodního a evropského práva Diplomová práce Minimální normy v nařízení č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky Markéta Táborská 2013/2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Minimální normy v nařízení č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Markéta Táborská 1

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, JUDr. Kláře Drličkové, Ph.D., za její vstřícný přístup, cenné rady, podnětné připomínky a odborné vedení při zpracování této práce. Dále děkuji rodičům, kteří mě po celou dobu mého studia podporovali, a v neposlední řadě také všem, díky kterým se studium na vysoké škole stalo nezapomenutelnou částí mého života. 2

4 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá problematikou minimálních norem v Nařízení č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. První část práce je zaměřena na zavedení evropského exekučního titulu ve formě nařízení, působností tohoto nařízení a podmínkami pro vydání potvrzení evropského exekučního titulu. Stěžejní část práce se zabývá analýzou minimálních norem, které se týkají poučovací povinnosti soudu a stanovených forem doručování, a jejich srovnáním s českou právní úpravou. V závěru práce je zhodnocen soulad českého právního řádu s minimálními normami a dopad minimálních norem na postavení věřitele a dlužníka v řízení. Klíčová slova evropský exekuční titul, nesporné nároky, minimální normy, doručování, informační povinnost, dokument zahajující řízení Abstract This thesis deals with the issue of minimum standards under the Regulation No. 805/2004 creating a European Enforcement Order for Uncontested Claims. The first part of the thesis is focused on the implementation of the European enforcement order in the form of the regulation, on the scope of this regulation and on the requirements for certification as a European Enforcement Order. The main part of the thesis deals with the analysis of minimum standards which are concerned with the information duty of the court and with defined forms of the service, and the comparison of minimum standards with the Czech legislation. Finally, the thesis assesses the conformity of the Czech legislation with the minimum standards and their impact on the creditor's and debtor's position in the proceedings. Key words European Enforcement Order, uncontested claims, minimum standards, service, information duty, document instituting the proceedings 3

5 Obsah Abstrakt... 3 Obsah... 4 Seznam zkratek Úvod Zavedení evropského exekučního titulu Působnost Nařízení o EET Územní působnost Osobní působnost Časová působnost Věcná působnost Podmínky potvrzení rozhodnutí jako evropský exekuční titul Okruh exekučních titulů Nesporné nároky Podmínky stanovené v čl. 6 Nařízení o EET Vztah k jiným právním předpisům Reakce ČR na zavedení evropského exekučního titulu Minimální normy Užití minimálních norem Informační a poučovací povinnost Dokument zahajující řízení Obsah klíčových dokumentů Zajištění překladu Doručování Hlavní doručení Osobní doručení s podpisem dlužníka Osobní doručení s podpisem příslušné osoby Doručení poštou s dokladem Doručení elektronickými prostředky s podpisem dlužníka Náhradní doručení Doručení na osobní adresu dlužníka Doručení na obchodní adresu dlužníka

6 5.2.3 Uložení v poštovní schránce Uložení na poště nebo u příslušných veřejných orgánů Doručení poštou bez dokladu Doručení elektronickými prostředky s automatickým potvrzením Minimálním normám nevyhovující formy doručení Přezkum ve výjimečných případech Náprava nedodržení minimálních norem Závěr Seznam použitých pramenů Monografie Odborné články Elektronické zdroje Právní předpisy Judikatura

7 Seznam zkratek Bruselská úmluva ČR ES EU Bruselská úmluva o soudní příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne Česká republika Evropské společenství Evropská unie LZPEU Listina základních práv Evropské unie ze dne Nařízení Brusel I. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Nařízení o doručování Nařízení Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Nařízení o EET Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne , kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky OSŘ SD EU SES SEU SFEU ZEÚ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Soudní dvůr Evropské unie Smlouva o založení Evropských společenství Smlouva o Evropské unii Smlouva o fungování Evropské unie Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů 6

8 1 Úvod V souvislosti se stále se prohlubující evropskou integrací a existencí jednotného vnitřního trhu, který v rámci členských států EU garantuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, dochází čím dále častěji k přeshraničním střetům mezi subjekty jednotlivých členských států. Počet vztahů s mezinárodním prvkem se tak neustále zvyšuje. V důsledku toho tak logicky dochází i k nárůstu přeshraničních sporů. Z tohoto důvodu tak vyvstává potřeba posílení justiční spolupráce a vytvoření efektivního mechanismu k volnému a jednotně upravenému pohybu soudních rozhodnutí mezi jednotlivými členskými státy. Do uzavření Amsterdamské smlouvy roku 1997, která vstoupila v platnost dne , byla justiční spolupráce zařazena ve třetím (mezivládním) pilíři. Těžiště úpravy mezinárodního práva procesního se tak nacházelo v mezinárodních smlouvách. Po vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost došlo v rámci justiční spolupráce členských států k podstatné změně, která spočívala v přesunutí soukromoprávní složky z třetího do prvního (komunitárního) pilíře. Na základě toho získaly orgány ES oprávnění vydávat nařízení v oblasti mezinárodního práva soukromého a procesního, které by byly v členských státech přímo použitelné. Významným počinem v oblasti uznávání a výkonu rozhodnutí bylo vydání nařízení Brusel I. 1, do kterého byl promítnut obsah Bruselské úmluvy 2. Ačkoli díky nařízení Brusel I. došlo k výraznému zjednodušení uznávací procedury, nebyla zrušena úplně a stále tak představovala překážku, která zbytečně protahovala vymáhání přeshraničních pohledávek. Hledalo se tak další řešení, jak v určitých věcech ještě více urychlit výkon soudních rozhodnutí mezi členskými státy. Východisko přinesl Program Evropské Komise a Rady, který byl přijat v listopadu 2000 a který prosazoval zásadu vzájemného uznávání soudních rozhodnutí spočívající v odstranění celého uznávacího řízení pro rozhodnutí o nesporných pohledávkách. Program měl být realizován prostřednictvím zavedení nových 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 2 Bruselská úmluva o soudní příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 7

9 specifických institutů, a to evropského exekučního titulu a evropského platebního rozkazu. Nařízení o EET 3 vstoupilo v platnost dne a umožnilo pružnější a rychlejší vykonávání nesporných cizích soudních rozhodnutí. Jelikož však zrušením uznávacího řízení a prohlášení vykonatelnosti odpadl přezkum rozhodnutí členským státem, v němž mělo být rozhodnutí vykonáno, bylo třeba zajistit, aby i přes toto zjednodušení byla zachována zásada spravedlivého procesu a dodrženo rovné procesní postavení žalující i žalované strany. Z tohoto důvodu byly v nařízení o EET stanoveny minimální normy, jejichž posláním je poskytnout záruky spravedlivého procesu. Cílem této práce je analyzovat úpravu minimálních norem v nařízení o EET a zhodnotit, zda český právní řád dostatečně a vhodným způsobem reaguje na minimální normy, které jsou v Nařízení o EET stanoveny. Úvodní kapitola práce bude zaměřena na zavedení institutu evropského exekučního titulu ve formě nařízení, na působnost tohoto nařízení a na podmínky, za kterých je možné rozhodnutí jako evropský exekuční titul potvrdit. Dále se již práce bude zabývat konkrétními minimálními normami stanovenými v tomto nařízení, jejich promítnutím do českého právního řádu a možnostmi nápravy při jejich nedodržení. V závěru práce budou shrnuty klíčové poznatky a potvrzeny nebo vyvráceny následující hypotézy: - Minimální normy poskytují dostatečné záruky pro dodržení práva na spravedlivý proces. - Úprava minimálních norem v nařízení o EET je výhodnější spíše pro věřitele než pro dlužníka. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne , kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 8

10 2 Zavedení evropského exekučního titulu Program Evropské Komise a Rady byl přijat v listopadu roku Jeho hlavním cílem bylo odstranit mezitímní opatření 4 podmiňující výkon soudního rozhodnutí v jiném členském státě, než ve státě vydání rozhodnutí. Těmito mezitímními opatřeními jsou uznávací řízení a prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí (exequatur). Nový systém výkonu cizích soudních rozhodnutí měl spočívat na myšlence vzájemného uznávání rozhodnutí, díky níž by bylo možné za splnění určitých podmínek vykonat cizí soudní rozhodnutí v jiném státě bez nutnosti jakýchkoli dalších ekonomicky náročných řízení. K dosažení tohoto cíle byl vypracován plán rozdělený do tří fází, na základě kterých by došlo k postupné realizaci úplného zrušení mezitímních opatření. V rámci první fáze programu bylo přijato Nařízení o EET, které se vztahuje na oblast nesporných pohledávek. V realizaci programu bylo dále pokračováno vydáním Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne , kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, a dále vydáním Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne , kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. 5 Nařízení o EET ze dne , kterým byl evropský exekuční titul zaveden, bylo přijato na základě čl. 65 SES 6. Pravomoc přijímat opatření podle tohoto článku byla svěřena pouze ES, které tak v oblasti justiční spolupráce v civilních věcech získalo výlučnou legislativní pravomoc. Co se týče zákonodárné činnosti členských států v této oblasti, je tato velmi omezena. Členské státy jsou tak oprávněny vydávat legislativní akty pouze z pověření ES. 7 Nařízení je ze své povahy přímo použitelné a závazné v celém svém obsahu jak pro členské státy, tak i pro soukromé subjekty. Na rozdíl do směrnice zde není dán 4 Z anglického intermediate measures. 5 CUNIBERTI, Gilles. The first stage of the abolition of the exequatur in the European union. Columbia Journal of European Law. 2008, roč. 14, č. 2, s In: HeinOnline [online]. William S. Hein & Co., Inc. [cit ]. 6 Tomuto článku dnes v obdobném znění odpovídá čl. 81 SFEU. 7 KRÁLOVÁ, Markéta. Když se řekne soudní spolupráce v civilních věcech podle článku 65 SES. Bulletin advokacie. 2006, č , s

11 požadavek na provedení tohoto sekundárního aktu vnitrostátním předpisem, což činí z nařízení velmi efektivní prostředek k unifikaci práva jednotlivých členských států. 8 Účelem přijetí tohoto nařízení je zejména zajištění volného pohybu soudních rozhodnutí, smírů a úředních listin o nesporných nárocích 9 uvnitř EU, a dále časová a finanční ekonomie, která je realizována prostřednictvím úplného zrušení požadavku na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí (tzv. exequatorního řízení) a možnosti námitek pro uznání tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí tak ve smyslu nařízení o EET není možné odepřít ani pro rozpor s veřejným pořádkem. Otázka potvrzení rozhodnutí jako evropský exekuční titul je posuzováno členským státem původu, tedy státem vydání rozhodnutí. 10 V případě, že rozhodnutí vyhovuje podmínkám stanoveným v nařízení o EET, je jako evropský exekuční titul potvrzeno a je mu tím tak zajištěn volný pohyb v rámci členských států. 11 Uznání je státem výkonu uskutečněno automaticky s absencí jakéhokoli dalšího řízení, přičemž se vychází z myšlenky vzájemného uznávání soudních rozhodnutí a ze vzájemné důvěry mezi členskými státy opírající se zejména o respektování práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 47 LZPEU. 12 Stát výkonu (tj. stát, ve kterém bude rozhodnutí vykonáno) je tak zbaven veškerých povinností spočívajících v přezkumné činnosti, ta je svěřena do rukou státu původu rozhodujícího o vydání či nevydání potvrzení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu. Evropský exekuční titul bude ve státě výkonu vymáhán podle jeho vnitrostátních právních předpisů, přičemž s ním bude zacházeno tak, jako kdyby byl vydán ve státě výkonu. 13 Zrušení prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí přineslo zpočátku otázku, zda doložky vykonatelnosti, které jsou připojovány k rozhodnutí jako doklad o vykonatelnosti rozhodnutí a které mohou být v některých členských státech 8 PAUKNEROVÁ, Monika. Mezinárodní civilní procesní právo po vstupu České republiky do EU vybrané otázky. Právní rozhledy. 2004, č. 4, s V době zavedení evropského exekučního titulu tvořily pohledávky o nesporných nárocích kolem 90 % všech rozhodnutí, která byla vykonávána v jiném členském státě než ve státě původu. 10 BERGLUND, Mikael. Cross-Border Enforcement of Claims in the EU: History, Present time, and the Future. The Nederlands: Kluwer Law International BV, 2009, s ZVOLSKÝ, Ladislav. Evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Bulletin advokacie. 2006, č. 2, s Tyto základní zásady jsou vyjádřeny v Preambuli Nařízení o EET, konkrétně v bodě 3, 11 a LINDFORS, Heidi. Cross-border Enforcement in the European Framework. Scandinavian studies in law [online]. 2007, s [cit ]. 10

12 podmínkou pro výkon rozhodnutí, jsou pro potvrzení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu přebytečné či jsou kvůli zrušení exequatorního řízení vyžadovány. Názory odborníků se různily, část tvrdila, že doložka vykonatelnosti, která je vyžadována dle národního práva, musí být na rozhodnutí vyznačena v každém případě, jinak není rozhodnutí z formální stránky vykonatelné. Dalším argumentem bylo, že Nařízení o EET neruší národní předpisy členských států, podle kterých je rozhodnutí vykonatelné, jen když je opatřeno takovou doložkou. Zbývající část zastávala opačný názor zakládající se na zásadě vzájemného uznávání cizích rozhodnutí, která by měla být dostatečnou zárukou, díky níž již nejsou třeba žádná další opatření k výkonu rozhodnutí. Touto otázkou se zabýval např. italský soud v Miláně, když svým rozhodnutím dne konstatoval, že soudní rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul již nemusí být ve státě výkonu opatřeno žádným dalším prohlášením o vykonatelnosti. 14 Co se týče procedurálních otázek týkajících se samotného potvrzení rozhodnutí, úřední listiny či smíru jako evropský exekuční titul, tyto nejsou Nařízením o EET upraveny, nýbrž byly ponechány vnitrostátní úpravě jednotlivých členských států. Národní právní řády tak samy stanoví např. výši poplatku za zpracování žádosti o vydání potvrzení či formu vydání potvrzení. Vnitrostátní úpravě bylo dále ponecháno také rozhodnutí, zda je o udělení potvrzení oprávněn rozhodovat stejný soudce jako ten, který rozhodnutí vydal, anebo se musí jednat o soudce odlišného. Literatura se kloní k závěru, že potvrzení by mělo být vydáno spíše soudcem odlišným, neboť v opačném případě by se jednalo o potvrzení svého vlastního rozhodnutí, přičemž objektivita soudce by v rámci posuzování splnění či nesplnění podmínek pro potvrzení mohla být v takovém případě ovlivněna GALASSO, Carlo Filippo. The European enforcement order. Droit Fiscalité belge [online]. Publikováno [cit ]. 15 STORSKRUBB, Eva. Civil procedure and EU law: a policy area uncovered. 1. vyd. New York: Oxford University Press Inc., 2008, s

13 2.1 Působnost Nařízení o EET Územní působnost Jako evropský exekuční titul lze potvrdit pouze rozhodnutí, soudní smír či úřední listinu, které jsou vydány některým členským státem, přičemž za členský stát se ve smyslu bodu 25 Preambule a čl. 2 odst. 3 Nařízení o EET považují všechny členské státy vyjma Dánska. 16 Nařízení o EET tak pro něj není závazné ani použitelné Osobní působnost Určení osobní působnosti není pro Nařízení o EET podstatné, jelikož toto nařízení se vtahuje na všechna rozhodnutí, soudní smíry či úřední listiny členských států bez ohledu na to, zda jsou strany rozhodovaného sporu z členských států či nikoli. V řízení o vydání rozhodnutí navíc nemusí být ani přítomen přeshraniční prvek, může se tak jednat i o vnitrostátní spor. Klíčové je pouze přeshraniční použití rozhodnutí Časová působnost Nařízení o EET vstoupilo dle čl. 33 v platnost dne V souvislosti s uvedením data platnosti v původní anglické verzi (z níž vychází i verze česká) došlo k chybě, neboť v této verzi se vyskytuje nesprávné datum Toto pochybení bylo opraveno oznámením, které bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. 19 Co se týče opravy data platnosti Nařízení o EET uvedeného v českém znění, k žádné podobné opravě nedošlo. Na faktu, že Nařízení o EET je platné od , to však nic nemění. Dle čl. 33 Nařízení o EET 20 je nařízení použitelné od V praxi to tedy znamená, že jako evropský exekuční titul lze potvrdit pouze rozhodnutí vydaná po , nicméně v návaznosti na použitelnost nařízení lze taková rozhodnutí 16 čl. 2 odst. 3 Nařízení o EET 17 ROZEHNALOVÁ, Naděžda; VALDHANS, Jiří; DRLIČKOVÁ, Klára; KYSELOVSKÁ, Tereza. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s čl. 33 Nařízení o EET 19 Úřední věstník Evropské unie ze dne , L 97, str. 64. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. 20 čl. 33 Nařízení o EET 21 Vyjma článků 30, 31 a 32, které jsou použitelné od

14 potvrdit až po datu Teprve po tomto datu je možné je jako evropský exekuční titul vykonat Věcná působnost Co se týče věcné působnost, tato se plně shoduje s vymezením věcné působnosti v Nařízení Brusel I. Pozitivně je vymezena článkem 2 odst. 1 větou první, která uvádí, že Nařízení o EET se vztahuje na občanské a obchodní věci (bez ohledu na druh soudu). 24 Bližší specifikace tohoto pojmu však v Nařízení o EET i v Nařízení Brusel I. chybí, což kvůli nejednotnosti právních řádů členských států zprvu představovalo určitý interpretační problém. Rozdíl v jednotlivých národních úpravách spočívá zejména v tom, že některé členské státy (převážně státy s angloamerickým právním systémem) striktně nerozlišují soukromoprávní a veřejnoprávní odvětví, na které však Nařízení o EET nedopadá. Může se tak stát, že např. obchodní věc, která spadá do působnosti Nařízení o EET, může být institutem veřejného práva, na které se nařízení nevztahuje. Z tohoto důvodu je tedy nutné pojem občanské a obchodní věci v jednotlivých členských státech vykládat autonomně, a to v souladu s judikaturou SD EU. 25 V případě věcné působnosti Nařízení o EET lze vycházet z judikatury vztahující se k věcné působnosti Nařízení Brusel I. (a jemu předcházející Bruselské úmluvy), jelikož okruh upravovaných otázek je totožný. Klíčovým rozhodnutím ve věci interpretace pojmu občanské a obchodní věci je Rozsudek SD EU ve věci LTU v. Eurocontrol 26. Řízení před německým soudem bylo zahájeno ze strany Eurocontrolu, subjektu veřejného práva, se žádostí o prohlášení vykonatelnosti platebního rozkazu belgického soudu, na základě kterého byla LTU, subjektu soukromého práva, uložena povinnost uhradit Eurocontrolu dlužnou částku za poplatky vzniklé v souvislosti s využitím jejích služeb. SD EU v tomto případě konstatoval, že rozhodnutí vydaná ve sporu mezi soukromou osobou a osobou 22 Časovou působností Nařízení o EET ve vztahu k ČR se zabýval např. Krajský soud v Brně v usnesení ze dne , sp. zn. 20 Co 426/2006, či Okresní soud v Olomouci v usnesení ze dne , sp. zn. 11 C 78/ VAŠKE, Viktor. Uznání a výkon cizích rozhodnutí v České republice. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007, s čl. 2 odst. 1 Nařízení o EET 25 MAGNUS, Ulrich; MANKOWSKI, Peter. Brussels I. Regulation. München: Sellier. European Law Publishers, 2007, s Rozsudek SD EU, věc 29/76. 13

15 veřejného práva, která jedná při výkonu svých pravomocí, jsou z působnosti Bruselské úmluvy vyloučena. Lze však usuzovat, že v případě sporu, kdy osoba veřejného práva nejednala při výkonu svých pravomocí, by rozhodnutí vzešlá z tohoto sporu vyloučena z působnosti Bruselské úmluvy (tedy i Nařízení Brusel I a Nařízení o EET) nebyla. 27 V rámci tohoto rozhodnutí bylo navíc řečeno, že pojem občanské a obchodní věci nelze vykládat dle právních řádů jednotlivých členských států, nýbrž autonomně s přihlédnutím k cílům Bruselské úmluvy a obecným zásadám, které pramení z právních řádů členských států. Na toto rozhodnutí pak navázalo plno dalších, např. Rozsudek SD EU ve věci Staat der Nederlanden v. Reinhold Rüffer 28 či Rozsudek SD EU ve věci Sonntag v. Weidmann 29. Negativní vymezení pak přináší čl. 2 odst. 1, podle kterého se Nařízení o EET nevtahuje na věci daňové, celní či správní a taktéž na odpovědnost státu za jednání a opomenutí při výkonu státní moci. 30 Toto negativní vymezení je pak rozšířeno čl. 2 odst. 2 Nařízení o EET na případy osobní způsobilosti k právním úkonům fyzické osoby, majetková práva vyplývající z manželských vztahů, závěti a dědictví, a dále na případ úpadku, vyrovnání a podobných řízení, sociálního zabezpečení a rozhodčího řízení. 31 Tyto otázky jsou z věcné působnosti nařízení vyloučeny z důvodu značných odchylek mezi národními a soukromoprávními mezinárodními předpisy členských států a dále kvůli tomu, že některé tyto otázky jsou již jinými mezinárodními úmluvami či evropskými předpisy upraveny ROZEHNALOVÁ; VALDHANS; DRLIČKOVÁ; KYSELOVSKÁ, 2013, op. cit., s Rozsudek SD EU, věc 814/79. Holandsko vymáhalo poplatek za odstranění vraku ležícího na dně vodní cesty mezi nacházející se Holandskem a Německem od vlastníka tohoto vraku, německého občana. Správu nad touto cestou vykonávalo Holandsko, tj. jednalo se o výkon veřejné moci. Z toho důvodu bylo SD EU konstatováno, že je tato otázka vyloučena z působnosti Bruselské úmluvy. 29 Rozsudek SD EU, věc C-172/91. Rodiče chlapce, žáka německé základní školy, který zemřel během školního výletu v Itálii, požadovali náhradu škody po učiteli v rámci adhezního řízení. Italský soud rozhodl o vině učitele a zároveň mu uložil povinnost zaplatit rodičům chlapce náhradu škody. SD EU zde konstatoval, že v tomto případě o výkon veřejné moci nešlo, protože stejné povinnosti jako učitel veřejné školy má i učitel soukromé školy. Dále bylo judikováno, že rozhodnutí o náhradě škody, která byla uplatněna v rámci trestního řízení, má soukromoprávní povahu. Tento případ tak spadá pod působnost Bruselské úmluvy. 30 čl. 2 odst. 1 Nařízení o EET 31 čl. 2 odst. 2 Nařízení o EET 32 MAGNUS, MANKOWSKI, 2007, op. cit., s

16 2.2 Podmínky potvrzení rozhodnutí jako evropský exekuční titul Jako evropský exekuční titul mohou být dle čl. 3 Nařízení o EET potvrzeny pouze rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny o nesporných nárocích. 33 Podmínkou pro vydání potvrzení je vykonatelnost rozhodnutí, soudního smíru či úřední listiny, přičemž lze potvrdit i rozhodnutí vykonatelné pouze předběžně. Dále je třeba soudem původu zkoumat, zda rozhodnutí není v rozporu s pravidly soudní příslušnosti obsaženými v oddílech 3 a 6 kapitoly II. Nařízení Brusel I., tedy s pravidly speciální příslušnosti ve věcech pojištění a výlučné příslušnosti. Další podmínkou je dodržení minimálních procesních podmínek stanovených v kapitole III. Nařízení o EET, které se týkají informování dlužníka o žalobě, požadavku na jeho aktivní účasti na řízení, možnosti popřít uplatňovaný nárok, poučení ohledně možnosti obrany a doručování písemností Okruh exekučních titulů Jako evropský exekuční titul lze potvrdit v souladu s bodem 7 Preambule a čl. 3 Nařízení o EET pouze rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny o nesporných nárocích. 35 Rozhodnutím je ve smyslu čl. 4 Nařízení o EET každé rozhodnutí, které bylo vydáno soudem některého členského státu bez ohledu na jeho název či formu 36, a to z toho důvodu, že označení rozhodnutí se napříč jednotlivými členskými státy různí. 37 Jelikož je tento pojem nutné vykládat autonomně a jeho vymezení v Nařízení o EET je totožné s jeho definicí v čl. 32 Nařízení Brusel I. převzaté z čl. 32 Bruselské úmluvy, lze při aplikaci Nařízení o EET vycházet z judikatury k výkladu vztahujícího se k oběma zmíněným předpisům. 38 Významným rozhodnutím je např. rozsudek SD EU ve věci Solo Kleinmotoren GmbH v. Emilio Boch, 39 ve kterém SD EU dospěl k závěru, že procesní smír není rozhodnutím ve smyslu čl. 32 Bruselské úmluvy, díky čemuž není 33 čl. 3 Nařízení o EET 34 DOBIŠOVÁ, Andrea. Európsky exekučný titul vybrané aspekty právnej úpravy. Justičná revue. 2005, č. 8 9, s bod 7 Preambule a čl. 3 Nařízení o EET 36 čl. 4 Nařízení o EET 37 Může se tak jednat nejen o rozsudek, ale i usnesení či příkaz. Potvrzení může získat také rozhodnutí, kterým bylo soudním úředníkem rozhodnuto o nákladech řízení. 38 VAŠKE, 2007, op. cit., s Rozsudek SD EU, věc C-414/92. 15

17 ani překážkou pro uznání a výkon později vydaného rozhodnutí podle Bruselské úmluvy. Rozhodnutí musí být vydáno soudem, a to bez ohledu na druh soudu. Jelikož se jedná o individuální akt státní moci, který má účinky na vztah účastníků řízení, není možné vydání rozhodnutí soudem nestátního charakteru, např. rozhodčím soudem. Za rozhodnutí ve smyslu čl. 4 Nařízení o EET není považováno také rozhodnutí SD EU a Evropského soudu pro lidská práva. 40 Právní moc rozhodnutí není podmínkou pro potvrzení rozhodnutí jako evropský exekuční titul. Tou je pouze vykonatelnost dle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení o EET. Lze tak potvrdit i rozhodnutí, které je sice nepravomocné, ale předběžně vykonatelné. 41 V případě, že je součástí rozhodnutí nejen výrok o meritu věci, ale také výrok o nákladech řízení, bude rozhodnutí v souladu s čl. 7 Nařízení o EET potvrzeno jako evropský exekuční titul také ohledně těchto nákladů. 42 Tento článek se však vztahuje pouze na ta rozhodnutí, ve kterých výrok o nákladech přímo souvisí s výrokem o nesporném nároku. Jako evropský exekuční titul tak nelze potvrdit např. rozhodnutí o zamítnutí žaloby, ve kterém bylo žalobci uloženo uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení. Zásadním předpokladem, který musí být při potvrzení výroku o nákladech řízení posuzován, je nespornost tohoto výroku. Pokud dlužník povinnost hradit náklady řízení rozporoval, není možné rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení jako evropský exekuční titul potvrdit. V praxi tak může nastat situace, kdy dlužník sice nerozporuje uplatňovaný nárok, ale prokazatelně nesouhlasí s povinností týkající se náhrady nákladů. V takovém případě bude jako evropský exekuční titul potvrzeno rozhodnutí pouze ve výroku o nesporném nároku, ale nikoli ve výroku o nákladech řízení. 43 Jako evropský exekuční titul mohou být potvrzena nejen soudní rozhodnutí, ale také soudní smíry. S ohledem na povahu soudních smírů jsou pravidla jejich potvrzování upravena samostatně v čl. 24 Nařízení o EET a nikoli souhrnně se soudním 40 VAŠKE, 2007, op. cit., s V původním návrhu Komise byl požadavek právní moci rozhodnutí ve státě původu ještě zakotven, nicméně ve finální verzi se již neobjevuje. 42 čl. 7 Nařízení o EET 43 VAŠKE, 2007, op. cit., s

18 rozhodnutím, přičemž ustanovení kapitoly II. a IV. vztahující se k soudnímu rozhodnutí se užijí přiměřeně s výjimkou taxativně uvedených článků. 44 Jelikož podstatou smíru je, že dlužník s nárokem souhlasil a uzavřením smíru dal najevo, že nárok nijak nerozporuje, z povahy věci se neužije ani kapitola III. Nařízení o EET obsahující ustanovení o minimálních normách. Aby bylo možné soudní smír jako evropský exekuční titul potvrdit, je nutné, aby byl buď schválen soudem, nebo aby byl před soudem uzavřen v průběhu soudního řízení. 45 Na základě toho lze potvrdit i smíry mimosoudní, které byly soudem pouze schváleny. Soudní smír (stejně jako soudní rozhodnutí) musí naplňovat požadavek vykonatelnosti, která je posuzována podle práva členského státu původu, jinak jej není možné potvrdit. 46 Dle české právní úpravy je možné uzavřít soudní smír dle ustanovení 67 OSŘ 47, který je označován jako smír praetorský, a smír soudní dle ustanovení 99 OSŘ. Praetorský smír se vyznačuje tím, že je na rozdíl od smíru soudního stranami uzavřen ještě před zahájením vlastního soudního řízení. České právo vyžaduje, aby byl nejen smír soudní, ale i ten praetorský, potvrzen soudem, přičemž o jeho schválení či neschválení se rozhoduje formou usnesení. V případě, že smír schválen soudem nebude, nezíská účinky pravomocného rozsudku. 48 Posledním titulem, ze kterého může plynout nárok věřitele a který může být jako evropský exekuční titul potvrzen, je úřední listina. Český překlad anglického pojmu authentic instrument jako úřední listina je v české verzi Nařízení o EET použit celkem nesystematicky, neboť se stejným pojmem operuje také Nařízení Brusel I., v němž však byl přeložen jako veřejná listina. I když se český překlad tohoto pojmu v obou zmíněných nařízeních odlišuje, lze ho chápat stejně Nepoužije se čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 9, čl. 21 odst. 1 a čl. 22 Nařízení o EET. 45 Zde lze spatřovat posun oproti úpravě vykonatelných smírů dle Nařízení Brusel I, neboť dle tohoto Nařízení lze uznat a prohlásit za vykonatelné pouze smíry schválené v průběhu soudního řízení. 46 VAŠKE, 2007, op. cit., s Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ] 48 DAVID, Ludvík a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s ROZEHNALOVÁ; VALDHANS; DRLIČKOVÁ; KYSELOVSKÁ, 2013, op. cit., s

19 Definice úřední listiny vychází z judikatury SD EU a je vyjádřena v čl. 4 odst. 3 Nařízení o EET, na základě kterého je úřední listinou dokument, který byl jako úřední listina formálně vyhotoven nebo registrován a který byl ověřen, přičemž toto ověření musí souviset s podpisem a obsahem listiny a musí být provedeno orgánem veřejné moci či orgánem k tomuto účelu zmocněným členským státem původu. 50 Úřední listinou může být také ujednání o vyživovací povinnosti uzavřené se správními orgány nebo jimi ověřené. Úřední listiny mají jiné procesní postavení než listiny soukromé, které jako evropský exekuční titul být potvrzeny nemohou. Protože jsou úřední listiny z povahy věci odlišné od soudního rozhodnutí, jsou upraveny (stejně jako soudní smíry) ve zvláštním čl. 25 Nařízení o EET, ve kterém je stanoveno, že kapitoly II. a IV. Nařízení o EET se užijí přiměřeně kromě vyjmenovaných článků, jejichž vymezení je stejné jako v případě soudních smírů. 51 Jelikož úřední listiny nejsou vydávány v žádném řízení, nevztahuje se na ně ani kapitola III. o minimálních normách. 52 Česká právní úprava umožňuje jako evropský exekuční titul potvrdit pouze dva druhy veřejných listin. Těmi je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle ustanovení 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů 53, a dále exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti dle ustanovení 77 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění pozdějších předpisů 54. Exekutorských zápisů, které budou moci být jako evropský exekuční titul, však bude s postupem času ubývat, jelikož novelou exekučního řádu byla s účinností od možnost sepisu exekutorských zápisů omezena pouze na exekutorské zápisy sloužící k osvědčení skutkových dějů a stavů věcí. 55 Dohody mezi věřitelem a dlužníkem týkající se peněžitého nároku, které byly obsahem exekutorských zápisů a které byly 50 čl. 4 odst. 3 Nařízení o EET 51 čl. 25 Nařízení o EET 52 VAŠKE, 2007, op. cit., s Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 54 Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 55 Např. osvědčení stavu automobilu, stavu nemovitosti či osvědčení listiny. 18

20 jako evropský exekuční titul potvrditelné, tak již touto formou nemohou být od sjednávány. Alternativou je tak možnost sjednání notářského zápisu Nesporné nároky Výše zmíněné exekuční tituly lze potvrdit dle Nařízení o EET pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny o nesporném nároku. Nárokem je dle čl. 4 odst. 2 Nařízení o EET peněžitý nárok znějící na určitou částku. 57 Exekuční tituly znějící na nepeněžitá plnění tak nelze jako evropský exekuční titul potvrdit. Výše částky nerozhoduje, je však požadováno její přesné vyčíslení. Částka musí být splatná, případně datum splatnosti může být uvedeno v rozhodnutí, soudním smíru či úřední listině. Uvedení splatnosti má význam především u rozhodnutí, kde je úhrada dlužné částky požadována ve splátkách. V takovém případě je nutné uvést nejen výši jednotlivých splátek, ale i údaj o jejich splatnosti. 58 V souvislosti s odpadnutím mezitímních opatření a vzájemnou důvěrou mezi členskými státy lze jako evropský exekuční titul potvrdit pouze ty exekuční tituly, které se týkají nesporného nároku. Pojem nesporný nárok je definován v čl. 3 Nařízení o EET, přičemž situace, na které dopadá, jsou vymezeny v bodu 5 Preambule. Jako evropský exekuční titul tak lze potvrdit pouze rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny znějící na konkrétní peněžitou částku, kterou dlužník buď uznal výslovně (čl. 3 odst. 1 písm. a) a d)) anebo ji v důsledku svého pasivního přístupu uznal konkludentně (čl. 3 odst. 1 písm. b), kdy dlužník pohledávku v žádné fázi soudního řízení nikterak nerozporoval, a čl. 3 odst. 1 písm. c), kdy se dlužník soudního řízení vůbec neúčastnil). Jedná se tedy o případy, kdy dlužník s nárokem buď výslovně souhlasil, tedy jednal aktivně, anebo proti němu v průběhu řízení nevznesl námitek, tj. choval se pasivně. 59 Situaci uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení o EET odpovídá v českém právu vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení 153a OSŘ a vydání obyčejného rozsudku dle ustanovení 152 OSŘ v případech, kdy dlužník sice nárok výslovně 56 Všechno, co jste chtěli vědět o exekucích, ale báli jste se zeptat 9. díl zrušení exekutorských zápisů. Portál exekutorské komory České republiky [online]. Exekutorská komora České republiky, publikováno [cit ]. 57 čl. 4 odst. 2 Nařízení o EET 58 VAŠKE, 2007, op. cit., s BRODEC, Jan. Evropský exekuční titul a evropský platební rozkaz. Právník. 2005, č. 9, s

21 uznal, nicméně soud se přes toto uznání žalobou věcně zabýval a ve věci rozhodl obyčejným rozsudkem. V souladu s tímto článkem lze potvrdit také soudní smíry vydané podle ustanovení 67 OSŘ (praetorské smíry) či podle ustanovení 99 OSŘ (soudní smíry). 60 Podmínkám uvedeným v čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení o EET, kdy dlužník nevznesl proti nároku během soudního řízení nikdy žádné námitky, odpovídá opět vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení 153a OSŘ. Dle českého práva se má za to, že pokud dlužník nevznese žádné námitky, nárok uplatněný v žalobě uznává. Dále těmto podmínkám odpovídá platební rozkaz dle ustanovení 172 OSŘ a elektronický platební rozkaz dle ustanovení 174a OSŘ, proti kterým nebyl podán odpor a jsou tak pravomocné, a dále směnečný platební rozkaz podle ustanovení 175 OSŘ, proti kterému nebyly podány námitky. 61 Podmínky nesporného nároku jsou splněny také v případě vydání rozsudku pro zmeškání dle ustanovení 153b OSŘ, které odpovídá čl. 3 odst. 1 písm. c) Nařízení o EET. Rozsudek pro zmeškání (též kontumační rozsudek) může být vydán v případě, že se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostaví k prvnímu jednání ve věci a žalobce navrhne vydání tohoto rozsudku. Jelikož se jedná o rozsudek deklaratorní povahy, nesmí jím být založen, změněn nebo zrušen právní poměr. 62 Konečně lze potvrdit v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. d) Nařízení o EET také úřední listinu, která splňuje podmínky stanovené tímto nařízením. V rámci českého právního řádu se jedná o notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti a exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti týkající se peněžitého nároku a vydané do Jako evropský exekuční titul lze potvrdit též rozhodnutí vydaná po podání opravného prostředku proti rozhodnutí. 63 Smyslem zakotvení této úpravy je zajistit, aby prvostupňové rozhodnutí, které již jako evropský exekuční titul bylo jednou potvrzeno, nebyl nucen věřitel v důsledku dlužníkem podaného opravného prostředku, který prvostupňové rozhodnutí zbavil nespornosti, podávat žádost o uznání rozhodnutí zase 60 VAŠKE, 2007, op. cit., s ROZEHNALOVÁ; VALDHANS; DRLIČKOVÁ; KYSELOVSKÁ, 2013, op. cit., s WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6 vyd. Praha: Linde, 2011, s čl. 3 odst. 2 Nařízení o EET 20

22 od začátku. Navíc by již nemohl jít cestou dle Nařízení o EET, ale musel by žádat o uznání a prohlášení vykonatelnosti v režimu Nařízení Brusel I. Klíčovou je zde časová souslednost. Podle čl. 3 odst. 2 Nařízení o EET tak lze postupovat pouze tehdy, pokud bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno dříve, než byl dlužníkem podán opravný prostředek. V opačném případě takový postup není možný Podmínky stanovené v čl. 6 Nařízení o EET Soud členského státu původu, který posuzuje návrh na vydání potvrzení evropského exekučního titulu, je v prvé řadě povinen zkoumat vykonatelnost, a to v souladu se svými vnitrostátními procesními předpisy. Dle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení o EET lze potvrdit pouze vykonatelná rozhodnutí. Podmínka vykonatelnosti platí také pro soudní smíry a úřední listiny, nicméně tato je zakotvena odděleně v čl. 24 a čl. 25 Nařízení o EET. Jak již bylo řečeno, k vydání potvrzení není třeba, aby bylo rozhodnutí pravomocné. Lze tak potvrdit i rozhodnutí předběžně vykonatelná. Další podmínkou je, aby rozhodnutí nebylo v rozporu s pravidly příslušnosti, které jsou zakotveny v kapitole II. oddílu 3 a 6 Nařízení Brusel I. Jedná se o pravidla pro určení příslušnosti ve věcech pojištění a ve věcech výlučné příslušnosti. Pokud bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s těmito pravidly, ačkoli s nárokem v něm uplatněným dlužník souhlasil a nárok je tímto nesporný, nelze jej jako evropský exekuční titul potvrdit. 65 Dle čl. 6 odst. 1 písm. c) Nařízení o EET je dále nutné, aby byly dodrženy minimální standardy obsažené v kapitole III tohoto nařízení. Jelikož smyslem těchto minimálních norem je především zaručení práva na spravedlivý proces dlužníkovi, je jejich dodržování vyžadováno pouze v případech, kdy dlužník zůstal pasivní, tedy v situacích popsaných v čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) Nařízení o EET. Jejich dodržení zkoumá členský stát původu ex offo. 66 Zvláštní požadavky jsou v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. d) Nařízení o EET kladeny na rozhodnutí, kde žalovanou stranou, tedy dlužníkem, je spotřebitel. Aby 64 VAŠKE, 2007, op. cit., s VAŠKE, 2007, op. cit., s ROZEHNALOVÁ; VALDHANS; DRLIČKOVÁ; KYSELOVSKÁ, 2013, op. cit., s

23 mohlo být jako evropský exekuční titul takové rozhodnutí potvrzeno, je třeba trvat na kumulativním splnění tří podmínek. Rozhodnutí musí být vydáno v členském státě, v němž má dlužník bydliště, přičemž bydlištěm se rozumí obec, ve které má dlužník úmysl se trvale zdržovat. Uplatňovaný nárok, o kterém bylo rozhodnuto, musí být nesporný, a to ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo c) Nařízení o EET. 67 Posuzovaný nárok musí souviset se smlouvou, kterou spotřebitel uzavřel čistě v osobním zájmu, nikoli za podnikatelským účelem Vztah k jiným právním předpisům Základním unijním předpisem v oblasti určování příslušnosti soudů k projednání sporů a v oblasti uznávání a výkonu rozhodnutí je beze sporu Nařízení Brusel I. 69 Pokud by věřitel zamýšlel uplatnit svůj nárok v režimu tohoto nařízení, musel by ve státě výkonu podat návrh na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, přičemž až na základě udělení doložky vykonatelnosti by mohl zahájit přeshraniční výkon rozhodnutí. Takový postup je nejen nákladný a zdlouhavý, ale jeho výsledek může být nejistý, a to z toho důvodu, že udělení doložky vykonatelnosti může být odepřeno či dlužník se proti rozhodnutí odvolá. Oproti tomu žádost o osvědčení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu nabízí díky zrušení mezitímních opatření rychlejší a méně nákladné řešení s vysokou pravděpodobností úspěchu, jelikož osvědčení vydává soud, který rozhodnutí vydal (tedy je s řízením již obeznámen). Vztah Nařízení Brusel I a Nařízení o EET je vyjádřen v čl. 27 Nařízení o EET, který stanoví, že tímto nařízením není dotčena možnost žádat o uznání a výkon rozhodnutí, soudního smíru či úřední listiny o nesporném nároku v souladu s nařízením (ES) č. 44/ Jelikož se věcná působnost Nařízení Brusel I. shoduje s věcnou působností Nařízení o EET, jeho použití je tak vůči Nařízení Brusel I. alternativní. Tudíž za předpokladu, že budou splněny další podmínky stanovené v Nařízení o EET, je pouze na rozhodnutí věřitele, zda uplatní svůj nárok v režimu Nařízení Brusel I. 67 V těchto případech spočívá nespornost v pasivitě dlužníka - spotřebitele. 68 VAŠKE, 2007, op. cit., s V rámci revize Nařízení Brusel I. bylo vydáno nové znění tohoto nařízení pod názvem Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Toto nařízení je použitelné od čl. 27 Nařízení o EET 22

24 či v režimu Nařízení o EET. 71 Případy, kdy věřitel využije oba způsoby uplatnění svého nároku podle obou zmíněných nařízení, tedy ve státě původu požádá o potvrzení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu a zároveň ve státě výkonu rozhodnutí požádá o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí, je v praxi možné řešit tak, že exekuce bude vedena na základě dokumentu, který byl vydán dříve. 72 Literatura dále uvádí, že na vztah mezi těmito dvěma předpisy lze pohlížet taktéž jako na vztah předpisu speciálního k předpisu obecnému, a to z toho důvodu, že Nařízení o EET se vztahuje pouze na rozhodnutí o nesporných nárocích, čímž se může zdát, že je věcná působnost Nařízení o EET oproti věcné působnosti Nařízení Brusel I. v tomto smyslu zúžena. Názory odborníků na toto pojetí se však různí, 73 dle mého názoru je označení Nařízení o EET jako lex specialis nepřesné a kloním se k závěru, že se mezi Nařízením o EET a Nařízením Brusel I. jedná o alternaci. Domnívám se, že institut nesporných nároků není otázkou věcné působnosti Nařízení o EET, nýbrž požadavkem na samotné řízení, kdy nelze dopředu určit, zda se uplatněný nárok bude považovat za sporný či nesporný. Jak je stanoveno v čl. 28 Nařízení o EET, není užitím tohoto nařízení dotčeno ani užívání Nařízení o doručování. 74 V případech, kdy v rámci soudního řízení dojde k přeshraničnímu doručování písemností, přičemž doručování bude uskutečněno v režimu Nařízení o doručování, lze mít v zásadě za to, že doručování proběhlo zároveň v souladu s minimálními normami stanovenými Nařízením o EET. Jedinou výjimku tvoří čl. 19 odst. 2 Nařízení o doručování, kdy vydání rozsudku na základě fikce či domněnky doručení je v přímém rozporu s minimálními normami stanovenými v Nařízení o EET. 71 PAVLOVÁ, Barbora; DOLEŽEL, Vladimír. Evropský justiční prostor ve věcech civilních. Právní fórum. 2006, č. 1., s WAGNER, Rolf. Die neue EG-Verordnung zum Europäischen Vollstreckungstitel. IPRax. 2005, č. 3, s viz PAUKNEROVÁ, Monika. Evropské mezinárodní právo soukromé. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s. 345; EPPINGER, Aleš. Evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Noviny konkurs a vyrovnání [online]. Odborný ekonomický měsíčník, 2005, č. 3; PAVLOVÁ, Barbora; DOLEŽEL, Vladimír. Evropský justiční prostor ve věcech civilních. Právní fórum. 2006, č. 1, s Nařízení Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 23

25 Nařízením o EET dále nejsou dotčeny ani předpisy sekundárního práva ES a mnohostranné mezinárodní smlouvy upravující výkon a uznání rozhodnutí ve vymezených věcech Reakce ČR na zavedení evropského exekučního titulu Česká republika reagovala na zavedení evropského exekučního titulu novelou OSŘ č. 233/2006 Sb., na základě které byl do OSŘ vložen 200ua. Původní návrh tohoto ustanovení však vykazoval jisté nedostatky, např. zde nebyl stanoven okruh oprávněných osob, způsob zahájení řízení či forma rozhodnutí, tudíž musel být přepracován. Po zapracování všech připomínek byla novela schválena. 76 Řízení o vydání evropského exekučního titulu se tak zahajuje na návrh oprávněného, který je jediným účastníkem řízení. V souvislosti s tím soud vydávající potvrzení musí zároveň zkoumat aktivní legitimaci oprávněného a v případě nedostatku jeho aktivní legitimace návrh zamítnout. Žádost o potvrzení se podává na předepsaném formuláři, který má unifikovanou podobu a tvoří přílohu Nařízení o EET, a to soudu, který ve věci rozhodoval v době splnění podmínek vzniku nesporného nároku, či v případě úřední listiny obecnému soudu oprávněného. Potvrzení se vydává ve formě usnesení, proti kterému není možné podat jakýkoliv opravný prostředek, vyjma situace, kdy soud potvrzení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu zamítne. V takovém případě je možné podat proti takovému rozhodnutí odvolání. 77 Novela se dotkla také zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním ve znění pozdějších předpisů, když byl do ustanovení 68a přidán druhý odstavec. Pochybení lze spatřovat v tom, že podle tohoto odstavce nepodléhají povinnosti prohlášení vykonatelnosti dle tohoto zákona pouze rozhodnutí potvrzená jako evropský exekuční titul. Otázka vykonatelnosti úředních listin, které zmiňuje ustanovení 220ua odst. 1 OSŘ, však zůstává v tomto zákoně nedořešena, ačkoli se na ně také vztahuje VAŠKE, 2007, op. cit., s MELICHAROVÁ, Dita. Problematika zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky do právního řádu České republiky. Soudce. 2006, č. 2, s DAVID a kol., 2009, op. cit., s BĚLOHLÁVEK, Alexander. Evropský exekuční titul a novela občanského soudního řádu a dalších předpisů. Právní rozhledy. 2006, č. 10, s. II. 24

26 S účinností od bylo ustanovení 200ua OSŘ se změnami převtěleno do ustanovení 353. Došlo ke zrušení 200ua odst. 4 OSŘ 79, které bylo v konečném důsledku nadbytečné, jelikož otázka možnosti podání opravných prostředků proti potvrzení rozhodnutí jako evropského exekučního titulu je vyloučena již samotným Nařízením o EET. Dále bylo upuštěno od zcela nekoncepčního pojmu úřední listina, který byl nahrazen vhodnějším pojmem veřejná listina. Ke změnám došlo také v případě příslušnosti soudu, který je oprávněn potvrdit rozhodnutí jako evropský exekuční titul, a soudu, který je oprávněn potvrzení opravit či zrušit. K vydání potvrzení rozhodnutí a soudního smíru je tak příslušný soud, který rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil, v případě veřejné listiny je to soud, v jehož obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu vydal. K opravě či zrušení je pak příslušný soud, který potvrzení vydal. Již není stanoveno, že účastníkem řízení je pouze oprávněný. Právní úprava tak počítá i se situací, kdy návrh na změnu či zrušení potvrzení může vzejít z iniciativy povinného. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva se změn dočkal také zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. S účinností od byl tento předpis zrušen a nahrazen novým zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, kde již vztah tohoto zákona s Nařízením o EET není výslovně uveden jako v případě předchozí úpravy. 79 Proti usnesení o potvrzení evropského exekučního titulu není odvolání přípustné. 25

27 3 Minimální normy Jak již bylo řečeno výše, v režimu Nařízení o EET se nevede řízení o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí ve státě výkonu, odpadají tedy i kontrolní mechanismy v podobě důvodů, pro které je možné odepřít uznání rozhodnutí. V návaznosti na to musela být posílena ochrana slabší strany (dlužníka) před možným nedodržením jejího práva na spravedlivý proces a na obhajobu. Jelikož potvrzení rozhodnutí jako evropský exekuční titul je vydáváno soudem původu, bylo nutné nastavit určité parametry, které by stát původu musel při rozhodování o potvrzení rozhodnutí zohlednit a v jejich rámci přezkoumat předcházející řízení. Z tohoto důvodu byly v kapitole III. Nařízení o EET stanoveny minimální normy neboli minimální standardy, které mají posílit právní jistotu dlužníka a zajistit mu včasné informace k řádnému výkonu práva na obhajobu. 80 Pojem minimální normy byl do české terminologie převzat překladem z německé verze, která zní Mindestvorschriften. Tento pojem však není úplně přesný, jelikož evokuje představu, že minimální normy jsou jakýmsi zvláštním procesním předpisem. Dle literatury je tak mnohem vhodnější vycházet z anglického pojmu minimum standards, který lépe vystihuje jejich povahu, tj. charakter minimálních standardů, s kterými jsou porovnávány vnitrostátní procesní předpisy užité v řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí. 81 Jak je řečeno již v samotné Preambuli Nařízení o EET, členské státy nejsou povinny upravit svá procesní pravidla tak, aby v plné míře odpovídala minimálním normám uvedeným v Nařízení o EET. Pokud však bude rozhodnutí vydáno sice v souladu s vnitrostátními procesními předpisy, avšak v rozporu s minimálními normami v Nařízení o EET, nebude možné toto rozhodnutí jako evropský exekuční titul potvrdit. Žádost oprávněného o potvrzení tedy bude zamítnuta. Oprávněný má ovšem stále ještě možnost vymáhat svou pohledávku podle pravidel stanovených v Nařízení Brusel I. 82 Jelikož se však ES snaží dosáhnout (nejen) na poli mezinárodního procesního práva stále větší míry unifikace, domnívám se, že ponechání této otázky plně na zvážení členských států je pro harmonizaci této oblasti víceméně neúčelné. Pokud členské státy 80 ROZEHNALOVÁ; VALDHANS; DRLIČKOVÁ; KYSELOVSKÁ, 2013, op. cit., s BĚLOHLÁVEK, Alexander. Evropský exekuční titul. Právní rádce. 2006, č. 4, s. 4. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 82 KASÍKOVÁ, Martina. EET nová fáze komunitární úpravy exekucí. Právní zpravodaj. 2006, roč. VII., č. 1, s