Metodika mezioborové spolupráce v kontextu sociálního začleňování

Transkript

1 Metodika mezioborové spolupráce v kontextu sociálního začleňování Informace pro region Žamberecka Editoři: Pavla Fišerová, DiS. - garant projektu Mgr. Dagmar Ducháčková, MPA - vedoucí odboru SOCZ Mgr. Ondřej Langr - síťař projektu Tento manuál vznikl jako výstup projektu Rozvoj výkonu sociální práce ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností Žamberk, reg. č. CZ /0.0/0.0/15_023/

2 Vážení, dostala se Vám do rukou Metodika mezioborové spolupráce v kontextu sociálního začleňování, která vznikla jako výsledek multidisciplinárního setkávání osob podílejících se na síťování služeb v regionu. Našim cílem bylo představit laické i odborné veřejnosti jednotlivé agendy odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Žamberk, poskytnout adresář odborného poradenství a sociálních služeb pro děti a rodiny v tíživé situaci v regionu Žamberecka, a v neposlední řadě vymezit situace, kterým se v rámci mezioborové spolupráce nejčastěji věnujeme s odkazem na organizace, které se podílejí na spolupráci. Naším cílem je zprostředkovat Vám vhled do agend a jednotlivých situací, kterými se odbor sociálních věcí a zdravotnictví zabývá a tím Vám pomoci se zorientovat, ve kterých životních situací může být náš odbor nápomocen. Na sociální práci v regionu nejsme samy. Jsme velmi rádi, že zde máme poskytovatele odborného poradenství a sociálních služeb pro rodiny s dětmi i jednotlivce, kteří nám pomáhají vytvářet funkční síť služeb. Životních situací, které potkají každého z nás, je mnoho a přiznejme si je dobré vědět, že na ně nemusíme být samy. Nebojte se za námi přijít s Vašimi příběhy, vždy Vás vyslechneme a budete-li chtít, budeme hledat řešení. Jsme profesionálními sociálními pracovníky se zkušenostmi, a jsme Vám blízko. V Žamberku dne 31. října

3 Obsah: Agendy odboru sociálních věcí a zdravotnictví MěÚ Žamberk Oddělení sociálně právní ochrany dětí Sociálně-právní ochrana dětí 3 Děti, kterým se sociálně-právní ochrana poskytuje 5 Kdo zajišťuje poskytování sociálně-právní ochrany dětí 6 Vedení spisové dokumentace 8 Mlčenlivost 9 Kolizní opatrovník 10 Kuratela pro děti a mládež 11 Náhradní rodinná péče 13 Svěření dítěte do péče jiné osoby 13 Pěstounská péče 13 Pěstounská péče na přechodnou dobu 14 Osvojení 14 Poručenství 15 Informace zájemcům o náhradní rodinnou péči 15 Doprovázení pěstounských rodin 16 Oddělení sociální služby a pomoci Sociální práce s jednotlivcem či rodinou v nepříznivé sociální situaci 17 Veřejný opatrovník 18 Vydávání parkovacího průkazu pro osobu zdravotně postiženou 18 Vydávání euroklíče 19 Vedení pořadníku žadatelů o byt v domě s pečovatelskou službou 20 Agenda poradce pro národnostní menšiny, romský poradce 20 Koordinátor prevence kriminality 21 Agenda sociálního kurátora pro dospělé 21 Agenda protidrogového koordinátora 22 Podepisování smluv dle 91 odst. 6 zákona o sociálních službách 22 Vyjádření k posk. soc.služby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče 23 Vydávání doporučení k uzavření smlouvy o nájmu bytu zvl. určení 23 Rozhodování o stanovení za stravu a péči 23 Ustanovení zvláštního příjemce důchodu 24 Koordinátor veřejné služby 24 Zajišťování obecně prospěšných prací 25 Plánování sociálních služeb 25 Adresář poskytovatelů odborného poradenství a sociálních služeb pro region Žamberecka 26 Mezioborová spolupráce v rámci ORP Žamberk 28 2

4 Oddělení sociálně právní ochrany dětí Co znamená, když se řekne sociálně-právní ochrana dětí? Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte, která je širším pojmem než sociálně-právní ochrana, tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Tvoří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působnosti. Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodinněprávní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu. Deklarace práv dítěte, přijatá VS OSN 20. listopadu 1959 a Úmluva o právech dítěte přijatá v roce 1989, deklarují rodinu jako základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, která musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla plnit svou úlohu. Dítě tak ve smyslu těchto mezinárodních dokumentů potřebuje pro svou tělesnou a duševní nezralost zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením a po něm. Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (dále jen Listina ), věnuje pozornost dětem a rodině v článku 32 tak, že dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Zákony proto také respektují jeden ze základních principů fungování rodiny, a to právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti, a pokud je toho třeba, požadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného života je možné teprve tehdy, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to požádají, anebo se o děti nemohou nebo nechtějí starat. Vedle těchto zmíněných významných dokumentů nalezneme ochranu dětí upravenou i v dalších mezinárodních smlouvách a v právních předpisech níže uvedených. Co se rozumí sociálně-právní ochranou dětí, vyjadřuje konkrétně zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o SPO ), který vymezuje sociálně-právní ochranu dětí v 1 jako: ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny, zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině, přičemž zdůrazňuje, že nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které též upravují ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte. Tato definice, v sobě zahrnuje sociálně právní ochranu v širokém slova smyslu, což je vyjádřeno slovy, že nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které též upravují ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte. V zákoně o SPO jsou upravena jen některá opatření směřující k ochraně dětí, další jsou obsažená v řadě právních předpisů, které se vždy věnují specifické oblasti. Těmi předpisy jsou např. občanský zákoník, občanský soudní řád, trestní zákon, trestní řád, zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ve znění pozdějších předpisů, právní předpisy o sociálním zabezpečení, zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami 3

5 působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další. Z výše popsaných základních právních dokumentů lze odvodit hlavní principy právní úpravy sociálně právní ochrany dětí: Předním hlediskem poskytování sociálně-právní ochrany dětí je nejlepší zájem, prospěch a blaho dětí, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte. Sociálně-právní ochrana se poskytuje všem dětem bez rozdílu, bez jakékoliv diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu. Sociálně-právní ochrana se poskytuje bezplatně. Sociálně-právní ochrana se poskytuje všem nezletilým dětem mladším 18 let, pokud zletilosti nenabyly dříve. Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, za ochranu jejich zdravého vývoje z hlediska fyzického, psychického a mravního a ostatních aspektů integrity dítěte jako nositele práv daných Ústavou, Listinou a práv vyplývajících z mezinárodních závazků ČR. Stát však nenahrazuje plnění povinností a odpovědnost rodičů, ani nezasahuje do jejich postavení jako nositelů rodičovské zodpovědnosti, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy. Orgány s obecnou působností na úseku ochrany dítěte jsou soudy a orgány určené zákonem o SPO, tj. Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské a obecní úřady a ve vztahu k zahraničí Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Sociálně-právní ochranu dětí zabezpečují též kraje a obce v samostatné působnosti a fyzické a právnické osoby, pokud obdrží pověření k výkonu sociálně právní ochrany. Vůdčím pravidlem pro činnost orgánů sociálně právní ochrany je princip preventivního působení na rodinné vztahy, jsou-li zasaženy tak, že přichází v úvahu působení veřejné moci. Opatření sociálně-právní ochrany jsou hierarchicky uspořádána ve vnitřně provázaný celek umožňující volbu nástrojů podle konkrétní situace, v níž se dítě nachází, a podle intenzity ohrožení. Důraz je také položen na ochranu dětí před sociálně patologickými jevy (tj. prevence rizikového vývoje dětí a minimalizace důsledků působení sociálně patogenních vlivů). Děti dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo děti, které nemohou být ponechány v tomto prostředí, mají právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem v podobě některé z forem náhradní výchovy. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ. V případě osvojení dítěte do ciziny je nezbytné respektovat princip subsidiarity, tj. považovat osvojení dítěte do ciziny za náhradní způsob péče o dítě teprve tehdy, jestliže dítě nemůže být předáno do výchovy v rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu. Pro tuto situaci jsou mezinárodními smlouvami a zákonem o SPO uceleně formulována pravidla pro kontakt s cizinou ve věcech sociálně právní ochrany dětí. Orgánům sociálně-právní ochrany dětí se ukládá povinnost sledovat výkon ústavní nebo ochranné výchovy, aniž by zasahovaly do řízení a provozu zařízení, kde se vykonává ústavní nebo ochranná výchova; cílem sledování je dodržování práv dětí, rozvoj duševních a fyzických schopností dětí, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v zařízení a jak se vyvíjejí vztahy mezi rodiči a dětmi. Cílem sociálně-právní ochrany dětí je též sanace rodin. 4

6 Na principu dobrovolnosti se mohou na výkonu sociálně právní ochrany dětí v zákonem vymezených činnostech podílet i fyzické nebo právnické osoby, které však k takovému působení musí mít pověření. Určité činnosti představující zásadní zásah do postavení dítěte nebo osob za ně odpovědných jsou však vyhrazené státním orgánům nebo orgánům veřejné správy v přenesené působnosti. Systém sociálně-právní ochrany dětí v ČR Děti, kterým se sociálně-právní ochrana poskytuje Nejprve je nutné vymezit, co se pro potřeby sociálně právní ochrany míní pod pojmem dítě. Zákon o SPO definuje v souladu s Úmluvou o právech dítěte pojem dítě tak, že dítětem je osoba nezletilá. Podle čl. 1 Úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Podle 8 občanského zákoníku se pak zletilosti nabývá dovršením osmnáctého roku věku; před dosažením tohoto věku lze zletilosti nabýt jen uzavřením manželství (nejdříve od 16 let věku). Sociálně-právní ochrana náleží bez ohledu na státní občanství všem dětem, které se nacházejí na území České republiky. Rozdíl spočívá pouze v rozsahu, v jakém se sociálně právní ochrana poskytuje. Podle 2 odst. 2 zákona o SPO náleží sociálně-právní ochrana dítěti, které: má na území ČR trvalý pobyt, podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má povolen trvalý pobyt nebo je hlášeno k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 90 dnů, podalo návrh na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany na území ČR (tzn. o udělení azylu nebo doplňkové ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o azylu ), je oprávněno na území ČR trvale pobývat, nebo pobývá na území ČR s rodičem, který podal žádost o udělení oprávnění pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky nebo které již pobývá na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na území České republiky podle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. To odpovídá čl. 2 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého se smluvní státy zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená v této Úmluvě každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoliv diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu. Vedle dítěte s trvalým pobytem je to i dítě s přechodným pobytem, které bude na území České republiky pobývat ode dne hlášení alespoň po dobu 90 dnů, ale i dítě, které podalo návrh na zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, a také dítě, které je oprávněno na území České republiky trvale pobývat ve smyslu 87 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tímto ustanovením se řeší situace dětí cizinců, svěřených do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, za předpokladu, že alespoň jedna fyzická osoba, jíž je dítě svěřeno, je přihlášena k trvalému pobytu na území České republiky, nebo se na území České republiky nachází ústav, ve kterém je dítě umístěno. Vedle těchto forem pobytu je to i pobyt na základě uděleného oprávnění k pobytu na základě dočasné ochrany nebo již jen uplatnění žádosti o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky. 5

7 Zákon o SPO v 2 odst. 3 ukládá povinnost poskytovat sociálně právní ochranu i dětem, které výše uvedené podmínky nesplňují, s tím rozdílem, že sociálně právní ochrana se poskytne jen v nezbytném rozsahu, vymezeném přímo v 37 zákona o SPO. Poskytnutí sociálně právní ochrany v tomto ustanovení je uloženo obecnímu úřadu i obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (městskému úřadu, v Praze úřadu příslušné městské části) a spočívá v přijetí opatření k ochraně života a zdraví a zajištění uspokojování základních potřeb v nejnutnějším rozsahu včetně zdravotní péče. Pro poskytnutí sociálně-právní ochrany je důležitá situace, v jaké se dítě nachází, kdy důvod poskytnutí spočívá v řešení věcného problému. Zákon o SPO tak vymezuje z věcného hlediska okruh dětí, na které se sociálně právní ochrana vztahuje, ale pouze příkladmo ( 6), a to zejména proto, že je mnoho situací, do kterých se děti s rodiči dostávají a které nelze taxativním způsobem v zákoně vyjádřit. Pro poskytnutí sociálně-právní ochrany jsou typické situace, kdy rodiče dětí zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, děti byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, a tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy, děti vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, děti mladší 15 let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak narušují občanské soužití, opakovaně se dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte, děti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; děti, které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců; děti, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami; děti, které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu; pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Zákon o SPO tedy k poskytnutí sociálně-právní ochrany nepředpokládá jednorázovou událost či krátkodobé působení, ale naopak předpokládá, že tyto skutečnosti trvají takovou dobu, že je třeba situaci vhodným způsobem řešit. Pokud by se jednalo o jednorázovou záležitost, musela by být takové intenzity, že by mohla nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte. Kdo zajišťuje poskytování sociálně-právní ochrany dětí Další otázkou, na kterou je třeba odpovědět, je, kdo sociálně-právní ochranu dětem poskytuje či jinak zajišťuje její výkon. K tomu je třeba říci, že ve smyslu hlavních principů jsou obecnými orgány určenými k ochraně dětí soudy a k poskytování sociálně právní ochrany pak specializované orgány. Ty určuje zákon o SPO v 4 odst. 1 a současně dále vymezuje i jejich působnost. Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou: 6

8 obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti (městské úřady, ve statutárních městech magistráty a úřady městských obvodů, v Praze úřady pověřených městských částí), obecní úřady, újezdní úřady, ustanovení tohoto zákona o obecních úřadech se vztahují i na újezdní úřady, krajské úřady (v Praze Magistrát hl. města Prahy), Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Úřad práce České republiky krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu Sociálně-právní ochranu dětí zajišťují také obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou li výkonem sociálně právní ochrany pověřeny ( 4 odst. 2 zákona o SPO), které však nejsou orgány sociálně-právní ochrany dětí. Protože především obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady mají možnost bezprostředně sledovat ochranu práv dítěte a včas činit potřebná opatření se znalostí problému a místních podmínek, ukládá jim zákon nejvíce povinností v ochraně dětí a pomoci rodičům a dalším osobám, které jsou odpovědné za výchovu dětí. Na tomto místě je také vhodné uvést i komisi pro sociálně právní ochranu dětí (dále také jen komise ), která je zřizována starostou obce s rozšířenou působností jako zvláštní orgán obce podle 106 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a podle 38 zákona o SPO. Je určena pouze k výkonu přenesené působnosti na úseku sociálně-právní ochrany dětí. Úkolem komise podle zákona o SPO je například koordinovat výkon sociálně právní ochrany na území správního obvodu obce s rozšířenou působností, navrhovat a posuzovat sociálně preventivní programy na ochranu dětí, či posuzovat jednotlivé případy provádění sociálně právní ochrany dětí a vydávat k nim stanoviska, pořádat případové konference. Do působnosti krajských úřadů vedle kontrolní a metodické činnosti patří téměř celý proces zprostředkování náhradní rodinné péče, rozhodování o udělení pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí fyzickými a právnickými osobami a rozhodování o státním příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ve vztahu k obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností plní krajské úřady funkci nadřízeného kontrolního orgánu a funkci odvolacího orgánu příslušného pro přezkum rozhodnutí vydaných obecními úřady a obecními úřady obcí s rozšířenou působností ve správním řízení. Dalším orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen ministerstvo ), do jehož působnosti patří obecně péče o rodinu a ohrožené děti. Ministerstvo zajišťuje o náležitou právní úpravu v této oblasti a v rámci zákona řídí výkon státní správy na úseku sociálně-právní ochrany dětí vydáváním právních předpisů a směrnic ( 92 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích). Ministerstvo rovněž vykonává funkci kontrolního a odvolacího orgánu ve vztahu ke krajským úřadům, vede celostátní evidenci fyzických a právnických osob pověřených výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (dále jen Úřad ) je správním úřadem s celostátní působností, jemuž přísluší řešení otázek ochrany dětí ve vztahu k cizině. Úřad byl zřízen zákonem o SPO a je podřízen ministerstvu ( 3). 7

9 Zákon o SPO dává možnost, aby i nestátní subjekty (nadace, občanská sdružení, církve a další právnické a fyzické osoby) na základě pověření vydaného krajským úřadem nebo Magistrátem hl.m. Prahy plnily určité úkoly v sociálně-právní ochraně dětí, přičemž tyto činnosti zákon o SPO přímo vymezuje v 48. V případě, že právnická nebo fyzická osoba žádá jen o pověření k provozování letního rekreačně výchovného tábora, uděluje toto pověření výše uvedená komise pro sociálně-právní ochranu dětí obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pověřené osoby nejsou orgány sociálně-právní ochrany. Vedení spisové dokumentace Zákon o SPO ( 54 a 55) ukládá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností vést evidenci a spisovou dokumentaci dětí, kterým se poskytuje sociálně-právní ochrana, a dětí, kterým byl ustanoven opatrovník nebo poručník. Spisová dokumentace obsahuje zejména osobní údaje dětí, jejich rodičů, údaje o výchovných poměrech těchto dětí, záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie podání soudům a jiným státním orgánům, písemná vyhotovení rozhodnutí soudů, orgánů činných v trestním řízení a správních orgánů. Prováděcím předpisem, který stanoví rozsah evidence dětí a obsah spisové dokumentace o dětech vedené orgány sociálně právní ochrany a obsah spisové dokumentace o žadatelích o osvojení a o svěření do pěstounské péče je Instrukce MPSV č. j. 2013/ ze dne 19.září Spisovou dokumentaci mohou tvořit i záznamy na technických nosičích dat. Kromě spisové dokumentace vede obecní úřad obce s rozšířenou působností i další písemnosti tvořící podklad pro zpracování spisové dokumentace, kam patří např. upozornění fyzických osob na ohrožení dítěte podle 7 odst. 2 zákona o SPO. Tyto písemnosti se nevydávají žádnému orgánu, fyzické nebo právnické osobě. Lze je předložit jen soudu a státnímu zastupitelství v případě, že se údaje v nich obsažené týkají trestního stíhání. Údaje obsažené ve spisové dokumentaci týkající se dítěte je obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn využít pouze v zájmu dítěte. Nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti, nejde-li o část týkající se správního řízení, je oprávněn na základě písemné žádosti pouze rodič dítěte, kterému náleží rodičovská zodpovědnost, nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nebo jejich zástupce na základně písemně udělené plné moci. Na plné moci udělené zástupci rodiče nemusí být úředně ověřené podpisy rodičů. Úřední ověření podpisu na plné moci je účelné požadovat pouze v případě odůvodněných pochybností o pravosti plné moci (např. pokud se na obecní úřad obce s rozšířenou působností dostaví pouze samotný zástupce rodiče, o němž z předchozích jednání obecní úřad neví, že je rodičem zplnomocněn k zastupování, a současně nelze pravost plné moci operativně ověřit u rodiče telefonicky apod.). Zásadně však postačuje prostá písemná forma plné moci bez ověřených podpisů. Nevidomé osobě bude obsah spisové dokumentace přečten a obecní úřad obce s rozšířenou působností umožní na požádání této osoby, aby do spisu nahlížel její doprovod. Rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nebo jejich zástupce na základně písemně udělené plné moci mají právo při nahlížení do spisové dokumentace, činit si z ní výpisy a pořizovat za úhradu kopie spisové dokumentace nebo její části; pro stanovení úhrady za pořízení kopie ze spisové dokumentace platí zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (aktuálně platí správní poplatek 15 Kč za každou stránku kopie pořízené na kopírovacím stroji). Pořizování kopií ze spisové dokumentace vedené o dítěti tak představuje výjimku z pravidla, že úkony související s prováděním sociálně-právní ochrany dětí jsou osvobozeny od poplatků. Na nahlížení do spisové dokumentace se nevztahuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 8

10 Obecní úřad obce s rozšířenou působností do 15 dnů ode dne, kdy rodič nebo osoba odpovědná za výchovu dítěte požádali o nahlédnutí do uvedené spisové dokumentace, sdělí, že se rodiči nebo osobě odpovědné za výchovu dítěte umožní nahlédnout do spisové dokumentace, a určí termín k nahlédnutí, v tomto případě se nevydává rozhodnutí, nebo rozhodne o odmítnutí písemné žádosti, pokud by to bylo v rozporu se zájmem dítěte nebo pokud lze ze spisové dokumentace zjistit, která fyzická osoba upozornila na skutečnosti uvedené v 7 zákona o SPO. Pro vedení záznamů o dítěti jinými orgány sociálně právní ochrany a o nakládání se spisovou dokumentací obecního úřadu obce s rozšířenou působností těmito orgány platí výše uvedené ustanovení o vedení spisové dokumentace obdobně. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je také povinen zajistit uložení všech údajů obsažených ve spisové dokumentaci, týkající se dítěte, po dobu 15 let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k vyřazení dítěte z evidence, dítěte, které bylo osvojeno nebo svěřeno do pěstounské péče, po dobu 15 let následujících po kalendářním roce, v němž dítě nabylo zletilosti, žadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, po dobu 15 let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k vyřazení žadatelů z evidence. Pro vedení evidence pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče krajským úřadem podle 22 zákona o SPO a ministerstvem podle 23 zákona o SPO platí ustanovení povinnost zajistit uložení všech údajů ve spisové dokumentaci obdobně. Mlčenlivost Zaměstnanci orgánů sociálně právní ochrany, zaměstnanci obcí s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu a zaměstnanci zařízení sociálně právní ochrany jsou povinni podle zákona o SPO zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při provádění sociálně právní ochrany nebo v přímé souvislosti s tím seznámili ( 57). Také jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobě, která upozornila orgán sociálně právní ochrany na možné ohrožení dítěte podle 7 zákona o SPO, a též o údajích o osobách, jimž bylo dítě svěřeno do péče jakožto budoucím osvojitelům, a rovněž i o místě pobytu takového dítěte. Dále jsou povinni zachovávat mlčenlivost i o místu pobytu rodiče, který se stal obětí domácího násilí v rodině s dítětem. Mlčenlivost jsou povinni zachovávat i po skončení pracovního poměru, přičemž této povinnosti mohou být zproštěni jen tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně a s uvedením rozsahu a účelu. Povinnost mlčenlivosti platí i pro pověřené osoby a jiné fyzické osoby, které se při spolupráci s orgány sociálně právní ochrany a zařízeními sociálně právní ochrany seznámily s údaji, o nichž jsou zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany povinni zachovávat mlčenlivost. Zákon o SPO obsahuje i související sankční ustanovení. Fyzická osoba, která prozradí nebo rozšíří údaje o osvojení dítěte a ztíží tím péči osvojitele nebo výchovu osvojence, se dopustí přestupku, za který lze uložit pokutu až do výše Kč. Zdroj: Agenda vychází ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 9

11 Mgr. Světla Musilová, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí tel. č.: , Mgr. Alžběta Kechnerová, sociální pracovnice tel. č.: , Eva Janebová, sociální pracovnice tel. č.: , Lenka Fišerová, DiS., sociální pracovnice tel. č.: , Lic. Hana Petrů, sociální pracovnice tel.č.: , Kolizní opatrovník V právních úkonech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, je třeba zajistit ochranu zájmů dítěte. Zpravidla tuto roli vykonává orgán sociálně-právní ochrany dítěte obecního úřadu s rozšířenou působností podle trvalého bydliště dítěte. Kolizní opatrovník chrání zájmy dítěte, aby nedošlo ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke středu zájmů dětí stejných rodičů. Jmenuje ho soud pro jednotlivé soudní řízení. Nejčastěji bývá kolizní opatrovník ustanovován v řízeních o péči a výživě nezletilého dítěte, tedy při úpravě práv a povinností k nezletilému dítěti. Konkrétně se jedná o svěření dítěte do péče, o stanovení výživného, úpravu výživného, úpravu rozsahu styku dítěte s rodičem, kterému nebylo svěřeno do péče, dále v řízeních o omezení rodičovské zodpovědnosti, o popření nebo určení otcovství, v případě majetkových zájmů dítěte, v řízení o osvojení, popřípadě v ostatních záležitostech, ve kterých se zákonní zástupci dětí nedohodnou. Orgán sociálně-právní ochrany dětí jako kolizní opatrovník podává soudu, jímž byl ustanoven do této role, zprávu. Zpráva vypovídá o poměrech v rodině, o možnostech a postojích obou rodičů a sděluje názor nezletilého dítěte na projednávanou záležitost. Zpráva pro soud a stanovisko OSPOD jako kolizního opatrovníka vzniká na základě osobního pohovoru se zákonnými zástupci a také s nezletilým dítětem, vždy s ohledem na jeho věk a stupeň rozumového vývoje. Dle potřeby kolizní opatrovník prošetřuje poměry rodiny také v místě bydliště. Výstupní informace a zjištění následně slouží jako důkazní a podkladový materiál pro zastupování nezletilého u soudního řízení, kterého je kolizní opatrovník přítomen. Úlohou kolizního opatrovníka je hájit výhradně zájmy dítěte, a to bez ohledu na to, zda tyto zájmy vyhovují či nevyhovují zájmům jeho rodičů. Funkce opatrovníka končí uzavřením daného soudního řízení. V souvislosti s kolizním opatrovnictvím poskytuje orgán sociálně-právní ochrany dětí rodičům také odborné poradenství. Agenda vychází ze zákona: zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 10

12 Mgr. Světla Musilová, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí tel. č.: , Eva Janebová, sociální pracovnice tel. č.: , Lenka Fišerová, DiS., sociální pracovnice tel. č.: , Lic. Hana Petrů, sociální pracovnice tel.č.: , Kuratela pro děti a mládež Sociální kuratela pro děti a mládež je upravena v 31 a násl. zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Sociální kuratela se zaměřuje na děti vyžadující zvýšenou pozornost. Jsou to zejména děti, které zanedbávají povinnou školní docházku, experimentují s návykovými látkami nebo je zneužívají, živí se prostitucí, spáchaly provinění či čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně spáchaly přestupek či jinak ohrožují občanské soužití, vedou zahálčivý či nemravný způsob života, stýkají se s lidmi či vyhledávají lidi vedoucí podobně nevhodný způsob života. Sociální kurátor rovněž pracuje s dětmi, které se dopouštějí útěků z domova, dětmi, které vykazují poruchy chování a jednání, např. mají konflikty s vrstevníky, nerespektují výchovné autority apod. Kurátor navazuje spolupráci s rodinou dítěte zejména na základě upozornění školy, zdravotnického zařízení, informací orgánů činných v trestním řízení, anonymního upozornění, přímého kontaktu s rodiči, kteří požádají o pomoc při výkonu práv a povinností vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, přímého kontaktu s nezletilým dítětem. Cílem sociální kurately je provádění opatření směřujících k odstranění, zmírnění nebo zamezení prohlubování nebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte. Kurátor je v osobním styku s dítětem a jeho rodiči, jinými osobami, které jsou zodpovědné za výchovu dítěte, případně se na ní podílejí. Spolupracuje s dalšími subjekty, s nimiž dítě významně přichází do styku (např. se školami), navštěvuje dítě v domácím prostředí či v prostředí, kde se dítě zdržuje. Zprostředkovává pro dítě, popř. pro rodiče či jiné osoby zodpovědné za výchovu či pro rodinu jako celek, odbornou pomoc. Zaměřuje se na to, jak dítě tráví svůj volný čas, pomáhá mu odstraňovat některé problémy, které mohou souviset s jeho nežádoucím chováním. V případě potřeby kurátor využívá opatření dle zákona o sociálně právní ochraně dětí, a to vůči rodičům, jiným osobám zodpovědným za výchovu, vůči dítěti, příp. vůči osobám, které řádnou výchovu dítěte narušují. Dále dává podnět či návrh soudu k uložení vhodných výchovných opatření. Výchovnými opatřeními mohou být: napomenutí, dohled, omezení (např. zákaz určitých činností), povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, diagnostický pobyt ve středisku výchovné péče, diagnostický pobyt v dětském diagnostickém ústavu, nařízení ústavní výchovy. U dospívajících dětí se kurátor zaměřuje také na přípravu dítěte na samostatný život, a to zejména v oblastech bydlení, studia, zaměstnání. Zvláštní pozornost je zaměřena na děti, které jsou umístěny v 11

13 ústavních zařízeních, kdy je v pravidelném kontaktu s dítětem, pracovníky ústavního zařízení, s rodiči a soustavně působí k odstranění příčin ústavní výchovy a k jeho návratu do rodiny. Kurátor se účastní ústního jednání o přestupku v případě, že je přestupkové řízení vedené s dítětem starším 15-ti let a mladším 18-ti let. Významnou roli má kurátor v trestním řízení s dítětem mladším 15-ti let, kdy se dopustí činu jinak trestného, a starším 15-ti let, kdy se dopustí provinění. Účastní se úkonů trestního řízení, vypracovává podrobnou zprávu o poměrech obviněného, účastní se soudního jednání v trestní věci mladistvého, kde navrhuje uložení vhodného výchovného, ochranného nebo trestního opatření. Takovými opatřeními u dětí mladších 15-ti let jsou: výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, dohled probačního úředníka, ochranná výchova. U osob mladistvých, osob 15-ti letých, trestně právně odpovědných se jedná o opatření: podmíněném upuštění od uložení trestního opatření, upuštění od uložení trestního opatření. Výchovná opatření spočívající v : dohledu probačního úředníka, probačním programu, výchovné povinnosti, výchovném omezení, napomenutí s výstrahou. Ochranná opatření spočívající v: ochranném léčení, zabezpečení detence, zabrání věci, ochranné výchově. Trestní opatření spočívající v: uložení obecně prospěšných prací, peněžitém opatření, peněžitém opatření s podmíněným odkladem, propadnutí věci, zákazu činnosti, vyhoštění, domácím vězení, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odloženém na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněném. Při výkonu agendy spolupracuje kurátor zejména se školami, školskými zařízeními, ústavními zařízeními, zdravotnickými zařízeními, se středisky výchovné péče, psychology, krizovými centry, neziskovými organizacemi, Policií ČR, státními zástupci, s Probační a mediační službou ČR a soudy. 12

14 Agenda vychází ze zákona: zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů Eva Janebová, sociální pracovnice tel. č.: , e.janebova@zamberk.eu Mgr. Alžběta Kechnerová, sociální pracovnice tel. č.: , a.kechnerova@zamberk.eu Náhradní rodinná péče V případě, že dítě nemůže vyrůstat ve své vlastní rodině, je třeba řešit jeho situaci umístěním do náhradní výchovy. Náhradní výchova je uskutečňována formou: náhradní rodinné péče - péče jiné osoby, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, poručnictví, osvojení ústavní péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, domovy pro osoby se zdravotním postižením. Nejoptimálnějším řešením je náhradní rodinná péče, která má vždy přednost před výchovou ústavní. V náhradní rodinné péči (dále jen NRP) je dítě vychováváno jinými osobami než biologickými rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Svěření dítěte do péče jiné osoby Svěření dítěte do péče jiné osoby bývá využíváno v případě, že se najde v okruhu dítěte někdo z jeho příbuzných či osob dítěti blízkých, kdo je schopen a má zájem se dítěte ujmout. Podmínkou je, aby tato osoba poskytovala záruku zdárné výchovy dítěte. Soud v těchto případech vymezí rozsah práv a povinností pečujících osob vůči dítěti (jinak se přiměřeně použijí ustanovení o pěstounství). Soud také stanoví rodičům dítěte rozsah výživného. Pečující osoby mají právo s výživným pro dítě hospodařit v souladu s jeho zájmy a potřebami. Svěření dítěte do péče jiné osoby není spojeno s nárokem na dávky pěstounské péče ani žádné jiné k tomu určené speciální dávky. Pokud není možné rodičům stanovit vyživovací povinnost, nelze dítě do této formy péče svěřit. Pěstounská péče Forma náhradní rodinné péče, při které pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Z právního hlediska ale mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi 13

15 rodiči a dítětem, tak jak je tomu v případě osvojení. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech a nemá vyživovací povinnost k dítěti. K výkonu neběžných záležitostí musí požádat o souhlas zákonného zástupce dítěte, případně soud. Pokud je pěstoun přesvědčen o rozporu mezi zájmem dítěte a rozhodnutím jeho zákonného zástupce, může se domáhat rozhodnutí soudu. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Pěstounská péče má ze zákona přednost před péčí o dítě v ústavním zařízení. Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor, je třeba před svěřením do pěstounské péče vzít na jeho názor zřetel. Jako určující hledisko pro svěření do pěstounské péče je zájem dítěte. Pěstounská péče může být změněna na poručnickou péči v případech, kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, rodičovská zodpovědnost jim byla omezena nebo jim byl pozastaven výkon rodičovské zodpovědnosti či je omezena jejich svéprávnost. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud může také rozhodnout o zrušení pěstounské péče. Může tak učinit pouze ze závažných důvodů, vždy ale musí pěstounskou péči zrušit v případě, že o to požádá pěstoun. Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte. V případě svěření dítěte do pěstounské péče je pěstoun povinen podporovat styk dítěte s jeho původní rodinou a osobami mu blízkými. Pěstounům náleží při splnění podmínek dávky pěstounské péče, o kterých rozhoduje Úřad práce ČR. Pěstounská péče na přechodnou dobu Nově podporovanou formou pěstounství je péče na přechodnou dobu, kdy je dítě pěstounem přijato na maximální dobu jednoho roku. Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena dětem, které potřebují pomoc pěstounů jen na několik týdnů či měsíců. Je vhodná například pro děti, u nichž je zřejmé, že se brzy budou moci vrátit do své rodiny, nebo naopak, u nichž je jisté, že se do rodiny nevrátí a budou osvojeny. Dalším účelem pěstounské péče na přechodnou dobu je poskytnutí pomoci dětem, které se ocitnou v krizové situaci. Pěstoun je speciálně vyškolen k okamžitému přijetí dítěte a zajištění jeho komplexní péče do doby, než tým odborníků pomůže původní rodině zajistit bezpečné prostředí pro návrat dítěte domů, nebo zajistí alternativní trvalé řešení jeho situace. Osvojení Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci z hlediska práva dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou zodpovědnost. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodičem a dítětem, rovněž tak vzniká vztah příbuzenský k ostatním členům rodiny osvojitele. Veškerá práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají. Osvojitelé jsou povinni informovat osvojence o tom, že byl osvojený, a to, jakmile se to bude jevit vhodné, nejpozději však do zahájení školní docházky. O osvojení rozhoduje soud. Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě po dobu nejméně šesti měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklady. Tato podmínka je splněna, jestliže po tuto dobu o dítě na vlastní náklady pečoval pěstoun, poručník nebo jiná fyzická osoba, která se rozhodla 14

16 dítě osvojit. V případě, kdy je třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte, se podmínka trvání šesti měsíců osobní péče před osvojením počítá vždy až po uplynutí tří měsíců ode dne udělení souhlasu k osvojení. Poručenství Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, že rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a tedy nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti). Poručník vystupuje v roli zákonného zástupce dítěte. Povinností poručníka je dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů. Ustanovený poručník může, ale nemusí o dítě osobně pečovat. Pokud poručník péči o dítě osobně vykonává, má nárok na dávky pěstounské péče. Pokud je dítě nejprve umístěno v pěstounské péči, v jejímž průběhu dojde ke změně podmínek, například rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, mohou být stávající pěstouni ustanoveni poručníky. Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem. Poručníkovi nevzniká k dítěti vyživovací povinnost. Výkon funkce poručníka je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku dítěte, ale i ohledně jeho osobních záležitostí. Poručník podává soudu zprávy o poručenci, zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyžaduje schválení soudem. Agenda vychází ze zákona: Zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zák. č. 89/2012 Sb., zákon občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Mgr. Jitka Tomešová, sociální pracovnice tel. č.: , j.tomesova@zamberk.eu Alena Saturková, DiS., sociální pracovnice tel. č.: , a.saturkova@zamberk.eu Informace zájemcům o náhradní rodinnou péči Po vstupním pohovoru, seznámení se s podmínkami náhradní rodinné péče, a v případě trvajícího zájmu, je zájemcům předána žádost obsahující zjišťující dotazníky a další povinné přílohy žádost. Standardní součástí žádosti je také provedení šetření v rodinném/partnerském prostředí žadatelů. Žadatelé si opatří požadované dokumenty (na žádost nebo po domluvě může některé zajistit sociální pracovní), po kompletaci všech náležitostí je žádost oficiálně přijata sociální pracovnicí a zaevidována. Následně je v kopii zaslána Krajskému úřadu Pardubického kraje k dalšími odbornému posouzení. V rámci procesu může být zahájena tzv. příprava fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny a k přijetí dítěte do rodiny. Následuje tzv. čekací doba tato doba je individuální, žadatelé se stávají čekateli. 15

17 Veškeré postupy musí být v souladu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Více informací pro zájemce náhradní rodinnou péči mohou získat např. na webových stránkách: Agenda vychází ze zákona: Zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zák. č. 89/2012 Sb., zákon občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Mgr. Jitka Tomešová, sociální pracovnice tel. č.: , j.tomesova@zamberk.eu Alena Saturková, DiS., sociální pracovnice tel. č.: , a.saturkova@zamberk.eu Doprovázení pěstounských rodin Městský úřad Žamberk, odbor sociálních věcí a zdrav., oddělení sociálně právní ochrany dětí vykonává roli doprovázející organizace pro pěstouny a osoby v evidenci (dále jen pěstoun ), kteří s námi mají uzavřenou Dohodu o výkonu pěstounské péče. Každý pěstoun musí do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do jeho péče uzavřít s vybranou doprovázející organizací Dohodu o výkonu pěstounské péče. Pěstouny mohou doprovázet pověřené osoby dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí - krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, příspěvkové organizace obcí a krajů, nestátní neziskové organizace či fyzické osoby s příslušným pověřením. Cílem doprovázení je podpora pěstounů při péči o svěřené dítě tak, aby v této péči neselhávali a dokázali dítěti zajistit stabilní, láskyplné a vývojově prospěšné prostředí. Jako doprovázející organizace Městský úřad Žamberk poskytuje poradenství, zajišťuje pěstounům vzdělávání, podporuje kontakt dítěte s jeho biologickou rodinou, zprostředkovává rodinám psychologickou pomoc a další odborné služby. Zajišťuje pěstounům též pomoc při péči o svěřené dítě, pokud je pěstoun nemocen, při vyřizování nezbytných záležitostí či např. úmrtí v rodině. Pěstoun má nárok na zajištění 14 dnů péče o svěřené dítě ve věku od 2 let, tzv. respitní péče, kdy doprovázející organizace pomůže pěstounovi zajistit a financovat vhodné služby pro dítě (např. tábor, hlídání profesionální službou či osobou blízkou). Sociální pracovník je v úzkém kontaktu s pěstounem a dítětem, dokáže tak zajistit či zprostředkovat pomoc v souladu s aktuální situací v rodině. Agenda vychází ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Mgr. Jitka Tomešová, sociální pracovnice tel. č.: , j.tomesova@zamberk.eu 16

18 Alena Saturková, DiS., sociální pracovnice tel..č.: , Oddělení sociální služby a pomoci Sociální práce s jednotlivcem či rodinou v nepříznivé sociální situaci Sociální pracovnice poskytují bezplatné individuální sociální poradenství jednotlivcům či rodinám, které si neví rady a zažívají obtížné či nepříznivé životní situace. Sociální práce se ve svých různých formách zaměřuje na rozmanité, komplexní vztahy mezi lidmi a jejich prostředím. Úkolem sociální práce je předcházet selhání a pomoci klientovi vymanit se z nepříznivé situace, pokud se v ní ocitne. Nejčastěji poskytují poradenství či pomoc v těchto oblastech: ztráta zaměstnání a materiální problémy, nízký příjem, zadlužení, ztráta přístřeší, neadekvátní nebo nejisté bydlení, hrozba sociálního vyloučení v důsledku zdravotního postižení, duševního onemocnění, nemoci, stáří, závislost na péči jiné osoby, rizikový způsob života - zneužívání alkoholu. Sociální pracovnice vykonávají komplexní sociální práci, spočívající např.: provádí sociální práci s klientem zaměřenou na jeho změnu, navrhuje ve spolupráci s klientem řešení východiska ze situace a pomáhá mu ji řešit, provádí depistáže - vyhledávání osob, které by mohly být ohroženy sociálním vyloučením, spolupracuje s dalšími státními, samosprávnými či neziskovými organizacemi (např. Úřad práce ČR, OSSZ, orgán sociálně právní ochrany dětí, poskytovatelé sociálních služeb), pomáhá při orientaci v systému sociálních a zdravotních služeb, popř. při výběru vhodné sociální služby (pečovatelská služba, domovy pro seniory, azylové domy, domy na půl cesty ), poskytuje poradenství v návaznosti na jednotlivé dávky systému (dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky pro osoby se zdravotním postižením, dávky důchodového a nemocenského pojištění), pomáhá s vyplňováním žádostí o různé dávky a při vyřizování osobních dokladů, pomáhá s hledáním či udržením zaměstnání, asistuje při nácviku zvládání sociálních i praktických dovedností (hospodaření s finančními prostředky), pomáhá při řešení finančních problémů (sjednávání splátkového kalendáře), zřizuje sociální šatník, poskytuje kontakty a zprostředkovává jednání s dalšími organizacemi. Sociální pracovnice zabezpečují poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v nezbytném rozsahu, osobám, kterým není poskytována sociální služba, a jsou v takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo jejich život nebo zdraví. 17

19 Na sociální pracovníky obce se může obrátit každý, kdo žije v nevyhovujícím prostředí nebo je bez domova, má omezené finance, nemá a hledá zaměstnání, potýká se s dluhy, nachází se v krizi a hledá pomoc, nebo jen chce svoji situaci probrat a aktivně se podílet na hledání východisek. Důležitá je aktivní spolupráce klienta se sociálním pracovníkem - chce řešit danou situace, plní společně stanovené úkoly a cíle spolupráce, je ochoten nést důsledky svých rozhodnutí a mění své dosavadní postoje k řešené problematice. Agenda vychází ze zákona: zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Monika Břízová, DiS., sociální pracovnice tel. č.: , m.brizova@zamberk.eu Bc. Miroslava Trulíková, sociální pracovnice tel..č.: , m.trulikova@zamberk.eu Veřejný opatrovník Pokud je město Žamberk rozhodnutím soudu ustanoveno opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti, vykonává odbor sociálních věcí a zdrav. této osobě veřejného opatrovníka. Konkrétní sociální pracovnice je pověřena starostou města k výkonu této funkce. V rámci veřejného opatrovnictví jsou zajištěny zejména tyto činnosti: opatrovance osobně zastupuje v oblastech, ve kterých je omezený na svéprávnosti dle rozsudku soudu, sleduje a chrání zájmy opatrovance a naplňuje a dodržuje jeho práva, udržuje s opatrovaným, vhodným způsobem a v potřebném rozsahu, pravidelný kontakt, srozumitelnou formou informuje opatrovance o rozhodnutích, která za něho činí, spravuje jmění opatrovaného v běžném rozsahu, v dalších záležitostech jmění pouze se souhlasem soudu, naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, soustavně k nim přihlíží a zařizuje jeho záležitosti v souladu s nimi, dbá na to, aby opatrovancův způsob života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i jeho zvláštním představám, poskytuje mu srozumitelné odborné poradenství v záležitostech, se kterými se opatrovaný na opatrovníka obrátí, chrání prospěch opatrovaného, pomáhá mu řešit složité životní situace a orientovat se v běžném životě, spolupracuje se zdravotnickými zařízeními, s rodinou, soudy, ubytovateli, úřady a dalšími organizacemi. Agenda vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Monika Břízová, DiS., sociální pracovnice tel. č.: , m.brizova@zamberk.eu 18