Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Ústav geodézie. Diplomová práce. Srovnání softwarů a měřických metod pro tvorbu map orientačního běhu

Transkript

1 Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Ústav geodézie Diplomová práce Srovnání softwarů a měřických metod pro tvorbu map orientačního běhu Říjen 2005 Dana Borůvková

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze za odborného vedení vedoucího diplomové práce RNDr. Ladislava Plánky, CSc. Dále prohlašuji, že veškeré podklady, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně, dne 27. října

3 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala RNDr. Ladislavu Plánkovi, CSc. za jeho odborné rady a vedení mé diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat Ing. Josefu Skrbkovi a mému otci Vladimíru Borůvkovi za zapůjčení malé GPS, Ing. Jitce Stránské za zapůjčení totální stanice, dále Eleně a Miroslavu Kročilovým za poskytnutí zázemí v mapovací lokalitě Vikantice a Pavělu Rafikoviči Torosjanovi z Irkutské technické university za vedení mé zahraniční stáže a zapůjčení malé GPS. Děkuji také všem ostatním, kteří zde nebyli jmenováni a kteří mě jakýmkoliv způsobem podpořili při studiu a při vyhotovení této práce. V Brně, dne 27. října

4 Bibliografická identifikace Příjmení a jméno autora: Název diplomové práce: Název v angličtině: Studijní obor: Vedoucí diplomové práce: Borůvková, Dana Srovnání softwarů a měřických metod pro tvorbu map orientačního běhu The comparsion of the softwares and measurement methods for creation orienteering maps Geodézie a kartografie RNDr. Ladislav Plánka, CSc. Rok obhajoby: 2005 Abstrakt Cílem této práce je provést srovnání různých metod pro tvorbu map orientačního běhu, tedy srovnání metod sběru dat a srovnání softwarů pro jejich tvorbu. Výsledkem je vyhodnocení účelnosti použitých metod. Grafickým výstupem je mapa orientačního běhu v měřítku 1: Abstract The goal of this work is comparsion different methods for creation orienteering maps. It means to compare data collecting and comparsion their softwares for theirs making. The result is interpration of the purposal methods, that are used. The graphic result is the map for orienteering in scale 1: Klíčová slova: mapa, orientační běh, GPS, OCAD, srovnání Kewords: map, orienteering, GPS, OCAD, comparing

5 Obsah Předmluva 9 1 Úvod 10 2 Co je orientační běh Různé druhy orientačního běhu Organizace orientačního běhu Mezinárodní federace orientačního běhu Český svaz orientačního běhu Normy a legislativa v orientačním běhu Mapa Definice mapy Prvky map Třídění map Hlavní třídící znaky map z kartografického hlediska: Zařazení map orientačního běhu z kartografického hlediska Mapa orientačního běhu Generalizace a čitelnost mapy orientačního běhu Přesnost mapy orientačního běhu Historie map orientačního běhu v Česku Počátky mapové tvorby orientačního běhu Tvorba speciálních map orientačního běhu Současnost a budoucnost Podklady pro mapování map orientačního běhu Topografické mapy Základní mapa ZM Topografická mapa TM Státní mapa odvozená SMO Katastrální mapy Obrazové mapy Obrazové mapy získané metodou dálkového průzkumu Země Obrazové mapy vzniklé metodou fotogrammetrie Tématické mapy Mapy orientačního běhu Lesnické mapy

6 5.4 Výsledky přímých geodetických měření Shrnutí Metody mapování Klasická metoda mapování Měření úhlů Měření délek Měření výšek Globální navigační satelitní systémy (GNSS) Malé GPS Aparatury GPS Mapování Mapování v lokalitě Vikantice Popis lokality Postup při mapování klasickou metodou Postup při mapování geodetickou metodou Postup při mapování malou GPS Postup při zpracování Zpracování kosmického snímku Mapování v lokalitě Tore-Chol, republika Tuva, Ruská federace Popis lokality Postup při mapování Postup při zpracování Kreslící softwary pro tvorbu map orientačního běhu OCAD MicroStation Další možnosti kresby map Další softwary pro tvorbu vektorových map Srovnání metod použitých pro tvorbu map orientačního běhu Srovnání metod sběru dat Srovnání softwarů pro kresbu mapy Srovnání pomůcek pro měření úhlů Srovnání pomůcek pro měření délek Srovnání pomůcek pro měření výšek Závěr 75 8

7 Předmluva Na začátku tohoto roku mi vyvstala možnost odjet na tři letní měsíce na studijní stáž na státní technickou universitu do Irkutsku (Ruská federace), kde jsem pod odborným vedením tamějších pedagogických pracovníků měla zhotovit podstatnou část této diplomové práce. Na universitě v Irkutsku jsem chtěla studovat zejména metody dálkového průzkumu Země a další metody získávání a zpracovávání obrazových map, možných k využití jako podkladu pro mapy velkých měřítek (pro mapy orientačního běhu) a také ruský přístup při mapování pro orientační běh. V rozhovoru, vedeným se zástupci tamější katedry geodézie se to zdálo, že půjde o vynikající a podnětnou exkurzi, byla mi přislíbena účast při automatickém vyhodnocování kosmických snímků v lokalitě východní Sibiře a nastíněny bohaté možnosti přístrojového vybavení a získávání znalostí od předních sibiřských odborníků. Po mém příjezdu ovšem situace vypadala zcela jinak, na irkutské universitě žádné takové specializované pracoviště nebylo a co hůř, ani žádný pedagog, zabývající se metodou dálkového průzkumu dostatečně detailně, aby mohl být pro mou práci přínosem. Rovněž vybavení, jak co se týče geodetických přístrojů, tak co se týče počítačového vybavení, bylo na nepříliš vysoké úrovni a přes mé vysoké úsilí se mi podařilo mít přístup pouze k jednomu počítači, který ovšem těžko zvládal i základní funkce, o přístupu k internetu nemohla být ani řeč. Z tohoto důvodu, a s tím související časovou tísní k vyhotovení této práce, jsem upustila od možnosti detailně prozkoumat výhody a nevýhody použití metody obrazových map pro účel tvorby map orientačního běhu. V této práci bude tato metoda pouze nastíněna jako další možnost a ilustrováno bude na ukázce zpracované v softwarech, které nejsou profesionály v daném oboru využívány. V Rusku jsem se pokusila alespoň získat mapy jako podklad pro mapování v lokalitě Tore-Chol, případně Olchon, kosmický snímek nebo mapu velkého měřítka. Na katedře geodézie mě ubezpečili, že žádné takové mapy nemají, že všechny mapy podrobnější než je 1 : jsou tajné a přístup k nim nemají jak studenti, tak ani pedagogové. Proto jsem při mapování v Rusku nevycházela ze žádných podkladů a mapování proběhlo na bílý papír. Pevně doufám, že laskavého čtenáře neurazím poněkud stručnější verzí diplomové práce než bylo původně plánováno, a že i přes časovou tíseň, s kterou bylo toto dílo tvořeno, není věcně ošizeno a stane se přínosem. 9

8 Kapitola 1 Úvod Problematika tvorby map orientačního běhu není nijak nová. Speciálně tvořené mapy pro orientační běh u nás vznikaly již kolem roku 1966, po přibližně patnáctiletém startu tohoto sportu na území bývalého Československa. Od té doby se mnohé změnilo a v posledních letech vlivem nových technologií mapování, jakými jsou například digitální fotogrammetrie, dálkový průzkum Země a metoda GPS (Global Position System), došlo k rychlému a efektivnímu sběru prostorových a dalších dat, které se využívají pro tvorbu a obnovu různých druhů map. Stejně jako nové technologie měření (resp. sběru dat), tak i metody tvorby a tisku map udělaly za poslední dvě dekády obrovský skok dopředu. Nové technologie, zaváděné do kartografie, zapříčinily ústup analogových technik a kompletní přechod na technologie digitální. Mapy orientačního běhu u nás nedělají jenom profesionálové, častěji je i dnes tvoří amatérští nadšenci. Touto prací bych chtěla přiblížit možnosti, jak se dají takové mapy vytvářet, tedy metody měření v terénu a jejich pozdější zpracování. Existují různé softwary a dalším úkolem této diplomové práce je vyhodnotit nejlepší metodiku tvorby map orientačního běhu, tzn. nejvýhodnější způsob sběru dat a nejvýhodnější kreslící software pro jejich tvorbu. Klasická metoda mapování pro orintační běh má jistě své přednosti (především je u nás už dlouho zažitá - takto se u nás mapuje už několik desítek let), ale je to vlastně metoda analogová. Jde vlastně o krokování mapaře pod úhlem (azimutem) a potom zakreslení objektu na mapu. Pozdější zpracování mapy, (tedy překreslení naskenovaného polního náčrtku do počítače), se dnes již dělá téměř výhradně v softwaru OCAD. V této práci ale hodlám analyzovat vhodnost použití i jiných dostupných CAD programů. Budou nastíněny i jiné možnosti a popsány výhody a nevýhody vyhodnocovaných softwarů. Jako ilustrativní ukázka různých metod tvorby map pro orientační běh poslouží mnou vytvořená část mapy orienatčního běhu v měřítku 1: V této problematice mě zejména zajímá možnost využití metody malých navigačních (turistických) GPS, leteckých a družicových snímků. Z tohoto důvodu jsem si vybrala takovou lokalitu pro měření, která má otevřený, málo zalesněný terén a pestrý výškopis. Taktéž druhá mapovaná lokalita má velmi vhodný terén pro použití malé GPS. Pokusím se dokázat, že metoda turistických GPS pro tvorbu map orientačního 10

9 běhu má v takovémto terénu svůj význam, že přesnost je dostačující a eknomičnost této metody je také vcelku vysoká, zejména v kombinaci s jinou metodou mapování. Touto problematikou se u nás už několik málo mapařů pro mapy orientačního běhu zabývalo, ale stále ještě nezvítězila nová technologie nad konzervativní a zdlouhavou klasickou metodou mapování. Přínos této práce vidím především v možnosti srovnat různé techniky měření, od klasického krokování, přes metodu geodetickou (tachymetr) a dálkový průzkum Země až po technologii GPS. 11

10 Kapitola 2 Co je orientační běh Orientační běh je sport, při němž orientační běžec absolvuje sled kontrolních bodů v určeném pořadí v nejkratším možném čase, pouze s pomocí mapy a buzoly. Tak jako ve všech druzích sportu, je nutné zajistit, aby podmínky závodu byly stejné pro všechny závodníky. Z pohledu závodníka je detailní a čitelná mapa spolehlivým průvodcem pro volbu postupu a umožňuje mu pohybovat se po trase zvolené tak, aby odpovídala jeho orientačním dovednostem a běžecké výkonnosti. Pokud však mapa není pravdivým obrazem terénu, když je nepřesná, zastaralá nebo špatně čitelná, nemůže se uplatnit závodníkova schopnost volby postupu. Podstatnou informací je vše, co brání v postupu - skály, voda, hustníky 1 apod. Síť pěšin a cest ukazuje, kde je běh a orientace snadnější. Detailní klasifikace stupňů dobré nebo špatné průchodnosti pomáhá závodníkovi při volbě správných rozhodnutí. Nejvýznamnější orientační technikou je čtení mapy. Přesná mapa je proto nutná pro dobrý a účelný výběr postupu. V ideálním případě žádný závodník nemá získat výhodu nebo trpět nevýhodou způsobenou nedostatky v mapě. Cílem stavitele tratí je trať, na níž rozhodujícím faktorem pro výsledky budou orientační schopnosti. Toho lze dosáhnout jen když je mapa dostatečně přesná, úplná a spolehlivá, a je též jasná a čitelná v podmínkách závodu. Čím lepší mapu stavitel tratí má, tím lepší má šanci k postavení dobrých a spravedlivých tratí, ať už pro elitu, nebo pro začátečníky. Kontroly jsou nejdůležitějšími stavebními kameny trati. Výběr míst, umístění signalizace kontrol v terénu, ověření jejich polohy a hledání kontrol při závodě, to vše klade jisté požadavky na mapu(úplnost, přesnost, podrobnost). Pro mezinárodní závody musí být aktuální ve všech částech, které by mohly ovlivnit výsledek závodu. Úkolem mapaře je vědět, které věci mapovat a jak je vyjádřit. Souvislá aktivita v orientačním běhu je důležitá pro základní pochopení požadavků, kladených na mapy pro orientační běh, jako je jejich obsah, přesnost, míra podrobnosti a především čitelnost. Ukázka mapy orientačního běhu je na obrázku 2.1. Další podrobnosti lze najít v [1] nebo v [2]. 1 hustý porost - mladý les 12

11 Obr. 2.1: Ukázka mapy orientačního běhu 2.1 Různé druhy orientačního běhu Orientační běh má mnoho podob. Základní členění v rámci mezinárodní federace orientačního běhu [4] je: pěší orientační běh lyžařský orientační běh na horských kolech (MTBO) pro vozíčkáře (Trail) Na obrázku 2.2 jsou oficiální loga druhů orientačních sportů. Disciplíny bývají jak v podobě individuální, tak štafetové. Navíc se mohou velmi lišit svojí délkou: od nejkratších parkových sprintů až po závody na dlouhé trati. Navíc existuje mnoho dalších speciálních variant, jako jsou závody dvojic, noční, bez určeného pořadí kontrol, s migrujícími kontrolami, s hromadným startem, horské, radiové aj. [2] Kontrola je v terénu označena oranžovobílým látkovým lampionem (3-boký hranol) o polích velikosti 30 x 30 cm (viz obrázek 2.3). Lampión je zpravidla umístěn na dřevěném nebo kovovém stojanu, kde je také štítek s kódovým číslem kontroly a speciální kleštičky, sloužící k označení průchodu kontrolou do startovního průkazu či zařízení pro elektronické ražení se záznamem času průběhu závodníka (SportIdent). 13

12 Obr. 2.2: Druhy orientačních sportů: oficiální loga dle IOF Na mapě je kontrola podle normy ISOM (International Specification for Orienteering Maps - Mezinárodní norma Mapy pro orientační běh) zobrazena mapovou značkou 702 kružnicí o průměru 6 mm fialovou barvou. Střed kružnice ukazuje přesné umístění objektu lampionu. Obr. 2.3: Kontrolní lampión Kromě mapy je základní pomůckou orientačního běžce buzola (obrázek 2.4). Slouží k rychlé a přesné orientaci mapy a k určení směru běhu (azimutu). Jde o jednoduchý přístroj (jeho podstatnou část tvoří kompas), který svojí konstrukcí umožňuje určit sever (nutný k orientaci mapy), sledovat nastavený azimut (směr běhu) a pomocí měřítka (příp. lupy) určovat vzdálenost na mapě. [2] Obr. 2.4: Buzola 14

13 2.2 Organizace orientačního běhu Mezinárodní federace orientačního běhu Mezinárodní federace orientačního běhu IOF (International Orienteering Fedaration) vznikla v roce 1961 v dánském hlavním městě Kodani. Mezi zakládajícími 10-ti členy bylo i Československo, zároveň byl zvolen do prvního předsednictva i náš zástupce Dr. Miroslav Hlaváček. Nejvyšším orgánem IOF je Kongres, který je pořádán v dvouletých intervalech. Deset zakládajících členů: Bulharsko, Československo, Dánsko, Finsko, Maďarsko, Norsko, Německá demokratická republika, Německá spolková republika, Švédsko, Švýcarsko. Současných členů je šedesát [13]. Na obrázku 2.5 je uvedeno oficiální logo IOF. Obr. 2.5: Oficiální logo IOF Český svaz orientačního běhu Český (Československý) svaz orientačního běhu je zakládajícím členem Mezinárodní federace orientačního běhu (IOF). Hlavním posláním Českého svazu orientačního běhu (ČSOB) je péče o všestranný rozvoj všech orientačních sportů v České republice. ČSOB organizuje a řídí soutěže, vydává pravidla, vypracovává a popularizuje metodiku OB, LOB, MTOB. Od je předsedou ČSOB Ing. Radan Kamenický[3]. Na obrázku 2.6 je logo ČSOB. Obr. 2.6: Oficiální logo ČSOB 2.3 Normy a legislativa v orientačním běhu Tento krátký odstavec pojednává o normách orientačního běhu a o zákonech (vyhláškách a směrnicích), ke kterým přichází v úvahu přihlédnout při tvorbě map orientačního běhu. Orientační běh je celosvětově rozšířeným sportem. Pro spravedlivost soutěží a další rozvoj tohoto sportu je podstatný jednotný přístup k interpretaci a kreslení 15

14 map. Cílem mezinárodní normy Mapy pro orientační běh (ISOM) [5] je poskytnout předpisy pro tvorbu map, které mohou znázornit různé typy terénů celého světa a mnoho různých způsobů provozování orientačního běhu. Je definován výklad mapových značek (terénní tvary a skály, vodstvo, porost, umělé objekty, technické značky, značky pro dotisk), rozměry mapových značek, měřítko, interval vrstevnic, norma pro tisk. Taktéž je definována požadovaná přesnost mapování. Kromě této normy je třeba se řídit pravidly IOF (International Orienteering Federation) [4] pro závody v orientačním běhu. Pro závody IOF jsou odchylky od normy ISOM možné pouze se souhlasem mapové komise IOF. Pro ostatní závody musí být takový souhlas vydán národní federací (v ČR je tímto orgánem Český svaz orientačního běhu ČSOB)) [3]). Další závaznou normou je Směrnice pro tvorbu a evidenci map ČSOB [12]. Popisuje organizační aspekty v podmínkách ČR, tj. hospodaření s prostory, financování, tiráž a evidenci map apod. Další normou je mapový klíč pro sprintové orientační mapy - ISSOM (International Specification for Sprint Orienteering Maps) [6], nyní platná od nahradila dřívější kontroverzní 2 (dřívější norma vstoupila v platnost se zřejmými chybami, na které mezi prvními upozorňovali čeští mapaři map orienatčního běhu [7]). Pro další orientační disciplíny (LOB, MTOB) existují navíc doplňkové předpisy na základě normy pro pěší orientační běh: AUTORSKÝ ZÁKON - č.121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ze dne 7. dubna 2000 [10]. V tomto zákoně je o mapě orientačního běhu hovořeno jako o vědeckém díle. Jediný problém by mohl spočívat v tom, pokud je novým autorem použita jako podklad stávající mapa orientačního běhu. Pokud je však použita jako podklad jiná mapa (státní mapové dílo) nebo např. ortofotomapa (zakoupená), zákon žádný problém nevidí. ZEMĚMĚŘICKÝ ZÁKON - č. 200/1994 Sb. o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením a Vyhláška č. 31/1995 Sb. z kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením [9]. V zákoně je definovaná zeměměřická činnost (cit. 3 Zákona 200/94: Zeměměřickými činnostmi jsou činnosti... tvorba, obnova a vydávání kartografických děl,... ). Jediný rozpor vidím v tom, že v zákoně je přesně vymezeno, kdo může provádět zeměměřickou činnost 3, a to tak že vykonávat jí může pouze osoba k tomuto způsobilá 4, takže dle mého výkladu by neměla jakákoliv amatérská osoba vy- 2 Stanovisko Mapové rady ČSOB ke klíči pro sprint ISSOM: MR Cj.rtf 3 3 odst. 3 zákona 200/1994 Sb.: Zeměměřické činnosti jsou oprávněny vykonávat pouze odborně způsobilé osoby. 4 3 odst. 4 zákona 200/1994 Sb.: Za odborně způsobilou osobu k výkonu zeměměřických činností se považuje fyzická osoba s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním zeměměřického směru. 16

15 tvářet mapu ani k účelu orientačního běhu. Praxe je však jiná a je to dobře. Pro tvůrce map pro orientační běh jsou zde stanoveny podmínky, za kterých je možno využívat státní mapové dílo. (cit. 10 odst.2 Vyhlášky 31/95: Svolení k užití státního mapového díla uděluje jeho správce písemnou smlouvou uzavřenou s osobou, která státní mapové dílo užije). Výklad tohoto zákona, resp. této vyhlášky je pro potřeby t mvorby map orientačního běhu takový, že mapa pro orientační běh má natolik vysoké tvůrčí zpracování, že není nutné uvádět podklad. Ovšem předpisy ČSOB tuto povinnost nařizují (uvádí se v tiráži mapy). LESNÍ ZÁKON - č. 289/1995 Sb. [11] Lesní zákon řeší vstup na pozemky lesa, zejména důležitý je pro konané závody. Podle 20 odstavce 5 tohoto zákona musí být hromadné nebo organizované sportovní akce, konané v lese, oznámeny nejméně 30 dnů předem příslušnému orgánu státní správy lesů. Stejně tak je nutné povolení od Mysliveckého sdružení, neudělení souhlasu ke konání závodu může být např. z důvodu honitby nebo na jaře v době hájení. Zákon České národní rady O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY č. 114/1992 Sb. z 19. února 1992 ve znění pozdějších předpisů [1]. tento zákon je důležitý zejména pokud je potřeba uspořádat závod v chráněné krajinné oblasti. Je možné, že povolení potom bude vydáno např. pro limitující počet závodníků, nebo některé části chráněného území nebudou závodníkům vůbec přístupny. Proto je vhodné ještě před začátkem samotného mapování na toto pomyslet a případně se informovat u příslušných orgánů. 17

16 Kapitola 3 Mapa 3.1 Definice mapy Mapa je kartografické dílo - kartografické vyjádření prostorově uspořádané skutečnosti. Pod pojmem mapa rozumíme zmenšené, zevšeobecněné (generalizace) zobrazení povrchu Země, ostatních nebeských těles nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematického zákona na rovině a vyjadřující pomocí smluvených znaků rozmístění a vlastnosti objektů vázaných na jmenované povrchy [25]. 3.2 Prvky map Mapové prvky se v kartografii člení podle jejich původu, charakteru a významu. To je rozdíl proti mapování, které rozlišuje v obsahu map polohopis, výškopis a popis. Prvky matematické - tvoří konstrukční základ mapy. Jsou to: kartografické zobrazení, geodetické podklady, kartografické sítě (vztažná síť aj.), měřítko, mapový rám a kompozice mapy (umístění mapového obrazu a doprovodných grafických a textových informací vůči mapovému rámu). Prvky fyzickozeměpisné - tzv. přírodovědné; patří k nim: vodstvo, reliéf, porosty a půdní povrch tak, jak na Zemi vznikly, přírodní jevy a vše ostatní, co je dáno samotným vznikem a vývojem Země. Prvky socioekonomické - tzv. společenskovědné; to jsou: sídla, dopravní a komunikační spoje, průmysl, zemědělství, politické a správní členění a ostatní prvky vzniklé lidskou činností. Prvky doplňkové a pomocné - především jde o geografické názvosloví, vysvětlivky, grafy a vše ostatní, co vhodně doplňuje obsah mapy a usnadňuje jeho využití [25]. 3.3 Třídění map Mapy vyjadřují skutečnost pro nejrůznější účely, jejich druhová skladba je proto neobyčejně pestrá. Postup ke třídění map může vycházet z účelu, pro který je mapa 18

17 používána, způsobu jejího vzniku, skutečností, které vyjadřuje, nebo kartografického způsobu tohoto vyjádření. Důležité je ovšem upozornit na to, že řada map má víceúčelovou povahu a lze je proto klasifikovat rozmanitým způsobem Hlavní třídící znaky map z kartografického hlediska: 1. Podle územního rozsahu: Mapy Země - světa (planisféry) Mapy zemských polokoulí (hemisféry) Mapy kontinentů, moří a oceánů Mapy politicko-správních, fyzickozeměpisných, hospodářských nebo jinak vymezených celků nebo jejich částí - regionů 2. Podle účelu (odráží pestrou druhovou skladbu map) Mapy pro národní hospodářství (státní mapová díla) Mapy pro vědu, kulturu, osvětu (školní, turistické... ) Mapy pro obranu státu (vojenské operační, taktické... ) Mapy pro výuku (nástěnné, příruční atlasové... ) Mapy pro orientaci (turistické, vodácké, plány měst, automapy... ) Mapy pro propagační a reklamní účely Mapy pro sport (orientační běh, lyžařské, vodácké) 3. Podle obsahu Mapy obecně zeměpisné - zobrazují rozsáhlé celky s vysokou mírou generalizace základních fyzickogeografických i socioekonomických prvků Mapy topografické - místopisné, podrobně zobrazující zejména geografickou realitu Mapy přehledné - chorografické, se zřetelem na přehlednost před podrobností Mapy tématické - účelové, speciální, s přednostně vymezenou tematikou v rozsahu jednoho nebo skupiny obsahových prvků (ostatní prvky mohou být potlačeny nebo vynechány) Mapy fyzickozeměpisné (přírodních jevů): obecně fyzickozeměpisné, geologické, geofyzikální, geomorfologické, meteorologické a klimatologické, oceánografické, hydrologické a hydrogeologické, půdní, botanické, zoogeografické atd. 19

18 Mapy socioekonomické (společenských jevů): obecně socioekonomické, demografické, mapy životního prostředí, ekonomické (obecně ekonomické, přírodních zdrojů, průmyslu, stavebnictví, zemědělství a lesnictví, dopravy a spojů, historické aj.) 4. Podle měřítka (T - pro hledisko technické, G - geografické) Mapy velkého měřítka - T 1:200 až 1:5 000 (získávané podrobným mapováním); G až do 1: Mapy středního měřítka - T 1: až 1: (získávané topografickým mapováním); G až do 1: Mapy malého měřítka - mapy menšího měřítka než středního. 5. Podle formy vyjádření skutečnosti Mapy analogové - klasické ručně kreslené mapy na papíru. Mapy obrazové - získané úpravou záznamu leteckých snímků nebo metodami dálkového průzkumu Země. Mapové transparenty - tzv. diamapy - mapy určené pro promítání. Mapy reliéfní - plastické mapy s fyzickým vyjádřením výškové členitosti území. Tyflomapy - mapy pro nevidomé a slabozraké. Mapy digitální - mapové prvky jsou vyjádřeny v digitální formě, rozčleněny do tématických vrstev a uloženy v počítači. 6. Podle koncepce vyjádření skutečnosti Mapy analytické - vyjadřují jednotlivé konkrétní, přímo pozorovatelné a měřitelné skutečnosti, které mohou být mono i polytématické (mapy dešťových srážek, rozmístění průmyslu, topografické mapy, katastrální mapy, aj.) Mapy syntetické - vyjadřují charakteristiky vyvozené cestou myšlenkových pochodů, tzn. abstrakce, generalizace a především syntézy vstupních elementárních údajů, tj. s vyjádřením vzájemných závislostí mezi jednotlivými prvky, jevy i jejich skupinami (např. mapy využití půd, mapy členitosti terénu, mapy synoptické - užívané v meteorologii pro předpověď počasí aj.) Mapy komplexní - kombinující vlastnosti map analytických i syntetických a vyjadřujících složité geosystémy přírodní i socioekonomické povahy s obzvláště vysokou mírou abstrakce a generalizace (např. mapy klimatických pásem, mapy zemědělských produkčních oblastí, aj.) 20

19 7. Podle způsobu vzniku Mapy původní - vzniklé na základě přímého a původního mapování (topografické mapy) nebo mapy vzniklé prvotním využitím leteckých a kosmických snímků či mapy vzniklé prvotním zpracováním statistických údajů (tématické mapy) Mapy odvozené - zpracované na podkladě již existujících map nebo digitálních databází (zpravidla většího měřítka a podrobnějšího obsahu) 8. Z hlediska času Mapy statické - zobrazují předměty a jevy k určitému datu Mapy dynamické - zachycují vývoj v čase, v časové řadě Mapy genetické - vznik a vývoj jevu v čase i prostoru za určité údobí Mapy retrospektivní - rekonstrukce stavu objektů v minulosti Mapy prognostické - odhad vývoje jevů v budoucnosti Uvedená klasifikace třídění map je pouze hrubým nástinem složité hierarchie existujících map. Základními přístupy třídění jsou: účel, obsah a zobrazené území [29]. Při klasifikaci kartografických děl je zpravidla určující účel sledovaný uživatelem. Mnohé mapy mají (např. z hlediska tématického) víceúčelový charakter a tak je lze současně zařadit různým způsobem, při čemž je prvořadé opět hledisko uživatele [30] Zařazení map orientačního běhu z kartografického hlediska Zde se pokusím zařadit mapu orientačního běhu do škatulek vymezených učebnicemi kartografie. Ad 1. Ad 2. Ad 3. Z hlediska územního rozsahu jde o mapy regionů. Z hlediska účelu jde o mapy pro sport. Z hlediska obsahu jde o mapy tématické. Ad 4. Z technického hlediska jde o mapy středního měřítka, z geografického hlediska jde o mapy velkého měřítka. Ad 5. Z hlediska formy záznamu skutečnosti může jít o mapy analogové (klasická metoda mapování) nebo mapy obrazové (pokud je použit jako podklad letecký nebo kosmický snímek), nebo mapy digitální (nakreslená mapa např. v OCADu) 21

20 Ad 6. Z hlediska koncepce vyjádření skutečnosti by mohlo jít o mapy analytické (jako topografická mapa), ve větší míře ale splňují předpoklady pro mapy syntetické (z pohledu mapaře používajícího generalizaci a abstrakci, vyjadřující např. stupně průběžnosti porostů, překonatelnosti překážek aj.). V tomto případě půjde tedy pravděpodobně o kombinaci obou předchozích metod, tzn. o mapy komplexní. Ad 7. Z hlediska způsobu vzniku jde o mapy buď původní (v případě mapování na bílý papír, nebo v případě použití leteckých, resp. kosmických snímků jako jediných podkladů) nebo o mapy odvozené (v případě použití podkladů - již existujících map). Ad 8. Z časového hlediska jde o mapy statické, zobrazující stav k určitému datu mapování. Podle jiného dělení [29] jsou mapy orientačního běhu zařazeny v kategorii socioekonomických tématických map. 3.4 Mapa orientačního běhu Mapa orientačního běhu je podrobná topografická (tématická) mapa. Mapa musí obsahovat všechny objekty, které jsou zřetelné ve skutečnosti při běžecké rychlosti. Musí zobrazovat každý útvar, který by mohl ovlivnit čtení mapy či volbu běžeckého postupu: terénní tvary, skalní útvary, povrch, rychlost postupu porostem (průběžnost), základní využití půdy, rozhraní porostů, vodopis, sídliště a jednotlivé budovy, síť pěšin, cest a lesních průseků, ostatní komunikační linie (silnice, železnice, nadzemní vedení atd.) a útvary použitelné pro orientaci (lesní posed, krmelec, mohyla, boží muka aj.). Tvar terénu je jedním z nejdůležitějších hledisek mapy orientačního běhu. Správné použití vrstevnic je nezbytné pro vyjádření trojrozměrného obrazu - tvarů a výškových rozdílů. Při mapování v terénu je třeba brát v úvahu míru, po kterou je útvar rozpoznatelný (nebo regionálně důležitý), otevřenost lesa a průběžnost terénu. Hranice mezi různými typy povrchu je nutná pro správné čtení mapy. Rychlost běhu a volba postupu terénem závisí na mnoha faktorech. Informace o všech těchto faktorech proto musí být zobrazeny na mapě prostřednictvím klasifikace pěšin a cest, indikací zda bažiny, vodní útvary, ploty a zdi, skalní stěny a porost jsou průběžné, a znázorněním charakteristik povrchu a zobrazením otevřených ploch. Musí být také znázorněna jasně viditelná rozhraní porostů, neboť jsou využitelná při orientaci. Při mapování v terénu je nutné se snažit o udržení přehlednosti a čitelnosti mapy, tj. při volbě stupně generalizace si musí mapař uvědomit, jaké jsou minimální rozměry navržené pro normální zrak. O těchto kritériích mimo jiné informuje norma ISOM [5]. Mapa musí obsahovat magnetické poledníky a navíc může obsahovat některá místní jména a okrajový text pro pomoc závodníkovi při orientaci mapy k severu. Tento text musí být psán od západu k východu. Text uvnitř mapy musí být umístěn tak, aby nezakrýval důležité objekty a měl jednoduchý typ písma [5]. 22

21 Mapa je základní pomůckou orientačního běžce. Pro závody OB se používají speciálně zpracované podrobné mapy, ve kterých jsou zobrazeny všechny informace potřebné pro závodníka. Jednotlivé barvy na mapě vyjadřují: bílá - vysoký les, bez obtíží průběžný zelená - les hustý, špatně průchodný nebo křoví; tři odstíny zelené vyjadřují možnost průběhu žlutá - otevřený terén bez stromů (pole, louky, paseky) hnědá - výškopis (především vrstevnice) a terénní tvary (rýhy, brázdy, kupky, prohlubně, jámy apod.) modrá - vodstvo (potoky, rybníky, prameny, bažiny aj.) černá - situace (cesty, ploty, budovy, atd.), významné orientační body (posed, krmelec, boží muka aj.), také skály a kameny Značky na mapách orientačního běhu jsou uvedeny v normě ISOM, základní značkový klíč je uveden na obrázku 3.1. Obr. 3.1: Základní mapový klíč map oreintačního běhu Měřítko map orientačního běhu je 1: Terén, který nemůže být zmapován v měřítku 1 :7 500 a čitelně prezentován v měřítku 1:15 000, není vhodný pro mezinárodní pěší orientační běh [5]. V menší míře se ještě používá měřítko 1: a jiné. 23

22 Terén pro orientační běh je obvykle nejlépe zobrazen vrstevnicemi s 5 m intervalem, v plochých terénech se častěji používá ekvidistance 2,5 m. Tvar terénu se znázorňuje pomocí velmi detailně kreslených vrstevnic, a pomocí značek pro malé kupky, prohlubně atd. To je doplněno v černé barvě značkami pro skály a srázy. Je třeba se vyhýbat přehnanému užívání pomocných vrstevnic, neboť jejich větší množství komplikuje mapu a dává špatnou představu o výškových rozdílech. Pokud znázornění nějakého prostoru vyžaduje velký počet pomocných vrstevnic, je čitelnější alternativou menší interval vrstevnic. Relativní výškové rozdíly mezi sousedními útvary musí být na mapě vyjádřeny co nejpřesněji [5]. Absolutní výšková přesnost je méně důležitá. Je přípustné lehce měnit výšku vrstevnice, pokud to zlepší vyjádření terénního tvaru. Tato odchylka nemá překročit 25 % intervalu vrstevnic (v případě klasické ekvidistance 5 metrů je tato odchylka 1,25 m) a je třeba brát ohled i na sousední tvary Generalizace a čitelnost mapy orientačního běhu Dobrý terén pro orientační běh obsahuje velký počet a značnou rozmanitost útvarů. Je nutno vybrat a zobrazit na mapě ty, které jsou pro orientačního běžce při závodě nejpodstatnější. Aby mapa byla čitelná a snadno srozumitelná, je nutné využít kartografickou generalizaci. Generalizace má dvě fáze - generalizaci výběrem a generalizaci geometrickou. Generalizace výběrem je rozhodování, které detaily a tvary mají být zobrazeny v mapě. K takovému rozhodnutí přispívají dvě důležité úvahy - důležitost útvaru z pohledu orientačního běžce a vliv na čitelnost mapy. Tato dvě hlediska mohou někdy být neslučitelná, ale nikdy se nesmí potlačit požadavek čitelnosti kvůli znázornění přebytku malých detailů a tvarů na mapě. Proto bude nutné v etapě mapování pro mnohé typy detailů stanovit minimální rozměry. Tyto minimální rozměry se mohou poněkud lišit mapu od mapy v závislosti na četnosti těchto detailů. Nicméně, jednolitost je jednou z nejdůležitějších vlastností map orientačního běhu. Geometrická generalizace může významně ovlivnit přehlednost mapy. Používá se k tomu zjednodušení, posunutí a kresba nad míru. Čitelnost vyžaduje, aby velikost značek, síla čar a mezery mezi čarami vycházely z vnímání normálním zrakem za denního světla. V předepsaných značkách jsou uvažovány všechny tyto faktory vyjma vzdálenosti mezi sousedními symboly. Velikost nejmenšího útvaru, který se objeví na mapě, záleží částečně na grafických vlastnostech značky (tvar, velikost a barva) a částečně na poloze sousedních značek. Pro bezprostředně sousedící útvary, které zabírají na mapě více prostoru než ve skutečnosti, je podstatné, aby byly též zachovány vzájemné vztahy mezi nimi a dalšími blízkými útvary [5] Přesnost mapy orientačního běhu Přesnost mapy pro OB udává obecně norma ISOM [5] tak, že pokud je vzdálenost mezi sousedními útvary chybná o méně než 5 %, jsou požadavky přesnosti splněny. 24

23 Přesnost mapy jako celku závisí na přesnosti měření (poloha, výška a tvar) a přesnosti kreslení. Přesnost polohy na mapě orientačního běhu musí být v souladu s tím, co lze dosáhnout buzolou a krokováním. Objekty musí být umístěny s takovou přesností, aby závodník užívající buzolu a krokování nevnímal žádný nesoulad mezi mapou a skutečností. Absolutní výšková přesnost má na mapě orientačního běhu malý význam, ale nezbytné je, aby mapa zobrazovala co nejpřesněji relativní výškové rozdíly mezi sousedními útvary. Přesné znázornění tvarů je pro orientačního běžce velmi důležité, neboť přesný, podrobný a někdy i nadsazený obraz terénního tvaru je základním předpokladem pro orientaci. Zachycení množství malých detailů však nesmí zastřít celkové tvary, je nutné mapovat s citem pro generalizaci. Co se týče přesnosti kresby, tak ta má pro každého uživatele mapy prioritní význam, protože přímo souvisí se spolehlivostí výsledného mapového díla. Absolutní přesnost je důležitá, má-li být mapa orientačního běhu použita s pozičním systémem nebo spolu se sadou geografických dat z jiného zdroje. V takovém případě musí být také možné transformovat mapu do známého geografického referenčního systému. 25

24 Kapitola 4 Historie map orientačního běhu v Česku 4.1 Počátky mapové tvorby orientačního běhu První známou mapou orientačního běhu v bývalém Československu je zřejmě speciálně vytvořený náčrtek pro noční orientačné preteky tříčlenných hlídek ( u Vrůtek)[1]. V Československu odstartoval organizovaný OB v roce 1950, což bylo více než padesát let ztráty za Norskem. Je zajímavé sledovat, jak jsme ji doháněli. Do začátku jsme měli velkou výhodu - velmi kvalitní vojenské mapy po celé ploše státu. Od prvního celoplošného vojenského mapování v letech a prvních přesných trigonometrických sítí až do současné digitalizace mapových děl a využívání leteckých a družicových snímků byla tvorba map podporována všemi státními režimy. Jako jedna z mála zemí máme celé území velmi slušně zmapované v měřítku 1: Pro příklad: sousední Rakousko nemá dodnes celoplošnou mapu lepší než topografickou mapu 1: Aktuální podrobné mapy byly ovšem v 50. letech podle sovětského vzoru (a doporučení) tajné. Proto se závodilo na přežívajících starších mapách běžně používaných při pěší turistice. Byly to mapy vojenského původu v měřítku 1: , tzv. speciálky. Jen na některých z nich byly lesy vyznačeny zeleně, všechna ostatní kresba byla černá, terén byl znázorněn šrafováním. Měřítkem mapy bylo předurčeno, že v ní nemůže být řada důležitých prvků, například detailnější síť průseků a cest, malé terénní tvary apod. Dalším problémem byla zastaralost mapy, tyto mapy ( speciálky ) byly naposled reambulované v letech Na druhou stranu to však byla kvalitní ruční práce. Velmi jemná a hustá kresba vyžadovala, aby se závodník při jejím čtení zastavil a v klidu, často i s lupou studoval další postup. Malá chyba v zákresu kontroly nebo poškození mapy mohly rozhodujícím způsobem ovlivnit výsledky. Tehdejší československá turistická koncepce orientačního sportu tyto mapy ještě snesla. Výsledky byly značně závislé i na plnění dalších úkolů na kontrolách. Orientace měla význam hlavně pro úsek, který byl časově limitován. Limit byl stanoven tak, aby se dal splnit rychlou chůzí. V roce 1960 přišla zásadní změna pojetí - byla zru- 26

25 šena povinná zátěž (batoh), odpadly bodované otázky na kontrolách a zůstalo už jen klasické severské atletické pojetí běhu s orientací. Jediným hodnotícím kritériem se stal čas. Požadavky na přehlednost, přesnost a věrnost mapy se tak dramaticky zvýšily. Již koncem padesátých let se začalo přecházet na pětibarevné tzv. státní mapy 1: a od roku 1960 na jim velmi podobné vojenské mapy 1: v souřadnicovém systému S-42. Zelené lesy, modré vodstvo, černá situace, oranžové silnice a zejména hnědé vrstevnicové vyjádření terénu, to vše bylo značným pokrokem proti speciálkám. I přes aktualizovanou kresbu situace a daleko větší přehlednost však tyto mapy stále nebyly pro přesnější orientaci vyhovující. Přehlednosti bylo dosahováno generalizací a tak mnohdy byly potlačeny i takové terénní tvary a situační objekty, které bylo možno najít na speciálkách. Schopnost odhadovat tyto chyby a zvládnout schematičnost mapy patřila tehdy k nejdůležitějším prvkům orientačního umění. Při Mistrovství ČSSR ve Svratce byly poprvé použity vojenské mapy 1: (Na Slovensku však už při Poháru SNP v Oravicích). Měly obdobné nedostatky jako padesátky, ale přece jen v daleko menší míře. Pro volbu postupů bylo výhodné, že na těchto mapách už byly paseky a mladý les odlišeny zeleným šrafováním od ostatních lesních porostů [1]. Všechny tyto mapy - někdy pouze výřezy z nich - si oddíly půjčovaly v mapové službě Geodézie nebo ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ). Byl to utajovaný materiál, bylo nutno jej přesně evidovat a po závodě je od všech účastníků vybrat zpět. Tak byl prakticky vyloučen individuální trénink, vznikaly komplikace s evidencí a se ztrátami map. Někdy se používaly amatérské černobílé fotokopie map, problémy s utajením se obcházely zaretušováním všech utajovaných údajů. První taková doložená fotokopie je okolí Pístovic u Vyškova, jihomoravský krajský přebor Nad možnou výhodou předem zakreslené trati však převážily nevýhody. Jednobarevnost, špatná čitelnost, technické potíže a ne zcela legální charakter kopií byly hlavními důvody, pro které tento způsob zůstal jen nouzovým řešením. V šedesátých letech se objevily jednobarevné zjednodušené mapky situace bez vrstevnic, překreslené z map 1: nebo i 1: a bez zmenšení planograficky rozmnožené. První doložená byla určena pro pražský noční orientační závod Běžně se mapky tohoto druhu připravovaly pro dětské náborové soutěže SHM (sportovní hry mládeže) s fáborkovanými tratěmi v Brně i jinde od roku 1963 [1]. 4.2 Tvorba speciálních map orientačního běhu Rokem 1966 začalo u nás zhruba pětileté období revolučního vývoje map pro OB, období hledání, názorových sporů, nadšení a obětavé průkopnické práce. Začátky tvorby speciálních map pro OB byly výlučně amatérskou záležitostí závodníků - pořadatelů, kartografických samouků, kteří se poprvé dostali na orientační závody do zahraničí a pak se doma na koleně snažili dohnat světový trend [14]. První, speciálně pro OB kreslenou tříbarevnou mapku vytvořil J. Novotný pro Putovní zvonec v Gottwaldově (dnešním Zlíně). Okamžitě se v Šumperku, Brně i jinde vyrojila další dílka tohoto typu. Všechno to byly mapky překreslené neškolenou rukou a nedokonalou technikou přímo z vojenských map a bez 27

26 zmenšování nekvalitně vytištěné (tzv. tisk ze želatiny). Při překreslování nebyly provedeny žádné opravy, ba naopak, pro ulehčení kresby se zvětšovala ekvidistance a vynechávalo množství detailů, samozřejmě i všechny názvy a jiné utajované údaje. Pro OB to však byl obrovský pokrok - mapy zůstaly po závodech běžcům na diskusi a další trénink. Největší počet těchto primitivních map vydaly oddíly v Brně a v Gottwaldově (za rok 1966 jen v Gottvaldově nejméně 8). Na některých již pro úsporu tisku byly lesy tištěny ne zelenou plochou, ale jen zelenou obvodovou čarou. Někdy ani to ne, lesy zůstaly bílé stejně jako pole a louky. Našli se i snaživí pořadatelé, kteří ručně na všech mapách lesy kolorovali vodovkami. Některé mapky byly kresleny jen v jedné barvě a kopírovány planograficky s typickým načervenalým nádechem. Pro závody Pohár časopisu Turista u Berouna se zrodil první plod významné dohody mezi ústředím orientačního sportu a Vojenským zeměpisným ústavem (VZÚ) v Praze. Dohoda umožňovala ve VZÚ kvalitně a prakticky zdarma tisknout výřezy z originální kresby topografických map 1: s vynecháním všech textů, výškových a jiných číselných údajů, sídliště byla nahrazena šrafovanou plochou. Map tohoto druhu bylo v letech vydáno asi 200 listů v celkovém nákladu okolo ks a sehrály v rozvoji československého OB velmi důležitou úlohu, hlavně v letech Byl to vrchol éry map zeleňavek (obrázek 4.1), nazývaných tak podle zelené barvy pro lesy. Obr. 4.1: Ukázka mapy zeleňavky Při tisku výřezů se však často na přání pořadatelů závodů vynechávala vedle textů i další černá kresba: cesty, průseky, dokonce i silnice. Zastánci vynechávání chtěli tímto trikem přenést i k nám severský způsob orientace podle terénu bez cest. Mapy bez cest však vnášely do orientace velký moment náhody a zvyšovaly výhodu závodníků obeznámených s terénem nebo alespoň jeho charakterem (např. průseková síť). Nutnost omezit moment náhody spolu s počínajícími kontakty se zahraničním vývojem však naopak vyvolaly potřebu zpřesňování map. A tak současně s vyvrcholením éry vynechávání se rozvíjely i snahy o odstraňování nejhrubších chyb v mapách, později též o aktualizaci situační sítě a postupně i o doplňování chybějících výrazných terénních tvarů. Zpočátku si opravy v mapě dělali sami závodníci podle tzv. vzorové mapy před startem. Někteří obětaví pořadatelé zakreslili opravy a někdy dokonce i tratě do všech map (jinak si trať zakresloval každý sám na startu v čase závodu). Ne vždy se však podařilo zakreslit všechno a přesně na všech mapách [1]. 28

27 V roce 1968 se objevily první amatérské mapy obsahující již i dokreslené detaily jako bažinky a krmelce. Současně byly již i v barvách podle severských vzorů a doporučení IOF, tj. les bílý, pole a louky žluté. První žlutá mapa pro Pohár Lokomotivy zobrazovala prostor Hády a byla dílem S. Novotného a B. Šerého z Brna. V rychlém sledu vytvořila tato dvojice řadu map s postupně přesnějším obsahem, dokonalejší formou a lepší kvalitou tisku. Jejich práce v terénu se ještě nedá nazvat mapováním, ale jejich zásadní přínos je v tom, že již nepřebírali podkladovou mapu pasivně, ale šli ji před obkreslením do terénu vylepšit. Na podzim 1968 byla ustavena československá mapová komise. Výraznými postavami v ní byli V. Krajča a S. Nosál. Nejvýznamnější akcí mapové komise bylo první školení dobrovolných kartografů - dokreslovačů map v říjnu 1968 v Praze a na něm zejména přednáška předsedy mapové komise IOF Jana Martina Larsena z Norska. Zde byl i českým mapařům v konečných rysech definován cíl: přesná mapa s množstvím detailů, klasifikovaná z hlediska orientačního běžce a ne vojáka či národohospodáře. Ve stejném duchu proběhl i mezinárodní seminář v Doksech. Mapová komise vydala v roce 1969 mapový klíč a metodický text pro mezinárodní závody s ohledem na tzv. mapy nadstavbové. Byly to žlutobílé obdoby dosavadních zeleňavek, ale nyní s možností jistých, velmi omezených oprav a doplňkových značek do retušovaných vojenských podkladů, tištěné opět zdarma ve VZÚ. Byl to sice jistý pokrok, ale omezení byla tak silná, že aktivnější oddíly si raději nadále vyráběly mapy kdekoliv jinde. Začátkem roku 1970 byl vydán i metodický návod Tvorba map pro OB český překlad základního díla mapové komise IOF. Skončila tak doba největšího tápání a sporů [1]. V roce 1969 se do čela vývoje u nás postavil Stano Nosál svojí diplomovou prací, mapou Hornopožárské polesí (ukázka této mapy je na obrázku 8 Přílohy 1). Množstvím detailů a kvalitním zpracováním se vyrovnala zahraniční úrovni a stala se vzorem pro čs. mapaře. Technické vybavení profesionálního kartografa a výjimečná možnost kvalitního tisku vlastní kresby byly však ostatním lidovým mapařům nedostupné. VZÚ připustil jen velmi omezené opravy v nadstavbových mapách. Výjimkou byla zajímavá mapa Silické planiny pro Mistrovství ČSSR S využitím mapy 1:5 000, vzniklé z pokusného leteckého snímkování, ji mapoval a tiskové podklady vytvořil Ivan Lexa a bratislavský kolektiv. Mapa byla použita i v žádosti o uspořádání Mistrovství světa 1972 [1]. Začátkem roku 1970 vytvořil v amatérských podmínkách Zdeněk Lenhart v Brně mapu Holedná (viz obrázek 4.2), první prostor mapovaný systematicky po celé jeho ploše. V krátké době následovaly další obsahově kvalitní amatérské mapy. Běžně se již používalo podkladů 1: a zmenšování kresby. Kresba a tisk měly ovšem k dokonalosti daleko. Rokem 1970 také skončilo u nás výlučné postavení měřítka 1: Pro MČSSR ve Vidnavě v září 1970 vydal olomoucký kolektiv mapu 1 :20000, v květnu 1971 použili v Jičíně pro Prachovské skály měřítko 1: V dalším vývoji převládlo měřítko 1:20 000, později 1: Vyskytují se však i mapy 1:10 000, pro lyžařský OB 1:30000, v ýjimečně i 1: a 1: Někdy se používají i podrobnější měřítka, zejména pro malé mapky komplikovaných terénů a pro výukové účely [1]. 29

28 Obr. 4.2: Mapa Holedná, 1970 V roce 1971 se nezávisle na sobě objevily na mapách v Opavě, Brně a Třinci zelené hustníky. Tím byla u nás tedy ukončena velká vývojová pětiletka v tvorbě map. Špičkové mapy roku 1971 již prakticky splňují nároky moderního OB v dnešním pojetí. V dalším období se zvyšovala průměrná kvalita map, zlepšovala organizace i technické podmínky jejich tvorby. V roce 1971 byla upravena dohoda s VZÚ, která umožnila tisknout i nově nakreslené mapy za pevnou cenu 1 Kčs za kus do pokladny svazu OB. Dodací lhůty byly však dlouhé a tak velká část oddílů i nadále využívala místních tiskáren n.p. Geodézie, zejména v Brně, Pardubicích a Liberci. Zmíněná dohoda však přinesla i velmi nepříjemnou povinnost - zdlouhavé schvalovací řízení. Pořadatel musel obrys prostoru zakreslit do čtyř předtištěných průsvitek, ty pak svaz hromadně dvakrát ročně předkládal Ministerstvu národní obrany (MNO). Jen malé procento z nich se po několika dalších měsících vrátilo s povolovacím razítkem. Zejména v okolí velkých měst bylo nutno žádat opakovaně o velký počet prostorů, výsledky byly naprosto nepředvídatelné. Ani u schválených nevinných prostorů však na mapách nesměly být žádné reálné místní názvy, o případných souřadnicích či kótách ani nemluvě. Naštěstí pro vlastní OB, jsou tyto údaje k ničemu. Tisk byl možný jen v podnicích Geodézie, které byly vázány povolovacím seznamem z MNO [1]. Samostatně se od roku 1970 ubíral vývoj map pro mistrovství světa Stano Nosál se stal placeným kartografem svazu OB, absolvoval měsíční studijní pobyt v Norsku. Pod jeho vedením pak pracovalo velké množství různě schopných mapařů. IOF požadovala přípravu dvou sad prostorů. Jako záložní prostory byla zmapována větší část Silické a Plešivské plošiny na Slovensku (zejména Pavel Samuel). Tyto mapy byly použity až po letech pro mistrovství Slovenska. Mistrovství světa však proběhlo v pískovcových oblastech severních Čech. V nesmírně náročných terénech, do té doby pro pořádání závodů netypických, byly za cenu vysokých nákladů a po několikanásobném vylepšení poměrně kvalitně zmapovány rozsáhlé prostory. Do his- 30

29 torie se zapsaly jako premiéra zelených hustníků na mistrovství světa. Jak mapový klíč IOF (1967), tak i z něj odvozený československý klíč (1969) a klíč pro MS v r vycházely z potřeb skandinávských terénů a měly proto zejména nedostatečně rozvinuté prostředky pro kresbu porostů. Tak zůstával stále prostor pro výboje experimentátorů - toto hledání mělo však negativní dopad v nejednotnosti používaných značek. Nejednotnost v použitých značkách, rozdílná kvalita kresby i grafické úpravy, rozdíly v barvách používaných různými tiskárnami, rozdílná kvalita tisku, nekvalitní papír - to byly největší bolesti 70. let. Omezené technické možnosti polygrafie v ČSSR v porovnání se zahraničím vedly k vyšší pracnosti a nižší kvalitě. Tři stupně zelené se například vykreslovaly ručním tečkováním, plnou zelenou plochou a kombinací plné zelené s modrým tečkováním. Fotografické kopírování rastrů se začalo užívat až v osmdesátých létech. Podobně se jen velmi pomalu počátkem osmdesátých let zavádělo používání kvalitních plastikových fólií ze zahraničí pro práci v terénu. Do té doby se mapovalo přímo na papírovou podkladovou mapu, výsledek byl nepřehledný, za mokra se nedalo ani kreslit, ani gumovat. Díky úsilí mapové komise na poli materiálního vybavení a každoročních školení už přestalo být mapování doménou několika vyvolených. Financování tvorby map z fondů Národní fronty pro masový rozvoj (od r. 1976) umožnilo výrobu vlastních map i finančně slabším oddílům. Potíže byly naopak stále se získáváním a kvalitou podkladových map a od r.1979 s nutností dalšího schvalovacího řízení, vedle MNO ještě v Ústavu geodézie a kartografie. Letecké snímky byly před změnou poměrů v roce 1989 rovněž velmi obtížně dostupné, ale naštěstí nehrají v Československu vzhledem ke slušné kvalitě mapových podkladů a k neprůhlednosti vysokých jehličnatých lesů tak velkou roli. Nevyhodnocené snímky používal zřejmě jako první Miroslav Koblížek v polovině sedmdesátých let. Svůj vývoj měla i grafická podoba map. Průkopnická dílka z 60. let byla z tohoto pohledu skutečně školácká, někdy chyběly i věcné údaje jako měřítko apod. Volný prostor kolem kresby byl někdy využíván pro různé více či méně zdařilé kresbičky. Více se však rozšířilo uvádění mapového klíče, zejména na mapách určených širší veřejnosti - akce jako Kufrování s Dominem, Buď fit, V lese celá rodina, apod. V osmdesátých letech se jednotliví mapaři různými cestami dostávali k atraktivní práci v zahraničí. Nejexotičtěji působí zřejmě jména Grosman a Peterka na mapě z Filipín České mapařské výtvory jsou však zcela bezpečně v Norsku, Švédsku, Polsku, Německu, Francii, Španělsku, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Slovinsku, Chorvatsku, Srbsku, Israeli, USA, Chile a Číně, samozřejmě i na Slovensku a jinde [1]. 4.3 Současnost a budoucnost Lokalizační mapky na mapách orienatčního běhu do té doby nebyly povoleny. Začaly se vyskytovat až po změně poměrů v roce 1989, stejně jako reklamy. Někteří mapaři si vytvořili svůj grafický styl, jiní naopak stále experimentovali. 31