7. Tematická kartografie

Transkript

1 7. Tematická kartografie Zabývá se tvorbou tematických map, které na topografickém podkladě přebíraném z vhodné podkladové mapy podrobně zobrazují zájmové přírodní, socioekonomické a technické objekty a jevy a jejich základní vztahy poloha, rozšíření, pohyb, funkce, frekvence výskytu, intenzita, kvalita, kvantita, apod. To vše na úkor nepodstatných jevů, které mohou být zcela potlačeny. GIS hlavní nástroj na tvorbu tematických map. Každá mapa má tři stránky: odbornou, technickou a estetickou. Odborná stránka je tvořena obsahem mapy sestaveným podle účelu a tematického zaměření. Hlavní úlohu při realizaci odborné stránky hraje odborník na dané téma klimatolog, geolog, demograf, aj. Technická stránka mapy je tvořena kartografickou interpretací obsahu mapy tisk, písmo, kvalita soutisku, pravidelnost rastru, kvalita papíru apod. Estetická stránka mapy je tvořena kompozicí, použitými barvami, pečlivostí popisu, apod. Tato stránka často rozhoduje o komerční úspěšnosti mapy, přestože nejdůležitější je stránka odborná. KOMPOZICE TEMATICKÝCH MAP Rozmístění základních náležitostí mapového díla na mapovém listu. Závisí na účelu a měřítku mapy, kartografickém zobrazení, tvaru a velikosti znázorňovaného území a na formátu mapového listu. Základní kompoziční prvky jsou název, mapové pole (vlastní mapa), měřítko, legenda a tiráž. Příklady mapové kompozice: Tematická kartografie 1

2 Tematická kartografie 2

3 Název Musí obsahovat věcné, prostorové a časové vymezení tematického jevu. Umísťuje se nejčastěji k hornímu okraji mapy, je psán verzálkami, bezpatkovým písmem a může obsahovat podnázvy. Neměl by obsahovat slovo "mapa". Příklad názvu: PORODNOST V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2013 Příklad názvu s podtitulem: DENNÍ FREKVENCE MĚSTSKÉ HROMADNÉ DOPRAVY v Ostravě v roce 2000 VERZÁLKY věcné vymezení minusky prostorové a časové vymezení Tiráž Nejčastěji umístěna vpravo dole. Musí obsahovat jméno autora (Pavel JOSEF), rok a místo vydání. U většiny map však obsahuje ještě řadu dalších informací, takže může být rozdělena na více částí, které se umístí do různých míst na mapovém listu. Měřítko Uvádí se v číselné či grafické podobě (někdy i ve slovní podobě). U tematických map má přednost grafické měřítko, a to ze dvou důvodů: 1) Při kopírování může dojít ke zmenšení či zvětšení mapy. 2) Mapa může být v nestandardním měřítku. Legenda Podává výklad použitých mapových znaků a kartografických vyjadřovacích prostředků včetně barevných stupnic. U mnohalistových mapových děl může být příliš obsáhlá, a proto bývá vyhotovena jako samostatná příloha pod označením vysvětlivky. Samotné mapové listy pak již legendu neobsahují. Legenda musí být: úplná (co je v mapě, je i v legendě a naopak) nezávislá (stejné označuje stejně) srozumitelná, čitelná a dobře zapamatovatelná uspořádaná Proces tvorby legendy 1) Stanovení obsahu tematické mapy a návrh znakového klíče. 2) Strukturalizace tematického obsahu. Maximum 30 znaků (doporučuje se ve skupinách max. po sedmi). Tematická kartografie 3

4 3) Uspořádání legendy. Na prvním místě vždy kategorie odpovídající tématu mapy. 4) Upřesnění znakového klíče. 5) Sestavení definitivní podoby a grafický zápis legendy. Nadstavbové kompoziční prvky Kromě výše uvedených pěti základních kompozičních prvků může mapa obsahovat celou řadu dalších. Patří mezi ně: Směrovka Logo Tabulka Graf Diagram Schéma Vedlejší mapa Obrázek Textové pole Blokdiagram Citace Reklama Nejběžnější vyjadřovací metody v tematické kartografii Metoda bodových značek pro vyjadřování používá geometrické, symbolické, obrázkové a alfanumerické značky. Vhodná pro znázornění polohy a kvality nespojitých bodových objektů. Tematická kartografie 4

5 Metoda kartogramů Kartogram je mapa s dílčími územními celky, do kterých jsou plošným způsobem znázorněna statistická data (relativní hodnoty), většinou geografického charakteru. Kvantitativní data tedy musejí být vždy přepočtena na jednotku plochy dílčího územního celku. Pokud tomu tak není a data mají jen vnější formu kartogramu, pak hovoříme o tzv. nepravých kartogramech (viz obr. níže). Metoda kartodiagramů Kartodiagram je mapa s dílčími územními celky, do kterých jsou diagramy znázorněna statistická data (absolutní hodnoty), většinou geografického charakteru. Kromě diagramů mohou být v mapě znázorněny také prvky topografického obsahu (říční síť, administrativní hranice apod.). Diagramy mohou být znázorněny jako body, linie nebo plochy, proto rozlišujeme kartodiagramy bodové, liniové a plošné. Tematická kartografie 5

6 Metoda teček slouží ke znázorňování nerovnoměrně rozmístěných nespojitých jevů: obyvatelstva, obdělávané půdy, zvířat, apod. Každá tečka má určitou váhu, vyjadřuje tedy určitou kvantitu. Použití barvy umožňuje znázornění několika druhů jevů v mapě. Dasymetrická metoda Dasymetrická metoda slouží pro znázornění oblastí stejné intenzity, ale při zachování co nejvěrohodnější proměnlivosti jevu. Územní jednotky, ke kterým se jev vztahuje, nejsou (na rozdíl od kartogramů) stanoveny předem, ale vymezují se na základě geografického rozložení jevu. Dasymetrická metoda tedy podává věrnější obraz geografického rozložení statistických hodnot než kartogram. Tematická kartografie 6

7 Metoda kartografické anamorfózy Anamorfóza je přeměna geometrické kostry a souvisejícího obsahu mapy za účelem zvýraznění mapového tématu. Nejčastěji se jedná o takovou přeměnu, kdy plochy územních jednotek odpovídají intenzitě zkoumaného jevu. Přitom hraniční vztahy mezi zeměmi zůstávají zachovány. Metoda izolinií Izolinie mohou být konstruovány lineární interpolací (u jevů s rovnoměrným růstem či poklesem hodnot), nelineární interpolací. Tematická kartografie 7