BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
|
|
- Dalibor Vaněk
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010
2 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 2. lekce Heterotrofní organizmy říše Protozoa, v minulosti zařazované mezi houby (Fungi s.l., sensu lato, tedy v širokém smyslu slova). verze 2010
3 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 2. lekce - výstiţnější název: Heterotrofní organizmy vývojových větví Amebozoa, Rhizaria a Excavata, v minulosti zařazované mezi houby (Fungi s.l., sensu lato, tedy v širokém smyslu slova). Verze 2010
4 mykologie Dinoflagellata Plasmodiophorida Acrasea EUKARYOTA PROKARYOTA Eubacteria Archaea Alternativní systém skupin ( říší ) dle Simpsona & Rogera (2004).
5 impérium: Eukarya (Eukaryota) říše: PROTOZOA prvoci Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby: oddělení: Acrasiomycota akrasie, buněčné hlenky oddělení: Myxomycota (Mycetozoa) hlenky třída: Protosteliomycetes protostelidy třída: Dictyosteliomycetes diktyostelidy třída: Myxomycetes vlastní hlenky oddělení: Plasmodiophoromycota plasmodiofory říše: CHROMISTA (STRAMINIPILA) Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby: oddělení: Labyrinthulomycota labyrintuly, vodní hlenky oddělení: Peronosporomycota (Oomycota) oomycety oddělení: Hyphochytriomycota - hyfochytriomycety
6 Metodická poznámka: Značná morfologická, ontogenetická a ekologická variabilita následujících skupin trochu znesnadňuje jejich jednoznačné vymezení a definici pro potřeby výuky. Následující výklad je proto zjednodušený a neuvádí moţné výjimky a odlišnosti jednotlivých konkrétních zástupců.
7 A ještě jedna poznámka: terminologie bičíkatých stadií (myxomonády, flageláti, zoospory, ciliátní buňky apod.): bičík flagellum, cilium, undulipodium flagellum: shodná terminologie pro eukaryotní i prokaryotni organizmy? počet, ultrastruktura a funkce bičíků bičíky hladké a bičíky s vlášením (péřité, s mastigonemy)
8 A ještě jedna poznámka: terminologie bičíkatých stadií (myxomonády, flageláti, zoospory, ciliátní buňky apod.): Dle počtu bičíků: akontní, aplanospora (bez bičíků) monokontní, monoflagelátní spora bikontní, biflagelátní spora
9 směr pohybu A ještě jedna poznámka: terminologie bičíkatých stadií (myxomonády, flageláti, zoospory, ciliátní buňky apod.): Dle uloţení bičíků a směru pohybu: opistokontní (bičík vzadu) akrokontní bičík vpředu pleurokontní (bičíky po straně)
10 Příklady jednotlivých typů bičíkatých stádií u některých skupin bezcévných rostlin: Chytridiomycota Hyphochytriomycota (Opisthokonta) Cryptophyta Peronosporomycota (Oomycota)
11 Příklady jednotlivých typů bičíkatých stádií u některých skupin bezcévných rostlin: Labyrinthulomycota Chrysophyta Peronosporomycota (Oomycota) Phaeophyta
12 Příklady jednotlivých typů bičíkatých stádií u některých skupin bezcévných rostlin: Euglenophyta Dinophyta Plasmodiophoromycota
13 Kdyţ tedy jsou Protozoa heterogenní nefylogenetickou skupinou, a byl do nich (mimo mnoho jiného) kladen i předmět dnešní lekce, tak co s tím? Musíme si uvědomit, ţe jsou zde dva pohledy: a) tradiční, konzervativní přístup uţivatelské veřejnosti (lékaři, fytopatologové, hygienici, studenti nebiologických oborů a jejich učitelé atd.), která nesleduje bouřlivý vývoj biologického poznání, vyţaduje tradiční hierarchické členění a odrazovým můstkem pro ní jsou skupiny typu říše Protozoa, Chromista atd. b) přístup odborných fylogenetických biologů, hledajících skutečné vývojové souvislosti mezi organizmy, tedy vývojové větve. Tyto vývojové větve lze často jen obtíţně hierarchizovat do umělých seskupení typu tradičních říší. Připomeňme si některé výchozí přístupy fylogenetické biologie:
14 Kam patří hlenky s.l.? říše PROTOZOA x vývojové linie AMOEBOZOA RHIZARIA EXCAVATA (připomeňme si něco maličko z úvodní lekce)
15 Přehled probíraného systému hub a houbám podobných organizmů systém tradičních říší (Dictionary 2001, Kalina & Váňa 2005) PROTOZOA Acrasiomycota Myxomycota Plasmodiophoromycota CHROMISTA Labyrinthulomycota Peronosporomycota Hyphochytriomycota FUNGI Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota fylogeneticky reálnější skupiny vycházející z molekulárních analýz (Dictionary 2008) EXCAVATA Acrasiomycota AMOEBOZOA Myxomycota RHIZARIA Plasmodiophoromycota CHROMALVEOLATA Stramenopila (= Chromista) Labyrinthulomycota Peronosporomycota Hyphochytriomycota OPISTHOKONTA FUNGI Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota
16 mykologie Dinoflagellata Plasmodiophorida Acrasea EUKARYOTA PROKARYOTA Eubacteria Archaea Vývojové větve (skupiny, říše ) dle Simpsona & Rogera (2004).
17 Kdyţ tedy jsou Protozoa heterogenní nefylogenetickou skupinou, a byl do nich (mimo mnoho jiného) kladen i předmět dnešní lekce, tak co s tím? Musíme si uvědomit, ţe jsou zde dva pohledy: a) tradiční, konzervativní přístup uţivatelské veřejnosti (lékaři, fytopatologové, hygienici, studenti nebiologických oborů a jejich učitelé atd.), která nesleduje bouřlivý vývoj biologického poznání, vyţaduje tradiční hierarchické členění a odrazovým můstkem pro ní jsou skupiny typu říše Protozoa, Chromista atd. b) přístup odborných fylogenetických biologů, hledajících skutečné vývojové souvislosti mezi organizmy, tedy vývojové větve. Tyto vývojové větve lze často jen obtíţně hierarchizovat do umělých seskupení typu tradičních říší. Připomeňme si některé výchozí přístupy fylogenetické biologie:
18 Z hlediska fylogeneze lze rozlišit tři kategorie taxonů: 1. Taxony monofyletické zahrnují výlučného společného předka tohoto taxonu a všechny jeho potomky. 2. Taxony parafyletické zahrnují svého společného předka, ale ne všechny jeho potomky. Společný předek tedy není výlučný pro tento taxon, ale byl předkem i taxonu jiného. 3. Taxony polyfyletické nezahrnují svého společného předka jsou jen seskupením podobných organizmů bez vývojových souvislostí. Pleziomorfní znaky: původní znaky, které jsou společné jak původnímu předkovi, tak jeho potomkům. Apomorfní znaky: odvozené (nepůvodní) znaky, které neměl společný prapředek, ale byly nově získány až v průběhu dalšího vývoje. Důleţité: na tom stojí hledání skutečných fylogenetických vztahů!
19 říše: PROTOZOA prvoci Skupiny heterotrofních organizmů, dříve řazených mezi houby: oddělení: Acrasiomycota akrasie, buněčné hlenky oddělení: Myxomycota (Mycetozoa) hlenky třída: Protosteliomycetes protostelidy třída: Dictyosteliomycetes diktyostelidy třída: Myxomycetes vlastní hlenky oddělení: Plasmodiophoromycota plasmodiofory Uvedené skupiny organizmů tradičně studuje vědní obor mykologie, přesto ţe se nejedná o houby, ale o organizmy pouze houbám podobné. Starší souhrnné označení těchto skupin je hlenky (rozuměj hlenky v širším smyslu slova) a od pravých hub (říše Fungi) se hlenky odlišují - absencí vláknité stélky, jsou to tedy organizmy nemyceliální; - vegetativním stádiem ve formě neoblaněných buněk s améboidním pohybem; - holozoickým (fagotrofním) způsobem výţivy (ale i osmotrofní, pro pravé houby typická výţiva se zde alternativně vyskytuje); - odlišným způsobem tvorby spor; - některými biochemickými vlastnostmi.
20 Víme něco o historickém vývoji (fylogenezi) hlenek s.l.? H. A. de Bary ( , německý přírodovědec) označoval hlenky jako Mycetozoa aby ukázal předpokládanou příbuznost se ţivočichy. V dalším dlouhém období byly hlenky přiřazovány k houbám. Teprve novější poznatky na molekulární, biochemické a ultrastrukturální úrovni jasně prokázaly, ţe - jde o polyfyletickou skupinu, která zahrnuje několik vývojových linií; - hlenky vývojově nesouvisí s houbami (říše Fungi); - hlenky je nutno řadit do jiné skupiny vysoké kategorie, dnes nejčastěji do říše prvoci (Protozoa), ale protoţe prvoci zřejmě představují vývojově heterogenní (polyfyletickou) skupinu, lze v souvislosti s rozpadem této jednotky předpokládat i nové názory na systematické postavení hlenek (viz Excavata, Amoebozoa etc.)
21 mykologie Dinoflagellata Plasmodiophorida Acrasea EUKARYOTA PROKARYOTA Eubacteria Archaea Alternativní systém skupin ( říší ) dle Simpsona & Rogera (2004).
22 Přehled probíraného systému hub a houbám podobných organizmů systém tradičních říší (Dictionary 2001, Kalina & Váňa 2005) PROTOZOA Acrasiomycota Myxomycota Plasmodiophoromycota CHROMISTA Labyrinthulomycota Peronosporomycota Hyphochytriomycota FUNGI Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota fylogeneticky reálnější skupiny vycházející z molekulárních analýz EXCAVATA Acrasiomycota AMOEBOZOA Myxomycota RHIZARIA Plasmodiophoromycota CHROMALVEOLATA Stramenopila (= Chromista) Labyrinthulomycota Peronosporomycota Hyphochytriomycota OPISTHOKONTA FUNGI Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota
23 KDE JSME V SYSTÉMU: impérium: EUKARYA říše: PROTOZOA oddělení: ACRASIOMYCOTA akrasie, buněčné hlenky fylogenetická, alternativní moţnost zařazení: vývojová větev: Excavata kmen: Percolozoa (syn. Heterolobosea) třída: Acrasida
24 ACRASIOMYCOTA - základní charakteristika Stélku ve vegetativní fázi představují haploidní bezblanné myxaméby s lalokovitými pseudopodii (panoţkami). Bičíkaté buňky (myxomonády) se většinou nevytvářejí. Myxaméby typu limax s jedním pseudopodiem bez subpseudopodií.
25 ACRASIOMYCOTA - základní charakteristika Stélku ve vegetativní fázi představují haploidní bezblanné myxaméby s lalokovitými pseudopodii (panoţkami). Bičíkaté buňky (myxomonády) se většinou nevytvářejí. Za nepříznivých podmínek tvorba mikrocyst a sférocyst. Agregace myxaméb vznik pseudoplasmodia (akrasin).
26 ACRASIOMYCOTA - základní charakteristika Stélku ve vegetativní fázi představují haploidní bezblanné myxaméby s lalokovitými pseudopodii (panoţkami). Bičíkaté buňky (myxomonády) se většinou nevytvářejí. Za nepříznivých podmínek tvorba mikrocyst a sférocyst. Agregace myxaméb vznik pseudoplasmodia (akrasin). Z pseudoplasmodií posléze vznikají sorokarpy, členěné na sorofor a sorogen. Výsledně na vrcholu sorus spor. Spory (jediné oblaněné buňky) mají chitinózní stěnu.
27 Acrasiomycetes ţivotní cyklus tvorba sorokarpu zralý sorokarp spora sférocysta klíčící spora agregace myxaméb améby
28 ACRASIOMYCOTA - základní charakteristika Stélku ve vegetativní fázi představují haploidní bezblanné myxaméby s lalokovitými pseudopodii (panoţkami). Bičíkaté buňky (myxomonády) se většinou nevytvářejí. Za nepříznivých podmínek tvorba mikrocyst a sférocyst. Agregace myxaméb vznik pseudoplasmodia (akrasin). Z pseudoplasmodií posléze vznikají sorokarpy, členěné na sorofor a sorogen. Výsledně na vrcholu sorus spor. Spory (jediné oblaněné buňky) mají chitinózní stěnu. Výţiva holozoická pohlcování baktérií, kvasinek, spor hub a podobně. Rozmnoţování myxaméb dělením. Pohlavní rozmnoţování?
29 ACRASIOMYCOTA - základní charakteristika Stélku ve vegetativní fázi představují haploidní bezblanné myxaméby s lalokovitými pseudopodii (panoţkami). Bičíkaté buňky (myxomonády) se většinou nevytvářejí. Za nepříznivých podmínek tvorba mikrocyst a sférocyst. Agregace myxaméb vznik pseudoplasmodia (akrasin). Z pseudoplasmodií posléze vznikají sorokarpy, členěné na sorofor a sorogen. Výsledně na vrcholu sorus spor. Spory (jediné oblaněné buňky) mají chitinózní stěnu. Výţiva holozoická pohlcování baktérií, kvasinek, spor hub a podobně. Rozmnoţování myxaméb dělením. Pohlavní rozmnoţování? Výskyt a ekologie: hojné půdní mikroskopické organizmy, dále na tlejícím organickém materiálu, borce stromů a podobně. Význam pro fertilitu půdy? Moţnost kultivace. Velikost skupiny: asi 6 rodů a 12 druhů.
30 ACRASIOMYCOTA - systém a zástupci Jediná třída Acrasiomycetes, v (proto)zoologickém systému často označována jako Acrasida) s jediným řádem Acrasiales. Malá, heterogenní, polyfyletická skupina? Alespoň tři zástupci: Acrasis rosea běžný druh v půdě a na organickém materiálu, pěstování na agarových půdách, růžová barva myxomonád a pseudoplasmodií. Guttulina flagellata druh častý na borce stromů, kulovité sorokarpy, schopnost tvořit i dvoubičíkaté myxomonády. Guttulinopsis vulgaris koprofilní druh.
31 KDE JSME V SYSTÉMU: impérium: EUKARYA říše: PROTOZOA oddělení: Myxomycota (Mycetozoa) hlenky fylogenetická, alternativní moţnost zařazení: vývojová větev: Amoebozoa kmen: Mycetozoa
32 Myxomycota charakteristika oddělení Vegetativní fázi představují myxaméby, myxomonády nebo mnohojaderné slizovité útvary pseudoplazmodia nebo plazmodia.
33 Myxomycota charakteristika oddělení Vegetativní fázi představují myxaméby, myxomonády nebo mnohojaderné slizovité útvary pseudoplazmodia nebo plazmodia. Buňky bez buněčné stěny (bílkovinný periplast), holozoická (fagocytóza) nebo osmotrofní výţiva, schizotomie. Klidová stádia mikrocysty a sklerocia.
34 Myxomycota charakteristika oddělení Vegetativní fázi představují myxaméby, myxomonády nebo mnohojaderné slizovité útvary pseudoplazmodia nebo plazmodia. Buňky bez buněčné stěny (bílkovinný periplast), holozoická (fagocytóza) nebo osmotrofní výţiva, schizotomie. Klidová stádia mikrocysty a sklerocia. Reprodukční fáze tvorba mikroskopických i makroskopických plodniček (sorokarpů a sporokarpů). Sorokarpy jsou bez buněčné stěny a vznikají z pseudoplasmodií, sporokarpy jiţ mají buněčnou stěnu, vznikají z pravých plazmodií. Spory jednobuněčné, u některých s celulózní buněčnou stěnou.
35 Myxomycota charakteristika oddělení Vegetativní fázi představují myxaméby, myxomonády nebo mnohojaderné slizovité útvary pseudoplazmodia nebo plazmodia. Buňky bez buněčné stěny (bílkovinný periplast), holozoická (fagocytóza) nebo osmotrofní výţiva, schizotomie. Klidová stádia mikrocysty a sklerocia. Reprodukční fáze tvorba mikroskopických i makroskopických plodniček (sorokarpů a sporokarpů). Sorokarpy jsou bez buněčné stěny a vznikají z pseudoplasmodií, sporokarpy jiţ mají buněčnou stěnu, vznikají z pravých plazmodií. Spory jednobuněčné, u některých s celulózní buněčnou stěnou. Oddělení je rozčleněno na 3 třídy: Protosteliomycetes Dictyosteliomycetes Myxomycetes
36 KDE JSME V SYSTÉMU: impérium: EUKARYA (tuto úroveň jiţ nebudeme dále opakovat) říše: PROTOZOA oddělení: MYXOMYCOTA třída: PROTOSTELIOMYCETES (Protostelea) - protostelidy fylogenetická, alternativní moţnost zařazení: vývojová větev: Amoebozoa kmen: Mycetozoa třída: Protostelida Ceratiomyxa
37 PROTOSTELIOMYCETES základní charakteristika Vegetativní fázi představují myxaméby nebo myxomonády s jedním nebo dvěma bičíky, splýváním myxaméb vznikají mnohojaderná plazmodia. Sporokarpy jsou buď stopkaté (často velmi drobné) nebo jiného tvaru (někdy makroskopické). Otázka zařazení exosporického řádu Ceratiomycetales. Výskyt a ekologie: malá skupina (asi 14 rodů a kolem 35 druhů), druhy půdní, na rozkládajícím se organickém materiálu i borce stromů. Součást dekompozičních společenstev. Zástupci se člení do 3 nebo 4 skupin (čeledí nebo řádů). Nejdůleţitější rody: Protostelium Ceratiomyxa
38 Protostelium mycophaga drobný druh na nejrůznějším organickém materiálu Ceratiomyxa válečkovka exosporická hlenka s relativně velkými sporokarpy (aţ několik cm) Ceratiomyxa fruticulosa, druh běţný na tlejícím dřevě
39 Ceratiomyxa fruticulosa
40 plasmodium Ceratiomyxa porioides vyzrálý sporokarp
41 KDE JSME V SYSTÉMU: říše: PROTOZOA oddělení: MYXOMYCOTA třída: DICTYOSTELIOMYCETES - diktyostelidy fylogenetická, alternativní moţnost zařazení: vývojová větev: Amoebozoa kmen: Mycetozoa třída: Dictyostelida
42 DICTYOSTELIOMYCETES základní charakteristika Vegetativní stadium opět tvoří neoblaněné mikroskopické myxaméby, ţivící se fagotrofně například bakteriemi. filopodia
43 DICTYOSTELIOMYCETES základní charakteristika Vegetativní stadium opět tvoří neoblaněné mikroskopické myxaméby, ţivící se fagotrofně například bakteriemi. Agregací myxaméb vzniká pseudoplasmodium, které později dává vznik stopkatým sorokarpům (sorofor a sorogen) kulovitého tvaru. Shlukovací centra akrasin, podobně jako u akrasií. Spory mají celulózní buněčnou stěnu.
44 DICTYOSTELIOMYCETES základní charakteristika Vegetativní stadium opět tvoří neoblaněné mikroskopické myxaméby, ţivící se fagotrofně například bakteriemi. Agregací myxaméb vzniká pseudoplasmodium, které později dává vznik stopkatým sorokarpům (sorofor a sorogen) kulovitého tvaru. Shlukovací centra akrasin (cyklický adenosin monofosfát), podobně jako u akrasií. Spory mají celulózní buněčnou stěnu. Ţivotní cyklus. Moţnost pohlavního rozmnoţování, kdy dvě myxaméby kopulují za vzniku zygoty (označované jako makrocysta), která můţe také slouţit jako shlukovací centrum. Makrocysty klíčí redukčním dělením.
45 Dictyostelium ţivotní cyklus tvorba sorokarpu spory klíčící spora sorokarp migrační fáze myxaméby pseudoplasmodium agregace myxaméb
46 DICTYOSTELIOMYCETES základní charakteristika Vegetativní stadium opět tvoří neoblaněné mikroskopické myxaméby, ţivící se fagotrofně například bakteriemi. Agregací myxaméb vzniká pseudoplasmodium, které později dává vznik stopkatým sorokarpům (sorofor a sorogen) kulovitého tvaru. Shlukovací centra akrasin, podobně jako u akrasií. Spory mají celulózní buněčnou stěnu. Ţivotní cyklus. Moţnost pohlavního rozmnoţování, kdy dvě myxaméby kopulují za vzniku zygoty (označované jako makrocysta), která můţe také slouţit jako shlukovací centrum. Makrocysty klíčí redukčním dělením. Výskyt a ekologie: druhy půdní i koprofilní, význam pro fertilitu půdy? Moţnosti kultivace, modelový organizmus. Malá skupina asi 4 rodů s několika desítkami druhů. Rod Dictyostelium je dosud nejprostudovanější zástupce. Rody Polysphondylium, Acytostelium (viz předchozí skupina).
47 KDE JSME V SYSTÉMU: říše: PROTOZOA oddělení: MYXOMYCOTA třída: MYXOMYCETES - vlastní hlenky fylogenetická, alternativní moţnost zařazení: vývojová větev: Amoebozoa kmen: Mycetozoa třída: Myxogastrida
48 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium.
49 Myxomycetes - klíčící spora a myxomonáda myxomonáda
50 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). faneroplazmodium
51 Myxomycetes základní charakteristika Morfologicky můžeme rozlišit tři základní typy plazmodií: Protoplazmodium je nejprimitivnějším typem plazmodia. Je mikroskopické, více méně homogenní, tj. bez zřetelné žilnatiny. V protoplazmodiu nedochází k rytmickému proudění protoplazmy, ale pouze k pomalému, nepravidelnému pohybu plazmy. Z protoplazmodia vzniká vždy jediný sporokarp. Afanoplazmodium se zpočátku podobá protoplazmodiu, postupně se však zvětšuje (může být patrné již pomocí lupy). Je jemné, tvořené průhlednými, síťovitě uspořádanými žilkami. Z afanoplazmodia vzniká větší počet sporokarpů. Faneroplazmodium je zpočátku také podobné protoplazmodiu, postupně se také zvětšuje a stává se makroskopicky viditelné. Protoplazma je zřetelně zrnitá, tím je celé toto plazmodium již v počátečních stadiích nápadné. Rozeznáváme želatinózní a tekutou část v žilkách, nápadné je rytmické proudění protoplazmy. Faneroplazmodium dává stejně jako afanoplazmodium vznik většímu počtu sporokarpů. Faneroplazmodium je často barevné, nejčastěji žluté, ale existují i červená, oranžová, hnědá, černá i šedá plazmodia. Barevnost plazmodia způsobují barviva většinou flavonoidní povahy nebo karotenoidy, jindy je zbarvení ovlivněno ph substrátu nebo přítomností pohlcených bakterií (Serracia marcescens) nebo kvasinek (Rhodotorula sp.) v plazmě.
52 Myxomycetes plasmodium (faneroplasmodium)
53 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). Sklerocia, sporokarpy (reprodukční fáze).
54 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). Sklerocia, sporokarpy (reprodukční fáze). Tři typy sporokarpů: sporangia, aethalia (a pseudoaethalia), plasmodiokarpy. Peridie, kapilicium, pseudokapilicium, stopka, kolumela, pseudokolumela.
55 stopkatá sporangia
56 aethalium
57 plasmodiokarp
58 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). Sklerocia, sporokarpy (reprodukční fáze). Tři typy sporokarpů: sporangia, aethalia (a pseudoaethalia), plasmodiokarp. Peridie, kapilicium, pseudokapilicium, stopka, kolumela, pseudokolumela.
59 sporokarpy u hlenek: stopkaté sporangium peridie stopka
60 sporokarpy u hlenek: stopkaté sporangium kapilicium peridie pseudokapilicium kapilicium kolumela stopka
61 Myxomycetes základní charakteristika Uvnitř sporokarpu se vytvářejí spory a většinou také vlášení kapilicium; ojediněle jsou přítomny i nepravidelné struktury označované jako pseudokapilicium. Kapilicium vzniká jako vyloučenina ze systému vakuol a tvoří jej jednotlivá nebo rozvětvená vlákna nebo síť vláken. Tato vlákna kapilicia jsou různě strukturovaná, mohou být plná nebo dutá. Kapilicium stejně jako peridie nemá buněčnou strukturu. Můţe být připojeno na peridii, bázi sporokarpu a v případě, ţe je přítomna kolumela (nebo pseudokolumela), pak na ni. Kolumelou nazýváme tlustší, centrální sloupek, přecházející ze stopky dovnitř sporangia. Pseudokolumela je centrální útvar, na rozdíl od kolumely nespojený se stopkou sporangia nebo peridií. Jako pseudokapilicium se označují nepravidelné niťovité nebo destičkovité útvary, rozptýlené mezi sporami.
62 Myxomycetes základní charakteristika Uvnitř sporokarpu se vytvářejí spory a většinou také vlášení kapilicium; ojediněle jsou přítomny i nepravidelné struktury označované jako pseudokapilicium. Kapilicium vzniká jako vyloučenina ze systému vakuol a tvoří jej jednotlivá nebo rozvětvená vlákna nebo síť vláken. Tato vlákna kapilicia jsou různě strukturovaná, mohou být plná nebo dutá. Kapilicium stejně jako peridie nemá buněčnou strukturu. Můţe být připojeno na peridii, bázi sporokarpu a v případě, ţe je přítomna kolumela (nebo pseudokolumela), pak na ni. Kolumelou nazýváme tlustší, centrální sloupek, přecházející ze stopky dovnitř sporangia. Pseudokolumela je centrální útvar, na rozdíl od kolumely nespojený se stopkou sporangia nebo peridií. Jako pseudokapilicium se označují nepravidelné niťovité nebo destičkovité útvary, rozptýlené mezi sporami. Spory jsou většinou kulovité a morfologicky se prakticky neliší od spor hub. Jejich stěna, pokud byla studována, je dvou- nebo třívrstevná. Vnější vrstva obsahuje řadu sloučenin ( např. chitin, mukopolysacharidy, melanin, lipofuchsin, galaktosamin, dále melanin, aminokyseliny a fosfáty), vnitřní vrstva je tvořena v podstatě celulózou. Velikost spor se pohybuje zhruba mezi (4 ) 5 15 ( 20) µm. Povrch spor můţe být hladký, papilnatý, ostnitý, síťovitý apod., rovněţ barva spor můţe být rozmanitá. Uvedené morfologické charakteristiky spor jsou významným taxonomickým znakem.
63 zralé sporokarpy spora klíčící spora Myxomycetes ţivotní cyklus meioza n myxomonády myxaméby tvorba sporokarpu 2n diploidní mnohojaderné plasmodium diploidní myxaméba (zygota) kopulace
64 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). Sklerocia, sporokarpy (reprodukční fáze). Tři typy sporokarpů: sporangia, aethalia (a pseudoaethalia), plasmodiokarpy. Peridie, kapilicium, pseudokapilicium, stopka, kolumela, pseudokolumela. Spory jednobuněčné, kulovité, s celulózní stěnou, po meiózi nejdříve 4 jaderné, později jednojaderné.
65 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). Sklerocia, sporokarpy (reprodukční fáze). Tři typy sporokarpů: sporangia, aethalia (a pseudoaethalia), plasmodiokarp. Peridie, kapilicium, pseudokapilicium, stopka, kolumela, pseudokolumela. Spory jednobuněčné, kulovité, s celulózní stěnou, po meiózi nejdříve 4 jaderné, později jednojaderné. Výskyt a ekologie: kosmopolitní rozšíření, vazba na vlhčí lesní biotopy. Nejčastějším substrátem je tlející dřevo a listí.
66 Myxomycetes základní charakteristika Vegetativní fáze haploidní myxomonády a myxaméby, dělení myxaméb, schopnost chovat se jako gamety, kopulace, vznik diploidních myxaméb (zygot), splýváním vzniká plasmodium, tři typy: protoplazmodium (mikroskopické), afanoplazmodium a faneroplazmodium (ţilnaté, makroskopické, často barevné). Sklerocia, sporokarpy (reprodukční fáze). Tři typy sporokarpů: sporangia, aethalia (a pseudoaethalia), plasmodiokarp. Peridie, kapilicium, pseudokapilicium, stopka, kolumela, pseudokolumela. Spory jednobuněčné, kulovité, s celulózní stěnou, po meiózi nejdříve 4 jaderné, později jednojaderné. Výskyt a ekologie: kosmopolitní rozšíření, vazba na vlhčí lesní biotopy. Nejčastějším substrátem je tlející dřevo a listí. Velikost skupiny: kolem 60 rodů a přes 700 druhů. Vnitřní členění do několika řádů a čeledí.
67 Myxomycetes základní charakteristika Přehled řádů třídy Myxomycetes Řád: Echinosteliales Řád: Liceales Řád: Physarales Řád: Trichiales Řád: Stemonitales
68 Řád: Echinosteliales (syn. Echinosteliida) Nejmenší zástupci vlastních hlenek, vytvářející protoplazmodia (mikroskopické plasmodium, dávající vznik pouze jedinému sporokarpu). Sporokarpy jsou malá, stopkatá, asi 1,5 mm vysoká sporangia. Stěna sporangia se velmi brzy rozpadá. Kapilicium chybí nebo je značně redukované, spory se nacházejí na kolumele, jsou většinou bělavé, ţlutavé či narůţovělé. Řadíme sem 3 rody a asi 20 druhů. Echinostelium (chloupkovec) je asi nejmenším rodem vlastních hlenek (Myxomycetes); sporangia jsou menší neţ 50 µm a obsahují 4 8 spor.
69 stopkaté sporngium stěna spory jádro spory Echinostelium minutum počátek tvorby sporangií stopka myxomonády klíčící spora myxaméba ţivotní cyklus bazální disk vznik dvoujaderných buněk zralé plasmodium jádro jádra vegetativní fáze - mnohojaderné plazmodium zygota
70 Řád: Liceales (syn. Liceida) Trofickou fází je protoplazmodium nebo faneroplazmodium. Sporokarpy jsou buď přisedlá či stopkatá sporangia, plazmodiokarpy nebo aethalia. Charakteristickým znakem je absence kolumely a kapilicia. Spory jsou světle či tmavě zbarvené a mají ostnitě aţ síťovitě strukturované stěny. Dnes sem patří 9 rodů a 93 druhů. Lycogala epidendrum, vlčí mléko obecné (pýchavička vlčí mléko), vytváří malá, téměř kulovitá aethalia, velmi hojná na tlejícím dřevě, dále jehličí, listí apod. Mladá aethalia jsou růţová, měkká, uvnitř nejdříve s tekutou, posléze s tmavší pastovitou, korálově červenou aţ černohnědou plazmou. Postupně se aethalia stávají hnědošedými; jejich stěna je křehká, výtrusy šedohnědé. L. conicum, vlčí mléko kuţelovité, nejmenší druh rodu, má v mládí červenou, ve zralosti hnědošedou, krásně ornamentovanou peridii.
71 Lycogala epidendrum (pýchavička vlčí mléko) běžná aethaliální hlenka na tlejícím dřevě
72 Lycogala epidendrum (pýchavička vlčí mléko) mladá aethalia
73 Lycogala conicum mladé a zralé aethalium
74 Řád: Physarales (syn. Physarida) Trofickou fází jsou faneroplazmodia. Sporokarpy mohou být přisedlá či stopkatá sporangia, plazmodiokarpy či aethalia. Peridie, kapilicium a stopka bývají často inkrustované uhličitanem vápenatým. Kolumela můţe být přítomna, spory jsou tmavofialové, tmavohnědé aţ černé. Na druhy nejpočetnější řád hlenek (17 rodů, 295 druhů). Leocarpus fragilis, leskloplodka křehká, je běţným druhem na listech, šiškách, větvičkách a trávě v lesích i na loukách. Stopkatá, elipsoidní sporangia jsou zprvu špinavě ţlutá, ve zralosti pak temně višňová a lesklá. Peridie je inkrustovaná uhličitanem vápenatým z vnitřní strany. Sporokarpy vypadají jako vajíčka hmyzu a jsou asi 2 4 mm velké.
75 Leocarpus fragilis, leskloplodka křehká,
76 Řád: Physarales (syn. Physarida) Trofickou fází jsou faneroplazmodia. Sporokarpy mohou být přisedlá či stopkatá sporangia, plazmodiokarpy či aethalia. Peridie, kapilicium a stopka bývají často inkrustované uhličitanem vápenatým. Kolumela můţe být přítomna, spory jsou tmavofialové, tmavohnědé aţ černé. Na druhy nejpočetnější řád hlenek (17 rodů, 295 druhů). Fuligo septica, slizovka práškovitá (tříslová), je nejznámějším druhem hlenek. Tento druh je nápadný svými 3 5 cm velkými aethalii, někdy dosahujícími aţ 20 cm v průměru. Aethalia jsou sírově ţlutá, ale i bělavá a naoranţovělá a mají bochníkovitý tvar. Vyskytují se na nejrůznějším podkladu (jehličí, listí, dřevo aj.).
77 Myxomycetes sporokarp typu aethalium na příkladu rodu Fuligo
78 Myxomycetes pseudoaethalium na příkladu rodu Dictydiaethalium
79 Řád: Physarales (syn. Physarida) Trofickou fází jsou faneroplazmodia. Sporokarpy mohou být přisedlá či stopkatá sporangia, plazmodiokarpy či aethalia. Peridie, kapilicium a stopka bývají často inkrustované uhličitanem vápenatým. Kolumela můţe být přítomna, spory jsou tmavofialové, tmavohnědé aţ černé. Na druhy nejpočetnější řád hlenek (17 rodů, 295 druhů). Rod Didymium, dvojblanka, je charakterizován přítomností krystalického uhličitanu vápenatého v peridii, kapilicium není inkrustováno. D. difforme, d. dvojtvará, tvoří přisedlá sporangia na trávě, listech a dalších substrátech.
80 Didymium iridis kapilidium a spory
81 Didymium iridis v díle Jakoba Sturma Deutschlands Flora 1816
82 Řád: Trichiales (syn. Trichiida) Plazmodia jsou přechodného typu mezi faneroplazmodiem a afanoplazmodiem. Sporokarpy jsou přisedlá či stopkatá sporangia nebo plazmodiokarpy. Kapilicium je optimálně vytvořeno v podobě trubicovitých, jednoduchých či větvených vláken s nápadnými povrchovými strukturami (ostny, prsténce, šroubovice aj.). Kolumela chybí, peridie je vytrvalá. Spory jsou světlé, často ţlutě zbarvené. Zástupci tohoto řádu (14 rodů, 155 druhů) patří k nejčastěji se vyskytujícím druhům hlenek. Druhy rodu Arcyria, vlnatka (např. A. nutans, v. ţlutá, A. cinerea, v. šedá), jsou hojné na tlejícím dřevě jehličnanů i listnáčů. Tvoří stopkatá, 1 2 mm vysoká sporangia válcovitého, okrouhlého či vejčitého tvaru, která jsou ţlutě, červeně nebo šedě zbarvená.
83 Myxomycetes stopkatá sporangia na příkladu rodu Arcyria
84 Arcyria denudata
85 Řád: Trichiales (syn. Trichiida) Plazmodia jsou přechodného typu mezi faneroplazmodiem a afanoplazmodiem. Sporokarpy jsou přisedlá či stopkatá sporangia nebo plazmodiokarpy. Kapilicium je optimálně vytvořeno v podobě trubicovitých, jednoduchých či větvených vláken s nápadnými povrchovými strukturami (ostny, prsténce, šroubovice aj.). Kolumela chybí, peridie je vytrvalá. Spory jsou světlé, často ţlutě zbarvené. Zástupci tohoto řádu (14 rodů, 155 druhů) patří k nejčastěji se vyskytujícím druhům hlenek. Trichia varia, vlasatka okrová, patří k hojným lesním druhům. Plodničky jsou hustě nahloučená sporangia s nevětveným kapiliciem a s charakteristickými spirálovitými lištnami; spory jsou ţluté.
86 Trichia decipiens kapilicium a spory
87
88 Trichia (vlasatka) dozrávání sporangií
89 Řád: Trichiales (syn. Trichiida) Plazmodia jsou přechodného typu mezi faneroplazmodiem a afanoplazmodiem. Sporokarpy jsou přisedlá či stopkatá sporangia nebo plazmodiokarpy. Kapilicium je optimálně vytvořeno v podobě trubicovitých, jednoduchých či větvených vláken s nápadnými povrchovými strukturami (ostny, prstence, šroubovice aj.). Kolumela chybí, peridie je vytrvalá. Spory jsou světlé, často ţlutě zbarvené. Zástupci tohoto řádu (14 rodů, 155 druhů) patří k nejčastěji se vyskytujícím druhům hlenek. Rod Hemitrichia, vlasenka, se odlišuje přítomností větveného kapilicia. H. serpula, v. plazivá, vytváří síťovité plazmodiokarpy. K běţným druhům, hojným zvláště na dřevě v pokročilém stupni rozkladu, patří H. clavata, v. kyjovitá, a H. calyculata, v. kalíškovitá
90 Myxomycetes - plazmodiokarp na příkladu druhu Hemitrichia serpula (vlasenka plazivá)
91 Hemitrichia serpula
92 Hemitrichia clavata druh se stopkatými sporangii (mladá a zralá sporangia)
93 Řád Stemonitales (syn. Stemonitida) zahrnuje 16 rodů a asi 160 druhů. Rod Stemonitis, pazderek, má asi 2 cm dlouhá, válcovitá sporangia na dlouhých stopkách. Sporangia jsou velmi těsně nahloučena vedle sebe. Stopka přechází na sporangiu v kolumelu, z níţ vybíhají větvená vlákna kapilicia, která končí v dobře diferencované síti při povrchu peridie. Na dřevě jsou nejhojnějšími druhy S. fusca, p. hnědý, a S. axifera, p. osový. Rod Comatricha, větvenka, se od předešlého rodu odlišuje nepřítomností povrchového kapilicia. C. nigra, v. černá, patří k hojným druhům na starých větévkách i na zemi.
94 kapilicium a spory v SEM Stemonitis fusca (pazderek) běţná sporangiální hlenka
95 Stemonitis fusca
96 Stemonitis fusca dozrávání sporangií
97 Stemonitis lignicola kapilicium a spory
98 Rod Stemonitis další příklad ontogeneze sporangií.
99 Řád Stemonitales (syn. Stemonitida) zahrnuje 16 rodů a asi 160 druhů. Rod Stemonitis, pazderek, má asi 2 cm dlouhá, válcovitá sporangia na dlouhých stopkách. Sporangia jsou velmi těsně nahloučena vedle sebe. Stopka přechází na sporangiu v kolumelu, z níţ vybíhají větvená vlákna kapilicia, která končí v dobře diferencované síti při povrchu peridie. Na dřevě jsou nejhojnějšími druhy S. fusca, p. hnědý, a S. axifera, p. osový. Rod Comatricha, větvenka, se od předešlého rodu odlišuje nepřítomností povrchového kapilicia. C. nigra, v. černá, patří k hojným druhům na starých větévkách i na zemi.
100 Comatricha nigra Comatricha elegans Comatricha laxa
101 Řád Stemonitales (syn. Stemonitida) zahrnuje 16 rodů a asi 160 druhů. Rod Stemonitis, pazderek, má asi 2 cm dlouhá, válcovitá sporangia na dlouhých stopkách. Sporangia jsou velmi těsně nahloučena vedle sebe. Stopka přechází na sporangiu v kolumelu, z níţ vybíhají větvená vlákna kapilicia, která končí v dobře diferencované síti při povrchu peridie. Na dřevě jsou nejhojnějšími druhy S. fusca, p. hnědý, a S. axifera, p. osový. Rod Comatricha, větvenka, se od předešlého rodu odlišuje nepřítomností povrchového kapilicia. C. nigra, v. černá, patří k hojným druhům na starých větévkách i na zemi. Rod Lamproderma (lesklokoţka) má řadu druhů s velmi drobnými kulovitými sporangii a vytrvávající peridií.
102 Lamproderma arcyrioides
103 co to je?
104 KDE JSME V SYSTÉMU: impérium: EUKARYA říše: PROTOZOA oddělení: PLASMODIOPHOROMYCOTA plasmodiofory, nádorovky fylogenetická, alternativní moţnost zařazení: vývojová větev: Rhizaria, vývojová skupina: Cercozoa kmen: Phytomyxea třída: Plasmodiophorida Plasmodiophora brassicae symptomy napadení na kořenech hostitele
105 PLASMODIOPHOROMYCOTA základní charakteristika Vysoce specializovaná skupina biotrofně parazitických organizmů, endoparazité cévnatých rostlin, ale i paroţnatek a oomycetů. Vegetativní fázi představuje mnohojaderné paraplazmodium (masa protoplazmy parazita uvnitř buněk hostiele). Rozdíly oproti předchozím skupinám: nevytvářejí se myxaméby, paraplasmodia nevznikají splýváním menších plasmodií, ale dělením jader původně mladých, jednojaderných plasmodií, výţiva je výhradně osmotrofní.
106 PLASMODIOPHOROMYCOTA základní charakteristika Vysoce specializovaná skupina biotrofně parazitických organizmů, endoparazité cévnatých rostlin, ale i paroţnatek a oomycetů. Vegetativní fázi představuje mnohojaderné paraplazmodium (masa protoplazmy parazita uvnitř buněk hostiele). Rozdíly oproti předchozím skupinám: nevytvářejí se myxaméby, paraplasmodia nevznikají splýváním menších plasmodií, ale dělením jader původně mladých, jednojaderných plasmodií, výţiva je výhradně osmotrofní. Paraplasmodia rozlišujeme dvou typů: - sporangiální (haploidní, primární) vznik tenkostěnných sporangií (gametangií) se zoosporami (gametami). - sporogenní (diploidní,cystogenní) se po R! mění ve sporosorus tlustostěnných odpočívajících spor (cyst). Cysty vyklíčí v primární zoospsory se dvěma bičíky, jeţ infikují další hostitelské buňky.
107 přezimující sporosorus tlustostěnných cyst v buňce hostitele kořen hostitele R! HAPLOIDNÍ kořenový vlásek sporangiální haploidní paraplazmodium DIPLOIDNÍ tenkostěnná sporangia tvorba cystogenního paraplazmodia (sekundárních zoospor) kopulace gamet
108 přední bičík Plasmodiophora: ultrastruktura zoospory se dvěma hladkými bičíky. β-rootlets kinetosomy α-rootlets mitochondrie vyměšující vakuola jádro β-root lets vakuola α-rootlets ER tukové tělísko oblaněné měchýřky elektron-transparentní oblasti jaderné plazmy Golgiho aparát zadní bičík
109 PLASMODIOPHOROMYCOTA g - pokračování Výskyt a význam: výskyt na řasách (Vaucheria, Chara), na chromistech (Saprolegnia, Achlya) i na cévnatých rostlinách. Ekonomický význam mají druhy Plasmodiophora brassicae (nádorovka kapustová) napadající kořeny rostlin brukvovitých,
110 PLASMODIOPHOROMYCOTA g - pokračování Výskyt a význam: výskyt na řasách (Vaucheria, Chara), na chromistech (Saprolegnia, Achlya) i na cévnatých rostlinách. Ekonomický význam mají druhy Plasmodiophora brassicae (nádorovka kapustová) napadající kořeny rostlin brukvovitých, Polymyxa betae na kořenech cukrovky ale i rostlin jednoděloţných včetně obilnin, Spongospora subterranea působí korkovitou strupovitost bramborových hlíz. Přísně karanténní choroba, u nás jiţ velmi vzácná. Nevelká skupina (kolem 15 rodů a 40 druhů) s dosud neustáleným zařazením (insertae sedis, viz moţnost zařazení mezi Rhizaria, kam patří třeba i ţivočišní parazité ze skupiny Haplosporidia).
111 NASHLEDANOU PŘÍŠTĚ!
Botanika bezcévných rostlin 2. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 2. praktické cvičení ŘÍŠE: Amoebozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota TŘÍDA: Myxomycetes Přehled pozorovaných objektů Myxomycetes trofická fáze (OP) ŘÁD: Liceales Lycogala (HB) ŘÁD: Physarales
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota TŘÍDA: Myxomycetes Přehled pozorovaných objektů Myxomycetes trofická fáze (OP) ŘÁD: Liceales Lycogala
VíceMikroskopické houby (Bi6620) Klasifikace houbových organizmů
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ Mikroskopické houby (Bi6620) Klasifikace houbových organizmů http://botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=pseudoperonospora+cubensis
VíceBotanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ
Botanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ Program cvičení byl vytvořen za podpory grantu FRVŠ v roce 2004 na oddělení bezcévných rostlin katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK Praha. Na přípravě
VícePřehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ Myxomycota (Mycetozoa) hlenky, TŘÍDA: Myxomycetes (Myxogastrea) ŘÁD: Liceales Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) - aethalia ŘÁD: Stemonitales Stemonitis sp.
VíceSystém houbových organismů
Literatura: Systém houbových organismů Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. Kalina, T., Váňa, J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii.
VíceSystém a fylogeneze hub a. houbových organizmů
Systém a fylogeneze hub a houbových organizmů Hibbett & al. (2007) Fungi http://science.kennesaw.edu/~jdirn ber/bio2108/lecture/lecbiodiversit y/31_labeled_images Glomeromycota - vyčlenění z původního
VíceSystém houbových organismů část 1 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 1 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceSystém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Peronosporomycota (Oomycota) oomycety ( řasovky ): Phytophthora, Plasmopara,
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceBotanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum ŘÍŠE: Chromista/SAR Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Peronosporomycota (Oomycota) TŘÍDA: Peronosporomycetes (Oomycetes ) ŘÁD: Peronosporales Pseudoperonospora
VíceBotanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Chytridiomycota TŘÍDA: Chytridiomycetes ŘÁD: Chytridiales Synchytrium endobioticum (TP)
VíceSYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. Cvičení
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. Cvičení Studijní materiály k teoretické části cvičení: Na webu katedry botaniky (v sekci Výuka a studijní materiály): Studijní materiály ke cvičením, Životní cykly hub, Atlas
VíceSYSTEMATICKÝ PŘEHLED HUB A HOUBÁM PODOBNÝCH ORGANISMŮ
Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice CZ.1.07/1.3.10/02.0024 SYSTEMATICKÝ PŘEHLED HUB A HOUBÁM PODOBNÝCH ORGANISMŮ založený na učebnici Kalina
VíceLesnická fytopatologie a rostlinolékařství
Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství IV. Puvodci bionoz - houby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Typy plodnic a spor
VíceSystém houbových organismů
Systém houbových organismů Literatura: Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980. Sedlářová,
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika zygomycety 4 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Systém hub 4 (5) dobře odlišené
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů Verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 3. lekce Heterotrofní organizmy říše Chromista, v minulosti
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE kód MB120P18, hodinový rozsah: 2/2, 4 kredity Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz CO S NÁMI ABSOLVUJETE: přednášku praktické cvičení zkoušku případně exkurzi pro Mykologii
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN. pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů Verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz
VíceSaprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje
Otázka: Houby a nižší rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): LenkaKrchova Houby fungia Samostatná říše- napůl živočich a rostlina Eukaryotické heterotrofní organismy, které se rozmnožují výtrusy. Tělo se
Více(část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
VíceBarbora Chattová. Fylogeneze a diverzita řas a hub: 2. přednáška Euglenophyta, Dinophyta, Cryptophyta
Barbora Chattová Fylogeneze a diverzita řas a hub: 2. přednáška Euglenophyta, Dinophyta, Cryptophyta Euglenophyta (krásnoočka) Cryptophyta (skrytěnky) Dinophyta (obrněnky) Chromophyta (hnědé řasy) Rhodophyta
VíceBotanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení
Botanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae Chlamydomonas
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení ŘÍŠE: Chromista Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Heterocontophyta (syn. Chromophyta) TŘÍDA: Bacillariophyceae podtřída: Coscinodiscophycidae
VíceBotanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae
VíceSystém a fylogeneze hub a podobných organismů (pro pokročilé)
Systém a fylogeneze hub a podobných organismů (pro pokročilé) Díl první: přehled systému eukaryot, houbám podobné skupiny z říše Excavata (Acrasida), říše SAR podříše Rhizaria (Plasmodiophorida) a podříše
VíceRozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy
Rozmnožování hub Ostatní organizmy Dřevokazné houby - stopkovýtrusné Rozmnožování organizmů, které se řadí k houbám, je velmi variabilní a značně složité. Stopkovýtrusné houby, které jsou i níže uvedené
VíceTřída: XANTHOPHYCEAE
HYDROBOTANIKA Třída: XANTHOPHYCEAE Celková chrakteristika Asi 600 druhů v 90 rodech. Dříve byla tato skupina nazývána Heterokontae, neboli různobrvky, dnes bývá nazývána v některých moderních textech Tribophyceae
VíceCvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby
Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Bi1090c Fylogeneze a diverzita řas a hub cvičení Mgr. Lukáš Chrást Loschmidtovy laboratoře, ÚEB PřF MU a RECETOX Podzim 2015 ODDĚLENÍ: Zygomycota TŘÍDA:
VíceH O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková
H O U B Y (Fungi, Mycota) B. Voženílková Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam. Ve středoevropských podmínkách je jimi vyvoláno asi 82-84 % všech ekonomicky
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceŘíše Prvoci. (Protozoa) Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: Prvoci Ročník: 2. Opora, ochrana. Pohyb. o Pouze pokud nemají pelikulu.
Říše Prvoci (Protozoa) - Mikroorganismy - Jednobuněční - Jedná se o živočišnou buňku s dalšími (rozšiřujícími) strukturami Opora, ochrana - Pelikula - tuhá blanka na povrchu (nemají ji měňavky) - Schránka
VíceBotanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů "říše" Plantae; podříše Viridiplantae Oddělení: Chlorophyta; třída: Ulvophyceae a) Ulva b) Cladophora c) Anadyomene d) Valonia
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ http://www.sci.muni.cz/ccm Mikroskopické houby Laichmanová Monika autor: MUDr. Petr Ondrovčík Mikroskopické
Vícečerných plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Ophiostomatales Houby charakteristické tvorbou černých plodnic (typu perithecia) s dlouhým krčkem a ústím a nepohlavního stadia v rodech Graphium, Leptographium, Sporothrix aj. Někteří zástupci mají 2
VíceBotanika bezcévných rostlin pro učitele 1. praktické cvičení
Botanika bezcévných rostlin pro učitele 1. praktické cvičení INFORMACE O ORGANIZACI CVIČENÍ cíl praktického cvičení: na konkrétním materiálu se seznámit s reprezentativními zástupci nejdůležitějších systematických
VíceSeminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie
Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník) Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor,
VíceHYDROBOTANIKA. CHLOROPHYTA zelené řasy
HYDROBOTANIKA CHLOROPHYTA zelené řasy ODDĚLENÍ: CHLOROPHYTA - zelené řasy Zelené řasy jsou velice široká skupina. Její příslušníci mají všechny druhy stélek, jen rhizopodiální typ se vyskytuje pouze jako
VíceBuňka. základní stavební jednotka organismů
Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na
VíceBc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci
2015 Bc. Tereza Hyráková Univerzita Palackého v Olomouci 1. Zvolte jednu ze správných odpovědí. 1. Tělo hub se nazývá: a) stélka b) korpus c) mycelium d) kapicilium 2. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě
VíceHYDROBOTANIKA. CHLOROPHYTA zelené řasy
HYDROBOTANIKA CHLOROPHYTA zelené řasy ODDĚLENÍ: CHLOROPHYTA - zelené řasy Zelené řasy jsou velice široká skupina. Její příslušníci mají všechny druhy stélek, jen rhizopodiální typ se vyskytuje pouze jako
VíceORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY
Zelené řasy Zelené řasy je významné oddělení jednobuněčných i mnohobuněčných stélkatých zelených rostlin. Představují blízké příbuzné vyšších rostlin, které se z jedné linie zelených řas vyvinuly. Stavba-
VíceBuňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
VíceBotanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Rhodophyta TŘÍDA: Bangiophyceae ŘÁD: Bangiales Porphyra (HB) TŘÍDA: Florideophyceae ŘÁD: Gelidiales Gelidium (HB) ŘÁD: Gigartinales
Vícecelulolytické identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Sordariales Skupina charakteristická tvorbou většinou tmavě zbarvených plodnic typu perithecia. Někteří zástupci mají plodnice porostlé různě utvářenými trichomy (např. Chaetomium). Většinou se vyskytují
Více- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
VíceTŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu
TŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu netvoří bičíkatá stádia. Mají specifický způsob pohlavního
VíceTŘÍDA: CHLAMYDOPHYCEAE Třída obsahuje jednotlivě žijící i cenobiální bičíkovce, řasy s kapsální (gleomorfní) a kokální stélkou. Pohyb zajišťují dva
CHLAMYDOPHYCEAE TŘÍDA: CHLAMYDOPHYCEAE Třída obsahuje jednotlivě žijící i cenobiální bičíkovce, řasy s kapsální (gleomorfní) a kokální stélkou. Pohyb zajišťují dva až čtyři stejně dlouhé bičíky vyrůstající
VíceTŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu
TŘÍDA: ZYGNEMATOPHYCEAE Sladkovodní skupina vzhledově velmi estetických řas, jednobuněčných nebo vláknitých. V žádné fázi svého životního cyklu netvoří bičíkatá stádia. Mají specifický způsob pohlavního
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
VíceVY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám
VY_32_INOVACE_002 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Buňka Vyučovací předmět: Základy ekologie
Víceplodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)
Otázka: Houby Předmět: Biologie Přidal(a): cathrinefirth CHARAKTERISTIKA početná a různorodá skupina znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa org. látky, zásobní látka glykogen)
VíceŘASY PRACOVNÍ LIST PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
ŘASY PRACOVNÍ LIST PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Řasy (dříve nesprávně označovány jako podříše nižších rostlin v rámci rostlinné říše) představují velmi různorodou skupinu organismů od několika mikrometrů velkých
VícePRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009
PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009 Opakování Prokarytotické organismy Opakování Prokaryotické organismy Nemají jádro, ale jen 1 chromozóm neoddělený od cytoplazmy membránou Patří sem archea, bakterie
VícePřehled pozorovaných objektů
ŘÍŠE: Amoebozoa (dříve součást Protozoa) ODDĚLENÍ: Mycetozoa (Myxomycota) hlenky, TŘÍDA: Myxogastrea (Myxomycetes) ŘÁD: Liceida Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) skupiny aethalií ŘÁD: Trichiida
VíceSystém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria
Systém organismů Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Impérium: EUKARYA říše: Protozoa (prvoci) říše: Chromista podříše: Cryptistae podříše: Chromobiotae říše: Fungi
VíceTéma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK
Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŢIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy) PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1-10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice)
VíceBotanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota ekologická skupina lišejníky (lichenizované houby) TŘÍDA: Lecanoromycetes ŘÁD:
VíceHOUBY (Fungi) KAPITOLA 1: SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ KAPITOLA 2: EVOLUCE HUB KAPITOLA 3: ZPŮSOB ŽIVOTA
HOUBY (Fungi) - věda, která se zabývá studiem hub = mykologie; řecky mýkés = houba KAPITOLA 1: SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ - polyfyletická říše; několik na sobě nezávislých vývojových větví, které nevycházejí
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 9. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota
Cvičení z mykologie (pro učitele) 9. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota přezky teliospory hymenofor - rourky Program 1) Vyhodnocení izolací půdy a potravin na agarová média 2) Basidiomycota
VíceObecná charakteristika hub
Fyziologie hub Prvá část: Charakteristiku hub na základě výživy Ekologická charakteristika výživy hub Chemické zdroje výživy hub Druhá část Fyziologie růstu a rozmnožování Způsoby stanovení růstu, způsoby
VíceŠkola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN
Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940
VíceTřída: RAPHIDOPHYCEAE
HYDROBOTANIKA Třída: RAPHIDOPHYCEAE Celková charakteristika Malá skupina jednobuněčných bičíkovců zahrnuje jen devět rodů. Jejich buňky jsou poměrně velké (až 100 µm). Žijí jak ve sladké vodě, tak i v
VíceŘÍŠE (REGNUM): ROSTLINY (PLANTAE) Podříše (Subregnum): Nižší rostliny řasy (Thallobionta)
ŘÍŠE (REGNUM): ROSTLINY (PLANTAE) Charakteristickým znakem všech jaderných organismů je eukaryotická buňka. Jaderné organismy jsou rozdělené do tří říší: rostliny, houby a živočichové. Charakteristickým
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické o buněčná stěna bez peptidoglykanu,
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
Více- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
VíceSystém rostlin Část vyšší rostliny
Systém rostlin Část vyšší rostliny Literatura Hendrych R. (1977): Systém a evoluce vyšších rostlin. Rosypal S. (1992): Fylogeneze, systém a biologie organismů. Mártonfi P. (2003): Systematika cievnatých
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VícePenicillium, řád Eurotiales
Penicillium, řád Eurotiales Druhově bohatý rod: více než 250 druhů V přírodě jedna z nejčastějších hub (půda, ovzduší) významný rozkladač rostlinných zbytků V prostředí člověka častý kontaminant potravin
VíceBotanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Glaucophyta TŘÍDA: Glaucophyceae Glaucocystis (PP) ODDĚLENÍ: Rhodophyta TŘÍDA: Bangiophyceae Porphyridium
VíceTŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae) a neustále se ukazuje, že do ní spadají
TŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae) a neustále se ukazuje, že do ní spadají nové a nové rody. Stavbou stélek a rozmnožováním i ekologií
Více- pelikula pružná blána bílkovinného původu, umožňuje lepší pohyb
Otázka: Prvoci Předmět: Biologie Přidal(a): Blade Prvoci - jednobuněčné eukaryotické organismy - většinou se živí heterotrofně - parazité, saprofyté Bičíkovci Mastigophora - pohyb zajišťuje 1 nebo více
VíceŘÍŠE: Fungi. ODDĚLENÍ: Ascomycota
ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA při pohlavním procesu dochází ke vzniku dikaryotických hyf, tvořících makroskopické útvary - plodnice (askomata) výtrusy (askospory) vznikají ve
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Vícetrubicovitá pletivná vláknitá, větvená vláknitá
ŘASY METODICKÝ LIST PRO UČITELE (STŘEDNÍ ŠKOLY) řešení doplňující otázky/úkolu z pracovního listu doplňující informace k tomu, co žáci uvidí v mikroskopu a je vhodné je na to upozornit doplňující informace,
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceOBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,
VíceODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae
ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA vegetativní mycelium je dikaryotické, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze (dimorfizmus),
VíceNázev: ŘASY Autor: PaedDr. Ludmila Pipková
Název: ŘASY Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie, geografie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího gymnázia)
VíceOBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13
OBSAH 1 ÚVOD................................................. 7 1.1 Výrobek a materiál........................................ 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu..................... 8 2
VíceUNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Tvorba informačního a výukového materiálu s tématem "Anatomie a morfologie hub a houbových organismů"
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra botaniky Tvorba informačního a výukového materiálu s tématem "Anatomie a morfologie hub a houbových organismů" DIPLOMOVÁ PRÁCE Autor práce:
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika názvosloví, systém, morfologie (Oomycety) 3 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VícePřehled hlavních taxonů bakterií, sinic a řas
Přehled hlavních taxonů bakterií, sinic a řas Simpson a Rodger, 2004 Říše: Prokaryota Oddělení: Bacteria (Eubacteria) bakterie Oddělení: Cyanophyta (Cyanobacteria) sinice Třída: Cyanophyceae Řád: Chroococcales
VíceBotanika - bezcévné rostliny 2. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 2. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Dinophyta TŘÍDA: Dinophyceae ŘÁD: Gonyaulacales Ceratium (TP) ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Dinophyta
VíceNázev školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
VíceTŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae) a neustále se ukazuje, že do ní spadají
TŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída začala být uznávána teprve nedávno (původně pod názvem Pleurastrophyceae) a neustále se ukazuje, že do ní spadají nové a nové rody. Stavbou stélek a rozmnožováním i ekologií
VíceHouby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner
Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner LukasLeitner@seznam.cz Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam.
VíceNázev: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková
Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2.a 3.
VícePřehled hlavních taxonů bakterií, sinic a řas
Přehled hlavních taxonů bakterií, sinic a řas Simpson a Rodger, 2004 Říše: Prokaryota Oddělení: Bacteria (Eubacteria) bakterie Oddělení: Cyanophyta (Cyanobacteria) sinice Třída: Cyanophyceae Řád: Chroococcales
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceSystematická biologie,její minulý a současný vývoj
Systematická biologie,její minulý a současný vývoj Systematická biologie - věda o rozmanitosti organismů. Jejím úkolem je vytvořit informační soustavu, která poskytuje srovnatelné údaje o všech známých
VíceTŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE
TREBOUXIOPHYCEAE TŘÍDA: TREBOUXIOPHYCEAE Tato třída je zatím nejméně jasnou skupinou v novém systému zelených řas. Podle fragmentárních poznatků jsou do třídy Pleurastrophyceae řazeny kokální a vláknité
VíceTřída: RAPHIDOPHYCEAE
HYDROBOTANIKA Třída: RAPHIDOPHYCEAE Celková charakteristika Malá skupina jednobuněčných bičíkovců zahrnuje jen devět rodů. Jejich buňky jsou poměrně velké (až 100 µm). Žijí jak ve sladké vodě, tak i v
Více