Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie

Transkript

1 Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník)

2 Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor, jsou nejspíš ještě starší. Houby představují početnou skupinu, přes 100 tis. druhů. Houby jsou vývojově velmi rozmanitou skupinou nižších eukaryotních organismů. Mají některé znaky rostlin schopnost syntézy vitamínů, nebo nepohyblivost a také znaky živočichů např.: přítomnost chitinu a glykogenu zásobní látky - a heterotrofní způsob výživy. Houby nevytvářejí celulózu, neobsahují chlorofyl a mají buněčnou stěnu. Tvorba stélky + pletiv: Houby jsou jednobuněčné (kvasinky) i mnohobuněčné organismy. Jejich velikost se různí, různé je i vytváření houbové stélky. Základním stavebním prvkem jsou hyfy, které se rozvětvují a tvoří bílé až nažloutlé podhoubí mycelium. Vývojově nižší houby mají hyfy nepřehrádkované, vyšší mají přehrádky, které rozdělují houbové vlákno na jedno, či více jaderné buňky. V přehrádkách je otvor, který zajišťuje spojení mezi sousedními buňkami. Vlákna mycelia se mohou seskupovat a vytvářet pletiva např.: Plektenchym pletivo, kdy se vlákna k sobě pouze přikládají. Pseudoparenchym vyvinutější pletivo. Plodnice - vyrůstá u vyšších hub za příznivých podmínek. Rozmnožování, výtrusy: Rozmnožování se dělí na pohlavní a nepohlavní. Nejrozšířenější je však nepohlavní rozmnožování, které probíhá pomocí několika typů výtrusů. Zoospory vývojově nejpůvodnější pohyblivé výtrusy s bičíky Sporangiospory nepohyblivé výtrusy vznikající ve sporangiích Konidie se odškrcují z konců specializovaných hyf charakteristické pro penicilin. Bazidiospory vznikají na stopečkovitých útvarech stopkovýtrusé 4 výtrusy Ascospory vznikají ve vřeccích vřeckovýtrusé 8 výtrusů

3 Výskyt: Houby jsou rozšířeny na nejrůznějších stanovištích po celé Zemi. Nejvíce hub obsahuje půda a rostlinný odpad. Houby nejvíce rostou na místech s vyšší půdní vlhkostí, některé se však přizpůsobily životu na suchých, teplých místech. Význam: Velký význam pro rozklad organických látek (saprofyti) a přínos pro rostliny mykorhiza, či lichenismus soužití hub a lišejníků. Dále se využívají jako potrava člověka. Velký význam pro výrobu antibiotik, enzymů, vitamínů, alkaloidů, protirakovinných látek apod. rovněž využití v biologickém boji proti hmyzím škůdcům př.: mšice. Negativní význam hub spočívá v tom, že jsou původci mnoha chorob kulturních rostlin, zvířat i člověka, jsou to tedy patogenní organismy. Zcela negativní dopad na zdraní člověka má také značná jedovatost některých druhů, v případě jejich požití. Důležitá je také tzv. sekundární toxicita hub v důsledku přítomnosti těžkých kovů v plodnicích. Houby také způsobují hospodářské škody, protože některé saprofytické druhy znehodnocují zemědělské produkty, dřevo, textilie apod., napadají stavby. Dělení: Hlenky, Chytridiomycety, Oomycety, houby pravé HLENKY Jednoduché heterotrofní organismy, které se vyvinuly zřejmě ze starobylých bičíkovců mají tedy bičíky. Jejich tělo je jednobuněčné myxaméba, nebo myxomonáda. Tvoří plazmodium slizovitou, mnohojadernou plazmatickou hmotu, která se zvolna pohybuje. Plazmodium obvykle nápadně zbarveno nejčastěji žlutě, oranžově, červeně, či fialově. Vyskytuje se vlhkých tmavých místech v lesích na pařezech, opadance atd.. Hlenky jsou převážně saprofyty. Rozmnožování pohlavní - zralé výtrusy vyklíčí v pohyblivé myxomonády se dvěma nestejně dlouhými bičíky, nebo v myxaméby bez bičíků tyto mají funkce gamet. Po dvou splývají v zygoty nastává plazmogamie a karyogamie. Postupně se vytvoří mnohojaderné diploidní plazmodium. Z toho vyrůstají

4 plodničky, kde probíhá redukční dělení meióza vzniknou opět dvě buňky výtrusy s jednou chromozomovou sadou a celulózní buněčnou stěnou z těchto opět vznikají myxomonády bez buněčné stěny. Zástupci Vlčí mléko roste na trouchnivějících pařezech, či ležících kmenech. Tvoří nápadné kulovité, zpočátku růžové, v době zralosti až hnědé plodničky. Nádorovka kapustová - patří mezi parazity, způsobuje vznik na kořenech rostlin z čeledi brukvovitých. CHYTRIDIOMYCETY Buněčná stěna je z chitinu nebo glukanu. Charakteristické jsou jednobičíkaté zoospory - nepohlavní rozmnožování. Stélka je jednobuněčná, nebo tvořena trubicovitým nepřehrádkovaným podhoubím. Jsou to saprofyté, či parazité rostlin. Také přenašeči nežádoucích virů. Zástupci - Olpidium brassicae způsobuje padání klíčních rostlin čeledi brukvovitých. Napadá kořeny a místo kde začíná nadzemní část rostliny. (postřik fungicidy) Rakovinovec bramborový na povrchu hlíz vznikají nápadné nádory, napadá i stonky listy a květy. OOMYCETY Žijí ve vodě i na zemi. Jsou to paraziti i saprofyti, také původci chorob kulturních rostlin. Mají celulózní buněčnou stěnu, silně vyvinuté podhoubí, které je větvené, nepřehrádkované a mnohojaderné. Zoospory mají dva nestejně dlouhé bičíky Zástupci - plíseň bramborová Phytophthora infestans postihuje brambory a rajčata (lilkovité) jejich nať a listy. Plody opadají, na hlízách skvrny. Brambory mumifikují suchá hniloba, společně s bakteriemi tzv. mokrá hniloba. Houba často přezimuje myceliem na povrchu hlíz. Ochrana pěstění pouze šlechtěných, odolných odrůd. Vřetenatka révová projevuje se žlutými skvrnami na listech a bělavými povlaky na rubu listů. Napadá i květy a plody vinné révy, které hnědnou scvrkávají se a často nedozrálé opadávají. Ochrana postřiky.

5 HOUBY PRAVÉ Fylogeneticky nejvyspělejší, mnohobuněčné, vzácně jednobuněčné houby s nepohyblivými výtrusy. Mycelium přehrádkované, velmi dodře přizpůsobené životu na souši. Buněčná stěna obsahuje chitin živočišný původ. Zygomycety: Houby spájivé dobře vyvinuté, bohatě větvené, nepřehrádkované mycelium, z nějž vyrůstá plodnice. Většina saprofyti, některé druhy paraziti př.: hmyzu Rozmnožování pohlavní = zygogamie z výtrusů vyrůstají mnohojaderná vlákna a na nich jsou výběžky, které se přibližují až splynou a vznikne zygospora 2n (diploidní). Dojde k redukčnímu dělení meióze R! - 1n a vyrůstá plodnička = nosič výtrusů. Dále vznikají nová jádra výtrusy + a - ze kterých opět vyrůstají houbová vlákna. Rozmnožování nepohlavní pomocí sporangiospor Zástupci Kropidlovec černavý Rhizopus nigricans nejběžnější zástupce vytváří husté až 2 cm vysoké, šedé povlaky na potravinách. Plíseň hlavičková mucor mucedo vyskytuje se na potravinách či koňském trusu, vytváří hlavičky. Hmyzomorka muší, housenková saprofyti, paraziti ničí hmyz. Vřeckovýtrusé ascomycetes: zástupci 120 paličkovice nachová životní cyklus Druhově nejpočetnější, makroskopické i mikroskopické, s výjimkou kvasinek mnohobuněčné. Dobře vyvinuté přehrádkované mycelium má zachovaný jednoduchý centrální otvor umožňující přechod jader a cytoplazmy. Rozmnožování pohlavní - tvoří vřecko ascus dutý útvar obsahující 8 výtrusů, otevírající se pomocí víčka nebo štěrbiny. U vývojově starších forem jsou vřecka jednotlivě na konci hyf. U dokonalejších typů jsou vřecka uspořádána ve výtrusorodou vrstvu na povrchu ev. uvnitř plodnic. Rozmnožování nepohlavní velmi častý způsob, u některých vůbec nebyl zjištěn pohlavní způsob. Probíhá pomocí konidií. Rozmnož nepohlavní pučení u kvasinek, vznikají geneticky identičtí jedinci.

6 Zástupci kvasinky většinou saprofyti, žijící uvnitř, nebo vně různých druhů živočichů a rostlin. Hospodářsky významné kvasinka pivní, kvasinka vinná využití pivovarnictví, vinařství, vitamíny skupiny B využití ve farmacii. Rod Candida způsobuje tzv. kandidózu pohlavní onemocnění. Rod penicilium štětičkovec výroba antibiotik (Alexandr Fleming). Rod kropidlák- některé druhy ve farmacii a potravinářství. Jiné druhy tvoří nebezpečné jedy mykotoxiny ohrožující zdraví člověka. Smrž a lanýž makroskopické plodnice chutné houby. Využití cvičených psů a vepřů k vyhledávání plodnic lanýže černého. Paličkovice nachová napadá čeleď lipnicovitých - přetváří obilku na tvrdý útvar sklerocium na podzim vypadne, přezimuje a na jaře z něj vyrůstají paličky. Prudce jedovatá dnes pěstovaná pro farmacii. Ve středověku otravy tzv. ergotismus obsahuje alkaloidy ergotoxinové a ergotaminové řady. Od konce 16. stol. léky proti krvácení. Hlízenka ovocná způsobuje tzv. moniliózu rychlé zahnívání ovoce. Na napadených plodech se objevují v soustředných kružnicích kupky konidií. Stopkovýtrusé bazidiomycetes: Vývojově nejvyspělejší skupina s dokonale článkovaným myceliem vlákna jsou přehrádkovaná. Vytvářejí plodnice. Mají výtrusorodou vrstvu rouško lupenité, rourkaté, ostnité (dřevokazné houby). Vývoj plodnice - v prvotním stádiu je obalena blanitým útvarem plachetkou po této zbudou dva útvary pochva obalující spodní stranu třeně a útržky na svrchní straně třeně. Je zde ještě závoj, který chrání výtrusorodé rouško. Rozmnožování z fyziologicky rozlišných výtrusů vyrostou hyfy prvotního primárního podhoubí. Po setkání a splynutí vláken dvou odlišných primárních mycelií dochází ke vzniku sekundárního podhoubí, jehož buňky obsahují vždy dvě fyziologicky odlišná haploidní jádra. V příznivých podmínkách vytváří toto dvojjaderné mycelium plodnice. Ve výtrusorodém roušku vznikají bazidie z těchto potom redukčním dělením vznikají haploidní bazidiospory se čtyřmi odlišnými výtrusy. Zástupci mikroskopičtí RZI napadají rostliny čeledi lipnicovitých. Rzi netvoří plodnice žijí paraziticky. Rostliny jakoby pokryté práškem př.: červené

7 či žluté barvy. Zástupce rez travní. Sněť parazité na lipnicovitých, napadají květní části. Dělí se na prašné a mazlavé. Např.: prašná sněť pšeničná, Mazlavá sněť pšeničná Houby lupenité podle typu výtrusorodého rouška. Patří sem muchomůrky obsahují řadu alkaloidů nejjedovatější je muchomůrka zelená, tygrovaná, citrónová, červená. Holubinky noha čistě bílá, okraj klobouku stočený dospod holubinka chromová, trávozelená, jahodová etc. Ryzce nálevkovitý tvar, většinou jedlé ryzec kravský nejedlý. Dále Bedla vysoká, žampion, špička travní. Houby hřibovité výtrusorodé rouško rourkaté hřib pravý, suchohřib hnědý, hřib dubový, koloděj, kovář, kozák březový, křemenáč osikový, hřib žlutomasý. V důsledku mykorhizy se výskyt některých hub váže k výskytu dřevin. Houby břichatkovité dřevokazné houby rozkládají dřevní hmotu. Patří sem např.: choroše rostoucí na živých nebo odumřelých kmenech, nebo pařezech dřevin. Parazitické dřevokazné houby jsou například i václavky podzimní houby jedlé po dostatečné tepelné úpravě. Dále dřevomorka domací způsobuje rozklad dřevěných částí domů. LIŠEJNÍKY (Lichenes) Lichenologie věda studující lišejníky Lišejníky jsou považovány za vývojově mladou skupinu, která pravděpodobně vznikla až během třetihor. Lišejníky jsou složené komplexní organismy, tvořené heterotrofní houbou a autotrofní složkou představovanou zelenou řasou nebo sinicí. Houba dodává organismu ochranu mechanickou, doplňuje vitamíny a dodává vlhkost. Houba někdy na řase i slabě parazituje. Řasa poskytuje asimiláty zajišťuje výživu houbové složky. Houbová složka se označuje jako mykobiont a řasová složka jako fykobiont.

8 3 typy lišejníkové stélky: 1. korovitá stélka celou plochou pevně přichycen k podkladu, od něhož jej zpravidla nelze bez poškození oddělit. Př.: lišejník zeměpisný, 2. lupenitá stélka rozprostřená do plochy, okraje jsou volné. Př.: terčovka bublinatá, terčník zední apod. 3. keříčkovitá stélka stélka je větvená, pouze v jednom místě upevněna k podkladu, od něhož ji lze snadno oddělit. Př.: dutohlávky, provázovka Vnitřní stavba svrchní korová vrstva, řasová vrstva, dřeňová vrstva, dále spodní korová vrstva a svazky hyf. Rozmnožování 1. fragmentace rozpad stélky - každá část obsahuje složku řasovou i houbovou. Každý fragment může dorůst v celou stélku 2. soredie klubíčka houbových vláken uvnitř je řasa, nebo sinice a na povrchu jsou obalena houbovými vlákny. Uvolňují se po rozrušení korové vrstvy jako prach, který se rozšiřuje větrem. 3. izidie výtrusy na svrchní straně lišejníků. Zástupci Terčovka bublinatá šedozelené stélky na spodní straně výrazně tmavší na větvích stromů. Terčník zední oranžovo - žluté stélky vyskytující se na zdech i borce stromů. Dutohlávky mají nápadné keříčkovité stélky rostoucí v borových lesích. Lišejník zeměpisný mají nápadně rozpraskanou žlutozelenou korovitou stélku, roste především na povrchu skal. Provazovky rostou dnes už jen vzácně v málo znečištěných horských oblastech. Lišejníky fungují jako bioindikátory indikátory čistoty ovzduší, velmi citlivě reagují na znečištění zejména oxidem siřičitým. Silně znečištěné oblasti kde se téměř nevyskytují lišejníky se označují jako lišejníková poušť.

9

10 Příloha č. 3 obr. 120, 124, 125

11