OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
|
|
- Lukáš Špringl
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec, mykologické oddělení NM Praha Miroslav Kolařík, laboratoř genetiky, fyziologie a biotechnologie hub MBÚ AV ČR a katedra botaniky PřF UK Praha Petr Pikálek, katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK, Praha Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK, Praha Václav Šašek, laboratoř experimentální mykologie MBÚ AV ČR, Praha zkouška: písemná, celkem 5 otázek 2010
2 OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) 1. ÚVOD 1.1. Mykologie jako vědní obor, stručný nástin vývoje mykologie, základní literární prameny Houby a houbám podobné organizmy: názory na klasifikaci a postavení v říších ţivých organizmů, vývojové teorie, přímé a nepřímé důkazy o fylogenezi, celková biodiverzita. 2. ORGANIZMÁLNÍ ÚROVEŇ 2.1. Vegetativní stélka, dimorfizmus, polymorfizmus a pleomorfizmus u hub Pohlavní rozmnoţování a struktury s ním spojené (projevy pohlavnosti u jednotlivých skupin hub, výskyt, způsoby navození a význam dikaryofáze, sporokarp, plodnice a quasiplodnice) Nepohlavní rozmnoţování a struktury s ním spojené, základní typy konidiogeneze. 2010
3 OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) 3. BIODIVERZITA HUB 3.1. Biodiverzita hub v ČR, Evropě a ve světě, metody studia biodiverzity hub Počty druhů hub v různých ekosystémech a v různých částech světa Faktory ovlivňující biodiverzitu hub na nejrůznějších úrovních s příklady z některých dobře prozkoumaných skupin hub. 4. VÝŢIVA A RŮST HUB Úvod, příjem ţivin a fyziologie výţivy Fyziologie růstu a rozmnoţování 5. KOMUNIKACE HOUBOVÉ BUŇKY S VNĚJŠÍM PROSTŘEDÍM 5.1. Obecný vliv fyzikálních a chemických vlastností prostředí na houbový organizmus Komunikace a přenos informací mezi houbovou buňkou a vnějsím prostředím. 6. GENETIKA HUB Genetické aspekty sexuální reprodukce u hub Genetická analýza souborů meiospor, parasexuální hybridizace. 2010
4 2010 OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) 7. MOLEKULÁRNĚ TAXONOMICKÉ METODY 7.1. Obecné rozdělení molekulárně taxonomických metod. Povaha molekulárních znaků. Stavba houbového genomu. 7.2 Základy molekulární biologie: PCR, klonování, southernův přenos, restrikční enzymy, zolace houbové DNA. Uni- a oligolokusové metody: sekvenování a fylogenetika Multilokusové molekulárně taxonomické metody a jejich vyhodnocení (AFLP, ISSR, RFLP-PCR, RAPD, analýza mikrosatelitlů) Příklady vyuţití v taxonomii, populační genetice. Studium speciace a vymezení druhové hranice u hub. Vyuţití mol. metod při studiu reprodukčního systému. Fylogeografie a molekulární ekologie hub.
5 OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) 2. ORGANIZMÁLNÍ ÚROVEŇ 2.1. Vegetativní stélka, dimorfizmus, polymorfizmus a pleomorfizmus u hub Pohlavní rozmnoţování a struktury s ním spojené (projevy pohlavnosti u jednotlivých skupin hub, výskyt, způsoby navození a význam dikaryofáze, sporokarp, plodnice a quasiplodnice) Nepohlavní rozmnoţování a struktury s ním spojené, základní typy konidiogeneze.
6 OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2008) 2. ORGANIZMÁLNÍ ÚROVEŇ V následujících tabulích je výklad značně zjednodušený, protože základní termíny již byly vyloženy a prakticky předvedeny v lekcích Mykologie speciální I+II a dále v předmětu MB120P76I Botanika bezcévných rostlin, tyto prezentace jsou ke stažení na adrese Další výklad je možno získat ještě v prezentacích k předmětu MB120P18 Mykologie na adrese Následuje spíše heslovité připomenutí souvislostí a na co se do uvedených prezentací podívat.
7 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování 1. Vegetativní stélka thallus je tradiční označení pro jednonebo vícebuněčné tělo stélkatých (nižších/bezcévných) rostlin, úskalí tradiční terminologie. 2. Nemyceliální typy: Myxomycota, Plasmodiophoromycota, Labyrinthulomycota, Oomycota,* Hyphochytriomyota*, Chytridiomycota*, Schizosaccharomycetes, Saccharomycetes*, Laboulbeniales, ale i Pneumocystis a mikrosporidie. A jak je to vlastně s labulbeniemi (tedy zástupci řádu Laboulbeniales? * jsou označeny skupiny s myceliální i nemyceliální stélkou! Následuje pár příkladů nemyceliální stélky:
8 Co je to stélka? Stélka (lat. thallus) je obecný název vegetativního těla jednobuněčných i mnohobuněčných organizmů, které postrádá diferenciovaná pletiva a zpravidla také chybí spojení mezi buňkami pomocí plazmodesmat. Stélka tedy není členěna na kořen, stonek a listy, ale funkční obdobu těchto orgánů tvoří rhizoidy, kauloid a fyloidy. Název stélka má historickou hodnotu a byl používán jako protiklad k rostlinnému tělu sporofytů suchozemských rostlin, nazývanému kormus (Cormophyta). Stélka (thallus) představuje jednobuněčné nebo vícebuněčné tělo organizmu, které však není rozlišeno na kořeny, stonek a listy. Stélka ovšem může být diferenciována, a to morfologicky (např. polární rozlišení u některých jednobuněčných stélek), nebo i funkčně. U pokročilejších typů dochází k morfologické a funkční diferenciaci až do stupně plektenchymatických nebo pseudoparenchymatických pletiv a primitivních cévních svazků. V současnosti, kdy původní Thallobionta přestala tvořit umělý, nefylogenetický botanický celek a jsou distribuována mezi bakterie, prvoky, chromista, houby a rostliny, se pak thallus/stélka dostává do kompetice s termíny vžitými pro označení těla organizmů těchto skupin.
9 nemyceliální: Myxomycota (stélka v trofické fázi améboidní, myxaméby, pseudoplasmodia, plasmodia, myxoflageláti a myxomonády, bez BS (periplast), výživa holozoická a dělení schizotomií) Plasmodiophoromycota (vegetativní fázi představuje plasmodium (paraplasmodium) mnohojaderná masa, nevytvářejí se myxaméby, 1 buň. jsou jen mladá plasmodia v hostiteli, výživa je ale osmotrofní a jsou zde i společné znaky s prvoky. Labyrinthulomycota (veget. fázi tvoří jednotlivé buňky pospojované ektoplasmatickými výběžky filoplasmodia, tvoří se zoospory a aplanospory Oomycota (nemyceliální jsou primitivní obligátně parazitické typy, někdy se označují jako amorfní holokarpická stélka, většina typů je už ale s cenocytickým myceliem, nekdy i s nepravými přehrádkami. Hyphochtriomycota (nemyceliální, většinou holokaropická stélka, někdy s pokročilým rhizomyceliem viz potom somatogamie) Chytridiomycota (nemyceliální jsou 1 buň. holokarpické typy, pokročilejší typy vytvářejí tzv. rhizomycelium, nejvyvinutější typy (Monoblepharidales s oogamií) se již vyznačují větveným cenocytickým myceliem. Asko- a bazidio- kvacinky - stélka redukována na jednotlivé pučivé buňky, schopnost tvořit pseudomycelium. Ale vláknité mycelium a dokonce přehrádkovane mají např.rody Dipodascus, nebo Endomyces (Saccharomycetales), a zástupci ř. Protomycetales a Taphrinales. Asko- (Laboulbeniales) specifická stélka, která také není myceliální. SOUHRN: jako nemyceliální stélky označujeme 1 buněčné (nejčastěji holokarpické, nebo ty kvasinky) typy (pozor: ne cenocytické mycelium), plasmodia sl. a pseudomyceliální typy a speciální typy u Laboulbenií a Labyrinth.
10 Hyphochytriomycota modifikace morfologie stélky (aneb od nemyceliální k myceliální stélce). zoospory nebo aplanospory (cysty) encystace způsob klíčení klíčení hyfou dospělá stélka typ Anisolpidium (holokarpická nemyceliální stélka) typ Rhizidiomyces (eukarpická monocentrická stélka s rhizomyceliem) typ Hyphochytrium (polycentrická eukarpická myceliální stélka)
11 Další příklady nemyceliální a myceliální stélky model u skupin Peronosporomycota a Chytridiomycota. Vegetativní stélka jednobuněčná (holokarpická nebo eukarpická) s rhizoidy nebo rhizomyceliem. Pokročilejší typy mají stélku ve formě coenocytického mycelia, septa oddělují pouze rozmnožovací orgány, pseudosepta. stélka holokarpická endobiotická eukarpická monocentrická endobiotická stélka eukarpická monocentrická epibiotická stélka eukarpická polycentrická stélka
12 Piromyces communis (Neocallimastigales) rhizomycelium, sporangiofor a sporangium a takto vypadá eukarpická monocentrická stélka u anaerobního zástupce chytridiomycetů který žije v zažívacím traktu některých býložravců ( a navíc je zde něco jako sporangiofor)
13 Modifikací nemyceliální stélky je mnoho, uvedeme si tři příklady organizmů, které znáte ze systematických lekcí, k tabulím stačí slovní připomenutí na přednášce. mladé vřecko (následující tabule jsou opět převzaty ze základních přednášek) zygota mitózy
14 Třída Pneumocystidomycetes: monotypická skupina s jediným rodem Pneumocystis, kerý byl v minulosti považován za prvoka (Protozoa). První popis ve Francii 1912 z krysích plic. Redukovaná nemyceliální stélka. Parazit plicního epitelu savců včetně člověka v případě silného oslabení (např. HIV). V pokročilé fázi onemocnění se z plic šíří i do dalších orgánů. Onemocnění se nazývá pneumocystóza. Pneumocystis životní cyklus zygota mladé vřecko plasmogamie n+n? karyogamie meióza mitózy uvolněné askospory haploidní somatická buňka uvolnění askospor z vřecka diferenciace askosporve vřecku
15 Životní cyklus druhu Coelomomyces psorophorae. tvorba gamet a kopulace (v hostiteli nebo ve vodním prostředí n 2n redukovaný bezbanný gametofyt v prvním hostiteli (buchanka, Cyclops) bezblanná diploidní stélka (sporothalus) zygota encystuje na povrchu druhého hostitele (larva komárů rodu Culex nebo Anopheles) Chytridiomycetes Blastocladiales parazit v coelomových dutinách larev komárů (Culex, Anopheles) jednoduchá cenocytická stélka tvorba odpočívajících sporangií haploidní zoospory uvolněná odpočívající sporangia meioza a tvorba zoospor
16 Ascomycota Laboulbeniales habitus některých druhů: růstově determinované nemyceliální stélka
17 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování 1. Vegetativní stélka thallus je tradiční označení pro jednonebo vícebuněčné tělo stélkatých (nižších/bezcévných) rostlin, úskalí tradiční terminologie. 2. Nemyceliální typy: Myxomycota, Plasmodiophoromycota, Labyrinthulomycota, Oomycota,* Hyphochytriomyota*, Chytridiomycota*, Schizosaccharomycetes, Saccharomycetes*, Laboulbeniales, ale i Pneumocystis a mikrosporidie. Laboulbeniales? 3. Myceliální typy - coenocytické a septované mycelium. Nejdříve schematické přiblížení zakladních myceliálních i nemyceliálních typů stélky:
18 Pět základních forem vegetativní stélky hub (říše Fungi). eukarpická stélka chytridiomycetů (ancestor?)? jednobuněčné pravé kvasinky základní model septované nebo neseptované hyfy s pevnou BS determinovaná vícebuněčná stélka model Laboulbeniales coenocyt bez pevné BS model Coelomomyces, Microsporidia
19 typy vegetativního mycelia u myceliálních hub
20 Základní typy sept a příslušných pórů u některách skupin hub (Fungi).
21 konjugované mitózy tvorba přezek
22 přezky na myceliu
23 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování 1. Vegetativní stélka thallus je tradiční označení pro jednonebo vícebuněčné tělo stélkatých (nižších/bezcévných) rostlin, úskalí tradiční terminologie. 2. Nemyceliální typy: Myxomycota, Plasmodiophoromycota, Labyrinthulomycota, Oomycota,* Hyphochytriomyota*, Chytridiomycota*, Schizosaccharomycetes, Saccharomycetes*, Laboulbeniales, ale i Pneumocystis a mikrosporidie. Laboulbeniales? 3. Myceliální typy - coenocytické a septované mycelium. 4. Modifikace hyfální struktur, např. chlamydospory, sklerocia, apresoria, haustoria, lapače (traps), rhizomycelium, rhizomorfy.
24 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování 1. Vegetativní stélka thallus je tradiční označení pro jednonebo vícebuněčné tělo stélkatých (nižších/bezcévných) rostlin, úskalí tradiční terminologie. 2. Nemyceliální typy: Myxomycota, Plasmodiophoromycota, Labyrinthulomycota, Oomycota,* Hyphochytriomyota*, Chytridiomycota*, Schizosaccharomycetes, Saccharomycetes*, Laboulbeniales, ale i Pneumocystis a mikrosporidie. Jak je to s Laboulbeniales? * jsou označeny skupiny s myceliální i nemyceliální stélkou! 3. Myceliální typy - coenocytické a septované mycelium. 4. Modifikace hyfální struktur, např. chlamydospory, sklerocia, apresoria, haustoria, lapače (traps), rhizomycelium, rhizomorfy.
25 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování 5. Nepravá pletiva u hub a struktury z nich vzniklé: plektenchym, prozenchym, pseudoparenchym, merenchym, stroma, subikulum, plodnice askomycetů a bazidiomycetů; peridie a textury, hyfální analýza plodnic bazidiomycetů, sterilní elementy v plodnicích askomycetů a bazidiomycetů. plektenchym: nejobecnejší termín pro nepravé pletivo z propletených hyf prosenchym : pomocný termín když lze rozeznat hyfální charakter pseudoparenchym: když nelze rozeznat původní hyfy merenchym: nepravé pletivo, vzniklé delením buněk v několika rovinách (Vuilleminův pomocný termín) stroma: ochranné vegetativní nepravé pletivo, uzavíranící nebo nesoucí struktury pohlavního nebo nepohlavního rozmnožování subikulum: rozvolněná hyfální síť, chránící povrchové plodnice některých askomycetů sklerocium: stromatu podobný, ale sterilní útvar s vlastnostmi chlamydospor
26
27 PLODNICE: u největší třídy hub stopkovýtrusých (to je třída Basidiomycetes) se vytvářejí plodnice, další dvě třídy plod- nice nevytvářejí. Na rozdíl od askomycetů není vznik plodni- ce přímo spojen s pohlavním procesem. Plodnice (bazidiomata, bazidiokarpy) jsou tvořeny plektenchymatickým pletivem, které může obsahovat tři různé typy hyf: a) hyfy generativní (tenkostěnné, větvené a septované); b) hyfy skeletové (tlustostěnné, nevětvené, neseptované); c) hyfy vazbové (ligativní, také tlustostěnné, téměř plné). a) b) c)
28 pletivo dimitické (generativní a skeletové hyfy) pletivo trimitické hyfy generativní, skeletové i vazbové) pletivo monomitické (pouze generativní hyfy)
29 Fomitopsis pinicola troudnatec pásovaný
30 Basidiomycetes - hymenium HYMENIUM SUBHYMENIUM TRAMA SETY BAZIDIE CYST IDA BAZIDIOLA
31 cystidy a další elementy hymenia
32 Typy septace askospor a konidií. distoseptátní typy, kdy jednotlivé buňky spory jsou obklopené vakovitou stěnou, odlišnou od vnější stěny, jako je tomu např, u r. Drechslera (viz Mycologia 55:672) euseptátní typ, kdy jednotlivé buňky spory jsou oddělené septem, identickým s vnější BS
33 Alternaria euseptátní konidie Drechslera distoseptátní konidie
34 Příklady rozmanitosti askospor u konkrétních druhů askolokulárních askomycetů.
35 ontogeneze septace u diktyosporních askospor mikrocephalická septace makrocephalická septace
36 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování 5. Nepravá pletiva u hub a struktury z nich vzniklé: plektenchym, prozenchym, pseudoparenchym, merenchym, stroma, subikulum, plodnice askomycetů a bazidiomycetů; peridie a textury, hyfální analýza plodnic bazidiomycetů, sterilní elementy v plodnicích askomycetů a bazidiomycetů. 6. Dimorfismus, polymorfismus a pleomorfismus u hub. Dimorfismus: rozdílné projevy v lékařské mykologii a fytopatologii (nebo biologii hub ). Význam pleomorfismu a skupiny s jeho výrazným výskytem.
37 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování Dimorfismus: obecně jev, kdy jeden organizmus má vegetativní stélku dvou různých morfologických typů. U hub je dimorfismus obvykle chápán jako schopnost tvořit jak vláknitou (myceliální), tak kvasinkovitou (jednobuněčnou) formu vegetativní stélky. Jevem dimorfismu se vyznačují především (ale nejen) houby patogenní, jak fytopatogenní, tak patogenní na teplokrevných živočiších. Dimorfismus u těchto hub bývá definován jako vnějšími podmínkami řízená reverzibilní přeměna vláknité (myceliální) a kvasinkovité formy, v anglické literatuře často značená jako M Y. Schopnost dimorfismu je spojena s poměrně složitými genetickými, biochemickými a fyziologickými aspekty. My zde upozorníme jenom na podstatný rozdíl mezi dimorfními fytopatogenními a humánně patogenními houbami.
38 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování U fytopatogenních dimorfních hub je kvasinkovitá fáze neparazitická (nemá schopnost napadat hostitele), zatím co vláknitá fáze je patogenní. Příklad: Taphrina - askospory jsou schopny blastogenese, pučivé haploidní konidie slouží nepohlavnímu rozmnožování (další enteroblastické pučení), ale nejsou schopny infikovat hostitele. Po somatogamii blastospor vzniká dikaryotické vláknité mycelium, schopné infekce. U patogenních hub, napadajících teplokrevné živočichy, bývá myceliální fáze saprotrofní, zatím co kvasinkovitá fáze infikuje tkáně hostitele (např. některé druhy rodů Mucor, Chrysosporium, Histoplasma a pod., viz následující tabulka).
39 kniha je v knihovně katedry botaniky pod signaturou D 1211
40 Organizmální úroveň: A. vegetativní stélka a pohlavní rozmnožování Polymorfismus je obecný termín, označující schopnost organizmu vytvářet více typů morfologických tvarů. V mykologii bývá někdy tento termín používán k popisu značné morfologické plasticity (například konidií některých druhů rodu Alternaria). Někdy je termín spojován (zaměňován) s termínem pleomorfismus. Pleomorfismus v obecné rovině může být ztotožňován s termínem polymorfismus, v mykologii je ale často specificky chápán jako schopnost organismu (houby) produkovat v životním cyklu více typů spor ( u askomycetů askospory, makrokonidie a mikrokonidie, dalším klasickým případem pleomorfismu jsou rzi tvorba spermacií, aeciospor, uredospor, teliospor a basidiospor). Monomorfismus by pak v tomto smyslu byla schopnost houby vytvářet pouze jeden typ spor (např. Agaricus brunnescens, Gelasinospora tetrasperma, tedy meiotické holomorfy).
41 Zájemcům o problematiku pleomorfních hub lze doporučit tuto publikaci (v knihovně katedry botaniky pod signaturou D 1686).
42 Organizmální úroveň: B. pohlavní rozmnožování 7. Pohlavní rozmnožování přehled pohlavních a nepohlavních rozmnožovacích částic. 8. Přehled typů pohlavního rozmnožování u jednotlivých skupin hub a houbám podobných organizmů. 9. Projevy pohlavnosti: otázka časové a lokální návaznosti jednotlivých fází pohlavního procesu: navození - plazmogamie provedení - karyogamie výsledek - meioze. 10.Situace u některých skupin: Peronosporomycetes (Oomycetes v Chromalveolatech) Chytridiomycetes (opistokontní Fungi) Zygomycetes Ascomycota Taphrinales, Sacccharomycetes, Pezizomycotina Basidiomycota Pucciniomycetes, Ustilaginomycetes, Agaricomycetes
43 Schematický přehled některých nepohlavních a pohlavních rozmnožovacích částic u u hub a houbám podobných organizmů.
44 Přehled nejčastějších typů pohlavního procesu u hub a houbám podobných organismů. vývojová větev Amoebozoa Myxomycetes vývojová větev Excavata Acrasiomycetes vývojová větev Rhizaria Plasmodiophoromycetes gametogamie pohl. proces neprokázán nebo nejasný gametogamie (izogamie) vývojová větev Chromalveolata (Straminipila) Labyrinthulomycetes gametogamie? (izogamie) Traustochytriomycetes pohlavní proces neprokázán Peronosporomycetes (Oomycetes) oogametangiogamie (!) třída Hyphochytriomycetes izogamie (pouze u 1 rodu, resp. druhu) continuing
45 Přehled nejčastějších typů pohlavního procesu u hub a houbám podobných organismů. vývojová větev Opistokonta, říše Fungi Chytridiomycetes Zygomycetes Trichomycetes ASCOMYCOTA BASIDIOMYCOTA izo- + anizogametogamie, oogamie gametangiogamie, somatogamie izogametangiogamie anizogametangiogamie somatogamie? (u ř. Harpellales) somatogamie (hologamie i hyfogamie) gametangiogamie, gametogamie gametogametangiogamie (deuterogamie) somatogamie (sporidiogamie, hyfogamie) gameto-somatogamie (spermatizace)
46 Přehled nejčastějších typů pohlavního procesu u hub a houbám podobných organismů. říše FUNGI odd. CHYTRIDIOMYCOTA třída Chytridiomycetes odd. ZYGOMYCOTA třída Zygomycetes třída Trichomycetes izo- + anizogametogamie, oogamie gametangiogamie, somatogamie izogametangiogamie anizogametangiogamie somatogamie? (u ř. Harpellales) odd. ASCOMYCOTA odd. BASIDIOMYCOTA somatogamie (hologamie i hyfogamie) gametangiogamie, gametogamie gametogametangiogamie (deuterogamie) somatogamie (sporidiogamie, hyfogamie) gameto-somatogamie (spermatizace)
47 Přehled nejčastějších typů pohlavního procesu u hub a houbám podobných organismů. říše FUNGI odd. CHYTRIDIOMYCOTA třída Chytridiomycetes odd. ZYGOMYCOTA třída Zygomycetes třída Trichomycetes izo- + anizogametogamie, oogamie gametangiogamie, somatogamie izogametangiogamie anizogametangiogamie somatogamie? (u ř. Harpellales) odd. ASCOMYCOTA odd. BASIDIOMYCOTA somatogamie (hologamie i hyfogamie) gametangiogamie, gametogamie gametogametangiogamie (deuterogamie) somatogamie (sporidiogamie, hyfogamie) gameto-somatogamie (spermatizace)
48 P plasmogamie, K karyogamie, Z - zygota
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59 Deuterogamie je pomocné označení pro specifický případ gametogametangiogamie, kdy donorem samčího jádra není primárně vzniklá samčí gameta, ale tuto funkci přebírá původně nepohlavně vzniklá konidie nebo jiná nepohlavně vzniklá částice (např. u rzí spermacie, proto také starší označení spermatizace). A protože starší označení konidiálních hub bylo Deuteromycety, tak proto deuterogamie. Viz následující schema vpravo nahoře, aplikace na rzi (levá část) a askomycety (pravá část).
60 Schematický přehled chodu jaderných fází při pohlavním rozmnožování hub a houbám podobných organizmů: ( )
61 Schematický přehled chodu jaderných fází při pohlavním rozmnožování hub a houbám podobných organizmů: Dipodascus žc haploidní např. chlamydospory u r. Protomyces, 2n vegetativní mycelium ( ) R! žc diploidní, oomycety, některé chytridiomycety Chytridiomycetes (Monoblepharis), Zygomycetes
62 Schematické znázornění nejdůležitějších typů pohlavního procesu u hub a houbám podobných chromist. OOGAMIE OOGAMETANGIOGAMIE ANISOGAMETOGAMIE
63 Achlya ambisexualis (Saprolegniales) životní cyklus mycelium tvořící oogonia meióza gametangia mycelium tvořící antheridia oplození zoosporangium a zoospory karyogamie oospory (encystované zygoty) pohlavně různě laděná mycelia klíčící diploidní mycelium
64 Organizmální úroveň: B. pohlavní rozmnožování 10. Dikaryofáze: způsob navození, výskyt u jednotlivých skupin, funkce: zvětšit počet zygot - po fůzi jednoho páru haploidních jader může vznikat více zygot, následně více pohlavních spor, materiál pro přírodní výběr (mutace, variabilita, selekce). 11. Plodnice a nepravé plodnice (sporokarpy a quasiplodnice) přehled výskytu. 12. Principy askohymeniální a askolokulární ontogenese plodnic u askomycetů. 13. Vývoj plodnice u bazidiomycetů na příkladu rub rouškatých: iniciace (tvorba primordií) a diferenciace. Plodnice angiokarpní (Gasteromycetes), gymnokarpní (houby chorošovité) a hemiangiokarpní (houby hřibovité a lupenaté).
65 Vznik dikaryofáze se realizoval v několika paralelních liniích, i když některé z toho nemůžeme považovat za skutečné fáze, spíše náznaky: PLASMODIOFORY: možnost krátké existence dvou jader v zygotách (dvoujaderné zoospory, výjimečně i čtyřjaderné!), které jsou schopny proniknout do buněk kořenového vlásku hostitele a dát vznik diploidnímu cystogennímu paraplasmodiu. CHYTRIDIOMYCETY: u některých rodů (Olpidium, Polyphagus, Monoblepharis) je zygota po nějakou dobu dikaryotická. Opět se nejedná o pravou dikaryofázi, nejsou zde konjugované mitózy, neroste to, není zde růstová fáze. ZYGOMYCETY: podobný případ, zygospora v zygosporangiu je po nějaký čas dikaryotická (Endogone), ale klíčí meiozí. ASCOMYCOTA: Taphrinomycotina: dikaryotické vegetativní mycelium v hostiteli. Sacchcaromycotina: bez náznaku dikaryofáze. Pezizomycotina: dikaryotické askogenní hyfy s konjugovanými mitózami. BASIDIOMYCOTA: dikaryotické vegetativní mycelium (označované jako sekundární mycelium) s konjugovanými mitózami.
66 přezimující sporosorus tlustostěnných cyst v buňce hostitele kořen hostitele R! HAPLOIDNÍ sporangiální haploidní kořenový vlásek paraplazmodium DIPLOIDNÍ tenkostěnná sporangia tvorba cystogenního paraplazmodia (sekundárních zoospor) dvoujaderné zygoty kopulace gamet
67 ASCOMYCOTA - Pezizomycotina dikaryotické askogenní hyfy, rostoucí z oplozeného askogonu do výtrusorodé vrstvy (hymenia) parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogy antheridium n vnitřní excipulum vnější excipulum
68 BASIDIOMYCETES životní cyklus a fáze pohlavního procesu karyogami e basidiospory plodnice je tvořena sekundárním dikaryotickým myceliem somatogamie (plasmogamie ) + - primární myceliu m dikaryotické sekundární mycelium
69 Organizmální úroveň: B. pohlavní rozmnožování 10. Dikaryofáze: způsob navození, výskyt u jednotlivých skupin, funkce: zvětšit počet zygot - po fůzi jednoho páru haploidních jader může vznikat více zygot, následně více pohlavních spor, materiál pro přírodní výběr (mutace, variabilita, selekce). 3 typy výskytu dikaryofáze: Ascomycota: Taphrinomycotina rod Taphrina n+n vegetativní mycelium Ascomycota: Pezizomycotina n+n askogenní hyfy Basidiomycota: n+n vegetativní mycelium
70 Organizmální úroveň: B. pohlavní rozmnožování 10. Dikaryofáze: způsob navození, výskyt u jednotlivých skupin, funkce: zvětšit počet zygot - po fůzi jednoho páru haploidních jader může vznikat více zygot, následně více pohlavních spor, materiál pro přírodní výběr (mutace, variabilita, selekce). 11. Plodnice a nepravé plodnice (sporokarpy a quasiplodnice) přehled výskytu (viz rozdaný textový xerox). 12. Principy askohymeniální a askolokulární ontogenese plodnic u askomycetů (většina studentů zná z bezcévek a Mykologie speciální tabule tam jsou k vidění na síti). 13. Vývoj plodnice u bazidiomycetů na příkladu rub rouškatých: iniciace (tvorba primordií) a diferenciace. Plodnice angiokarpní (Gasteromycetes), gymnokarpní (houby chorošovité) a hemiangiokarpní (houby hřibovité a lupenaté).
71 ontogenetické typy plodnic gymnokarpní hemiangiokarpní
72 ontogenetické typy plodnic angiokarpní kleistokarpní
73 Schematický přehled některých nepohlavních a pohlavních rozmnožovacích částic u u hub a houbám podobných organizmů.
Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum ŘÍŠE: Chromista/SAR Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Peronosporomycota (Oomycota) TŘÍDA: Peronosporomycetes (Oomycetes ) ŘÁD: Peronosporales Pseudoperonospora
VíceBotanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Chytridiomycota TŘÍDA: Chytridiomycetes ŘÁD: Chytridiales Synchytrium endobioticum (TP)
VíceH O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková
H O U B Y (Fungi, Mycota) B. Voženílková Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam. Ve středoevropských podmínkách je jimi vyvoláno asi 82-84 % všech ekonomicky
VícePřehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ Myxomycota (Mycetozoa) hlenky, TŘÍDA: Myxomycetes (Myxogastrea) ŘÁD: Liceales Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) - aethalia ŘÁD: Stemonitales Stemonitis sp.
VíceSystém houbových organismů
Systém houbových organismů Literatura: Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980. Sedlářová,
VíceHouby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner
Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner LukasLeitner@seznam.cz Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam.
Více(část přednášky Systém a evoluce rostlin)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 SYSTÉM A EVOLUCE HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Systém a evoluce rostlin) systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceSystém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria
Systém organismů Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Impérium: EUKARYA říše: Protozoa (prvoci) říše: Chromista podříše: Cryptistae podříše: Chromobiotae říše: Fungi
VíceLesnická fytopatologie a rostlinolékařství
Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství IV. Puvodci bionoz - houby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Typy plodnic a spor
VíceSystém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika zygomycety 4 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Systém hub 4 (5) dobře odlišené
VíceCvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby
Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Bi1090c Fylogeneze a diverzita řas a hub cvičení Mgr. Lukáš Chrást Loschmidtovy laboratoře, ÚEB PřF MU a RECETOX Podzim 2015 ODDĚLENÍ: Zygomycota TŘÍDA:
Více(část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
VíceMikroskopické houby (Bi6620) Klasifikace houbových organizmů
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ Mikroskopické houby (Bi6620) Klasifikace houbových organizmů http://botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=pseudoperonospora+cubensis
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 2. Přednáška ŘÍŠE FUNGI Jednobuněčné nebo vláknité organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 4. lekce vývojová větev: Opisthokonta říše FUNGI verze 2010
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika názvosloví, systém, morfologie (Oomycety) 3 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018
VíceODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ
ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ výtrusy vznikají ve vřecku (ascus) - je to meiosporangium: zralé vřecko 2n, meioza při vzniku spor (obvykle je jedinou diploidní buňkou v životním cyklu) spory se tvoří
VíceBc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci
2015 Bc. Tereza Hyráková Univerzita Palackého v Olomouci 1. Zvolte jednu ze správných odpovědí. 1. Tělo hub se nazývá: a) stélka b) korpus c) mycelium d) kapicilium 2. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 5. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010 Přehled hlavních
VíceŠkola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT
Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: Název projektu: Číslo projektu: Autor: Tematická oblast: Název DUMu: Houby 2 Kód: Datum: 14.8.2013 Cílová skupina: Klíčová slova: Anotace: III/2 - Inovace
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceSYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. Cvičení
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. Cvičení Studijní materiály k teoretické části cvičení: Na webu katedry botaniky (v sekci Výuka a studijní materiály): Studijní materiály ke cvičením, Životní cykly hub, Atlas
VíceMycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory
Říše: HOUBY (Fungi) Charakteristika: - známo přes 100 000 druhů (odhad až 1,5 miliónů) - organizmy s eukaryotickou buňkou BS s chitinem, v buňce lysozómy i cytoskelet - jedno i mnohobuněčné - heterotrofní
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů Verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 3. lekce Heterotrofní organizmy říše Chromista, v minulosti
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceSaprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje
Otázka: Houby a nižší rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): LenkaKrchova Houby fungia Samostatná říše- napůl živočich a rostlina Eukaryotické heterotrofní organismy, které se rozmnožují výtrusy. Tělo se
VícePřekvapení (pro někoho) dokonáno jest: Zjištění, že houby jsou (na základě molekulárních dat) příbuznější živočichům než rostlinám, není již tak
Překvapení (pro někoho) dokonáno jest: Zjištění, že houby jsou (na základě molekulárních dat) příbuznější živočichům než rostlinám, není již tak úplně novinkou. Nyní však přestávají být Animalia a Fungi
VíceFYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
VíceSYSTEMATICKÝ PŘEHLED HUB A HOUBÁM PODOBNÝCH ORGANISMŮ
Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice CZ.1.07/1.3.10/02.0024 SYSTEMATICKÝ PŘEHLED HUB A HOUBÁM PODOBNÝCH ORGANISMŮ založený na učebnici Kalina
VíceODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae
ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA vegetativní mycelium je dikaryotické, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze (dimorfizmus),
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitickéhlenky s praktikem 3. Chromistální skupiny
VíceSeminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie
Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník) Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor,
VíceSystém a fylogeneze hub a. houbových organizmů
Systém a fylogeneze hub a houbových organizmů Hibbett & al. (2007) Fungi http://science.kennesaw.edu/~jdirn ber/bio2108/lecture/lecbiodiversit y/31_labeled_images Glomeromycota - vyčlenění z původního
VíceSystém houbových organismů
Literatura: Systém houbových organismů Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. Kalina, T., Váňa, J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii.
VíceBuňka hub. mitochondrie. glykogen Golgiho aparát. vakuola jádro drsné ER. lysozóm. buněčná stěna plazm.membr. hladké ER
Říše: Houby (Fungi) Buňka hub buněčná stěna plazm.membr. lysozóm vakuola jádro drsné ER mitochondrie glykogen Golgiho aparát hladké ER Stavba těla t - stélky - tvořena souborem houbových vláken = hyf (u
VíceSystém houbových organismů část 1 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 1 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceOddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ
Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ karyogamie a meioza probíhá v meiosporangiu - bazidii bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách - sterigmatech vegetativní stélka: vláknité přehrádkované mycelium
VíceFytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky
Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky Říše: Protozoa Eukaryotní organismy, převážně jednobuněčné, s plasmodiálním stádiem, v ontogenetickém vývoji se vyskytuje bezbuněčná fáze.
VíceIII. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + 2 doplňující otázky: min. = 75% správně
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceIII. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + doplňující otázky, min. = 7položek správně
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
VíceHOUBY (Fungi) KAPITOLA 1: SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ KAPITOLA 2: EVOLUCE HUB KAPITOLA 3: ZPŮSOB ŽIVOTA
HOUBY (Fungi) - věda, která se zabývá studiem hub = mykologie; řecky mýkés = houba KAPITOLA 1: SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ - polyfyletická říše; několik na sobě nezávislých vývojových větví, které nevycházejí
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ http://www.sci.muni.cz/ccm Mikroskopické houby Laichmanová Monika autor: MUDr. Petr Ondrovčík Mikroskopické
VícePřehled řádů uvnitř odd: Chytridiomycota
Chytridiomycota 900 druhů Většina jsou aerobní druhy žijící saprofyticky v půdě nebo ve vodě, parazité rostlin, vodního hmyzu a buchanek, řas. Buněčná stěna obsahuje u většiny druhů chitin, celulóza a
VíceBotanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ
Botanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ Program cvičení byl vytvořen za podpory grantu FRVŠ v roce 2004 na oddělení bezcévných rostlin katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK Praha. Na přípravě
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 9. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota
Cvičení z mykologie (pro učitele) 9. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota přezky teliospory hymenofor - rourky Program 1) Vyhodnocení izolací půdy a potravin na agarová média 2) Basidiomycota
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení ŘÍŠE: Chromista Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Heterocontophyta (syn. Chromophyta) TŘÍDA: Bacillariophyceae podtřída: Coscinodiscophycidae
VíceÚSTNÍ ZKOUŠKA. Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min
ÚSTNÍ ZKOUŠKA Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min OTÁZKY (ukázka): 1. Typy stélek sinic a řas Bičíkovci, Rhizopodová buňka, Kapsální
Víceplodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)
Otázka: Houby Předmět: Biologie Přidal(a): cathrinefirth CHARAKTERISTIKA početná a různorodá skupina znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa org. látky, zásobní látka glykogen)
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 3. Přednáška Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba
VíceFUNGI. Houby v širším slova smyslu včetně lišejníků HEN
FUNGI Houby v širším slova smyslu včetně lišejníků HEN Houby (Fungi) popis skupiny Eukaryota, většinou mnohobuněční kvasinky jsou ale jednobuněčné Živiny přijímají absorpcí. Všechny houby se živí heterotrofně.
VíceSystém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Basidiomycota TŘÍDA: Urediniomycetes ŘÁD: Uredinales Uromyces pisi (HB) Puccinia graminis
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 2. lekce Heterotrofní organizmy říše Protozoa, v minulosti
VíceBotanika bezcévných rostlin 2. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 2. praktické cvičení ŘÍŠE: Amoebozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota TŘÍDA: Myxomycetes Přehled pozorovaných objektů Myxomycetes trofická fáze (OP) ŘÁD: Liceales Lycogala (HB) ŘÁD: Physarales
VíceUNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Tvorba informačního a výukového materiálu s tématem "Anatomie a morfologie hub a houbových organismů"
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra botaniky Tvorba informačního a výukového materiálu s tématem "Anatomie a morfologie hub a houbových organismů" DIPLOMOVÁ PRÁCE Autor práce:
VíceMaturitní témata - BIOLOGIE 2018
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická
VíceBotanika bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 8. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Basidiomycota TŘÍDA: Urediniomycetes ŘÁD: Uredinales Uromyces pisi (HB) Puccinia graminis
VícePřírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika
list 1 / 7 Př časová dotace: 2 hod / týden Přírodopis 6. ročník (P 9 1 01) (P 9 1 01.1) (P 9 1 01.4) (P 9 1 01.5) (P 9 1 01.6) (P 9 1 01.7) (P 9 1 02) P 9 1 02.1 rozliší základní projevy a podmínky života,
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota
Cvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota přezky teliospory hymenofor - rourky Program 1) Vyhodnocení plesnivých obrázků 2) Inokulace půdy a potravin na
VíceGymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590
, T. G. Masaryka 590 Dodatek č. 1 ke Školnímu vzdělávacímu programu pro nižší stupeň gymnázia (zpracován podle RVP ZV) Tímto dodatkem se mění osnovy předmětu Biologie a geologie pro primu od školního roku
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika 8 Basidiomycota (Uredinales) Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Basidiomycota
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceMaturitní témata Biologie MZ 2017
Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické o buněčná stěna bez peptidoglykanu,
Více= primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské. pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky
MECHOROSTY = primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské první fosilie ze svrchního devonu (před 360 mil. let) pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky -odkázány na kapilární
VíceVzdělávací obsah vyučovacího předmětu
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů
VíceÚVOD MECHOROSTY. Ivana Lipnerová
ÚVOD MECHOROSTY Ivana Lipnerová ÚVOD - ORGANIZACE pokyny v informačním e-mailu zápočet max 2 absence protokoly morfologický herbář do 31. 5. 2013! http://www.botanickafotogalerie.cz/ zásady bezpečné práce
VíceASCOMYCOTA. Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé)
ASCOMYCOTA Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé) Morfologické charakteristiky: 1. Mycelium a somatické struktury: Septované - septa s jednoduchými póry + Woroninova tělíska, organely septálního póru Mycelium
VíceMikroskopické houby (Bi6620)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby (Bi6620) http://www.botamynus.de/schwamm.html Opisthokonta Fungi stopkovýtrusé houby morfologicky a ekologicky
VíceMaturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice
1. Buňka a. Podobnosti a rozdíly rostlinné a živočišné buňky b. Jednobuněčné organismy 2. Viry, sinice, bakterie a. Virové a bakteriální choroby b. Hospodářský význam bakterií 3. Prvoci a. Charakteristika
VícePřehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů Oddělení: Basidiomycota Pododd.: Pucciniomycotina Řád: Pucciniales - rzi Puccinia graminis (rez travní) - řez listem se spermogonii a aecii (trvalý preparát) - list s uredii,
VíceOtázka: Houby a lišejníky. Předmět: Biologie. Přidal(a): topinka HOUBY=FUNGI
Otázka: Houby a lišejníky Předmět: Biologie Přidal(a): topinka HOUBY=FUNGI doména: eukarya jednobuněčné i mnohobuněčné potřebují vyšší půdní vlhkost (rostou hlavně v lesích a na loukách) nejstarší doklady
VíceŠkola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN
Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940
VíceObecná charakteristika hub
Fyziologie hub Prvá část: Charakteristiku hub na základě výživy Ekologická charakteristika výživy hub Chemické zdroje výživy hub Druhá část Fyziologie růstu a rozmnožování Způsoby stanovení růstu, způsoby
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o hlavně plísně a kvasinky o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické
VíceMgr. Šárka Bidmanová, Ph.D.
Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D. Loschmidtovy laboratoře, Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita 77580@mail.muni.cz 1. Úvod do studia mikrobiologie 2. Archea 3. Bakterie
Víceystému a fylogeneze hub organismů (Deacon, 2005)
Přehled systs ystému a fylogeneze hub a příbuzných p organismů (Deacon, 2005) ŘÍŠE: FUNGI (MYCOTA) HOUBY Oddělení Chytridiomycota Oddělení Zygomycota Oddělení Glomeromycota Oddělení Ascomycota Oddělení
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceLesnická botanika speciální přednáška 4
Lesnická botanika speciální přednáška 4 Houbové organizmy, část I Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Houbové organizmy systematické
VíceGymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí
1. Buňka základy buněčné teorie (R. Hooke, M. J. Schleiden, T. Schwann, J. E. Purkyně), chemické složení buňky, stavba prokaryotické a eukaryotické buňky, funkce buněčných organel, rozdíly ve stavbě buňky
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota TŘÍDA: Myxomycetes Přehled pozorovaných objektů Myxomycetes trofická fáze (OP) ŘÁD: Liceales Lycogala
VíceWorld of Plants Sources for Botanical Courses
Botanika 5 Říše Fungi Říše Fungi (houby) stélka jednobuněčná u primitivních hyfy u odvozenějších ty mohou vytvářet vláknité mycelium nejpokročilejší typy hub mají přehrádkované hyfy většinou přítomna b.
VícePododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po
Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po meiosi haploidní askospory Stélka - podhoubí (mycelium),
VíceVýuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze
Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze Studium biologie na PřF UK v Praze Bakalářské studijní programy / obory Biologie Biologie ( duhový bakalář ) Ekologická a evoluční biologie ( zelený
VíceM A T U R I T N Í T É M A T A
M A T U R I T N Í T É M A T A BIOLOGIE ŠKOLNÍ ROK 2017 2018 1. BUŇKA Buňka základní strukturální a funkční jednotka. Chemické složení buňky. Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky. Funkční struktury
Více5.6.3 Přírodopis povinný předmět
5.6.3 Přírodopis povinný předmět Učební plán předmětu 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 0 0 0 0 0 2 2 2 0+1 Předmět Přírodopis se vyučuje v dotaci
VíceLékařská mykologie (Bi3390)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Laichmanová Monika Lékařská mykologie (Bi3390) Mykologická diagnostika Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy http://cs.medixa.org/nemoci/mykoza
VíceŘíše houby Fungi - obecně
Říše houby, Fungi Říše houby Fungi - obecně mikromycety = drobnohledné houby, eukaryotická buňka heterotrofní organismy, stélka (habitus) typy, hyfy, mycelium (coenocytické, se septy - dolipóry), pseudomycelium
VíceÚvod... 2. 1 Teoretická část... 3
Obsah Úvod... 2 1 Teoretická část... 3 1.1 Historie... 3 1.2 Systematické zařazení... 3 1.3 Rozmnožování... 4 1.3.1 Princip rozmnožování... 4 1.3.2 Životní cyklus... 4 1.4 Laboratorní metody při určování
VíceDědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování
Dědičnost pohlaví Vznik pohlaví (pohlavnost), tj. komplexu znaků, vlastností a funkcí, které vymezují exteriérové i funkční diference mezi příslušníky téhož druhu, je výsledkem velmi komplikované série
VíceSystém houbových organismů část 5 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 5 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VícePrvoci, houby a paraziti. Prvoci, houby, parazité. Prvoci. Toxoplazma. Giardia lamblia. Entamoeba histolytica. Plasmodium malariae.
Prvoci, houby a paraziti Prvoci, houby, parazité Mikrobiologie Doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc. Ústav preventivního lékařství 22. dubna 2010 Prvoci, houby a paraziti jsou eukaryontní organismy, jejichž látková
VíceZvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/ B.Mieslerová (KB PřF UP v Olomouci)
Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0316 2011 B.Mieslerová (KB PřF UP v Olomouci) CO JSOU TO HOUBY A HOUBOVÉ ORGANISMY? Výživa: heterotrofní (chybí
Více