ČÍSLO: 2. ROČNÍK: XXXVI. DATUM VYDÁNÍ: Z Š P

Transkript

1 PAPRSEK jaké znáte typy lodí? co víme o čaji? zajímavosti z moře Velikonoce za námi ČÍSLO: 2. ROČNÍK: XXXVI. DATUM VYDÁNÍ: Z Š P r a c h a t i c e, V o d ň a n s k á 2 8 7

2 OBSAH Stalo se... 3 Téma Paprsku Voda Voda Voda... 4 Anketa vodní... 8 Vaříme z vody... 9 Volně na vodní téma Velikonoce zvyky a obyčeje Velikonoc A B C A B A B ročník A B A B ročník ročník ročník Cestujeme se Šárkou Luštíš, luštím, luštíme Citáty Vtipy Něco málo z básnického střeva Vyrábění Vodní hry Poslední slovo má vždycky paní ředitelka.. 44

3 STALO SE Prosinec 4.12 Městská knihovna - Mezinárodní pohádky 5. A Všichni mají rádi pohádky, ať už dospělí nebo děti 5.12 Mikuláš a čerti z 9. ročníku pro 1. stupeň My se bát nemusíme, my nezlobíme 6.12 divadelní představení - Sněhová královna Praha Všichni přece víme, že dobro vždy zvítězí na zlem 7.12 Sportovní turnaj s partnerskou školou Je dobře, že sportujeme a moc nás to baví Jídlo spojuje Národy- Grafenau 7. ročník Vyzkoušeli jsme si vařit v Německu Česko zpívá koledy Vánoce, Vánoce přicházejí Vánoční oběd Alespoň jednou v roce si poobědváme dohromady Leden 3.1- Tříkrálové koledování Každý by měl přispět na dobrou věc 3.1- Pořad Vikingové Teď už víme, jaké to bylo za doby Vikingů a dokonce jsme se pobavili 8.1-Den otevřených dveří Snad se rodičům líbí, jak se učíme 8.1- Konzultační den Doufáme, že si učitelé moc nestěžovali 17.1 Okresní kolo dějepisné olympiády Karel IV. a Jan Hus to zná přece každý 19.1 Ukončení klasifikace První půlrok je za námi a teď se jede nanovo 22.1-Divadelní představení v AJ Peter Black a jeho dobrodružství jsou nejlepší Únor 2.2 Pololetní prázdniny Jupí máme volno 5.2 Školní kolo NJ šprechtit a šprechtit 6.2 Preventivní prog. život nevidomých Mathilda Je to opravdu složité být slepý! 14.2 Školní kolo v recitaci Hynkův Máj nebo Erbenova Kytice, to my umíme Lego project Kostička sem, kostička tam a je ze mě stavitel 15.2 Preventivní program Kouření škodí zdraví To přeci každý ví, že kouřit se nemá LVVZ 4. ročník Kvilda Jezdili jsme na lyžích i běžkách a bylo to super 20.2 preventivní program vliv médií Reklamy, rádia, TV manipulace ze všech stran 23.2 Ples školy Tanyny, tanyny 26.2 Školní kolo- Zvonek La,la,la to je pěkné, když umí někdo zpívat Karneval Den bez bariér 3

4 TÉMA PAPRSKU VODA VODA VODA Čaje z vody Čaj je nápoj připravovaný louhováním listu čajovníku v horké vodě. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy (např. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj), které se někdy označují za nečaje. výborný prostředek při snižování špatného cholesterolu. Bílé čaje dochází k jemné oxidaci, jde o samovolnou oxidaci při vadnutí lístků. Čaj je následně sušen. Lístky se pěstují zastiněné, aby se omezilo množství chlorofylu. Zelené čaje prochází minimální oxidací v době mezi utržením a zpracováním. Enzymy způsobující oxidaci jsou zničeny teplem, je prokázané, že zelený čaj pomáhá zahánět stres, prospívá zubům a snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Navíc slouží jako Polozelené čaje lístky procházejí oxidací, která je však v různých fázích přerušena. Sběr lístků na jeho výrobu musí proběhnout v okamžiku jejich plné zralosti, aby čajový nálev získal svou pověstnou vyváženou chuť. Černé čaje lístky se mechanicky naruší, oxidace probíhá za teploty okolo 30 C a při velice vysoké vlhkosti, vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových pytlíků. Získáváme lístek plně oxidovaný, tedy napohled hnědý až černý. Zpracování trvá týden i déle. Čaj o páté Zvyk pít čaj o páté (tzn. v pět hodin odpoledne) vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii, která ho od Francouzů pouze převzala. Jako čaje o páté se v bývalém Československu za socialismu označovala setkávání mládeže (hovorově mejdany, sleziny apod.) v tento čas se nepil alkohol, ale čaj (alkohol se samozřejmě pil, ale oficiálně se o tom nemluvilo). Denča H2O Je to hraný film natočený v roce V hlavních rolích se představí Cleo Sertori (Phoebe Tonkin), Emmy Gilbert (Claire Holt) a Rikky Chadwick (Cariba Heine) Zápletka seriálu se točí kolem tří dospívajících dívek, které mimo svých každodenních trablů mají ještě jeden problém. Během ztroskotání na tajuplném ostrově Mako vstoupily za úplňku do měsíčního jezírka a staly se z nich mořské panny s neobyčejnými vodními schopnostmi. Cleo umí manipulovat s vodou, Emma ji dokáže zmrazit a Rikki zase zahřívat. Dívkám pomáhá Lewis McCartney (Angus McLaren), začínající vědec, věrný kamarád a později i přítel Cleo. Ten ze začátku jako jediný zná jejich skutečnou identitu a snaží se tajemství mořských panen dopodrobna prozkoumat. Ve 3. sérii nahradí Emmu nová mořská panna ve městě Bella Hartley (Indiana Evans) se schopností proměnit vodu v látku podobnou želé. Jejich osudy jim komplikují jak vodní živly, tak i obyčejní lidé. V první sérii je to Zane Bennet (Burgess Abernethy), jeho otec a především mořská bioložka Linda Denmanová (Lara Cox), která odhalí tajemství mořských panen, ve druhé sérii žárlivá Lewisova přítelkyně Charlotte Watsford (Brittany Byrnes), která se později stane nebezpečnou mořskou pannou se všemi schopnostmi a ve třetí Sophie Benjamin (Taryn Marler), sestra potápěče a přítele Belly Willa (Luke Mitchell). V poslední třetí sérii si zároveň mořské panny projdou nejtěžší zkouškou. Zjistí, že jsou předurčeny k tomu, aby pomocí svých sil zastavily kometu, která míří přímo na planetu Zemi. Peťa Vodní filmy Nemo Je to kreslený film natočený v roce Zahrál si Nemo syn Marlina (tatínek) také Dory nová kamarádka Marlina a Nema. Stalo se vám někdy, že jste někdy neposlechli maminku nebo tatínka a pak jste na truc udělali něco, co mělo daleko méně příjemné následky, než jste očekávali? Tak přesně o tom je příběh tohoto filmu. Nemo přijde o svou maminku a sourozence, když byl malý. Tatínek Nema se změnil a velmi se bojí nebezpečí a to Nema velmi zlobí. S kamarády se navádí k lumpárnám a Nemo se nahecuje a dotkne se člunu. Člun patřil sportovnímu potápěči a ten si ho vzal do akvária pro svou dceru. Tatínek Nema podstoupí nebezpečí pro záchranu Nema. Nemo se zase vrátí do moře a sejde se s tátou a Dory. Peťa 4

5 Titanic je známý americký velkofilm, byl natočen roku Titanic je Hraný Americký film z roku V hlavních rolích si zahráli leonardo DICaprio v roli Jacka Dawsona a Kate Winslet v roli Rose DeWitt Bukater. Hledač pokladů Brock Lovett najde ve vraku Titanicku kresbu nahé ženy, kresbu v televizi uvidí Rose Calvertová a navštíví Lovetta a vypráví mu o příběhu lásky. Rose se mezi společností na Titanicu necítila dobře a poznala malíře Jacka Dawsona, který vyhrál lístek v Pokeru. Jack nakreslil Rosin obrázek a užívali si romantické chvíle až do chvíle kdy Titanic narazil do ledovce. Rose bez něj odmítne nastoupit do záchranného člunu. Díky Jackovi se jim podaří přežít potopení lodi, ale další riziko je ledová voda. Tehdy ji zachrání tím, že ji posadí na kus plavoucího dřeva a sám ve vodě umrzá. Rose je po pár hodinách zachráněna a začne žít pod jiným jménem. Denča Špunti na vodě Je to rodinný/komediální film roku 2017 Hrají: Igor (Jiří Langmajer), Davida (Hynek Čermák), Ondra (Pavel Liška), Nele (Tatiana Vilhelmová), Alice (Anna Polívková) Rodiče bratrů Igora (Jiří Langmajer) a Davida (Hynek Čermák) chystají zlatou svatbu. Z Kanady přilétá jejich bratranec Ondra (Pavel Liška). Bratry napadne, že nejlepší by bylo vyrazit za rodiči na kánoích po řece jen ve třech, tak, jako za starých časů. Jenže od dob společných spanilých jízd se leccos změnilo. Třeba to, že Igor a David jsou ženatí a mají děti. Uvítací večeře pro Ondru, který přijíždí se svou mladou přítelkyní Zlaticou, se nezadržitelně mění v katastrofu. Zlatica, která touží po dítěti, se dozvídá, že Ondra má dceru, o které se jí nezmínil. Igor své ženě Nele (Tatiana Vilhelmová) a jejich dcerám výměnou za pánskou jízdu slíbil rodinnou dovolenou, na kterou kvůli práci nemůže odjet. Davidova manželka Alice (Anna Polívková) si sice nemůže vynachválit manželovu péči o jejich čtyři děti, jenže jinak je její svérázný muž v domácnosti naprosto nepoužitelný. A tak, když slavnostní tabule mizí pod nánosem sazí z komína, který David opět zapomněl opravit, všem ženám dojde trpělivost. Zanechávají pány napospas dětem a vyrážejí na kolech na dámskou jízdu. Tátové se ale nevzdávají a rozhodnou se vydat na vodu v kánoích i se všemi dětmi. A tak nyní již desetičlenná expedice vyplouvá na dvoudenní plavbu vstříc dobrodružstvím a spoustě bláznivých zážitků Kája B. Vodní nemoci Leptospiróza onemocnění z kontaminované vody. Bakterii můžete do těla dostat i třeba jen šplíchnutím do očí nebo přes oděrky na těle. Inkubační doba je 1-2 týdny, kdy následují vysoké teploty okolo 40 oc se zimnicí a třesavkou, jsou též bolesti svalů a kloubů. Po pár dnech příznaky vymizí, což obvykle svádí k mylné diagnóze, že se jedná o nějakou běžnou chřipku nebo virózu. Jenže příznaky se pak vrací, a pokud nedojde k určení správné diagnózy, může na to i člověk umřít. Escherichia coli žije ve střevech lidí a teplokrevných zvířat, jako jsou krávy, ovce a kozy, a patří k nejlépe prostudovaných mikroorganismům. Touto bakterií se můžete nakazit z kontaminované vody. Příznaky mohou trvat až 10 dní, zahrnují těžký průjem, bolesti břicha a zvracení. Abyste se vyhnuli této nepříjemné infekci, je třeba dbát na řádnou tepelnou úpravu masa, před konzumací i vařením důkladně omývat zeleninu a ovoce a vyhýbat se nepasterizovanému mléku. Úplavice je akutní a vysoce infekční průjmové onemocnění. Podle původu se dělí na bacilární úplavici, způsobovanou bakterií, a amébní úplavici, kterou zapříčiňuje měňavka. Přenáší se výhradně z člověka na člověka. Léčí se obvykle antibiotiky a pro pacienta je důležitá dieta a dostatečný přísun tekutin. Kája B. Místo bez vody poušť Je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě. Specifickým typem pouště je hamada, erg, reg, serír nebo sebh. Kája B. 5

6 1. Jak dlouho hraješ hokej? 5 let 2. Proč zrovna hokej? Protože mě vždy nabudí 3. Za jaký tým hraješ? Za Vimperk Rozhovor s vodním sportovcem tentokrát s Honzou Štěpánkem 4. Jak často máte tréninky a jak dlouho? 3x týdně 1 hodinu 5. Jak často máte zápasy? Každý víkend 1) záchranný kruh 2) záchranná vesta 3) resuscitační maska a resuscitační vak 4) záchranná tyč 5) páteřní dlaha plovoucí (Pavouk) 6) krční fixační dlahy, krční límec 7) nafukovací dlahy 8) průchodky dýchacích cest Peťa Vodní záchranáři Když je vody moc Povodeň je přírodní jev způsobený rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta vodních toků. Jejími následky mohou být různě velké škody na majetku, ekologické škody či oběti na lidských životech. 6. Víš, kolikrát jste vyhráli? Mockrát 7. Jaké je tvoje oblíbené cvičení? Střílení na brankáře 8. Kdo vás trénuje? Martin Villman 9. Jakou barvu má tvůj dres? Modrou 10. Baví tě hokej? Ano 9) balíček na popáleniny, zlomeniny nebo krvácení 10) plastové svinovací nosítko 11) plováky ke svinovacímu nosítku 12) transportní plachta 13) fixační popruhy a fixační kostka 14) záchranná folie pro dospělé a děti a záchranný spací vak pro pacienty 15) křísící souprava OXY Druhy povodní Letní povodně jsou způsobené déle trvajícími dešti. Přívalové povodně jsou způsobené krátkodobými srážkami s velkou intenzitou jejich množství způsobuje katastrofy. Zimní a jarní povodně jsou způsobené rychlým táním sněhové pokrývky, často v kombinaci s dešťovými srážkami. Zvláštní povodně jsou povodně způsobené umělými vlivy, tj. situacemi, které mohou nastat při stavbě nebo provozu vodních děl, při narušení vzdouvacího tělesa, při poruše hradících konstrukcí výpustných zařízení, nebo při řešení kritických situací z hlediska bezpečnosti vodních děl. Nej povodně ve třetím tisíciletí 2002, srpen: Vltava a Labe, dosud největší změřené povodně v Čechách průtok Vltavy v Praze 5300 m³/s (17 mrtvých) 2006: různé řeky (7 obětí) 2009, červen a červenec: především Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský a Jihočeský kraj (13 mrtvých) 2010, květen: především Moravskoslezský, Olomoucký (Troubky), Zlínský a Jihočeský kraj (1 mrtvý) 2010, srpen: hlavně Liberecký kraj (5 mrtvých) 2013, červen: zasažena celá povodí toků Labe a Vltavy - průtok Vltavy v Praze 3210 m³/s (7 mrtvých k ) 6

7 BIFA- motorové osobní lodě německé výroby Člun malá loď, která má podpalubí a může být schopná plavby po otevřeném moři. Vodní lodě Ledoborec- je loď určená k plavbě zamrzlým oceánem, mořem nebo velkým jezerem a k prorážení cest na zamrzlých vodních plochách pro jiné lodě. Eskortní torpédoborec - byl typ válečné lodě sloužící k doprovodu konvojů a ničení nepřátelských ponorek. Feluka - je dřevěná plachetnice, která ke svému pohybu využívá latinskou plachtu. Jachta - dnes se termín používá především pro lodě sportovní a rekreační. Nosič hydroplánů - je loď, která je speciálně vybavena pro provoz hydroplánů ze své paluby či hladiny moře. Obchodní loď- je loď sloužící k přepravě nákladu, v některých případech i k omezené přepravě osob. Obrněnec - je typ pancéřované, parou poháněné válečné lodi z 19. století. Parník - byla původně loď poháněná parním strojem, později i parní turbínou, je tak označována i motorová loď pro hromadnou dopravu osob. Kajak - K pohánění kajaku se používá oboustranné kajakářské pádlo. V kajaku se sedí. Uzavřený kajak se používá i k sjíždění obtížně splavných toků a v některých sportovních disciplínách. Kánoe - je malá podlouhlá loď umožňující zpravidla jízdu jedné až tří osob a je určená zejména k jízdě po řekách. Kontejnerová loď - patří mezi obchodní nákladní lodě. Přeprava zboží je zde mnohem efektivnější než na ostatních lodích pro suchý náklad. Plachetnice - je loď, která je poháněna silou větru. Pohyb zvaný plachtění jí umožňují plachty, připevněné na stěžních a ráhnech. Pramice - je malé plavidlo s plochým dnem. Je hojně využívána zejména na klidných tocích a stojatých vodních plochách, v přívozech a k rybaření. Remorkér -je loď s výkonným motorem a poměrně malou vlastní tonáží, která se používá zejména k tažení nebo tlačení velkých lodí v přístavních bazénech Tanker - je plavidlo pro kapalný náklad, většinou obchodní námořní loď. Obvyklým přepravovaným zbožím bývá surová ropa, zkapalněný plyn, chemikálie, nebo pitná voda. Trajekt - je loď pro dopravu osobních i nákladních automobilů a vlaků mezi dvěma mořskými břehy na kratší vzdálenosti. Kája B. 7

8 ANKETA VODNÍ 1. Kdybys byl potápěč, jaký poklad v moři bys chtěl objevit co by v něm bylo? 2. Kdyby v pokladu byly peníze či zlato, co by sis za ně koupil? 3. Jakého podmořského tvora bys chtěl poznat? 4. Co bys udělal, kdybys uvízl v podmořské jeskyni? 5. Máš nějaké oblíbené jídlo s mořskými plody? Které? (popř. které bys chtěl ochutnat) 6. V jakého podmořského tvora by ses chtěl proměnit, kdyby to šlo? Paní učitelka Dagmar Hudeck: 1. Krásnou velkou perlu. 2. Krásnou plachetnici. 3. Chobotnici. 4. Poprosím Neptuna, aby mě proměnil v mořskou pannu. 5. Humra. 6. V chobotnici. Paní zástupkyně Šárka Grabmüllerová: 1. Rybu nebo živočicha, kterého ještě nikdo neobjevil. 2. Cestu kolem světa. 3. Chtěla bych poznat celý podmořský svět nebo malou mořskou vílu. 4. Nemám ráda potápění, tak bych při uvíznutí začala panikařit. Pokud by to bylo možné, hledala bych království Malé mořské víly a doufala bych ve vysvobození. 5. Nemám ráda mořské plody. 6. V delfína nebo hvězdici. Paní učitelka Lenka Andraschková: 1. Nový živočišný druh, který by se jmenoval po mně. 2. Nic, již vše mám. 3. Velrybu. 4. Naučila bych se dýchat pod vodou. 5. Krevety. Chtěla bych ochutnat humra. 6. V mořskou pannu. Paní učitelka Božena Michálková: 1. Antické památky. 2. Cestu kolem světa. 3. Delfína. 4. Asi bych si pořídila žábry. 5. Krevety a ústřice. 6. V delfína, ale asi by z toho vyšla spíše velryba. Paní učitelka Lenka Doležalová: 1. Šperky. 2. Auto. 3. Mořského koníka. 4. Snažila bych se najít cestu ven. 5. Nemám ráda mořské plody. 6. V delfína. Paní učitelka Vladimíra Sítková: 1. Nějaký keltský poklad (mince). 2. Chtěla bych štěstí a klid, to si ale za peníze nekoupím. 3. Vodního dinosaura. 4. Užívala bych si poslední minuty. 5. Humra langustu. 6. V delfína. Dominika Dvořáková, 2. B: 1. Mušli perlu. 2. Mobil. 3. Mořského koníka. 4. Volala bych o pomoc. 5. Chtěla bych ochutnat rybu. 6. V delfína. Julie Lochmanová, 1. B: 1. Perly. 2. Bazén. 3. Delfína. 4. Umřela bych. 5. Žádné. 6. V mořského koníka. Gabriela Turková, 3. B: 1. Fotografie z Titaniku. 2. Mopsíka. 3. Delfína. 4. Hledala bych cestu ven. 5. Pizza chobotničky. 6. V žraloka. Miky Hořínek, 2. B: 1. Truhlu s diamanty. 2. Rychlé auto BMW. 3. Medúzu. 4. Snažil bych se dostat ven. 5. Chtěl bych ochutnat kraba. 6. Ve svítící elektrickou medúzu. Markéta Vokounová, 1. B: 1. Truhlu s penězi. 2. Mobil. 3. Žraloka. 4. Umřela bych. 5. Nechci nic ochutnat. 6. V mořskou želvu. Jana Ludačková, 9. A: 1. Největší ryba světa. 2. Auto a dům. 3. Žraloka. 4. Nic. 5. Paella. 6. Ve velrybu. Johanka Hudeck, 9. A: 1. Perly. 2. Dům 3. Žraloka. 4. Snažila bych se dostat ven. 5. Krevety. 6. V žraloka. 8

9 VAŘÍME Z VODY Krevety Pil Pil Suroviny: 2 ks česnek, 0,5 kg krevety, 0,5 lžička ostrá paprička, 6 lžic olivového oleje, mořská sůl Postup: 1. Oloupat krevetky, zahodit hlavy, ale nechat jim ocasy. Rozehřát olej na pánvi na mírném ohni, osmažit na lupínky nakrájený česnek do zlatohněda. Přidat lupínky pálivých papriček a krevetky. Vše dobře promíchat a smažit asi 1 minutu. 2. Osolit a ihned horké podávat. Krevetky se jedí pomocí párátek. Vařené mušle Suroviny 1 kg slávky jedlé mejillones, 2 lžíce olej, 2 ks bobkový list, 1 lžička pepř mletý, 1 lžička mletá paprika, 1 dl bílé víno, 1 ks citron, 5 stroužků česnek, zálivka, petrželka hrst, 2 lžíce olej, 1 lžíce octu Postup: 1. Mušle očistíme od nečistot a řas, prasklé a otevřené vyhodíme. Dáme do většího hrnce, přidáme koření, stroužky česneku rozpůlíme, citron pokrájíme na čtvrtky, zalijeme vínem, přikryjeme pokličkou a dáme vařit. 2. Až se začnou otevírat, protřepat hrncem a nechat ještě chvíli vařit, dokud se všechny neotevřou. 3. Mezitím si nasekanou petrželku smícháme s olejem a octem. Hotové mušle zalijeme zálivkou. Grilované chobotnice na rukolovém salátu Suroviny sůl, pepř mletý, citronová šťáva, cherry rajčátka na ozdobení, chobotnice 2 až 2,5 kg, balzamiková redukce na dochucení, balzamikový ocet na dochucení, extra panenský olivový olej, 300 g rukoly - omytá a osušená Postup: 1. Chobotnici vložte do vroucí vody a mírným varem vařte doměkka (trvá to od 40 do 60 minut). Až je hotová, slijte vodu, odkrojte jednotlivá chapadla a ta asi na hodinu vložte do marinády vzniklé prošleháváním balzamikového octa a olivového oleje (v poměru 1 díl octa a 2 díly oleje). Vyjměte a zprudka ogrilujte nebo opečte na grilovací pánvi. Olej a citronovou šťávu (v poměru 2 díly oleje, 1 díl citronové šťávy) metličkou prošlehejte na hladkou emulzi. 2. Omytou rukolu rozdělte na jednotlivé talíře, promíchejte se vzniklou emulzí, osolte a opepřete, poklaďte grilovanou chobotnicí, pokapejte balzamikovou redukcí, ozdobte přepůlenými rajčátky a ihned podávejte, například s čerstvým pečivem. Zdroj: Vikísek, Peťa 9

10 Žijí doopravdy, nebo jen v naší fantazii? Dosud nepoznané druhy a příšery z dávných bájí děsí lidstvo i v moderní době. Některým to jde velmi dobře. Ještě nevíme o naší planetě všechno. Pod příkrovem džunglí, v rozpáleném pouštním písku či v hlubinách jezer a moří se daří podivným tvorům, kteří se čas od času objeví a vyvolají pozdvižení. Někteří jsou skuteční, jiní jen vymyšlení, o dalších se to neví jistě. Pojďme se na některé z nich podívat blíže. Axolotl V mexických vodách či na okrajích močálů a mokřadů se odedávna prohání svérázná příšerka, které se říká axolotl nebo také vodní dráček. Tvary živočicha a způsob jeho pohybu zaujaly i duchovní dávné aztécké kultury, kteří ho ztvárnili na mnoha reliéfech. Obojživelník, který dosahuje délky 40 cm, přežil navzdory dlouhotrvajícím pochybám do dnešních časů. Hrozí mu však vyhynutí kvůli zavlečení parazitujících agresivních ryb z Afriky a Asie. Medúza podivná Vypadá spíše jako z vesmíru, vědci ji ale objevili v hloubce asi 3700 metrů. Zvláštní medúzu natočili v oblasti okolo Mariánského příkopu. Vědci tvora zatím nedokázali identifikovat, ale domnívají se, že se jedná o medúzu z rodu Crossota. Podle vědců je to pravděpodobně predátor, který své oběti přepadá. Blobfish Blobfish rozhodně patří mezi největší fešáky na seznamu. Obývá hluboké vody u pobřeží Tasmánie a Austrálie. Vzhledem k hloubce, v níž žije, bývá spatřen lidmi jen zřídkakdy. Tohoto rybího obratlovce byste našli v hlubinách, kde je tlak až stonásobně vyšší než na úrovni mořské hladiny. Chcete-li tuhle kreaturu trochu více přiblížit, vězte, že Blobfish je želatinová hmota s hustotou o něco menší než voda, což jí umožňuje vznášet se nad oceánským dnem bez vynaložení energie na plavání. Relativní nedostatek svalstva pro ni však není nevýhodou, neboť se živí polykáním jedlé hmoty, která proplouvá kolem ní. Hagfish (sliznatka) Sliznatky jsou (překvapivě) pokryté slizem a kroutí se samy kolem vlastního těla zvláštními způsoby, aby zmátly dravce. Jsou tak odporné, že nikdo se zdravým rozumem by se k nim nechtěl přibližovat. S výjimkou vědců, ti je milují, neboť vědí, že bez jejich existence bychom možná nebyli ani my. Kdyby jejich předci nepřežili masové vymírání v kambriu, nikdy bychom možná nevznikli. Jejich blízcí předci byli totiž klasifikováni jako jedni z prvních strunatců, což znamená, že jejich existence byla důležitá pro vznik páteře. Goblin Shark (Žralok šotek) Žralok šotek je opravdu podivné stvoření. V roce 1985 byl objeven v pobřežních vodách východní Austrálie. V roce 2003 jich byla chycena více než stovka po zemětřesení na severovýchodě Taiwanu. Nicméně, vzhledem k sporadickému počtu setkání vědců s tímto druhem toho o něm příliš nevíme. Jedná se o hlubinný, pomalu se pohybující druh, který může dorůstat až do cca 4 metrů. Stejně jako ostatní žraloci může vycítit zvířata pomocí speciálních elektricky citlivých orgánů. Má několik řad zubů, z nichž jsou některé určeny k pojídání kořisti a jiné k drcení ulit korýšů. Gob-Faced Squid Ugh, ne opravdu se nejedná o headcaraba ze hry Half-Life. Promachoteuthis sulcus je latinské jméno této chobotnice, jež svým vzezřením připomíná lidská ústa. To, co se jeví jako zuby, jsou vlastně skládané rty, které obklopují ústa zvířete, pokud se zrovna nekrmí. Tento druh hlavonožce je znám jen díky jednomu jedinému exempláři, který byl nalezen nedaleko souostroví Tristan da Cunha v Atlantském oceánu. Byl chycen německým výzkumníkem v hloubce metrů. Jeho velikost byla pouhých 40 milimetrů. 10

11 Zajímavosti z hlubin moře Modrý drak Představuji vám modrého draka. Pravděpodobně se jedná o nejkrásnějšího tvora na naší planetě. Název modrý drak by mohl člověka zavést až někam do pohádkového světa, ale nenechte se zmýlit, jde jen o mořského slimáka. Tento živočich žije v teplých oceánských proudech. Bojí se ho skoro všichni mořští živočichové. Pokud modrý drak chytne svou kořist, tak ji usmrtí pomocí jedu ve svých chapadlech. Modrý drak se jen tak nevidí, ale jeden byl spatřen na pláži v australském Queenslandu. Hlubinní tvorové - Latimérie podivná Latimérie podivná je ryba ze skupiny lalokoploutvých, dlouhá v průměru 1,5-2 metry, se zavalitým tělem, ploutvemi na násadcích a modrými šupinami. Latimérie je jediným zástupcem lalokoploutvých ryb, a proto je označována jako tzv. živoucí fosílie. Tento druh ryb byl dlouho považován za vyhynulý (jeho vymizení se odhadovalo na období před 70 miliony let). Latimérie jsou pravděpodobně příbuznými jednoho z mezistupňů vývoje obojživelníků. Žije z doby pravěku. 22. prosince 1938 byla vylovena u břehů Afriky. 19. května 2007 vylovil indonéský rybář poblíž ostrova Sulawesi 51 kg vážící exemplář latimérie. Ryba poté žila v zajetí 17 hodin (běžně umírá do 2 hodin od výlovu); příčinou jejího úhynu byly nevyhovující podmínky umělého prostředí, neboť latimérie je zvyklá na chladnou vodu velkých hloubek. Rybu samotnou a příčiny jejího dlouhého přežívání po výlovu zkoumá tým vědců z místní univerzity. Ďas mořský Tyto nechutné, podivně vyhlížející ryby jsou obyčejně pochoutkou. Po celá léta nechtěli lidé tuto rybu pozřít, neboť byla ošklivá. Ale šéfkuchaři zjistili, že vzhled klame a v dnešní době se objevuje na jídelníčku velkého počtu restaurací. Ryba má strakatou pokožku, nevzhledná ústa plná zubů a bizarní tvar těla. Ďasové mívají obrovské hlavy, plné zubů tenkých jako břitva. Zdroj: potkat-na-zemi-ziji-v-hlubinach-jsou-pokryti-slizem-nebo-majilidsky-oblicej Vikísek Mořský ježek Mořský ježek žije v hlubinách moří. Má po celém těle bodliny. Rodí se z vajíčka. Kolem ústního otvoru má zvláštní žvýkající ústrojí nazývané podle svého objevitele Aristotelova lucerna. Tvoří ji pět do kruhu uspořádaných pohyblivých zoubků, s nimiž mohou ježovky jako potravu přijímat třeba řasy. Ježek mořský žije ve Středozemním moři. Jikry mořského ježka se v Japonsku nazývají UNI a podávají se jako mořské pochoutky. Ostny je chrání před nepřáteli a umožňují jim hrabat potravu rostlinného či živočišného původu. Mořskému ježkovi se jinak říká ježovka. Kecka Žralok Obrovský Max. délka: 15m Max. hmotnost: kg Potrava: plankton Tento žralok se může dožít až 60 nebo 150 let. Přezdívá se mu žralok velrybí. Má lesklou šedou kůži, která se blyští pod slunečními paprsky a bílých flíčků má na sobě tolik, kolik je na nebi hvězd. Vyskytuje se v tropických oblastech všech tří oceánů. A ačkoli má v puse zoubků, vůči lidem je oproti jiným žralokům neškodný. Žije samotářsky, ale pokud se někde vyskytuje hodně planktotu, může spolu plavat i 100 kousků rybiček Denča 11

12 VOLNĚ NA VODNÍ TÉMA Ztroskotání Byla jednou jedna dívka, říkejme jí například Klér. Bylo jí jedenáct a její rodiče byli obchodníci, kteří prodávali lodě. Byli hodně bohatí. Jednou vezli jednu loď, kterou měli prodat jednomu starému pánovi přes celý oceán až do Francie. Když jeli už dva dny, přihnala se obrovská bouře a urvala kus lodě. Na palubě tehdy byla i Klér. Loď se pomalu potápěla a Klér na lodi našla starý člun. Na člunu dopluli až k ostrovu. Na ostrově byli zcela samy, nebo si to alespoň mysleli. Klér se vypravila najít nějaké jídlo, bohužel marně Nikde nebyly žádné stromy s ovocem a ani zvěř. Bylo tam ticho a hlavně velmi chladno. Klér jen na moment usnula, ale vzbudil ji radostný křik táty a mámy. Z lodi se vyplavilo hodně věcí. Například kufry, které si s sebou vzali. Měli tam oblečení a zapalovač. Nyní mohli zapálit oheň. Bylo jim už tepleji. Klér se zamyslela a vzpomněla si, že v jednom z kufrů měla telefon. Ale bála se, že nebude fungovat, jelikož není voděodolný. Loď vyplavila i Kléřin kufr a tak se do něho koukla. Naštěstí byl mobil v krytu a tak byla šance, že bude v pořádku, větší. Mobil naštěstí fungoval a tak zkusila přivolat pomoc. Bohužel marně, jelikož tam nebyl signál. Rodiče šli hledat přístav, lidi nebo jídlo Klér se zdálo už divné, že rodiče jsou dvě hodiny pryč. Vyšla se je tedy hledat, ale nenašla je. Už byl večer a Klér si neuměla rozdělat oheň. Nakonec přišli rodiče a řekli jí, že osm kilometrů odsud je malý ostrov, z kterého byla slyšet hudba. Klér byla moc unavená a tak neměla sílu jít. Rodiče rozdělali oheň a společně usnuli. Ráno hned pluli na ten ostrov, z kterého slyšeli hudbu. Ostrov vypadal nebezpečně, bylo tam nepříjemné ticho. Byla tam hora, z které šla pára, tak tam šli... Byl tam nějaký pán a Klér poznala, že je to její ztracený děda. Měl tam takovou skrýš. A navíc vysílačku, kterou zavolali pomoc. Klér se dědy zeptala, proč jim neřekl, že je tam a nezavolal pomoc. Děda s úsměvem odpověděl, že chtěl zažít dobrodružství a že tu zůstane. Přijela pomoc, ale našla jen Klér s rodičemi. Záchranáři se zeptali jestli tu není ještě někdo. Máma stačila vyhrknout jen náš Ď. a pak jí Klér zastavila a řekla, že ne, že tu nikdo není. A tak jeli zpátky. A s dědou byli pak i nadále v kontaktu. Kiky Vodní příběh Tento příběh je o jedné holce jménem Lara. Od mala vyrůstá v divočině, rodiče jí zemřeli při pádu z letadla. To jí byly tři roky. Od té doby divočině vychovávají pumy. Také ji už od mala lákaly hlubiny moře. Vždy se chtěla jako malá s tatínkem potápět, ale teď už je Lara větší a žije sama, takže by si měla sama říci, co je pro ni vhodné. Sama si uznala, že její život je voda a už si prý nedá říct. Jednou šla Lara prozkoumat pláž Karibských ostrovů a řekla si, že by mohla prozkoumat hlubiny moře. Udělala ale špatně, žraloci si v tu dobu hledali potravu Denča Hlubiny Byla jednou jedna potopená loď. Ryba Ella ji našla. Chtěla z ní postavit svůj podmořský byt. Začala ji tedy přestavovat. Sehnala si korále a chaluhy. Z nich udělala střechu. Opravila stropy i podlahu, tam kde byly díry ve stěně je utěsnila. Když byl nový dům připraven, řekla o něm svým rodičům. Ti spráskli ploutvemi, dům se jim moc líbil. Pozvali své ryby kamarády na párty. Ella najednou vyjekla: Tamhle jsou žraloci. Všechny ryby se rozprchly pryč, ale Ella tam zůstala. Žraloci hned po ní šli, ale Ella se schovala v lodi. Vyčichali ji a začali se k ní dobývat. Naštěstí malá Ella byla schovaná dobře a žraloci otráveně odpluli pryč. Ella se za nimi zvědavě vydala. Najednou se zasekla v útesu a už ji žraloci měli. Protože však byla maličká, trochu se posunula a podařilo se jí proplout dolů. Tam našla další ryby. Většina z nich byla mrtvých, ale některé ne. Ella a ostatní ryby vymýšlely plán, jak utéci. Jednu rybu napadlo, že poplují na jih, tam by mohl být nějaký východ. Ella souhlasila. Zkusili to, ale cesta nikam nevedla. Ellu napadlo plout ještě do větších hlubin. Tam našli malou dírku, kterou propluli na svobodu. Rodiče o ni měli velký strach. Byli moc rádi, že ji opět vidí a vše dobře dopadlo. Pepa Příšerkov Byla jednou jedna příšerka jménem Justin. Měl jenom jedno oko, dvě podivné uši, brýle jen pro jedno oko, velmi velkou pusu a dva velké zuby. Nosil boty, které mu byly o 5 čísel větší. Měl nejlepšího kamaráda Kelvina. Kelvin byl ČLOVĚK. To byl problém, protože se nemohli setkávat často. Kelvin byl malý osmiletý kluk a měl pětiletou sestru. Justin bydlel ve městě Příšerkov v hlubinách moře. Kelvin navštěvoval Justina dvakrát do týdne. Jednou Kelvin zapomněl, že má jít za Justinem až v pátek a tak tam šel v úterý. To byl průšvih, protože všechny příšerky, jak ho uviděli, se ho polekali. Nikdo nevěděl co je to za věc, ale pak jim Justin vysvětlil, že je to člověk, také živočišný druh. Představil i Kelvinovo malou sestřičku a tak se všichni skamarádili. Od té doby žil Kelvin a jeho malá sestřička u příšerek navždy. Každý den si hrají na babu, na schovávanou a stali se z nich nerozluční přátelé SOVY, TERMAN 12

13 Moron Tento pokémon se vyskytuje v Indickém oceánu. Živí se velkými rybami. Má přibližně 90m. Jeho nejoblíbenější rybou k jídlu je žralok. Moron má vystřelovací jazyk jako žába. Svého nepřítele jazykem přitáhne k sobě a pak ho silou sežvýká. Moron má ostré drápy jak na nohách, tak na rukách. Člověka má nejraději na talíři, ale želvy by do pusy nestrčil. Má černo modrou barvu. Moron je nejmocnější podmořský pokémon. Má kůži silnou jako ocel. Abyste ho ulovili, musíte si pořídit ponorku a vydat se do Indického oceánu. Kixi17, honza4 Polštářková chobotnice Hladina je klidná a rovná jako zrcadlo. Opouštíme naši loď a suneme se do ponorky. Těšíme se na nové dobrodružství. Poklop za námi zapadl, klesáme ke dnu. Okolo ponorky krouží bubliny, jak se z ní uvolňuje vzduch. Pomalu se blížíme ke dnu, 6000 metrů pod mořem Najednou k nám připlavala polštářková chobotnice. Rozbila naši ponorku a my jsme museli rychle do skafandru. Viděli jsme potopenou loď vedle ponorky. Hned jsme ji opravili a schovali se do ní, protože jsme se báli, že tam ještě ta chobotnice je, najde nás a sežere. Naštěstí nás lidé z naší lodi brzy zachránili, protože zjistili, že se nehlásíme ve vysílačkách. Ještě že tak Pepa kdybych byl Titanikem na dně moře? Prohlížel bych si moře, bylo by mi smutno, nudila bych se, byl bych utopený, koukala bych se na živočichy, ležela bych a pozorovala rybičky, šimraly by mě ryby, které by plavaly okolo. kdybych byl chobotnicí? Měla bych mnoho chňapajících rukou, kterými bych chytala ryby, mohla bych dělat hodně věcí najednou, mohla bych zabít ty, co mě štvou, užívala bych si to, byl bych podvodní brankář, bylo by to skvělé. kdybych mohl cestovat v ponorce jako kapitán Nemo? Plaval bych pod hladinou hluboko, pozorovala bych mořské tvory, bylo by to bezva, lovil bych ryby, viděla bych hodně živočichů, bylo by to podvodně epické. kdybych byl perla ukrytá v mušli? Chtěla bych, aby mě nevyndali, nic bych neviděl, perla je drahá, takže bych byla bohatá, schovával bych se, byla bych lesklá, lidi by mě našli a platili by mnou. kdybych plaval v moři s delfíny? Skákala bych s nimi, bylo by to super, mohla bych na nich jezdit, bylo by to dobrý, bylo by to srandovní, protože bychom hráli na babu, uměla bych jejich řeč. Honza4, Vikísek, Sovy, Pepa, Kixi17, Elf, Kecka Jaké by to bylo, kdyby Noviny 13 kdybych byl průhledný jako medúza? Mohla bych dělat velké světlo, vloupal bych se do banky, mohla bych špehovat lidi, kteří mě štvou, kradla bych perly z mušlí, žahal bych všechny okolo, nikdo by mě neviděl. kdybych plaval v hejnu s ostatními rybičkami? Vedl bych ostatní ryby, ukryla bych se před nepřáteli, viděla bych barevně, byl bych jejich vůdce, dělali bychom hodně obrázků, uplavala bych nejvíce kilometrů na světě. kdybych byl elektrickým úhořem? Zabila bych nepřátele, žahal bych všechny kolem sebe, prodával bych elektřinu do elektrárny, zabíjela bych špatné lidi. kdybych byl chycen do rybářské sítě? Zpanikařila bych, prodali by mě, zabili by mě, uvařili by mě, umřel bych, snažila bych se utéct, osmažili by mě na pánvi a snědli. kdybych byl největším živočichem světa plejtvákem? Bylo by to prima, zaplnila bych celý bazén a rozmáčkla nepřátele, všechny bych pozřel, všichni by mě viděli, nemohla bych se zastavit, jinak bych umřela, sežral bych svět, byla bych velká a chráněná. Včera, , se jedna rodina Novotných vydala s ponorkou do hlubin moře. Ani nevěděli, že se dostali do hloubky mil pod mořem. Najednou vidí nějakou velkou skvrnu. Měla pět rukou a velké tělo a žádné nohy. Najednou se k nim ta skvrna přibližovala. Už je u nich. Všechny je to spolklo. Jediná jejich malá dcera Eliška přežila. Ta plavala 10 let na hladinu moře, ale na hladině nebyla sama, byl tam kluk jménem David Novotný. Zjistila, že to je její utajený bratr a on zjistil, že má rodiče. Zeptal se jí: Mám rodiče? Řekla mu, že je měl, ale umřeli v hlubinách moře. Tak spolu šli do moře plavat. Pořád se jí na něco ptal. Například: Kolik ti je let? Odpověděla: 23. Mně je 28., řekl David. David byl zklamaný, že mu umřeli rodiče, ale zase byl rád, že aspoň sestra přežila. Najednou chytli signál na telefonu. Z telefonu volá cizí hlas: Ahoj dceruško Eliška a David se polekali. Hlas neznali. Ptají se: Kdo jsi? Hlas odpovídá: Jsem tvůj táta a chci, abys přijela do Californie Pojedem? POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ SOVY,TERMAN

14 Jsem rybička Anežka. Mojí maminku snědl žralok a tatínka vylovili rybáři. Ujalo se mě hejno ryb. Jejich vůdce Marek je docela hodný. Potom je tam jedna nafoukaná ryba, které říkají Bella. Bella pomlouvá všechny, kdo se jí dotkne ploutví. Přátelí se jen s jednu rybou a ostatní ignoruje. Když okolo ní plavu, tak dělá, jakože neexistuji. Jednou jsem plavala domů a okolo mě plavala Bella s Annou (Anna je Belly nejlepší kámoška). Já jsem je pozdravila a chtěla odplout, ale ony mi zabránily a Bella řekla: Vodprejskni, rybo malá, a už se nevracej! Potom mě prudce pustily a já jsem dopadla tvrdě na písek a zůstala ležet bez hnutí. Ony odplavaly a za mořskými řasami se ozval zlý smích. Bylo mi do breku. Vlastně ze dvou důvodů. První důvod je, že mi řekly, že mám odejít a ten druhý důvod je, že mě hrozně bolela ploutev. Připlul ke mně Marek a ptal se mě: Co se ti stalo, Anež? Já jsem nedokázala odpovědět, tak jsem raději mlčela. Druhý den ráno jsem se vzbudila brzy a potají odplavala pryč. Plavala jsem a vůbec mě nenapadlo se vrátit. Další den jsem se rozhodla navštívit moji kamarádku, ale bydlela ve městě, kam se nesmím vrátit. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí nemám poslat dopis po mořském koníkovi, ale nakonec jsem plavala. Před branou města už ne mého, jsem se zastavila, protože jsem slyšela křik a volání o pomoc. Plavala jsem po hlase zoufalých ryb a spatřila, jak Marek plave jako blesk a za ním celé hejno. Byla mezi nimi i Bella s Annou, ale teď byly úplně jiné. Bella se tvářila jako boží umučení a Anna, ta by si přede mnou i klekla, kdyby mohla. Mně pořád nedocházelo, co se děje, když vtom se objevila obrovská Rybička zachránkyně Kerrí ryba (asi to ani nebyla ryba) a snažila se celé hejno sežrat. Konečně mi došlo proč všichni plavou tak rychle. Rozhodla jsem se, že jim pomůžu. Plavala jsem a zastavila jsem přímo před obří rybou. Ta se zastavila a zamračila a chtěla mě odhodit ploutví, když vtom se objevila Bella, Anna a Marek. Když jsem spatřila Bellu s Annou, tak jsem si myslela, že tu obří rybu budou podporovat a možná, že by byly schopné ji i přinutit, aby mě zabila! Ale ony se zastavily před rybou a Marek hvízdl a připlulo celé hejno. Všichni začali tlačit rybu na hladinu, ale ryba byla silnější a tlačila i ona a všechny stlačila zase zpátky na písek. Já jsem se ale nevzdávala, něco jsem pošeptala Markovi a on přikývl. Začala jsem plavat a proplétat mezi řasami a ryba plavala za mnou. Zatím Marek vysvětlil všem jaký je plán. Mně už docházely síly a ryba se blížila a byla čím dál tím víc blízko. Konečně jsem dorazila na domluvené místo. Tam čekal Marek a všichni. A čekali tam taky rybáři. Když jsem spatřila síť, tak jsem zrychlila. Potom těsně před sítí jsem prudce zabočila doprava, ale ryba to nestihla a tak skončila zamotaná v síti. Já jsem úplně vyčerpaná padla na písek a chvíli si odpočinula. Zatím mě obklopilo hejno a začali mě chválit, jak jsem to perfektně vymyslela. Dokonce mě chválila i Bella s Annou. Potom, když už ten zmatek ustal, tak ke mně připlula Bella (tentokrát s ní nebyla Anna) a k mému překvapení mě objala a řekla: Anež, doufám, že mi všechno odpustíš a kdyby ne, tak ti chci říct, že jsi ta nejstatečnější ryba kterou znám. To myslíš vážně? zeptala jsem se Belly a ona přikývla. V jednom moři žila spousta rybiček. Hodné i zlé. S rybičkami tam žila spousta jiných zvířat. Delfíni, chobotnice, medúzy a žraloci. Rybičky měly rády všechny zvířata, co s nimi žili v moři. Ale neměly rády rybáře, kteří je chytali, zabíjeli a pak prodávali. V moři se vyprávěla pověst. Byla o tom, že vždy za 5 let připluje loď a pochytá všechny ryby. Když o tom vyprávěla ostatním nejstarší ryba v moři, nastalo ticho. Ale najednou se ozvala rybička jménem Kerrí a zeptala se. Není to 5 let od poslední tragédie? Nejstarší ryba přikývla. Ano, je to přesně 5 let. Všichni se zděsili. Ryby se rozplavaly do všech stran. Jen Kerrí zůstala. Nevěděla, co má dělat buď začít brečet, nebo se taky rozplavat do všech stran. Ale Kerrí zůstala na místě. A řekla, musím všechny zachránit před zkázou. Kerrí odplavala pryč a začala přemýšlet, jak má všechny zachránit. Pak Kerrí připlavala k nejstarší rybě. A zeptala se jí. Kolik nám chybí dnů do té zkázy? Ryba jí odpověděla: 7 dní. Když to Kerrí uslyšela, hned odplavala pryč. Po chvilce ji něco napadlo. Nastal den zkázy. Připlula loď a vhodila sítě do moře. Ryby se zděsily a začaly panikařit. Jen Kerrí byla v klidu. Začala křičet na všechny, že ví, jak všechny zachránit. Ale ostatní ryby jí nevěřily. Kerrí se stejně snažila všechny uklidnit. Ale bylo to k ničemu. Síť se k rybám přibližovala. Už chytila 5 ryb. Už chytila víc ryb. I Kerrí. Už začali síť vytahovat. A Kerí řekla: Kdybyste mě poslouchali, tak bych vás zachránila. Ryby jí nevěřily. Ale Kerrí řekla: Plavte dolů. Ryby ji poslechly. Začaly plavat. Najednou síť začala povolovat. Roztrhla se tíhou ryb. Všechny ryby Kerrí děkovaly, že je zachránila Kecka Elf 14

15 VELIKONOCE ZVYKY A OBYČEJE VELIKONOC Na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenní postní dobou, která začíná Popeleční středou po masopustním úterý a končí šestou postní nedělí Květnou. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní až do neděle svátků "Seslání Ducha svatého". Březen za kamna vlezem! Na Svatého Řehoře čáp letí přes moře. Žába hubu otevře. Šelma sedlák, který neoře. Svatý Josef seká ledy. O svaté Anežce, od kamen se nechce. Svatý Josef s tváří milou, končí zimu plnou. Půst začíná každoročně v jiném datu. Trvá až do Božího hodu, který bývá první neděli po úplňku. Naši předci dobře věděli jak zacházet se zásobami. Půst neznamenal jen omezení některých potravin. Učil uskromnění, ztišení a uspořádání si věcí v sobě. Půst začíná Popeleční středou, kdy v kostele kněz dělá na čelo křížek z popela větviček, neb, prach jsi a v prach se obrátíš. A přichází šest postních nedělí. Postní neděle měly svá jména. Tak jak je to s termíny v letošním roce 2018? V některém regionu byly první dvě postní neděle nazývány opačně. Jako první byla Pražná a druhá pak Černá, Sazometná První neděle postní - Černá či Sazometná invocavit Tato neděle byla ve znamení smýčení a předjarního úklidu. Ženy se odívaly na znamení začínajícího půstu do černého Druhá neděle postní Pražná (pučální) neděle - reminiscere Název má podle naklíčených a opražených zrn hrachu nebo obilí Třetí neděle postní Kýchavná neděle oculi O této neděli kdo třikrát kýchne, bude při dobrém zdraví po celý rok Čtvrtá neděle postní Družebná neděle někde liščí neděle laetare Družebná proto, že vesnický družba ( známý jako Kecal z Prodané nevěsty) obcházel stavení a dojednával svatby. Také i proto že si mládež trochu povolila a společně se pobavila, ale bez tancování, to bylo o půstu zakázáno. Od starodávného zvyku sdružování, kdy se především mladé dívky domluvily na společné svačině a poněkud slevily z přísného půstu. Ke společné hostině si upekly velké koláče s bohatou náplní tzv. družbance. Liščí neděle se nazývala někde proto, že Hospodyně brzy ráno napekla postní preclíky. Navlékly je na tolik vrbových proutků, kolik bylo ve stavení dětí. Proutky svázaly pentličkou a úvazky rozvěsily na větve stromků a keřů v sadě. Dětem pak vyprávěly, že kolem běžela liška s preclíčky na ocase a určitě je v sadu poztrácela. Děti běžely hledat a takový křupavý mákem posypaný preclík byl nade všechny lahůdky Pátá neděle postní Smrtná neděle judica Smrtná neděle byla záležitost pro děvčata, někde i ovšem pro kluky. Děvčata uvázaly jednoduchou figuru ze slámy, pěkně ji oblékly a napentlily. Do slaměné panny se při obchůzce po vsi symbolicky vtělilo všechno zlé, co zima přinesla tma, úzkost, chlad, nemoci, úmrtí. Smrtku, Morenu, Mařenu, Smrtholku, či jak tu Smrt kde pojmenovali, odnesly pak dívky za ves k proudní vodě, odstrojily ji, jen ji ponechaly korále z vejdumků a prázdných hlemýždích ulit. Obojí totiž symbolizuje smrt. Pro jistotu pannu ještě zapálily, vhodily do proudu vody a pak co nejrychleji utíkaly zpátky do vsi. Která doběhla poslední, ta prý do roka zemře. I tato krutá pověra někde existovala Šestá neděle postní Květná neděle palmarum Na paměť Kristova vjezdu do Jeruzalema při němž byl vítán palmovými ratolestmi se v kostelích světí větvičky. Na dlouhé lískové pruty byly navázány větvičky jívy, lípy, lýkovce, jedle a dalších rostlin, které měly nějaký magický význam. Říkalo se jim palma, beran, rahno nebo také koště. Až dva metry dlouhé pruty odnesli do kostela k posvěcení a doma pak jednotlivými posvěcenými snítkami zdobili svaté obrázky, ochraňovali s nimi domov, stáje, chlév a i hnůj. Na Květnou neděli přinášely dívky do vsi ozdobený stromeček, létečko. Koledování s létečkem bylo opět v režii dívek. Když s ním obešly všechna stavení, upevnily létečko poblíž úlů, kde mělo podle pověry ochránit včely před zlou mocí. Co se traduje: - Nemá se nic péci, neboť by se zapekl květ na stromech a bylinách a nebylo by žádného ovoce. - Kdo spolkne 1-3 posvěcené kočičky, nebude je bolet po celý rok v krku. - Kdo si posvěcenými kočičkami přetře oči se slovy kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky, nebudou jej bolet oči. - Kouzlo: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání. Zvyky: Svěcené kočičky se zastrkávaly za kříž nebo svatý obrázek ve světnici, jinde se dávaly do sklepa. Oblékaly se nové šaty a jiné se vyvěšovaly, aby v nich člověk kvetl. Vymetalo se obydlí zelenými ratolestmi, aby veškerá neřest zahynula. 15

16 Pašijový týden (pašije latinsky utrpení) Velikonoční pašijový týden je zajímavý prolínáním křesťanských oslav zmrtvýchvstání Krista s řadou lidových zvyků a obyčejů. Modré pondělí Někde se uvádí Velké nebo dokonce žluté pondělí. V římskokatolických kostelích se čte evangelium o ženě kající, jež vonnou mastí pomazala nohy Páně. Kostely se zdobily suknem z modré barvy. V dřívější době dětem začínaly velikonoční prázdniny. Šedivé úterý Někde i Tlusté. Byl to den, kdy byla poslední možnost se dosyta najíst. Na Šedivé úterý hospodyňky uklízely a vymetaly pavučiny. Jinak tento den nebyl v lidových zvycích nijak bohatý a ani z náboženského hlediska nehrál tak velkou roli jako dny nadcházející. Byly to poslední dva dny, kdy se lidé mohli do sytosti najíst. Snažili se vše uklidit, vysmýčit, vybílit, nevynechat jediný koutek hospodářství. Vymetáním pavučin a vší špíny se také zároveň vymetala zima ze stavení i z duší obyvatel chalup stejně jako zlé se vyhnalo vybílením. V pondělí a v úterý se chodívalo pouze do kostela na mši svatou Škaredá středa Tento den se především uklízelo. Říkalo se jí Sazometná nebo Smetná, protože se vymetaly saze z komínů a smýčily se domy. Název Škaredá je od toho, že v tento Jidáš škaredil (žaloval) na Krista. Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici Jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím. Co se traduje: - Kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce. - Důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu. Zelený čtvrtek O Zeleném čtvrtku se pekly kynuté Jidáše, stáčené s pruhů těsta připomínajících prý provaz, na němž se oběsil zrádný Jidáš. Také bylo nutno sníst něco zeleného, to kvůli pevnému zdraví. Byl to předpěstovaný špenát, ale především špenát z kopřiv či polévky z jarních bylinek. V tento den také chlapci nastoupili se svými hrkavkami, řehtačkami, klepadly a hrkadly, když zvony odletěly do Říma, aby je ráno v poledne a o klekání nahradili. Tlouklo se také do země cepem pro vytlučení všeho zla. V tento čas také podle pověry čarodějnice právaly v potoku svoje šaty. Proto bylo dobré se těmto místům vyhýbat. Říkanka ke klapání a hrkání a koledování: My Jidáše honíme My Jidáše honíme a dřevem mu zvoníme. Kdo ho viděl, ať nám poví o nevěrným Jidášovi. O, Jidáši nevěrný, cos to učinil, že jsi Pána Krista Židům prozradil? Za to musíš v pekle hořit, s čertem, ďáblem se tam mořit. Až Jidáše chytíme, do ohně ho hodíme. Klekání (poledne, ranní už) jsme odklepali, dejte vejce malovaný! Klep, klep, klep! Vzkázali vás pozdravovat naši páni, abyste nám něco dali za hrkání. Však jsme my se nahrkali, až nás ruce rozbolely. Zadrkejte almarou, ať ty groše vypadnou. Zatoč se koši, dej nám po groši, roztrhni se míšku, dej nám po penízku, po malým, po velkým, po vajíčku červeným. Kyrie eleison! 16

17 Co se traduje: - Kdo si zacinká penězi, když zazní zvony naposledy, budou se ho peníze držet po celý rok. - Kdo tento den zazvoní paličkou o hmoždíř, opustí jeho stavení hmyz a myši. - Kdo dnes smetí spálí, hodí přes plot nebo vynese na rozcestí, jeho stavení taktéž opustí hmyz a myši. - Kdo se ráno umyje rosou, je uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. - Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos. - Kdo sní jidáše potřeného medem, bude zdravý. - Kdo vymete tento den z domu uhlí, nebudou se mu dobře líhnout kuřata. - Nemá se nic půjčovat a s nikým se nehádat - odměnou se budou všechny hádky vyhýbat a peníze si samy cestu najdou. - Zůstane-li ve vesnici mrtvola některého občana přes Zelený čtvrtek, Velký pátek, nebo Bílou sobotu, brzy vypukne v dědině oheň. - Když majitel domu obejde po západu slunce stavení a vykropí věchýtkem ze slámy jeho nejbližší okolí svěcenou vodou z nového hrnku, uchrání to jeho obyvatele před zlými čarodějnicemi a dalšími zlými bytostmi. Při kropení má říkat: "Ven hosti bez kostí! Žádný neřád nebude se v tomto domě zdržovat!" - Kdo chce míti zdravé a dojné krávy, ať se řídí touto radou: V noci před Zeleným čtvrtkem natrhejte alespoň šest jarních bylin a uvařte je v trojí vodě. Pak tento nápoj podejte kravám před první pastvou, omyjte jím i jejich těla a také vykropte chlév. Zvyky: Lidé v tento den vstávali velice časně, pomodlili se pod širým nebem a omyli rosou. Někde se tato tradice dodržovala až na Velký pátek. Hospodyně pekly jidáše - zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta - jako připomínku na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil. Sel se len a hrách, protože vše o Zelený čtvrtek zaseté prý dobře prospívá. Konaly se ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínaly se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne. Někde děti hledaly už tento den vajíčka poschovávaná po zahradě. Velký pátek Nejpřísnější půst byl na Velký pátek. Ráno se lidé obřadně omývali rosou, nebo si omývaly oči pramenitou vodou, ale i nářadí i náčiní. Hospodář v sadu poklekl před každým ovocným stromem, pomodlil se a prosil o dobrou úrodu. Nesmělo se hýbat se zemí, aby nebylo v poli více ostin než obilí. Také se prý o Velkém pátku otvírá zem a vydává své poklady. Tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se přibližně v tento čas konají obřady, ketré mají tří části: Bohoslužbu slova (čtou se pašije), uctívání kříže a přijímání. V mnohých kostelech se také koná pobožnost křížové cesty. Podle Bible se v momentě Ježíšovy smrti roztrhla v jeruzalémském chrámě opona, která dělila velesvatyni od ostatních prostor - tak se prý Ježíšovou smrtí otevřela cesta k největšímu pokladu - k samotnému Bohu. Podle lidové tradice se však v tuto dobu otevírá cesta k jiným pokladům - pokladům v zemi. Tento den se drží přísný půst ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Výzdoba kostelů je chudá (žádné květiny, žádné svíce na oltáři) a písně se zpívají bez doprovodu varhan. Zvony mlčí. Zvyky: - Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli. - Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví. - Nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar. - Na venkově se nesmělo pracovat. - Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. - Nepralo se prádlo, protože by se prý namáčelo místo do vody do Kristovy krve. - Nic se nepůjčovalo, protože půjčená věc by se mohla očarovat. - Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které měly ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem. - Chodilo se po domech za zvuku řehtaček a oznamovalo se poledne a ranní i večerní klekání. Při tom se zpívaly popěvky namířené proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily "Jidáše" - zrzavého chlapce. - Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - to je mělo ochránit před bolením zubů. - Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem. - V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři. - Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč. Co se traduje: - Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních. - Otevírá se země s poklady. Místo ukrytého pokladu označuje záře - například světýlka, zářící skalní otvor nebo zářící kapradí, případně kvetoucí (kvete od 3 do 9 hodin). Podle pověsti se v tento den na chvíli otevírá i hora Blaník. 17

18 Bílá sobota O Bílé sobotě muselo být vymeteno všechno smetí, aby jak se říkávalo, se ve stavení nedržela havěť. Na zahradě hladily ženy kmeny ovocných stromů rukama od mouky pro větší úrodu. Bílá sobota nebo li Vzkříšení je ve znamení pečení, vaření a chystání se na slavný Hod Boží. O Bílé sobotě se zvony vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Název Bílé soboty může být odvozen od bílého roucha novokřtěnců, kteří se tento den křtili při obřadech noční bohoslužby vigilie. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Před vigilií se před kostely světil paškál - oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Hospodyně předtím uhasily ohně doma a znovu je rozžhly až polínkem rozpáleným od paškálu. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky. Na Bílou sobotu se uklízelo, bílilo a připravovalo na slavné Vzkříšení na Hod boží velikonoční. Připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky a zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty také skoncoval dlouhotrvající půst. Zvyky: - Před východem slunce se někde děvčata umývala rosou, aby byla pěkně bílá a nenaskákaly jim pihy. Boží hod velikonoční Na nedělní mši nesly hospodyně do kostela koše s pokrmy k požehnání. Otec rodiny pak rozdělil posvěcené velikonoční vajíčko na tolik dílků, kolik bylo členů rodiny. Kdo jedl vajíčko, v tom roce nikde a nikam nezabloudil. Velikonoční pondělí Velikonoční nebo Červené pondělí, pomlázka, koleda, dynovačka, šmerkus, šmigrúst a mnoho dalších regionálních názvů má tento výjimečný den. S křesťanskými svátky už nemá nic společného, je to prastarý lidový, zřejmě už pohanský zvyk pomladit tělo životodárnou magickou silou narašeného proutku. U nás v Prachaticích se pomlazovalo jalovcovou snítkou. Za pomlazení se platí obarvenými vejci, kraslicemi. Vejce je také magické novým životem, ukrytým pod skořápkou. O tom, že je kraslení, tedy barvení vajec na červeno, zvyk opravdu pradávný, svědčí archeologické nálezy kraslic v hrobech z 11. století na Dolní Moravě. A že z těch různých typů kraslic máme na našem území, až oči přecházejí. Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a večer se mládež veselila při muzice v hospodě. Já jsem malý koledníček tetičko, přišel jsem si pro červený vajíčko, pro vajíčko červený, koláč bílý, jsem-li já vám, má tetičko, koledníček milý? A vy taky, roztomilý strejčíčku, vytáhněte ze svý kapsy grešličku, Šáhněte do kapsy, však ji tam máte, jestli mně ji roztomilý můj strejčku, dáte, Říkanka ke koledě o velikonočním pondělí:: Pánbůh vám zas nadělí na zahradě, na poli i doma, budete mít co vyhánět ze dvora; z maštale hříbátka a z chlíva telátka, z toho nejmenšího chlívka jehňátka. Ve sednici zaštěbetaj housátka, v druhým koutě zašvitořej kuřátka, slívy vám pokvetou, hrušky, jabka, aby měla co obírat vaše čeládka. Tradice velikonočních symbolů Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser, žijící ve 14. století. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali. A co si každý z nás představí pod pojmem pomlázka? Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování. Plést pomlázku měl umět každý muž. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse (pro všechny případy...), se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní. O Velikonočním pondělí vstávali děti, chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě. 18

19 Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném "odplatném úterý", kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu pomladění studená voda. Tomuto zvyku se říkalo oblévačaka. Říkávalo se, že prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou. Velikonoční vajíčka Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Vejce se pak odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce (tzv. pouchy nebo vejdumky), která sloužila především jako dekorace. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Legenda o malování vajec Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných. Barvení vajec Za typické barvy pro Velikonoce se považují červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Červená barva ochraňovala podle pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. Přírodní barvy: - žlutá: odvar z cibulových slupek (ale jen krátce); šafrán - červená: odvar ze slupek červené cibule a octa; červené zelí nebo šťáva z červené řepy; šťáva z borůvek nebo bezinek - světle zelená: lipový květ; kmín; šafrán - tmavě zelená: mladé žito; voda ze špenátu; odvar z olšové kůry - fialová: lipový květ; kmín; šafrán - hnědá: odvar z dubové nebo olšové kůry; odvar z cibulových slupek (déle); čaj - černá: roztok sazí, na jehož dně je několik rezavých hřebíků; odvar z olšové kůry Potřeme-li hotová (obarvená a nazdobená) vajíčka špekem, jsou krásně lesklá Symbol vejce Vejce je symbolem nového života (už od pohanských dob); plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení (protože obsahuje zárodek života); životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara; bezpečí (díky skořápce) a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. Vejce se také přirovnává k hrobu, který skrývá život (symbolické spojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním). Hry V době Velikonoc se dříve také hrály různé hry, dnes již víceméně zapomenuté. Jednou z nich bylo házení kudly na kudrnu a vejce. Chlapci celou zimu pečlivě střádali volské chlupy, z nichž na jaře vytvořili míč (kudrnu) a házeli na něj nožem. Komu se podařilo nůž zabodnout nejblíže kudrny, jako první se pak kudrnou strefoval do natvrdo uvařených vajec rozestavěných na trávníku do řady. Kdo jich zasáhl nejvíce, mohl jich také nejvíce sníst. Také se ťukalo vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát své vajíčko vítězi. Tradiční hrou a naším prachatickým zvykem je tzv. pekání. S vajíčky se také koulelo po nakloněné ploše "na valbisku" a vyhrával ten, komu se odkoulelo nejdále. Velikonoční beránek Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby pohanů, a to především v celém Středomoří, ovládaném po tisíciletí pastevci. U židů pak byly ovce symbolem Izraelity jako člena Božího stáda, o něž se stará jejich pastýř židovský Bůh. Židé také beránka zabíjeli na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. V křesťanství beránek symbolizuje památku Krista, Beránka Božího, který byl právě jako nevinný, čistý a poslušný beránek obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Beránek jako obřadní pokrm je znám už od středověku. Nevíme však, zda se jedlo přímo beránčí maso, které si jen málokdo mohl dovolit, nebo jen pečivo v podobě beránka. Mazanec, bochánek Jakej je to mazanec, bez koření bez vajec? Takto se to zpívá v lidové písničce. Mazance byly mastné kořeněné sladké chleby s množstvím vajec. Hospodyně před pečením do středu udělala nožem křížek. Byl kulatý,do zlatova upečený, symbolizoval slunce, energii a hojnost. Byl to typické pečivou oslavy slunovratu. Nosil se na Boží hod velikonoční do kostela slavnostně zabalený v šátku společně se sekanou a vejci k posvěcení. Pojídal se obřadně celou rodinou. Sekaná, sekanina, sekanka, zlatá buchta, hlavička Základ tvoří maso mleté vepřové, uzené prorostlé maso, vajíčka, houska (veka) a hodně čerstvé zeleně, např. kopřivy. 19

20 Velikonoční zajíček - aneb nosič vajíček Zvyk, že velikonoční zajíček nosí čokoládová vajíčka k nám přišel z Německa. Ale proč právě zajíček? Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad proto, že na jaře býval vídán u lidských obydlí, kde vyhledával potravu. Lidé také dříve do chleba upečeného ve tvaru zajíce pokládali vajíčko, z čehož si časem nejspíše vydedukovali, že vajíčka nosí a ne-li rovnou snáší právě zajíc. Dalším starým zvykem bylo honit "velikonočního zajíce", což znamenalo hledat ukrytá vajíčka na poli. Pověst: Bohyně Ostara, která každým rokem vkládá do země nové sémě, pověřila zajíce, který má dlouhé nohy, a proto dobře a rychle běhá, a dlouhé uši, a proto umí naslouchat, aby jí přinesl ze vzdálené země nová semena. Hlavním důvodem, proč byl tímto úkolem pověřen právě zajíc, je však to, že se zajíc dokáže obětovat pro druhé. Když ho např. honí pes a jsou dva zajíci, matou psa tím, že se střídají v běhu (jeden běží, druhý odpočívá). Často také matka zaječice odláká pozornost psa, aby zachránila mládě (sebeobětuje se). Avšak vajíčka všude nenosil jen zajíček o Velikonočním pondělí. Například ráno o Zeleném čtvrtku hledaly olomoucké děti na zahradě vajíčka od "Pámbíčkových slepiček" a zápodočeské děti týž den nacházely po zahradě červená vajíčka od kohouta, který je snášel jen jednou za rok. Ve středních Čechách nadělovala liška. Na Slezsku při první obchůzce polí o Velikonočním pondělí děti hledaly v brázdách sladké dobroty, jež jim tam naděloval skřivánek škovránek. Ve skutečnosti je tam tajně ze zástěry vkládala maminka. Velikonoční dárečky Lidé se obdarovávají i o Velikonocích to aby je prý "nepokakal beránek". Toto obdarovávání mělo být výrazem radosti nad Ježíšovým vzkříšením. Měly se odpouštět dluhy a neměla se vyžadovat otrocká práce. Posílala se také různá přání spolu s různými dárky (například pomlázky z proutí nebo jídla mazance, beránci, vajíčka, jidášky s medem...). Velikonoční oheň a svíce Světlo, tedy i světlo zapálené svíce, je všeobecně chápáno jako symbol života. Bílá barva svíce symbolizuje čistotu, naději a nový život. Velikonoční svíce pak znamená vítězství nad zimou (jako jarní slunce), ale pro křesťany je spíše symbolem světla spojeného s Ježíšovým zmrtvýchvstáním, kdy Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí. Stalo se tomu tak o Velké noci (z Bílé soboty na Boží hod velikonoční), a proto se v tu dobu v tmavém kostele za třikrát opakovaného zpěvu "Světlo Kristovo" zapalují svíce od posvěceného velikonočního ohně, čímž se celý kostel prozáří světlem. Zapálí se také křestní svíce a slaví se slavnost Vzkříšení. Svíce se zapalují také při pohřbech a křesťané se za mrtvého modlí, aby také on "vstal" k novému životu s Bohem. Jidáše Název jidáše označuje pečivo z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů. Nejčastěji se s tímto pečivem však setkáme ve tvaru válečku, který symbolizuje provaz, na kterém se oběsil zrádce Jidáš. Toto pečivo se totiž peče na Zelený čtvrtek jako připomínka na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil. Pučálka Celé velikonoční období provázel naklíčený hrách zvaný "pučálka". Jak se připravovala? V široké nádobě se hrách zalil vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě, až napučel. Potom se slila přebytečná voda jen tak, aby byly hrášky částečně ponořeny. Každý den se proplachoval čistou vodou. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s rozinkami, když byl v postním velikonočním období očekáván k námluvám ženich. Kočičky Ježíše přijíždějícího do Jeruzaléma lidé vítali palmovými ratolestmi. Coby posly jara je u nás nahradily svěcené kočičky, což jsou pučící pruty z jív. Světí se v kostelech o Květné neděli a spalují následující rok o Popeleční středě. Vysévání obilí Vysévání obilí znamená počátek zemědělských prací. Lidé si obilí vysévají i doma, do misek a talířů, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do jejich domovů a společně s dalšími jarními květinkami a ozdobami navodila tu pravou jarní atmosféru. Zelená je barvou jara, a tak spolu s dalšími hřejivými a jásavými odstíny žluté, oranžové, a jasně modré příjemně oživí po zimě ještě prochladlé byty. Velikonoční kaktus Snad každý zná vánoční kaktus, kvetoucí právě o svátcích vánočních. Avšak slyšeli jste už i jeho bratranci? O kaktusu velikonočním? Ten má na rozdíl od vánočního červené nebo oranžovočervené pravidelné květy a jeho zelené články listů jsou obroubené nápadným červeným lemem. Pochází z Brazílie, ze státu Santa Catarina. Roste na stinnějších místech, v pralesích často i v korunách stromů. Řehtačky Jelikož od Zeleného čtvrtku po Bílou sobotu zvony mlčely ( odlétaly do Říma ), ke svolání k bohoslužbám lidem musely posloužit jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus. Recept na babiččiny jidášky 40 dkg polohrubé mouky, 3 dkg droždí, 5 dkg másla, 4 dkg cukru krupice, 1 vejce, ¼ l mléka, skořice, trošku soli, med. Zaděláme těsto kváskem a necháme kynout. Poté jej vyklopíme na vál, rozválíme, posypeme cukrem a skořicí a stočíme do závinu nakrájíme na plátky, řezem je položíme na plech, lehce potřeme rozšlehaným vejcem a po vykynutí pečeme do zlatova. Po upečení potíráme medem. Pro školní časopis Paprsek připravila Růžena Vinciková 20

21 1. A Jaro je tu. Jsme už velcí školáci, umíme číst všechna písmena a počítáme do 20. Potěšili jsme se třídním a školním karnevalem a užili jsme si ho tancováním, hrami, soutěžemi, běháním paní učitelek a fotografováním. Začínáme chodit plavat. 21

22 1. B jsme před jarními prázdninami stihli ještě péci. Přišli za námi naši kamarádi z MŠ Nemocniční a společně s nimi jsme pekli z obřadního pečiva. Protože se blíží jaro, učili jsme se uplést ještěrky. Moc se nám podařily, byly moc dobré a určitě jsme to alespoň někteří z nás naučili doma rodiče. Ve dnech 13. a nás navštívili kamarádi předškoláčci z mateřských školek. Vyzkoušeli si, jaké je to sedět v lavici a učit se jako prvňák. Každý měl svého kamaráda a společně pracovali na různých úkolech. Říkali jsme básničky, zpívali písničku, četli jsme ze slabikáře, ukazovali jsme některá písmenka, zkoušeli je psát na tabulku to jsme měli hodinu českého jazyka. Povídali jsme si však také o zvířátkách, rozdělovali jsme je na zvířata ze zoo, statku i na mazlíčky a říkali si, jak bychom se o ně starali. Měli jsme totiž i hodinu prvouky. Musíme je moc pochválit, pracovali s námi dobře! Třídní anketka: 1. Který předmět (jeden) tě ve škole nejvíce baví: 2. Co ses od začátku roku naučil nejzajímavějšího: 3. Co bys ve škole ještě chtěl zažít: Pepča: 1. Písanka 2. Počítat 3. Hrát si s malým náklaďákem Pavlínka: 1. Matematika 2. Psát 3. Výlety Kája: 1. Tělocvik 2. Písmenka 3. Chci být druhák Andy: 1. Matematika 2. Číst 3. Jít do Zoo Mireček: 1. Matematika 2. Počítat 3. Jet na výlety Lukáš: 1. Tělocvik 2. Kotrmelec dozadu 3. Mít tu kočku Amálku za Martin: 1. Tělocvik 2. Počítat 3. Naučit se všechno Agátka: 1. Výtvarka 2. Písmena 3. Chci ve škole zvířátka Radka: 1. Tělocvik 2. Kotrmelec dozadu 3. Abychom všichni měli skákací modelínu Kačenka T.: 1. Matematika 2. Kotrmelec 3. Abych neměla domácí úkoly Viki: 1. Výtvarka 2. Anglicky 3. Abychom měli pana Pangla Danielka: 1. Tělocvik 2. Počítání 3. Abychom ve škole měli večeři Adam: 1. Čeština 2. Naučil jsem se číst 3. Aby mi rodiče věřili Kačenka L.: 1. Výtvarka 2. Psát 3. Mít ořezané pastelky Jenda: 1. Tělocvik 2. Číst 3. Chci mít služby Míša V.: 1. Všechno 2. Umím přečíst knížku 3. Spát ve škole Julča: 1. Tělocvik 2. Počítat 3. Chtěla bych chodit do třídy se ségrou Markétka: 1. Výtvarka 2. Číst 3. Hrát si s morčetem 22

23 1. C V úterý a ve středu nás navštívili předškoláčci. Prvňáčci si vzali do svých lavic jednoho mladšího kamaráda a ukázali mu, jak to ve škole chodí. Nejprve jsme seznámili děti s naší kamarádkou Aminkou. Potom jsme si společně zazpívali známé písničky, řekli jsme si oblíbené básničky a dokonce jsme si i protáhli tělíčka známou říkankou. Když jsme byli dokonale protažení, dali jsme se do práce. Psali jsme společně písmenka, četli jsme si ve slabikáři a za odměnu, že nám to tak krásně šlo, jsme si vymalovali papírovou Aminku. Některé děti ze školek nám předvedly, jak se už umí samy podepsat. Školáci je bedlivě pozorovali a zavzpomínali na dobu, kdy i oni byli ještě předškoláci a teprve se do školy chystali. Na závěr hodiny si děti navzájem rozdaly dárky, které pro sebe vyrobily. Bylo to s nimi moc fajn a jsme rádi, že jsme mohli dětem naši školu alespoň trošku přiblížit. 23

24 Babičky jsou tady, aby povídaly o svém dětství, mládí a co zažívaly. 2. A Babičko, dědečku, vyprávěj!... aneb Jak to bývávalo dříve Dědeček dneska s nimi vzpomíná na maliny, které trhal s kamarády, když byl ještě tááákhle malý. Dnes do naší třídy přišli prarodiče - tři babičky a dědeček. Povídali nám o tom, co zažili, když byli malí. Děda Tadeáše vyprávěl, jak chodil dva kilometry do školy. Bylo to zajímavé. Rita Líbilo se mi, že jsem měl babičku ve škole. Zajímalo mě povídání o tom, že si naši prarodiče uměli vyrábět hračky. Šimon Přišli k nám na návštěvu bývalí žáci této školy. Byli to dědeček a babičky. Popisovali nám svoje oblíbené předměty, knížky a učitele. Tato beseda se mi líbila. Domča Líbila se mi ukázka starých knih. Vyprávění bylo hezké. Zajímavé bylo i povídání o hrách. Adélka Dnes jsme měli besedu s prarodiči. Naše téma bylo hlavně o dětství. Do školy chodili pěšky. Po škole si většinou hráli venku nebo pomáhali doma. Dělali na potoce hráze, lezli po stromech a hráli fotbal. Helenka K. Zaujalo mě, že babičky a dědeček, kteří k nám přišli, psali ve škole inkoustem, a když do nich někdo strčil, udělali kaňku. Měli smíšené třídy, třeba 1. a 3. třídu dohromady a v jedné třídě měli hodně dětí. Do školy chodili pěšky a daleko. Také nám přinesli ukázat knížky z jejich dětství. Eliška M. Prarodiče mi odpověděli na otázku. Byli hodní. Měli s sebou knížky ze svého dětství. Vlastík Babička jako malá zažila válku. Vyřezávali si hračky ze dřeva. Anežka Ve čtvrtek před jarními prázdninami u nás byli prarodiče. Povídali nám o dětství, jak chodili do školy. Byl to příjemný den. Anetka Zjistil jsem, že do školy spolu chodili Češi a Němci. Jeden pan učitel bydlel ve škole. A prostě se mi to líbilo. Jarda Dědečkové dříve také hráli fotbal, ale neměli takové míče jako my dnes. Do školy nenosili batohy jako my. Babičce a dědečkovi Říkáš mi, babičko: Říkáš mi, dědečku: Jsi moje zlatíčko! Můj zlatý chlapečku! Říkáš mi, babičko, hezké věci. Říkáš mi, dědečku, hezké věci. Babičko, babičko, dědečku! Oba vás mám ve svém srdíčku. Zamčené, zamčené napořád, protože vás mám moc a moc rád Babičky jsou tady, aby neměl vady náš svět plný stresu Dědeček a babička! Jak rádi jsme je všichni měli a máme! Kolik krásných zážitků si s nimi užijeme, kolik moudrosti a zkušeností nám předávají A jak je zajímavé poslouchat jejich vzpomínky, jaké to bylo dříve, když oni byli malí, jako jsme teď my? Na sedánku s nimi v naší třídě jsme dostali odpovědi na naše otázky a zjistili jsme, že si také rádi hráli stejně jako my, i když trochu jinak. Že také chodili do školy která ovšem byla o hodně jiná než dnešní škola. Že také trochu neposlouchali a zlobili Že nám vlastně byli hodně podobní, i když žili v jiné době. Nadšeně nám, naši milí prarodičové, kteří za námi přišli, vyprávěli o krásné době svého dětství a my jsme s úžasem poslouchali, jak byly některé věci úplně jinak než dnes. Po třídě kolovaly misky na ochutnání s bonbony, které mlsali i oni v dětství hašlerky, klokanky, pendreky, lesněnky, žužu, jahůdky, mentolky, karamelky a lipo. Prarodiče vzpomínali i na jiné sladkosti turecký med, fialky, mejdlíčka, pivíčka či perníčky. Dozvěděli jsme se také, jaká jídla se tenkrát vařila a co jim chutnalo nejvíc. Zajmavá byla ukázka oblíbených knížek - Káji Maříka a o žirafě Amině. S babičkou Aničkou, Bibi, babičkami Janami a s dědečkem Zdeňkem jsme si na závěr pěkného povídání zarecitovali známou básničku Františka Kožíška Polámal se mraveneček. (Přečetli jsme si také sepsané vzpomínky prababičky Pepíčka Zíků, která je nemocná, ale přesto nám alespoň poslala dopis). A po zaslouženém potlesku jsme jim jako poděkování předali malou pozornost - Francovku a lízátko. I my jsme byli jako vy, i vy budete jako my 24

25 2. B Setkání našich babiček a dědečků Od prvního ročníku je naše třída zařazena do projektu Tady jsme doma, kde se seznamujeme s historií našeho regionu a s tradicemi. Na úterý jsme pozvali babičky a dědečky žáčků, aby nám povyprávěli o svém dětství. Děti s nadšením očekávaly své prarodiče a těšily se na jejich vyprávění. Hodina času, kterou jsme společně strávili, byla málo. Babičky si přinesly staré fotografie, oblíbené knížky a dědečkové nám zase vyprávěli o hrách z jejich dětství a o škole. To bylo pro děti velmi zajímavé téma. Děti měly připraveny otázky a prarodiče se vzájemně v odpovědích doplňovali a bylo na nich znát, že vzpomínky na jejich dětství jim dělají radost. Potlesk všech ve třídě sklidil dědeček, který nám zarecitoval dlouhou báseň ze svých školních let. Ukázka drhání peří a hry Káča už byla jen oříškem na dortu na krásném a příjemném setkání. Myslím, že i babičkám a dědečkům se u nás líbilo. Písnička, kytička pro babičky a čokoláda pro dědečky, byla pro ně zaslouženou odměnou. 25

26 3. A Učíme se vyjmenovaná slova L Slyšel, že u starého mlýna, kde se blýskalo a děda s lysou hlavou tam smutně postával a vzlykal, už uplynul čas a lýkový strom ještě nevyrostl, protože lýko už všechno vyschlo. Dědův vnuk zatím lyžoval na lyžích a zlomil si ruku. Tak jsem mu přinesl do nemocnice plyšáka. Miki Lošťák, Filip Bursa M My jsme velká rodina. Každý večer se střídáme o vanu, abychom se umyli. Naší mamince to myslí, ale někdy se zmýlí. Každý víkend jezdíme k babičce. O babičku se bát nemusíme. Je zvyklá se zamykat. Cestou autem máme vždy otevřené okénko a pravidelně nám do auta vlétne hmyz. Jednou se tatínek tak lekl, že přejel nejen hlemýždě, ale i myš, která se na cestě nechtěně nachomýtla. Cestou jsme viděli lesníky mýtit stromy, najednou jsme na ledě dostali smyk. Než jsme přijeli, babička v krbu rozdmýchala oheň. Naše druhá babička bydlí v Litomyšli. Natálie Strouhalová, Terka Zdílnová B Obyvatel je bystrý má rád byliny a dodržuje obyčeje. Byl si v Přibyslavi koupit nový byt a nábytek. Má velmi rád dobytek, kde jsou býci a kobyly. Ale bohužel bydlí v novém příbytku v Přibyslavi a tam dobytek mít nemůže. Marťa Kaimlová, Matylda Čejková Z Já se nazývám Pepa. Brzy pojedu na výuku anglického jazyka. Poletím z Ruzyňského letiště do Londýna. Moc se těším. V Londýně jsem se ubytoval v tříhvězdičkovém hotelu, který se nazývá Apple. Velmi brzy jsem se naučil anglicky. S Dnes je sychravo. Syn krmí sýkory a najednou vidí sysla, který si syslí svoje zásoby na zimu. Večer slyší i sýčka. Ráno, když jde do obchodu pro rohlíky a sýr, aby byl sytý, uvidí v trávě malého syčícího hada, který jí syrové maso. V obchodě uvidí krásnou květinu, koupí ji mamince, ale cestou mu uschne a rozsype se. Zuzka Trůblová, Jan Fábera V Výr výská u říčky poslouchá vydří písničky. Vy jste vysoká vyžle hledíte zvysoka jako obvykle. Povykuji při výhni sluneční při tom žvýkám žvejky páteční. Petra Rosová, Jana Šanderová P Květina má.. Král se. Leze po trávě Kobyla má Ptakopysk má.. Pytlák....svědomí..má listy Páv se.. Pán.za svůj čin Mám prstýnek, který se.. Vojta Sedlák, Dominik Kol Jan Jokl, Míša Palaj Den bez bariér

27 3. B Zdravá výživa? Zeleninové saláty vlastníma rukama! Poprvé jsme byli ve školní kuchyňce připravovat nějaké jídlo. Byly to zeleninové saláty podle námi donesených receptů. Měli jsme pět skupin a každá skupina si připravila jiný salát. Mrkvový s jablky, francouzský, okurkový, řecký, Všichni přinesli svou vybranou zeleninu i další potraviny pro přípravu salátu, omyli jsme a oloupali zeleninu, nakrájeli ji, zamíchali a dochutili. Vznikly výborné saláty, které jsme si navzájem ochutnávali a pochvalovali. Nakonec přišel na řadu úklid kuchyňky a NĚKTEŘÍ SI POPRVÉ V ŽIVOTĚ VYZKOUŠELI MYTÍ NÁDOBÍ a nic nerozbili!!! 27

28 Rozdělili jsme se do týmů a můj tým šlapal do kopce. Venku jsme si nandali lyže. Myslel jsem si, že to bude lehké, ale nebylo. Druhý den jsem lyžoval mnohem lepšejc, protože jsem uměl brzdit. Miluju lyžování, je to boží. Šli jsme do cukrárny a pak na Horskou službu. Byla jsem první ze všech dětí a dostala jsem pohár. Na běžkách jsme jezdili do velikého kopce a z prudkého kopce. A to jsme ujeli dvakrát. Dneska se mi všechno povedlo, paní učitelka mě chválila ze slalomu a ze zatáčení v rychlosti. Doleva a doprava. V úterý jsme trénovali brzdění. Jeli jsme z celýho kopce a zabrzdili. 4. ročník Postřehy z lyžáku Na lyžáku Naučila jsem se zatáčet, je to tu super. Byli jsme na běžkách a potom nám pan učitel přidal tři kola navíc. Jsem nemocná, mám teplotu 37,7 a jedu domů. V pátek jsme měli běžkové závody. Jezdili jsme na pumě. Líbilo se mi ježdění na novém kopci. Dnes byla největší zima a večer jsme měli karneval. Poprvé jsem stála na běžkách a moc mi to šlo. Dělali jsme obloučky. Šli jsme na běžecké závody, pak na polévku s rohlíkem a pak jsme jeli domů. Odpoledne jsme jeli na běžky a mě bolela hlava. Ve čtvrtek jsme taky jeli na běžky, naštěstí mě hlava nebolela. V pondělí jsme vyrazili na Kvildu. Pak jsme se rozdělili na pokoje a hned jsme šli lyžovat. Ve skupinách jsme lyžovali skoro dvě hodiny a hurá na oběd. Po obědě jsme měli polední klid a po něm zase lyžování. Úterý bylo skoro stejné jako pondělí, ale první a druhá skupina šly na běžky. Večer jsme se rozdělili na žluté, modré, zelené, červené a černé družstvo. Potom jsme hráli různé hry venku i uvnitř, třeba skeleton, boby a jiné. Užili jsme si je. Ve středu šla na běžky třetí skupina. Další skupiny měly volnou zábavu a odpoledne jsme se všichni vypravili do cukrárny. Ve čtvrtek jsme měli poslední olympijský den a všem se líbilo na běžkách i na sjezdovkách. Večer červený tým získal medaili. V pátek jsme měli olympijský závod na běžkách a už jsme museli odjet zpátky domů. Škoda. Viki Rybakova 28

29 29

30 5. A Zdravíme čtenáře Paprsku z V. A a přinášíme poslední zprávy z našeho třídního dění: Tkaní na lepence V projektu Tady jsme doma jsme se posunuli k nácviku další dovednosti našich předků a tou je tkaní. Na kartónový základ jsme si natáhli vlněnou osnovu, a pak už jsme si zkoušeli, jaké to je umět ručně tkát. Mohli jsme si přinést čalounickou jehlu, použít silnou jehlu na spravování ponožek nebo využít nápadu paní učitelky třídní a zkusit to s pletací jehlicí. Hned se nám podle návodu paní Růženky Vincikové práce dařila, a tak nás tato ruční činnost začala bavit. Každou volnou chvilku jsme po celý týden využívali a pracovali na dalších řadách. Někteří střídali barevné pruhy, jiní zase nechávali svou práci jednobarevnou. Dva žáci kluci svůj výtvor dokončili po čtyřech dnech. To bylo překvapení!!! Pravdou je, že jejich lepenka je menších rozměrů, ale i tak gratulujeme!!! V následujících hodinách pak dílo žáci postupně dokončovali vznikaly kapsičky na mobily či malé kabelky na drobnosti. Beseda s básníkem V městské knihovně Prachatice jsme se potkali s jihočeským básníkem a muzikantem Zdeňkem Palkoskou. Na hodinovou besedu nad jeho básněmi o zvířatech a věcech přijel z Českých Budějovic. Dozvěděli jsme se, že spolupracuje s ilustrátorkou z blízkých Vitějovic Zdeňkou Študlarovou. Seznámili jsme se s hodně básněmi, písněmi, zkusili jsme si veršovat. Po besedě si někteří přišli pro autogram na památku. 30

31 5. B Nahlédněte do zimního tvoření v V. B třídě. Nejprve si děti užívaly v hodině výtvarné výchovy kreativní práci se sněhem a tvořily dle vlastní fantazie. Pak daly ve skupinách hlavy dohromady a vznikly zajímavé příběhy. Stačí se jen začíst. Chobotnice Linda Kateřina Doubková, Viktorie Hořínková, Michaela Hrbková, Sabine Serpolet, Jan Fafejta, Kryštof Žák Jednoho dne se narodila v jeskyni hluboko v Tichém oceánu malá chobotnice. Když zjistila, že nemá nikoho, kdo by se o ni staral, rozhodla se z jeskyně vyplavat. Hledala někoho, kdo by jí mohl pomoci s hledáním potravy a s přežitím v tak obrovském oceánu. Hledala dlouho, když zahlédla u hladiny malou rybku. Snažila se za ní vyplavat, ale rybka zmizela. V tom uviděla velikou vlnu, kteráji vyplavila na hladinu. Nadcházející den přišlo obrovské tornádo, které ji zaneslo až do Jihočeského kraje v České republice na malé hřiště vedle základní školy. Zde panovaly tou dobou velké mrazy. A proto chobotnice zmrzla. Objevila ji skupinka šesti dětí. Ty ji pojmenovaly Linda a celou zimu se o ni staraly. První jarní den bylo velké teplo a silně svítilo sluníčko. Jejich odvážná chobotnice Linda při velkém žáru na slunci roztála. A děti ji už nikdy nenašly. Ledový kmotr Byl to normální sněhulák s normální rodinou a jmenoval se Ledřich Vločka. Když jednoho dne Matka příroda proměnila rodinu Vločkových ve vodu, jenom Ledřich se dokázal včas skrýt do stínu velkého stromu. Ledřich měl totiž fóbii z vody. To víte, sněhuláci se vody štítí. S pomocí sněhové mafie se chce Ledřich Matce přírodě pomstít. Ve sněhové mafii si získal ihned respekt a dostal přezdívku Ledový kmotr. Se sněhovou mafií se ukryli v mrazáku starého dědy v garáži. Přečkali zde do další zimy a vyrazili se pomstít Matce přírodě. Ledový kmotr řekl: Vrať mi moji rodinu! Matka příroda odpověděla: Jdi pryč nebo z tebe udělám nanuka! Každou zimu děti postaví nové sněhuláky a budeš mít novou rodinu. Ledový kmotr byl spokojený a spěchal domů za rodinou. Ale chtěl se ještě zeptat Matky přírody, proč se jeho rodina proměnila ve vodu. Matka příroda ho poučila: Tomu se říká JARO! Děje se to každý rok každému sněhulákovi. Jan Furik, Petr Chval, Bedřich Teodor Šmída Velkej Jack a krab Jednou si takhle vyšel Velkej Jack na procházku se svým mazlíčkem krabem. Šli po mostě a uklouzli na ledě. Krab spadl na kámen a Jack na zamrzlou řeku. Hodně to bolelo. Jack si narazil ruku. Zvedl se a šel za krabem. Ten měl velké zranění obou klepet. Jack odnesl kraba domů a tam mu pomohl. Druhý den kupodivu krab zjistil, že mu nic není. Došel za Jackem a poděkoval mu. Od té doby žili spolu Jack a krab až do smrti. Veronika Hlaváčková a Vítek Bohoněk 31 Zamilované želvy Žily, byly dvě malé želvičky. Jmenovaly se Nela a Oskar. Už od malička byli nejlepší přátelé. Když vyrostli, vydali se spolu oceánem. Doplavali až ke vraku lodi Titanic a tam se zabydleli. Milovali dobrodružné výlety k pobřeží. Zde se rádi procházeli po pláži a rádi pozorovali západ slunce. Když jednoho dne takto pozorovali slunce, přiletěl velký pták a rozklovl Nele krunýř. Nela pomalu bez krunýře umírala. Oskar ji měl tak rád, že jí obětoval svůj vlastní a zemřel místo ní. Nela na něj nikdy v životě nezapomene. Nezachránil totiž jenom svoji milovanou ženu, tedy želvu, ale i své čtyři želví děti, které spolu čekali. Štěpánka Pavlíková, Viktorie Virágová, Lukáš Medřický, David Hazuka, Matěj Nikl

32 6. A Ze života 6. A V úterý 6. února zavítala do naší školy vzácná návštěva, paní Šulcová z nadačního fondu Mathilda, jehož cílem je zlepšení kvality života slabozrakých a nevidomých lidí. Mathilda se také angažuje v organizaci výcviku vodicích psů. Paní Šulcová je téměř od narození nevidomá a podělila se se žáky o své zkušenosti ze života. V rámci besedy jim také vysvětlila, jak náročný je výcvik vodícího psa. Děti si mohly osahat pomůcky, které pomáhají nevidomým lidem překonávat jejich handicap, např. časopis o vaření psaný Braillovým písmem, hrací kostku na Člověče, nezlob se!, PenFriend - čtečku hlasových etiket, mluvící hodinky, rozdělovače na ponožky apod. Pro děti bylo inspirativní vidět, s jakou lehkostí zvládá nevidomý člověk žít, pracovat a radovat se jako člověk vidoucí, byla na nich znát určitá pokora před tak ohromnou životní silou. Dne 14. února proběhlo školní kolo recitační soutěže. Ze 6. A se podařilo v kategorii tř. uspět Natálii Sedlecké a Barboře Přibylové. Dívky poté soutěžily na kole okresním. Natálie Sedlecká se rovněž účastnila pěvecké soutěže Zvonek, spolu s ní zabojovala také Kateřina Kaimlová. Kolektiv 6. A odeslal své výtvarné práce do celostátní soutěže Evropa ve škole. Již 27. ročník pořádá Národní institut pro další vzdělávání a Český národní komitét. Třídu nejvíce oslovilo nabízené téma Tvé evropské město ty jsi architekt! Děti zhotovily řadu koláží, které jsme postupně uspořádali v několik celků. 32

33 6. B Jací jsme my ze 6. B. Rádi bychom se Vám představili po šesti letech na ZŠ Vodňanské. Ač jsme každý z jiného těsta, některé zájmy a motta máme společné. Zodpověděli jsme na pár otázek: 1. Jaké jsou naše zájmy 2. Jaká máme rádi zvířata 3. Jaké nám chutná jídlo 4. Kde jsme se narodili 5. Co nás baví 6. Co nás nebaví Naše odpovědi: 1. Naše zájmy jsou především sport a počítač. 2. Zvířata máme rádi snad všichni. Škála je veliká od psů po andulky, křečky, rybičky a afrického ježka. Snad každý z nás má doma nějakého mazlíčka. 3. Nejradši máme samozřejmě nezdravé jídlo jako je pizza nebo kebab. Ale jsou i tací, co si dají klasickou českou kuchyni, mezi které patří svíčková. 4. Jsme všudezdejší. Většina dojíždíme z okolních vesniček, ale někteří jsou rodáci z Prachatic. 5. Ve škole nás baví tělocvik, lyžování a hlavně kamarádi. 6. No to je přece jasné učení))) A co naše paní učitelka? 7. Sport 8. Kočky a psy 9. Svíčková 10. Prachatice 11. Moje třída 12. Ránní vstávání Naše společné motto: Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá. 1 Výukový program na Dřípatce Vánoční předávání dárečků 33

34 Když jsme 12. března dorazili na Lipno Kramolín, pršelo. Ubytovali jsme se v chatě Lanovka hned pod sjezdovkou. Hned dopoledne, když přestalo pršet, jsme šli ven. Já Bára jsem byla na snowboardu spolu s Agi, Filipem, Maky, Lukášem a Kačí. Odpoledne jsme už první den vyjeli vlekem nahoru na svah a začali ho pomalu sjíždět. Zvládli jsme to během necelých dvou hodin. Ale Kačí si hned v pondělí udělala něco s kolenem, takže hned první den odjela domů. V úterý jsme šli na svah hned dopoledne. Snowboardisté se učili sjíždět sjezdovku padacím listem. Odpoledne jsme sjížděli už i jiné sjezdovky než Jezerní, která byla hned naproti chatě. Učili jsme se i obloučky. Ve středu jsme měli odpočinkový den. Dopoledne jsme řádili v bazénu tak, až nejmenovaný jedinec omylem pokropil vodou i paní učitelku. Odpoledne jsme šli opět na svah. Ve středu před večeří jsme měli na výběr fotbálek nebo zumbu venku před chatou. Bavilo nás obojí (i kluci tancovali jako diví), naše výkony v zumbě chvilkami zaujaly i kolemjdoucí návštěvníky Lipna. Ve čtvrtek se konaly závody ve slalomu. Poprvé jsme sjeli Černou sjezdovku. Po večeři byl společenský večer, kdy jsme hráli hry. Na lyžáku se nám líbilo. Krásně jsme si zalyžovali a ještě se něco přiučili. Kačka Š.: Bylo to bezva a lyžování mě bavilo. Nej bylo plavání v bazénu. Nejhorší nocování holek. Kuba: Bylo to super a lyžování byla zábava. Nejlepší bylo chození na nákupy do Coopu. Asi nejhorší bylo, jak Honza Carda kradl toaletní papír Milan: Nejvíc mě bavilo lyžování a chození do Coopu. Nejhorší bylo, že jsme neměli toaleťáky (Carda). Dobrý bylo taky plavání. Barča: Lyžák byl super, akorát mi vadilo, že jsme nesměli na jiné pokoje. Lyžování mě bavilo. Mám spoustu zážitků! Markétka: Lyžák se mi moc líbil. Trochu mě štve, že jsme nesměli do jiného pokoje, ale zábava byla i tak! Žanetka: Lyžák se mi líbil. Vadilo mi, že jsme nemohli na jiné pokoje. Lyžování bylo dobré, ale mokré. Nejvíce se mi líbilo, když si Aleš hrál na uklízečku a Láďa začal hrát famfrpál. Bylo to super!! Kája: Lyžák se mi moc líbil (hlavně plavání v bazénu). Akorát mohlo být lepší počasí. 7. ROČNÍK Střípky z lyžařského výcviku Lyžák z pohledu sedmáků Počasí bylo nakonec docela fajn, takové akorát. Sněhu bylo dost. Vařili nám dobře, skoro každé jídlo nám chutnalo. Řízečky, hranolky, Zajímavé bylo zpestření lyžování tančením zumby, plaváním a hraním vybíjené. I když někteří se míče na vybíjenou štítili, protože byl od bahna. Vadily nám některé zákazy. Po středečním nákupu, kdy někteří nakoupili zásoby Coca Coly a brambůrků, jsme dostali na čtvrteční nákupy zaracha. Na pokoji byla časem dlouhá chvíle, mrzelo nás, že jsme se nesměli navzájem navštěvovat. Ale prý je to tak vždycky. Vyučující prý přijíždí na výcvik se zkušenostmi z let minulých. V pátek jsme už uklízeli a balili, na svahu jsme byli jen dopoledne. Po návratu na chatu jsme zjistili smutnou věc, že už nebudeme mít oběd. Z Lipna jsme odjížděli v 13:30. Některým se domů chtělo, některým nechtělo, ale každý bude na tenhle lyžák rád vzpomínat. Lyžák byl super, moc jsem si ho užila, doufám, že stejně na tom jsou i ostatní. Myslím, že budeme mít hodně zážitků. Zapsaly: Bára, Anežka, Maky a Renča Domča: Lyžák byl super. Nejvíc se mi líbil snowpark a pantomimum. Kiki: Lyžák se mi moc líbil. Ze začátku se mi tam nelíbilo a chtěla jsem domu, ale postupně se mi tam líbilo čím dál víc. I přes tu bolest v nohách jsem si ten lyžák užila! Štěpka: Lyžák jsem si moc užila a chtěla bych tam být déle. Bavil mě každý den a hlavně večery chodili jsme na procházky nebo hráli, tancovali. Když jsme přes den lyžovali, tak jsme si to užili strašně moc, hlavně jízdu na lanovce. Pavlínka alias Panda: Lyžák byl hodně super! Nejvíce mě bavil odpolední program, kdy jsme třeba hráli hry nebo tancovali. Po programu jsme měli klid a mohli jsme si všichni povídat nebo hrát hry. I přes všechny zážitky jsem se v pátek těšila domu, ale bylo to fajn. Určitě na to budu ráda vzpomínat. David: Lyžák se mi moc líbil, akorát mohlo být lepší počasí. 34

35 35

36 8. ROČNÍK V 8. A a 8. B to žije Vyrazili jsme na vzdělávací veletrh V pátek jsme vyrazili na Ausbildungsmesse (vzdělávací veletrh). V obrovské hale představovaly školy a organizace různé učební obory a zájemci z řad žáků si mohli vše prohlédnout a také prakticky vyzkoušet. Dívky tak využily příležitosti a vytočily si upomínkové předměty na kole štěstí, či se nechaly zdarma nalíčit. Chlapci zase neodolali pokušení a vyzkoušeli si posezení v obrněném transportéru Bundeswehru. Někteří pak ještě zkoušeli odpal golfových míčků na připraveném trenažeru. V druhé části programu nás pak čekala prohlídka centra města. Společně jsme vyšplhali k pevnosti Veste Oberhaus, která se tyčí nad městem a je odsud krásný výhled na celý Pasov. Z kopce jsme se přesunuli k vodě na soutok tří řek a odtud do katedrály Sv. Štěpána. Po celý den jsme museli využívat znalosti němčiny, a i když někteří s tímto jazykem teprve začínají, dokázali si na veletrhu i ve městě poradit. Návštěva z Mathildy V úterý nás navštívila nevidomá paní z dobročinné organizace Mathilda. Po dobu dvou vyučovacích hodin nám vyprávěla o životě nevidomých lidí. Nejdříve jsme se dozvěděli vše o výcviku vodících psů. V druhé části jsme pak měli možnost si prohlédnout, ale i prakticky vyzkoušet potřebné věci pro nevidomé. Na všechny naše všední i nevšední dotazy jsme v závěru besedy dostali odpověď a hodnocení? dáváme 10 z 10! Prevence není nikdy dost Televize tisk facebook internet a ještě další a další média nás každodenně drtí. A právě rizika všech médií byla tématem preventivního programu, který probíhal úterní dopoledne u osmáků z Vodňanky. Žáci si mohli vyzkoušet rozbor reklamy, psaní novinového článku či manipulaci se čtenářem. Místo tradiční učitelky - dvě lektorky místo tradičních lavic komunitní kruh jestli se takovouto formou má naše mladá generace posunout kupředu, tak proč ne! 36

37 9. ROČNÍK Předtančení se letos nerodilo bez komplikací. Je škoda, že letos kluci z devítky nešli tančit. Děkujeme osmákům za výpomoc při předtančení. Prezentace absolventských prací je za námi Všichni deváťáci v měsíci lednu 2018 seznámili školní veřejnost a vedení školy se svými absolventskými pracemi. Jak to bývá, některé práce byly tzv. šity horkou jehlou, ale další byly velmi zdařilé. Za zmínku stojí např. absolventské práce žákyň Heleny Ludačkové a Moniky Klačanové. 37

38 CESTUJEME SE ŠÁRKOU Norsko podruhé země fjordů, hor a vodopádů I. Hlavní město: Oslo Počet obyvatel: 5,233 miliónů Plány na letošní prázdniny byly snadné. Co jsme nestihli a nezvládli v Norsku navštívit v květnu, uvidíme v srpnu. A tak jsme se s dcerou Anetkou v polovině srpna, v brzkých ranních hodinách vydali opět na sever. Již cesta trajektem byla sama o sobě silným zážitkem. V německém Kielu jsme se nalodili na obrovský kolos, který nás přes noc dopravil do hlavního města Norska, Osla. Trajekt připomínal pověstný Titanik, na lodi se nacházela hlavní promenáda s obchody a restauracemi, aquapark, kino, diskotéka a útulné kajuty. Po dvaceti hodinách plavby jsme se vylodili v centru norské metropole. Oslo je moderní, typicky skandinávské, neustále rostoucí město. Po prohlídce centra jsme navštívili slavný Holmmenkolen Mekku snad každého lyžaře. Holmmenkolen je lyžařské středisko na okraji města, kam se v zimě Norové vydávají na běžky. Je zde stanice metra, a tak je naprosto běžné potkat v centru města lidi s běžkami v ruce mířící si po práci zalyžovat. Jsou zde tisíce kilometrů běžeckých tras a většina z nich je osvícená. Dominantou celého areálu je obří skokanský můstek, ve kterém je lyžařské muzeum oslavující úspěšné norské lyžaře, kteří jsou v Norsku tak trochu celebritami. Ze skokanského můstku je výhled na celé město a Oslo fjord a za příplatek si z něj můžete sjet na laně. My jsme ve strachu o své zdraví raději pokračovali v naší cestě směrem na sever. Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádné pevně dané plány, rozhodovali jsme se spontánně. Na Norsko byl krásný teplý den, a tak jsme se rozhodli zastavit se v Lillehammeru, norském olympijském městě u jezera a vykoupat se. Zatímco my jsme do vody skočili a vzhledem k teplotě okamžitě vylezli, Norové si vody užívali jako by byli u Středozemního moře. Opravdu letních dnů je v Norsku poskrovnu, ale o to víc si je Norové užívají. Odhazují vrstvy oblečení, grilují a vyrážejí na bílé písečné pláže. Jaký to paradox, že v této studené zemi jsou jedny z nejkrásnějších plážích na světě. 38

39 Norsko má také zákon, že příroda patří všem. To znamená, že je zde možné přespat bezplatně kdekoliv ve vzdálenosti dvě stě metrů od obydlí. Našli jsme si tak pěkné nocoviště u vodopádu a strávili naší první noc ve stanu. Po nočním dešti se brzy vyčasilo a my mohli vyrazit vstříc dalším norským zážitkům. Snídani jsme si vychutnali v národním parku Jotunheimen u malého jezírka v přírodním sportovním areálu, kde byly vyvěšené a popsané různé tréninkové jednotky. Neodolali jsme a na zahřátí jsme absolvovali doporučených pár sprintů s pneumatikou. Norové jsou velcí sportovní nadšenci a pohybem v přírodě tráví veškerý volný čas. Po celou cestu Norskem jsme se kochali krásnými výhledy na fjordy, vodopády, zasněženými vrcholky hor a typickými červenými domky. Naší další zastávkou byl údajně nejkrásnější fjord chráněný UNESCEM, Geirangerfjod. Klesá se k němu po úzké klikaté cestě, když se otevře až kýčovitý výhled na malou vesničku na břehu fjordu, na jehož stranách se tyčí útesy s vodopády, tají se vám dech. K jednomu z vodopádů jsme se vydali krátkou procházkou. Čekání na trajekt jsme si zkrátili horkou čokoládu se šlehačkou a typickou norskou palačinku svele. Jedině z trajektu jsou totiž k vidění slavné vodopády Sedm sester a již vysídlené farmy, kde Norové žili sami v izolaci a svou úrodu vždy na konci sezóny přepravovali na lodích. Právě tato izolovanost norských vesnic a měst způsobila to, že se dodnes mluví dvěma různými norštinami a každé větší město má svůj vlastní dialekt, což často způsobuje značná nedorozumění mezi samotnými Nory! Odpoledne jsme pokračovali z druhé strany fjordu až k norskému moři, které na břehu omlelo kameny do tvaru hub. Nocovat jsme se rozhodli na písečné pláži společně s otužilými surfaři. Ráno nám bohužel opět příliš nepřálo, a tak jsme se rychle sbalili a pokračovali na cestě do Ålesundu, města, které se rozkládá na třech ostrovech, které jsou propojeny mosty. V okolí města je hned několik vyhlídek, z kterých je vidět celé město, fjord zařezávající se do krajiny a všude rozseté ostrůvky. Ålesund se nachází pouhých pár kilometrů od další norské majestátnosti, tzv. Trolí cesty a jednoho z nejhezčích pěších výletů po vrcholcích Romsdalseggen. Rozhodli jsme se zde strávit noc v typické norské chatě. Norská turistická organizace vlastní sruby po celém Norsku, které jsou volně přístupné všem návštěvníkům. Sruby se většinou nachází daleko od civilizace, není v nich elektřina, tekoucí voda či telefonní signál. V tom spočívá jejich krása. Jinak jsou však plně vybaveny v útulném skandinávském stylu. Celý systém norských chat je založen na důvěře a poctivosti Norů. Chaty jsou (většinou) volně přístupné pod podmínkou, že zde v obálce necháte danou částku za přenocování či využití zásob. Dalším pravidlem je, že chatu opustíte ještě v lepším stavu, než jste ji našli. Ta naše se nacházela 4 hodiny chůze od města, kde jsme nechali zaparkované auto. Po celou cestu nás doprovázela vichřice a déšť, a tak teplá čínská polévka u krbu na chatě byla za odměnu. Ráno se počasí umoudřilo, a tak jsme se vydali na cestu zpátky. Přestože Norové rádi žertují, že léto je nejkrásnější den v roce, nám se poštěstilo, že bylo dostatečně teplo, abychom se opět vykoupali v moři. Poslední zastávkou bylo Molde, město, které bude dceřiným domovem následující dva roky po dobu studia. V okolí Molde je krásný výlet ke třem jeskyním s vodopády. K jeskyním se nejdříve stoupá úbočím okolo potoka, který se zanedlouho schová. Do jeskyní se leze malou, nedůvěryhodnou dírou v zemi. Po desítkách metrů v naprosté tmě se najednou objeví vodopád zbarvující stěny jeskyní do modrozelena. Návrat zpátky jsme si prodloužili přes Atlantic road, spojující dva poloostrovy několika mosty přes malé ostrůvky. Kvůli častým bouřím, vysokým vlnám a rybářským lodím jsou mosty postaveny do výšky a tvoří tak unikátní silnici hojně vyhledávanou turisty. Anetce další den začíná studium, a tak nezbývá než se vypravit na poslední výlet na vyhlídku nad městem, která poskytuje výhled na celý Molde fjord a zasněžené hory na protější straně. Na letišti zamáčknu slzu a tak trochu závidím, že nemohu v Molde zůstat déle. Doufám, že se sem brzy vrátím, uvidím polární záři nebo vyrazíme na další výlet do norského srubu na lyžích. Ha det bra Norge 39

40 40

41 LUŠTÍŠ, LUŠTÍM, LUŠTÍME 1. Nejznámější český král: 2. Co znamená zkratka TV (předmět): 3. Malý mostík: 4. Nejteplejší světadíl: 5. Holčičí jméno na N: 6. Kulatá věc, ze které jíme: 7. Jak se říká malíři, který maluje v knížkách: 8. Klučičí jméno na D: 9. Co se projevuje na Valentýna: 1. Náš sousední stát: 2. Zvíře, které nám je nejvíce podobné: 3. V čem žijeme: 4. Co pokrývá ze sedmdesáti procent naši planetu: 5. Co se dá upéct s borůvkami: 6. IV - jak se říká těmto číslicím: 7. Když si lehnu, tak potom: 8. Růže je také: 9. Z komína stoupá 10. Co sním: 11. Žito, pšenice, ječmen a 12. Naše zeměkoule - jiným slovem: 13. Když zhasnu, tak je: Přesmyčky ybra, fílend, skípe, krloáy, onme, yodr, kkaap, radfka, kstkoaa, rlpea, chboonicte, ysař, oďl, chyhula, pčěpáto, hdcěvzie, paklod, vbelyra, eslmu, jozere, ořem, dvoa, kložra, blunhia, panorko, kenš Substituční šifra ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ EFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZABCD QRSLC XM HE VEHY NEO TVITPEZEX QSVI QEPSOXIVC XI ZWEO ZCXELRI D PSYDI. (Vyluštění: Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, málokterý tě však vytáhne z louže.) OHCD NI QSVI OPMHRI OSVQMHIPRMOIQ QYDI FCX OHSOSPM. (Vyluštění: Když je moře klidné, kormidelníkem může být kdokoli.) CITÁTY Mnohý ti dá radu jak přeplavat moře. Málokterý tě však vytáhne z louže. Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš, miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: Miluji Tě John Lennon Ani celé moře vody nemůže potopit loď, když se nedostane dovnitř Když moře vysychá, rostou hory Valeriu Butulescu V soli musí být něco posvátného. Je v našich slzách i v moři. Chalíl Džibrán 41

42 V cestovní kanceláři: Potřebovala bych vědět, jak se bezpečně dostanu k moři. Pořád po proudu, madam. Surfuje surfař na vlnách a najednou se tam objeví žralok a říká: Hele, oběd i s táckem Na dovolené v Chorvatsku domlouvá maminka klučinovi: A neplav na otevřené moře. Chlapec je zvídavý, a tak se zeptá: A mami, kdy ho zavírají? Zásada dlouhého a úspěšného potápění - nikdy ve skafandru neprďte. Je to jezero hluboké? Vůbec ne, vždyť vidíte, že lidem koukají hlavy ven U nás vás naučíme výborně plavat během první lekce. Jak to dokážete? Současně se žáky vpouštíme do vody krokodýly. Vsaď se, že nevydržíš pod vodou víc jak patnáct vteřin! Dobře! Ani ne za sekundu: Ááá! Piraněééé! Prohráls. kiky VTIPY Na pláži vyloví láhev a v ní je lístek: Ztroskotal jsem na pustém ostrově. Nejsou tu ani zloději, ani policajti, ani banky, ani exekutoři, ani berňák. Chcípněte si tam u vás všichni závistí! Pepo, kam jdeš? Koupat se! Blázníš, teď v zimě? Proč by ne, všiml jsem si, že na koupališti není vůbec nikdo! Nějakej chlap rozkopává pláž. Přistoupí k němu takovej starej šedivej děda a zajímá se: Co to tu děláte? Zajímej se o svý, jo? odbije ho kopající chlap. Po několika hodinách jde děda zase okolo a povídá tomu s lopatou: Hledáte něco? Nestarej se, dědku! rozčílí se kopající chlap. Druhý den už má chlap s lopatou rozkopanou skoro celou pláž a když k němu přijde zase ten děda, konečně se mu svěřuje: Našel jsem starou mapu pokladu, který by se měl podle všeho skrývat někde v těchhle místech. Proč jste to neřekl hned? plácne se do čela stařík. Ten poklad jsem tu vykopal před dvaceti lety! NĚCO MÁLO Z BÁSNICKÉHO STŘEVA Přijde plavčík do bufetu: Jednoho utopence! Potápěč se kochá podvodním světem asi šesti metrů pod hladinou, když ve stejné hloubce vidí nějakého kolegu. Ten kupodivu nemá žádný dýchací přístroj. Potápěč sestoupí o další dva metry a druhý ho po chvilce následuje. Sestoupí ještě hlouběji, ale po pár vteřinách je druhý zase vedle něho. Potápěči to nejde na rozum, a tak vyndá tabulku na psaní pod vodou se speciální křídou a napíše: Jak to děláš bez přístroje? Druhý mu tabulku vytrhne a napíše: JÁ SE TOPÍM, DEBILE! Smradlavé pláže Proč to na plážích tak smrdí? Domorodci se naučili močit do mušlí,,slečno, vy ale máte krásné řasy, poznamenal na pláži starší pán.,,co, prosím? podivila se zaskočená dívka.,,už nic, na chvíli se vám zachytily vodní řasy na čele, ale už spadly Delfíni si plavou v moři, nesmrdí však jako tchoři. Skáčou si, jsou svobodní, jsou to tvoři podvodní. Podmořský svět je moc krásný, je vám to všem tady jasný? Plavou si tam rybičky, zpívají si písničky. Písničky jsou malebné a jsou také nádherné. Kdo se je chce naučit do vody musí skočit Kecka, Elf Žralok Šotek Tento žralok je fakt hustej, vystřeluje tlamu a není tlustej. Jednou do něj vrazil člun, ozvalo se velké bum. Žralok z toho zřejmě leknul, jak se toho člunu leknul Kixi17, Honza4 Pod mořem V moři uvidíte hodně zajímavého, nejen ryby, delfíny a žraloky, ale také i něco neobjeveného. Může vypadat ošklivě i hezky a také někdy zajímavě a podivně, roztomile nebo strašidelně. Zvířata jsou občas k nepoznání od korálů na dně. Kdo se však dobře dívá, objeví je hravě. Ávokječ 1 Byla jedna rybička a ta byla maličká. Strčili ji do vězení, ó, to bylo nadělení. Ve vězení plakala, někoho tam potkala. Kamaráda jménem Standa a s ním byla velká sranda. Mluvila s ním hodiny a pekla mu muffiny. Nakonec je pustili, oni se však smluvili, že spolu budou žíti dále. Svatbu mají na Tři krále Sovy, Terman, Pepa, Elf Řešení přesmyček (ryba, delfín, písek, korály, Nemo, Dory, kapka, skafandr, kosatka, perla, chobotnice, řasy, loď, chaluhy, potápěč, hvězdice, poklad, velryba, mušle, jezero, moře, voda, žralok, hlubina, ponorka, šnek) 42

43 VYRÁBĚNÍ Ďas mořský Pomůcky: velká krabice, štětce, nůžky, tempery, párátka, lepidlo, chlupatý drátek a barevná plst Postup: na karton od krabice nakreslíte velkou rybu. Poté rybu vystřihnete (vystřihněte i pusu) a barvami namalujet štětcem barevné pruhy. Vezmete barevnou plst na oko. Vezmete modrou plst a uděláte na ní kolečko, pak bílé menší kolečko a černé ještě menší. Poté ta 3 kolečka nalepíte na sebe a vytvoříte oko. Vezmete si kousek krabice a nakreslíte si tam, jaký chcete tvar ploutve. Ploutev si natřete jakoukoliv barvou a nalepíte ji na horní část. Stejně vyrobíte spodní ploutev. Pak vezmete chlupatý drátek, zatočíte ho nahoře do spirály a nalepíte na rybu. Do pusy dáte jako zuby párátka. A MÁTE MOŘSKÉHO ĎASA HOTOVÉHO. Kecka, Elf Papírová rybička Pomůcky: barevný papír, nůžky, lepidlo, černá fixa, tužka, pravítko Postup: Z papíru vystřihneme proužek 20 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Z obou konců proužku si naměřte 2 cm a narýsujte čáru. Na jednom konci ji nastřihněte do poloviny zprava a na druhém konci zleva, aby se nástřihy do sebe mohly zasunout. Vznikne ocas. Dolepte oči a fixou je vymalujte, stejně tak i pusu. Rybičku si můžete dozdobit dle fantazie. Želva Pomůcky: 1 petláhev, nůžky, fix, hadřík na nádobí (nebo moosguma), klubíčko vlny Postup: odřízneme petláhev, obkreslíme ji na hadřík a dokreslíme jí nohy, hlavu a ocas, aby vypadala jako želva. Vystřihneme ji a otočíme, aby nebyly vidět čáry od fixy. Položíme na hadřík petláhev a vezmeme si jehlu a bavlnu a začneme přišívat petláhev k hadříku. Nahoru přišijeme knoflík, nakreslíme želvě obličej a drápky, do želvy vystřihneme dírku a můžeme si do ní dát cokoliv. Želvička plave na vodě, můžete si ji vzít s sebou do vany. Elf 43

44 VODNÍ HRY Jezdci Hráči: dvojice Hráči utvoří dvě skupiny. Každá skupina se rozdělí na koně a jezdce. Jezdci se posadí koním na záda. Na znamení se snaží jezdci jedné skupiny shodit do vody jezdce druhé skupiny. Jezdec, který spadne do vody, vypadává ze hry. Lov na kachny Hráči: dvě skupiny Pomůcky: míček Jedna skupina představuje kachny a druhá lovce. Lovci si přehazují jeden či více míčků a snaží jimi zasáhnout kachny. Nejlépe je, když kachny stojí ve vodě uprostřed velkého kruhu lovců. Kachny můžou uniknout zásahu tím, že se potopí. Zasažená kachna je vyřazena ze hry. Vítězí skupina, jež ve stanovené době uloví více kachen. Na vodníka ve vodě Hráči: skupina Skupina hráčů utvoří kruh po pás. Uprostřed kruhu stojí vodník. Ten ponoří hlavu do vody, přičemž ho někdo plácne po zádech. Vodník se ihned vynoří a snaží se též někoho plácnout. Hráči se před vodníkem potápějí. Zasáhne-li vodník někoho, vymění si s ním místa. Odrážená Hráči: skupina a dva Pomůcky: míč Hráči se postaví ve vodě do kruhu a jeden či dva z nich se postaví doprostřed kruhu. Úkolem hráčů je zachytit míč, který ostatní hráči přehazují mezi sebou. Když střední hráč zachytí míč, vystřídá se s tím, jenž míč hodil. Klouzavá Hráči: tři skupiny Družstva se seřadí do trojúhelníku čelem dovnitř. Losem se určí družstvo, které vyhodí míč tak, aby klouzal po vodě k druhému družstvu. Hráči musí míč odrazit a po vodě dokulit k třetímu a to zase prvnímu družstvu. Kdo vezme míč rukou, vypadá ze hry. Kecka POSLEDNÍ SLOVO MÁ VŽDYCKY PANÍ ŘEDITELKA Milí žáci, milé žákyně, také se vám zdá, že čas ubíhá někdy rychleji a jindy zase pomaleji? Náročnější dny střídají ty příjemnější, stejně tak, jako sluníčko střídá deštivou oblohu. Jaro (konečně) vystřídalo zimu a nám začíná nejkrásnější období roku. Rodí se mláďata, stromy nasazují nové listy, začíná vše kvést a vzduch?!...vzduch neskutečně voní svěžestí a čistotou. Toto období je předzvěstí nového, předzvěstí změny. Co to znamená z pohledu žáka a jeho rodiče?? Přijímací zkoušky na střední školy, na víceletá gymnázia, začátek povinné školní docházky a mnoho dalších je současně koncem, ale i krásným začátkem, hledáním nových kamarádů, přátel, získávání nových informací a vlastně to není jenom o jaru. Přeji vám krásné jarní dny plné úspěchů a pohodové poslední tři měsíce letošního školního roku. Petra Sandanyová Šifry našich redaktorů: Nováková Petra PEPA Wágnerová Tereza - TERMAN Nováková Veronika - SOVY Bízková Lucie KECKA Hořínková Viktorie - VIKÍSEK Žák Kryštof KIXI 17 Furik Jan HONZA 4 Jedličková Kristýna - KIKI Čejková Natálie ÁVOKJEČ 1 Volfová Denisa - DENČA Ella Hudeck - ELF Eliška Š. Martin T. Barča N. Petra D. Časopis Paprsek vydává Základní škola Prachatice, Vodňanská 287 v nákladu 150 výtisků. Vedení redakční rady: Mgr. Markéta Vej vodová, Mgr. Monika Jandová, Ivo Mikyska, Dis. 44