Studijní opora. Mezinárodní humanitární právo Právo ozbrojeného konfliktu Válečné právo Prameny Mezinárodního humanitárního práva

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Studijní opora. Mezinárodní humanitární právo Právo ozbrojeného konfliktu Válečné právo Prameny Mezinárodního humanitárního práva"

Karel Esterka
před 5 lety
Počet zobrazení:

Studijní opora Název předmětu: Mezinárodní humanitární právo Garant předmětu: Mgr. Ing. Leopold Skoruša, Ph.D. Téma: Mezinárodní humanitární právo jako součást mezinárodního práva veřejného.

1 Studijní opora Název předmětu: Mezinárodní humanitární právo Garant předmětu: Mgr. Ing. Leopold Skoruša, Ph.D. Téma: Mezinárodní humanitární právo jako součást mezinárodního práva veřejného. Pojem a prameny práva ozbrojených konfliktů mezinárodního humanitárního práva Vzdělávací cíl: Definovat pojem Mezinárodní humanitární právo, upozornit na jeho synonyma Právo ozbrojeného konfliktu, resp. Válečné právo Objasnit zdroje (prameny) předmětné právní oblasti Obsah: Mezinárodní humanitární právo Právo ozbrojeného konfliktu Válečné právo Prameny Mezinárodního humanitárního práva Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

2 1. Mezinárodní humanitární právo Právo ozbrojeného konfliktu Válečné právo Mezinárodní humanitární právo (MHP, synonyma jsou "válečné právo", "právo ozbrojeného konfliktu") je součástí mezinárodního práva zabývající se právní regulací ozbrojených konfliktů s cílem je maximálně humanizovat - tedy bez jakékoli diskriminace zajistit v každé době respektování důstojnosti lidské bytosti a učinit vše pro předcházení či alespoň zmírnění utrpení zejména těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí. Snaha po humanizaci válek je sice stará prakticky stejně jako lidstvo samo, nicméně po tisíciletí nepřinášela hmatatelných výsledků - řada filozofů či teologů mnohokrát odsoudila skutečnost, že válečné násilí se dotýká i osob, které nejsou konfliktu přímo účastny, avšak jimi formulované zásady náležely spíše do roviny morální a neměly tudíž potřebnou závaznost pro účastníky válek. 19. století přináší zásadní kvalitativní změnu švýcarovi H. Dunantovi se podařilo přesvědčit hlavní mocnosti k uzavření mnohostranné úmluvy - zrodilo se tak smluvní mezinárodní humanitární právo. Touto úmluvou byla Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných příslušníků ozbrojených sil v poli, a stalo se tak v Ženevě r na diplomatické konferenci svolané Mezinárodním výborem Červeného kříže (MVČK, založeným předešlého roku právě H. Dunantem) pod záštitou švýcarské vlády. Tímto okamžikem byla ochrana obětí válek povýšena na otázku státní důležitosti. Státy přijaly závazky platné vždy, na každém místě, za všech okolnosti a díky vynutitelnosti těchto závazků se ochrana obětí ozbrojených konfliktů stala skutečností. ŽENEVSKÉ, HAAGSKÉ A NEW-YORKSKÉ PRÁVO Mezinárodní humanitární právo, známé také jako právo ozbrojených konfliktů nebo válečné právo, má tři odlišné oblasti: Haagské právo neboli vlastní válečné právo, jež stanoví práva a povinnosti stran v konfliktu při provádění vojenských operací a omezuje prostředky působení škod nepříteli. Ženevské právo neboli vlastní humanitární právo, jež je určeno na ochranu příslušníků ozbrojených sil, kteří se přímo nebo již neúčastní boje, a osob, které se aktivně nepodílejí na nepřátelských akcích, zejména civilistů; New-Yorské právo, jež se týká implementačních mechanismů, a také odpovědnostních vztahů za porušení norem mezinárodního humanitárního práva; 2

3 Tyto tři oblasti MHP nejsou zcela oddělené: cílem některých ustanovení haagského práva je chránit oběti konfliktů, některé zásady ženevského práva zase naopak usilují o omezení činnosti, kterou mohou strany v konfliktu provádět v průběhu nepřátelských akcí. Dodatkové protokoly z roku 1977 a 2005 všechny oblasti MHP spojily, rozdíl mezi nimi je tedy nyní pouze historické a didaktické povahy. 3

4 2. Prameny Mezinárodního humanitárního práva Právo ozbrojených konfliktů bylo původně obyčejového charakteru, v rámci Haagských mezinárodních konferencí v letech bylo toto právo konkretizováno mezinárodními úmluvami. Nejvýznamnějšími z nich jsou: Haagská úmluva o zákonech a obyčejích pozemní války z roku 1907, Úmluva o počátku nepřátelství (1907) a Deklarace o zákazu používání zplošťujících nebo rozšiřujících se nábojů (1899). První dohodou o ochraně zraněných byla Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných při armádách v poli (1864). Po 1. světové válce byla v Ženevě uzavřena spousta mezinárodních úmluv, zejména pak v roce Po 2. světové válce byla tato pravidla rozšířena přijetím čtyř ženevských konvencí v roce 1949 a dvou dodatkových protokolů k nim z roku Tyto čtyři ženevské konvence jsou: Ženevská konvence o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil, Ženevská konvence o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, Ženevská konvence o zacházení s válečnými zajatci a Ženevská konvence o ochraně civilních osob za války. Dodatkovými protokoly pak jsou: Dodatkový protokol I k Ženevským konvencím z roku 1949 o ochraně oběti mezinárodních ozbrojených konfliktů z roku 1977, Dodatkový protokol II k Ženevským konvencím z roku 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter z roku 1977 a v roce 2005 dále přibyl Dodatkový protokol III k Ženevským konvencím z roku 1949 o dodatkovém emblému. V Ženevských konvencích bylo výslovně stanoveno, že pokud není některý účastník konfliktu signatářem konvence, jsou ostatní účastníci povinni aplikovat úmluvy mezi sebou. Nejvýznamnějšími úmluvami z posledních let jsou mezi jinými zejména: Smlouva o nešíření jaderných zbraní z roku 1968, 4

5 Dohoda o zákazu vojenského nebo jakéhokoliv jiného nepřátelského použití prostředků měnících životní prostředí z roku 1977, tzv. Smlouva CEC (Úmluva o zákazu vývoje, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich likvidaci z roku 1993) a Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek z roku Otázky pro samostatnou přípravu 1. Charakterizujte právní pododvětví, která jsou řazena do oblasti Mezinárodního humanitárního práva. 2. Vysvětlete pojem prameny Mezinárodního humanitárního práva. 3. Charakterizujte nejdůležitější prameny Haagského a Ženevského humanitárního práva. Literatura Pařížská deklarace o námořním právu 1856 Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v poli 1864 (několik novel až r. 1949) Petrohradská deklarace o zákazu výbušných střel malého kalibru 1868 Úprava zásad Ženevské úmluvy pro válku námořní 1899 Úmluva o zákonech a obyčejích války pozemní a Řád války pozemní 1899 Deklarace o zákazu zplošťujících nebo rozšiřujících se nábojů 1899 Deklarace o zákazu střel šířících dusivé či zhoubné plyny 1899 Úmluva o počátku nepřátelství 1907 Úmluva o zákonech a obyčejích pozemní války 1907 Úmluva o právech a povinnostech států a osob neutrálních v pozemní válce 1907 Úmluva o režimu nepřátelských obchodních lodí na počátku války 1907 Úmluva o přeměňování obchodních lodí ve válečné 1907 Úmluva o kladení podmořských samočinných dotekových min 1907 Úmluva o bombardování námořními silami za války 1907 Úmluva o úpravě Ženevské úmluvy pro válku námořní 1907 Úmluva o některých omezeních kořistního práva ve válce námořní

6 Úmluva o právech a povinnostech neutrálů v námořní válce 1907 Ženevský protokol o zákazu chemických a bakteriologických zbraní 1925 Ženevská úmluva týkající se nakládání s válečnými zajatci 1929 Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných v polních armádách 1929 a raněných, nemocných a trosečníků a na moři 1949 Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci 1949 Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války 1949 Haagská úmluva o ochraně kulturních statků za ozbrojených konfliktů Deklarace o zákazu použití nukleárních a termonukleárních zbraní 1961 Dodatkové protokoly I a II k Ženevským úmluvám o ochraně obětí války 1977 (168/1991 Sb.) 30/1947 Sb., VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne 16. ledna 1947 o Chartě Spojených národů a statutu Mezinárodního soudního dvora, sjednaných dne 26. června 1945 na konferenci Spojených národů o mezinárodní organisaci, konané v San Francisku. 32/1955 Sb., VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia. Obyčejové normy - mezinárodní humanitární právo ( Dodatkový protokol III k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku (85/2007 Sb.m.s.) 6

Podobné dokumenty

Mezinárodní humanitární právo Pojem a prameny práva ozbrojených konfliktů mezinárodního humanitárního práva

Mezinárodní humanitární právo T2 Pojem a prameny práva ozbrojených konfliktů mezinárodního humanitárního práva Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského