Vymezení obecné a zvláštní části mezinárodního práva veřejného

Transkript

1 Vymezení obecné a zvláštní části mezinárodního práva veřejného Mezinárodní právo veřejné (MPV) = soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství Obecná část upravuje základní právní instituty, které jsou společné všem oblastem MPV, založena především na mezinárodně právních obyčejích Zvláštní část zabývá se konkrétní úpravou v jednotlivých odvětvích MPV, založena na mezinárodních obyčejích a mezinárodních smlouvách Toto dělení je relativně umělé.

2 Obecná část MPV (obvyklé vymezení): pojem MPV vývoj MPV vztahy MPV k příbuzným společenským jevům (mez. politika, morálka, zdvořilost, ideologie ) vztahy MPV k vnitrostátnímu právu subjekty MPV prameny MPV pravidla MPV mezinárodně právní odpovědnost donucení

3 Zvláštní část MPV (obvyklé vymezení): (základní zásady vztahů mezi státy) mezinárodně právní postavení států mezinárodně právní postavení obyvatelstva, jednotlivců a ochrana lidských práv mezinárodněprávní režimy státního území, mezinárodních prostorů (Antarktida, volné moře, kosmický prostor) a životního prostředí mezinárodně právní postavení státních orgánů pro mezinárodní styky smluvní právo právo mezinárodních orgánů a organizací právo mírového urovnávání mezinárodních sporů právo mezinárodních konfliktů a neutrality (válečné právo)

4 Základní zásady vztahů mezi státy (Zásady přátelských vztahů a spolupráce)

5 Základní zásady vztahů mezi státy Úvod Charta OSN (1945) Zásady podle Deklarace zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou OSN (1970) Zásady podle Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975)

6 Úvod (1/2) Zásady přátelských vztahů a spolupráce mezi státy jsou základními zásadami obecného mezinárodního práva jsou zásadami MPV jsou zásadami základními jejich základním pramenem jsou mezinárodní obyčeje Zásady MPV = vysoce obecná pravidla MPV Základní zásady = patří mezi nejvýznamnější zásady (MPV = soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství) Mezinárodně právní obyčej = všeobecná platnost

7 Úvod (2/2) Odedávna pokusy zásady konkretizovat a explicitně vyjádřit: 1464 návrh Jiřího z Poděbrad 1899 a 1907 Haagské úmluvy o mírovém řešení sporů 1919 Pakt Společnosti národů 1924 Ženevský protokol o pokojném vyřizování sporů 1928 Briand-Kelogův pakt 1945 Charta OSN 1970 Deklarace zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy 1975 Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě

8 Briand-Kelloggův pakt Článek 1 Vysoké smluvní strany slavnostně prohlašují jménem svých národů, že odsuzují válku jako prostředek k řešení mezinárodních sporů a zříkají se jí jako prostředku státní politiky ve svých vzájemných vztazích. Článek 2 Vysoké smluvní stany uznávají, že urovnání neb vyřešení veškerých sporů a konfliktů, které mohou mezi nimi vzniknout, ať budou jakékoli povahy nebo původu, nemá se nikdy dít jinak než pokojnými prostředky. Arisitde Briand Fr. min. zahr. věcí Frank B. Kellogg Min. zahr. věcí USA

9 Charta OSN (1945) V čl. 2 stanoveny zásady jednání OSN a jejích členů Ale relativně obecné formulace Po získání nezávislosti řady nových rozvojových zemí po roce 1945 rostl tlak na jednoznačnější vyjádření těchto základních zásad vztahů (ochrana před fakticky silnějšími státy) 60. léta vyjednávání na půdě zvláštního výboru Valného shromáždění OSN

10 Charta OSN článek 2: Organizace a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1, budou jednat podle těchto zásad: 1. Organizace je založena na zásadě svrchované rovnosti všech svých členů. 2. Všichni členové plní poctivě závazky, které převzali podle této charty, aby tak sobě všem zajistili práva a výhody z členství plynoucí. 3. Všichni členové urovnávají své mezinárodní spory pokojnými prostředky, tak aby mezinárodní mír i bezpečnost a spravedlnost nebyly ohrožovány. 4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. 5. Všichni členové poskytnou organizaci Spojených národů veškerou pomoc při každé akci, kterou podnikne podle této charty, a vystříhají se poskytovat pomoc kterémukoli státu, proti němuž organizace Spojených národů podniká preventivní nebo donucovací akci. 6. Organizace se postará o to, aby podle těchto zásad jednaly i státy, které nejsou členy Spojených národů, pokud toho bude třeba k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 7. Žádné ustanovení této charty nedává organizaci Spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci státu, ani nezavazuje členy, aby takové věci podrobovali řešení podle této charty; tato zásada však nebrání, aby se nepoužilo donucovacích opatření podle kapitoly VII.

11 Deklarace zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy ve shodě s Chartou OSN (1970) 7 základních zásad: 1. zákaz hrozby silou a použití síly 2. mírové urovnávání mezinárodních sporů 3. nevměšování do vnitřních záležitostí státu 4. povinná spolupráce mezi státy 5. rovných práv a sebeurčení národů 6. svrchované rovnosti států 7. poctivého dodržování mezinárodních závazků

12 1. Zákaz hrozby silou a použití síly (1/2) Povinnost státu vystříhat se ve svých mez. vztazích hrozby silou a použití síly, jak proti územní celistvosti, tak i politické nezávislosti Síla = vojenská síla Vojenskou sílu je možné použít pouze: 1. právo sebeobrany (čl. 51 Charty OSN) 2. donucovací vojenské akce Rady bezpečnosti podle kapitoly VII Charty 3. oblastní dohodou nebo organizací po předchozím zmocnění Radou bezpečnosti podle čl. 53 Charty

13 Případy užití síly (kapitola VII. a čl. 53) Korejská válka - rezoluce č. 83 z roku 1950 (agrese KLDR proti Korejské republice) Jižní Rhodésie - rezoluce č. 221 z roku 1966 (Velká Británie zmocněna k akcím proti tankerům směřujícím do apartheidní Jižní Rhodésie) Kuvajt - rezoluce č. 678 z roku 1990 (agrese Iráku proti Kuvajtu) Libye - rezoluce č z roku 2011 (ochrana civilistů v libyjské občanské válce)

14 1. Zákaz hrozby silou a použití síly (2/2) Deklarace vypočítává jednotlivé důsledky tohoto pravidla: útočná válka zakládá zločin proti míru (odpovědnost agresora) vystříhat se propagandy války nenarušovat hranice zákaz ozbrojených represálií zákaz organizování nepravidelných vojenských jednotek zákaz podněcování občanských nepokojů nebo teroristických aktů zákaz vojenské okupace cizího území pokračovat v jednání o uzavření univerzální smlouvy o odzbrojení

15 2. Mírové urovnávání mezinárodních sporů (1/2) Povinnost urovnávat mezinárodní spory mírovými prostředky: 1. přímé vyjednávání 2. dobré služby 3. zprostředkování 4. vyšetřování 5. smírčí řízení 6. rozhodčí řízení 7. soudní řízení 8. řízení před celosvětovými nebo regionálními orgány 9. nebo jiné dohodnuté mírové prostředky

16 2. Mírové urovnávání mezinárodních sporů (2/2) Buď se použijí jednotlivě nebo v kombinaci Výběr prostředků podle okolností Povinnost vystříhat se jakéhokoli jednání, které by mohlo ztížit urovnání sporu Nepodaří-li se vyřešit spor jedním prostředkem, povinnost usilovat o vyřešení nějakým jiným

17 3. Nevměšování do vnitřních Nemožnost záležitostí států vměšování do vnitřních nebo vnějších záležitostí hospodářskými, politickými nebo jinými opatřeními s cílem ovlivnit výkon svrchovaných práv jiného státu nebo získat tak výhodu. Tedy zákaz jakéhokoli zásahu, která se týká záležitostí, o kterých si každý stát má právo rozhodovat sám (např. volba politického, hospodářského, sociálního a kulturního systému)

18 4. Povinná spolupráce mezi státy Obecný závazek spolupracovat bez ohledu na odlišnosti politického, hospodářského a společenského zřízení v různých sférách mez. vztahů, především: udržování míru a bezpečnosti respektování a dodržování lidských práv odstraňování rasové diskriminace a náboženské nesnášenlivosti na poli hospodářském, sociálním, kulturním, v oblasti vědy a techniky

19 5. Rovná práva a sebeurčení národů (1/3) Právo národů svobodně a bez zasahování zvenčí rozhodovat o svém politickém statusu a volit si cesty svého politického, hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje. Realizace tohoto práva: 1. zřízení vlastního svrchovaného a nezávislého státu (s výjimkou případu státu, který jedná v souladu s touto zásadou viz dále) 2. sdružení s jiným státem (např. federace) 3. svobodné rozhodnutí o jiném politickém statusu (např. autonomie)

20 5. Rovná práva a sebeurčení národů (2/3) Řada konkrétních povinností pro státy: podporovat vlastními i společnými akcemi realizaci této zásady každý koloniální stát je povinen ukončit koloniální panství mělo by se při tom přihlédnout ke svobodně vyjádřené vůli národa povinnost vystříhat se jakéhokoli násilného jednání proti tomuto právu koloniální mocnost nesmí považovat území kolonie za svoje území

21 5. Rovná práva a sebeurčení národů (3/3) Pokud stát, na jehož území se národ nachází, má vládu, která reprezentuje všechno obyvatelstvo, a pokud jedná v souladu s výše vyjádřenou zásadou rovných práv a sebeurčení národů, nesmí být tato zásada vykládána tak, aby došlo k ohrožení jeho územní integrity či politické jednoty.

22 6. Svrchované rovnosti států Všechny státy požívají svrchované rovnosti: mají rovná práva jsou rovnými členy mezinárodního společenství bez ohledu na své odlišnosti Z toho vyplývá povinnost: respektovat osobnost jiných států plnit poctivě své mezinárodní závazky žít v míru s ostatními státy

23 7. Poctivého dodržování mezinárodních závazků Každý stát povinen dodržovat závazky vyplývající: Charty OSN platných mezinárodních smluv obyčejích mezinárodního práva

24 Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975) 1. svrchovaná rovnost 2. zdržení se hrozby silou a použití síly 3. neporušitelnost hranic 4. územní celistvost států 5. mírové urovnávání sporů 6. nevměšování do vnitřních záležitostí 7. respektování lidských práv a základních svobod 8. rovná práva a sebeurčení národů 9. spolupráce mezi státy 10. poctivé plnění závazků z mezinárodního práva

25 Závěrečný akt KBSE zásada VII. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení (1/2) Zúčastěné státy budou respektovat lidská práva a základní svobody včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení pro všechny, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství. Budou podporovat a povzbuzovat účinné uplatňování občanských, politických, hospodářských, sociálních, kulturních a jiných práv a svobod, které všechny vyplývají z důstojnosti člověka a jsou nezbytné pro jeho svobodný a plný rozvoj. V tomto rámci budou zúčastněné státy uznávat a respektovat svobodu jednotlivce vyznávat, jednotlivě nebo ve společenství s jinými, náboženství či víru v souladu s jeho svědomím. Zúčastněné státy, na jejichž území existují národnostní menšiny, budou respektovat právo osob, které k takovým menšinám patří, na rovnost před zákonem, poskytnou jim veškeré možnosti pro skutečné užívání lidských práv a základních svobod a budou tímto způsobem chránit jejich zákonné zájmy v této oblasti.

26 Závěrečný akt KBSE zásada VII. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení (2/2) Zúčastněné státy uznávají všeobecný význam lidských práv a základních svobod, jejichž respektování je podstatným činitelem míru, spravedlnosti a blahobytu, kterých je zapotřebí k zajištění rozvoje přátelských vztahů a spolupráce mezi nimi, jakož i mezi všemi státy. Budou vždy respektovat tato práva a svobody ve svých vzájemných vztazích a budou usilovat, jednotlivě i společně, jakož i ve spolupráci s OSN, o jejich všestranné a účinné respektování. Potvrzují právo jednotlivce znát svá práva a povinnosti v této oblasti a postupovat podle nich. V oblasti lidských práv a základních svobod budou zúčastněné státy postupovat v souladu s cíli a zásadami Charty OSN a s Všeobecnou deklarací lidských práv. Budou také plnit své závazky z mezinárodních deklarací a dohod v této oblasti včetně závazků obsažených mezi jiným v Mezinárodních paktech o lidských právech, pokud jsou jimi vázány.