s e s ídlem Sokolovs ká 219, Praha 9 poš tovní př ihr ádka 02, Praha 025 Praha Čj. ČTÚ /

Transkript

1 s e s ídlem Sokolovs ká 219, Praha 9 poš tovní př ihr ádka 02, Praha 025 Doručeno dne: Praha Čj. ČTÚ / Na základě rozkladu podaného dne panem Tomášem Pecinou, nar , trvalým pobytem Vodičkova 681/18, Praha 1 Nové Město, podle ust. 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím ) a podle 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru správy kmitočtového spektra, čj. ČTÚ / ze dne , vydanému ve věci žádosti pana Tomáše Peciny ze dne , o poskytnutí informací týkajících se základnových stanic (BTS) mobilních sítí na území České republiky, v rozsahu kód operátora, kód CID/LAC, zeměpisné souřadnice, vydávám podle 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s 108 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, a po projednání v rozkladové komisi ustavené podle ust. 152 odst. 3 správního řádu, toto rozhodnutí: Podle ust. 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru správy kmitočtového spektra, čj. ČTÚ / ze dne , se potvrzuje. Odůvodnění: Český telekomunikační úřad (dále též Úřad případně ČTÚ ), odbor správy kmitočtového spektra (dále jen správní orgán I. stupně ) obdržel dne podání pana Tomáše Peciny, nar , trvalým pobytem Vodičkova 681/18, Praha 1 Nové Město (dále jen žadatel ), označené jako Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Žadatel s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím konkrétně požádal o zaslání seznamu všech základových stanic (BTS) mobilních sítí na území České republiky, v rozsahu kód operátora, kód CID/LAC, zeměpisné souřadnice, a to v libovolném strojově zpracovatelném formátu (např. XML, spreadsheet, JSON, textový soubor apod.). IČO:

2 Správní orgán I. stupně vydal dne rozhodnutí čj. ČTÚ / , kterým žádost o poskytnutí výše uvedených informací odmítl. V odůvodnění správní orgán I. stupně uvedl, že za údaj o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů považuje takové informace, které jsou způsobilé samy nebo v kombinaci s dalšími informacemi osobu držitele nebo rádiovou síť identifikovat. Za takový údaj správní orgán I. stupně považuje i umístění základnových stanic. Všechny zveřejnitelné informace Úřad již zveřejnil na svých internetových stránkách. Ostatní informace zveřejnitelné nejsou, a to ani prostřednictvím žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť by tím došlo k obcházení smyslu zákonné ochrany poskytované držitelům dle zákona o elektronických komunikacích. Z ustanovení 125 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích a contrario vyplývá, že nebudou poskytnuty informace o podmínkách spojených s udílením práv využívat rádiové spektrum, jsou-li tyto informace důvěrného charakteru. Mezi takové informace patří i ty, které jsou označeny za obchodní tajemství. Úřad má k dispozici vyjádření držitelů, kteří považovali znění individuálních oprávnění a statistické přehledy vč. údajů o umístění základnových stanic za obchodní tajemství a měli obavu z konkurenčního zneužití takové informace. Požadované informace byly Úřadu poskytnuty jednotlivými držiteli, na jejich vytvoření nebyly použity veřejné prostředky a držitelům zákon povinnost poskytnout Úřadu takové informace neukládá. Držitelé nesdělili, že by s poskytnutím takových informací souhlasili, tudíž není možno tyto informace poskytnout s ohledem na 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že v daných lokalitách mohou být umístěna i rádiová zařízení využívající rádiové kmitočty na základě všeobecného oprávnění. Taková zařízení v některých případech nepodléhají žádné evidenci. Na závěr správní orgán I. stupně odkázal na nález Ústavního soudu ČR spis. zn. I. ÚS 1885/09, ve kterém jmenovaný soud judikoval, že smyslem a účelem práva na informace je veřejná kontrola výkonu státní moci. Žadatel ve své žádosti požadoval poskytnutí identifikačních údajů držitelů. Předmětem žádosti nebyla kontrola výkonu státní moci, ale získání informací obsažených ve statistických přehledech, které byly Úřadu zaslané, tj. Úřad je nevytvářel, nevyplňoval, a tudíž jeho činnost na základě této žádosti nemůže být kontrolována. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel dne rozklad, ve kterém uvedl, že 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích na jeho žádost nedopadá, neboť nepožadoval informace o tom, kdo je držitelem individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Rovněž odmítl argumentaci, dle které správní orgán I. stupně považoval požadované informace za údaj o osobě držitele individuálního oprávnění. Osoby operátorů jsou navíc veřejnosti dávno známy a utajovat, s ohledem na požadavek utajení jejich identity, i zcela nesouvisející údaje jako umístění základnových stanic, je dle žadatele zneužitím IČO: /8

3 práva a šikanózním postupem. Žadateli není zřejmé, proč se utajuje identita telekomunikačních sítí, které operátoři provozují a jejichž prostřednictvím veřejnosti poskytují své služby, když se zde jedná o informace známé a dostupné. Dle zákona o svobodném přístupu k informacím se poskytují všechny informace kromě těch, které jsou zde výslovně uvedeny jako výjimky. Každá výjimka musí být doložena odkazem na konkrétní zákonné ustanovení a dále musí být zdůvodněno, proč není dán veřejný zájem na jejím poskytnutí, resp. že takový veřejný zájem neobstojí v testu proporcionality oproti legitimnímu zájmu na utajení informace. Žadatel rovněž nerozumí, proč bylo nemyslitelným požadovanou informaci zveřejňovat na internetu. Správní orgán I. stupně rovněž nevysvětlil, jaká újma by telekomunikačním operátorům vznikla, kdyby se požadovaná informace, která má být jejich obchodním tajemstvím, poskytla. Žadatel považuje za nepřípadný odkaz na 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť nepožadoval poskytnutí statistických přehledů, ale individuální, přesně specifikované informace, které mají telekomunikační operátoři povinnost povinnému subjektu sdělit. Argumentaci správního orgánu I. stupně o zařízeních nepodléhajících evidenci žadatel nepochopil, neboť takovou informaci nepožadoval. Zákon o svobodném přístupu k informacím je dle žadatele inter alia nástrojem umožňujícím opakované využití informací, jimiž disponuje veřejná moc. Tento aspekt je výslovně zdůrazněn i právními předpisy komunitárního/unijního práva, např. směrnicí 2006/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Dokumenty, které vytvářejí subjekty veřejného sektoru členských států, představují rozsáhlý, rozmanitý a cenný soubor zdrojů, jejž může ve svůj prospěch využívat znalostní ekonomika. Dle čl. 4 preambule, povolení opakovaného použití dokumentů, které jsou v držení subjektu veřejného sektoru, přidává hodnotu pro pravidelné a konečné uživatele a pro společnost obecně a v mnoha případech i pro samotný veřejný subjekt, neboť podporuje transparentnost a odpovědnost a poskytuje zpětnou vazbu od pravidelných a konečných uživatelů umožňující dotčenému subjektu veřejného sektoru zkvalitnit shromažďované informace. Postojem správního orgánu I. stupně by došlo k vyprázdnění práva na poskytnutí informace a žadatelé by se dostávali do područí povinných subjektů, jež by jim poskytovaly fakticky jen to, co jim poskytnout chtějí, a ostatní informace odpíraly s odůvodněním, že jejich poskytnutí nemůže sloužit ke kontrole výkonu veřejné moci. Dle ustanovení 20 odst. 4 Zákona se použijí při postupu podle tohoto Zákona pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti, pro odvolací řízení a v řízení o stížnosti pro počítání lhůt, doručování a náklady řízení ustanovení správního řádu, pokud tento Zákon nestanoví jinak. Správní orgán I. stupně neshledal důvod pro postup dle ustanovení 87 správního řádu (tzv. autoremedura) a dle ustanovení 16 odst. 2 zákona o svobodném přístupu IČO: /8

4 k informacím předložil rozklad spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozkladu, a to společně se stanoviskem k podanému rozkladu. Podle ustanovení 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích o rozkladu proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady ČTÚ, rozhoduje předseda Rady ČTÚ (dále jen správní orgán II. stupně ). Na základě podaného rozkladu byl v souladu s 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Po posouzení předmětné věci a s ohledem na rozklad žadatele je třeba konstatovat, že rozklad je nedůvodný. Z tohoto důvodu je třeba rozklad zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Správní orgán II. stupně se totiž ztotožňuje se správním orgánem I. stupně v tom, že požadované informace není možno poskytnout právě z důvodu, že by jejich poskytnutím došlo k porušení 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Argumentaci správního orgánu I. stupně dále náležitě upravuje a upřesňuje o vyjádření se k námitkám uvedeným v rozkladu žadatele. Podle 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se tento zákon nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Podle 12 zákona o svobodném přístupu k informacím, všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Podle 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. Dle 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikací pro účely výkonu správy rádiového spektra a kontroly elektronických komunikací, vyhledávání a odstraňování zdrojů rušení rádiových kmitočtů a pro kontrolu a vyhodnocení plnění podmínek, které byly uloženy držiteli přídělu rádiových kmitočtů podle 22 ve výběrovém řízení podle 21, Úřad vede databázi přidělených rádiových kmitočtů s informacemi zejména o číslech rozhodnutí, kterými byly rádiové kmitočty přiděleny, a době, na kterou byly přiděleny. Databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veřejný přístup není k údajům o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle 18 IČO: /8

5 a o rádiových kmitočtech přidělených a) Ministerstvu vnitra pro účely bezpečnosti státu, b) Policii České republiky pro účely bezpečnosti státu, c) Bezpečnostní informační službě, d) Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, e) Hasičskému záchrannému sboru České republiky, f) Ministerstvu obrany pro vojenské účely. K aplikaci ustanovení 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se opakovaně vyjadřovala soudní judikatura. Nejvyšší správní soud dospěl ve svém rozsudku č.j. 8 As 86/ k závěru, že poskytnutí požadované informace nelze odmítnout s poukazem na 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, protože zákon o veřejných zakázkách není zvláštním zákonem ve smyslu uvedeného ustanovení. Tím může být pouze zákon, který obsahuje komplexní úpravu podmínek a provedení práva na informace, tj. úpravu, která dostatečným způsobem provádí ústavně zaručené právo na informace a stanoví mj. prostředky právní obrany žadatelům o informace. Zákon o veřejných zakázkách takovou komplexní úpravu neobsahuje (na rozdíl od např. zákona č. 123/1998 Sb., o poskytování informací o životním prostředí).. Současně Nejvyšší správní soud ovšem ve svém rozsudku č.j. 1 As 28/ ze dne konstatoval následující: je třeba důsledně odlišovat případy, kdy se při poskytování informací vůbec nepostupuje dle zákona o svobodném přístupu k informacím ( 2 odst. 3 tohoto zákona), a případy, kdy se postupuje podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zvláštní zákon obsahuje pouze některé zvláštní normy. První okruh případů představuje poskytování informací o životním prostředí, údajů z katastru nemovitostí, nahlížení do spisu ve správním řízení. Z druhé skupiny případů lze uvést žádost o nahlédnutí do územněplánovací dokumentace či dokumentace staveb. Na poskytnutí těchto informací se aplikuje zákon o svobodném přístupu k informacím, ovšem 133 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), představuje legitimní omezení tohoto práva tím, že zužuje okruh osob, jimž lze tyto informace poskytnout. V zásadě je možné, aby zvláštní zákon stanovil speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Výčet důvodů pro odmítnutí žádosti uvedený v zákoně o svobodném přístupu k informacím proto není vyčerpávající, ale je možné, že bude rozšířen jiným zvláštním zákonem.. Správní orgán II. stupně je na základě výše uvedeného toho názoru, že předmětné ustanovení 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích je takovým speciálním ustanovením, které rozšiřuje důvody pro nevyhovění žádosti o poskytnutí informací ve smyslu výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Z výše citovaného znění ustanovení 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích tedy vyplývá, že ČTÚ není oprávněn zveřejňovat údaje o osobě držitelů IČO: /8

6 individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Za údaj o osobě držitele individuálního oprávnění přitom správní orgán II. stupně, totožně se správním orgánem I. stupně, považuje jakoukoliv informaci (údaj), tj. i takovou informaci, kterou nelze považovat za základní osobní údaj, ale která je způsobilá sama nebo v kombinaci s dalšími informacemi (údaji) osobu držitele (tj. i žadatele) nebo rádiovou síť identifikovat. Za takovou informaci se považují např. i schválené značky/kódy, pokud nejsou veřejně přístupné, dále předpokládaná území využívání daného kmitočtu apod. S ohledem na tyto skutečnosti tudíž nelze souhlasit s názorem žadatele, že nežádá informace, které by spadaly pod 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Seznam základnových stanic mobilních sítí na území České republiky včetně kódu operátora, kódu CID/LAC a zeměpisných souřadnic, takovou informací, vyloučenou z poskytování veřejnosti podle 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, nepochybně je. Všechny informace, které ČTÚ považuje za vhodné zveřejnění, jsou zveřejněné na internetových stránkách ČTÚ. Žádné další informace ČTÚ nepovažuje za informace podléhající povinnosti zveřejňování, a to ani způsobem zaslání těchto informací žadateli podle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť by tímto došlo k obcházení smyslu zákonné úpravy ochrany poskytované držitelům individuálních oprávnění podle zákona o elektronických komunikacích. Úřad se tímto způsobem nedopouští šikanózního jednání ani nezneužívá právo, když naopak toto jeho jednání je motivováno snahou o naplnění smyslu zákona o elektronických komunikacích, který od ČTÚ vyžaduje ochranu určitých skutečností, jako jsou např. údaje o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle 18 zákona o elektronických komunikacích. Skutečnost, že osoba operátora může být známa žadateli z jiných zdrojů, nic nemění na tom, že další údaje o této osobě musí být chráněny, neboť to tak stanoví zákon. Správní orgán II. stupně souhlasí s žadatelem v tom, že zákon o svobodném přístupu k informacím není katalogem informací, které se poskytují, nicméně je nutno zároveň konstatovat, že zákon o elektronických komunikacích je v určitém rozsahu speciálním zákonem, který právo na poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím modifikuje. Správní orgán II. stupně zde odkazuje na Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 6 A 53/2014 ze dne , ve věci, kdy na straně žalovaného byl právě ČTÚ a věc se týkala obdobné záležitosti jako je zde posuzovaný případ. Soud zde dovodil, že zákon o elektronických komunikacích ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím je zákonem speciálním (normou lex specialis), který má přednost před zákonem o IČO: /8

7 svobodném přístupu k informacím jakožto normou obecnou (lex generalis). Pokud tedy ust. 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích uvádí, že ČTÚ musí vést a zveřejňovat údaje s výjimkou těch, které jsou zde taxativně uvedeny, nemůže ČTÚ takové informace žadateli poskytnout, jestliže žadatelova otázka směřuje rovněž na zveřejnění těch informací, které ČTÚ dle zvláštního zákona poskytnout nemůže. Ohledně vztahu mezi lex specialis a lex generalis Městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz.: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 1 As 28/ : V zásadě je možné, aby zvláštní zákon stanovil speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Výčet důvodů pro odmítnutí žádosti uvedený v zákoně o svobodném přístupu k informacím proto není vyčerpávající, ale je možné, že bude rozšířen jiným zvláštním zákonem. ). V ustanovení 15 zákona o elektronických komunikacích je upraven veřejný přístup k předmětné databázi, přičemž výslovná restrikce vztahující se k držitelům individuálních oprávnění obecně (viz 18 zákona o elektronických komunikacích) a k určitým kmitočtům musí být považována za všeobecný zákaz poskytnutí takových údajů. I když se v případě 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích nejedná o komplexní právní úpravu zpřístupnění/zveřejnění/poskytnutí informací, v rozsahu, v jakém je tato povinnost zde upravena, nahrazuje toto ustanovení obecnou úpravu zákona o svobodném přístupu k informacím. Odkazem na svobodný přístup k informacím nelze speciální režim dle zákona o elektronických komunikacích obejít. Městský soud v Praze se ve výše citovaném rozsudku rovněž uvedl, že pokud zvláštní zákon vymezuje ty informace, které se veřejně poskytují, pak všechny ostatní informace poskytnout nelze. Správní orgán II. stupně nevyvrací tvrzení žadatele o tom, že právo na informace má za účel rovněž i umožnění opakovaného použití informací veřejného sektoru. K uvedenému nicméně konstatuje, že tento účel zákona není možno chápat tak, že Úřad je povinen poskytnout jakoukoliv informaci, kterou disponuje. Odvolávat se na možnost opakovaného použití informací je možné jen u těch informací, které nejsou chráněny zákonem a které je tedy možno poskytnout. Jelikož v tomto případě žadatel žádal o poskytnutí informací, u kterých zákon stanoví, že se veřejnosti neposkytnou, není možné je poskytnout, ať už je žadatel žádá z jakéhokoliv důvodu. Žadatel nedoložil, proč by v tomto případě jeho osobní/ekonomický/politický, příp. jiný zájem na poskytnutí zákonem chráněných informací měl převážit nad veřejným zájmem na zachování legality. S ohledem na všechny výše uvedené skutečností tedy správní orgán II. stupně shrnuje, že požadovaná informace - seznam základnových stanic mobilních sítí na území České republiky včetně kódu operátora, kódu CID/LAC a zeměpisných IČO: /8

8 souřadnic se žadateli neposkytuje, a to s odvoláním na 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím v návaznosti na 15 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Správní orgán II. stupně konstatuje, že výše uvedené důvody jsou postačující k odmítnutí žádosti žadatele o poskytnutí informací, nebude se správní orgán II. stupně dále detailně vyjadřovat k zbylým rozkladovým námitkám, neboť jejich vypořádání by nebylo schopno na shora uvedeném závěru nic změnit. Z výše uvedených důvodů správní orgán II. stupně dovodil, že napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně je správné, a proto na základě svého oprávnění podle ustanovení 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení 91 odst. 1 ve spojení s ustanovením 152 odst. 5 správního řádu nelze odvolat. Ing. Mgr. Jar om ír Novák v. r. předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu Otisk úředního razítka Za správnost: Ilona Vosecká, Vypraveno dne: IČO: /8