s e s íd lem Sok o lovská 2 19, Praha 9 p o št o vní př ihrádk a 02, Pr aha 025 Praha Čj. ČTÚ /

Transkript

1 s e s íd lem Sok o lovská 2 19, Praha 9 p o št o vní př ihrádk a 02, Pr aha 025 Praha Čj. ČTÚ / Rada Českého telekomunikačního úřadu jako příslušný správní orgán podle 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ) a podle 107 odst. 9 písm. b) bodu 1. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o elektronických komunikacích ), na základě rozkladu, který podala dne obchodní společnost Mediaservis, s.r.o., IČO , se sídlem Špitálská 885/2a, Praha 9 Vysočany, zastoupená Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem, IČO , se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, podle 152 odst. 1 správního řádu, proti usnesení předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne čj. ČTÚ / /CIII.vyř. o určení lhůty podle 39 odst. 1 správního řádu, vydaném v řízení o návrhu obchodní společnosti Mediaservis, s.r.o. proti České poště, s.p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, IČO , podle 34 odst. 5 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o poštovních službách ) o úpravě vzájemných práv a povinností mezi účastníky řízení ve sporu o přístup k poštovní infrastruktuře České pošty, s.p., ve zbývající části věci podle 148 správního řádu, po projednání věci v rozkladové komisi ustavené podle 152 odst. 3 správního řádu, vydává toto rozhodnutí: Podle 90 odst. 1 písm. a) správního řádu se napadené usnesení předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne čj. ČTÚ-7 312/ /CIII.vyř. ruší. Odůvodnění: Na návrh obchodní společnosti Mediaservis, s.r.o., IČO , se sídlem Špitálská 885/2a, Praha 9 (dále jen navrhovatel ) bylo dne před IČO:

2 předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen předseda Rady ČTÚ nebo správní orgán I. stupně ) zahájeno správní řízení podle 34 odst. 5 zákona o poštovních službách o úpravě vzájemných práv a povinností mezi Českou poštou, s.p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, IČO (dále jen odpůrce ) a navrhovatelem ve sporu o přístup k poštovní infrastruktuře České pošty. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky byl sporný téměř celý návrh smlouvy o přístupu a vzhledem ke složitosti dané věci, požádal navrhovatel, aby bylo nejprve rozhodnuto pouze v části sporu a to v části týkající se poskytnutí služby dodání na adresy uvedené na poštovních zásilkách a služby dosílka. V této části věci ve smyslu 148 správního řádu vydal předseda Rady ČTÚ rozhodnutí čj. ČTÚ-7 312/ /XL.VIII.vyř. ze dne , kterým uložil odpůrci povinnost uzavřít s navrhovatelem smlouvu o přístupu specifikovanou ve výroku rozhodnutí. Dne pak nabylo toto rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ právní moci. Následně dopisem ze dne předseda Rady ČTÚ vyrozuměl oba účastníky řízení o tom, že pokračuje v řízení o zbývající části návrhu a to o uzavření smlouvy o přístupu k databázi adres s informacemi o adresátech, kteří požádali o dodávání na jiné než odesílateli uvedené adrese a o jejich nových adresách, o přístupu k poštovním přihrádkám a k dodávacím schránám. O této zbývající části návrhu rozhodl předseda Rady ČTÚ rozhodnutím pod čj. ČTÚ / /CII.vyř. ze dne , kterým odpůrci uložil povinnost do 30 dnů od obdržení výzvy uzavřít s navrhovatelem Dodatek č. 1 ke Smlouvě o přístupu ke zvláštním službám a prvkům poštovní infrastruktury, a to minimálně v rozsahu specifikovaném ve výroku I. rozhodnutí. Výrokem II. předseda Rady ČTÚ nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne podal dne jak navrhovatel, tak odpůrce rozklad. Navrhovatel v rozkladu sdělil své rozkladové námitky a dále uvedl, že další doplnění a odůvodnění rozkladu bude ještě následovat, a to ve lhůtě 1 měsíce ode dne podání tohoto rozkladu. Následně předseda Rady ČTÚ usnesením čj. ČTÚ-7 312/ /CIII.vyř. ze dne podle 39 odst. 1 správního řádu určil navrhovateli lhůtu k doplnění a zdůvodnění rozkladu proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne , který bude zároveň splňovat náležitosti uvedené v 82 odst. 2 správního řádu, tak, aby nejpozději do dne byl doplněný rozklad doručen správnímu orgánu. Usnesení předseda Rady ČTÚ odůvodnil tím, že podle 39 odst. 1 správního řádu může správní orgán usnesením určit přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, tj. v daném případě k doručení doplněného a zdůvodněného rozkladu. S ohledem na 30denní lhůtu k předání spisu správnímu orgánu II. stupně stanovenou v 88 správního řádu a s ohledem na skutečnost, že správní orgán IČO: /6

3 I. stupně musí s podaným rozkladem seznámit i druhou stranu sporu, jak stanoví 86 odst. 2 správního řádu, stanovil předseda Rady ČTÚ k doplnění a zdůvodnění podaného rozkladu lhůtu kratší, než jakou navrhovatel požadoval. Usnesení předsedy Rady ČTÚ podle 39 odst. 1 správního řádu napadl navrhovatel dne rozkladem, ve kterém namítal, že usnesení je zjevně nesprávné a nezákonné. Dle navrhovatele je lhůtu 30 dnů k předání spisu nadřízenému správnímu orgánu stanovenou v 88 správního řádu třeba vnímat jako lhůtu pořádkovou, u které se ne vždy podaří její dodržení. Ustanovení 88 správního řádu má sloužit k ochraně účastníků před průtahy správního orgánu, nikoliv k vytváření nátlaku na účastníky řízení. Rovněž je třeba zohlednit mimořádně náročný skutkový stav věc a rozsah rozhodnutí ve věci (více jak 60 stran odůvodnění). Stanovená lhůta 18 pracovních dnů hraničí s nespravedlivým procesem, když navíc předseda Rady ČTÚ potřeboval více než 28 měsíců, aby ve věci rozhodl. V rozkladu navrhovatel argumentoval též rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne sp. zn. 57 A 12/2010 (pozn. správně jde o rozsudek Krajského soudu v Plzni, nikoliv Nejvyššího správního soudu): Obecně lze za přiměřenou považovat pouze takovou lhůtu, ve které je s přihlédnutím ke všem okolnostem reálné procesní úkon náležitě provést. Dle navrhovatele by prodloužením lhůty nebyl ohrožen účel řízení, ani porušena rovnost účastníků. Navíc rozhodnutí ve věci bylo vydáno při informační a důkazní asymetrii účastníků řízení, když je navrhovateli odpírán přístup např. k podkladům o cenotvorbě nákladů na přístup a navrhovatel je tak nucen při odůvodnění rozkladu vynaložit daleko větší úsilí než odpůrce. Neprodloužení lhůty k doplnění rozkladu považuje navrhovatel za porušení základních zásad správního řízení, zásad právního státu a ústavního pořádku České republiky. Rozkladem se proto navrhovatel domáhá, aby Rada Českého telekomunikačního úřadu změnila usnesení předsedy Rady ČTÚ tak, že určuje lhůtu k doplnění rozkladu do Následně dne navrhovatel zaslal doplnění rozkladu proti rozhodnutí ve věci (tj. proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne ), kde uvedl další rozkladové námitky. Předseda Rady ČTÚ neshledal důvod pro postup podle ustanovení 87 správního řádu (autoremedura) a v souladu s ustanovením 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc k rozhodnutí odvolacímu orgánu. Podle 107 odst. 9 písm. b) bodu 1. zákona o elektronických komunikacích o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným předsedou Rady ČTÚ rozhoduje Rada Českého telekomunikačního úřadu (dále jen Rada ČTÚ ). * * * Úvodem se konstatuje, že předmětem nynějšího řízení před Radou ČTÚ jako správním orgánem II. stupně je rozklad navrhovatele (obchodní společnosti Mediaservis, IČO: /6

4 s.r.o.) proti usnesení předsedy Rady ČTÚ o určení lhůty k doplnění a zdůvodnění rozkladu podle 39 odst. 1 správního řádu. Tímto usnesením předseda Rady ČTÚ určil navrhovateli lhůtu do k doplnění a zdůvodnění jeho rozkladu směřujícím proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne , kterým bylo rozhodnuto ve sporu o uzavření smlouvy o přístup k poštovní infrastruktuře České pošty, s.p. (odpůrce). O rozkladu navrhovatele proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ve sporu o uzavření smlouvy o přístup k poštovní infrastruktuře bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím Rady ČTÚ v rámci řízení vedeného pod čj. ČTÚ / Při rozhodování o rozkladu navrhovatele vzala Rada ČTÚ v úvahu především ustanovení 39 odst. 1 správního řádu. Podle 39 odst. 1 správního řádu správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesením podle 39 odst. 1 správního řádu tak správní orgán může účastníkovi určit procesní lhůtu k provedení určitého úkonu v řízení, pokud má za to, že je určení takové lhůty zapotřebí a zároveň nestanoví-li takovou lhůtu zákon. Tímto usnesením tak správní orgán může účastníkovi např. určit lhůtu k podání žádosti (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni 57 A 22/ ze dne ) nebo dle 37 odst. 3 správního řádu určit lhůtu k odstranění vad podání, např. k doplnění blanketního rozkladu. Blanketním rozkladem je rozklad, který nemá náležitosti předepsané v 37 odst. 2 a 82 odst. 2 správního řádu např. rozklad bez skutkové a právní argumentace. V posuzované věci však rozklad navrhovatele proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ měl všechny zákonem požadované náležitosti obsahoval údaj o tom, kdo jej podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a obsahoval též rozkladové námitky. Rada ČTÚ má proto za to, že postup předsedy Rady ČTÚ, který usnesením podle 39 odst. 1 správního řádu určil navrhovateli lhůtu k doplnění a zdůvodnění rozkladu, který bude splňovat náležitosti uvedené v 82 odst. 2 správního řádu, nebyl správný. Rozklad navrhovatele náležitosti podle 37 odst. 2 a 82 odst. 2 správního řádu splňoval, a proto nebylo zapotřebí vyzývat jej k doplnění takového rozkladu. Tento závěr vychází i z judikatury, když Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne čj. 5 Ca 298/ (zveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Sb. NSS 2766/2013) konstatoval, že:...nelze z 37 odst. 3 správního řádu dovodit povinnost správního orgánu poskytnout odvolateli dodatečnou lhůtu jen s tím účelem, aby byl případně doplněn další, v odvolání naznačený odvolací důvod, pokud odvolání již obsahuje aspoň jeden konkrétní a projednatelný odvolací důvod. Dále Městský soud dovodil, že takovou povinnost nezakládá správnímu orgánu ani skutečnost, že účastník naznačil, že odvolacích důvodů hodlá vznést více. IČO: /6

5 Skutečnost, že navrhovatel v závěru rozkladu proti rozhodnutí ve věci uvedl, že další doplnění a odůvodnění rozkladu bude následovat ve lhůtě 1 měsíce, je bez právního významu. Obecně má účastník možnost se vyjadřovat a doplňovat svá vyjádření kdykoliv v průběhu řízení, a to až do vydání rozhodnutí. Jednostranné prohlášení navrhovatele, že rozklad, který má zákonem stanovené náležitosti, doplní ve lhůtě 1 měsíce, správní orgán nijak nezavazuje a nezakládá správnímu orgánu povinnost stanovovat navrhovateli lhůtu k jeho doplnění. Postup předsedy Rady ČTÚ nemůže obstát ani při zohlednění 88 odst. 1 správního řádu, kterým předseda Rady ČTÚ odůvodňoval potřebu vydání usnesení podle 39 odst. 1 správního řádu. Podle 88 odst. 1 správního řádu správní orgán předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu (zde Radě ČTÚ) do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Lhůta 30 dnů k předání spisu má charakter lhůty pořádkové a nelze z ní činit lhůtu absolutní, nepřekročitelnou. Jak již bylo vysvětleno výše, v posuzované věci nebyl správní orgán I. stupně vázán lhůtou 1 měsíce, kterou si sám určil navrhovatel k doplnění rozkladu. Navrhovatel se v řízení může vyjádřit kdykoliv, a to až do vydání rozhodnutí. Správní orgán I. stupně proto nebyl nijak omezen v tom spisový materiál ve lhůtě 30 dnů podle 88 odst. 1 správního řádu předat nadřízenému správnímu orgánu. Z uvedeného Rada ČTÚ dovodila, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení podle 39 odst. 1 správního řádu, když určení lhůty navrhovateli k doplnění jeho rozkladu nebylo zapotřebí, a takové usnesení proto nemělo být vůbec vydáváno. Výrokem tohoto rozhodnutí proto napadené usnesení podle 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušila. Doplnění rozkladu navrhovatelem dne učiněné po uplynutí 15denní lhůty k podání rozkladu dle 83 odst. 1 správního řádu sice nelze považovat za součást rozkladu, nicméně je třeba jej považovat za vyjádření navrhovatele učiněné v průběhu řízení a v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu je třeba k němu přihlédnout. Navrhovatel tak nebyl zkrácen na svých procesních právech a jeho rozkladovou námitku spočívající v údajném porušení zásad právního státu a ústavního pořádku je proto třeba odmítnout. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení je podle 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušeno považuje Rada ČTÚ za nadbytečné zabývat se dalšími rozkladovými námitkami navrhovatele. Po posouzení věci Rada ČTÚ v souladu se shora citovanými závěry a v souladu se svým oprávněním podle ustanovení 107 odst. 9 písm. b) bodu 1. zákona o elektronických komunikacích a podle 152 odst. 5 správního řádu rozhodla tak, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. IČO: /6

6 Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se podle 91 odst. 1 ve spojení s 152 odst. 6 správního řádu nelze odvolat. Za Radu Českého telekomunikačního úřadu I n g. Mg r. J a r o m ír N o v á k v. r. předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu Otisk úředního razítka Za správnost: Martina Klikarová, Vypraveno dne: IČO: /6