Rozdělení sladkých vod. Rybářská klasifikace (Antonín Frič) Oživení rybích pásem Biologická charakteristika vodního prostředí

Transkript

1 Biologická charakteristika vodního prostředí Život vodních organismů úzký vztah k abiotickým faktorům vodního prostředí, vzájemné ovlivňování mezi jednotlivými složkami. Např: - hustota vodního prostředí ovlivňuje nadnášecí schopnost vody pro organismy, vnitřní prostředí organismů je trvale hypertonické vůči vodě (fyziologické funkce), schopnost vody rozpouštět minerální i organické látky umožňuje výživu celým povrchem těla, vertikální stratifikace umožňuje různorodé rozšíření organismů. Rozdělení sladkých vod Lotické (tekoucí) vody: určujícími faktory jsou spádové poměry, šířka toku, rychlost proudu, obsah kyslíku a teplota vody. Dále ještě můžeme rozlišit úseky. Lenitické (stojaté) vody: je pro ně charakteristická teplotní zonace s pravidelnou letní a zimní stagnací a jarní a podzimní cirkulací. Tekoucí vody (vodohospodářské členění) Adámek 1995 bystřiny - krátké horské toky s malým povodím (nejvýše 50 km2) a velkým spádem ( i nad 20 promile), horské potoky - toky horských a podhorských oblastí, často ještě s velkým spádem (do 20 promile), koryto je již stabilizované a v širších údolích tvoří meandry. Průtoky bývají často ještě rozkolísané, potoky - vodní toky pahorkatin, někdy i nížinné potoky se spádem do 10 promile. Časté jsou meandry. Průtoky jsou relativně vyrovnané, za přívalových dešťů se však často značně rozvodní, říčky - toky o středně velkém povodí (100 i více km2), tvoří přechod mezi potokem a řekou, řeky - převážně nížinné vodní toky s větším až velkým povodím ( km2). Malý spád koryta (0,1-2 promile). K průtokové rozkolísanosti dochází hlavně při déletrvajících deštích. Rybářská klasifikace (Antonín Frič) Odlišné podmínky v jednotlivých typech a úsecích toků vedou k rozdílnému oživení. Charakteristiku našich toků podle převládajícího druhu ryby jako první v Čechách udělal A. Frič ( český zoolog). Rozdělil naše tekoucí vody na rybí pásma. Pstruhové Lipanové Parmové cejnové. Rozdělení vodních toků rybí pásma Oživení rybích pásem 1

2 Pásmo pstruhové Hlavní druhy ryb pstruhového pásma Pásmo lipanové Ryby lipanového pásma Parmové pásmo Hlavní druhy ryb parmového pásma 2

3 Cejnové pásmo Ryby cejnového pásma I. Ryby cejnového pásma II. Údolní nádrže (přehradní jezera) novodobý produkt 20. století Definice: Je to vodní nádrž vzniklá přehrazením údolí hrázovým tělesem. Funkce: Vodohospodářská (retence, vyrovnávání průtokových poměrů),- Energetická, Vodárenská, Rekreační, Závlahová, Přečerpávací. Údolní nádrže k čemu slouží dodávají pitnou vodu pro domácnosti, pro zavlažování i rekreační účely. Regulují vodní toky a zabraňují povodňovým katastrofám. Voda z nich také pohání turbiny elektráren. Údolní nádrže rybochovné hledisko 1) nádrže pstruhového charakteru Jedna z prvních velkých hrází byla postavena napříč údolím Garawi v Egyptě kolem r př. n. l. Jejím úkolem byla regulace povodí. Byla 160 m dlouhá, zčásti z upěchované hlíny, zčásti zděná. V Egyptě je také jedna z nepozoruhodnějších moderních betonových přehrad Asuánská vysoká přehrada na Nilu. Je 114 m vysoká a 4 km dlouhá. 2) nádrže charakteru mimopstruhového 3

4 Stojaté vody Životní prostor každé nádrže se člení na: Pelagiál: neboli oblast volné vody Bentál: neboli oblast dna Pelagiál vertikální a horizontální dělení podle světelného gradientu epipelagiál (trofogenní vrstva, epilimnion) - zde převládá fotosyntetická produkce, kompenzační vrstva (metalimnion či skočná vrstva) - hranice mezi dvěma vrstvami, batypelagiál (trofolytická vrstva či hypolimnion) - zde převládá disimilace. Bentál - jeho členění Členění vodní nádrže litorál - což je příbřežní prosvětlené pásmo sublitorál - čili tzv. přechodové pásmo profundál - je pásmo, kde převládají disimilační pochody abysál - je pásmo dna u nejhlubších sladkovodních jezer Mělké přirozené vody jako močály, stará říční ramena, tůně a většina rybníků nemají pravý profundál a celá plocha jejich dna je vlastně pokračováním litorálu. Proto bývají rybníky označovány jako jezera bez profundálu. Pásma pelagiálu a bentálu vytvářejí svými vlastnostmi rozdílné existenční podmínky. Ty pak regulují výběr organismů a složení cenóz. Hydrobionti - pelagiál Plankton - společenstvo organismů pasivně se vznášejících nebo omezeně plovoucích ve volné vodě. Jeho součástí je široký soubor primárních i sekundárních hydrobiontů. Nekton - organismy aktivně plovoucí ve volné vodě. Sem patří ryby, obojživelníci včetně jejich larev, některý vodní hmyz (nymphy i imága). Pleuston - název pro obyvatele hladiny vody využívající povrchového napětí vody (chvostoskoci, některé vodní ploštice, vírníci apod.) Neuston - společenstvo drobných organismů žijících v povrchové blance vody (řasy, prvoci aj.). 4

5 Plankton Jeho součástí je široký soubor primárních i sekundárních hydrobiontů. Z hlediska svého původu ho dělíme: bakterioplankton (bakterie) fytoplankton (řasy, sinice) zooplankton (vířníci, klanonožci, perloočky aj.) Bentál oblast dna jeho oživení Bentos - společenstvo organismů, které je svými životními cykly trvale nebo dočasně vázáno na pevný substrát pevné dno, ponořené části vodních rostlin apod. Dělení podle různých kriterií: Podle velikosti Mikrobentos (menší než 0,5-0,6 mm), Makrobentos ( větší než 0,6 mm), Podle původu Fytobentos, Zoobentos, Podle délky pobytu ve vodě Složka permanentní (trvalá), Složka temporální (dočasná). Stojaté vody jejich rozdělení (hydrobiologické kriterium) Jezera, Rybníky, Drobné vody, bažiny, rybníčky, tůňky, slepá ramena, Rašeliniště, vřesoviště, Močály a mokřady, Důlní propadliny, zatopené kamenolomy, štěrkoviště. Jezera vnitrozemské nádrže se slanou nebo sladkou vodou. Vodní plocha se pohybuje od několika desítek m2 po tisíce km2. Podobně kolísá i jejich hloubka od několika až po tisíce metrů. Jezera leží zpravidla v nepropustných pánvích. 5

6 Stojaté vody - rybníky Umělé vodní nádrže s poměrně velkým litorálním pásmem. Optimální velikost je nad 10 ha (malé teplotní výkyvy, průměrná hloubka 2 m, menší zarůstání). Jsou využívány především k účelům rybochovným - hlavně pro chov kapra. Stojaté vody - Ramena a tůně V minulosti vznikala přirozenou cestou. Často se jedná o hodnotné rybářské revíry. Nebezpečí! Hrozí zde stárnutí až zánik. Doporučuje se (v rámci možností) realizovat průpichy. Proč? Pro umožnění migrací ryb, snížení kumulace organické hmoty apod. Stojaté vody meliorační kanály Většinou na jižní Moravě. Mají význam pro reprodukci ryb. Zde bývá vysazován amur bílý. Vždy je třeba používat individuální přístup. Stojaté vody drobné účelové nádrže Jsou to např. požární nádrže, rekreační nádrže, koupaliště. Někdy jsou využívány např. pro tvorbu zooplanktonu, chov okrasných ryb, sportovní využití s časovým omezením. Močály a mokřady Představují přirozenou zásobárnu vody v krajině. Většinou nízko položené oblasti periodicky nebo trvale zamokřené sladkou nebo slanou vodou (mokré louky, rašeliniště, inundační části řek, přímořské marše apod.) Mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek. Výskyt specifických mokřadních organismů. Přirozeným prostředím celé řadě rostlin a živočichů. Je to jeden z největších fondů genetické biodiverzity. Patří mezi tři biotopy s největší biologickou aktivitou (po deštných pralesech a korálových útesech). Pro tyto a jiné důvody jsou mokřady považovány za vysoce cenné biotopy. Jejich počet i rozloha, na které se vyskytují, však ubývá. Ramsarská dohoda V roce 1971 se sešli zástupci mnoha zemí v Iránském Ramsaru a dohodli se na ochraně mokřadů vstoupila tato dohoda v platnost pod názvem Ramsarská konvence k této úmluvě přistoupilo již 150 zemí světa. Česká republika přistoupila k dohodě v roce 1993 jako jedna z posledních evropských zemí. 6

7 Mokřady v ČR Mokřad Evergladys - USA V ČR máme zatím 9 lokalit o celkové výměře ha. Jsou to: šumavská rašeliniště, třeboňské rybníky, Novozámecký a Břehyňský rybník v Máchově kraji, lednické rybníky, mokřady Litovelského Pomoraví, mokřady Poodří, krkonošská rašeliniště, mokřady dolního Podyjí. Mokřad Evergladys Extrémní stojaté vody Rašeliniště Periodické vody Saliny Rašeliniště Často zaujímají rozsáhlá území. Dominantní rostlinou je rašeliník (Sphagnum), který vytváří humifikovanou půdu (rašelinu). Rozlišujeme dva typy: - slatiny vznikají zazemňováním jezer a jiných nádrží a jsou zásobovány podzemní vodou (ph = 6-7), eutrofní - vrchoviště jsou zásobována hlavně srážkovou vodou (ph = 3,5-4,5), oligotrofní Rašelinné tůňky jsou osídleny typickými druhy rostlin a živočichů, kterým říkáme tyrfobiontní druhy. Periodické vody Vznikají na vhodných místech po tání sněhu, jarních záplavách, po deštích apod. Patří sem i inundační území řek, lesní i luční tůně i dendrotelmy vznikající v dutinách stromů či pařezů. Cenózy periodických vod jsou často charakteristické výskytem celé řady vzácných druhů, které jinde nežijí. 7

8 Saliny Termíny Jsou to kontinentální vody s vysokým obsahem solí. Charakteristické pro ně je výrazné kolísání salinity od zlomku procenta po 26 % roztoku soli. Oživení je tvořeno euryhalinními až halofilními druhy velkého počtu rostlin i živočichů. Euryhalinní druhy - uzpůsobené ke kolísání soli ve vodě Halofilní druhy - slanomilné druhy, Tyrfobiontní druhy - charakteristické druhy rostlin a živočichů rašelinných tůněk. Klasifikace vod podle trofie (úživnosti) Trofie je vlastnost vodní nádrže podmíněná množstvím rozpuštěných látek ve vodě a podmiňující rozvoj vodních organismů. Tradiční rozdělení: Oligotrofní vody - málo úživné s nízkou zásobou živin, Oligo-mezotrofní vody - jsou málo až středně úživné, Mezotrofní vody - středně úživné, Mezo-eutrofní vody - středně až silně úživné, Eutrofní až dystrofní vody - silně úživné nebo rašelinné. Základní parametry oligotrofní a eutrofní nádrže - chemizmus Parametr, faktor Oligotrofie Eutrofie Příklad Horské jezero, pleso Nehluboké nádrže v mělčině Morfologie Hluboké nádrže, bez mělčin, vždy stratifikované, hypolimnion větší než epilimnion Barva vody Modrá až zelená, bez vegetačního zákalu Nehluboké nádrže s mělčinami, často nestratifikované, hypolimnion malý nebo žádný Zelená až zelenohnědá, častý vegetační zákal Průhlednost Vysoká (metry až desítky metrů) Nízká (decimetry až metry) Obsah N a P v zimě Nízký Vysoký Kyslíkový režim O 2 i v hypolimniu v dostatku O 2 hodně v epilimniu (až přesycení), v hypolimniu často nedostatek ph Neutrální až kyselé Lehce až silně alkalické Parametry oligo a eutrofní nádrže Parametr, faktor Oligotrofie Eutrofie Fytoplankton Chudý na kvantitu, druhově rozmanitý (často zlativky, obrněnky, rozsivky) Bohatý na druhy i kvantitu. Silné vegetační zákaly rozsivek, chlorokokálních řas a zelených bičíkovců, nebo vodních sinic Rákosiny Chudé, úzký pás nebo žádné Bohaté, široký pás, obsazují všechny mělčiny Submerzní vegetace Chudá, často jen vláknité řasy Detritus na dně minimum Velké množství Hlubinné sedimenty Málo nebo chudé na organický podíl Bohatá pokud není silný vegetační zákal (často zabírá celou plochu) Mnoho, bohaté na organický podíl Ryby Převážně lososovité Převážně kaprovité 8