Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Diplomová práce

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo Katedra občanského práva Diplomová práce Institut kauce v českém občanském právu Zdeněk Stuchlík Ak. rok 2009/2010

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Institut kauce v české občanském právu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

3 Tímto bych chtěl poděkovat své vedoucí, JUDr. Markétě Selucké, Ph.D., za čas a rady, které mi věnovala při tvorbě mé práce. Dále bych chtěl poděkovat JUDr. Milanu Hulmákovi, Ph.D., za jím poskytnuté informace ke zpracovávanému tématu. 2

4 Obsah Úvod Zajištění Kauce Jistota jako výchozí bod úpravy kauce Kauce a některé další zajišťovací prostředky Kauce a zástavní právo Kauce a zadržovací právo Kauce a smluvní pokuta Kauce a ručení Kauce a dohoda o srážkách ze mzdy Kauce a zajištění závazku převodem práva Kauce a její funkce Kauce v nájemním právu Kauce a nájem věci movité Kauce a nájem bytu Sjednání kauce Výše kauce Čerpání kauce a její doplnění Vrácení kauce nájemci Kauce a nájem nebytových prostor Cestovní smlouva Kauce a nový občanský zákoník Kauce Švýcarsko Sjednání kauce Výše kauce Čerpání kauce Vrácení kauce nájemci Návrh de lege ferenda Závěr Resumé Seznam pramenů a použité literatury Literatura Články Judikatura Internetové zdroje ová korespondence Přílohy

5 Úvod Jako téma ke zpracování své diplomové práce jsem zvolil problematiku kauce v občanském právu. Jedná se o druh zajištění, neupravený právním předpisem, avšak hojně v praxi užívaný například v nájemním právu. Zákonem č. 107/2006 Sb. o jednostranném zvyšování nájemného a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o jednostranném zvyšování nájemného) byla do právního prostředí zavedena úprava, která se týká zajištění nájemného a úhrad za služby poskytované v souvislosti s nájmem a dalších pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem ( 686a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen občanský zákoník). Jedná se však o ustanovení omezené pouze na určité závazkové vztahy a to na vztahy vznikající na základě smlouvy o nájmu bytu. Hodnocení tohoto kroku je sporné. Je jistě přínosem zavedení takového institutu do českého soukromého práva, domnívám se však, že k tomuto nedošlo vhodnou formou. Aktuální úprava v zásadě popírá tendence soukromého práva směřující k jeho liberalizaci 1 a rozšiřování smluvní svobody a tuto značně omezuje. Omezení smluvní svobody ale není jediným negativním důsledkem ne dobře promyšlené a v některých momentech rozporné úpravy. Ve své práci se budu věnovat obecně zajištěním, jako základem pro funkční zařazení institutu kauce v systematice občanského zákoníku, neboť jako taková nemá v tomto soukromoprávním předpise své místo, smlouva o kauci je uzavírána jako inominátní ( 51 občanského zákoníku). Díky tomuto se pokusím dále zhodnotit kauci z jejího funkčního a praktického hlediska a vymezit tak její základní znaky. Ze zajišťovacích institutů je nejbližším základem pro kauci vymezení zajištění pomocí složení jistoty ( 555 občanského zákoníku). To totiž díky své dispozitivnosti dovoluje účastníkům vztahu, aby svá práva a povinnosti upravili sami mezi sebou. V následující části práce se budu věnovat komparaci hlavních znaků kauce s některými vybranými druhy zajištění, které jsou upraveny občanským zákoníkem. V kapitole o funkčním užití kauce se budu věnovat jednotlivým obecným vlastnostem zajištění (funkce zajišťovací, uhrazovací, sankční, usnadnění důkazní situace) a jejich vlivu v praktickém užití tohoto neupraveného zajišťovacího institutu. 1 GRULICH, Tomáš. Kauce k zajištění nájemného. Právní fórum roč. 5, č. 10, s

6 V praxi je kauce využívána hlavně ve vztahu k nájemnímu právu, proto se má práce bude týkat hlavně této problematiky. Rozebere kauci v jejím použití v nájemním právu od jejího vzniku až po její zánik v závislosti na předmětu nájmu. Jak jsem již totiž zmínil výše, vztahuje se zákonná úprava zavedená do občanského zákoníku v roce 2006 pouze na vztahy z nájmu bytu, ostatní vztahy jsou i nadále sjednávány na základě ustanovení o jistotě, či na základě ustanovení umožňující uzavřít smlouvu jinou, než upravuje zákon, tzv. inominátní smlouvu. Díky tomuto je totiž patrno mnoho rozdílů v zajištění pohledávek z nájemních vztahů v závislosti na předmětu nájmu. Budu se tedy věnovat pronájmu věci movité, pronájmu bytů a pronájmu nebytových prostor, kdy hlavní důraz bude kladen na problematiku nájmu k uspokojování bytových potřeb nájemců. V další kapitole se zmíním o podobnosti zajištění formou zálohy u cestovní smlouvy a kauce. Vzhledem k tomu, že už se delší dobu připravuje nový občanský zákoník, považuji za vhodné do své práce zařadit i kapitolu zohledňující i návrh tohoto soukromoprávního předpisu a komparaci problematiky kauce s aktuální právní úpravou. Do našeho právního řádu byl institut kauce zaveden až v roce 2006, v ostatních evropských zemích je však již delší dobu hojně používán na základě úpravy obsažené v národních předpisech. Po konzultaci se svou vedoucí diplomové práce jsem zvolil úpravu, kterou obsahuje ustanovení článku 257e švýcarského Zivilgesetzbuch. Nejedná se sice o členský stát ES, má však v rámci Evropy nezastupitelné místo z pohledu mezinárodního práva a jeho blízké spolupráce s mezinárodními institucemi. Předposlední kapitola tudíž bude obsahovat komparaci obou národních úprav. Poslední část mé práce bude věnována návrhu de lege ferenda a to s ohledem na problematiku zajištění v nájmu k uspokojování bytových potřeb, neboť současná právní úprava je úpravou v mnohém rozpornou a omezující. Pokusím se tedy navrhnout řešení, které bude zohledňovat jak ochranu slabší strany nájemního vztahu, tak tendence soukromého práva vedoucí k jeho liberalizaci 2, rozšiřování smluvní svobody. Podstatným problémem, se kterým se budu při zpracování práce potýkat je nedostatek pramenů. Tomuto tématu nebyla v dřívějšku věnována větší pozornost, neboť s sebou nepřinášelo větší problémy. S přijetím zákona o jednostranném zvyšování nájemného však k mnohým dochází. Práce tak čerpá z literatury věnující se obecně 2 GRULICH, Tomáš. Kauce k zajištění nájemného. Právní fórum roč. 5, č. 10, s

7 problematice zajištění, novější literatury věnující se nájemním vztahům a judikatury soudů dotýkající se tohoto tématu. Od roku 2006 však nedošlo k vydání mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se kauce u nájmu bytu, v práci i přes tento nedostatek bude věnováno judikatuře a literatuře maximální množství prostoru. 6

8 558). 3 U těchto institutů dochází ke vzniku dvou vztahů. Vedle hlavního závazkového 1 Zajištění Při úpravě smluvních vztahů by v zájmu své jistoty měli účastníci činit veškerá opatření, aby bylo plnění vzniklých závazků zajištěno a v budoucnu docházelo k případným sporům co nejméně. Není možné, aby smluvní strany pamatovaly na všechny situace, které mohou vzniknout z jejich vztahu, měli by se však alespoň pokusit zmírnit případné negativní důsledky vzniklé z nedostatečné smluvní úpravy či jiných okolností. Pro dosažení určité právní jistoty stran je při smlouvě vhodné sjednat jeden ze zajišťovacích institutů, které slouží k určitému nátlaku na dlužníka, aby uspokojil věřitelovu pohledávku. Není však možné tvrdit, že by sjednáním zajištění došlo k situaci, kdy dlužník nemá jinou možnost, než pohledávku splnit. Zajištění samo o sobě není schopno přinutit k plnění závazku, je však alespoň částečnou náhradou a určitou sankcí za nesplněnou pohledávku. Právní úpravu zajištění závazků nalezneme jak v ustanoveních zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník) a zákona č. 513/2001 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník). Mezi zajišťovací právní prostředky upravené občanským zákoníkem můžeme zařadit zástavní právo ( 152 a násl.), podzástavní právo ( 173 a násl.), zadržovací právo ( 175 a násl.), smluvní pokutu ( 544 a násl.), ručení ( 546 a násl.), dohodu o srážkách ze mzdy ( 551), zajištění závazku převodem práva ( 553), zajištění postoupením pohledávky ( 554), jistotu ( 555 a násl.) a uznání dluhu ( vztahu vzniká vedlejší zajišťovací vztah subsidiární, akcesorické povahy. 4 Nabytím účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. o jednostranném zvyšování nájemného a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o jednostranném zvyšování nájemného) se však v právní úpravě objevuje další zajišťovací institut upravený v 686a občanského zákoníku a to složení peněžních prostředků k zajištění nájemného a úhrady za plnění poskytovaná 3 VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s

9 v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných svých závazků v souvislosti s nájmem. 5 V tomto případě se však jedná o speciální zajišťovací prostředek pevně svázaný se vztahy vyplývajícími z nájmu bytu, nevzniká vedle něj, ale společně s ním, je součástí hlavního závazkového vztahu. Aby mohlo zajištění působit na závazky, musí řádným způsobem vzniknout a to buď přímo ze zákona, na základě soudního rozhodnutí, nebo právním úkonem účastníků určitého závazkového vztahu. V rámci občanskoprávních vztahů, které vycházejí z úpravy občanského zákoníku bude nejčetnější vznik zajištění právními úkony účastníků hlavního závazku. Tyto úkony mohou být jednostranné, kam bychom mohli zařadit ručení, zadržovací právo, uznání dluhu a dvoustranné právní úkony, kam můžeme zařadit smluvní pokutu, zřízení zástavního práva, dohodu o srážkách ze mzdy, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky. O jistotě bude pojednáno dále. Dalším nejčastějším způsobem vzniku zajištění na základě soudního rozhodnutí (např. soudcovské zástavní právo dle ustanovení 338b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský soudní řád) a po novele zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád) zákonem č. 286/2009 Sb. také rozhodnutí soudního exekutora o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech ( 69a). Vedle klasických zajišťovacích prostředků můžeme chápat i jiné instituty jako zajišťovací, neplní takovou funkci však v plné míře, zajištění závazku není jejich hlavním účelem a plní toto nepřímo, jedná se například o úroky z prodlení, poplatky z prodlení či slevu z ceny. Na základě ustanovení 51 a 491 občanského zákoníku je však možné uzavřít smlouvu o zajištění, která není zákonem upravena, pokud nebude odporovat obsahu nebo účelu občanského zákoníku. 6 Jde o tzv. inominátní smlouvy, kdy typ kontraktu není zákonem upraven, nebo o smlouvy smíšené, kde se prolíná několik prvků různých zajišťovacích institutů. U inominátních smluv se setkáváme s problémem řešení otázek v takovéto smlouvě neupravených. Při řešení vztahů se vychází z ustanovení smlouvy samé a 5 CHALUPA, L., DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, J., CHANDRYCKÁ, V. Byty a právo. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s

10 následně, pokud není pro určitou situaci účastníky nic smluveno, použijí se analogicky zákonná ustanovení, která upravují závazek obsahem a účelem nejbližší tomu, který strany zamýšlely. Někteří autoři 7 připouštějí užití i ustanovení obchodního zákoníku. Dle Kudrny 8 jsou však vztahy obchodněprávní natolik odlišné od občanskoprávních, je kladen důraz na vyšší odpovědnost podnikatele za jeho rozhodování a chybí řada ochranných prvků, které se vyskytují jen v občanském zákoníku, že použití obchodního zákoníku pro vztahy občanskoprávní z tohoto důvodu odmítá. Domnívám se, že nelze vyloučit použití právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku pro řešení otázek smluvně neupravených, spatřuji však nutnost v prosazování zájmů a ochrany subjektů s ohledem na jejich povahu a povahu hlavního závazkového vztahu, k němuž je zajištění sjednáváno. Je tedy nutné nadále vycházet z toho, že se jedná o občanskoprávní vztah, ač z části upravený ustanoveními obchodního zákoníku a nadále prosazovat principy a zásady z takového vztahu vyplývající. 2 Kauce Přestože je kauce institutem v českém právním prostředí hojně užívaným, v občanskoprávních předpisech se nesetkáme s úpravou, kdy by se z tohoto běžně užívaného pojmu stal pojem zákonný. Ačkoli neexistuje zákonná definice, z použití a praxe můžeme dovodit zařazení kauce, její znaky a funkce. Obecně je chápána jako jeden ze zajišťovacích institutů a jako taková nese některé jejich funkce a to zajišťovací, která v tomto případě slouží ke zlepšení ekonomicko-právního postavení věřitele působením na dlužníka k řádnému a včasnému plnění jeho závazku, uhrazovací, která vytváří podpůrný zdroj uspokojení pohledávky věřitele, pokud nedojde ke včasnému a řádnému plnění závazku hlavního, svým způsobem je i způsobilá plnit funkci usnadnění důkazní situace, která zlepšuje postavení věřitele v případě soudního uplatnění pohledávky (typickým institutem, který je touto funkcí charakterizován je institut uznání dluhu) 9 a sankční. 10 Tuto funkci primárně plní 7 BIČOVSKÝ, J., FIALA, J., HOLUB, M. Občanský zákoník. 7.vyd. Praha: Linde, s KUDRNA, Karel. Přípustnost inominátních a smíšených smluv v českém právu soukromém. Právní rozhledy roč. 9, č. 11, s Je představitelné, že kauce bude uzavřena až po uzavření závazku hlavního, zákon nezakazuje ani uzavření zajištění po době, kdy pohledávka věřitele dospěje. Uzavřením smlouvy o kauci, kde bude identifikován závazek hlavní a splní náležitosti ustanovení vymezující uznání dluhu, je možné uvažovat o kumulativním uzavření dvou zajišťovacích prostředků. 10 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s

11 prostředek smluvní pokuty 11, nelze však vyloučit určité sankční následky i při porušení hlavního závazku, kdy je sjednána kauce, neboť tato, jak bylo zmíněno již výše, není zákonem upravená, je zde tedy značná smluvní svoboda účastníků vztahu, jako zajištění propadné, tj., že slouží k úhradě nákladů, způsobené škody atd. a zbylá část připadá věřiteli jako sankce za porušení hlavního závazku. Značná smluvní svoboda daná chybějící právní úpravou však tyto základní charakteristické prvky pro právní institut dovolí v jednotlivých případech různě modifikovat. Kauce tudíž nemusí ale také může plnit výše zmíněné funkce v závislosti na propracovanosti smluvního kontraktu, vždy však musí splňovat podmínku bezrozpornosti se zákonem, kdy by takovéto ujednání muselo být považováno za absolutně neplatné. Obecně můžeme kauci považovat za zajištění formou složení peněžních prostředků ve prospěch věřitele ještě před vznikem pohledávky. V případě neuplatnění takovýchto peněžních prostředků k úhradě věřitelovy pohledávky jsou tyto po skončení obligačního vztahu vráceny dlužníkovi. Vznik kauce může být rozdílný a splňovat různé požadavky v závislosti na nazírání výchozí právní úpravy. Původ smlouvy o kauci můžeme buď spatřovat v zákonném ustanovení 51 a 491 občanského zákoníku, kdy by se jednalo o uzavření tzv. inominátní smlouvy 12, v ustanovení 555 a násl. občanského zákoníku, kdy by kauce byla formou složené jistoty, či na základě 686a občanského zákoníku, kdy se jedná o kauci smluvenou pro případ nájmu bytu. Pokud jde o uzavření smlouvy o kauci jako smlouvy inominátní 13, nejsou pro tuto stanoveny žádné podmínky. Jediným požadavkem je, aby ujednání nesměřovala proti obsahu nebo účelu zákona. Pro tento případ je dána stranám smluvní svoboda v největší možné míře. Pro platnost smlouvy jako takové není vyžadováno písemné formy, pokud však tato nebyla vyžadována dohodou účastníků. Z toho vyplývá, že k uzavření smlouvy může dojít písemně, ústně, či konkludentně. V rámci jistoty obou stran však doporučuji právní úkony činit vždy písemnou formou. Předejde se tam případným nejasnostem či 11 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s Tamtéž. 10

12 sporům ohledně obsahu smlouvy, v případě pře je v takové situaci snadné unést důkazní břemeno. Inominátní smlouvy 14 s sebou nesou značnou nevýhodu v tom, že pokud chybí úprava v samotném kontraktu, neexistují zákonná pravidla smlouvu doplňující, je v takovém případě nutné použít analogii. Je tedy vhodné upravit co nejširší okruh otázek dohodou mezi stranami v samotné kontraktační fázi procesu, neboť smlouva se stane výchozím pramenem upravujícím jejich vzájemná práva a povinnosti z ní vyplývající. Je však pochopitelné, že strany nemohou předpokládat všechny situace, které by mohly z obligačního i zajišťovacího vztahu nastat a nebudou tak smluvně upraveny. Pro tyto situace slouží již zmíněné použití analogie pro zaplnění mezer kontraktu. Smlouva o kauci by měla obsahovat také určení výše peněžních prostředků, které budou dlužníkem složeny ve prospěch věřitele za účelem zajištění hlavního závazku. Zákon nijak neomezuje vůli subjektů limitací výše kauce, je tedy zcela na uvážení smluvních stran, jakou dohodnou. Je však důležité uvažovat o přiměřenosti zajištění. Při stanovení kauce příliš nízké či příliš vysoké dochází k určitým rizikům. Pokud budou složeny prostředky ve výši nedostačující k zajištění, dlužník takovýmto prostředkem nebude motivován pohledávku splnit. Případnou ztrátu, jednalo-li by se o sjednání kauce propadné, by nemusel ani pociťovat jako újmu, zajišťovací prostředek v podobě kauce by tak neplnil své funkce. Otázkou je, zda příliš vysoké stanovení zajištění nebude v souladu se zákonem pro rozpor s dobrými mravy. 15 Opačně při sjednání kauce příliš vysoké může nastat situace, kdy ačkoli dlužník se zajištěním souhlasil, nebude schopen dostát svým závazkům a peněžní prostředky v takové výši složit, aniž by to narušilo jeho schopnost splácet pohledávku vyplývající ze závazku hlavního. Pokud by takto byla narušena schopnost dlužníka plnit v závislosti na zajištění, mohl by samotný věřitel určitým způsobem svým přehnaně opatrným jednáním (v důsledku obavy z nesplácení své pohledávky) poškodit povinného. K poškození povinného by jistě došlo, pokud by byla nepřiměřeně vysoká kauce sjednána jako propadná 16. Prostředky přesahující výši samotné pohledávky by sloužily jako sankce za porušení podmínek smlouvou sjednaných a připadly by tím věřiteli. Ve 14 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 4855/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 1126/

13 své podstatě se ale jedná pouze o utvrzení závazku, o sankční ujednání mající prvky smluvní pokuty. Tím by ohrozil věřitel schopnost dlužníka dostát budoucím závazkům a v případě závazku s opakujícím se plněním by ve svém důsledku mohla znamenat neúměrně vysoká propadná kauce i vznik situace, která povede k zániku samotného hlavního závazku. Je tedy vhodné sjednat kauci v takové výši, aby neznamenala velké riziko ani pro jednu ze stran a byla schopna plnit své základní funkce. Co se týče doby, kdy má být kauce složena, je tato zcela v rukou smluvních stran, aby si mezi sebou určily termín, kdy mají tyto peněžní prostředky být složeny. Vzhledem k účelu zajištění je však vhodné, aby tak bylo učiněno v době podle okolností co nejkratší po vzniku hlavního závazku, aby tak byly zajištěny všechny budoucí pohledávky s ním spojené (pokud tak bude dohodnuto stranami). V případě chybějící smluvní úpravy je obligační dlužník povinen složit peněžní prostředky den poté, kdy ho oprávněný o plnění požádá. 17 V případě, že by dlužník nebyl věřiteli schopen nabídnout celé plnění, může věřiteli poskytnout alespoň plněné částečné, a pokud toto neodporuje povaze pohledávky či dohodě účastníků je věřitel povinen částečné plnění přijmout. Povinný by tak byl v prodlení pouze s nesplacenou částí svého závazku. 18 Budeme-li hovořit o zániku zajištění kaucí na základě inominátní smlouvy, ten je závislý na charakteru pohledávky, která má v budoucnu vzniknout. Obecně lze říci, že zajištění zaniká dohodou účastníků, splacením pohledávky, nejpozději však zánikem závazku hlavního. Pokud by splacením takové pohledávky zanikl i závazek hlavní, je nutné na základě akcesorické povahy usuzovat i na zánik zajištění. 19 Ukončení opakujícího se plnění a zánik zajištění jeho jednotlivých splátek je však vázáno na ukončení obligačního vztahu. Nelze usuzovat, že by zajištění zaniklo okamžikem, kdy by toto bylo použito na úhradu vzniklé pohledávky vycházející z jednotlivých opakujících se plnění. Tímto by ztrácelo charakter zajištění, šlo by pouze o určité platby předem. Z toho vyplývá, že je nutné sjednat povinnost dlužníka při užití kauce tuto doplnit na původní výši, aby byla naplněna její základní funkce, zajišťovací. Ve smlouvě však nebude stačit pouze stanovení takové povinnosti, ale také její časové 17 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s

14 určení po čerpání věřitelem. Pokud by takové ujednání neexistovalo je nutné uvažovat o tom, že je dlužník povinen splnit následujícího dne poté, co byl o plnění požádán věřitelem. 20 Podstatným momentem je čerpání kauce věřitelem. Vzhledem k tomu, že slouží k zajištění určité pohledávky, je vhodné upravit, jakým způsobem, z jakého důvodu a kdy bude věřitelem kauce využita. Pokud by totiž došlo jen k tomu, že by byly věřitelem předány peněžní prostředky k zajištění pohledávky vzniklé v budoucnu bez omezení jejich použití, je zde dána možnost oprávněnému využít kauci k úhradě jakékoli jeho pohledávky za dlužníkem. Tím by však došlo ke zmaření účelu zajištění toho kterého dluhu a rozptýlení prostředků k uspokojení dalších pohledávek. Věřitel by tak měl možnost neustále strhávat prostředky zajištění a vyžadovat doplnění kauce dlužníkem. I z tohoto důvodu vidím nutnost použití kauce omezit pouze na určitý rozsah vztahů mezi věřitelem a dlužníkem a to jasnou specifikací pohledávky, na níž se kauce vztahuje a k jejímuž uhrazení má případně sloužit. Další otázkou je způsob, jakým bude kauce čerpána. Zda dojde pouze k použití prostředků věřitelem a to bude oznámeno dlužníkovi, či půjde o započtení pohledávky 21. Pokud by došlo k prostému čerpání, je v závislosti na následné povinnosti kauci doplnit nutné, aby se druhá strana o snížení výše peněžních prostředků dozvěděla. Musí tak být smluvně dána informační povinnost oprávněného. V případě započtení se jedná o jednostranný právní úkon. Tento musí dojít druhé straně, aby bylo započtení platné. Dlužník se tak musí dozvědět o tom, že prostředky budou čerpány, jinak by nesměly být věřitelem využity. Závazek však zanikne až ve chvíli, kdy se pohledávky způsobilé k započtení setkaly. 22 Vzhledem k tomuto faktu není vhodné uvažovat o jednostranném započtení, ale v tomto případě o započtení dohodou účastníků. 23 Informační povinnost strany oprávněné je vyvozována z faktu, že disponuje složenými peněžními prostředky k zajištění. Povinný tak nemá žádnou možnost zjistit, že došlo ke snížení stavu výše kauce, z čehož mu vyplývá další povinnost a to kauci doplnit. Pokud by povinný kauci nesrovnal na původní výši v dohodnuté době, nemohlo by tak být usuzováno na prodlení, pokud věřitel čerpání řádně neoznámil. 20 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s

15 Sjednáním kauce se dává věřiteli právo využít prostředků ze zajištění k uhrazení své pohledávky za dlužníkem. Oprávněný ale není povinen využít zajištění a svůj nárok může uplatňovat soudní cestou. Je tedy na stranách, jaký postup si pro řešení zvolí, zda se věřitel ve smlouvě zaváže využít zajištění před konáním sporného řízení, či nikoli. V žádném případě by se tak nevzdal jakékoli možnosti jak pohledávku vymoci, jen by došlo k upřesnění jeho postupu v této věci. Dalším důležitým ujednáním by mělo být stanovení následků nedodržení povinnosti kauci doplnit. Odmítnutí takového požadavku by totiž mělo za následek ztrátu schopnosti kauce zajišťovat pohledávku vyplývající z hlavního závazku. Stanovení zbytku kauce jako propadné by v tomto případě nemělo smysl, je tedy vhodné uvažovat o jiné sankci postihující dlužníka. Nabízí se možnost sjednat splatnost celého dluhu pro případ porušení povinnosti vyplývající ze zajištění kaucí a doplnění o sankci například v podobě smluvní pokuty. Záleží však pouze na smluvních stranách, jakým způsobem upraví své vzájemné vztahy. Se zánikem hlavního závazku dochází i k zániku zajištění, které se daného týká. 24 Vyplývá to z akcesorické povahy zajišťovacích institutů, kdy je existence vedlejšího ujednání závislé na hlavní obligaci. Zajištění může být také ukončeno dohodou účastníků smluvního vztahu. V případě odstoupení od hlavního závazku zaniká tedy i závazek vedlejší, neznamená však i zánik smlouvy na základě které vznikl, vrácení zajištění tedy bude závislé na ustanovení inominátní smlouvy. 25 Při ukončení právních vztahů v praxi není problém v otázce vracení peněžních prostředků složených k zajištění pohledávky. Po zániku hlavního vztahu ty totiž náleží zpět obligačnímu dlužníku. V praxi docházelo k započtení vzájemných pohledávek tak, že povinný neplatil ke konci hlavního závazku jednotlivé splátky do doby, kdy se jednotlivé pohledávky stran nevyrovnaly. 26 Obecně má ale oprávněný povinnost peněžní prostředky vrátit zpět povinnému. Této povinnosti se zprostí buď výše uvedeným započtením, či faktickým vrácením kauce. Otázkou však zůstává, kdy je tento nucen svou povinnost splnit. Doporučuji tuto otázku upravit již smluvně, pokud se tak nestane, obligační věřitel tak bude muset splnit 24 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 26 Cdo 4085/ ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s

16 den poté, kdy byl o plnění požádán. 27 Teprve výzvou k plnění se totiž závazek stane splatným. 28 Pokud by nedošlo k plnění ani po době dohodnuté po skončení závazkového vztahu, ani den po požádání, dostal by se obligační věřitel do prodlení se všemi následky s ním spojenými. Následně má strana, která kauci poskytla možnost uplatňovat svůj nárok u soudu Jistota jako výchozí bod úpravy kauce Jistota je jedním z institutů zajištění závazku upravený 555 a násl. občanského zákoníku. Není však samostatným institutem a musí vždy vystupovat ještě v kombinaci s dalším zajištěním, jak vyplývá ze znění 555, který říká, že závazek dát jistotu lze zejména splnit zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. Jedná se však o ustanovení dispozitivní, jak je patrné již z užití výrazu zejména a stanoví, jen jakými prostředky lze závazek splnit v případě, že je dána povinnost poskytnout jistotu bez specifického určení prostředků, kterými lze toto učinit. 29 Pokud tedy není zákonem nebo smlouvou stanoven takový způsob, využije se demonstrativního výčtu ustanovení 555. Jako příklad zákonného ustanovení můžeme uvést 180 odst. 2 občanského zákoníku, který hovoří o zániku zadržovacího práva a to tak, že zadržovací právo zaniká, jestliže dlužník poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu. Setkáváme se však se zákonnými ustanoveními, kde je přesně řečeno, jakým způsobem je splněn závazek dání jistoty, jaká jistota, za jakým účelem a kdy má být složena a jak s ní bude následně naloženo a to 75b občanského soudního řádu. V tomto případě se jedná o zajištění formou složení peněžních prostředků. Můžeme říci, že složením jistoty ve formě peněžních prostředků se dostáváme k zajišťovacímu institutu neupravenému v zákoně, tzv. kauci. Jak již bylo zmíněno v části o vzniku zajištění, lze i vznik jistoty vázat na určité právní skutečnosti a to buď na zákonná ustanovení, která existenci jistoty vyžadují, či takový závazek může vyplynout ze smlouvy mezi stranami závazku hlavního. 27 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 3033/ ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s

17 Výše zajištění pohledávky se také odvíjí od dispozitivnosti zákonné úpravy jistoty. Pokud nebude výše upravena smluvně či stanovena zákonem jako je tomu v případě složení jistoty dle 75b občanského soudního řádu, použijí se pravidla obsažená v 556 občanského zákoníku, který uvádí, že nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny. 30 Toto ustanovení vymezuje rozsah v jakém můžou sloužit věci a práva kromě vkladů v bankách a spořitelnách a kromě státních cenných papírů jako jistota. 31 Věci a práva mají tedy zajišťovací schopnost pouze do dvou třetin své odhadní ceny. Je-li tedy odhadní cena věci ve výši 3000,-Kč, je pohledávka zajištěna jen do výše dvou tisíc. Pokud by bylo třeba zajistit pohledávku vyšší, může věřitel žádat o doplnění jistoty. 32 Vzhledem k dispozitivnosti ustanovení však záleží na věřiteli, zda přizná věci či právu vyšší zajišťovací hodnotu než jsou zákonné dvě třetiny či nikoli. Věc může tedy přijmout jako zajištění v plné výši její odhadní ceny, záleží na uvážení věřitele a smluvním ujednání s dlužníkem. Není vyloučena ani možnost, kdy bude věc přijata jako zajištění nižší než jsou zákonné dvě třetiny odhadní ceny. 33 Z poměrně široké smluvní svobody existuje výjimka a to v podobě kogentního ustanovení 557, který omezuje smluvní ujednání výše zajišťovací schopnosti vkladů v bankách, spořitelnách a státních cenných papírů, které jsou způsobilé zajišťovat pohledávku v celé své výši. Omezení vyplývající z 557 se však již nevztahuje na jiné cenné papíry než na státní, na ostatní je tedy použitelné dispozitivní ustanovení 556 a jsou tedy způsobilé do výše dvou třetin jejich ceny či do výše, kterou jim přizná věřitel. Zajištění pohledávky jistotou závisí tedy ve značné míře na smluvním ujednání stran hlavního závazku, zákonná úprava nastupuje až ve chvíli, kdy některé otázky nejsou v kontraktu upraveny Kauce a některé další zajišťovací prostředky Se složením peněžních prostředků jako způsobem zajištění se můžeme setkat v situacích, kdy strana věřitele má obavu z nesplnění závazku dlužníkem a je ve své 30 ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník : komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s Tamtéž. 33 ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s

18 podstatě nejrychlejším způsobem, jak se ze zajištění uspokojit. V následujících odstavcích se budu věnovat rozdílům mezi jednotlivými druhy zajištění a kaucí Kauce a zástavní právo Zástavní právo, jako další věcná práva k věci cizí, uskutečňuje svoji roli tím, že od svého vzniku do své realizace nutí dlužníka splnit věřitelovu pohledávku. Podstatou zástavního práva je věřitelova možnost uspokojit se v případě neplnění pohledávky dlužníkem ze zástavy. Ta je majetkem zástavního dlužníka. 34 Jeho osoba však nemusí být totožná s obligačním dlužníkem, tj. povinným z hlavního závazku. Pokud by nedošlo ke splnění dluhu, pohledávka by se uspokojila z výtěžku zpeněžení zástavy. 35 Pro zahlazení pohledávky tedy není možné sjednat, že v případě, kdy dlužník neplní, přechází vlastnictví věci zatížené zástavním právem do rukou věřitele. Takovýto právní úkon by byl absolutně neplatný. 36 Právních důvodů pro vznik zástavního práva je několik skutečností a to smlouva mezi účastníky hlavního závazku, soudního rozhodnutí, rozhodnutí správního úřadu, rozhodnutí soudního exekutora, zákonné ustanovení. 37 Pro vznik zástavního práva u věcí nemovitých, které jsou evidovány v katastru nemovitostí je dle 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zápisech věcných práv do katastru nemovitostí) třeba zápis takového práva do katastru nemovitostí, u věcí movitých jejich předání věci věřiteli, do úschovy nebo ke skladování. U nemovitostí, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí vzniká zástavní právo dnem zapsání zástavy do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky dle ustanovení zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen notářský řád). Zástavní právo k pohledávce vzniká dnem uzavření smlouvy a zástavní právo vyplývající z rozhodnutí soudu či správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí. 34 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s

19 Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká zápisem do obchodního rejstříku 38. Je možné zajistit pohledávku, která má v budoucnu vzniknout, nebo pohledávku, jejíž vznik je závislý na splnění nějaké podmínky. Pro platnost smlouvy o zajištění tedy existence pohledávky není vyžadována. 39 Je však nutné, aby existoval právní důvod pro vznik takovéto pohledávky. Bez právního titulu by například nemohlo být zapsáno zástavní právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí. Takovýto návrh by nevyhovoval požadavkům zákona o zápisech věcných práv do katastru nemovitostí. Součástí zástavy je i její příslušenství 40, přírůstky a neoddělené plody. Z uvedeného a ze zákonné dikce ( 153 odst. 1 občanského zákoníku) vyplývá, že zástavou může být pouze určitý vymezený okruh věcí a to věc movitá, nemovitá, podnik, věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, byt, nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Zajistit zástavním právem lze pohledávku peněžitou i nepeněžitou a její příslušenství. 41 Z nepeněžitých pohledávek však lze zajistit pouze ty, u nichž by plnění, které je jejich obsahem, bylo možno přeměnit na náhradní plnění v peněžité podobě. 42 Zřízením zástavního práva však nebrání vlastníku zástavy, aby s ní nějak nakládal. Pokud by toto bylo stanoveno ve smlouvě, je takové omezení nutné pokládat za neplatná. 43 Po nesplnění závazku hlavního dochází k prodeji zástavy a z peněžních prostředků takto získaných dochází k uspokojení nesplacené pohledávky. 44 Pokud jde o kauci, jde o složení peněžních prostředků ve prospěch věřitele a následně, pokud nedojde ke splnění závazku, věřitel se uspokojí přímo z finančních prostředků jemu poskytnutých jako zajištění. Na základě smlouvy o kauci pak její vnik můžeme vázat na předání peněžních prostředků věřiteli v hotovosti nebo na den připsání prostředků na účet věřitele. Již ve vzniku zajištění můžeme spatřovat rozdíl v závislosti na tom, jakým způsobem je uzavřena smlouva o kauci, zda je uzavřena jako smlouva inominátní na základě 51 a 38 VONDRÁČKOVÁ, A; CHALOUPEK, P; CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 957/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 2098/ ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 296/ VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s

20 491 občanského zákoníku či jako smlouva o zajištění dáním jistoty. Rozdíl je však v tomto případě spíše formální a to v právní úpravě, ze které tyto dohody vycházejí. V obou případech je zde velký prostor pro smluvní svobodu stran. Nejsou kladeny požadavky na formu právního úkonu, naproti tomu pro vznik zástavního práva je vyžadována písemná smlouva pod sankcí neplatnosti při nedodržení. Podstatou zajištění v obou případech je právo věřitele uspokojit se ze zástavy či kauce v případě, že dlužník je v prodlení s plněním pohledávky. Podstatným rozdílem však zůstává předmět, jímž je pohledávka zajištěna. Kauci totiž chápeme jako peněžní zajištění, kdežto zástavou mohou být pouze věci či práva 45, ne peněžní prostředky jako takové. Velkým a podstatným rozdílem je pak způsob uspokojení pohledávky pomocí zajištění. V případě kauce je věřitel, pokud je dlužník v prodlení, oprávněn čerpat prostředky bez dalšího či na základě započtení. V případě zástavy však není možné tuto stanovit ani smluvně jako propadnou 46, je tedy nutný prodej zástavy a pohledávka je uspokojena teprve z výtěžku prodeje. Jde tedy o zdlouhavější proces, zástava formou nemovitosti je však daleko lépe schopna krýt věřitelovu pohledávku díky poměrně vysoké a stabilní ceně nemovitostí na trhu 47, je tedy lepším zajištěním v případě vyšší pohledávky. Zajištění zanikne nejpozději se zánikem závazku hlavního, je však možné, že zanikne již dříve. Může nastat situace, kdy prostředky získané prodejem zástavy nestačí ke krytí celé pohledávky. Ta dále trvá, zajištění zástavou však jejím prodejem zaniklo. 48 Pro krytí i zbytku pohledávky je nutné sjednat další institut sloužící k její úhradě v případě, že dlužník se s plněním dostane do prodlení. Zástavní právo zaniká i tím, že zajištěnou pohledávku uhradí zástavnímu věřiteli namísto dlužníka ručitel. 49 Zajištění kaucí může zaniknout dohodou účastníků či zánikem hlavního závazku. Zajištění svým trváním není vázáno na užití finančních prostředků k vyrovnání věřitelovy pohledávky, neboť ta bývá zpravidla sjednána ve výši, která nepostačuje ke krytí celého dluhu, pouze však jednotlivých splátek. Dojde-li k čerpání věřitelem, má 45 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Odo 563/

21 dlužník povinnost kauci doplnit na její původní výši tak, aby byla zachována její zajišťovací funkce v průběhu platnosti hlavního závazku Kauce a zadržovací právo U využití zadržovacího práva 50 je zajištěním vždy movitá věc, kterou má věřitel u sebe. Tuto je povinen vydat, neboť není vlastníkem věci, může ji však zadržet za účelem zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat. K zajištění věřitelovy nesplatné pohledávky je možné zadržovacího práva využít jen za předpokladu, že dlužník není schopen po delší dobu plnit své závazky. Z povahy věci nemůže být zadržovací právo použito u nemovitostí. 51 Pro jeho vznik není nutné uzavření žádného kontraktu, dojde jen k zadržení věci věřitelem a ten o zadržení a důvodech, které k němu vedly, musí vyrozumět dlužníka bez zbytečného odkladu. Jde tedy o jednostranný právní úkon. 52 Věc postiženou zadržovacím právem věřitel není oprávněn bez souhlasu dlužníka jakkoli užívat či ji prodat za účelem uspokojení své pohledávky. 53 Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním. 54 K uspokojení pohledávky je tedy nutné soudní rozhodnutí o uspokojení pohledávek z výtěžku prodeje movitých věcí. Následně po prodeji se z výtěžku uhradí dlužníkův nesplněný závazek. Oproti kauci je urovnání vztahů mezi věřitelem a dlužníkem tedy složitější v tom, že k uspokojení dojde až po rozhodnutí soudního orgánu a prodeji věci. Je však nespornou výhodou, že k zadržení věci může dojít okamžitě a nevyžaduje mnohdy ani dlužníkovu součinnost. Věřitel tak má možnost například využít tohoto zajišťovacího institutu při neplacení nájmu dlužníkem. Ten je nucen svůj dluh uhradit, aby mu byla věc následně vrácena. Věřitel navíc není vázán žádným omezením výběru věci, na kterou bude zadržovací právo uplatňovat, může tak zadržet věc vyšší hodnoty než 50 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s Tamtéž. 52 VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s Tamtéž. 54 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. et al. Občanské právo hmotné. 3. opravené a doplněné vyd. Brno: MU v Brně a Nakladatelství DOPLNĚK, s

22 dosahuje nesplacená pohledávka. V případě prodeje takovéto věci je však oprávněný povinen dlužníkovi vrátit to, co přesahuje výši pohledávky. Oproti kauci je zde rozdíl v objektu zajištění, kdy u zadržovacího práva má oprávněný zajištěnou svou pohledávku pomocí movitých věcí. V případě kauce se jedná o složené peněžní prostředky. Také vznik se váže na jiné skutečnosti. Kauce je sjednána již před vznikem pohledávky, zajištění zadržovacím právem se nesjednává, to oprávněný vykoná po vzniku pohledávky. Výše zajištění je rozdílná v tom, že u kauce oprávněný zná přesnou částku, kterou může v danou chvíli disponovat k uhrazení své pohledávky. U zadržovacího práva je tato závislá na hodnotě, za kterou budou za účelem uhrazení dluhu povinného prodány. Co se týče uplatnění svého věřitelova práva ze zajištění je jednodušší u kauce. Zde stačí, aby došlo k započtení pohledávky a toto došlo dlužníkovi, či uzavření dohody o započtení. U zadržovacího práva musí dojít k zajištění věcí a jejich následnému prodeji. Není možné, aby si tyto věci k uhrazení své pohledávky věřitel ponechal Kauce a smluvní pokuta Ustanovení 544 a následující občanského zákoníku upravuje další institut sloužící k zajištění pohledávky a to smluvní pokutu. Jedná se o dvoustranný právní úkon, kdy si strany pro případ porušení závazku sjednají určitou sankci. V souvislosti s hlavním závazkem se jedná o vedlejší úmluvu, kde se jedna strana zavazuje, že při porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy poskytne plnění. Smluvní pokuta je placena i za předpokladu, že straně druhé nevznikla porušením povinnosti žádná škoda 56. Ujednání musí mít vždy písemnou formu, i když je třeba i hlavní závazek sjednán ústně. V praxi se setkáváme s tím, že ujednání o smluvní pokutě je již obsaženo ve smlouvě, která obsahuje ujednání o hlavním závazku. 57 Další důležitou podmínkou vzniku smluvní pokuty je určení její výše. Ta může být sjednána konkrétně nebo stanoven způsob jejího výpočtu 58. Výše smluvní pokuty však nesmí být v rozporu s požadavkem dobrých mravů(pokud by výše smluvní pokuty výrazně převyšovala vzniklou škodu v důsledku porušení povinnosti, bylo by nutno tuto 55 VONDRÁČKOVÁ, A., CHALOUPEK, P., CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s VONDRÁČKOVÁ, A; CHALOUPEK, P; CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s Tamtéž. 58 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Cdo 2495/98. 21

23 považovat za ujednání o smluvní pokutě ve výši v rozporu s dobrými mravy a tudíž za ujednání neplatné) 59, pokud by k tomuto došlo, nemusí soud oprávněnému pokutu v takovéto výši přiřknout. 60 Soud na rozdíl od obchodněprávních vztahů 61 v tomto případě nedisponuje moderačním právem 62, nemůže tedy výši pokuty snížit, ale může nárok na zaplacení pokuty oprávněnému nepřiznat, proto je nutné, aby strany sjednali pokutu přiměřenou. 63 Závěr o neplatnosti celého ujednání o smluvní pokutě však může v určitých případech vyvolat až příliš tvrdé důsledky způsobené nepřiměřenou asymetrií práv a povinností stran závazku. Existuje však i argument ve prospěch postupu srovnávající výši smluvní pokuty odpovídající dobrým mravům a to takový, že v rozporu s dobrými mravy by mohl být i stav nastolený soudním rozhodnutím, kdy by strana nemusela vůbec smluvní pokutu platit. Vysoká pokuta, která by vedla k nepoctivému obohacení osoby v jejíž prospěch je sjednána je v rozporu s dobrými mravy v rozsahu tyto překračující 64. Na základě tohoto argumentu by tedy bylo možné uvažovat i o soudcovském snížení smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích a to v rozsahu, jímž tato překračuje obvyklou mez. 65 Proti těmto argumentům však hovoří rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. 66 Podstatnou náležitostí je i specifické určení porušení (smluvní pokutu nelze vázat na případ odstoupení od smlouvy, neboť se nejedná o porušení smluvní povinnosti, ale o výkon práva, taková dohoda by byla neplatná) 67, které zakládá povinnost smluvní pokutu uhradit. 68 Dlužník však není povinen takovouto pokutu zaplatit, nezavinil-li porušení tuto povinnost zakládající Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 890/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 1282/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 32 Cdo 3853/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 31 Odo 495/ ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Odo 875/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 3 Cdon 13/ SPRINZ, P. Smluvní pokuta jako zajišťovací institut soukromého práva. Epravo.cz [online].vydáno [citováno dne ]. Dostupné z: < 69 VONDRÁČKOVÁ, A; CHALOUPEK, P; CHALOUPKOVÁ, J. et al. Vymáhání pohledávek. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., s

24 Zaplacením smluvní pokuty však nedochází k zániku hlavního závazku, pokud není sjednáno něco jiného. Nejde o zajištění plnění závazku, jde o sankci za porušení smluvních ujednání. K praktickému problému tedy dochází v situaci, kdy je sice smluvní pokuta sjednána, dlužník však nemá dostatek finančních prostředků ani k uhrazení závazku hlavního. Ve svém důsledku se nejedná prakticky o zajištění, ale o navýšení věřitelovy pohledávky, utvrzení závazku. 70 Bylo by tedy vhodné při takové situaci kombinovat ujednání o smluvní pokutě s dalším zajišťovacím institutem 71 a to třeba zástavní právo či ručení. 72 Ustanovení občanského zákoníku a to konkrétně 545 obsahuje určité omezení náhrady škody ve vztahu ke smluvní pokutě. Věřitel totiž není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující výši smluvní pokuty jen za předpokladu, že je toto mezi účastníky dohodnuto. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o zajištění mající převážně sankční charakter a jeho uhrazovací funkce je upozaděna a je vhodné jej proto kombinovat s jiným institutem jako například zřízením zástavního práva či ručením. Rozdíl oproti smluvní kauci je zjevný. Kauce plní primárně funkci uhrazovací a je složena předem, ještě před vznikem pohledávky. Slouží většinou k jejímu alespoň částečnému uhrazení či jako náhrada škody, způsobené dlužníkem. Poskytuje lepší zajištění, jak jsem zmínil již výše, smluvní pokuta neřeší problém, kdy dlužník nemá finanční prostředky k plnění závazku, je v tom případě jen jako sankce a smluvně, ještě vedle zákonných úroků z prodlení zvyšuje pohledávku, kdežto kauce slouží k její alespoň částečné úhradě. Určitou podobnost však můžeme sledovat, pokud dojde ke sjednání propadné kauce. Z peněžních prostředků je uhrazena aktuálně splatná část pohledávky a částka přesahující část dluhu, se kterou je povinný v prodlení, připadá věřiteli jako určitá sankce. 70 ELIÁŠ, K., HURDÍK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek vyd. Praha: Linde Praha, a.s., s Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 Cmo87/2004, uvedený v ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., et al. Občanský zákoník: komentář. II vyd. Praha : C.H.Beck, s BOUDA, Z. Smluvní pokuta jako zajišťovací institut podle občanského zákoníku. Pravnik.cz [online].vydáno [citováno dne ]. Dostupné z: < 23