MASARYKOVA UNIVERZITA. Průmyslová výroba v Přerově v 19. a 20. století

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie Průmyslová výroba v Přerově v 19. a 20. století Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Vypracoval: Petr Zapletal Brno 2013

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna ke studijním účelům. v Brně dne podpis

3 Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za cenné rady a připomínky při vypracování mé práce.

4 Obsah Úvod Přerov Z historie města Život v Přerově v 19. a 20. století století století Počátky průmyslové výroby v Přerově Hlavní průmyslové podniky v Přerově První moravský akciový pivovar Vznik závodu a výroba piva První moravská rolnická továrna akciová na soustředěná hnojiva a lučebniny Založení továrny Kazeto Vznik a počátky firmy Produkce a ziskovost továrny Optikotechna Historie firmy Rozšíření výroby a situace za 2. světové války Přerovský cukrovar Počátky cukrovaru Rodina Skene Změna vlastnictví a postupný zánik Heinikova továrna Ustanovení živnosti Vyráběný sortiment Další živnosti ve městě

5 5.1. Terezie Hrubá-Továrna na ovocné a zeleninové konservy v Přerově Knihtiskařství a polygrafie Vrba & Pražák Přerovské strojírny Vznik závodu I. a II. etapa výstavby Výrobní program Vývoj do roku Závěr Resumé Seznam pramenů a literatury Seznam příloh

6 Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolil název Průmyslová výroba v Přerově v 19. a 20. století. Přerov, jako mé rodné město, jsem si vybral z několika důvodů. Ačkoliv svou velikostí můžeme Přerov zařadit mezi středně velká města, historie jednotlivých průmyslových podniků a živností je zde poměrně bohatá a pestrá. Obecně k odvětví průmyslu a jeho výrobě mám blízký vztah, proto mě zajímalo, jak velkou průmyslovou tradici Přerov má, která odvětví jej tvoří. Jak už název bakalářské práce napovídá, bude podrobněji popisováno období 19. a 20. století, přičemž ve své práci nezahrnu celý vývoj ve 20. století, ale jen část do roku 1945, znamenající ukončení druhé světové války. Samostatnou kapitolu potom detailněji věnuji podniku Přerovské strojírny. Závodu, kde byl zaměstnán můj dědeček a kde stále ještě pracuje také můj otec. Osobně si myslím, že by byla velká škoda nepopsat podrobněji historii tohoto dříve velkého podniku, který po svém založení na začátku 50. let 20. století, patřil k nejdůležitějšímu průmyslovému závodu ve městě, a který dosáhl věhlasu daleko za hranicemi republiky. V úvodní části se věnuji obecné charakteristice města, přehledem důležitých událostí, které se zde odehrály a také popisem všedního života, jak se lidem žilo ve zmíněném období. V další kapitole věnuji pozornost vlastním počátkům průmyslové výroby. Jaká odvětví patřila k prvním v Přerově, která se zde vyskytovala nejčastěji. Dále pro které obory měl Přerov příhodné podmínky, které se mohly rozvíjet více nebo naopak méně. Za hlavní cíl své bakalářské práce jsem si zvolil zjistit, jaké podniky byly v Přerově nejdůležitější, která odvětví zaujímala v rámci přerovského okresu výsadní postavení v již zmíněném časovém období. Konkrétněji se zaměřím, na jaký druh podnikání se specializovaly a co bylo jejich hlavní náplní práce. Mezi hlavní dostupné zdroje, ze kterých bylo čerpáno, patřila hlavně literatura z knihovny okresního archivu v Přerově, zejména pak publikace o některých průmyslových podnicích vydané Gustavem Voždou. Dalším důležitým zdrojem informací pro mě byly archivní prameny jednotlivých závodů, nacházející se v Zemském okresním archivu v Opavě-pobočka Olomouc. 6

7 1. Přerov Přerov je okresní město, které leží v úrodné oblasti Hané, na důležité železniční křižovatce při dolním toku řeky Bečvy, asi ve výšce 212 m. n. m. 1 Severním směrem je vymezen Tršickou pahorkatinou a východně a jihovýchodně pahorkatinou Kelčskou. Strategický význam Přerova spočívá v kontrole vstupu do Moravské brány. Podle statistických údajů o městě, zde k žilo obyvatel, rozdělených do celkem 13 městských částí Z historie města V pradávných dobách prý jakýsi bohatý a urozený Slovan rozhodl se vymýtiti les, prostírající se od řeky Olšavy k řece Odře a v rozsáhlém tom kraji, lesů zbaveném, založiti města a osady. Když pak došel při mýtění k Bečvě, založil zde město, které nazval Přerub (pře-rúbiti=vy-mýtiti), z čehož prý vzniklo jméno Přerov. 2 Takto se o původu města Přerova zmiňuje Řehoř Volný ve své monografii z roku Do roku 1225 byl Přerov pokládán za trhovou ves. Událo se tak v době, kdy král Přemysl Otakar I. obnovil premonstrátskému klášteru Hradisko u Olomouce držení krčmy. 3 V roce 1253 došlo pravděpodobně pod přerovským kopcem k bitvě, související se sporem českého krále Přemysla Otakara II. s Bélou IV., uherským vládcem, o babenberské dědictví. Ve vzpomínce na statečnost přerovských obyvatel a na přímluvu významného kolonizátora Smila z Obřan, se Přerov mohl řídit olomouckým právem. Přerov tak byl povýšen na královské město. Tímto získalo město několik základních práv. Z oblasti práv hospodářských bylo uplatňováno hlavně právo mílové 4. Od začátku 15. století byl Přerov opakovaně zastavován do rukou různých pánů. Roku 1487 tak město získal Vilém z Pernštejna, a tímto se Přerov stal městem poddanským. Jeho zásluhou bylo dokončeno osídlení Horního města. Tento proces byl ukončen rokem 1520, a to vydáním privilegia, podle kterého byli vždy dva usedlí na kopci pozváni na zasedání městské rady. Z této doby pochází rovněž historický znak města, který má podobu bílého štítu, na kterém stojí dvě červené, zlatem okrouhlé věže s brankami, okny ve dvou patrech, s cimbuřím o třech stínkách a se špičatými střechami s makovicemi a mezi věžemi je černá zubří hlava se zlatým kruhem v nozdrách. 1 VOŽDA, G.: Okres Přerov. Ostrava 1988, s KREUTZ, R.: Vlastivěda moravská, Místopis II. Brno 2008, s Přerov: povídání o městě. Přerov 2000, s Mílové právo vzniklo ve středověku a zaručovalo občanům města, že v určitém okruhu za hradbami nebude nikdo provozovat městské živnosti, a to řemeslo a obchod. 7

8 Za Viléma z Pernštejna docházelo k dalšímu postupnému rozvoji města. Smlouvou z roku 1596 Přerov přešel do rukou zdejších měšťanů. Ti se pokusili město opět povýšit na královské, ovšem bez úspěchu. Zvolili si sami proto novou vrchnost, a to rod pánů ze Žerotína. Období třicetileté války a s ní spojené nepokoje, společně s rekatolizací, zasáhly i Přerov. Etapa 17. a 18. století ve srovnání s předchozím vývojem je charakteristická v úpadku jak společenském, tak hospodářském i kulturním. S příchodem 19. století Přerov začal znovu nabývat na významu, vzhledem k vybudování železnice. 5 5 LAPÁČEK, J.: Přerov. 2010, s

9 2. Život v Přerově v 19. a 20. století století V poslední třetině 18. století a v 1. třetině 19. století se v Přerově zvýšil počet domů, a to téměř na dvojnásobek. Jednalo se především o zahušťování zástavby již existujících obydlí. V roce 1834 měl Přerov 624 domů a celkem obyvatel. Z okolních měst poblíž byl menší jen Kojetín. Dosavadní, takřka neměnný ráz města Přerova se záhy změnil s vybudováním železniční tratě. Hlavním cílem rakouské monarchie se stalo propojení hlavních měst jednotlivých zemí železnicí. Největšího významu se přikládalo vybudování spojení z Vídně do Břeclavi, a to roku 1841 do Přerova (s odbočkou do Olomouce), roku 1842 do Lipníku nad Bečvou, roku 1847 do Nového Bohumína. Pro rozvoj průmyslové využití Přerova znamenala tato skutečnost, napojení na hlavní železniční tah obrovského významu. Přerov, který dokonale využil svého výhodného postavení, rázem začal průmyslově profitovat ze své polohy. Ve druhé polovině 19. století se tak stal nejvýznamnějším železničním uzlem na Moravě. Stanice byla přibližně 300 metrů dlouhá a 140 metrů široká. Od 50. let 19. století začal počet obyvatel města výrazně růst. Na začátku 20. století již počet obyvatel Přerova přesáhl číslo 20 tisíc. Stavební vývoj Přerova v rámci novější výstavby trochu paradoxně předznamenal velký požár města, který se stal roku Jeho následkem bylo zničeno 159 domů. Požár samozřejmě zrychlil novodobou plánovanou přestavbu města, ale její hlavní etapa následovala o něco později, bez přímé souvislosti s požárem města. Za nejvýznamnější události 70. let 19. století lze považovat odhalení pomníku Jana Amose Komenského, který byl dokončen roku 1874 naproti zámku na Horním náměstí. Většina současně stojících reprezentativních budov vznikla v období od 90. let 19. století do začátku 1. světové války. Z nejdůležitějších lze jmenovat Městský dům, postavený na Dolním náměstí. 6 Na konci 2. poloviny 19. století byl Přerov elektrifikován. Na zasedání městské rady bylo rozhodnuto o vystavění elektrárny. V době svého zahájení dodávala elektrárna proud 6 KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI. díl, Pro - Sto. Praha 2004, s

10 asi 60 odběratelům a pro pouliční osvětlení. O několik let později došlo k rozšíření provozu. 7 Na rozvoj společenského život v Přerově měla velký vliv spolková činnost. Vedle spolků kulturních-zahrnující čtenářské, divadelní a hudební, vznikaly také spolky vzdělávací, sociální a sportovní. V době působení Františka Skácelíka, jako starosty Přerova, začala fungovat městská spořitelna a zastavárna. Stavbou kanalizace probíhala asanace města. Přerovské ulice byly dlážděny a přistoupilo se k regulaci řeky Bečvy. Velkou pozornost věnovalo město především vzdělání a školství. Značným vlivem se na rozvoji podílel Jakub Škoda. Stal se prvním ředitelem přerovského gymnázia, založeného roku 1870, které mělo podobu honosné novorenesanční budovy. Škoda byl také iniciátorem vzniku měšťanské školy a následně průmyslové školy. 8 Konec 19. století je charakteristický rovněž pro rozvoj tělesné výchovy, která se postupně stala významnou součástí života Přerovanů. 19. března 1896 byl položen základní kámen ke stavbě přerovské sokolovny na levém břehu řeky Bečvy. Dlouholetá tradice přerovské tenisu se začala psát na nově pořízeném kurtu v parku Michalov století Rozvoj Přerova pokračoval i ve 20. století. Ve 20. letech byla dokončena novodobá urbanistická koncepce města, která se formovala od konce 19. století. Docházelo k nové regulaci ulic a starší polovenkovská zástavba se postupně nahrazovala novými, modernějšími domy městského charakteru. Změny se dotkly také železnice. Byla vybudována Dluhonická spojka, mezi Předmostím a Dluhonicemi. Stalo se tak z důvodu zvýšení osobní i nákladní přepravy, která částečně pomohla odklonit dopravu od již tak využívaného přerovského nádraží. 10 Jednou z významných staveb technického rázu, byl jez postavený na Bečvě Středomoravskými elektrárnami, který pomáhal zadržovat vodu použitelnou pro výrobu energie. V roce 1937 se začalo budovat přerovské letiště poblíž Henčlova. Původně mělo sloužit především vojsku, ovšem v dalších letech se spíše uvažovalo o možnosti civilního využití. Vedení přerovského města se dlouho nemohlo rozhodnout, kde by měla stát nemocnice. 7 Přerov: povídání o městě. Přerov 2000, s LAPÁČEK, J.: Přerov. Praha 2010, s Tamtéž, s KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI. díl, Pro - Sto. Praha 2004, s

11 Pozemky byly zakoupeny poblíž okresní silnice Přerov-Kozlovice. Podle stavebního plánu pražského architekta Jana Veselského, byl areál nemocnice v letech nakonec postaven. V roce 1903 byl místo dřevěného mostu přes Bečvu postaven nový, moderní železobetonový most. Po dalších téměř 30 let pak představoval jedinou stálou spojnici obou břehů řeky. Až v roce 1933 byl postaven betonový most Legií, který spojoval Velké Novosady s Tržní ulicí. Jeho vybudováním se spojilo centrum města s důležitou severozápadní částí Přerova, kde se nacházela průmyslová oblast. 11 Na začátku 20. století byl městský les Michalov upraven a přebudován na park. Celý plán vypracoval zahradní architekt František Thomayer. Pro lepší veřejný život sloužila obyvatelům Přerova také městská plovárna, umístěná na pravém břehu řeky Bečvy při cestě do Michalova. K veřejnému užívání sloužil od roku 1923 stadion SK Přerov, situovaný na pozemku pod nemocnicí u rybníka, který byl tvořen fotbalovým hřištěm s krytou tribunou a čtyřproudovou atletickou dráhou. Výstavba nové sokolovny u Tyršova mostu byla dokončena v roce Typickým znakem pro Přerov v době první republiky byl nedostatečný počet bytů pro všechny jeho obyvatele. Městská rada proto rozhodla nechat vystavět na vlastní náklady 16 jednopatrových domů v ulici Na Hrázi a 11 třípatrových domů v Tyršově, Tusarově, a Denisově ulici. Jejich výstavbu měla na starosti nově založená stavební družstva. Během několika dalších let pak vznikla řada rodinných domů hlavně kolem ulic Velká Dlážka, Tratidla a Strhanec. 12 Významná akce, která se v Přerově konala od 20. června do 16. srpna 1936, byla Středomoravská výstava. Největší podíl na organizaci a úspěchu celé výstavy měl tehdejší starosta města Richard Kleiber. Hlavním místem konání bylo centrální výstaviště. Dalšími místy, kam mohli návštěvníci zavítat, byly veřejné budovy ve městě. Jednalo se o Žerotínův zámek, starou sokolovnu, budovu gymnázia nebo průmyslovou školu LAPÁČEK, J.: Přerov. 2010, s Tamtéž, s JIRKA, J.: Ze života Přerovanů v první polovině 20. století. In: Sborník státního okresního archivu. Přerov 2011, s

12 3. Počátky průmyslové výroby v Přerově V souvislosti s rozvojem měst ve 13. a 14. století, považujeme za první větší organizaci, která měla jednotlivé řemeslníky spojovat, cechy 14. Zhruba v polovině 19. století evidujeme už nikoliv cechy ale společenstva. Těch bylo v Přerově celkem osm. Tvořila je: - Společenstvo smíšených řemesel. - Společenstvo řezníků a uzenářů. - Společenstvo krejčích. - Společenstvo obuvníků. - Společenstvo živností potravních. - Společenstvo ozdobných živností. - Společenstvo obchodního gremia. - Společenstvo hostinských. 15 Město Přerov mělo v 1. polovině 19. století silně zemědělský a řemeslný charakter a nelze hovořit ani o jediném, byť středně velkém podniku. Do té doby největší podnik, valcha, patří spíše do kategorie zanikajících institucí. 16 Samotný průmyslový vývoj Přerova začal krátce po zavedení železniční tratě Vídeň- Krakov. V té době byl však Přerov poměrně malé město, proto jeho rozvoj pokračoval pomalým tempem. Za typický znak průmyslové výroby zde považujeme velké množství průmyslových odvětví, která byla rozdělena do většího počtu podniků a živností. 17 Za podpory města vznikla v roce 1856 rolnická škola, situovaná na Šířavě, později na Malé Dlážce. Technický rozvoj přinutil rolníky, aby se jim dostalo příslušného odborného vzdělání a následně možnosti lepšího uplatnění. Roku 1875 byl rovněž otevřen první ročník Střední hospodářské školy. První ředitelem školy se stal Jan Uhlíř, a to v letech Mimo vlastní výuky v oblasti rostlinné a živočišné, škola také pořádala výstavy, kurzy a přednášky. 18 První odvětví nově vznikající průmyslové struktury navazovala na tradiční zemědělství, které mělo na Hané velkou tradici. Vznikaly tak továrničky na výrobu zemědělských strojů nebo potřeb pro zemědělskou produkci. 14 Cechy byly středověké a raně novověké řemeslnické sdružení, které hájily práva a zájmy svých členů. 15 BAYER, F.: Přerovsko: Město i hejtmanství. 1. díl, Soudní okres Přerovský. Přerov 1893, s VOŽDA, G.: Stoletá tradice přerovského strojírenství. Ostrava 1971, s VOŽDA, G.: Přehled vývoje průmyslových závodů v Přerově v epoše kapitalismu Ostrava 1970, s Přerov: povídání o městě. Přerov 2000, s

13 Za prvního, kdo v tomto odvětví začal se svou výrobou podnikat, považujeme Hugo Fiedlera, původem ze Slezska. Ten si v roce 1843 postavil sirobárnu a škrobárnu. Později také lisovnu řepkového, lněného a konopného oleje. Svou živnost provozoval v ulici Za mlýnem čp Fiedlerův význam pro Přerov spočíval v tom, že jako první ve městě, vyráběl pro chemický průmysl. Své podnikání pak ukončil roku Největší rozvoj průmyslového podnikání přišel v 50. letech 19. století. Začaly vznikat závody, které měly předpoklady k tomu, aby si své vybudovaného postavení dokázaly udržet. Bratři Alfred a August Skene, společně s Georgem Huberem ustanovili roku 1854 podnikatelskou činnost, s cílem postavit v Přerově cukrovar. Areál byl dostavěn v roce 1859 a v 19. století byl největší přerovskou továrnou vůbec. Velké zastoupení měly firmy, které se orientovaly na výrobu zemědělských strojů. Jednu z nejstarších založil Václav Nohejl. Jeho výroba byla zaměřena na mlátící soupravy a žací stroje. Většího úspěchu v tomto směru dosáhl Jakub Krátký z Dluhonic. Výrobu postupně rozšiřoval a mezi jeho hlavní nabízený sortiment patřily pumpy, žací stroje na trávu a obilí a secí stroje. Dalším významným podnikatelem byl Eduard Kokora. Jeho zásluhou vznikla v Přerově největší továrna na zemědělské stroje na Moravě. V roce 1908 získal rovněž koncesi na stavbu mostů a železných konstrukcí. K dalším podnikatelům působících v tomto směru patřili Vilém Vitoušek, Josef Doležel nebo Alois Macharáček. Do podniků, které svou výrobou navazovaly převážně na zemědělství, řadíme také továrnu na cukrovinky, čokoládu a ovocné konzervy. Závod založila Terezie Hrubá a Václav Hrubý. 19 Od 60. let 19. století se do popředí přerovského průmyslu dostávalo strojírenství. To má ze všech odvětví ve městě vůbec nejstarší tradici. V první části to byla výroba zaměřená na hlavně zemědělské stroje, později výroba přepravních strojů a transmisního zařízení. V roce 1852 zahájila provoz mědikovecká dílna Vincence Heinika, která se postupně dále rozšiřovala. Druhým největším podnikem na Přerovsku byla firma Ernestine Kulka, kotlárna, strojnická továrna a slévárna. Specializovanou továrnou na výrobu transportních strojů a jiných zařízení (jeřáby, výtahy) byla firma Belka. Mezi některé menší kovodílny můžeme zařadit taky kovovýrobce, kteří podnikali samostatně. Byl to například Jiří Grégr, Josef Mende, Emil Vraštil, Emanuel Granát nebo Josef Kliment Přerov: povídání o městě. Přerov 2000, s VOŽDA, G.: Přehled vývoje průmyslových závodů v Přerově v epoše kapitalismu Ostrava 1970, s

14 Další z předních odvětví průmyslu, které mělo v Přerově svou tradici, je potravinářství. K již zmíněné Terezii Hrubé řadíme mezi známé podniky pivovar, továrnu Hela, Jelena nebo podnik s názvem Bi-Ba-Bo Tamtéž, s

15 4. Hlavní průmyslové podniky v Přerově 4.1. První moravský akciový pivovar Vznik závodu a výroba piva Ekonomická a hospodářská situace v českých zemích, v polovině 19. století nebyla příliš dobrá. Za přelomový považujeme rok 1848, kdy téměř celou Evropu zasáhla vlna revolucí. Všichni její obyvatelé jednotně bojovali za zlepšení podmínek zejména v oblasti požadavků národnostních, hospodářských a sociálních. Revoluční snahy byly sice nakonec poraženy, avšak zároveň tento proces přinesl vznik nového ekonomického trendu, a to počátek kapitalismu. 22 Za největší událost, která městu pomohla tuto situaci vyřešit je považováno vybudování Severní dráhy Ferdinandovy v roce Původní zemědělský charakter Přerova se začal záhy měnit v důležité průmyslové centrum na střední Moravě. Přerovští rolníci nacházející se ve složité situaci hledali východisko z tohoto stavu. I proto si v Přerově založili v roce 1865 zemědělskou školu v Přerově. Založení pivovaru znamenalo pro přerovské rolníky a zemědělce zlepšení současných podmínek. Bylo možné využít krajiny v okolí Přerova, hlavně tam, kde se pěstoval ječmen. Ten šel na odbyt v největším množství. Z ječmene se po několik let vařil tzv. plzeňský typ piva. Dále tu byla možnost většího využití obchodu se sladem z hanáckého ječmene, s kterým nejvíce obchodovali zahraniční odběratelé, především němečtí a židovští obchodníci. Tato skutečnost znamenala pro Přerov zlepšení ekonomické situace. Obchodování a spolupráce se zahraničními partnery přinesla více finančních prostředků a byla výhodná pro obě strany. Od vzniku přerovské záložny v roce 1861, její členové aktivně vyvíjeli iniciativu, která měla vést k založení nějakého průmyslového podniku. Jedním z bodů, které byly vepsány do stanov, byla právě samotná podpora průmyslového podnikání. Z dostupných pramenů, ve kterých byly tyto stanovy podrobněji popsány vyplývá, že každý akcionář byl podle určitého počtu svých akcií poměrným vlastníkem. Správa celého pivovaru pak byla v rukou valné hromady a správní rady. 22 ČAPKA, F.: Dějiny českých zemí Brno 2006, s Železniční trať vedoucí z Vídně do haličské Bochni s několika odbočkami. Zároveň byla první parostrojní železnicí v českých zemích. 15

16 Právo účasti na jednání valné hromady měl každý majitel, který vlastnil alespoň jednu akcii. Správní radu volila valná hromada s délkou trvání tří let. Rada byla složena z předsedy a 6 členů. Členem se nemohl stát nikdo, kdo měl příbuzenský vztah s některým úředníkem v pivovaru a také ten, kdo své vlastní hospodářské plodiny dodával do závodu. Schůze správní rady neměla přesně stanovená data k pravidelnému jednání, ale scházela se vždy jen dle potřeby. Ke schválení jednotlivých usnesení bylo třeba, aby se sešli nejméně 4 členové. 24 Jiný průmyslový podnik v podobě cukrovaru již v Přerově existoval, proto za nejvýhodnější byla ustanovena stavba pivovaru se sladovnou. Na první veřejné schůzi, která se konala 25. dubna 1871, se rozhodlo o stavbě pivovaru. Celá tato událost byla vyvrcholením předešlých mnohaletých akcí. První řádná valná hromada pivovaru pak proběhla 29. září Prozatímní zřizovací výbor se jako první začal zabývat umístěním pivovaru a výkupem jednotlivých pozemků. Vybraných míst ke stavbě bylo několik, jako nejvhodnější byla vybrána lokace nedaleko nádraží. Na schůzi 15. prosince 1871 bylo rozhodnuto vykoupit pozemky od osmi majitelů. Mezi zakoupenými pozemky byla i parcela manželů Křížkových s domkem č Toto domovní číslo pak převzal také pivovar. Celá stavba pivovaru byla zadána stavitelům J. Kotoučkovi a O. Gintrovi z Přerova. Základní kámen ke stavbě pivovaru byl položen 25. dubna V té době ovšem ještě nebyly schváleny stanovy, neboť vídeňské ministerstvo vnitra své rozhodnutí různými záminkami oddalovalo, protože nebyl plně splacen akciový kapitál. Teprve až společnost zaslala potvrzení, bylo rozhodnuto o výstavbě. Název závodu oficiálně zněl: První moravský pivovar akciový se sladovnou v Přerově. 25 Na výrobu přerovského piva se nejvíce používalo ječmene. Kvalitního ječmene se využívalo nejen ve sladovně při závodě, ale také v zakoupených sladovnách v Tršicích a Záhlinicích. V době vrcholné konjunktury pivovaru na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, vyráběl pivovar až 400 vagónů sladu, z toho polovinu v Záhlinicích. Pokud měl sladu dostatek, a to až do první světové války bylo téměř každý rok, musel pivovar dále nakupovat, vzhledem ke zvýšené poptávce po výrobě piva. Chybějící slad se nakupoval převážně v okolních rolnických sladovnách v Brodku, v Prostějově, Příkazích, někdy i ze sladoven ve Veselíčku a v Kokorách nebo od jiných pivovarů poblíž. 24 Fond Krajský soud Olomouc, i. č. 940, karton č VAŇÁK, B.: 100 let přerovského pivovaru a slavné tradice přerovského pivovarnictví v Přerově Přerov 1972, s

17 Tento zavedený trend, kdy se suroviny pro výrobu piva odebíraly i z vedlejších zdrojů mimo Přerov, měl rovněž značný vliv na rozvoj obchodu a podporu ekonomiky v přerovském okrese. Slad šel na odbyt, a proto sklizeň a následné skladování měly předpoklady pro vytvoření většího počtu pracovních míst v jednotlivých sladovnických provozech. Pro nákup ječmene byla ustanovena zvláštní komise, jejímž úkolem bylo nakupovat kvalitní ječmen za nejnižší možnou cenu. Pravidlem vždy bylo, aby se surovina brala od rolníků a statkářů. Další důležitou surovinou pivovaru byl chmel. Ten byl zpočátku nakupován na Žatecku nebo Úštěcku od známých firem, jako byli Zulegrové, Holí, Kelnerové a další. Po založení chmelnic na Tršicku průkopníkem moravského chmelařství Hynkem Florykem roku 1861, se část chmele odebírala odtud. Místní sládci však zpočátku k tomuto chmelu neměli důvěru, neboť mu chyběla tradice. Až po delší době se ukázalo, že tršický chmel je dostatečně kvalitní. Pivovar byl postaven na výrobu piva o celkovém objemu hl. Tato hodnota však byla záhy několikrát překročena a výroba začala rychle stoupat. Předválečného vrcholu dosáhla na přelomu roku , kdy objem činil hl. První světová válka však zapříčinila prudký pokles výroby piva. Po skončení války se k dříve dosaženým hodnotám vracelo pomaleji, stejně jako k celé obnově našeho hospodářství. 26 Od založení pivovaru v roce 1871, se v následujících letech postupně celý podnik rychle rozrůstal a modernizoval. Původní počet dělníků v roce 1873 tvořilo 18 lidí. Tento počet dále rostl a v roce 1912, již pivovar zaměstnával až na 170 pracovníků. Rovněž areál závodu se rozšířil o nové objekty. Ty byly tvořeny velkým sklepem, novou sladovnou a zděnou ledovnou (doposud dřevěná). Pivní restaurace, společenské středisko města vznikla v letech Značného rozmachu dosáhl pivovar ve 20. a 30. letech, když byl později označen jako druhý největší pivovar na Moravě Tamtéž, s VOŽDA, G.: Přehled vývoje průmyslových závodů v Přerově v epoše kapitalismu Ostrava 1970, s

18 Jednou z důležitých složek pivovaru byla také doprava a včasné zajištění svých zákazníků pivem. Při stavbě areálu byly proto vybudovány pro tažný dobytek veliké chlévy a šalandy pro kočí. V roce 1879 byla postavena i vlastní kovárna a o pět let později kolny pro vozy. Pivovar vlastnil ustálený počet koňů, které nejvíce používal k přepravě vyrobených pivních sudů. Naopak voly získával vždy až před hlavní sezónou. Poté byli vykrmeni a případně odprodáni na maso. V roce 1894 bylo rozhodnuto o koupi železničního vagónu na dopravu piva po kolejích. Ten dodala smíchovská firma Ringhoffer za cenu 2900 zlatých. Do konce první světové války pak přerovský pivovar vlastnil těchto vozů 8. To už se ale začal rovněž měnit dosavadní způsob přepravy, když se stále více začala využívat doprava automobilová. Firma Laurint a Klement z Mladé Boleslavi nabídla v listopadu roku 1911 závodu nákladní automobil za korun. Teprve až po skončení války v roce 1919 byl koupen od firmy Praga nákladní automobil pořízený za cenu Kč. Na konci dvacátých let pivovar těchto vozů měl 12, a to různých značek domácích i cizích v celkové hodnotě dosahující téměř milionu Kč. Doprava po železnici byla i nadále využívána, když se zakupovaly železniční vozy. Ve třicátých letech čítal počtu 10 vagónů a již se nezvětšoval. Vzhledem k rychlému rozvoji automobilové dopravy se vedení podniku rozhodlo zamítnout plán vybudování železniční vlečky vedoucí do pivovaru, která byla původně v plánu už od začátku výstavby areálu. Za druhé světové války pak ministerstvo dopravy vydalo nařízení odevzdat všechny vagóny železniční správě kvůli vojenským účelům. To stejné pak platilo také pro automobily, které byly mobilizovány pro účely německé branné moci První moravská rolnická továrna akciová na soustředěná hnojiva a lučebniny Založení továrny Vznik První moravské rolnické továrny akciové na soustředěná hnojiva a lučebniny byl především podmíněn velkým nárůstem zemědělské výroby na střední Moravě. Vzhledem k zvyšující se výnosnosti, bylo důležité, aby půda byla jednak dobře obhospodařovaná, ale také zásobená kvalitními živinami a hnojivy. 28 VAŇÁK, B.: 100 let přerovského pivovaru a slavné tradice přerovského pivovarnictví v Přerově Přerov 1972, s

19 Na konci 19. století existoval Hospodářský spolek kojetínsko-přerovský, který sdružoval jednotlivé rolníky. Ti museli hnojiva dovážet z domácích i zahraničních továren. Z jejich iniciativy proto vzešel návrh na založení vlastního podniku na umělá hnojiva. Na schůzi konané v únoru roku 1894 byl zvolen výbor, který rozhodl, že nová společnost bude akciovou společností rolníků. 29 Hlavní slovo měl ředitel zemské střední hospodářské školy Jan Adamec, dalším z iniciátorů celého setkání byl rolník a poslanec Jan Rozkošný. Rok poté tak vznikla nová chemická továrna, na niž si akcie upsali a rozebrali rolníci. Peněžní počátky vystačily nato, aby po zaplacení všech pozemků, postavení továrních budov a pořízení nových strojů, neměla továrna žádné dluhy. Celá továrna byla zařízena, aby sloužila hlavně k výrobě superfosfátu a kyseliny sírové. Později byly sice zavedeny i jiné výroby, ale zmiňované dva produkty zůstávaly hlavními. 30 Prvním podnikovým chemikem nového závodu byl jmenován ing. Emil Butta. Podle jeho smlouvy měl vykonávat chemické práce a zároveň byl pověřen technickým vedením továrny. O zahájení výroby a prodeji hnojiv byla přerovská veřejnost informována prostřednictvím tisku a akcionářů. Samotné vybavování jednotlivých provozů technickým zařízením probíhalo plynule, proto se s vlastní výrobou začalo v polovině ledna Původní plány výroby kapacitně počítaly s roční výrobou 600 vagónů superfosfátu a 350 vagónů kyseliny sírové. Po šesti letech fungování závodu pak schváleno postupné plánovité rozšiřování celého areálu podniku. Vůbec první výrobky, které továrna vyrobila, šly do prodeje na jaře Za 1. čtvrtletí se tak vyprodukovalo asi 57 vagónů superfosfátu a 40 vagónů kyseliny sírové. Firma rovněž zakoupila kostní moučku a fluoridy včetně jutových pytlů. V roce 1902 vstoupila přerovská továrna do kartelu továren na hnojiva v Rakousku. Samotný kartel pak určoval jednotlivých závodům nejen množství vyrobených hnojiv, ale především cenu, za kterou mají prodávat. Tyto porady se pravidelně konaly na různých místech monarchie ve Vídni, Hamburku, Štýrském Hradci, Drážďanech, Pešti, Solnohradu, Terstu a dalších. V letech se do areálu přerovského podniku zavedla vlečná lanová dráha, kterou dodala pražská firma Rösemann a Kuncmann za korun. Výroba a odbyt sortimentu pak rychle rostly. Poptávka po superfosfátu však byla vyšší, než mohla továrna 29 Precheza 110 let chemie v Přerově. Přerov 2005, s LAPÁČEK, J.: Historie a současnost podnikání na Přerovsku a Hranicku. Žehušice 2009, s

20 vyrobit. Během roku byl proto postaven druhý systém na výrobu kyseliny sírové. Tímto krokem se navýšila produkce kyseliny o 250 q denně. To pak mělo za následek rovněž čtyřnásobný vzrůst vyrobeného superfosfátu. Zavedení druhého systému znamenalo zrekonstruování prvního, čímž se zvýšil a zrychlil objem celé výroby. Oba systémy tak mohla naráz vyrobit až 6 vagónů denně. Tak velké množství ale firma nebyla schopna spotřebovat, proto ji nabízela ostatním průmyslovým odvětvím. Stále rostoucí výroba si vynutila požadavek zaměstnat větší počet pracovníků. Jednalo se především o profese strojního zámečníka a olovospáječe (zhruba 5 pracovníků). 31 Roku 1917 továrna odkoupila sousedící objekt, který představovala vápenka, tvořená jedno kruhovou pecí a dvěma pecemi šachtovými. K vápence se také zakoupily vápencové lomy, nacházející se v Předmostí a Sobíškách. Vápno, které nově továrna vyráběla, bylo čistě bílé, mastné a neobyčejně vydatné. Tento vápenec pak v hojném počtu odebíraly zejména četné moravské cukrovary. 32 Na schůzi valné hromady v září 1934 se akcionáři rozhodli pro změnu dosavadních stanov. S tímto krokem také souvisela změna názvu podniku. Ten byl nyní přejmenován na Rolnické lučební závody, akciová společnost v Přerově. Zároveň byl upraven správní rok, jehož délka byla nyní totožná s rokem kalendářním. Následující správní roky, počínaje rokem 1935, tak vždy začínaly 1. ledna a končily 31. prosince. Pro meziválečné období jsou charakteristické další investice přispívající ke zdokonalení výrobního procesu. Rovněž se modernizovaly dílny údržby a strojní dílny. Staré, opotřebené obráběcí stroje, poháněné transmisí, byly nahrazovány výkonnějšími stroji, opatřené vlastním elektromotorem, pomocí kterých se dosáhlo nejen lepší produktivity práce, ale také přesnějších výrobků. Novinkou se v dílnách stala elektrická svářečka, která svářením nahradila pracné spojování metodou zvanou nýtování Precheza 110 let chemie v Přerově. Přerov 2005, s LAPÁČEK, J.: Historie a současnost podnikání na Přerovsku a Hranicku. Žehušice 2009, s Precheza 110 let chemie v Přerově. Přerov 2005, s

21 4.3. Kazeto Vznik a počátky firmy Tradice tohoto kožařského podniku sahá do 90. let 19. století. Tehdy obuvník Jan Navrátil provozoval vlastní živnost na výrobu obuvi a svršků na obuv, provozovanou v ulici v Kostelní ulici čp Za svou práci získal v roce 1893 na Průmyslové, hospodářské a národopisné výstavě v Přerově zlatou medaili udělovanou za obuvnické výrobky. Úspěch zaznamenal také o dva roky později, kdy na Národopisné výstavě československé v Praze obdržel diplom s právem ražení zlaté medaile. 34 Svou firmu Jan Navrátil přemístil v roce 1911 do Bartošovy ulice čp. 16, kde dostavěl dům. V té době u něj pracovalo 15 dělníků. Začátek první světové války však měl na chod firmy negativní dopad. Již na počátku válečného konfliktu byl Navrátil povolán k vojsku. Živnost se tak ocitla v hlubokém úpadku a proto byla předána do rukou jiného podnikatele. 20. ledna 1919 podnik převzal Karel Zejda, živnostník z Olomouce. Zlom v charakteru činnosti firmy nastal v poválečných letech. V důsledku stále více se rostoucího vlivu obuvnické firmy Baťa, kdy mnoho menších obuvnických podniků čelilo krizi nebo i zaniklo, změnil Zejda charakter výroby. Využil k tomu svých poznatků z informačních cest po Rakousku, Itálii, Francii a Německu. Podnik přešel na výrobu zboží neobuvnického charakteru. Jednalo se především o věci cestovního zaměření, prostřednictvím kterých se pak začal specializovat na cestovní kufry. Budova v Bartošově ulici sice tovární objekt příliš nepřipomínala, ale výhodou byla její prostornost. Měla dvě patra, přičemž pod přízemím se nacházely sklepy, kde probíhala výrobní činnost. Zejda dál aktivně pokračoval ve své podnikatelské činnosti a zřídil si prodejny s koženými potřebami a kufry v Přerově i Olomouci. Mezi nejčastěji nabízeným sortimentem se vyskytovaly dámské kabelky, kloboukové krabice, pouzdra na cigarety, aktovky, peněženky, náprsní tašky, lovecké potřeby, jezdecké bičíky, pouzdra na tenisové rakety, izolační láhve, míče na kopanou a házenou. Jako neprogresivnější zboží se pak jevily cestovní kufry. 34 LAPÁČEK, J.: Historie a současnost podnikání na Přerovsku a Hranicku. Žehušice 2009, s

22 Veškerá dosavadní produkce byla natolik zisková, že další investice vedla k zakoupení nových, moderních strojů na jejich výrobu. Od roku 1926 firma začala kufry vyrábět ve velkém, s vlastní chráněnou značkou KAZETO. Speciální stroje byly zakoupeny v Drážďanech. Zvýšila se produktivita a v důsledku toho stoupl také počet zaměstnanců. Továrna byla schopna vyrobit denně na 50 nových cestovních kufrů. Materiál byl dovážen jednak z Německa, především se jednalo o lepenku, a také z Rakouska, odkud se vozil vulkánfíbr. Vyšší odbyt svých výrobků znamenal pro Zejdu stále větší zisky. Zakoupil proto větší tovární objekt včetně jeho vybavení. Z chátrajícího a postupně likvidovaného cukrovaru odkoupil jeho nejvýhodnější část, cukrovarskou rafinerii, umístěnou blízko nádraží. Výhodou bylo stálé spojení se železniční tratí pomocí vlečky, ale také lepší propagace firmy, kdy její nápis byl snadno viditelný z prostoru projíždějících osobních vlaků. Provoz v novém objektu začal 1. ledna Produkce a ziskovost továrny Firma Zejda působící pod značkou Kazeto, exportovala své výrobky do mnoha zemí Evropy, rovněž do Anglie, Austrálie, Číny nebo Indie. V průběhu 30. let se počet zaměstnanců blížil ke Modernizace objektu pokračovala i nadále. Roku 1931 bylo rozhodnuto o výstavbě dvoupatrové železobetonové budovy, která byla určena pro výrobu vulkánfíbru. Stavba se stihla dokončit ještě téhož roku. Cena za provedenou práci na objektu dosáhla Kč. Vybudování nového objektu bylo důležité pro samotnou výrobu. Dříve dovážený vulkánfíbr z Rakouska se nyní mohl vyrábět přímo v Přerově. To znamenalo usnadnění práce a také ušetření peněžních prostředků z dovozu. Současně s tímto, Kazeto získalo kantovací stroje, které se používaly k výrobě šitých kufrů. Všechny kovové součástky, hlavně zámky, si firma rovněž sama produkovala. Po roce 1930 byl objem vyrobených kufrů asi za rok. V roce 1934 byla zavedena výroba kufrové lepenky, která se využívala jako imitace vulkánfíbru. Poprvé se v závodu objevují prvky pásové výroby. Za počátek novodobé sériové výroby považujeme období 20. let 20. století, kdy v USA průmyslník Henry Ford zavedl tento postup do své továrny na automobily. 35 VOŽDA, G.: Kazeto. Přerov, 1975, s VOŽDA, G.: Přehled vývoje průmyslových závodů v Přerově v epoše kapitalismu Ostrava 1970, s

23 Pásová výroba v Přerově probíhala formou ručního posunu na zvláštních saních, které se pohybovaly na válečkovém dopravníku. Tento postup byl ke konci 30. let postupně zdokonalován až se přešlo k mechanickému pásu. Nově zavedený způsob přinášel několik výhod. Jednak se zvýšila produktivita a rychlost práce. Pracovníkům se pak také usnadnila manuální práce. Roku 1936 byla postavena nová tovární budova i administrativní centrum. Vzhledem k ojedinělosti svého nabízeného sortimentu patřilo Kazeto ve své době k nejvíce prosperujícím podnikům v Přerově. Ani druhá světová válka se produkce a následných zisků podniku příliš nedotkla. Poptávka se ještě více zvýšila, a tak musela být zavedena druhá směna, kdy produkce vzrostla téměř o třetinu. Ačkoliv byl v době protektorátu omezen nebo zakázán export do ostatních zemí, na celkové zisky to prakticky nemělo vliv. V pozdějších válečných letech počet vyrobených kufrů klesá, z důvodu nucené produkce sortimentu, určeného pro válečné účely. Kazeto bylo dodavatelem například německého válečného námořnictva, pro které vyrábělo speciální kufry a brašny. Odběrately byly rovněž ozbrojené složky SS nebo protipožární policie. Využití se dostalo i pro vojenské helmy v podobě igamidových a kožených vložek, pouzdra pro dalekohledy, kufry pro radiopřijímače a další. Těsně po válce, v červnu 1945, pracovalo u firmy Kazeto celkem 375 zaměstnanců, z toho 329 dělníků a 46 úředníků Optikotechna Historie firmy Počátek historie Optikotechny spadá do roku Za zakladatele tohoto podniku považujeme tehdejšího profesora Státní průmyslové školy v Přerově Aloise Mazurka. Ten své znalosti v oboru optiky získal jak vlastním studiem, tak také praxí u významných firem v oblasti optiky a jemné mechaniky ve Francii a Německu. Mazurek si byl vědom, že se v ČSR nenachází jediná továrna, která by podobné přístroje vyráběla. Hledal proto silného podnikatele, který by do jeho nápadu mohl 37 VOŽDA, G.: Kazeto. Přerov 1975, s

24 investovat. Seznámil se s Ing. Aloisem Benešem, stavebním podnikatelem z Přerova a počátkem roku 1933 založili továrnu na optické výrobky s názvem Optikotechna. 38 Optická dílna byla umístěna v přízemí dvoupatrové budovy na Malých Novosadech čp. 5. V dubnu bylo vybudováno výpočtové oddělení, kde se připravovaly výpočty konstruovaných výrobků. Mezi první zhotovené přístroje patřily jednoduché čočky, aplanatické a achromatické lupy, objektivy, okuláry pro dalekohledy, kondenzátory a geodetická zrcátka. Materiál v podobě optického skla byl dovážen hlavně z Německa, v menším množství z Francie. Zpočátku v podniku pracovali také němečtí pracovníci, a to Erdman s Wittem. Ti však po neshodách s Ing. Benešem Přerov do konce roku 1934 opustili. I přesto se ukázalo, že samotná výroba narušena nebyla a podnik se tak mohl dál rozvíjet. Napomohli k tomu také v roce 1935 odborníci z Rakouska (Bauer, Freibegr, Gatter, Jäckel, Havlischek, Schöppe, Piskatschek), kteří pracovali jako optici a mechanici. Samotná výroba optického sortimentu nemohla probíhat bez účelových výrobků mechanických. Proto zakoupil Ing. Beneš výrobnu zvětšovacích přístrojů Camilla Kalusche v Bílovicích nad Svitavou, kde zažádal o udělení živnostenského listu pro mechanickou výrobu. Ten mu byl udělen v listopadu roku Základní plat pro vysokoškolsky vzdělané výpočtáře byl 200 Kč měsíčně, který byl po měsících zvyšován o 100 Kč až do výše 700 Kč. Dělníci a dělnice z řad nezaměstnaných pobírali 1-3,5 Kč na hodinu a jen někteří mechanici a soustružníci měli 5 Kč hodinové mzdy. Na konci roku 1933 bylo v podniku zaměstnáno asi 40 pracovníků. Výsledkem stále se rozšiřující výroby byl export přístrojů Optikotechny do celého světa. Firma měla své zastoupení v USA, Anglii a uvažovalo se také o zřízení samostatného skladu v Hongkongu. V červnu roku 1935 došlo k významné události. Optikotechnu odkoupila do svého vlastnictví brněnská Zbrojovka. Přerovský závod tak nyní byl samostatnou společností s ručením omezením základním kapitálem v hodnotě Kč, který se v dalších letech několikanásobně navyšoval. Nová firma s názvem Optikotechna, společnost s r. o., byla 14. srpna 1935 zapsána v obchodním rejstříku. Prvním ředitelem byl jmenován Ing. Polák. Tímto obchodem získala firma nové možnosti a začala zvyšovat svou výrobu a odbyt. Její výrobky našly uplatnění jak u průmyslových, tak i u zbrojních podniků. Celou propagaci optických přístrojů doma i v zahraničí provádělo propagační oddělení Zbrojovky. 38 ZAOpO, Optikotechna spol. s r.o. v Přerově (1928) (1968) Inventář. s

25 Rozšíření výroby a situace za 2. světové války Optikotechna modernizovala a začleňovala nové prvky do výrobního procesu. Byly rozšířeny kanceláře administrativní a účetní. Pro výpočtáře se obstaraly k urychlení a zpřesnění počítání počítací automatické stroje, které nahradily sedmimístné logaritmy. Rovněž byly zakoupeny nové stroje, měřící zařízení a ostatní pomůcky. Pro zaměstnance se upravily mzdy a také pracovní doba, aby vyhovovala i pracovníkům, kteří za prací dojížděli z okolních měst a vesnic. Pracovní doba byla stanovena na pondělí až pátek, vždy od do hodin. Sobotní směna trvala vždy od do hodin, vždy s krátkou přestávkou. Pracovní doba ovšem byla také upravována podle aktuálních potřeb výroby, kdy mohlo docházet k prodloužení jednotlivých směn. Zvláště ve válečných letech byl zaveden třísměnný pracovní provoz, s výrobou o svátcích i v neděli. S příchodem války bylo jasné, že se výroba hlavně speciálních výrobků pro obranu státu bude rozšiřovat. Dosavadní prostory továrních budov již nemohly pojmout současnou výrobu, a proto bylo rozhodnuto postavit novou výrobní halu naproti nemocnice. Stavba se začala budovat 14. července 1936 a ještě téhož roku byla dokončena. Nové výrobní prostory tak přinesly nové pracovní příležitosti. Na konci roku 1936 pracovalo v Optikotechně již 459 dělníků a 57 úředníků. Výroba vojenských přístrojů začala převyšovat produkci civilních produktů. Optikotechna našla nové odběratele v ostatních zemích světa. Jednalo se o Belgii, Holandsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko. Bylo také sjednáno přímé zastoupení pro USA. Zaměstnancům bylo umožněno rozšiřování odborných znalostí prostřednictvím speciálních kurzů nebo studijními cestami do ostatních zemí Evropy jako například Francie, Německa nebo Švýcarska. 39 Zvláštní pozornost podniku byla věnována také vývoji a výzkumu. Událostmi roku 1938, zvláště Mnichovským diktátem, byl omezen export do zahraničí, což znamenalo zkrácení pracovní doby a propuštění některých zaměstnanců pro státní nespolehlivost. Německá okupace přinesla Optikotechně těžké časy. Na vedoucí pozice v podniku byli dosazeni Němci a na celý závod dohlíželi oddíly SS a SA. V průběhu války se výroba zaměřila převážně na zboží, které sloužilo pro vojenské účely. Mezi nejčastější patřily různé typy dalekohledů, zaměřovače, periskopy, optická hledí, goniometry, triedry, kvadranty, výškoměry, busoly. Zbrojní průmysl Německa potřeboval stále nové dodávky těchto výrobků, proto výroba ostatního běžného sortimentu byla velmi omezena. Zásilky, 39 Tamtéž, s

26 které odcházely pravidelně do ciziny, byly odeslány podnikem na jaře 1940, a to do Belgie, Bulharska, Holandska, Itálie a Jugoslávie. Čeští technici však i za války zaznamenali dílčí úspěch ve výrobě neválečných přístrojů. Novými výrobky se staly filmové zápisníky Mikroma a Opema. Roku 1942 pak byl pro Španělsko zhotoven speciální přístroj Pantograf, jehož výrobní cena činila K. Počet zaměstnanců Optikotechny za války dosáhl čísla 1930 dělníků a 400 úředníků. Pracovní úsilí a morálku všech zaměstnanců pak ke konci války narušovaly pravidelně nálety amerických bombardérů, které nad Přerovem přelétávaly. Jeden z těchto náletů také v říjnu 1944 ohrozil přerovský závod. Pumy dopadly sice mimo, ale zanechaly po sobě velké škody na sousedních budovách a životech občanů ve městě. Když bylo jasné, že výsledek války skončí pro německou stranu prohrou, snažili se Němci dostat cenné stroje s materiálem a veškerým nářadím do Německa. To se jim nakonec naštěstí nepodařilo. Po skončení války, byl dohodou mezi vládou SSSR a ČSR, předán celý podnik zpět do rukou představitelů Přerova a závodu. Normální provoz ovšem ještě v omezené míře byl obnoven 25. června Zpět do práce se nevrátila většina totálně nasazených studentů a žen. Hlavním cílem byla přeměna z válečné výroby na mírovou. Po osvobození se hlavní vedoucí silou v závodu stali komunisté. Novým ředitelem se stal Ing. Leopold Zapletal. Na základě vydaných dekretů tehdejším prezidentem Edvardem Benešem byla Optikotechna zestátněna znárodněním. Zároveň bylo ukončeno téměř desetileté spojení firmy Optikotechna s brněnskou Zbrojovkou Přerovský cukrovar Počátky cukrovaru Cukrovar v Přerově byl založen roku 1859 na polním místě zvaném Petržalka. Cukrovar považujeme za první a zároveň největší továrnu v Přerově v období 19. století. Vlastníky celého podniku se stali bratři Adolf a Hubert Skene a Georg Huber. Tovární objekt byl vybudován Adolfem Strnadem, původem z Rosic na Moravě. Téměř celé vybavení areálu dodala firma Ruston a spol. z Prahy, ovšem kotlářské a mechanické úpravy na strojích provedli přerovští kovoprůmyslníci Heinik a Zier. 40 Tamtéž, s

27 Samotný název cukrovaru se v průběhu několik let postupně měnil. První název podniku byl: K. k. pr. Doloplass-Prerauer Zuckerfabriken der Gebrüder Skene. Toto pojmenování lze do češtiny přeložit jako Císařsko-královské privilegované Doloplazecko- Přerovské cukrovary bratří Skenů. Tito bohatí podnikatelé před stavbou cukrovaru v Přerově vlastnili cukrovar v Doloplazích na Kojetínsku. V roce 1867 byl postaven druhý cukrovar hned v těsném sousedství objektu prvního. Z důvodu rozšíření stávajícího areálu továrny, vlastníci Skene téhož roku cukrovar v Doloplazích prodali. Roku 1869 se podruhé změnil název na Prerauer Zuckerfabriken der Gebrüder Skene (Přerovské cukrovary bratří Skenů). Ten se pak až do ukončení činnosti cukrovaru nezměnil. 41 Původní tříčlenné vlastnictví objektu se na začátku 70. let začalo měnit. Jako první odstoupil ze společenství Georg Huber. Později se vzdal svého podílu také August Skene. Adolf Skene se tak stal jediným majitelem cukrovar a po jeho smrti v roce 1887 převzal podnik jeho syn. Lokace cukrovaru na Petržalce měla několik velkých výhod. Jednou ze zásadních byla blízkost řeky Bečvy. Cukrovary v tehdejší době potřebovaly neustálý přísun vody, ten přerovský ji tak měl stále dostatek. Přerov, a jeho celé okolí mělo zemědělský charakter, proto dalším důležitým prvkem byla přítomnost velkého množství osevní půdy pro cukrovou řepu. Bratři Skeneové si byli této skutečnosti vědomi, proto všechna pole, která patřila přerovskému panství, si pronajali pro pěstování řepy. Chod cukrovaru nebyl ve 2. polovině 19. století poznamenán nějakým závažnějším problémem a po většinu období prosperoval. Konkurence v podobě vzniku nových cukrovarů a rafinerií však pomalu začala přibývat. V blízkém okolí Přerova byly postaveny cukrovary v Chropyni (1868), Kojetíně (1870), Vrbátkách (1870), Brodku u Přerova (1881) nebo Tovačově (1890). 42 Vzhledem ke skutečnosti, že všechny uvedené cukrovary se nacházely relativně blízko sebe, neměl přerovský cukrovar výsadní postavení. Ačkoli svou velikostí patřil v kraji k největším, tak fakt, že v jeho okolí bylo několik dalších cukrovarů, nešlo zpochybnit. Produkce cukru, tak nemohla být taková, jakou by si vedení podniku představovalo. 41 VOŽDA, G.: Kazeto. Přerov 1975, s VOŽDA, G.: Přerovský cukrovar připomenutí existence největší přerovské továrny 19. století. In: Minulost Přerovska 1971, s

28 Cukr z přerovské továrny se exportoval i do zahraničí. Mezi hlavní odběratele patřily Balkán, Turecko, Indie nebo Švýcarsko. Počet stálých zaměstnanců továrny byl kolem 300, někdy i vyšší. Na začátku 20. století se však cukrovar začal dostávat do krize. Odbyt cukru se výrazně zpomalil, až se musel zastavit provoz v surovárně. Množství pěstované řepy se snížilo. Jestliže v roce 1899 objem zaujímané plochy činil 850 ha, tak v roce 1907 už to bylo pouze 350 ha Rodina Skene Jméno Skene spojujeme s průmyslníky, kteří se nejvíce proslavili v odvětví vlnařství a cukrovarnictví. Oblast svého podnikání zaměřili nejvíce na oblast Brněnska, svůj podíl však zanechali také v Přerově. Adolf I. se narodil roku 1815 v belgickém městě Verviers. Spolu s otcem žil od roku 1830 v habsburské monarchii. Byl vychován v Salmannově ústavu ve Schnepfelthalu. Poté vstoupil jako kadet do lehké rakouské jízdy a pak sloužil u Windischgrätzových dragounů. V roce 1845 zakoupil bývalou Holubovu papírnu v Alexovicích u Ivančic, který tvořila základ pozdějšího rodinného podniku na výrobu jemných suken. Zde byly poprvé uplatněny na evropském kontinentě ve větším rozsahu mechanické stavy. Od roku 1847 se výhradně věnoval podnikání. Mimo to byl rovněž v letech také starostou Brna. Přerovský cukrovar založil Adolf I. společně se svým bratrem Augustem. Ten pocházel jako jeho bratr z Verviers. Spolupodílel se na založení velké rafinerie cukru v Břeclavi. Díky získaným zkušenostem byl zvolen viceprezidentem Ústředního spolku cukrovarnického průmyslu v habsburské monarchii. V roce 1874 se účastnil přípravy světové výstavy ve Vídni, kde sestavil prezentaci moravského cukrovarnictví, za což byl později povýšen do rytířského stavu. Po smrti Adolfa I. v roce 1887 převzal na základě závěti cukrovar jeho syn Adolf II. V mládí navštěvoval univerzity ve Vídni, Curychu a Berlíně, kde studoval obory chemie a fyziky. Firma Gebrüder Skene zakoupila v Pavlovicích u Přerova dvůr, kde v roce 1890 byla zahájena stavba zámku v novorenesančním stylu. Roku 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů LAPÁČEK, J.: Historie a současnost podnikání na Přerovsku a Hranicku. Žehušice 2009, s MYŠKA, M.: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska II. Ostrava 2009, s