SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Transkript

1 Milé ãtenáfiky, v echno dobré k Mezinárodnímu dni Ïen SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.) MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR ROČNÍK XX ČÍSLO 207, BŘEZEN 2017 CENA 10 Kč Dnes v ãísle BLÁBOL O HEYDRICHOVI NA SEMINÁ I O TERORISMU (s. 2) VLADIMIR PUTIN NOMINOVÁN NA NOBELOVU CENU MÍRU (s. 3) SOVùTSK SVAZ: ZTRÁTA PRO V ECHNY (s. 4) âas NEZAHLADIL JIZVY (s. 5) SLOVANSKÁ KNIHOVNA JAKO OSUD (s. 6) FRANCOUZSKÁ POCTA EDVARDU BENE OVI (s. 7) PO STOPÁCH MLADÉ GARDY V ROVE KÁCH (s. 8) 15. bfiezen 1939 osudové datum dûjin Předcházela mu zrada Československa jeho tehdejšími západními spojenci Anglií a Francií 30. září 1938 v Mnichově, kdy v jednání o nás bez nás s hitlerovským Německem a fašistickou Itálií bylo hanebnou mnichovskou dohodou rozhodnuto o odtržení pohraničních oblastí ČSR a jejich předání Německu. Tím začal německý Drang nach Osten a druhá světová válka. K rozbití ČSR výrazně přispěli Němci žijící zvláště v českém pohraničí, kteří ve třicátých letech dvacátého století v na- Pro nás, členky Levicového klubu žen (LKŽ) je nejvýznamnějším svátkem 8. březen. Naše první kluby, které vznikaly začátkem devadesátých let, se nebály a hrdě se hlásily k oslavám MDŽ. Dnes se začátkem března postupně rozvíjí celá kytice oslav po celé naší vlasti. Na těchto oslavách se všichni pobaví, zatancují si, ale i pokritizují naši společnost, zavzpomínají na staré dobré časy, připomenou si stávku newyorských švadlenek v roce 1908, která byla podnětem pro uznání. 8. března Mezinárodním dnem žen. Tehdy ženy o svá práva bojovaly těžce. Mohlo by se zdát, že dneska se máme dobře, naše práva nám nikdo neupírá. Ale je to tak i ve skutečnosti? Tento den, jehoï 78. v roãí si v tomto roce pfiipomínáme, byl vskutku osudov m nejen pro âeskoslovensko, ale i pro dûjiny Evropy a celého svûta. Adolf Hitler na PraÏském hradû 15. bfiezna 1939 prosté většině přijali zločinnou nacistickou ideologii a násilnými akcemi se dožadovali odtržení historických pohraničních oblastí ČSR a jejich připojení k německé říši podle svého hesla Heim ins Reich. Po okupaci zbytku ČSR bylo za účast na rozbití našeho státu vyznamenáno Hitlerem tzv. sudetských Němců. Za německé okupace se tito významně podíleli na pronásledování a vraždění Čechoslováků, jichž za války zahynulo Bfiezen mûsíc Ïen? Odkud se vzalo oznaãení bfiezna jako mûsíce Ïen? Ano kaïd ví, Ïe bfiezen je mûsíc knihy kniha ale je pfiece Ïenského rodu, 8. bfiezna slavíme Mezinárodní den Ïen (MDÎ) a dal í v znamn den je 28. bfiezen Den uãitelû; mûl by to b t spí e Den uãitelek, protoïe toto povolání vykonávají pfiedev ím Ïeny. Cel bfiezen se vûnuje Ïenskému rodu, a proto jsme si ho tak trochu pfiivlastnily. hrálo, rozhodli spojenci na konferenci v Postupimi o odsunu německých menšin z Československa, Polska a Maďarska, aby se nemohly v budoucnu stát záminkou svárů v Evropě. Z území ČSR před koncem války uprchlo asi půl milionu Němců, 2,5 milionu jich bylo odsunuto do Německa. Podle mezinárodní smlouvy z Paříže z nemá Německo žádný nárok na majetek převzatý spojenci jako následek války nebo válečné reparace. Přesto Dne 15. března 1939, po odtržení Slovenska jako loutkového Slovenského štátu, spojence hitlerovského Německa, obsadila německá armáda i proti znění mnichovské dohody zbývající území Čech a Moravy. Z českého pohraničí bylo tehdy skutečně vyhnáno Čechů. Druhá světová válka, jejímž počátkem byl Mnichov, si vyžádala více než 55 milionů obětí, z toho 37 milionů Slovanů, kteří měli být německými nadlidmi vyhubeni. Po dosud nejstrašnější válce, kterou nacistické Německo vyvolalo a právem prospolky Němců odsunutých z Československa a jejich potomků stále vznášejí nároky na ČSR a nyní na ČR na návrat a vrácení majetku, ač o tom nerozhodla vláda ČSR, ale vítězné velmoci. Současná vláda ČR se snižuje k vlastizrádné kolaboraci s těmito pohrobky nacistů. V posledních desetiletích došlo k velkým změnám v mezinárodní politice. Současný stav v Evropě je takový, že slovanské státy ČSSR a SSSR byly bez souhlasu jejich občanů rozděleny, Jugoslávie rozbita zločinnou agresí západních států. Naopak, Německo bylo sjednoceno a nyní usiluje o vedoucí postavení v globálně imperiální integraci Evropské unie. Zatímco Polsko, které se zúčastnilo jednání o sjednocení Německa, si mezi- národní smlouvou zajistilo pevnou hranici s Německem, v Česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích je hranice s Německem označována jako stávající hranice (stehende Grenze), nikoliv státní hranice (Staatsgrenze), což podporuje neoprávněné požadavky sudetských revanšistů. Výročí začátku druhé světové války je stálým varováním. Proto je trvale platná výzva hrdiny našeho protinacistického odboje Julia Fučíka Lidé, bděte! JAN MINÁŘ Členky LKŽ nejsou urputné feministky, nejsou bezohledné zastánkyně dodržování kvót 50 % na 50 % muž/žena. Jsme prostě ženy, které jsou citlivé na sociální nespravedlnosti, na nespravedlnosti v nárocích a posuzování žen. Vadí nám, že dnešní společnost zapomíná na základní lidské hodnoty, že se vytrácí národní hrdost, vlastenectví, morálka, vzájemné respektování, ale ztrácí se i naše kulturní tradice. Žít v současné době je složité pro všechny generace. Představte si, jaké jsou kladeny třeba na mladou ženu. Aby vystudovala minimálně dvě vysoké školy, aby měla úspěšné zaměstnání a hlavně dobře zaplacené, aby při tom všem stihla vychovat nějakého potomka, dobře se postarala o partnera, pěstovala nějakého koníčka a další požadavky. Myslíte, že žena středního věku je na tom lépe? Kdepak, ta má starost o udržení dobrého zaměstnání, o udržení fungující rodiny - a koníčky? Ty už nejspíš nestíhá. Pak je tu seniorský věk, ani ženaseniorka to nemá jednoduché. I když má nárok na důchod, tak přestože celý život poctivě pracovala, tak jí byl vypočten důchod nižší než mužům, protože celý život bere nižší mzdu než muž za stejnou práci; tento rozdíl dohání dalším zaměstnáním, a pak ji čeká další směna, protože je nutné pohlídat vnouče, aby mladá rodina mohla chodit do práce. LKŽ svoji činnost zaměřuje na všechny věkové skupiny a všechny společenské činnosti. Ve všech krajích pracují kluby tak, aby byly prospěšné, své znalosti a zkušenosti předávají mladším generacím, připomínají, že české ženy jsou šikovné a svými výrobky rozzáří nejedny dětské oči nebo dobrotami zpříjemní společenské akce. Samozřejmě, že se zapojujeme i do veřejného života. Velice dobře si uvědomujeme, že bychom samotné nestačily uzdravit naši společnost, nemůžeme být všude tam, kde se dějí nepravosti na ženách, ale i mužích. Proto je důležité, že jsou mezi námi zapsané spolky, jako je i Slovanský výbor ČR, LKŽ a další a hlavně, že jsme našly k sobě cestu a vzájemně spolupracujeme. Vždyť ve své práci nacházíme mnoho společného. Zúčastňujeme se všech akcí, Město Roveňky leží v Luhanské lidové republice (LLR) asi 50 kilometrů jižně od hlavního města Luhansku. Bylo založeno počátkem 18. století. V lednu a únoru 1943 bylo svědkem posledních dní života pěti členů Mladé gardy (MG). Oleg Koševoj, Ljubka Ševcovová, Viktor Subbotin, Semjon Ostapenko a Dmitrij Ogurcov zde byli vězněni, mučeni a 9. února 1943, osm dní před osobozením města, v Gremučem lese popraveni. Pochováni jsou v Roveňkách v parku Mladé gardy u Memoriálu Sláva. Muzeum MG (správný název je Muzeum Památky zahynulých) se nachází ve sklepě nemocnice, v jehož části bylo za okupace vězení. Nejprve jsou expozice o době okupace města, o ilegálních organizacích ve městě a o pěti členech MG, kteří tu byli vězněni. Poté se návštěvník dostane do ponurých sklepních místností, kde bylo vězení. Pracovníci muzea je ponechali tak, jaké které pomáhají k uvědomění si občanů své národní identity, připomínání, že jsme Slované, kteří se nevzdávají a své tradice a hrdost předávají dalším generacím. Společně jsme zasadili symbol Slovanů památnou lípu u památníků obětem odsunu v Plzni. Jako představitelka LKŽ touto cestou děkuji za vzájemnou pomoc, díky které pokračujeme v práci československých žen v Mezinárodní demokratické federaci žen, která byla v roce 1989 přerušena a my ji v září 2016 v kolumbijské Bogotě opět navázaly. Dostaly jsme příležitost naši malou zemičku představit celému světu, je to velký závazek a výzva, ale my se nebojíme, určitě máme světu co nabídnout. A jsme opět u Mezinárodního dne žen. Na celorepublikovou oslavu pořádanou Republikovou radou Levicových klubů žen (RR LKŽ) zveme zástupkyně všech spolupracujících organizací, zástupkyně žen ze zahraničí, opravdu to bude mezinárodní oslava. A na co se těšíme? Že tu bude zase jaro, odložíme zimní kabáty, rozkveteme barevnou škálou šatů, A co bych přála nám, ženám? Samozřejmě štěstí, zdraví, lásku, zní to samozřejmě, ale ne vždy to tak je. Ale také bych nám přála, aby se našel dostatek mužů, kteří se nebudou stydět darovat ženě květinu aspoň tento den. Věřte mi, velmi nás tím potěší. Mgr. KVĚTA ŠLAHÚNKOVÁ předsedkyně RR Levicových klubů žen Po stopách Mladé gardy v RoveÀkách a Krasnodonu bylo za okupace. V první místnosti byla vyšetřovna a mučírna. Jsou zde i kamna, v nichž se žhavily kovové předměty, kterými pak mučili vězně, a různé mučící nástroje. V další místnosti bylo vlastní vězení, v němž na studené zemi seděli či leželi vězni. Na stěnách se dochovaly vyryté nápisy vězňů, které svědčí o víře ve vítězství a v potrestání fašistů a zrádců. Je tu vyryt i vzkaz Ljubky Ševcovové její mamince. Ve třetí místnosti byla cela smrti, kde věznění čekali na popravu. Bylo tu zanecháno svědectví spoluvězenkyně, jež vyzdvihovala statečnost Ljubky a její víru v brzké osvobození země. Po návštěvě muzea vedly mé kroky kolem rekreačního areálu na rybníku Žukovskij do Gremučeho lesa. Nejdříve jsem se zastavil u památníku obětí. Za okupace zde bylo zastřeleno 1912 lidí. O kousek dále je památník pěti zde zastřeleným mladogvardějcům. (Pokračování na s. 8)

2 2 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 207/2017 Specialista na terorismus brněnské Masarykovy univerzity pan Miroslav Mareš na semináři o terorismu, pořádaném muslimskou obcí, uvedl, že údajně dle některých britských učebnic je příkladem terorismu i atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Dále pak upozornil, že není možno opřít se o definici terorismu, která stále chybí. Na semináři údajně vystoupil muž z publika, který prý tezi o terorismu proti Heydrichovi vyvrátil jako nemístnou. Podle něho je terorismus dnes nutno chápat jako vraždění nevinných, kdežto v minulosti se útočilo na konkrétní jednotlivce nebo celé skupiny. Potud informace Novinek, cz (Byl útok na Heydricha terorismus? Expert na terorismus upozornil na chybějící definici.) Pomineme-li důvody, pro něž byl svolán tento seminář, můžeme se zamyslet nad způsobem prezentace příkladu atentátu na nacistického katana Heydricha. V daném kontextu působí tento příklad jako ahistorický nonsens a to i přes odkaz na necitované britské učebnice. V této souvislosti každý vysokoškolsky vzdělaný U NÁS D O MA U NÁS D O MA U NÁS D O MA U NÁS D O MA Blábol o Heydrichovi na semináfii o terorismu absolvent musí kritizovat povšechný poukaz referenta na jakési blíže neurčené učebnice. Takový povšechný neurčitý odkaz postrádá seriózní přístup k otázce. Ale to není podstatné. Podstatná je již sama volba příkladu terorismu, kdy se konkrétní historický akt stává jakýmsi příkladem pro obecnější pohled. Musíme položit a zodpovědět následující otázky, abychom správně odlišili atentát na Heydricha od obecného terorismu. Tak zaprvé, kdo byl Reinhard Heydrich? Za druhé, kdo proti němu bojoval? Za třetí, šlo o terorismus? Při odpovědi na první otázku musíme konstatovat toto: Heydrich nebyl legitimním zástupcem legitimní moci ani z hlediska vnitrostátního práva okupované země, ani z hlediska mezinárodního práva. Byl to zločinec proti lidskosti, proti míru a proti mezinárodním zvyklostem. Heydrich byl funkční zástupce, jak říkají právníci, agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko-demokratickou podstatu státu ČSR. Dále byl Heydrich podle britských (!) norem Komise Z historie ãlánkû na í Slovanské vzájemnosti âíslo 45, roãník 2002 Pln text usnesení Snûmovny k Bene ov m dekretûm Jak jsme v minulém čísle stačili ještě se zadostiučiněním konstatovat, Poslanecká sněmovna přijala 24. dubna jednomyslně usnesení k otázce Benešových dekretů. Dokument je to vpravdě historický, proto ho otiskujeme v plném znění i my: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítajíc snahy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky 2. světové války, vyzdvihujíc pozitivní význam Českoněmecké deklarace a v ní vyjádřenou vůli nezatěžovat budoucnost politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti, potvrzujíc, že dobré sousedské vztahy a plnoprávné členství České republiky v Evropské unii patří k zahraničněpolitickým prioritám České republiky, vycházejíc z toho, že rozsah a podmínky restitučního zákonodárství jsou zcela a výlučně v pravomoci českých ústavních orgánů, prohlašuje, že: 1. československé zákonodárství z let , včetně dekretů prezidenta republiky, vzniklo podobně jako v jiných evropských zemích v důsledku války a porážky nacismu, 2. poválečné zákony a dekrety prezidenta republiky se realizovaly, byly konzumovány v období po svém vydání a dnes již na jejich základě nemohou vznikat žádné nové právní vztahy, 3. právní a majetkové vztahy, které z nich vyplynuly, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné. Nárok âsr na váleãné reparace od Nûmecka Na jaké válečné reparace od Německa mělo Československo nárok? Podle publikace Dohoda o německých reparacích (Orbis, 1946) pařížská konference o reparacích z prosince 1945 se usnesla, že každá signatární vláda má z celkové hodnoty statků kategorie A, jakož i z celkové hodnoty statků kategorie B právo na percentuální podíl určený pro každou z těchto kategorií. V usnesení je uvedena tabulka podílů osmnácti zemí protihitlerovské koalice, které dostaly právo na reparace území západních zón Německa (vyjma SSSR a Polska, které své reparace čerpaly ze zdrojů v sovětské zóně). V tabulce je výše procenta Československo na 7. místě. V usnesení pařížské konference se dále praví: A. Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci nebo jimi bude disponovat tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znovu pod německou kontrolu a odpočte tyto majetky od svého podílu na reparacích. Jak uvádí JUDr. O. Tuleškov v publikaci prof. Jiřího Frajdla Dnešní aktuální otázky česko-německých vztahů (vydáno v dubnu 2002), celkové naše reparační aj. pohledávky činí asi miliardu předválečných Kč. Z této částky nám Německo zaplatilo pouze několik milionů korun. Kategorie Kategorie A B Spojené státy Velká Británie Francie Jugoslávie Nizozemsko Kanada Československo Belgie âíslo 48, roãník 2002 V Haagu chtûli podplatit svûdka Jak jsme se dočetli ve slovenském týdeníku Zmena, organizátoři tzv. tribunálu v Haagu chtěli podplatit svědka, aby křivě svědčil proti Miloševičovi. Svědek bývalý jugoslávský ministr vnitra Rade Markovič uvedl před soudem, že mu v případě usvědčení Miloševiče bude vybavena nová identita, umožní se mu pobyt v jiné zemi a dostane doživotní peníze pro celou rodinu. Markovič odmítl sehrát toto divadélko a vystoupil naopak na podporu svého někdejšího prezidenta. Neznámá stránka války nejvût í masakr V ruském listu Pravda jsme se dočetli, že největším jednorázovým masakrem druhé světové války bylo kobercové bombardování Stalingradu, které hitlerovské letectvo provedlo 23. srpna Bylo při něm v téměř rozrušeném městě zabito na obyvatel. Pravda nazývá tuto událost černým dnem Stalingradu. Toto otřesné číslo překonává i známé údaje o spojeneckém bombardování Hirošimy i Drážďan. Vybral Č. M. KADLEC Stranu 1 připravil a rediguje Zdeněk Hoření, stranu 2 Jan Jelínek. Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů zřízené v Londýně dne 20. října 1973 válečným zločincem, nikoli legitimním zástupcem zlikvidované Německé výmarské republiky, nýbrž zástupce zločinné třetí říše, jenž za své zločiny bude po válce pohnán k norimberskému soudu. Vedle zavedení stanného práva k popravám byl též ideovým původcem masových zločinů v Lidicích a Ležákách, ex contumatio in artibus mortis zastoupen dalším válečným zločincem, sudetským vrahem K. H. Frankem. To, co platilo pro Heydricha, platilo pro veškeré nacistické zločince řádící na území okupovaných států, ať to byli H. Frank v Polsku, Seyss-Inquart v Rakousku a Holandsku, nebo Koch v Rusku, atd. Při odpovědi na druhou otázku musíme vzít do úvahy charakteristiku válčících stran a jejich cíle. Cíl třetí říše byl obecný rasistický terorismus, založený na politické mantře vyšší árijské nordické rasy. Jejím údajným právem byla moc vyvraždění nevhodných nepohodlných ras, když předtím mělo nastat jejich zotročení. Na druhé straně byly mocnosti Spojenců, které uznaly práva národů na svobodný rozvoj a na koexistenci v míru a na trestání válečných zločinů, zejména svévolně rozpoutané útočné války, jejímž původcem byla třetí říše a japonský militantní stát a podílníky některé evropské státy. Z hlediska mezinárodních zvyklostí a práva platných již od 19. století a dále od haagské konvence, byla třetí říše a její zástupci zločinným agresorem, proti němuž bylo dovoleno bránit se všemi dostupnými prostředky. V případě Heydricha atentát nepřipravovala jen československá exilová vláda, ale byl připravován se souhlasem Osmý březen zůstává dnem poděkování všem ženám. Je to den, kdy celý pokrokový svět vzdává hold ženám za jejich historický boj za rovnoprávnost. Mezinárodní den žen odráží historický boj za rovnoprávnost a za postavení žen ve společnosti. Již v polovině devatenáctého století (1857) stávkují ženy v amerických textilních továrnách, za dnes již samozřejmé požadavky za zlepšení pracovních podmínek. Trvalo dalších padesát let (1908), kdy newyorské švadleny pozvedly prapor boje za zkrácení pracovní doby, vyšší platy, hlasovací právo a proti zaměstnávání dětí. Poprvé se Den žen slavil 28. února 1909, v Evropě se jako svátek slaví od roku 1911 (např. v Rakousku, Německu, Švýcarsku, ale i v Dánsku). Datum 8. březen se ustálil jako Mezinárodní den žen až po první světové válce. Více než století boje žen za rovnoprávné postavení ve společnosti procházelo různými peripetiemi. Přitom jde o svátek, který má trvale silnou tradici po celém světě. Po roce 1989 zmizel u nás z kalendářů a trvalo dalších patnáct let (2004), orgánů vlády Jejího Veličenstva Spojeného království. Stojí za pozornost připomenout v té souvislosti, proč právě britská vláda pokládala vládu třetí říše za zločinnou. Mimo jiné i pro porušení tehdy z jejího hlediska ještě akceptovatelné mnichovské dohody, kdy agresor do půl roku porušil dohodu s velmocemi a anektoval ČSR! Později pak britská vláda oduznala Mnichov a omluvila se za něj československé vládě. Odpověď na třetí otázku vyplývá z předchozích dvou odpovědí. Atentát na Heydricha nebyl aktem individuálního teroru ani soukromé vendety. Byl to válečný akt provedený vojáky řádné armády proti neřádnému nepříteli, jenž byl sám šiřitelem neřádného státního terorismu. Heydrich nebyl neozbrojený civilista, ale zahynul v ozbrojeném boji s protivníkem, na jehož straně bylo mezinárodní právo. Rezultát: pokládat atentát na vraha národů Heydricha za jakýsi terorismus je metodologický ahistorický blábol. Z tohoto hlediska vzato bychom za terorismus mohli pokládat jakýkoli historický atentát minulosti i současnosti, počínaje Caesarem a konče zabitím Usámy bin Ládina nebo Saddáma Husajna nebo Muammara Kaddáfího. U těchto moderních případů ovšem nastupují mnohé otázky a každý případ je opět nutno rozebrat v jeho historické specifice. Možná bychom pak dospěli i k nelichotivým náhledům o současné demokratické civilizaci. Na okraj onoho semináře ještě k otázce tzv. definice terorismu ve vztahu k muslimskému světu, musíme uvést jeden fakt. Tímto tématem se zabýval vynikající znalec islámského terorismu ve Svaté zemi, než se znovu vrací jako významný den. Mezinárodní den žen se slaví vskutku po celém světě. Od Brazílie přes Bosnu a Hercegovinu až po Čínu. Od Polska po Kambodžu a Indii. Od Arménie po Izrael a Alžír či Sýrii. Významným dnem je i pro Turecko, kde je výhradně určen ženám. Všechny oslavy mají jedno společné: jsou určeny ženám a ženy jsou hýčkány vším, co mají rády. Dárky, květiny a vše, co dokáže ženy potěšit. Rovněž v Rusku je MDŽ slaven s nebývalou pozorností, ženy dostávají dárky nejen na pracovišti, ale i v rodinách a nejsou to jen osvědčené květiny k vyjádření pozornosti. a to italský vědec Massimo Introvigne, ředitel Centra pro nová náboženství (CES- NUR) a poradce americké FBI pro terorismus. U nás vyšla jeho kniha Hamas. Islámský terorismus ve Svaté zemi (Vyšehrad 2003, z italského originálu vydaného nakladatelstvím Elledici-Leuman). Tuto knihu by přece pan specialista z Masarykovy univerzity měl znát. A v této knize jsou určitě charakteristiky terorismu, které by bylo možno považovat i za definici současného terorismu. Jedna z těchto definic tam uvedených praví, že (islámským) terorismem je každý sebevražedný útok na nepřítele (nemuslimy), jehož motivem je ideový fundamentalismus (nemuslimy) kodifikovaný jako akt mučednického sebeobětování pro víru. Kdo chce více, knihu si jistě prostuduje. Ostatně pan profesor Bill Warner, studující politický islám, pro námi chápaný terorismus v rámci tzv. džihádu nalezl rovněž mnoho příkladů ve svých knihách dostupných v českých překladech ( Právo šaria pro nemuslimy, Brno 2015, Hadisy, Brno 2015 aj.). To, že se OSN doposud nedohodla na definici terorismu, není nic objevného ani nového. Rezoluce OSN jsou stejně často velmi problematické, a někdy naprosto těžce kontroverzní, viz poslední rezoluci o Chrámové hoře židovského národa, jemuž OSN nesmyslně bere jeho posvátný statek. Stačí poukázat na to, jak dlouho trvalo, nežli se státy dohodly na definici válečných zločinů. Stačí si přečíst knihu nejpovolanějšího odborníka gen. JUDr. Ečera Norimberský soud. A tak specialisté Masarykovy univerzity, tužte se! JIŘÍ JAROŠ NICKELLI, ČSOL Brno 1 Ze vzpomínkového shromáïdûní loàského 26. listopadu v Hroznatínû u rodného domu armádního generála a b valého prezidenta âssr Ludvíka Svobody pfii pfiíleïitosti jeho narozenin. Foto Eva Holeãková Svátek silné tradice po celém svûtû Od roku 1975 je Mezinárodní den žen oficiálně uznán OSN Mezinárodní den žen lze slavit různým způsobem. Květiny, dárky, kulturní akce či jiný projev vděku, se stávají samozřejmostí. Nelze ale zapomínat na prvotní impulzy, které byly předehrou pro tento významný den. Byl to vzpomenutý boj za práva žen, za rovnoprávnost, za přiměřený výdělek a nezapomeňme na boj proti zneužívání a vykořisťování dětské práce. MDŽ má dnes trvalé místo v kalendáři celého světa. Zbývá odpověď na jedinou otázku zda století boje přispělo k dosažení konečného vítězství. Odpovědí jednoznačně je, že nepřineslo! Země Jižní a Střední Ameriky, Afriky i části Asie, země tzv. třetího světa, ale i některé další země zůstaly mnohdy jen u dárků, květin či oslav. Nedocenění práce žen, zneužívání práce dětí i celkové vykořisťování žen jako matek, lze vyhledat po celém světě. Prvotní myšlenky MDŽ jsou mnohdy upozaděny i v zemích tzv. rozvinutých. Ruku na srdce, lze souhlasit i v našich podmínkách, že ženy zastávají rovnoprávné postavení s muži? Odpověď je nasnadě, podívejme se na výplatní pásky, na procento žen ve vedoucích funkcích a ve vrcholné politice. Boj za postavení a rovnoprávnost žen ve společnosti ještě ani zdaleka, po více než sto letech, nekončí. (sh)

3 207/2017 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 3 V prosinci uplynulého roku 2016 se objevila v necenzurovaných nezávislých médiích zajímavá informace. Protože zpráva sdělovala aktualitu s pozitivním pohledem na osobu ruského prezidenta Putina, oficiální sdělovací prostředky se ani slůvkem nezmínily a stále drží bobříka mlčení. Není divu, mimo jiné důležité události bylo na pořadu předvánočních dnů výročí odcházení Václava Havla a redakce se předháněly v intenzitě pláče nad jeho hrobem. Také lavina jiných vybraných (vypraných?) zpráv z domova i ze světa zcela jistě dosytosti uspokojovala zájem naší veřejnosti. S V ù T K O L E M N Á S S V ù T K O L E M N Á S S V ù T K O L E M N Á S Vladimir Putin nominován na udûlení Nobelovy Ceny míru O co se v případu Putin vlastně jedná? Fabién Baussart, ředitel londýnského Zahraničního centra politických a zahrničních záležitostí (CFPA), předložil norskému Nobelovu výboru nominaci prezidenta Ruské federace Vladimira Putina na udělení Nobelovy Ceny míru v roce V precizním odůvodnění jsou uvedeny Putinovy zásluhy mírotvůrce, když jako skutečný státník s klidem a rozvahou řešil a odmítl několik nastražených provokací Západu vůči Rusku. Svět byl v poslední době několikrát na pokraji válečného konfliktu. Zatím k té hrůzné situaci s nedozírnými následky pro současnou civilizaci nedošlo. Na snímku ãást budovy, jeï je sídlem Mezinárodního v boru solidarity a pfiátelství se sovûtsk m lidem. O listu Northstar compass, vydávaného zmínûnou mezinárodní organizací v kanadském Torontu, jsme se jiï dfiíve zmínili. Únorová revoluce Jsou události, které vzbudily celosvětovou pozornost už před desetiletími, ale nelze je přehlédnout ani dnes. Takovou událost přinesl právě před sto roky pád ruského carského režimu tzv samoděržaví. Krize carismu narůstající v podmínkách světové války a neschopnost vypořádat se s hospodářským rozvratem, doprovázená vojenskými neúspěchy i rozpory mezi vládnoucími představiteli, generalitou a s buržoazně statkářskou opozicí spolu s neúnosnou situací dělníků, to vše nakonec nabobtnalo v širokou všeobecnou nespokojenost a řadu stávek, jež spolu s dalšími formami odporu zachvátily Rusko. 10. března (25. února) 1917 došlo ke generální stávce v Petrohradě, podporované částí vojenské petrohradské posádky a posléze se carská moc zhroutila i v dalších významných centrech Ruska. Již tehdy vznikaly tzv. sověty dělnických a vojenských zástupců, i když v nich měli významný vliv představitelé tzv. maloburžoazní levice, tj. eseři a menševici. Car Mikuláš II. abdikoval (15. 2./ ) a Rusko, když se ukázaly marné pokusy přetvořit carismus v konstituční monarchii, se vydalo na cestu budování buržoazně-demokratické republiky. Nastala však etapa tzv. dvojvládí sovětů a Prozatímní rady, které ukončila až Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku. To však jsou již další stránky historického vývoje, které poznamenaly natrvalo svět a ovlivnily život nejen slovanských národů. Jestliže se ujalo rčení historie je věčně živá, pak o událostech, jež zmiňujeme, to plně platí. (da) Zapomínaní buditelé Jsou osobnosti, které v průběhu řady let uplynuvších od jejich života se postupně propadají do dávné minulosti, i když povědomí o nich by mělo být připomínáno i dnešním generacím. Patří sem také národní buditel, básník a archeolog Jan Erazim Vocel, kterého lze považovat též za kulturního historika. Jeho rodištěm byla Kutná Hora 23. srpna Už ve svém studentském mládí měl literární sklony, což se projevilo mj. i v jeho oslavné romanci věnované Karlu IV. Studoval filozofii i právo a v roce 1850 se stal mimořádným profesorem archeologie a dějin umění. Byl autor vědeckého pojednání Pravěk země české (1866) a podílel se na založení časopisu památky archeologické (od r. 1854). Jan Erazim Vocel se zasloužil o rozvoj české archeologie, jeho práce měla ohlas i v zahraničí. Zemřel v Praze. (da) Nepřehlédnutelné je zapojení Ruska do boje proti islámskému terorismu. Současně s tím nastal v Sýrii úspěšný obrat k urychlení postupného osvobozování oblastí nelegálně okupovaných islámisty. Solidární pomoci ruské armády, která jako jediná obdržela od syrské vlády mandát k vojenskému uplatnění, je významným faktorem pro obnovení míru v Sýrii. Nominace prezidenta Vladimira Putina na Nobelovu Cenu míru je plně opodstatněná. V této souvislosti stojí za zmínku, spíše pro pousmání, krátká epizoda z oblasti mezinárodní diplomacie. Před Vánocemi, v posledních dnech svého vládnutí, podepsal prezident Obama příkaz k vypovězení 35 ruských diplomatů ze Spojených států. Stalo se tak za údajné vměšování Ruska do americké prezidentské kampaně s podporou Donalda Trumpa k dosažení jeho vítězství. Dosluhující Obamova administrativa očekávala stejnou Putinovu odpověď. Opět, jako již mnohokrát předtím, se zmýlili. Panstvo v Bílém domě odmítlo připustit výrazně vyšší mentální úroveň ruského prezidenta se schopnostmi šachového velmistra. K reciproční reakci z Moskvy nedošlo. Putin ponechal výměnu amerického diplomatického sboru na uvážení nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa. Jenom mimochodem v čele pražského jásajícího průvodu, hrdě a okázale se hlásících k odlišné sexuální orientaci již bude chybět slavný producent červených karet. Vraťme se však do panující předvánoční nálady v Moskvě. Vladimir Putin uspořádal v Kremlu pro děti zahraničních diplomatických mísí vánoční besídku Jolky s nadílkou dědy Mráze podle starodávné ruské tradice. Pozvání přijali také rodiče s dětmi z amerického velvyslanectví. Mezi vzpomínkami na pobyt v Rusku budou mít již celý život uloženu i tuto vánoční. Stanislav K. Neumann B EZEN Ještě chvílku jen! A moje vděčnost opět pozdraví tvoje milosrdenství. Lidé ciframi měří tvou užitečnost, čím však mně jsi, mé srdce ví. Země, zítra se zazelenáš! Země, zítra nám rozkveteš! Nikdo nepodplatí tě, nekoupí za otčenáš, ale věrnému synu vším se zveš. Zpěvem, letem a hnízděním ptáků, vůní, ztepilostí a barvami bylin svých, víc než zlatem klasů mně rudostí máků tisíc radostí učiníš nezasloužených. Šerou pohádkou vody, luk šťavnatostí, lesů ševelem, zvěří a pryskyřicemi osvobodíš mě z bídy, učitelko ctností, dechem života naplníš plíce mi. Nedočkavá verunka v sednici hledá kvítí. Spolu toužíme, březnovou nemocí stůněme. Lidem nemajíce zač vděčni býti, celou vděčnost svou, země, vstříc ti neseme. Z informačního zpravodaje Ruského střediska vědy a kultury v Praze vyjímáme zajímavou stať o městě Tjumeň, s jehož názvem se občas setkáváme pro jeho dnes tak potřebné ropné bohatství. Tjumeň je prvním ruským místem na Sibiři. Byla založena v roce 1586 na místě, kde se v století nacházelo město Čingi-Tura, hlavní město mocného Sibiřského chanátu. Na příkaz cara se Tjumeň stala strategickým bodem pro osvojení východních území Ruska. Vojenská posádka Tjumeni byla největší na Sibiři a byly v ní zastoupeny různé národnosti. Právě z Tjumeni začalo připojení území Sibiře k Rusku. V té době jen vodní tepny spojovaly Tjumeň s oblastmi krajního severu a Dálného východu. A proto je na erbu města zobrazena loď. Vladimir Vladimiroviã Putin, prezident Ruské federace Vlastenecké sdružení antifašistů ČR na Moravě a ve Slezsku, spolu s dalšími vlasteneckými spolky se připojují k iniciativě instituce pana Fabiéna Baussarta. Podporujeme nominaci ruského prezidenta Vladimira Putina na udělení Nobelovy Ceny míru. Brzy uvidíme, jak norský Nobelův výbor rozhodne. Úplné znění našeho dopisu je níže. Vážení členové Nobelova výboru, obracíme se k Vám jménem Vlasteneckého sdružení antifašistů spolu s dalšími vlasteneckými organizacemi v České republice. Chceme podpořit svými hlasy nominaci prezidenta Ruské federace Vladimira Putina na udělení Nobelovy Ceny míru v roce Připojujeme se k iniciativě ředitele londýnské Instituce Foreign Center of Political and Foreign Affairs pana Fabiéna Baussarta, který podal oficiální nominaci v prosinci minulého roku Jsme plně přesvědčeni, že ruský prezident Vladimir Putin si Nobelovu Cenu míru zaslouží. Jeho mírotvorné úsilí je již zřejmé všem lidem dobré vůle v celém kulturním světě. Tady Ïijí lvi Tak kdysi bývaly označovány četné kraje, jež lidstvo neznalo a na mapách bylo dostupnější konstatovat latinské Hic sunt leones, než se do nich vypravit a skutečnost objevovat. Dnes je možnost skutečnost ověřovat, prověřovat i objevovat v mnohém snazší, než tomu bylo dříve. Přestože se stalo pro mnohé informační zdroje přitažlivější využívat rozmanité tzv. kompromitující materiály se záměrem ovlivnit veřejné mínění. Nejnověji tomu bylo s jakoby kompromitujícími materiály proti nově zvolenému prezidentu USA Donaldu Trumpovi. Jak jsme se mohli dočíst i v našem tisku (Lidové noviny z t. r.), Trump měl být napojen na ruské prostředí pět let před prezidentskou volbou. Díky tomu prý sám získával kompromitující informace na politické rivaly v čele s prezidentskou protikandidátkou Hillary Clintonovou. Z jednoho z dokumentů prý vyplývá, že Trumpův tým údajně věděl o sběru materiálů ke kompromitaci Clintonové a především o tom, že y Demokratické strany poskytoval whistleblowerskému serveru WikiLeaks přímo ruský režim. Podle Z nekoneãné Sibifie Ještě v 18. století M. V. Lomonosov zdůaznil: Ruská moc bude sílit díky Sibiři. Věštecká slova významného vědce se splnila. a část tohoto výroku se nachází na erbu Tjumeňské oblasti. Od počátku 18. století je Tjumeň významným střediskem tranzitního obchodu Sibiře a Číny s centrem Ruska. Začátkem 19. století se město stalo střediskem zpracovatelského průmyslu. V roce 1836 byl v Tjumeni jako první na Sibiři spuštěn na vodu parník. Brzy se město stalo jednou z největších základen stavby říčních lodí. V 60. letech 20. století stovky kilometrů na sever od Tjumeni byla objevena velká naležiště ropy. Mnozí dnes nevědí, že zkultivování tohoto území se stalo v té době největší stavbou na světě. V rekordně Vladimir Putin prokázal svoji vysokou státnickou úroveň v několika známých případech, kdy úspěšně a s rozvahou čelil záměrným provokacím k vyvolání velkého válečného světového konfliktu. Rusko, vedené V. Putinem tyto imperiální snahy odmítlo. Naopak, po aktivním, solidárním zapojení své armády a diplomacie výrazně urychluje řešení konfliktu na dosažení míru v Sýrii. Oceňujeme pozitivní vývoj v této oblasti, zejména skutečný, nepředstíraný boj proti islámskému terorismu. Také to je jeden důležitý důvod z mnoha jiných, proč podporujeme a připojujeme se k předloženým iniciativám s nominací Vladimira Putina na udělení Nobelovy Ceny míru. Přejeme Vám mnoho klidu a pohody při Vašem důležitém rozhodování. Se srdečnými pozdravy, s úctou Vlastenecké sdružení antifašistů České republiky, Zemský výbor na Moravě a ve Slezsku, Klub českého pohraničí, z.s., Česká republika, Slovanský výbor, Česká republika JOSEF LIŠKA zprávy datované 19. července 2016 se Trumpův poradce Caerter Page opakovaně setkal se šéfem ropné firmy Rosněft Sečinem, aby jednali o ukončení sankcí vůči Rusku. Do detailů je též rozebírán údajný dýchánek Trumpa v hotelu Carlton, kde byl dříve ubytován Barack Obama. Je přirozené, že na uvedené reagoval mluvčí ruského prezidenta Vladimíra Putina Dmitrij Peskov prohlášením, že kompromitující materiály na Donalda Trumpa jsou falešné, respektive, že ruská strana nemá žádné kompromitující materiály na zvoleného prezidenta Donalda Trumpa, ta informace neodpovídá skutečnosti a není ničím jiným než absolutním výmyslem. Jde o pokus pokazit rusko-americké vztahy. Peskov dodal, že ani na Trumpovu soupeřku Hillary Clintonovou ruské tajné služby nic nesbíraly, protože Kreml se ničím takovým nezabývá. Když sledujeme v poslední době různé dezinformace směřující proti Rusku, napadá nás myšlenka, zda na mapách jejich autorů není také namísto současného Ruska zakresleno území s označením Hic sunt leones Tady jsou lvi! (MS) krátkém čase na absolutně neobydleném, bažinatém území vyrostly nejen velké podniky, ale i celá města. Právě tento bouřlivý rozvoj udělal z Tjumeni světoznámé město, co do počtu obyvatel 25. největším městem Ruska. Podle hodnocení ministerstva pro regionální rozvoj Tjumeňská oblast zaujímá první místo v Rusku mezi všemi subjekty federace v žebříčku příjmů obyvatelstva a investiční aktivnosti. Ivsoučasnosti město zůstává důležitým dopravním uzlem Ruska: prochází jím Transsibiřská železniční magistrála a silnice federálního významu, je zde i mezinárodní letiště Roščino. (da) Stránku 3 připravil a redigoval Mirko Svoboda.

4 4 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 207/2017 S V ùt KO L E M N Á S S V ùt KO L E M N Á S S V ùt KO L E M N Á S S V ùt KO L E M N Á S Sovûtsk svaz: Ztráta pro v echny Letos budou dělníci a lidé po celém světě oslavovat a připomínat Velkou ruskou revoluci z roku 1917, vítězství bolševické revoluce a vznik lidového socialistického státu. Socialist Voice nepochybně vydá hodně článků, analyzujících SSSR i socialismus obecněji ve dvacátém století, zatímco běžné sdělovací prostředky vyhrabou spoustu politicky motivovaných antikomunistů a vrhnou se na některé skutečné chyby a nedostatky, ale častěji, a nejen to, na šíření otevřených lží. My ale tak nějak musíme začít rok začátkem konce jeho existence: u vítězství kontrarevoluce. 25. prosince 1991 prezident Gorbačov oznámil svou rezignaci a v podstatě rozpad Sovětského svazu, proces, jenž už po nějaký čas probíhal, pravděpodobně po celá desetiletí. Takže v tomto roce je nejen 100. výročí zrození socialistického státu, ale i 25. výročí jeho rozpuštění a kontrarevoluce. A jakých bylo jeho 75 let! Přispění Sovětského svazu k pokroku je závažné, úspěchů spousta. Ačkoli to bude nepochybně rysem podrobnějších statí, přemýšlejme chvilku právě o těchto vítěz- stvích: první země, jež dosáhla plné gramotnosti všech svých lidí; bezplatný a všeobecný vzdělávací a zdravotnický systém; průměrná délka života se zdvojnásobila a dětská úmrtnost se snížila na jednu devítinu předchozí výše; první stát, jenž dal úplnou rovnost ženám, formálně i ve skutečnosti; elektrifikace rozlehlého mnohaetnického státu; porážka Německa ve druhé světové válce a záchrana Evropy před nacismem; vyslání první družice a prvního člověka do vesmíru. Mohlo by být řečeno ještě mnohé. A toho všeho bylo dosaženo pod horkými i studenými útoky imperialismu. Tak co bylo špatně? Jak se to všechno zhroutilo? Stručnou odpovědí je, že reformy, jež zavedl Gorbačov, rozpoutaly třídní síly, spolčené s americkým a evropským kapitálem, jež využily národnostních a etnických rozdílů k roztrhání státu, pro svůj vlastní prospěch. Ale jak a proč k tomu došlo, vyžaduje delší, složitější odpověď. O minulých Vánocích napsal Conor O Clery v deníku Irish Times o hodinách po Gorbačově oznámení: Ostatní se snažili využít chaosu. Totéž odpoledne, na cha- tě v okolí Moskvy, asi 30 tetovaných mužů dokončovalo úkol rozdělit zhroucený SSSR na oblasti vlivu. Byli to vůdci Vorovskovo Mira (Světa zlodějů), profesionální zločinci, očekávající obrovské zisky z nastávajícího výprodeje státního majetku. Tato kapitalistická třída už v Sovětském svazu existovala; a to je klíč k pochopení vítězství kontrarevoluce. Existovala kontrarevoluční třída a nejen že existovala, ale zaujímala vedoucí a mocné pozice ve straně i ve státním aparátu. Nejdostupnější knihou o tom je Zrazený socialismus (Socialism Betrayed) Rogera Keerana a Thomase Kennyho. (Rozhovor s Thomasem Kennym je na politicaleconomy.ie). V podstatě vidí, že pravé křídlo KSSS získávalo vedení strany a státu pomocí politiky Nikity Chruščova a během desetiletí reforem a změn, jimž byl umožněn, a dokonce podporován růst a rozvoj, včetně ilegálního černého trhu (jenž Stalin fakticky zlikvidoval). Tím vyvstala stále mocnější kapitalistická třída, jež byla pomocí Gorbačovových reforem a později privatizací, zavedenou Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou rozvojovou bankou Obyvatelé Krymu poïadují od Kyjeva vefiejnou omluvu v podstatě legalizována a poté usazena coby vládnoucí třída. Kontrarevoluce byla dokonána. Pochopení, že a jak k tomu došlo, zlepší a posílí budování socialismu v tomto století. Proč se KSSS stala fakticky neoddělitelnou od státu? Jaké byly následky tohoto splynutí nebo rozmazání linií? Co se stalo s vnitrostranickým vzděláváním? Jak se strana mohla tak vzdálit obyčejným lidem? Jak zvítězilo pravé křídlo? A kde byla opozice vůči Chruščovovi a později Gorbačovovi? To všechno jsou otázky, které je důležité klást a potom se snažit na ně odpovědět. Ale zdá se, že to je další připomenutí toho, že neexistuje žádný jiný kapitalismus, žádná laskavější, přátelštější sociálně demokratická verze než monopolní kapitalismus. Neexistuje návrat k soutěživému kapitalismu; neexistuje žádné definancování systému; není žádné lepší třetí cesty : je to právě jen monopolní kapitalismus, ve vší své brutalitě, nebo těžký, rozporuplný úkol vybudování socialismu na jeho troskách. Pravé křídlo, sociálně demokratické politické křídlo KSSS, rozpoutalo v Rusku monopolní kapitalismus, jenž vzhledem k podmínkám nabyl gangsterských kapitalistických forem; to je ale realita monopolního kapitalismu. A jejich výsledkem tohoto konání je oslabení dělnictva po celém světě a posílení tohoto prohnilého systému. Ztráta tohoto velkého státu byla nesmírná. Telesur natočil o Vánocích jedinečné krátké video na toto téma, dostupné na tady je z něj pár faktů. Během dvou let bylo privatizováno státních firem, čili majetku občanů, za malý zlomek jejich hodnoty, a okamži- tě se tak z několika gangsterů stali zlodějimiliardáři. Dnes 110 jednotlivců kontroluje 35 procent bohatství Ruska. Za čtyři roky klesl HDP v zemi o více než 40 %. Peníze byly vyvedeny do zahraničí, a daňové úniky byly nekontrolovatelné to vše ve spolupráci se světovými bankami a účetními firmami. Není potom překvapením, že přehledy a průzkumy veřejného mínění v Rusku (a ve východní Evropě) stále více ukazují na touhu po návratu k socialismu a na hodnocení, že život za socialismu byl lepší než život v monopolním kapitalismu. Dost zřídka se tady v Irsku i jinde po Evropě hovoří o skutečnosti, že existence socialismu byla ochranným valem, na němž existoval evropský sociální model. Pro kapitál to bylo skutečně životní ohrožení, kdekoli. Existence socialismu posilovala dělnická a lidová hnutí, materiálně i ideologicky, po celém světě. Kapitál dělal kompromisy, aby se vyhnul socialismu. Dnes žádná taková hrozba v tomto rozsahu neexistuje, a kapitál tak má volnost k dalším operacím, jak si přeje. Dělnická práva a podmínky zaměstnanosti jsou napadána všude. Z prostředí se čím dál víc stává zboží a je vcucáváno do říše kapitálu, bez uvažování o jeho obnově a následně o obnově lidstva. Socialismus ve dvacátém století měl hodně nedostatků. Docházelo k vážným chybám. Lidé umírali. aniž by to bylo nutné. Ale jeho přispění pro lidstvo a pokrok je unikátní, a jeho ztráta vrhla náš boj významně nazpátek. Ti, kteří to neuznají, budou zas a znovu opakovat chyby sociální demokracie a posilovat tak samotný systém, jenž nás zabíjí. NICOLA LAWLOR, Socialist Voice, KS Irska, leden 2017 Překlad Vladimír Sedláček Zemfiel první vûdce Luganské lidové republiky Pohled na mûsto Alu ta na Krymu Veřejné organizace na Krymu předložily návrh rezoluce Valnému shromáždění OSN o porušování lidských práv na tehdy ještě ukrajinském poloostrově. Obyvatelé ruského poloostrova žádají od Kyjeva veřejnou omluvu. Dokument hovoří o dodržování lidských práv na Krymu v období let Dále pak o stavu lidských práv na Ukrajině od roku Autoři dokumentu odsuzují porušování lidských práv na Ukrajině, stejně jako diskriminační opatření vůči etnickým Rusům a náboženskou i jinou nenávist vůči ruskému Krymu. Kromě toho vyzývají krymští občané Kyjev k přijetí nezbytných opatření k zastavení destabilizace situace na poloostrově, stejně jako propuštění zadržených obyvatel Doněcké a Luganské lidové republiky. Vyzývají Ukrajinu k zajištění přístupu mezinárodních organizací na její území. V souvislosti s tím považují za vhodné požádat Úřad nejvyššího komisaře OSN pro lidská práva, aby připravil vyšetřování porušování lidských práv v daných oblastech. Celý dokument obsahuje více než tisíc případů porušování lidských práv na Ukrajině. Mezi nimi útoky na krymské Tatary, vraždy novinářů, politiků, vládních úředníků apod. Kromě toho obsahuje dokument i fakta o ničení muslimských a pravoslavných hřbitovů nebo o zákazu filmů v ruštině a dalších jazycích. Za nepřijatelný považují autoři rezoluce i tzv. euromajdan, pozastavení vysílání ruských televizních kanálů, smrt 48 proruských aktivistů v Oděse či útoky na synagogy a kostely Moskevského patriarchátu. Dokument je odpovědí na rezoluci Valného shromáždění OSN o situaci v oblasti lidských práv na Krymu, která byla přijata v prosinci z iniciativy Ukrajiny. Ruské ministerstvo zahraničí nazvalo tento text zbytečným propagandistickým letákem. JAROSLAV SVOBODA/RIA Veřejný, vojenský i politický vůdce Luganské lidové republiky Valerij Bolotov ve svých 47 letech zemřel, uvedla agentura Novorusko s odvoláním na Svaz dobrovolníků Donbasu. Podle zdrojů RIA Novosti zemřel Bolotov ve svém bytě v Moskvě. Podle prvních zpráv utrpěl infarkt, ale další podrobnosti bohužel nejsou známy. V poslední době měl Bolotov problémy se srdcem, uvedl předseda rady ministrů DLR Alexandr Boroday. Neznám ovšem přesnou příčinu smrti, dodal. V dubnu 2014 po politickém převratu na Ukrajině vyzval Bolotov k protestním akcím proti novým orgánům v Kyjevě. Během protestů v jihovýchodní části země se podílel na zabavení domu SBU v regionu Lugansk, kde byl prohlášen za národního gubernátora. V květnu byl zvolen hlavou Luganské lidové republiky, v srpnu však kvůli zranění odstoupil. V poslední době se věnoval organizaci humanitární pomoci v oblasti Luganské lidové republiky. JAROSLAV SVOBODA/RIA Legenda z historie ruské Tak zní podtitulek k známému Křtu svatého Vladimíra, který vstoupil do širokého povědomí jako břitké dílo Karla Havlíčka Borovského, k jehož vpravdě osvěžujícímu vyjádření konfliktu mezi carem Vladimírem a bohem Perunem se čtenář rád vrací. Carský majestát na Peruna neplatil a vzepřel se přání, aby zahřměl místo kanonády na Vladimírův svátek. Car necar, svátek nesvátek, že mi všechno rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám? Hovno. Knihu veršů Karla Havlíčka Borovského vydala svého času Družstevní práce v Praze, a to už v roce 1934 a vracet se k nim potěší po řadě let i dnes. Bůh Perun měl ovšem u východních Slovanů významné postavení. V publikaci Elizabeth Warnerové Ruské mýty (přeložené z anglického originálu), vydané nakladatelstvím Levné knihy v Praze v roce 2006 se o tom uvádí mj.: Perunův kult byl významný, dlouho předcházel Vladimírovým časům a jeho vliv byl poměrně velký. Uctívali jej v dalších velkých městech jako v Novgorodu, kde ve stejném roce, kdy byl v Kyjevě postaven Vladimírův panteon, nechal jeho strýc Dobryňa vztyčit modlu Peruna na břehu řeky Volchov. Peruna uctívaly kmeny baltského pobřeží, stejně jako východní Slované. Přesto o tomto bohu máme málo konkrétních údajů, které by vysvětlily jeho vlastnosti a význam. Procopius ve svém díle Historie válek s Góty píše o nejvyšším bohovi uctívaném Anti a Slaviny, námezdními vojáky nejspíš slovanského původu, kteří věřili, že tento bůh vytváří blesky, a obětovali mu býky. Toto někteří vědci interpretovali jako odkaz na Peruna. Od 19. století badatelé v oblasti slovanské mytologie očividně považovali Peruna nejen za válečného boha, ale také vládce hromu a blesku, obdobu Dia či Thora, jejichž zbraněmi byly blesk a kladivo (s. 15). V úctě východních Slovanů byli v dávné době vedle Peruna ještě další bohové jako Stribog, uváděný v mnoha studiích slovanského pohanství jako bůh větru. Dažbog a Chors byli patrně sluneční bohové. Rozmanité nejasnosti však trvají dosud. Dalo by se ještě vzpomenout na bohyně. Tak např. Rokoš, bohyni plodnosti, odpovědnou za hojnost obilí, ochranu práce žen (předení). Vladimírův Sin argl byl považován za boha vegetace a úrody. V dávné době Slované v těžkých dobách hledali oporu u svých četných bohů a kuriózně ještě v přítomnosti se u východních Slovanů objevuje byť ojediněle kříšení do věčnosti se odebravších božstev. MIRKO SVOBODA Zesnul Valerij Bolotov Rusové povaïují za nejvût í události roku 2016 Brexit a Trumpa Odchod Velké Británie z Evropské unie a volby prezidenta USA, to jsou podle Rusů hlavní události minulého roku, jak uvedlo Ruské středisko veřejného mínění. S referendem ve Velké Británii, ve kterém se její obyvatelé rozhodli odejít z EU, je seznámeno více než dvě třetiny Rusů (71 %). Účinky tohoto rozhodnutí vnímají Rusové různě, 25 % z nich si myslí, že toto rozhodnutí bude mít vliv pouze na Velkou Británii, 25 % se domnívá, že to bude mít vliv i na několik dalších zemí a plných 40 % Rusů si myslí, že se jedná o počáteční krok rozpadu EU, říkají výsledky výzkumu. Čtvrtou příčku v žebříčku největších událostí roku 2016 získal pokus o převrat v Turecku. Další vývoj situace v této zemi sledovalo 60 % ruských občanů. Daný průzkum byl proveden v roce 2016 ve 130 ruských městech, ve 46 regionech Ruské federace, na vzorku 1600 dotazovaných. Metodou zjišťování byl osobní rozhovor. JAROSLAV SVOBODA/RIA Stránku 4 připravil a redigoval Jan Jelínek.

5 207/2017 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 5 H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E âas nezahladil jizvy Březen každoročně evokuje vzpomínky na ponížení Srbů, jehož se jim dostalo bombami USA, NATO a EU. Operace Spojenecká síla postavila Jugoslávii, tedy její zbytek Srbsko do jednoznačné pozice nepřítele a původce všeho zla na Balkáně. Operace trvala od 24. března až do 10. června 1999 a motivem bombardování SRJ byla snaha pokořit jugoslávskou vládu v čele se Slobodanem Miloševičem. Tento otevřený útok představoval již druhé nasazení síly proti bývalé Jugoslávii. Předcházejícím byl nálet na bosensko-srbské síly v roce I přesto, že se americký prezident Bill Clinton neúspěšně snažil přesvědčit svět o nutnosti postavit se na stranu údajných obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě, tedy na Balkáně. Trvale převažují nepotvrzené zpochybněné důvody pro vedení války, a tím je také tato válka považována za válku nelegitimní, nelegální. Rada bezpečnosti OSN sice válku schválila, ale příslušná rezoluce byla vetována Ruskem a Čínou, a tím se stal útok nelegálním. Nedalo se očekávat, že koncem minulého tisíciletí budou ještě na Balkáně v bývalé Jugoslávii umírat nevinní lidé. Zahájení bombardování NATO, kdy bomby začaly padat na Bělehrad, vyvedlo celý svět z rovnováhy. Toto datum, 24. března 1999, se stalo datem, kdy byl svět donucen třídit předkládané informace a formovat vlastní názory bez ohledu, jak situaci hodnotí oficiální média. Celá letecká kampaň trvala neuvěřitelných 78 dní a vyžádala si na 1500 civilních obětí. Právě civilní oběti vzbudily největší pozornost. Útoky byly vedeny cíleně na nevojenské objekty. Již samotný Bělehrad jako cíl dával předpoklad civilních ztrát. Nejinak tomu bylo v případě přímého útoku na budovu televize. Nelze zapomenout ani na omyl útočníků, kdy došlo k zasažení čínského velvyslanectví a i zde umírá několik osob. Rovněž napadání civilních autobusů (bezdůvodné) přineslo ztráty na civilních životech. Celkově ale bombardování pro útočníka splnilo svůj záměr. Napadány a ničeny byly další nevojenské cíle, zejména dochází k likvidaci celé infrastruktury Srbska. Rafinerie, továrny, elektrárny, mosty, zásobování a celé zázemí státu bylo ničeno tímto plánovitým humanitárním! zásahem. Škody na infrastruktuře jdou do desítek miliard dolarů. Zřejmě došlo k zužitkování zkušeností z vietnamské války. Nelze opomenout, že zbrojní průmysl spojenců běžel na plné obrátky, a tak zisky rostly. Na Srbsko dopadlo na bomb o celkové hmotnosti na 7000 tun, dále pak 2500 střel s plochou dráhou letu, střel ručních zbraní pak nespočetně. A využitý materiál musí být nahrazen. Byly použity i zakázané zbraně uváděné Ženevskou konvenci, např. střely s ochuzeným uranem či třaskavé bomby. A to vše bez trestu pro útočníka.! A co váleční zločinci Rozkaz k zahájení leteckých útoků vydal generální tajemník NATO Javier Solana, po jeho boku se řadil gen. Wesley Clark jako vrchní velitel sil NATO v Evropě, prezident USA William J. Clinton a pánové W. Cohen, T. Blair, R. Cook, G. Robertson, G. Schrö der, J. Fischer, R. Scharping a nelze opomenout ani Madelaine Albrightovou, ministryni zahraničí USA. Účast M. Albrightové v této vybrané společnosti a její nadmíru aktivní činnost (s mimořádným finančním ziskem) vynesla M. Albrightové nelichotivou přezdívku balkánská řeznice. Nelze přehlédnout, že tehdy vše probíhalo bez podstatného zájmu našich oficiálních médií. Byly přinášeny pouze jednostranné informace, jejichž cílem bylo situaci při rozpadu Jugoslávie líčit jako jednobarevný stav, za nímž stojí výhradně Srbsko jako onen biblický satan, nositel všeho zla. Co bylo záměrem agrese Spojenci v čele s USA očekávali, že bombardováním dojde ke vzepětí vlny nespokojenosti, která smete Miloševiče, a tím se vytvoří předpoklad k ovládnutí celého Balkánu, hlavně Srbska. V kladném případě by ani nedošlo k problému Kosova, ale Srbsko odolalo, a tak došlo na zástupný problém, na separaci a ovládnutí Kosova. Bylo lhostejné, Za Srebrenicí niãení a vraïdy SrbÛ Druhá strana podvodu kolem Srebrenici zničené srbské vesnice v této oblasti. Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc. Hlavní podvod v souvislosti s tzv. genocidou Muslimů v Srebrenici je v tom, že uvádí neověřená, nepřesná, neskutečná čísla o počtu obětí údajných poprav, že vůbec neuvádí, kdo problémy, ničení a zabíjení v této oblasti vlastně zahájil, že se vůbec nezmiňuje o původním zabíjení mnoha Srbů a o ničení kolem sta srbských vesnic v tomto kraji, prováděné jednotkami bosenských Muslimů, že se prakticky veškeré ztráty Muslimů v bojích přičítají na vrub údajných poprav zajatců. A nejsou prakticky zmiňovány značné, více tisícové ztráty v bojích (ne tedy popravy), mluví o nich i řada západních odborníků (J. R. Ruez, R. Butler, C. Buildt, M. Branco, atd.), jakož i film norského Ola Flyuma (kolem 5000 zahynulo a snad kolem 2000 jich Zatãen kosovsk fiezník Francouzská policie v lednu, podle agentury Reuters, zatkla expremiéra tzv. Republiky Kosovo Ramuše Haradinaje tzv. kosovského řezníka. Zatčení proběhlo na základě mezinárodního zatykače vydaného srbskou prokuraturou. Haradinaj by podle médií měl být ve francouzské vazbě. Nepomohl mu ani diplomatický pas. Haradinaj byl na konci devadesátých let obávaným velitelem tzv. Kosovské osvobozenecké armády (UČK) a následně čelil obviněním z válečných zločinů před Mezinárodnín trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Haagský soud ho však k překvapení mnohých osvobodil pro nedostatek důkazů a svědků. Svědci sice původně byli, avšak během jeho procesu docházelo k jejich záhadnému vraždění. Podle srbského žalobce Vladimira Vukčeviče bylo během procesu s Haradinajem zavražděno 19 svědků obžaloby a zbylí svědci poté odmítli vypovídat. Během let byl předsedou vlády tzv. Republiky Kosovo. K jeho zatčení došlo již v červnu 2015 ve Slovinsku. Na základě diplomatického tlaku ho ale slovinské úřady po dvou dnech propustily. Nyní je šéfem kosovsko-albánské politické strany Aliance pro budoucnost Kosova. Veřejné zdroje uvádějí některé pasáže z haagské obžaloby, pro které si mezi Srby vysloužil přezdívku kosovský řezník. Nejprve jedné ze zadržených osob uřízli nos, řezali je do krku, paží a stehen, vtírali sůl do jejich zranění, zašívali jim rány jehlou, zabalili tři muže do ostnatého drátu, ostny z drátu vrazili do masa pomocí nástrojů, poté je přivázali za motorové vozidlo a táhli je, dokud nezemřeli, cituje Wikipedie ze spisu obžaloby. (Z tiskové informace) Srbsk m vlakem na sever Kosova Srbsko zahájilo železniční spojení s oblastí na severu Kosova, kde žije převážně srbská menšina. Učinilo tak navzdory protestům kosovské vlády, která to považuje za provokaci a agresivní narušení své svrchovanosti, uvedla agentura AP. Srbští představitelé v Bělehradě vyprovodili vlak ozdobený srbskými vlajkami, kresbami kostelů, klášterů a středověkých měst. Vlak byl ve dvaceti jazycích pokrytý nápisem Kosovo je Srbsko. Kosovo, které je bývalou srbskou provincií, vyhlásilo jednostrannou nezávislost v roce 2008, Bělehrad ji ale nikdy neuznal a snaží si zachovat vliv zejména na severu země, kde žije početná srbská menšina. Vyslání vlaku směřujícího do Kosovské Mitrovice bylo zatím jen propagační akcí. Odkdy bude fungovat pravidelné spojení, zatím nebylo oznámeno: Kosovská ministryně Edita Tahiriová Srbsko obvinila z ohrožení regionální stability a vyzvala Evropskou unii, aby zasáhla. (Podle ČTK) Svûdectví o tom, Ïe NATO bombardovalo v roce 1999 civilní objekty v tehdej í Jugoslávii. Snímek z Bûlehradu. mohlo být podle amerického zpravodajského důstojníka Shindlera i zastřeleno). Tyto ztráty v bojích občansko-etnicko-náboženské války NEJSOU POPRAVY, ale, dalo by se říci, legitimní (?) ztráty války (sit venia verbo). A tu válku Srbové nezačali, nevyprovokovali, oni nechtěli rozbít Jugoslávii! Výrazné pochybnosti posílil ve svém obsáhlém textu George Pumphrey Masakr v Srebrenici Podfuk? Rozsáhlá práce amerického univerzitního profesora Edwarda S. Hermana a spoluautorů, včetně významných spolupracovníků OSN. Srebrenický Masakr Důkazy, Souvislosti, Politika jednoznačně neguje tvrzení o popravě přes 8000 muslimských mužů a chlapců ve dnech pádu Srebrenici v červenci Srebrenický Masakr uvedeného rozsahu politicky nastartovala, zahájila M. Albrightová. Albrightová promluvila o údajném masakru Muslimů, zřejmě i proto, aby odpoutala pozornost od právě probíhajících protisrbských zločinů Západu a jeho satelitů, protože v té době (začátek srpna 1995) probíhala v Chorvatsku od druhé světové války největší etnická čistka i masakr Srbů, starousedlíků v Chorvatsku, a to za otevřené podpory Západu. Nikdo v událostech kolem Srebrenici není bez okrvavených rukou, ale je nesmírně důležité si uvědomit, kdo to všechno ničení a zabíjení tady začal. Srbové zničení Jugoslávie v letech nechtěli, začala ho násilná secese Chorvatska a Slovinska 25. června 1991, následovaná násilnou secesí Muslimů a Chorvatů 6. dubna 1992 v Bosně a Hercegovině (BaH). Je dobré zde uvést, že na soudu válečných zločinců v Norimberku (Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku ) bylo jako nejhorší zločin pokládáno zahájení války. Ve své knize LSTIVÁ STRATEGIE (Sarajevo, 1998) chlubí se bosensko-muslimský generál Sefer Halilovič, že na jaře 1992 měli Muslimové připravených že agrese vytvořila precedens pro další neuplatňování Závěrů Helsinské konference ze srpna 1975: I. Svrchovanost, rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti. II. Zdržení se hrozby silou a použitím síly. III. Neporušitelnost hranic. Nedodržení citovaných článků z Helsinské konference ale vytvořilo předpoklady pro stíhání citovaných osob. Jako vlna odporu byla podána obžaloba na uváděné politické představitele. Chyba bylo, že světové veřejné mínění bylo rozvraceno dezinformační činností médií. Těch médií, která nejenže dezinformovala, ale i potlačovala informace těch, kteří neztratili tvář novináře. Válka proti Jugoslávii v roce 1999 nevytvořila pouze jizvy do krajiny Srbska, či do srdcí srbského národa. Stejně hluboké a trvale nezhojitelné jizvy vyryla do srdcí nás všech. (sh) bojovníků. Nicméně jasně napsal, kdo zabíjení a ničení v BaH připravoval. Chystalo se vyhnání Srbů, jejich likvidace, nejvíce z oblasti východní Bosny, kolem Driny. Koncem zimy velitel muslimské armády v BaH generál Sefer Halilovič přerušil příměří se Srby a začal od Tuzly a Srebrenici rozsáhlou ofenzivu, za dalšího ničení srbských vesnic. Podplukovník americké armády John Gray v rozsáhlém textu Prodej bosenské smyšlenky Americe. Kupče, dej si pozor! líčí krajně plodnou politiku dezinformací až vyložených lží proti Srbům, o událostech v BaH, za podpory placených publíc relations agentur. Sem nutno přidat fantastické lži o nikým neověřených údajích o desetitisících Srby údajně znásilněných Muslimek a částečně i Chorvatek. Západní média se nijak nezmiňovala a neověřovala zprávy, že ve volbách v BaH v roce 1996 volilo podle seznamů i přes 3000 mrtvých, údajně Srby povražděných Muslimů. (Pokračování v dubnovém čísle SV) Války a zabíjení není nikdy dost Podle záhřebského deníku Večernji list s odvoláním na tajný dokument NATO věnovaný situaci na území západního Balkánu, je USA a NATO připraveno operativně intervenovat. Bude-li nutné zabránit mezietnickému střetu a podpořit bezpečnost a stabilitu. Otázka zůstává, čí bezpečnost a stabilita bude opětovně podpořena americkými bodáky? Dokument, do něhož prý měl deník možnost nahlédnout v Bruselu, byl schválen v prosinci na úrovni ministrů zahraničních věcí. Podrobněji se v materiálu nerozebírá, co znamená, že aliance je připravena operativně intervenovat. Nicméně zdroje deníku neoficiálně říkají, že důraz se klade na podporu bezpečnosti a stability, a proto to nemá být chápáno jako hrozba, nýbrž jako upozornění k odvrácení potenciálních hrozeb, které NATO, jak z formulace textu vyplývá, bude na západním Balkánu intenzivně sledovat. Zbývá jen definovat rozdíl mezi hrozbou a upozorněním při řinčení zbraněmi! V dokumentu se například poukazuje na skutečnost, že podle údajů z roku 2015 odešlo z Bosny a Hercegoviny přibližně 260 bojovníků s cílem zapojit se do bojů v Sýrii a Iráku na straně teroristických organizací Islámský stát. Radikalizace, násilný extremismus a návrat válečníků z frontových linií jsou označeny za závažný důvod ke znepokojení. Pokud jde o další důvod ke znepokojení, v dokumentu se poukazuje na to, že Rusko své aktivity nejvíce zaměřuje na srbské obyvatele regionu, u nichž mají největší ohlas. Aliance zaznamenává růst ruských aktivit na západním Balkánu, které zahrnují destabilizující chování. Dalším důvodem je i kritická situace na zcizeném území Kosova a postavení Srbů v tzv. Republice Kosovo. A jde jen o to, kde se konflikt prvně vyhrotí. Zřejmě druhý důvod bude pravděpodobně tím hlavním. Neu lo nám Je to fie ení problému migrace? Na bulharsko-turecké hranici na tzv. balkánské trase už řadu let hlídkují nepřetržitě stovky domobranců. Zadržují volně pronikající migranty a vrací je zpátky za tureckou hranici. Není to řešení definitivní, migranti si pak hledají jiné, nové cesty do Evropy. Bulharští domobranci během měsíců svého působení zadrželi a vrátili na sto tisíc běženců. Bulharský stát ani vláda tyto aktivity nepodporují. Otázka je, zda tyto či podobně náročné, ale nestandardní aktivity jsou přínosem pro řešení problémů migrace z celoevropského hlediska. Národní rada pro rozvûdku USA Zpráva Národní rada pro rozvědku (USA) se věnuje globálním trendům a budoucnosti světa do roku Celkově zpráva otevřeně připouští konec americké nadvlády ve světě. Charakterizovala svět po konci studené války, mluví otevřeně o nárůstu konfliktů, větší hrozbě terorismu a o krizi mezinárodního systému, který směřuje k mnohostrannosti vztahů. Zpráva předpovídá vzestup úlohy i jiných mocností, ale i vzestup populismu a nacionalismu. V Rusku a Číně vidí dva hlavní vyzyvatele Západu. Zmlkl odváïn hlas evropské Ïurnalistiky V lednu zemřel na následky infarktu německý novinář Udo Ulfkote. Byl redaktorem deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a je autor odvážné knihy Koupení žurnalisté, ve které prozradil, že americká CIA má pod palcem všechny význačnější evropské novináře. Což samozřejmě, nejen podle P. C. Robertse umožňuje Washingtonu vytvářet evropské veřejné mínění vlídné k sobě samému, a naopak omezovat informace a opozici vůči způsobu, kterým ovládá celou evropskou politickou scénu! (Není třeba si připomínat nechutnou úlohu vybraných evropských novinářských elit v případě balkánské krize a řady dalších politických momentů posledních let.) eck nejvy í soud rozhodl Řecký nejvyšší soud zamítl vydání osmi tureckých vojáků zpět do vlasti. Podle řecké justice by vojákům nebyl po návratu do Turecka zajištěn spravedlivý soud a čekalo by je mučení či dokonce smrt. Soud rovněž nařídil okamžité propuštění vojáků z vazby. Skupina osmi vojáků (důstojníků) přiletěla do Řecka v červenci loňského roku bezprostředně po neúspěšném pokusu o státní převrat. Pozérství na vysoké úrovni Vychovali mě jako katoličku, stala jsem se členkou Episkopální církve, později jsem zjistila, že má rodina byla židovská. Dnes stojím připravena se zaregistrovat jako muslim. To je připravena učinit Madeleine Albrightová na protest proti prezidentovi Trumpovi jako políček za porážku její favoritky v prezidentských volbách. I Amerika má svoji kavárnu. Za korupci, korupce Rumunsko dává za pravdu kritikům, kteří zpochybňují, že balkánská země je na cestě jak s úplatky zatočit. Levicová vláda schválila přes protesty veřejnosti i prezidenta Iohannise dekriminalizaci korupčních trestných činů. Vládním nařízením omilostní některé odsouzené politiky, mezi nimi i předsedu vládních sociálních demokratů Liviu Dragnea. Vláda zároveň přijala návrh zákona, který umožňuje upustit od výkonu trestu vězení i u některých dalších trestných činů. Odolá vláda tlaku protestujících? A jak bude pokračovat? Bojovníci IS jsou hrozbou Velká Británie sice odchází z Evropské unie, ale podle britského vojenského atašé v Praze Michaela Longstaffa neodchází z Evropy, a to hlavně v otázce kolektivní bezpečnosti, kterou chce nadále posilovat. Velké nebezpečí a velkou hrozbu spatřuje britský atašé ve vracejících se bojovnících IS a jejich vztahů k násilí a teroru. Stranu 5 připravil a rediguje Stanislav Hrzina.

6 6 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 207/2017 K U LT U R A K U LT U R A K U LT U R A K U LT U R A K U LT U R A K U LT U R A Slovanská knihovna jeho osud Nûkterá místa mají osudové návaznosti a vztahy. Za zakladatele vûdecké slavistiky je povaïován Josef Dobrovsk, kter od roku 1763 studoval na gymnáziu v Nûmeckém Brodû. Na stejném gymnáziu v Havlíčkově Brodě (dříve Německém Brodě) v roce 1957 odmaturoval Jiří Vacek. Rodák z Polné po vysokoškolském studiu v roce 1963 nastoupil do Slovanské knihovny a v letech stál v jejím čele, funkci ředitele převzal po spisovateli Josefu Strnadelovi. V Klementinu působí dosud, nyní se především zaměřuje na problematiku ruské, ukrajinské a běloruské emigrace mezi lety Koncem uplynulého roku vydala Národní knihovna České republiky Vackovy memoáry pod názvem Slovanská knihovna můj osud. Slovanská knihovna byla založena v roce 1924 z podnětu rodáka z ukrajinské Poltavy Vladimíra Tukalevského, který z Petrohradu emigroval přes Finsko do Prahy. Její vznik souvisí s tzv. ruskou akcí prezidenta Masaryka a jeho podporou poříjnové emigrace z Ruska. Původně nesídlila v Klementinu, ale v Královském letohrádku ve Stromovce. Vackova mozaika vzpomínek, jak zní podtitul jeho zajímavé knihy, představuje neobyčejné osudy pracovníků knihovny, uklízečkou Martou Slánskou, dcerou popraveného generálního tajemníka KSČ počínaje, po nejpřednější vědce světové slavistiky konče. Vacek dokládá, že dramatické osudy mnohých slavistů by vydaly na romány. V Praze je zatýkalo Hitlerovo gestapo a Stalinovo NKVD je od května 1945 odváželo do sovětských gulagů. Neobyčejný je například příběh Rajevského ( ). Vystudoval Přírodo- vědeckou fakultu Univerzity Karlovy, ale v roce 1928 mu knihovnice v Praze nabídla knižní novinku, dva svazky v Moskvě vydaných Puškinových dopisů. Jejich četba rozhodla, že doktor přírodních věd prohlásil Dosti zoologie, ať žije Puškin! a ve studovně Slovanské knihovny se už výhradně věnoval tomuto básníkovi. V den přepadení Sovětského svazu Rajevského zatklo gestapo, po dvouměsíčním věznění ho propustilo, ale 13. května 1945 jej sovětská státní bezpečnost odvezla na pět let do gulagu. Do Slovanské knihovny se znovu podíval teprve jednačtyřicet let po odvlečení. Rajevskij u nás mimo jiné objevil, že Puškin si za předobraz některých svých literárních postav vzal vnučku generála Kutuzova Darju Fjodorovnu, pozdější manželku Karla Ludwiga Ficquelmonta, rakouského velvyslance v Petrohradě. V teplickém zámku nalezl kopii neznámého Puškinova dopisu Darje a jejich zápisků XXV. mezinárodní vánoãní ãtení v Moskvû o Puškinově souboji se smrtí. Darja je pohřbena v kostele Panny Marie v Dubí u Teplic. Jiřímu Vackovi Rajevskij z Alma-Aty napsal: Mezi stěnami velkolepé Slovanské knihovny, jejímž ředitelem jste, jsem pracoval po dvacet let. Ve svých knihách a přednáškách jsem zvláště rád zmiňoval skutečnost, že právě v této knihovně se nachází nejbohatší puškinský fond, jaký není v žádné jiné evropské knihovně. V citovaném dopise Rajevskij vzpomíná i na slovenského spisovatele Jána Lenča, který ho v Alma-Atě navštívil. Obdobně objevný je životní příběh gruzínského spisovatele a slavisty Konstantina Alexandroviče Čcheidzeho ( ), byl rovněž odvlečen do gulagu a po návratu do Čech zemřel v Roudnici nad Labem. České stipendium mu pomohl získat Vilém Závada. Nebylo nadsázkou, když Václav Kaplický, autor románu Kladivo na čarodějnice, kladl tuto kapitolu (závěrečný oddíl Čcheidzeho pamětí Události, setkání, úvahy pozn. IH) na roveň síle umění Dostojevského, píše Vacek. Patří k pokřivení doby, že Vacek musí vysvětlovat, proč byl od roku 1974 více než patnáct let předsedou základní organizace Komunistické strany Československa. Současný ředitel Slovanské knihovny Lukáš Babka k tomu dodává, že Vackovi se podařilo provést knihovnu nelehkým obdobím takzvané normalizace, i obtížnou dobou počátku devadesátých let minulého století, kdy cokoliv, co bylo spojeno s bývalým režimem, bylo vnímáno jako nežádoucí a zbytečné. V historické jezuitské koleji Klementinu je přibližně svazků slovanské literatury. Slovanská knihovna je se svými úžasně bohatými sbírkami Mekkou pro každého slavistu. A vzácně je člověk v některé knihovně obsloužen tak přátelsky a ochotně jako zde, napsal německý slavista prof. Roland Opitz o pražské knihovně, soudu absolventa gymnázia, na němž téměř dvě stě let před ním studovali první slavista Josef Dobrovský. IVO HAVLÍK (Psáno pro LUK) Kozáck bál Pod záštitou Obchodního zastupitelství Ruské federace v České republice se konal dne ve společenském sále Na Marjánce v Praze-Břevnově Kozácký bál. K tanci hrála hudební skupina SUPERBAND, nechybělo předtančení. Vystoupil folklorní soubor Kozáci Vltavy. I přes nepřízeň osudu, kdy onemocněla polovina souboru, získal si svými písně- mi obdiv hostí. Mezi hosty byli obchodní zástupce RF Sergej Kuzmič Stupar, zástupce ředitele RSVK Oleg Soloduchin, ředitel Domu národnostních menšin Mgr. Jakub Štědroň a předseda Folklorního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica. a veterán Velké vlastenecké války Vladimír Winter. (nw) XXV. mezinárodní vánoãní spoleãné ãtení v Moskvû, hovofií Michail Dzjuba. Uprostfied pfiedsednictva sedí metropolita vladyka Kiril. Moskevský Patriarchát Svatý Sinod Ruské pravoslavné církve a Výbor pro integraci s Kozáctvem pořádaly již XXV. mezinárodní společné vánoční čtení. Tato akce se konala ve dnech ve vládních prostorách moskevského Kremlu. Krom jiných vysokých osob- ností byli účastni tohoto zasedání patriarcha Ruské pravoslavné církve Kiril a ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov. V rámci toho proběhla konference Církev a Kozáctvo: Cesty spolupráce. Za Všekozácký svaz Českých zemí a Sloven- ska byli pozváni ataman Všekozáckého svazu Michail Dzjuba a Irena Dzjubová, náčelník oddílu kulturně-folklorní služby. Konferenci předsedal Metropolita Stavropolský a Nevinnomyský, předseda Sinodního výboru pro integraci s Kozáctvem vladyka Kiril. Skanzen v Pfierovû nad Labem pfiedstaví jarní zvyky na ich pfiedkû Jaro v Kartágu Tip na výlet Od 18. března do 30. dubna potrvá v přerovském skanzenu výstava Jaro na vsi, která bude připomínat zvyky našich předků. Uvidíte zde veškeré jarní obyčeje, od masopustních zábav, přes velikonoční zvyky a připomínku svatovojtěšské poutě až po máje a květnové mariánské svátky. V celém areálu skanzenu budou připomínány různé staré zvyky a obyčeje, které provázely po celé jarní období život našich předků ve středním Polabí. Jarní jídelníček zahrnuje velikonoční pečení, zdobení perníčků nebo pohankových placek a další. Při jarní výstavě jsou už zpřístupněny všechny expozice ve skanzenu včetně staré školy a nových chalup. Nebudou chybět kraslice, keramika a další typicky jarní motivy staročeské vesnice. Tradiční výstava Jaro na vsi zahrnující celý areál skanzenu, začíná letos už v sobotu 18. března V interiérech všech Stránku 6 připravila a redigovala Nataša Weberová. Kozáck bál, veterán Vladimír Winter, mu bylo 92 let. Skanzen v Pfierovû nad Labem. chalup jsou scény ze života našich předků, znázorňující různé staré zvyky a obyčeje, vztahující se k jarnímu období. Při jarní výstavě jsou ve skanzenu zpřístupněny i stálé expozice včetně školní třídy a kabinetu. Návštěvníci už mohou navštívit i nově dostavěnou část skanzenu s památkově chráněnou chalupou z Oskořínku, kapličkou, kovárnou a dvěma stodolami, v nichž se připravují nové expozice. Velikonoční výstava Jaro na vsi Otevřeno úterý-neděle od 9.00 do hodin. Poslední vstup v hodin. JAROSLAV SVOBODA Dne 19. prosince 2016 se v Křišťálovém sále Ruského střediska vědy a kultury v Praze konala prezentace českého překladu románu ruského spisovatele Václava Michalského Jaro v Kartágu, který byl vydán nakladatelstvím Targamannum. Akce byla připravena Zastupitelstvím Rossotrudničestva v ČR ve spolupráci s překladatelem a vydavatelem knihy Václavem Hrbkem. Václav Michalskij je ruský spisovatel, laureát Státní ceny Ruska pro literaturu (2003) a ceny Svazu spisovatelů SSSR K. Fedina (1979). Je rovněž členem Svazu spisovatelů SSSR, zakladatelem a šéfredaktorem nakladatelství Soglasie. Díla spisovatele byla v Rusku vydána nákladem pět milionů výtisků. Jednotlivé povídky byly přeloženy do polštiny, francouzštiny, bulharštiny, němčiny, čínštiny ad. V českém jazyce vychází jeho kniha poprvé. Román Jaro v Kartágu je prvním v cyklu děl o tragických osudech ruské emigrace po revoluci. Knihy cyklu Jaro v Kartágu (Vesna v Karfagene), Osamě- lý je všude na poušti (Odinokomu vezdě pustinja), K radosti musí být dva (Dlja radosti nužny dvoje), Chrám přátelství (Chram Soglasija), Estomihi (Proščenoe voskresenje) a Ave Maria vypráví o osudech dcer admirála ruského carského loďstva Marie a Alexandry Merzlovských. Román Jaro v Kartágu, který zahajuje epopej, získal nařízením prezidenta RF ze dne 5. července 2003 Státní cenu. V podání A. Berti (soprán) s hudebním doprovodem J. Kiral zazněly romance a jiná hudební díla uvedená v románu. Václav Hrbek sdělil, že na myšlenku převést do češtiny všech šest dílů epopeje ho přivedla láska k ruskému jazyku. Při jeho studiu se svým učitelem ruštiny četl úryvky z tohoto díla. Nyní končí překlad posledního románu epopeje a již přemýšlí o překladu další knihy historického románu sovětského spisovatele I. Kratta Velký oceán, věnovaného osudům prvních ruských osadníků v Kalifornii. Předseda České asociace rusistů J. Klapka zazpíval za doprovodu kytary několik romancí v ruském a českém jazyce.

7 207/2017 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 7 H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E H I STO R I E Vzpomínky na volyàskou genocidu Polsk film rozvífiil polsko-ukrajinské sousedství Pfiipomínka vzájemného vyvraïìování za války Vztahy mezi Polskem a Ukrajinou jitfií pfiipomínky vzájemného vyvraïìování z dob druhé svûtové války. Znaãn ohlas vyvolal nov polsk film VolyÀ, kter vykresluje tyto události s mimofiádnou brutalitou. Doma má úspûch, na Ukrajinû ho oznaãují za provokaci na zakázku Kremlu jak pí e ãasopis T DEN. Politici obou stran se čas od času nechají slyšet, že vzájemné vztahy jsou vynikající a jak dobře funguje příhraniční spolupráce. Realita je však trochu jiná. Běžte se zeptat do Polska, odpoví otráveně ukrajinský pohraničník na otázku, proč ve frontě na hraničním přechodu Dolhobyczów musejí auta čekat sedm hodin. Celnice postavená z evropských peněz by sice oficiálně měla odbavit 80 aut za hodinu, polská strana však pouští jen 30. Poláci a další občané EU přitom mají svůj vlastní pruh a mohou jet prakticky bez čekání, a tak jsou Ukrajinci, jezdící tudy do Evropy za prací, přesvědčeni, že jde o cíleně namířenu diskriminaci. Nenávidí nás, je to v nich zažité, svěřuje se Volodymyr, jeden z ukrajinských řidičů. Chtějí nás otrávit, všemi způsoby odradit od cest za prací, ale my jsme zvyklí na všechno, dodává. Za posledních 25 let se sice mnoho Ukrajinců v Polsku asimilovalo, vznikly nové příhraniční regiony a liberální polská vláda také podpořila revoluci na kyjevském náměstí Nezávislosti v zimě Přesto sousedství Poláků a Ukrajinců má svá temná místa. Mezi ně patří vzájemné vraždění na území dnešní západní Ukrajiny během druhé světové války, v letech 1942 a 1944, když celé území kontrolovali nacisté. Na jedné straně tu stála Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), na druhé straně polská Zemská armáda. Počet obětí se odhaduje na až na polské straně a na straně ukrajinské. Francouzská pocta Edvardu Bene ovi Vášně kolem filmu Kolem starých ran doposud politici chodili po špičkách, až Jaroslav Kaczynski, předseda vládní strany Právo a spravedlnost, do nich šlápl naplno. Žádný takový zločin nesmí být zapomenut nebo označen jinak než jako genocida, prohlásil loni v červenci. Za genocidu považuje vraždy Poláků i polský Sejm. Výzkum varšavského Ústavu paměti národa pak říká, že šlo o etnickou čistku s cílem vytlačit Poláky z území, která Ukrajinci považovali za svá. Nejvíc však vášně oživil film Volyň režiséra Wojciecha Smarzowského, který se právě promítá v polských kinech. Snímek začíná scénou z veselky mladé Polky s ukrajinským vrstevníkem, zpívá se dvojjazyčně a svatebčané si skvěle rozumějí. Během války se všechno změní. Bandy UPA za podpory místních Ukrajinců přepadají polské vsi a vraždí muže, ženy i děti třeba přivážou desetiletého chlapce ke snopům obilí a zaživa ho upálí. Kritici filmu vyčítají, že je příliš černobílý a Poláky zobrazuje v lepším světle než Ukrajince. Jednotky UPA vypadají jako bandité a stále povykují: Sláva Ukrajině. Mnozí ukrajinští herci odmítli nabízené role, a tak záporní hrdinové filmu často mluví s přízvukem. Edvard Beneš od slávy k propasti. Drama mezi Hitlerem a Stalinem. První rozsáhlý životopis československého prezidenta Těmito tituly ozdobilo pražské nakladatelství Argo svou nejnovější knihu, jíž je životopis prezidenta Edvarda Beneše, který pro české čtenáře napsal francouzský historik Antoin Marès, přednášející soudobé dějiny na pařížské Sorbonně Jde o významnou událost české historiografie, srovnatelnou s dílem britského historika Edwarda Hitchcoca Zasvětil jsem život míru (1940). Doufejme, že i v Moskvě mezitím vyšel podobný životopis, jehož autorkou je ruská historička Valentina Marinová: Vtoroj prezident Čechoslovakiji Edvard Beneš politik i čelověk, Moskva Český vydavatel ve svém slově v knize připomíná, že Beneš je českou společností počátku 21. století nazírán rozporuplně, zejména v posledních letech převažuje u českých historiků žel spíše negativní hodnocení. Není pochyb, že v nové knize jde o poměrně objektivní hodnocení Benešovy státnické role. Podle názoru Slovanské vzájemnosti se francouzskému autorovi podařilo při hledání co nejobjektivnějšího pohledu úspěšně překonat nejen možné předválečné (předmnichovské) animozity, ale také omezenosti české polistopadové scény. Antoin Marés podává velice široký rejstřík Benešova života, od jeho role zpravodaje Práva lidu až po jeho vrcholnou roli Masarykova nástupce. Kontroverze soudobé české historiografie jsou Francouzovu dílu cizí. Českému čtenáři se tak dostává do rukou originální životopis druhého československého prezidenta. (SV) Prezident E. Bene na jedné z náv tûv u ãs. leteck ch jednotek ve Velké Británii Obrázek z polského filmu VolyÀ: pol tí vojáci i civilisté utíkají pfied neznám mi ukrajinsk mi oddíly Manifest ãesk ch spisovatelû Doc. Dr. Mirko Svoboda v překladu článku ruského autora Dmitrije Litvinoviče uveřejněného v kanadském časopise Northstar compass 2002 č. 11 pod názvem Holokaust proti Slovanům v Izraeli pokračuje. Autor píše: Podstata nového (izraelského) zákona spočívá v následujícím: jestliže občan přijme podporu od státu, pak se může vzdálit ze země pouze po roce. Toto opatření se přímo dotkne imigrantů z Ruska. Mnozí z nich žijí z podobných podpor jako nezaměstnaní. Imigranti z bývalého SSSR tvoří většinu nedávno přišedších. Jak uvádí izraelská agentura, v roce 2002 přijelo do Izraele lidí, z toho lidí přišlo ze zemí, které byly součástí někdejšího SSSR. Tito lidé přišli do Izraele, protože byli vyzváni, aby přijeli. Izraelská úřadovna jim slibovala ráj, nyní nejsou svědky ničeho jiného než diskriminace. Můžete nosit čepičku (jarmulku, pozn. překladatele), učit se Tóru nazpaměť, navštěvovat synagógu, ale vždy budete pro Izraelity cizincem. Co tedy bylo jádrem výzev sovětským Židům po dlouhé roky, aby emigrovali do Izraele? List Ruská pravda napsal o skupině mladých Izraelců (ruského původu), kteří chtěli v Izraeli založit Slovanskou Unii. Bylo jim odepřeno povolení. Bylo to Ukrajina: Vina je společná Pro Anatolije Drozdoviče, veterána Ukrajinské povstalecké armády, je historická pravda jasná první začali Poláci. Museli jsme bránit naše lidi. UPA byla sama proti všem, vzpomíná muž, kterého po válce za členství v UPA poslaly sovětské úřady na 25 let do vězení. Ukrajinští historici pak považují události na Volyni za konflikt, na kterém vinu nesou obě strany. Film ukazuje Ukrajince v horším světle, než ve skutečnosti byli, říká Lesia Bondaruková z ukrajinského Institutu národní paměti. Jde prý o rozdmýchávání národnostních vášní. Režisér filmu Wojciech Smarzowski je už zvyklý na otázky, zda na film o rozpočtu 10 milionů zlotých (63 milionů korun) dostal peníze z Kremlu. S úsměvem je odmítá. Snímek prý není učebnicí dějepisu a ani nechce vytvářet iluzi vyváženosti, říká v rozhovoru pro týdeník Do Rzeczy. Nejde o otevírání starých ran, ale o paměť a upřímnost, dodává. TOMÁŠ VLACH, Volyň Ukrajina Rakousko-Uhersko přežilo do roku 1916 světový konflikt navenek celkem v pořádku, ale na podzim se nad dvojctihodnou monarchií už začaly stahovat mraky. Žádný úspěch c. a k. armády od roku 1914 se neuskutečnil bez říšskoněmecké podpory, hospodářský stav a výživa obyvatelstva se zhoršovala každým dnem. Rakouští Němci napříč stranickým rozdělením, mezi nimiž hráli prim ti z českých zemí, požadovali v tzv. velikonočním programu zcela v duchu své šovinistické nálady vytvořit z Předlitavska (území pod vlivem Vídně) prakticky součást Německého císařství. Za této situace se po několikaměsíčních jednáních českých politických předáků ustavil Český svaz, jež sdružil české poslance rakouského parlamentu (říšské rady) s výjimkou realistů a státoprávních pokrokářů. Vedle něho se konstituoval i Národní výbor jako vrcholná morální autorita veřejných otázek ve vlasti. Naděje na blízký konec válečného běsnění byly dávno pryč, poměr sil se označoval běžně jako remíza s relativní převahou centrálních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko, Turecko). Právě toto seskupení prostřednictvím neutrálních států (Vatikán, Švédsko) svým protivníkům navrhlo ( ), aby se zahájilo jednání o ukončení války a uzavření míru. Velmoci tzv. Dohody (Francie, Rusko, Velká Británie) tuto možnost odmítly s tím, že se ve skutečnosti nejedná o mírovou nabídku, protože neobsahuje žádné konkrétní podmínky, a stávající situace na frontách nevyjadřuje reálný stav obou táborů. Mezitím prezident USA W. Wilson bojující strany vyzval 18. prosince 1916, aby jako podklad k vyjednávání zveřejnily své válečné cíle. Centrální mocnosti odpověděly , že předpoklady budoucího míru musí být smluveny přímo s nepřítelem a nikoli prostřednictvím neutrálního státu, proto se nemíní k tomuto vyjadřovat. Dohodoví spojenci odpověděli Wilsonovi a kromě jiného uvedli, že chtějí osvobození Italů, Slovanů, Rumunů a Čechoslováků z cizího panství. Jednalo se o velký propagační úspěch a posilu našeho zahraničního odboje, od února 1916 vedeného Československou národní radou. C. a k. ministerstvo zahraničních věcí požadovalo od politických reprezentací dotyčných národů v monarchii, aby se od tohoto důrazně distancovaly. předsednictvo Českého poslaneckého svazu vydalo veřejné prohlášení, poupravené ještě ministrem Czerminem. Požadavek Dohody se považoval za urážku českého národa, jež prý tak jako vždycky v minulosti, tak také v přítomnosti a v době příští jen pod žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky svého vývoje.projev svazu poškodil prestiž zahraniční akce, ale zároveň snížil autoritu oficiálních představitelů české politiky doma. Nový rakouský císař Karel I. chtěl v dosavadní politice uskutečnit obrat. Věděl, že mocnářství nezvládne ve válce pokračovat. Oslabil vliv armády na fungování státní správy. Pomocí příbuzných své manželky Zity Bourbonsko-Parmské navázal tajné jednání o uzavření separátního míru, což se mu v následujícím roce stane osudným V neposlední řadě i s přihlédnutím k pádu romanovské dynastie v Rusku hodlal svolat parlament, jehož činnost byla přerušena vládním zásahem na jaře To začalo pochopitelně vyvolávat obavy, aby se čeští poslanci, až budou ve Vídni, nedali zase pohnout k nějakým oddaným prorakouským projevům. Iniciativa vyšla z pražského Národního divadla, kde a kolem něho tehdy ještě působili lidé, kteří také národně a vlastenecky cítili a konali. Režisér Jaroslav Kvapil po dohodě se svými přáteli koncipoval text. Poslance vyzýval splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! ( ) Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po vás žádá a co vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů Prvnímu k podpisu jej Kvapil předložil Aloisi Jiráskovi, přidávali se další představitelé kulturního života. Manifest českých spisovatelů, jak začal být nazýván, měl obrovský úspěch. Nakonec se sešlo přes 200 podpisů. Se souhlasnými projevy vystoupily stavovské organizace, obecní i okresní zastupitelstva. Pražské dělnictvo uskutečnilo shromáždění na jeho podporu. Obrovská to změna proti nedávnému stavu. Národ už přestal mlčet. Mlčet nemohli ani poslanci. Při vstupu do říšské rady vydali prohlášení, vycházející z dřívějších tzv. státoprávních ohrazení, že nynější dualistický útvar vytvořil k patrné újmě celkových zájmů národy vládnoucí a potlačované v zájmu celé říše a dynastie je nezbytno přetvoření mocnářství habsbursko-lotrinského ve spolkový stát svobodných a rovnoprávných národních států. Opírajíce se proto o přirozené právo národů na sebeurčení a svobodný vývoj, posílené nadto u nás nezadatelnými právy historickými, budeme se v čele svého lidu domáhat sloučení všech větví českoslovanského národa v demokratický český stát, při čemž nelze opomenouti i větve slovenské Obratné formulace c. a k. monarchii výslovně neodmítaly, ale de facto její existenci zásadně problematizovaly. Důležitost těchto událostí pro vývoj směřující k naší státní samostatnosti roku 1918 ukázaly hned následující měsíce. VLADIMÍR MLEJNECKÝ Ze Slovansk ch vzájemností si pfiipomínáme vskutku šokující pro ty, kdož přišli do Izraele z bývalého SSSR. Tito sovětští imigranti (nežidovského původu) mají slovanské kořeny, a to ať již přišli do Izraele z Moldávie, Ázerbajdžánu nebo Kazchstánu. Je jich až Pociťují, že se již nedostává důstojného místa v izraelské společnosti. Izraelská vláda aktivně brání například tomu, aby se účastnili politiky. V izraelském parlamentu není ani jeden Rus, žádný Rus není starostou, prostě nic. Ze Slovanské vzájemnosti č. 51/2002 připravil Č. M. KADLEC Stranu 7 připravila Julie Masopustová.

8 8 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 207/2017 L I STÁ R N A L I STÁ R N A L I STÁ R N A L I STÁ R N A L I STÁ R N A L I STÁ R N A Po stopách Mladé gardy v RoveÀkách a Krasnodonu (Dokončení ze s. 1) Další památná místa Ani při své letní cestě na Donbas jsem neopomenul navštívit město Mladé gardy Krasnodon. Tentokrát jsem bydlel u Ludmily, své známé, v rodinném domku na ulici Frunze, v klidné části města. Jedná se vlastně o dva malé domky, obklopené velkou zahradou. Ludmila zde s manželem pěstuje ovoce a zeleninu, mj. víno. Za krásných teplých večerů mě spolu se svou maminkou vyprávěla o svých setkáních s členy MG a jejich rodiči. Ludmila chodila do nedaleké Vorošilovovy školy, kam často docházeli rodiče popravených mladogvardějců (např. Jelena Koševá, matka Olega Koševého) i přeživší členové MG (Valja Borcová, Radik Jurkin) na besedy. Vyprávěla i o ostřelování města Ukrajinci v roce V ulici Frunze bydlel člen MG Jurij Vicenovskij a členka ilegální organizace Nalina Sokolovová. Jejich domy však už nestojí. V sousední ulici Ljutikova jsme viděli domy členů MG Volodi Osmuchina, Klavy Kovalevové, Váni Zemnuchova a dům vedoucího ilegální organizace Filippa Ljutikova, který pomáhal mladogvardějcům. Ljutikov byl popraven spolu s 49 mladogvardějci v lednu Ludmila vzpomínala, že před domem Kovalevových vídávala sedět na lavičce Klavinu maminku. S Ludmilou jsme navštívili i malé Muzeum MG ve Vorošilovově škole. Stará škola byla po válce zbořena a vyrostla nová, nesoucí jméno bývalého žáka školy, člena štábu MG, Hrdiny SSSR Sergeje Ťulenina. Jelikož jsme s Ludmilou toužili podívat se k domům, kde bydleli Uljana Gromovová a Ljubka Ševcovová a sami bychom je nenašli, vyšli nám vstříc v Muzeu MG a ředitelka muzea Natalia Ivanovna Nikolajenková nám poskytla auto s řidičem a průvodkyní, pracovníci muzea Irinou Černijenkovou. Dozvěděli jsme se, že mnohé domy, v nichž bydleli mladogvardějci, už nestojí či pustnou. V některých bydlí vzdálení příbuzní, jinde už jiní majitelé. Pamětní cedulky na domech se dochovaly jen někde. Jeli jsme směrem k Pervomajce, bývalé staré hornické osadě, dnes součásti Krasnodonu. Nejprve jsme se zastavili u budovy Gorkého klubu (dnes tu sídlí kozáci), kde za okupace členové MG pořádali různá kulturní vystoupení. Nedaleko jsme viděli domy, kde bydleli členové MG Jevgenij Moškov a Gennadij Počepcov (Počepcov Mladou gardu zradil, po osvobození Krasnodonu byl odsouzen a 19. září 1943 zastřelen). Po chvíli jsme přijeli k dolu č. 1 Sergeje Ťulenina. Zde Ťulenin v roce 1941 pracoval. Nedaleko dolu jsme viděli dům Ljubky Ševcovové. Přijeli jsme do Pervomajky. Stará škola, kam chodili členové MG z Pervomajky, již také nestojí. V nové škole č. 6 nás vřele přivítali. Ve vestibulu je deska se jmény 18 členů MG, kteří se zde učili. Dvě žákyně nás provedly školou, krátce jsme zavítali do 1. třídy a nakonec nás se zasvěceným výkladem provedly i malým Muzeem MG. Poté nás vedení školy pozvalo na malé občerstvení. Byli vděčni za návštěvu z ČR a rozhodli se založit návštěvní knihu muzea, do níž jsem se zapsal jako první. Autem jsme pokračovali uličkami Pervomajky až k domu, kde bydlela Uljana Gromovová. V domě, na němž se pamětní deska Uljaně zachovala, už dlouho nikdo nebydlí. Otevřenými vrátky jsme prošli na dvůr. Zahrada a sad u domu jsou zpustlé, letní kuchyň a sklípek rozpadlé. Měl jsem velmi zvláštní pocit při vědomí, že zde před 74 lety chodila Uljana a sem za ní chodili kamarádi, spolužáci, členové Mladé gardy, bojující proti nacistům. Zde také byla počátkem ledna 1943 Uljana zatčena. Vrácení medailí doče Bohdance Třetího září se v Luhansku v sídle Luhanské gardy konala malá slavnost. Bohdance Něščeretové byly na základě referenda navráceny dvě medaile (Za odvahu a Za osobní statečnost), které jí před časem byly nezákonně odňaty. Medaile jí předala Anna Ozerjovová z Ruska z hnutí Infoopolčenie. Krásné bylo vyprávění Světlany Sidorské, členky Národně osvobozeneckého hnutí Ruska ze Sankt Petěrburgu. Vyprávěla o lidovém hnutí v ukrajinském Nikolajevu v roce 2014, jehož se zúčastnila. Tam bylo hnutí potlačeno a mnoho lidí zatčeno. Světlaně se podařilo utéci do Ruska. Já jsem přítomné pozdra- vil od českých přátel a informoval jsem je o činnosti naší Společnosti přátel LLR a DLR v ČR i zde na Donbasu. Výstava Jurije Bělova Ještě se vrátím ke kultuře. Novináři z ulčevské TV Asket mě 7. září pozvali do Historického muzea v Alčevsku na vernisáž výstavy alčevského malíře, spisovatele, novináře, historika umění a etnografa Jurije Bělova ( ). Před vernisáží jsem si prohlédl expozice muzea a setkal se s novinářem z TV Asket Sergejem Kornijenkem, s historičkou, spolupracovnicí Bělova, Julií Charitonovou a veteránem Velké vlastenecké války Andrejem Jamkovým, který bojoval v Karélii. Po vernisáži mě přijala Larisa Šenturová, ředitelka muzea. Věnovala mi Bělovovu výpravnou knihu Stránky historie Alčevsku a požádala mě, zda by se v ČR nenašli potomci učitele, ruského emigranta z roku 1922 Semjona Ryžkova (mj. učil v Alčevsku Klimenta Vorošilova). Pietní akt V Parku Leninského Komsomolu v Alčevsku se 2. září konal pietní akt k 73. výročí osvobození Alčevsku od fašistické okupace. Průvod, v jehož čele šli veteráni, představitelé města, mladí z Mladé gardy, školáci s učiteli a občané, prošel celým parkem až k památníku obětí při osvobozování města. Po státní hymně LLR, projevech starostky města a veteránky proběhlo kladení věnců k památníku. V projevech bylo připomenuto, že bohužel 71 let po Velké vlastenecké válce začala další válka, lidé musí znovu se zbraní v ruce bojovat proti fašismu, nyní ukrajinskému. Řečníci vyjádřili přesvědčení, že i tentokrát bude fašismus poražen. To bylo možné vyčíst také z tváří přítomných lidí Závěrem mohu konstatovat, že má druhá cesta na Donbas se vydařila, navázal jsem mnoho nových kontaktů, získal další přátele. Místní lidé si naší práce pro Donbas váží, děkují za pomoc a podporu a těší se na pokračování spolupráce. Děkuji všem, kteří mě podpořili, všem, kteří přispěli alčevské 13. škole a redakci Haló novin, která mi umožnila na Donbasu působit jako její zpravodaj. JAROMÍR VAŠEK, LLR Haló noviny Paní Zoe Svobodová-Klusáková (uprostfied), starosta mûsta KromûfiíÏe a redaktorka Nata a Weberová pfii pfiíleïitosti vzpomínkového shromáïdûní v Hroznatínû loni 26. listopadu. Na snímku Evy Holeãkové jsou v rodném domû armádního gen. Ludvíka Svobody Blahopfiejeme! Alena Sachumská z Jirkova se dožívá 2. března 82 let. V Liberci oslaví 73. narozeniny 4. března Oldřiška Reslová. Ivan Jernek z Dobříše bude slavit 67. narozeniny 4. března. 77. narozeniny oslaví ve Zdicích Karel Nový. Oldřiška Kadeřávková z Loun bude slavit 82. narozeniny 8. března. V Klatovech bude slavit 70. narozeniny 9. března Květoslava Tomanová. 69. narozeniny oslaví v Božicích 10. března Jaroslav Vařák. Marcela Vocetková oslaví v Praze dne 10. března 66. narozeniny. 95 let se dožívá v Jirkově 11. března Vladimír Bambas. Josef Alois Tichý z Prahy se dožívá 88 let dne 11. března. Miloš Harant oslaví v Praze 84 let dne 13. března. Alena Kudějová bude slavit v Kladně také své 85. narozeniny 13. března. Redaktorka Slovanské vzájemnosti Julie Masopustová oslaví 83. narozeniny v Praze. Helena Polášková z Rožnova pod Radhoštěm bude slavit 17. března 72. narozeniny. V Praze se dožívá 18. března Marta Lisnerová, aktivní účastnice Slovanského sjezdu 1998 v Praze, 99 let. Vlasta Vodičková z Kladna se dožívá 88 let 19. března. V Praze oslaví 89. narozeniny dne 20. března Libuška Koukalová, dlouholetá spolupracovnice Slovanské vzájemnosti, pečující o sazbu. Olga Šašková v Plzni bude slavit 24. března 69. narozeniny. V Kunovicích se dožívá 91 let Vladimír Galuška 26. března. Leoš Hamrský z Liberce bude slavit 60. narozeniny 29. března. Všem jmenovaným i nejmenovaným oslavencům blahopřejeme. VáÏen m a mil m ãtenáfiûm Děkujeme všem věrným čtenářům. kteří již uhradili předplatné Slovanské vzájemnosti a také za finanční podporu. Děkujeme za dopisy, které dostáváme, například od dlouholetých čtenářů man- želů Bendových z Olomouce. kteří redakci přejí hodně zdraví a sil, a to hlavní, co lidé potřebují na celém světě MÍR. To Vám všem od srdce také přeje redakce Slovanské vzájemnosti. SLOVANSK V BOR âr, POLITICK CH VùZ Ò 9, PRAHA 1 tel.: , slovanvybor@volny.cz Objednávám si... výtisk(ů) Slovanské vzájemnosti na jméno... Převzato z Práva adresu... Ohlas na ãlánek Víte z ãeho je mi smutno? (ã. 204, prosinec 2016) Mně je taky smutno z toho, že se stále oslavuje Václav Havel, který se moc omlouval Němcům. Podle mne je to vlastizrádce, vůbec žádný vlastenec! Žádná sláva mu nepatří, naopak hanba mu! A proč se autor článku neozval svým jménem? To má strach? Já se nebojím pod článkem podepsat. Nebudu se stydět za svůj názor. Slovanskou vzájemnost mi půjčuje můj švagr ze Slaného. Se zájmem si ji přečtu. Děsí mě dnešní doba, kdy je vlastenectví jenom slovo, které už hodně lidí neví, co to vůbec znamená. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a měl jsem vždy Stranu 8 připravila a rediguje Nataša Weberová. a mám rád Rusko. Byl jsem v Sovětském svazu v 70. letech, a rád na to vzpomínám. Je správné uznávat, že nás osvobodila Rudá armáda, že fašisté usilovali o likvidaci našeho národa. JIŘÍ KREJČÍ, důchodce ČSD Domov důchodců Velvary P. S. Přeji redakci Slovanské vzájemnosti mnoho zdaru.... PSČ podpis Předplatné a poštovné uhradím poštovní poukázkou na b. účet č /0800. SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 207/2017, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Redakční radu řídí: Jan Minář. Členové rady: Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Julie Masopustová, Mirko Svoboda a Nataša Weberová. Distribuci vede Eva Holečková. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: , internetová adresa: (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa slovanvyborcr@volny.cz. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne Časopis registrován na MK ČR pod reg. č ISSN