UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra trestního práva. Anežka Potyszová. Diplomová práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra trestního práva Anežka Potyszová Znalecké dokazování Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Lenka Konrádová OLOMOUC 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Znalecké dokazování vypracovala samostatně a uvedla jsem v ní všechny pouţité zdroje. V Olomouci dne Aneţka Potyszová 1

3 Já, níţe podepsaná, Aneţka Potyszová, autorka diplomové práce na téma Znalecké dokazování, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., správci: Univerzita Palackého v Olomouci, Kříţkovského 8, Olomouc , Česká republika ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních systémech UP, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uţivatelům sluţeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní sloţka UP, která se nazývá knihovna UP. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb. Prohlašuji, ţe moje osobní údaje výše uvedené jsou pravdivé. Prohlašuji tímto, ţe jsem diplomovou práci na téma Znalecké dokazování zpracovala sama pouze s vyuţitím pramenů v práci uvedených. V Olomouci dne Aneţka Potyszová 2

4 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Lence Konrádové za její rady, cenné připomínky a především za její ochotu a lidský přístup. 3

5 Obsah 1 Úvod K základním pojmům důkazního práva a dokazování obecně Dokazování Důkazní prostředek, důkaz Předmět důkazu Pramen důkazu Subjekty dokazování Důkazní právo Teorie důkazů Proces dokazování Předmět a rozsah dokazování Znalecké dokazování Právní úprava znaleckého dokazování Moţnosti uţití odborných znalostí v praxi Znalecký posudek Definice znaleckého posudku Rozlišení znaleckého posudku a odborného vyjádření Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb Znalecký posudek nebo odborné vyjádření? Srovnání odborného vyjádření se znaleckým posudkem Odměna za odborné vyjádření Příprava a vypracování znaleckého posudku Náleţitosti znaleckého posudku Výslech znalce Hodnocení znaleckého posudku Vady posudku Znalecký posudek předloţený stranou Právní stav před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb Právní stav po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb Znalec Osoba znalce a jeho postavení v českém právním systému Pojem znalce Přibrání znalce Formální a obsahová stránka přibrání znalce Obligatorní přibrání znalce Fakultativní přibrání znalce Námitkové řízení Poučení znalce Výkon činnosti znalce Odpovědnost znalce Odměňování a náhrada nákladů Zánik funkce znalce

6 6 Stručný pohled na úpravu znaleckého dokazování ve Francii Právní úprava přibírání znalců a podávání znaleckého posudku Znalec ve francouzském právu Srovnání s českou právní úpravou Směr právní úpravy znaleckého dokazování a očekávané změny Závěr Seznam použité literatury Anotace a klíčové pojmy

7 1 Úvod Znalecké dokazování patřilo jiţ v minulosti k velice důleţitým oborům, které se uplatňují v mnoha právních odvětvích. Jedním z těchto odvětví je trestní právo, jehoţ nezastupitelnou součástí se znalecké dokazování v průběhu času stalo. Právě znaleckému dokazování v trestním právu se budu věnovat ve své práci. S rozvojem vědy a techniky nabývá znalecké dokazování stále na větším významu. Dané téma je podle mého názoru velice aktuální, jelikoţ právě díky znaleckým posudkům je moţné v trestním řízení dokázat řadu věcí, které by bez metod pouţívaných při znalecké činnosti vůbec nebylo moţné prokázat. Dnešní trestní proces si jiţ těţko můţeme představit bez znalce a bez znaleckého posudku. Znalecké posudky a činnost znalců přispívají k vydání spravedlivého rozhodnutí. Znalecké dokazování není upraveno jednotně, ale jeho úprava je roztříštěna do několika právních předpisů. Jedná se především o zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. Z těchto právních předpisů budu vycházet ve své práci, neopomenu také judikaturu a odborné články. Cílem mé práce je poskytnout přehledný a souvislý nástin problematiky znaleckého dokazování. Co je to obecně dokazování a důkazní právo? K čemu slouţí? V úvodní části své práce bych se ráda věnovala těmto a dalším základním pojmům, které jsou důleţité pro oblast dokazování. Vymezení základních pojmů nám snadněji umoţní zorientovat se a proniknout do daného tématu. Jádrem mé práce je problematika znaleckého posudku. V této části vysvětlím co je to znalecký posudek, popíšu jeho jednotlivé náleţitosti, také se zaměřím na hodnocení a případné vady znaleckých posudků a jejich řešení. V kapitole o znaleckém posudku povaţuji za podstatné se zmínit také o institutech jemu příbuzných, zejména o odborném vyjádření. Pokusím se o popis odborného vyjádření a také o srovnání znaleckého posudku a odborného vyjádření a vymezení nejdůleţitějších rozdílů. Ve své práci se zaměřím také na novelu trestního řádu provedenou zákonem č.265/2001 Sb., která přinesla v oblasti znaleckého posudku a znaleckého dokazování řadu důleţitých změn. Novela měla za cíl přinést do trestního řádu zjednodušení a ujasnění problematických oblastí. Jaké jsou konkrétní změny, které měla novela za svůj cíl? Čeho se tato jmenovaná novela dotkla a jaký je její význam? O této výše uvedené novele se budu zmiňovat na několika místech mé práce. 6

8 Důleţitou součástí mé práce bude rovněţ osoba znalce, bez kterého by nemělo smysl se uvedenou problematikou zabývat. Jak vzniká a zaniká funkce znalce? Jakým způsobem se znalec přibírá do trestního řízení? V čem spočívá jeho činnost? A je znalec za tuto činnost odměňován? Těmito a dalšími otázkami se také budu zabývat v předkládané práci. V dalších kapitolách mé práce bych se ráda věnovala alespoň stručnému přiblíţení úpravy znaleckého dokazování ve Francii a ráda bych poukázala na některá zajímavá právní ustanovení či odlišnosti. Jakými změnami právní úprava znaleckého dokazování v současné době prochází? A jaký je její další moţný vývoj? Na tyto otázky bych se ráda zaměřila v závěru práce. Se znaleckým dokazováním jsem se poprvé setkala na semináři ze Soudního lékařství na Právnické fakultě v Olomouci, vedeného skutečnou kapacitou v oboru Doc. MUDr. Svatoplukem Loykou, CSc. Na seminářích jsme se hodně dozvěděli o činnosti soudních znalců. Tyto hodiny mě obohatily nejen z pohledu práva, ale byly i silnou zkušeností, která ovlivnila můj přístup k danému oboru a podnítila další zájem. 7

9 2 K základním pojmům důkazního práva a dokazování obecně 2.1 Dokazování Dokazováním se v trestním řízení rozumí zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, jejichţ úkolem je poznat skutečnosti, které jsou důleţité pro rozhodnutí, tzn. opatřit důkazy o daných skutečnostech, důkazy provést a získané poznatky procesně zjistit a zhodnotit. 1 Ustanovení trestního řádu, která se zabývají důkazním postupem, nazýváme důkazní právo. Důkazní právo upravuje jednotlivá stádia dokazování v trestním řízení, kterými jsou vyhledávání, provádění a hodnocení důkazů. Podstatou trestního řízení je určitý skutek, který se stal v minulosti. Úkolem orgánů činných v trestním řízení je zjistit, zda se tento skutek stal, kdo jej spáchal a zda je trestným činem. Orgány činné v trestním řízení jsou také povinny zjistit, jaké skutečnosti vedly pachatele ke spáchání trestného činu, tedy okolnosti, které pachateli umoţnily trestný čin spáchat. A v neposlední řadě musí zjistit i osobní poměry pachatele. Orgány činné v trestním řízení nejsou přítomny spáchání trestného činu. V případě, ţe by se tak stalo a orgány činné v trestním řízení by byly účastníky či pozorovately trestného činu, zakládalo by to důvod pro jejich vyloučení z důvodu pochybnosti o jejich nepodjatosti na základě ustanovení 30 odst. 1 trestního řádu. Pro poznání objektivní reality si vyšetřovaný skutek zrekonstruují. A právě tento zvláštní postup, který orgány činné v trestním řízení pouţijí a který je upravený důkazním právem, nazýváme dokazováním. Dokazování je jednou z nejdůleţitějších částí trestního řízení. Na výsledku dokazování záleţí výsledek celého procesu. Účelem dokazování je zjistit skutečný stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a to především ohledně viny a trestu. 2 Můţeme tedy shrnout, ţe cílem dokazování je zjistit pravdu, která odpovídá skutečnosti, tak jak se stala. Jen na základě pravdivých zjištění můţe být učiněno spravedlivé a přesvědčivé rozhodnutí. 2.2 Důkazní prostředek, důkaz Trestní řád pojmy důkazní prostředek a důkaz pouţívá nedůsledně. Mezi těmito dvěma pojmy totiţ nerozlišuje a pro oba pouţívá společný termín důkaz. 1 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 1. vydání, Masarykova Univerzita Brno, 2001, s

10 Důkazní prostředek je vlastní procesní činnost orgánů činných v trestním řízení, která slouţí k poznání skutečnosti. Při této procesní činnosti orgány činné v trestním řízení získávají poznatky, které vedou k poznání skutečnosti, která má být dokazováním zjištěna. 3 Tuto skutečnost nazýváme předmět důkazu. Jedná se tedy o formu, prostřednictvím které získáváme poznatky o věci, která má být objasněna a které jsou důleţité pro rozhodnutí věci. V daném smyslu je důkazním prostředkem ohledání osob nebo věcí, při němţ si orgán objasňuje skutečnosti vlastní smyslovou činností, tedy přímým pozorováním. V případě, ţe potřebuje získat zprávy o skutečnostech, které nevnímal vlastními smysly, vyslechne obviněného, svědka či znalce. Důkazním prostředkem je také seznamování se s obsahem těchto zpráv. Trestní řád nestanoví, jakým důkazním prostředkem by měla být ta či ona skutečnost dokazována. Pouze v některých případech poţaduje pouţití určitého důkazního prostředku nebo stanoví počet důkazních prostředků. Jako příklad si můţeme uvést 115 TrŘ - nařízení pitvy; nebo 116 TrŘ - vyšetření duševního stavu obviněného, podle kterého se přibere znalec z oboru psychiatrie; či ustanovení 118 TrŘ - vyšetření duševního stavu svědka. Dle 58 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se k vyšetření duševního stavu mladistvého přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii. V některých případech zákon dokonce zakazuje uţití určitého důkazního prostředku. Zejména se jedná o 99 odst. 1 TrŘ - zákaz výslechu svědka o okolnostech týkajících se utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem; 99 odst. 2 TrŘ - zákaz výslechu svědka v případech na které se vztahuje státem uznaná nebo uloţená povinnost mlčenlivosti; dále např. ustanovení 100 odst. 1 TrŘ jako svědek má právo odepřít výpověď příbuzný obviněného; 100 odst. 2 TrŘ právo svědka odepřít výpověď; 158 odst. 5 TrŘ zákaz pouţití úředního záznamu jako důkazu, pokud nestanoví trestní řád jinak. Znalecký posudek má nezastupitelné místo mezi důkazními prostředky. Znaleckého posudku se uţije v případech, kdy je potřeba odborných znalostí. Problematikou znaleckého posudku se budu zabývat v samostatné kapitole věnované znaleckému posudku. 3 MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha : C.H. Beck, 2007, s.377 9

11 Důkazem v procesním smyslu se rozumí přímý poznatek, který orgán činný v trestním řízení získal o skutkové okolnosti z předmětu důkazu při procesním dokazování. 4 Je to samotný výsledek, který byl získán pomocí důkazního prostředku a který slouţí k rozhodnutí ve věci samé. Jedná se například o obsah výpovědi obviněného, svědka, znalce, obsah listin a zpráv zachycených jinak neţ písemně, informace získané provedením ohledání. 5 Důkaz je potřeba nejdříve zjistit, coţ znamená vyhledat a opatřit konkrétní skutečnosti, které jsou relevantní pro daný případ. Dále je potřeba důkaz provést a zajistit v souladu s trestním řádem a následně důkaz vyhodnotit. Vyhodnocení důkazu je vlastní závěrečný myšlenkový proces orgánu činného v trestním řízení. Hodnotí se závaţnost, tedy upotřebitelnost důkazu z hlediska skutkového stavu, zákonnost, tedy přípustnost jeho opatření a provedení a naposledy také pravdivost důkazu z toho pohledu, zda v sobě obsahuje pravdivé skutečnosti. Konečné hodnocení důkazů se děje aţ v meritorním rozhodnutí, po shromáţdění všech důkazů a odrazí se v odůvodnění rozhodnutí. Jednotlivá stadia dokazování nejsou oddělená, ale úzce spolu souvisí. Dle trestního řádu můţe slouţit jako důkaz vše, co můţe přispět k objasnění věci ( 89 odst. 2, první věta). Orgán činný v trestním řízení můţe po zhodnocení důkazu dojít k závěru, ţe daný důkaz není závaţný nebo není pravdivý. I přesto je však důkazem. Stejně tak i tzv. nezákonný důkaz, při jehoţ získávání orgán činný v trestním řízení porušil zákon, zůstává důkazem. Nicméně jako důsledek porušení tohoto zákonného postupu platí, ţe jej nebude moţno pouţít. Mezi důkazním prostředkem a důkazem je rozdíl v jejich formě a v obsahu. Důkazní prostředky jsou formou procesního poznávání. Výsledky, které byly takto získány, jsou pak obsahem procesního poznávání. 2.3 Předmět důkazu Jak jiţ jsem uvedla výše, předmětem důkazu rozumíme skutečnost, která má být dokazováním zjištěna. Je to okolnost, která má být v trestním řízení objasněna. Na tom pak závisí rozhodnutí ve věci samé. Předmět důkazu se odlišuje od předmětu dokazování. U předmětu důkazu jde zpravidla o jednu objasňovanou skutečnost. Zatímco předmět dokazování představuje souhrn skutečností a na základě jejich objasnění je pak trestní rozhodnutí zaloţeno. 4 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha : C.H. Beck, 2007, s

12 2.4 Pramen důkazu Kaţdý procesní důkaz musí být spojen s nějakou osobou (obviněný, svědek, znalec) nebo věcí (listiny, předmět ohledání). Můţeme tedy rozlišovat prameny důkazů osobní (výslech obviněného, znalce, ohledání osoby) a věcné (listiny, ohledání předmětu). Tyto osoby nebo věci jsou nositeli důkazů a nazýváme je pramenem důkazů Subjekty dokazování Subjekty dokazování trestní řád v ţádném ze svých ustanovení přímo nevymezuje. Z právní teorie můţeme dovodit, ţe subjekty dokazování jsou osoby, které se účastní dokazování a svými úkony, ke kterým jsou ze zákona oprávněny nebo povinny, jej ovlivňují. Subjekty dokazování jsou: a) orgány činné v trestním řízení; kdo je orgánem činným v trestním řízení vymezuje 12 odst. 1 TrŘ. Jsou to orgány, které rozhodují o předmětu a rozsahu dokazování. Mají významné postavení v procesu dokazování, jelikoţ jej organizují a zároveň také dohlíţí na jeho správný a zákonný průběh. b) strany trestního řízení; stranou trestního řízení je ten, proti němuţ se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem také státní zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíţ návrh nebo ţádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek. 7 Jsou to osoby, které mohou důkaz přímo poskytnout nebo navrhnout provedení nějakého důkazu. Jsou oprávněny se k důkazům vyjadřovat, klást vyslýchaným osobám otázky, stejně tak mohou samy důkaz vyhledat a předloţit. c) další osoby; které mají vliv na proces dokazování. Těmito jsou například znalec, kterému bylo uloţeno podání znaleckého posudku. Znalec v rámci svého oprávnění můţe navrhnout orgánu činnému v trestním řízení provedení důkazů, které potřebuje k vypracování znaleckého posudku. Subjektem v trestním řízení je také osoba, které byla v rámci trestního řízení uloţena povinnost, například vydat či předloţit věc, která je důleţitá pro trestní řízení a můţe mít vliv na dokazování (tzv. ediční povinnost). 6 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s odst. 6 TrŘ 11

13 2.6 Důkazní právo Důkazním právem rozumíme souhrn norem trestního práva procesního, které upravují zákonný postup při dokazování. 8 Důkazní právo je jedním ze subsystémů trestního práva procesního. 2.7 Teorie důkazů Od důkazního práva je potřeba odlišit teorii důkazů. Teorie důkazů je součástí nauky trestního práva procesního. 9 Zkoumá platné důkazní právo, hodnotí jeho výklad a aplikaci v praxi a na podkladě toho činí návrhy na zdokonalení právní úpravy dokazování i aplikační praxe Proces dokazování Proces dokazování můţeme rozdělit do jednotlivých fází, které na sebe plynule navazují. Uveďme si tedy jen pro přehled bez nároku na podrobnější popis fáze dokazování. Podle teorie rozlišujeme následující fáze dokazování: 1) vyhledávání důkazů (zjištění existence důkazu) 2) opatření důkazu 3) provedení a procesní zajištění důkazu 4) prověrka důkazu 5) hodnocení důkazu 2.9 Předmět a rozsah dokazování Předmětem dokazování v konkrétní trestní věci jsou okolnosti důleţité pro trestní řízení v této věci. Okolnostmi důleţitými pro trestní řízení v dané věci rozumíme ty skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. Dále jsou jimi skutečnosti, jeţ vedly k trestné činnosti a umoţnily její spáchání a také skutečnosti, které jsou důleţité pro postup trestního řízení JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s tamtéţ, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 3. vydání: Masarykova Univerzita Brno, 2001, s

14 Na specifičnosti kaţdého jednotlivého případu záleţí, jak se bude postupovat v řízení a jaký se bude dokazovat rozsah těch skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci. Na druhou stranu existují i okolnosti, které je potřeba dokazovat vţdy bez ohledu na odlišnosti kaţdého případu. Zákon uvádí tyto skutečnosti demonstrativně v ustanovení 89 odst. 1 TrŘ. Rozsah dokazování se určuje v průběhu řízení aţ do okamţiku ukončení dokazování před soudem. Stejně tak je nutné určit i předmět dokazování, jelikoţ orgány činné v trestním řízení stále musí vědět, jaké skutečnosti je potřeba zjistit. Okruh okolností, které bude nutné dokazovat v daném případě, bude závislý na podmínkách konkrétního případu, na jeho povaze a také na probíhajícím stadiu trestního stíhaní. 12 V kaţdém stadiu trestního řízení nebude rozsah dokazování stejný. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb. zúţila rozsah dokazování v přípravném řízení, a napříště bude tedy jádro dokazování náleţet řízení před soudem. Pokud vzniknou pochybnosti o dokazované skutečnosti, orgány činné v trestním řízení jsou povinny je odstranit. Vţdy je potřeba dokázat vinu bez důvodných pochybností. V případě pochybností platí zásada in dubio pro reo 13. I přesto, ţe strany souhlasně potvrzují existenci nebo naopak neexistenci nějaké skutečnosti, musí být tato skutečnost dokázána. Od přijetí novely č. 265/2001 Sb. zná trestní řád tzv. nesporné skutečnosti, které se mohou uplatňovat pouze v omezeném rozsahu ve zkráceném řízení před soudem, které navazuje na zkrácené přípravné řízení. 14 Trestní řád však nezná tzv. notoriety, tedy okruh věcí, které jsou obecně známé a které není potřeba je dokazovat. 15 Naopak co se týká právních norem uveřejněných ve Sbírce zákonů, tak platí iura novit curia, tedy soud zná právo. 16 Dokazovat nelze ani skutečnosti, o kterých bylo rozhodnuto způsobem, který je pro orgány činné v trestním řízení závazný a o kterých jsou oprávněny rozhodovat jen jiné orgány, neţ orgány činné v trestním řízení MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel a kol. Kurs trestního práva: trestní právo procesní, 3. vydání, Praha : C.H. Beck, 2007, s v pochybnostech ve prospěch obviněného 14 Srov. 314d odst. 2 TrŘ 15 NETT, Alexander a kol. Trestní právo procesní, Obecná část, 3. vydání, Masarykova Univerzita Brno, 2001, s R 53/1989-II soud zná obsah právních norem, které byly uveřejněny ve Sbírce zákonů ČR, a není povinen provádět důkazy o těchto normách. 17 Srov. 9 TrŘ 13

15 3 Znalecké dokazování 3.1 Právní úprava znaleckého dokazování Právní úpravu znaleckého dokazování a postavení znalce můţeme najít ve třech základních právních předpisech v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhlášce ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Trestní řád se úpravou znaleckého dokazování zabývá ve významných ustanoveních 89, a dokazování v hlavním líčení Na znalecké dokazování dopadají i normy občanského soudního řádu, správního řádu a dalších právních předpisů, mezi nimi je například zákon o oceňování majetku či normy mezinárodního práva soukromého. Dále povaţuji za nutné zmínit také ustanovení 346 trestního zákona, které obsahuje zvláštní skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Nebo ustanovení 58 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, týkající se vyšetření duševního stavu mladistvého. 3.2 Možnosti užití odborných znalostí v praxi Při odhalování, objasňování a vyšetřování trestné činnosti je řada informací podstatných pro trestní řízení obsaţena ve stopách, pro jejichţ rozluštění je zapotřebí odborných a specifických znalostí či uplatnění zvláštních metod. Prostřednictvím těchto znalostí a metod pak dochází ke zpřístupnění informací orgánům činným v trestním řízení, obviněnému, obhájci a dalším adresátům při dokazování. Existují čtyři základní formy uplatnění odborných znalostí v trestním řízení: znalecký posudek 2. odborné vyjádření 3. konzultativní činnosti 4. kriminalisticko-technická činnost Znalecké dokazování je velice významnou formou spolupráce mezi znalci a orgány činnými v trestním řízení, jeţ slouţí k posuzování a objasňování odborných otázek. Informace, které byly znalci předány, nemusí být úplné a mohou být zjišťovány aţ při samotném průběhu vyšetřování nebo znaleckého dokazování. Právě z tohoto hlediska je 18 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s

16 spolupráce mezi zmíněnými subjekty důleţitá. Proces vytváření znaleckého posudku je jednou z metod kriminalistické praktické činnosti. Odborné vyjádření je listinným důkazem, z hlediska odborných znalostí je vyuţíváno a ţádáno k posouzení méně sloţitých odborných otázek, viz dále. Konzultativní činnost je poradenskou sluţbou pro orgány činné v trestním řízení. Konzultantem můţe být znalec, ale i osoba, která má znalosti v daném oboru. Znalosti konzultantů jsou vyuţívány například při předběţném zkoumání stop, stanovení příčin trestných činů, posouzení odborných problémů souvisejících se způsobem spáchání trestných činů, při instruktáţi policistů a pracovníků orgánů činných v trestním řízení s cílem seznámit je s odbornou problematikou vyšetřovaného trestného činu a dále se konzultativní činnost vyuţívá zejména při přípravě, provádění a hodnocení některých vyšetřovacích úkonů. 19 Kriminalisticko-technickou činnost vykonávají kriminalističtí technici a pracovníci expertizních pracovišť Policie ČR. Jde o přímou činnost při vyhledávání, zajišťování, dokumentování a shromaţďování stop při vyšetřování trestných činů. 19 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s

17 4 Znalecký posudek 4.1 Definice znaleckého posudku Odborná literatura podává řadu definic znaleckého posudku. Pro ilustraci zde uvádím některé z nich. Například Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.: Posudkem znalce rozumíme jeho úsudek učiněný na podkladě odborných znalostí o těch skutečnostech, k jejichţ objasnění byl povolán. 20 Jiný zdroj definuje znalecký posudek takto: Znalecký posudek je samostatným důkazním prostředkem, kterým si orgány činné v trestním řízení nebo strany opatřují od osob nebo orgánů k tomu zvláště odborně způsobilých znalců, odborné skutkové poznatky. 21 Další autoři uvádí: Expertizu můţeme definovat jako samostatnou kriminalistickou metodu, spočívající v systému úkonů a operací směřujících k odhalení nebo objasnění skutečností důleţitých pro dokazování v trestním řízení za pouţití odborných znalostí a metod z různých oblastí vědy, techniky, umění a řemesel. 22 Na základě uvedených definic můţeme tedy vymezit základní informace o znaleckém posudku. Zaprvé znalecký posudek je samostatným důkazním prostředkem, slouţícím k objasnění skutečností, o kterých se vede řízení. Znalecký posudek ţádají orgány činné v trestním řízení, jestliţe vyvstane potřeba odborných znalostí, jelikoţ znalecký posudek je zpracován právě na základě odborných znalostí, nikoliv na základě subjektivních vjemů. A v neposlední řadě musíme také zmínit osobu zpracovatele znaleckého posudku, kterou mohou být jednak fyzické osoby znalci, ale také orgány, které mají potřebné odborné znalosti. Znalecký posudek je výsledkem činnosti znalce. Znalec je povinen zpracovat posudek písemně. Podrobněji problematiku znaleckého posudku zpracovávám v následujících částech této kapitoly. Stejné platí i pro osobu znalce, jehoţ postavením, činností a povinnostmi se zabývám v následující kapitole. Znalecký posudek nelze zaměňovat se svědeckou výpovědí. Hlavní rozdíl mezi svědkem a znalcem je ve způsobu, jakým nabývají znalosti o skutečnostech. Svědek vypovídá o skutečnostech, které vnímal svými smysly. Pokud osoba, která má odborné znalosti, 20 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s CÍSAŘOVÁ, Dagmar, FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní, 3. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2004, s MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika, 2. aktualizované vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s

18 vnímala události svými smysly 23, nemůţe být v řízení přibrána jako znalec. Tato osoba se vyslechne jako svědek a za znalce bude v daném řízení přibrána jiná osoba, která má potřebné znalosti. 24 Znalec je zastupitelný. Při znaleckém zkoumání se nesmí znalec opírat o skutečnosti, které vnímal jako účastník nebo svědek události Rozlišení znaleckého posudku a odborného vyjádření To, co jsem uvedla jiţ výše o znaleckém posudku, se uplatní i u odborného vyjádření. Odborné vyjádření je také důkazním prostředkem, který je v průběhu řízení vyţadován orgány činnými v trestním řízení k opatření odborných skutkových poznatků. Oba tyto důkazní prostředky jsou pouţívány v trestním řízení k objasnění skutkových okolností, pokud jsou zapotřebí odborné poznatky. Znalecký posudek i odborné vyjádření mají řadu společných rysů, přesto se od sebe odlišují. Objasníme si tedy pojem odborného vyjádření a vzájemné odlišnosti obou důkazních prostředků. Trestní řád upravuje danou problematiku v ustanovení 105 odst. 1. Zde se dozvídáme, ţe je-li k objasnění skutečností důleţitých pro trestní řízení potřeba odborných znalostí, vyţádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliţe pro sloţitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu znalce Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. zakotvila v 105 odst. 1 TrŘ pravidlo, ţe k posouzení odborných otázek v trestním řízení se nejprve vyţádá odborné vyjádření a aţ v případě, ţe to nestačí, vyţádá se znalecký posudek. Odborné vyjádření, v méně závaţných a jednodušších případech 26 s ohledem na vědomosti a odbornost, nahrazuje znalecký posudek. Za jednoduchý případ se povaţuje lékařská zpráva o zranění poškozeného, protokol o vyšetření alkoholu v krvi či zpráva o ceně zboţí nebo sluţeb. Úprava, která dává přednost odbornému vyjádření, se neuplatní v případech, kdy trestní řád vyţaduje obligatorně přibrání znalce. 23 např. byla očitým svědkem události 24 R 11/77 stanoví, ţe funkce svědka a znalce je neslučitelná. Pokud je někdo ve věci svědkem, nemůţe být zároveň přibrán jako znalec. Uvedené platí také naopak, tedy ţe znalec při podávání posudku nemůţe být vyslýchán jako svědek podle ustanovení platných pro výslech svědka. Srov. R 35/ CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s k pojmu jednoduchý případ R B4/86 51 pokud jsou odborná vyjádření o poranění poškozeného rozporná a obsahují rozdílné údaje o mechanismu a poranění poškozeného a není moţné věc objasnit pomocí výslechu osoby podávající vyjádření, nejedná se o jednoduchý případ a je potřeba vyţádat znalecký posudek. 17

19 Podle právní úpravy platné do měl být k posouzení odborných otázek vyţadován primárně znalecký posudek a jen výjimečně postačovalo odborné vyjádření. 27 Novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb. tedy došlo k otočení přednosti při pouţití odborného vyjádření a znaleckého posudku. Další změnou je, ţe nová právní úprava jiţ neupravuje moţnost vyţádat potvrzení. Za potvrzení byl v minulosti povaţován například opis chorobopisu zdravotnického ústavu nebo protokol o lékařském vyšetření na obsah alkoholu v krvi, nyní jiţ se řadí mezi odborná vyjádření. 28 Odborné vyjádření po novele můţe podat orgán, ale i kterákoli osoba, která má potřebné odborné předpoklady. Zásadní změnu přinesla novela tím, ţe zavedla institut konzultantů. Podle 157 odst. 3 TrŘ můţe státní zástupce nebo policejní orgán vyuţít ve skutkově sloţitých věcech pomoci konzultanta, který má znalosti ve speciálním oboru. Stejnou moţnost má i předseda senátu podle 183 odst. 2 TrŘ. Po novele trestní řád tedy rozlišuje znalce, konzultanty v závaţných a skutkově sloţitých případech (podle 157 odst. 3 TrŘ, 183 odst. 2 TrŘ), osoby, které mají oprávnění podávat odborné vyjádření ( 105 odst. 5 TrŘ) a další odborníky ( 102 odst. 2 TrŘ a osoby mimo rámec trestního řádu). Domnívám se, ţe novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb., která změnila přednost při vyţadování odborného vyjádření a znaleckého posudku byla správným krokem v trestním zákonodárství. Posouzení závaţnosti případu a poté vyţádání odborného vyjádření je zajisté úsporou jak z hlediska ekonomického, tak z pohledu časového. Myslím si, ţe zvláště dnes v období ekonomické krize se dvojnásob zvaţuje, zda je v dané věci opravdu nutné přibírat znalce či zda je moţné případ vyřešit i bez znaleckého posudku. Samozřejmě vţdy je potřeba mít na prvním místě účel trestního řízení, nikoli ekonomickou stránku věci Znalecký posudek nebo odborné vyjádření? Nejdříve je potřeba posoudit otázku zda vyţádat odborné vyjádření či přibrat znalce. Orgán činný v trestním řízení by tuto otázku měl konzultovat, zvláště v případě kdy sám nemá dostatečné odborné znalosti, a tudíţ nemůţe ani posoudit sloţitost otázky, pro kterou je potřeba znalce přibrat. I v případě, kdy orgán činný v trestním řízení má potřebné odborné znalosti, musí vyţádat odborné vyjádření či přibrat znalce. Trestní řád jen ve výjimečných případech stanoví, kdy musí být přibrán znalec, případně i počet znalců. V těchto případech se odborné vyjádření nepouţije. Dále mezi případy, kdy se v praxi pro sloţitost posuzované otázky vyţaduje objasnění odborných 27 VANTUCH, Pavel. Odborná vyjádření či znalecké posudky?, Právní rádce, 2003, č. 6, s tamtéţ, s

20 skutečností přibráním znalce, uvádí komentář například otázky konstrukce a řízení motorových vozidel u dopravních nehod, výpočet rychlosti jízdy motorového vozidla, sloţitější ocenění věci poškozeného, obtíţné stanovení rozsahu škody způsobené trestným činem atd. 29 Odborné vyjádření se pouţije v případě méně náročném jednak na odbornost a jednak na znalosti osoby, která odborné vyjádření dává. Například v oblasti znaleckého dokazování, které se týká jednoduššího oceňování předmětů, rozboru krve na mnoţství alkoholu, výsledky laboratorních testů na přítomnost některých látek v těle, toxikologických expertiz, apod. Kromě případů stanovených trestním řádem, je přibrání znalce fakultativní a závisí na okolnostech daného případu a na uváţení orgánů činných v trestním řízení. Pokud by ovšem znalec nebyl přibrán v případě stanoveném zákonem, zakládalo by to absolutní neúčinnost důkazu. Mimo obligatorních případů uvedených v zákoně se k přibrání znalce přistoupí, pokud to vyţaduje sloţitost zkoumané otázky, také v případech, kdy je k posouzení otázky potřeba delší doby a je vyţadováno studium odborné literatury, vyuţívání základních empirických a teoretických poznatků vědy, které je třeba analyzovat a aplikovat na daný případ nebo pokud je potřeba konzultace s dalšími odborníky atd. 30 Znalecký posudek je také potřeba pokud je nutné stanovit příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a následkem, zkoumání příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného, zjištění přesné doby smrti. Pokud je některé otázky potřeba objasnit pomocí odborných znalostí, nemůţe být znalecký posudek ani odborné vyjádření nahrazeno jiným důkazním prostředkem Srovnání odborného vyjádření se znaleckým posudkem Společné pro odborné vyjádření i znalecký posudek je, ţe oba jsou důkazními prostředky, kterými se objasňují odborné skutečnosti v trestním řízení. Znaleckým posudkem se objasňují sloţitější věci v trestním řízení, zatímco odborným vyjádřením věci, které jsou po odborné stránce méně náročné. Rozdíl mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením je především v jejich odlišné právní povaze. Odborné vyjádření z hlediska své povahy jako důkazu je povaţováno za listinný důkaz podle 112 TrŘ. Dokazování odborným vyjádřením se provádí tak, ţe soud 29 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s RŮŢIČKA, Miroslav, ZEZULOVÁ, Jana. K problematice vzájemného vztahu znaleckého posudku a odborného vyjádření po novele trestního řádu provedené zákonem č.265/2001 Sb., Trestněprávní revue, 2004, č. 9, s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Praha: Linde, 2007, s

21 listinu přečte. Strany mají moţnost nahlíţet do odborného vyjádření, stejně tak i svědci a znalci. Ţádný právní předpis nestanoví obsahové a formální náleţitosti odborného vyjádření. Součástí znaleckých posudků je popis pouţitých metod zkoumání nebo prostředků, znalecký posudek obsahuje také postup znaleckého zkoumání. 32 Popis pouţitých metod zkoumání ani postupů není obsahovou náleţitostí odborného vyjádření. Odborné vyjádření konstatuje jen výsledek zkoumání. Odborná vyjádření jsou vyţadována neformálně opatřením. Stejné je to i u znalce, který se po novele č. 265/2001 Sb., také přibírá opatřením. U odborných vyjádření jde o jednodušší písemný akt, zatímco přibrání znalce se svou formou blíţí usnesení. Další rozdílnost mezi znaleckým posudkem a odborným vyjádřením nacházíme ve vymezení úkolu znalci a ve stanovení zadání zpracovateli odborného vyjádření. Proti formulaci otázek poloţených znalci je moţno podat námitky, u odborného vyjádření je tato moţnost vyloučena. Opatření o přibrání znalce se spolu s otázkami zašle obviněnému, obhájci, případně dalším osobám, u kterých se vyţaduje, aby tato osoba něco konala nebo strpěla ( 105 odst. 1 TrŘ). Tato úprava neplatí pro odborné vyjádření. Znalecký posudek mohou zpracovat pouze osoby, které jsou zapsány v seznamu znalců, případně ty, které jsou přibrány ad hoc. K výkonu znalecké činnosti je vyţadováno ukončené vysokoškolské vzdělání a soustavné sebevzdělávání znalce, na kterého jsou kladeny vysoké nároky, co se týče znalostí daného oboru. K podání odborného vyjádření není potřeba, aby osoba, která odborné vyjádření podává, byla v postavení znalce. 33 O odborné vyjádření lze poţádat i znalce, jakoţ i kteroukoliv fyzickou či právnickou osobu, která má potřebnou znalost dané problematiky ( 105 odst. 5 TrŘ). A dále podle 105 odst. 5 TrŘ lze poţádat o odborné vyjádření také státní orgán, který předloţí odborné vyjádření vţdy bez úplaty. K podání odborného vyjádření můţe být přibrán i pracovník Kriminalistického ústavu nebo oddělení kriminalistické techniky a expertiz při krajských správách Policie ČR. 34 Odborné předpoklady osob, které podávají odborné vyjádření, trestní řád neupravuje. Tyto předpoklady musíme hodnotit přiměřeně danému oboru. K podání odborného vyjádření postačuje i vyučení v oboru s maturitou, případně středoškolské vzdělání. 35 Osoba, která podává odborné vyjádření, má stejná práva jako znalec, například právo nahlíţet do spisu v rozsahu nezbytně nutném pro zpracování znaleckého posudku. Podle 32 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s tamtéţ, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2008, s CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s

22 ustanovení 105 odst. 3 TrŘ lze proti osobě znalce vznést námitky. Stejně tak lze vznést námitky i proti odbornému zaměření znalce nebo formulaci otázek, které mu byly poloţeny. Proti zpracovateli odborného vyjádření, odbornému zaměření úkonu nebo formulaci otázek trestní řád neumoţňuje vznést námitky. Důleţité je vysvětlit i otázku moţnosti výslechu znalce a zpracovatele odborného vyjádření. Co se týká výslechu znalce, trestní řád jej upravuje v 108. Naproti tomu s moţností výslechu zpracovatele odborného vyjádření trestní řád nepočítá. Pokud bychom připustili moţnost či potřebu vyslechnutí zpracovatele odborného vyjádření, je potřeba si ujasnit v jakém procesním postavení by mohl být vyslýchán. Objevují se nám zde dvě moţnosti, buď moţnost jeho vyslechnutí jako svědka nebo jako znalce. Pokud si probereme právní úpravu výslechu svědka, musíme dojít k závěru, ţe zpracovatele odborného vyjádření nelze vyslechnout jako svědka. Těţko bychom mohli ztotoţnit výslech svědka, který podává svědectví o okolnostech, jeţ vnímal svými smysly a zpracovatele, který podává vyjádření na základě svých odborných znalostí. Ve druhém zvaţovaném případě, kdy zpracovatel je vyslýchán v právním postavení znalce, by výslech byl moţný, pokud je vyjádření vyţadováno od znalce zapsaného v seznamu znalců. Výslech se uskuteční ale aţ poté, kdy by daná osoba byla přibrána jako znalec do řízení. Po zváţení moţností výslechu osob v trestním řízení se přikláním k druhému uvedenému názoru, tudíţ výslechu zpracovatele odborného vyjádření jako znalce. S tím, ţe zpracovatel, který je znalcem, bude muset být nejprve přibrán do řízení. Pokud by se jednalo o osobu nezapsanou v seznamu znalců, dovozuji, ţe před výslechem by tato osoba musela být poučena, podobně jako je tomu u znalce přibraného ad hoc. V trestním řízení nemůţe dojít ke spojení osoby svědka a znalce. Myslím si tedy, ţe ad analogia se bude toto omezení vztahovat i na zpracovatele odborného vyjádření Odměna za odborné vyjádření Jak jiţ jsem uvedla výše, státní orgány jsou povinny poskytovat odborné vyjádření bez úplaty. Z toho můţeme vyvodit, ţe v ostatních případech, kdy orgány činné v trestním řízení vyţadují odborné vyjádření, je potřeba poskytnout odměnu. Výše odměny za odborná vyjádření podaná na ţádost orgánů činných v trestním řízení je stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 23/2002 Sb. 21

23 4.3 Příprava a vypracování znaleckého posudku Činnost znalce můţeme rozdělit do dvou stadií na přípravu a samotné vypracování znaleckého posudku. Trestní řád v ustanovení 107 upravuje přípravu posudku. V rámci přípravy posudku jsou znalci, který je pověřen vypracováním znaleckého posudku, za tím účelem vymezeny úkoly. K vymezení úkolů dochází uvedením jednotlivých okolností, které má znalec objasnit. 36 Těmito jsou například zjištění příčiny smrti poškozeného, vyšetření duševního stavu obviněného v době spáchání činu nebo zjištění, zda otisky prstů nalezené na místě činu, se shodují s otisky obviněného, atd. Jestliţe se to jeví účelné a vhodné formulují se znalci přímo otázky, které má řešit. Otázky musí být jasné, srozumitelné a nesmí přesahovat odborné zaměření znalce. Je nepřípustné, aby orgán činný v trestním řízení uloţil znalci za účelem vypracování znaleckého posudku provést další důkazy. 37 Za účelem vypracování znaleckého posudku se znalci předloţí potřebné spisové materiály, celý spis nebo jeho část, do kterých můţe nahlíţet nebo si je případně zapůjčit. Znalec se také můţe účastnit výslechu svědků nebo obviněného a klást vyslýchaným osobám otázky. Pokud je to k vypracování znaleckého posudku potřebné, můţe být znalec přítomen i u jiných úkonů prováděných v trestním řízení. V rámci přípravy znaleckého posudku si znalec tedy především ujasní otázky, kterými se bude zabývat, vytváří si představu o zkoumaných objektech, zpracovává hypotézy a určuje metody, které uţije při zpracování posudku. Následuje detailnější zkoumání jednotlivých objektů, při němţ znalec vyuţívá specifických metod svého oboru. Často zkoumání bývá spojeno i se zničením samotného objektu. Průběh zkoumání bývá dokumentován. Dokumentace je jedním z podkladů pro vypracování znaleckého posudku. V některých případech se vyhotovuje i fotodokumentace. Veškeré tyto dokumenty a fotografie se pak přikládají k opisu znaleckého posudku a archivují se. Následně znalec z provedeného zkoumání vyvozuje a také formuluje závěry. Hodnotí výsledky dílčích zkoumání a z nich ve spojitosti s důkladnou znalostí celého případu vyvozuje úplný závěr. Jakmile se tedy znalec seznámí se všemi okolnostmi, které jsou potřebné k podání posudku, přistoupí k samotnému vypracování. Je-li znalec přesvědčen o pravdivosti svých závěrů a hypotéz, formuluje odpovědi na otázky jemu poloţené orgány činnými v trestním řízení. 36 Srov. R 45/68 - I 37 R 45/1967 I úkol znalce je potřeba vymezit tak, aby byl omezen na objasnění skutečností, k nimţ je zapotřebí odborných znalostí. Znalci tedy nelze uloţit, aby pro účely trestního řízení obstaral důkazní prostředky. Srov. R 42/

24 Znalec se při znaleckém zkoumání nesmí opírat o zjištění, která sám vnímal jako účastník nebo svědek události. 38 Dále se při vypracování znaleckého posudku nemůţe opírat ani o vysvětlení osob, případně jiných podkladů opatřených před zahájením trestního stíhání podle 158 odst. 3 TrŘ. 39 Stejně tak o skutečnosti, které sám zjistil na místě činu, ale navrhne orgánu činnému v trestním řízení, aby provedl například ohledání podle 113 TrŘ. 40 Pokud by spisový materiál byl neúplný, můţe znalec navrhnout, aby primárně byly objasněny důkazy, které jsou potřebné pro vypracování znaleckého posudku. Krom těchto zdrojů, znalec při vypracování znaleckého posudku především čerpá z odborných poznatků, které získává prováděním znaleckých postupů specifických pro daný obor (tzn. z psychiatrického, lékařského vyšetření, z poznatků soudního lékařství a dalších). Znalci nepřísluší hodnotit otázky právní. 41 Znalecký posudek podává pouze o otázkách skutkových, týkajících se oboru jeho činnosti, který nesmí překročit. 42 Pokud je podání posudku závislé na zhodnocení určitých důkazů, musí je znalec zhodnotit podmínečně, případně alternativně, s ohledem na moţná hodnocení důkazů orgánem činným v trestním řízení. To znamená, ţe znalec je povinen zpracovat znalecký posudek, s ohledem na všechny moţné varianty, které z důkazů mohou vyplynout. Stejně tak, pokud pro znalce není některá varianta přijatelná nebo moţná z hlediska jeho specializace, musí uvést ve znaleckém posudku, proč tomu tak je. 43 Podle 107 odst. 1 TrŘ znalci nepřísluší hodnotit důkazy z hlediska jejich věrohodnosti či pravdivosti (zda je skutečnost, o které podává zprávu prokázána). Podle 107 odst. 2 TrŘ můţe znalec, který byl přibrán k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby, poţadovat poskytnutí zdravotnické dokumentace dané osoby. Zdravotnickou dokumentaci konkrétní osoby můţe znalec poţadovat také v ostatních případech stanovených zvláštním zákonem. 44 Vyvrcholením činnosti znalce je vypracování znaleckého posudku. Znalec zpravidla vypracuje posudek písemně. Zákon však nevylučuje i moţnost podat posudek ústně 38 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování, Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s R 46/ R 37/84-I 41 R 17/1979 otázka nepříčetnosti je otázkou právní. 42 R 43/1995 znalcům soudním lékařům přibraným k prohlídce a pitvě mrtvoly nepřísluší vyjadřovat se k otázce, zda obţalovaný byl schopen rozpoznat ohroţení ţivota poškozeného. Jejich úkolem je zejména popsat příčiny úmrtí poškozeného a mechanismus vzniku jeho jednotlivých zranění. 43 Znalec tedy nemůţe zaujmout stanovisko, ţe povaţuje určitý údaj za správný a na něm postavit celý svůj posudek. 44 Zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů, konkrétně podle 67b odst.10 písm.d) v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku, mohou znalci z oboru zdravotnictví nahlíţet do zdravotní dokumentace dané osoby. 23

25 do protokolu. Jiţ v opatření o přibrání znalce určí orgán činný v trestním řízení, zda má znalec vypracovat posudek písemně nebo ústně. Ústní posudek postačí, pokud se jedná o jednodušší případ. 45 Posudek musí stručně zachycovat celý průběh zkoumání, jeho výsledky, včetně přijatých závěrů a odpovědí na otázky, které byly znalci poloţeny. Znalec je povinen vypracovat posudek osobně. Vyţaduje-li to povaha věci, pro posouzení zvláštních dílčích otázek si můţe znalec přibrat konzultanta. Za znalecký posudek však odpovídá sám, včetně otázek, které vypracoval konzultant. Znalecký ústav podává posudek vţdy písemně. Ve znaleckém posudku je ústav povinen uvést, kdo posudek připravoval a také kdo můţe před státním orgánem v případě potřeby stvrdit správnost posudku a podat potřebná vysvětlení. 46 Ústav odpovídá za včasné a řádné provedení posudku. 47 Znalecký posudek se doručuje také obhájci, který má právo na včasné seznámení se s obsahem posudku. Posudek se doručuje na náklady obhajoby. 4.4 Náležitosti znaleckého posudku Znalecký posudek se podle ustanovení 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících skládá ze tří částí: a) z nálezu; ve kterém znalec uvádí popis zkoumaného materiálu, případně jevů a souhrn skutečností, ke kterým přihlíţel. b) ze samotného posudku; zde znalec uvede výčet otázek, kterými se měl v posudku zabývat, a odpovědi na tyto otázky, včetně jejich zdůvodnění. Znalec uvede a zhodnotí jednotlivé skutečnosti, které ho vedly k přijetí závěru, jeţ na základě všech podkladů učinil. Je také povinen popsat postup, kterým k prezentovaným závěrům dospěl. Závěr posudku musí logicky vyplývat z odůvodnění. 48 c) ze znalecké doložky; uvádí se na poslední straně posudku. Znalecká doloţka obsahuje označení seznamu, ve kterém je znalec zapsán, označení oboru, ve kterém má oprávnění podávat znalecké posudky, a číslo poloţky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. U ústních znaleckých posudků je sdělena do protokolu. 45 K pojmu jednodušší případ viz výše například ocenění movité věci odst.1 ZnalZ odst.2 ZnalZ 48 Srov. R 51/

26 Písemný znalecký posudek musí být znalcem podepsán a také opatřen razítkem znalce. Dále musí být posudek sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí ( 13 odst. 3 vyhlášky MS č.37/1967 Sb.). Součástí znaleckého posudku je jak jsem uvedla výše také dokumentace pořízená znalcem, která demonstruje postup znaleckého zkoumání, jeho průběh, jednotlivé etapy, pouţité metody a také výsledky zkoumání. Pro pouţitelnost znaleckého posudku je podstatné, zda obsahuje veškeré náleţitosti stanovené zákonem. V případě absence některé z náleţitostí, můţeme hovořit o vadách znaleckého posudku. 4.5 Výslech znalce Pří výslechu znalce se postupuje obdobně jako při výslechu svědka. Vzhledem k ustanovení 107 odst. 3 TrŘ, má obhájce moţnost včas se seznámit se znaleckým posudkem a připravit se tak náleţitě na výslech znalce. Pokud znalec vypracoval posudek písemně, stačí, aby se na něj při výslechu odvolal a potvrdil jeho správnost a úplnost. Ústně vypracovaný posudek nadiktuje znalec při výslechu do protokolu. Podle 220 odst. 2 TrŘ smí soud přihlíţet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení a opírat se o důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení. Vyjádřením znalce, kterým se odvolává na znalecký posudek a stvrzuje jej, ještě není proveden důkaz znaleckým posudkem. Soud tedy musí vyzvat znalce, aby posudek přednesl a pokud to není moţné, posudek musí být přečten. 49 Ustanovení 211 odst. 5 TrŘ říká, ţe místo výslechu znalce lze přečíst protokol o jeho výpovědi nebo přímo jeho písemný posudek, pokud byl znalec před jeho podáním poučen podle 106 TrŘ a nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku. Státní zástupce a obţalovaný s tím musí souhlasit. Takto lze postupovat i při výslechu znalce u posudku vyţádaného stranou ( 110a TrŘ). Znalce, který je vyslýchán orgánem činným v trestním řízení ohledně posudku předloţeného stranou, je nutné před výslechem poučit podle 106 TrŘ. A v případě, ţe by šlo o znalce ad hoc, je mimo to také potřeba, aby sloţil slib. Poté je vyslechnut k obsahu posudku předloţeného stranou. Pokud znalec nemá nic k doplnění posudku, můţe se na něj odvolat a potvrdit jeho správnost. 49 R 13/

27 Jestliţe je to k objasnění skutečnosti důleţité, můţe být přibráno dva i více znalců. Jedná se zejména o případy, které vyţadují objasnění otázek, týkajících se více znaleckých oborů. Znalci si určí toho, kdo za všechny přednese a stvrdí znalecký posudek. Pokud jsou ovšem závěry znalců v rozporu, je potřeba kaţdého znalce vyslechnout zvlášť. 50 Nastanou-li pochybnosti, je potřeba znalce vyslechnout a odstranit nejasnosti nebo případné neúplnosti posudku, postupem podle 109 TrŘ. V přípravném řízení lze podle 108 odst. 3 TrŘ upustit od výslechu znalce, pokud nemá policejní orgán ani státní zástupce pochybnosti o úplnosti písemně podaného znaleckého posudku. V hlavním líčení lze přečíst znalecký posudek nebo protokol o výslechu znalce, pokud jsou splněny podmínky dle 211 odst. 5 TrŘ. Pokud je k posouzení dílčí odborné otázky v trestním řízení potřeba vyslechnout konzultanta znalce, není moţné jej vyslechnout v postavení svědka, ale musí být přibrán jako znalec. Jestliţe však tato osoba není zapsána v seznamu znalců, tak musí být před výslechem přibrána ad hoc a musí sloţit slib. 4.6 Hodnocení znaleckého posudku Věda a technika mají ve společnosti obrovskou váhu, důsledkem toho je, ţe často nejen laická veřejnost, ale i orgány činné v trestním řízení přistupují ke znaleckému posudku nekriticky a s bezmeznou důvěrou. Takový přístup není správný, jelikoţ můţe mít váţné následky a můţe vést aţ k justičním omylům. Znalecký posudek nemá v trestním řízení privilegované postavení. Je to samostatný druh důkazu, na který se vztahují zásady dokazování, především pak zásada volného hodnocení důkazů. Orgán činný v trestním řízení hodnotí znalecký posudek v souladu s ustanovením 2 odst. 6 TrŘ 51, tedy volně podle svého přesvědčení jako kaţdý jiný důkaz. Hodnocení znaleckého posudku je jednou z nejdůleţitějších a nejnáročnějších částí dokazování. Jedná se o myšlenkovou činnost orgánu činného v trestním řízení, který znalce přibral. Orgány činné v trestním řízení hodnotí znalecký posudek samostatně i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy. Posudek však hodnotí i osoby zúčastněné na řízení, především strany, které mají eminentní zájem na výsledku řízení. Znalecký posudek není nedotknutelným důkazem a orgán jím není bezvýjimečně vázán. Orgán činný v trestním řízení nemůţe znalecký posudek nahradit svým vlastním názorem ani v případě, kdy sám poţadované znalosti má. 50 R 46/1994-I, R 42/ zásada volného hodnocení důkazů 26