obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 Příspěvek k podpoře bezpečné farmakologie - Modul lékových interakcí...25

Transkript

1 obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 Projekt IZIP...4 VFN bezbariérová...5 Národní den schizofrenie...5 TVT-SECUR...6 Světový den ledvin...6 Poruchy příjmu potravy...7 Světový den tuberkulózy...9 Rehabilitace...10 Vysvětlení základních pojmů v rehabilitaci...15 Klinika rehabilitačního lékařství...17 Rehabilitace pacientů po poškození mozku...19 Interaktivní seminář...22 Několik otázek pro doktorku Chanum...23 Příspěvek k podpoře bezpečné farmakologie - Modul lékových interakcí...25 Akce Daruj krev s Českým rozhlasem...26 Kulaté narozeniny...27 Životní jubilea...27 Předseda České internistické společnosti Richard Češka padesátníkem...28 Životní jubileum prof. MUDr. Pavla Klenera, DrSc...29 Děkovné dopisy...31 Informační bulletin všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN Registrace: MK ČR E Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž Jazyková redaktorka: Milena Hodanová Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN Grafika titulní strany: Pavel Šťastný Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelství VFN, U Nemocnice 2, Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, Pardubice, tel.: Náklad: výtisků

2 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, s jarem a Velikonocemi vstupujeme do druhého čtvrtletí. Končí období ohlížení a bilancování. Ještě slavnostně otevíráme jako výsledek převážně minulého roku zrekonstruovaná pracoviště II. interní kliniky, Gynekologicko-porodnické kliniky či Fakultní polikliniky včetně Centra pro léčbu demyelinizačních onemocnění. Nyní jsme však již v plném proudu práce, ve čtvrtletí, které je pro výsledek celého roku nejdůležitější. Klinická i ambulantní pracoviště by měla v tomto období poskytnout největší objem diagnostické a léčebné péče. Každý soudný člověk však namítne, že kvantita není vše. Důležitá je kvalita poskytované péče, důstojné prostředí a vhodné vzájemné chování. Již tradičně se naši odborníci snaží poskytovat péči na úrovni poznání lékařské vědy. Problémy však máme zejména v komunikaci, organizaci i prostředí. Nově zrekonstruovaná pracoviště jsou dokladem naší snahy o zlepšení prostředí pro pacienty i pracovníky nemocnice. Ale ani sebekrásnější palác nezajistí sám o sobě příjemné prostředí a dobrou komunikaci. Proto se snažíme zejména s týmem Úseku ošetřovatelské péče o zkvalitnění komunikačních dovedností formou praktických kurzů zajišťovaných odborníky z nemocnice. Dochází často k otevírání očí a zamyšlení se na věcmi a situacemi, které dříve nebyly vnímány jako možné příčiny konfliktu či nespokojenosti. Naší snahou je, aby o Všeobecné fakultní nemocnici bylo známo nejen to, že poskytujeme kvalitní diagnostickou léčebnou péči, ale že i umíme lidsky a účastně jednat. Pokračujeme v aktivitách podporujících rozvoj systému řízení kvality, schopnost komunikace našich pracovníků a zlepšujících prostředí i přístrojové vybavení nemocnice. V této době probíhá reakreditační audit všech laboratoří Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky (biochemická, mikrobiologická, sérologická, imunologická, molekulární genetiky) a odběrového centra podle novější normy ISO Biochemické laboratoře tohoto ústavu byly průkopníkem akreditace podle normy v ČR. Obdobně jsou již několik let podle příslušných norem ISO posuzována pracoviště nemocniční lékárny, Fakultního transfúzního oddělení, Metrologické laboratoře, Oddělení dopingové kontroly a Oční tkáňové banky. Připravujeme akreditaci oddělení pro léčbu závislostí podle normy ISO Sebelépe vyvedené potvrzení o akreditaci či certifikaci však nenahradí správně zvolené dobré slovo a účinnou pomoc. Tím je motivován i projekt Evropského sociálního fondu Zahrada chráněné dílny a integrační centrum VFN v Praze, který ve spolupráci VFN, Magistrátu hlavního města Prahy a MPSV systémem chráněných dílen pomáhá pacientům Psychiatrické kliniky v návratu do běžného života. Úspěšně probíhá i grant programu Evropského sociálního fondu Kvalita ve VFN, zaměřený zejména na vzdělání v problematice systému řízení kvality.

3 Přeji Vám i Vašim blízkým minimální potřebu neodkladné zdravotní péče. Abychom pomohli toto přání naplnit, nabízím možnost preventivních vyšetření v naší nemocnici, ať jsou součástí širších programů a nebo jen běžným vyšetřením. Vhodné je postupovat v dohodě s vaším praktickým lékařem. Mimo jiné jsme schopni nabídnout například ženám preventivní vyšetření prsu v Centru V. Polaka na Karlově náměstí 32, či vysoce moderní vyšetření metodou AmpliChip pro lepší výběr a dávkování předepisovaných léků v Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN. Tím není spektrum vyčerpáno. V Národním referenčním centru pro léčbu závislosti na tabáku jsme schopni poradit i pomoci při odvykání kouření. V rámci řady preventivních programů Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky VFN a 1. LF a programů pro léčbu obezity téže kliniky je možné se za pomoci odborníků a své vůle dopracovat ke zdravějšímu životnímu stylu a lepší vlastní životní perspektivě. Tak bych mohl pokračovat podle jednotlivých oborů hodně dlouho. Prevence je v péči o zdraví velmi důležitá a aktivní přístup každého potenciálního pacienta k tomu, aby byl zdráv je velmi důležitý. Abychom mohli s plnou odpovědností stále říkat, že jsme moderní univerzitní nemocnice, která poskytuje diagnostickou a léčebnou péči na úrovni doby a s lidským přístupem, je před námi nikdy nekončící práce. Doufám, že se nám podařilo správně vykročit i navázat na již dosažené dobré výsledky. MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Vážené kolegyně, Vážení kolegové, ve zdravotnictví se diskutují otázky reformy zdravotnictví, pro kterou se začíná připravovat legislativní rámec. Jednou z priorit vedení ministerstva zdravotnictví je vznik univerzitních nemocnic, které by měly být dle současných návrhů neziskovými akciovými společnostmi s významným podílem státu, ale též s vlivem univerzit, města či regionů. Tato změna může na straně jedné zjednodušit řízení klinik a ústavů, nemocnice a fakulty, na straně druhé každá nová věc může mít i své dětské nemoci. Další z priorit je organizace specializačního vzdělávání lékařů a dalších zdravotníků, kdy je diskutována role státu, akreditovaných zařízení, fakultních nemocnic a lékařských fakult. Podstatnou otázkou je zejména financování tohoto vzdělávání, kdy současný systém toto neřeší a v řadě případů nechává jak školence tak akreditovaná zařízení v nejistotě. Nechci se zde zmiňovat o českém rekordu možná stojícím za zápis do Guinessovy knihy rekordů v počtu specializací, který dle mého názoru by měl být minimálně poloviční. Vzdělání včetně specializačního má být postaveno na relativně širokých základech s možností nástavbových či funkčních specializací v průběhu profesního života zdravotníka. Na fakultě se rozvíjí podmínky pro moderní formy výuky a významná je zde spolupráce s Lékařskou fakultou Masarykovy university v Brně a Lékařskou fakultou University Palackého v Olomouci s cílem vytvořit jednotný výukový portál pro lékařské fakulty v ČR. Též se rozvíjí spolupráce v oblasti e-learningu v rámci projektu EUNI. V průběhu roku 2006 proběhlo poprvé elektronickou formou hodnocení výuky studenty, se kterým se v současné době seznamujeme. Hod-

4 novinky a události nocení se účastnilo 1164 studentů všech ročníků a studijních oborů, což je 34 % všech studentů. Velmi příznivá je struktura nejlépe hodnocených otázek - studenti v naprosté většině pozitivně hodnotí přístup vyučujících, jejich pedagogické dovednosti, objektivitu při zkouškách, přátelskou a vstřícnou atmosféru na pracovištích, včetně dostatku možností přihlásit se na zkoušku. Z hlediska hodnocení jednotlivých učitelů významnou měrou převažují kladná hodnocení. Je jisté, že uvedený systém bude dále zlepšován v oblasti statistického zpracování i korekce otázek dle jednotlivých předmětů. Vzhledem k velmi příznivému hodnocení pedagogické činnosti na fakultě, mi dovolte, abych všem akademickým pracovníkům poděkoval za jejich kvalitní práci. Přicházející jaro vždy vnáší do našich srdcí i mysli pozitivní náladu, optimismus, což můžeme považovat za nadějné počátky nového cyklu v přírodě i životě lidí či institucí. Přejme si, ať jarní měsíce jsou příznivé projektu Kampus Albertov, společnému projektu naší fakulty, MFF a PřF UK, který může umožnit vznik špičkového centra základního výzkumu molekulární podstaty života v oblasti biomedicíny a v širším kontextu, přispívající k řešení současných problémů společnosti. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK Zavedení systému elektronických zdravotních knížek IZIP ve VFN prezentoval náměstek pro informatiku Ing. Jiří Haase, MBA. Na tiskové konferenci dne 13. února 2007 ředitel VFN MUDr. Jan Bříza uvedl: VFN se do systému IZIP zapojila především z důvodu, že díky elektronické zdravotní knížce může mít ošetřující lékař okamžitě přehled o pacientově zdravotním stavu, tedy i o výsledcích vyšetření z jiných zdravotnických zařízení, na která by jinak musel čekat. Systém pomůže zlepšit péči o naše pacienty a usnadní práci našim lékařům a pokud máme odpovídající technické vybavení, musíme tuto službu našim pacientům nabídnout. Projekt IZIP Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) v Praze se zapojila do projektu elektronických zdravotních knížek společnosti IZIP. První zápisy do elektronických zdravotních knížek byly odeslány z VFN 6. února Mezi významnými pražskými zdravotnickými zařízeními je VFN první pražskou fakultní nemocnicí, která se do projektu IZIP zapojila. V České republice je registrováno do systému IZIP 55 nemocnic, z toho 3 fakultní nemocnice. webová stránka IZIP. Velké nemocnice soustřeďují množství zdravotních údajů, které elektronické zdravotní knížky potřebují k tomu, aby mohly plnit svůj hlavní cíl, tedy zefektivnit komunikaci mezi pacientem a lékařem a lékaři navzájem, a tím zlepšit péči o pacienta a ušetřit finanční prostředky zdravotnímu systému.

5 VFN bezbariérová Vsouvislosti s projektem VFN bezbariérová byla dne 20. února 2007 podepsána smlouva mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a Národní radou osob se zdravotním postižením ČR. zofrenie. Cílem tohoto dne je přiblížit široké veřejnosti problematiku tohoto závažného a mnohdy tabuizovaného onemocnění. Při této příležitosti byla dne 27. února 2007 organizována tisková konference na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK, kde byla prezentována nejen problematika schizofrenie, její diagnostika a léčba, ale také nový projekt zaměřený na klienty se schizofrenií Návraty a projekt chráněných dílen Zahrada. Podpis smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a Národní radou osob se zdravotním postižením ČR. Projekt je zaměřen především na postupné odstraňování bariér, které na jednotlivých pracovištích VFN omezují nebo ztěžují pohyb pacientů se zdravotním postižením a jejich doprovodu. Budou sestaveny týmy odborníků z VFN a NRZP, které identifikují jednotlivé překážky, jež musí osoby se zdravotním postižením na odděleních VFN překonávat. Na každé klinice vzniknou projektové týmy, které navrhnou vhodné řešení a konkrétní postup jeho realizace. Dalším stupněm vzájemné spolupráce jsou rozvojové programy zaměřené na zvyšování kvality života osob se zdravotním postižením, které VFN navštíví, nebo zde budou hospitalizovány. Jedná se například o zlepšení komunikace s pacienty se zdravotním postižením, které jsou dnes shrnuty do podoby dokumentu Desatero. Národní den schizofrenie Na 28. února 2007 vyhlásil výbor Psychiatrické společnosti ČLS JEP první Národní den schi- Přednosta Psychiatrické kliniky prof. Raboch přiblížil novinářům problematiku závažného onemocnění - schizofrenie. Projekt Návraty si klade za cíl stát se prostředníkem mezi jednotlivými členy ošetřovatelského týmu, rodinou, agenturami následné péče a klientem. Hlavní náplní projektu Návraty je především podpora klienta ve smyslu návratu do běžného života. Projekt Zahrada představila vedoucí sociální pracovnice Psychiatrické kliniky Mgr. Stanislava Bačkovská.

6 Záměrem projektu Zahrada - chráněné dílny a integrační centrum VFN v Praze, který byl zahájen 1. ledna 2006, je vytvořit v příjemném prostředí Kateřinské zahrady (v areálu VFN), prostor nejen pro relaxaci, ale také pro pracovní i sportovní aktivity. (red) TVT-SECUR Nová operační metoda pro léčbu inkontinence žen TVT - SECUR byla představena na tiskové konferenci dne 5. března 2007 na Gynekologicko-porodnické klinice VFN a 1. LF UK. Nová operační metoda TVT-Secur (TVT-S) řeší problém inkontinence (únik moči u žen při zvýšení nitrobřišního tlaku - kašli apod.), která postihuje zhruba 30 % žen v ČR. Metoda TVT-S má léčebný efekt předchozích operačních postupů, ale má méně operačních a pooperačních komplikací a zrychluje pooperační rekonvalescenci. To by mělo snižovat obavy žen z tohoto zákroku a oddalování operace. Tato nová operační metoda používá pouze velmi krátkou 8 cm dlouhou - polypropylenovou pásku ke stabilizaci močové roury. Na Gynekologicko-porodnické klinice VFN a 1. LF UK se tento operační výkon s minimem operačních a pooperačních komplikací provádí již od 13. září 2006, kdy zde byla provedena operace TVT-S poprvé v České republice. Od ledna 2007 se stalo toto pracoviště mezinárodním školícím centrem metody TVT-S a i v budoucnu zde bude probíhat školení lékařů z České republiky a ze zahraničí pod vedením prof. MUDr. Aloise Martana, DrSc. Jedna z možností umístění pásky tzv. Hammock pozice. Tato nová operační metoda používá oproti stávajícím metodám pouze velmi krátkou 8 cm dlouhou - polypropylenovou pásku ke stabilizaci močové roury, a proto celý operační výkon představuje pro pacientky minimální zátěž. Úspěšnost zákroků se pohybuje přibližně mezi %. (red) Světový den ledvin Mezinárodní federace nadací pro nemoci ledvin (International Federation of Kidney Foundations) a Mezinárodní nefrologická společnost (International Society of Nephrology) vyhlásily letos již po druhé 8. březen Světovým dnem ledvin s cílem zvýšit informovanost zdravotníků i laické veřejnosti o nemocech ledvin, možnostech jejich časného záchytu, prevence a léčby. Na tiskové konferenci VFN a 1. LF UK dne 8. března 2007 byli přítomní seznámeni s problematikou onemocnění ledvin. Chronická onemocnění ledvin vedou obvykle k snížení až ztrátě filtrační funkce ledvin, která u části nemocných vyžaduje náhradu funkce ledvin dialýzou nebo transplantací.

7 O diagnostice a léčbě chronických onemocnění ledvin hovoří prof. Tesař. Časná detekce chronického onemocnění ledvin je snadná (vyšetření albuminu v moči, stanovení sérového kreatininu, event. výpočet filtrační funkce ledvin), umožňuje také snížit riziko vývoje selhání ledvin a předejít vývoji jeho komplikací. Proto bylo v tento den na Fakultní poliklinice VFN zajištěno vyšetření moči zdarma. Ve stanovené době se k vyšetření dostavilo téměř 400 zájemců z řad veřejnosti. V České republice je odhadem asi 5% nemocných s významně sníženou filtrační funkcí ledvin, dialýzou či transplantací ledvin se léčí sice jen méně než 0,1% obyvatel, u většiny pacientů s chronickým onemocněním ledvin ale zůstává toto onemocnění nediagnostikováno. I v ČR je každoročně zahajována dialyzační léčba až u 1/3 nemocných, u kterých se o chronickém onemocnění ledvin nevědělo. Nejvýznamnější opatření, která u pacientů s chronickým onemocněním ledvin významně snižují riziko vývoje selhání ledvin a kardiovaskulárních komplikací jsou: snížení krevního tlaku na nižší cílové hodnoty než u pacientů bez onemocnění ledvin, snížení ztrát bílkoviny do moči (podáváním léků, které blokují tvorbu nebo účinky angiotenzinu II), kontrola glykémie, krevních tuků, zastavení kouření a snížení tělesné váhy. (red) Poruchy příjmu potravy Kproblematice Poruch příjmu potravy se uskutečnila dne 15. března 2007 tisková konference na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN, v průběhu které byli přítomní seznámeni s problematikou poruch příjmu potravy, se zaměřením Centra pro poruchy příjmu potravy, které se orientuje především na komplexní léčbu všech diagnóz spektra poruch příjmu potravy, především anorexie a bulimie. Zároveň byla také prezentována výzva mezinárodní Akademie pro poruchy příjmu potravy (dále jen AED). Přednosta Psychiatrické kliniky prof. Raboch přiblížil přítomným závěry z jednání v Senátu Parlamentu ČR, týkající se psychiatrické péče v ČR. V reakci na nedávná úmrtí modelek na celém světě se AED, přední mezinárodní profesionální organizace pro léčbu, výzkum a vzdělávání rozhodla svolat pracovní skupinu k vypracování doporučených postupů, chránící fyzické i duševní zdraví modelek. Navržená doporučení byla rozeslána do módních časopisů a domů v několika zemích a přeložena do pěti jazyků. Záměrem je dialog s vůdčími osobnostmi módního světa, snaha podnítit realizaci praktických opatření, která mohou zachránit lidské životy.

8 Doc. Papežová zaměřila svoji prezentaci nejen na spektrum poruch příjmu potravy léčených na klinice, ale také na výzvu mezinárodní Akademie pro poruchy příjmu potravy. Na vzniku poruch příjmu potravy se podílejí genetické i environmentální faktory, zahrnující sociokulturní vlivy včetně módním průmyslem vyzdvihovaného extrémně štíhlého ideálu ženské krásy. Akademie pro poruchy příjmu potravy (AED)* doporučuje módnímu průmyslu následující postupy: Stanovit limit šestnáct let jako nejnižší věk modelek, a tím zmírnit tlak ultra-štíhlého kritéria ženské krásy na dívky v adolescenci. Přijmout limit minimálního BMI (Body Mass Index) 18.5 kg/ m 2 pro ženy a muže starší 18ti let. Podle tohoto kritéria by například modelka měřící 175 cm musela vážit více než 57.3 kg, protože váha spadající pod tento limit je Světovou zdravotnickou organizací považována za podváhu. Pro modely a modelky ve věkovém pásmu let stanovení minimálního BMI odpovídajícímu desátému percentilu BMI pro daný věk a pohlaví (váha spadající pod tento limit je považována Centrem pro kontrolu nemocí za podváhu). Budeme-li toto kritérium aplikovat například na šestnáctiletou modelku, požadované minimální BMI bude 17.4 kg/m 2 (u mužského modela 17.7 kg/m 2 ). Šestnáctiletá modelka vysoká 175 cm by podle tohoto pravidla měla vážit nejméně 53.3 kg. Zavedení nezávislých lékařských osvědčení potvrzujících, že zájemci o práci v modelingu netrpí poruchou příjmu potravy nebo podobnou zdravotní komplikací (viz dále). Cíleně vyhledávat modelky, u nichž je indikována lékařská pomoc, a nabízet jim vhodná a citlivá řešení. Ve všech odvětvích módního průmyslu odrazovat od nevhodných způsobů regulace váhy, jakými jsou např. záměrně vyvolávané zvracení, používání laxativ, diuretik a léků na hubnutí. Zvyšovat vzdělávací iniciativy zaměřené na studující se zájmem o práci v modelingu, na profesionální modelky, jejich agenty a zaměstnavatele tak, aby byla omezena mnohočetná zdravotní rizika nezdravých způsobů kontroly tělesné hmotnosti. Zabezpečovat vzdělávací aktivity zacílené na zájemce o práci v modelingu, na profesionální modelky a modely a jejich agenty a zaměstnavatele a zejména šířit informace o mnohočetných zdravotních rizicích vyplývajících z nízké váhy a omezeného příjmu výživy. Mezi tato rizika mimo jiné patří: nepravidelná nebo chybějící menstruace, zpomalený či nepravidelný srdeční tep, narušená elektrolytová rovnováha, závratě, mdloby, náhlé srdeční selhání a dále dlouhodobé zdravotní komplikace včetně osteoporózy, depresí a poruch reprodukčních funkcí. Zvýšit komunikaci s reklamními agenturami a podnítit obsazování reklamních kampaní modelkami vizuálně odpovídajícími svému věku a realitě. Omezovat nepřirozené počítačové úpravy vizáže modelek v časopisech určených pro dospívající a adolescenty. Zcela zakázat technologie sloužících k manipulaci s fotografiemi, které uměle zeštíhlují postavy modelek. Na módních přehlídkách i fotografiích prezentovat modelky všech typů postav a konfekčních velikostí. Tímto přístupem, který by naplno využil rozmanitosti módy, rozšířit všeobecné vnímání lidské krásy o muže a ženy rozdílných somatických typů.

9 Šířit mezi zájemci o modeling, modelkami a širší veřejností výše zmíněné informace o taktikách reklamního průmyslu. Spolupracovat s politiky, investory a organizacemi zabývajícími se poruchami příjmu potravy. (red) Světový den tuberkulózy Světovému dni tuberkulózy byla věnovaná tisková konference, která se konala dne 22. března 2007 na I. klinice tuberkulózy a respiračních nemocí VFN a 1.LF UK, kde byly poskytnuty informace o současné situaci tuberkulózy v ČR i ve světě, jaké jsou nové cíle a trendy v kontrole této nemoci a také novinky v oboru tuberkulózy a respiračních onemocnění. Současně je tuberkulóza jednou z nejčastějších příčin úmrtí v rozvojových zemích (nejčastější příčinou z infekčních chorob). Za posledních deset let zemřelo celosvětově na TB 30 miliónů lidí. Přesto, že Světová zdravotnická organizace vynakládá na kontrolu TB částky řádově v desítkách miliard dolarů, nedaří se tuto chorobu udržet pod kontrolou a počet onemocnění tuberkulózou celosvětově stoupá průměrně ročně o 0,4%. Nejvyšší nárůst TB onemocnění je zaznamenáván v zemích subsaharské Afriky a zemích bývalého SSSR. Česká republika je řazena mezi země s příznivou situací v TB s její fungující kontrolou, leží na pomezí zemí se situací méně příznivou a neefektivní kontrolou. To je jedna z příčin proč je nadále nutné věnovat této chorobě intenzivní pozornost a nepolevovat v bdělosti nad jejím dohledem. Předběžná data o situaci v ČR byla získána z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v Praze a doplněna údaji z jednotlivých regionů. V roce 2006 byl počet všech hlášených případů tuberkulózy 905, což představuje 8,8 případů/ obyvatel. Pokles byl v roce 2006 dosažen u tuberkulózy všech forem a lokalizací, klesl i počet mikroskopicky pozitivních TB plic, které jsou považovány za nejsilnější zdroje infekce. Těch bylo v roce 2006 hlášeno 253 případů (2,5/ obyvatel). (red) Prof. Homolka, přednosta kliniky informoval o současné situaci TBC v ČR i ve světě. Tuberkulóza (TB) je infekční zánětlivé onemocnění, které postihuje nejčastěji plíce. I když uplynulo již 125 let od objevení původce tuberkulózy Robertem Kochem, zůstává toto onemocnění nadále celosvětovým problémem. Jedna třetina lidstva je tuberkulózou nakažena a každý rok na celém světě onemocní touto chorobou více než 9 miliónů lidí.

10 rehabilitace ve vfn Rehabilitace MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK 10 VČeské republice se připravuje již od roku 1999 zákon o rehabilitaci. Vychází jak z mezinárodně přijatých dokumentů, tak z naší historie, tradice a legislativy (která se postupně mění). Rozhodnutí o vytvoření celospolečenského systému rehabilitace musí být přijato politicky. Současně je nutné vytvořit podmínky pro akceptování zásad rehabilitace jak laickou tak odbornou veřejností. Rovněž je třeba připravit legislativní změny, které budou v souladu s doporučeními Evropské unie, WHO a OSN. Podle WHO je rehabilitace obnova optimálního, nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků v oblasti aktivity a participací pro život a práci člověka. Pojem rehabilitace se objevuje v Evropě od druhé světové války a rozvinul se ve vyspělých zemích jako politický postoj státu k osobám s disabilitou. Je zakotven v mnoha nadnárodních deklaracích a dohodách, jejichž signatářem je i naše republika. Moderní pojetí rehabilitace jako celospolečenského systému klade důraz na včasnou rehabilitaci pacientů, kteří jsou ohroženi poruchami v oblasti aktivita a participací. Pokud je rehabilitace včas aplikováná v celém rozsahu, má za následek u třetiny původně těžce postižených pacientů návrat do původní kvality života, u druhé třetiny pacientů integraci do běžného života a jen u poslední třetiny pacientů přetrvává těžké postižení. U této skupiny pacientů se v rehabilitaci snažíme o zmírnění následků a zajištění důstojného života i s těžkou disabilitou, pokud možno v běžné komunitě. Konečným cílem rehabilitace je optimální integrace osob s disabilitou. Snažíme se aby občané dosáhli co nejvyšší možné soběstačnosti a mohli se aktivně účastnit na vlastní rehabilitaci (community based rehaiblitation). Toto pojetí je obsaženo v dokumentech a doporučeních mezinárodních organizací, zejména OSN, WHO, Rady Evropy EU i v usnesení vlády ČR. Rehabilitace se dotýkají především následující dokumenty, který ČR podepsala: Charta na 80. léta vyhlášená 26. června1980 ve Winnipegu na 14. světovém kongresu Rehabilitation International - u nás publikována jako deklarace o právech invalidních osob. Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením schválené Valným shromážděním OSN 28. října Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, WHO květen 2001 (International Classification of functioning, disability and Health, ICF). Zdraví 21 WHO, Kodaň Všestranná politika pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením přijatá 9. dubna 1992 na 474. zasedání zástupců ministrů a přeložené do češtiny Radou Evropy. Doporučení Rady o zaměstnávání osob s postižením ve společenství ze dne 24. července Rezoluce Rady a zástupců vlád členských států o rovnosti příležitostí pro osoby s postižením ze dne 20. prosince 1996.

11 Rezoluce setkání Rady a ministrů školství o integraci dětí a mladých lidí s postižením do běžného systému vzdělávání. Evropská sociální charta. Doporučení č. R (92) 6 Výboru ministrů Rady Evropy o ucelené politice pro osoby se zdravotním postižením, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením 2006, Článek 26 - Habilitace a rehabilitace. Zdravotně sociální služby Systém zdravotnictví a sociální podpora a služby: WHO doporučuje podle stávající mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví ICF (International Classification of Functioning, Disability and Health) WHO 2001 zdravotně sociální služby rozdělit na 4 základní subsystémy: 1. Podpora zdraví a služeb při prevenci nemocí Organizace a služby k prevenci a minimalizaci zdravotních rizik a zlepšení nebo udržení zdraví. 2. Primární péče, akutní péče Organizace a služby k prevenci, identifikaci a léčení nemocí, úrazů a jiných ke zdraví se vztahujících problémů. 3. Rehabilitace Organizace a služby k zlepšení, udržení a oddálení zhoršení fyzických, psychických, sociálních a pracovních aktivit a pomáhající lidem dosáhnout jejich plného potenciálu a optimálního stupně nezávislosti. 4. Dlouhodobé služby a podpory Organizace a služby k udržování, podporování a zlepšování fyzické, psychické a sociální pohody člověka v bytě (community based), v domovech a zařízeních nezávislého života, včetně osobních asistentů a služeb. Vývoj rehabilitace z hlediska legislativy V České republice neprobíhá prosazování myšlenek moderního pojetí rehabilitace tak, jako v okolních státech. V roce 1951 byla tehdejším Ministerstvem zdravotnictví přejmenovaná všechna fyziatrická oddělení na oddělení rehabilitační, což vyvolalo falešný dojem, že je rehabilitace u nás dostatečně zajištěna. Z této doby rovněž pochází neustálé zaměňování pojmu fyzioterapie za pojem rehabilitace a mylná představa, že rehabilitace je lékařský obor, který se zabývá problémy porušené motoriky a využívá fyzikální energie k terapii. Začátkem devadesátých let vypracoval Vládní výbor pro zdravotně postižené Národní plán pro snížení negativních důsledků zdravotních postižení (NPO), schválený usnesením vlády ČR v roce 1993 a o něco později Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením - ten vláda schválila v dubnu Základem NPO je již nová koncepce rehabilitace, která však doposud není zakotvená v právních předpisech ČR. V září 1991 vydalo MZ ČR Metodický návod k provádění léčebné rehabilitace a zajištění její návaznosti na pedagogicko-výchovnou, sociální a pracovní rehabilitaci - v souvislosti se vznikem rehabilitačních center, o kterých hovoří již NPO. V roce 1997 vydalo MZ příručku Činnost center rehabilitace, která shrnuje odborné názory na rehabilitaci, provoz rehabilitačních center a jejich materiálně technické a personální vybavení. Příručka má jako metodický návod napomoci rozvoji a standardizaci postupů a použitých metod v rehabilitačních centrech. V roce 1999 vznikla Sekce pro rozvoj ucelené rehabilitace Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny České lékařské společnosti J. E. Purkyně. 11

12 Koncepce rehabilitace v ČR Rehabilitace je vzájemně provázaný a koordinovaný celospolečenský systém. Jde o včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů s disabilitou způsobené úrazem, nemocí nebo vrozenou vadou do všech obvyklých aktivit společenského života. Jedná se o občany s pohybovou, smyslovou, mentální, psychickou disabilitou, ale i s disabilitou na základě interních, onkologických, metabolických, alergických, imunitních a jiných onemocnění všech věkových skupin. Úkolem rehabilitace je aktivizace občanů, kteří mají krátkodobou, dlouhodobou či trvalou disabilitu a to buď tělesnou, smyslovou nebo psychickou, kteří nemohou sami tuto disabilitu nebo její následky v oblastí aktivit a participací překonat, popřípadě jim taková disabilita hrozí (vzhledem k prognóze onemocnění). Cílem rehabilitace je sekundární prevence následků onemocnění, úrazů a vrozených vad a poskytování občanům s disabilitou (terciální prevence), ať již je jakékoli povahy a původu, co nejširší účast na společenském a hospodářském životě a co největší možnou nezávislost. Součásti celospolečenského systému rehabilitace Rehabilitace využívá léčebné, sociální, pedagogicko-výchovné a pracovní prostředky, technická opatření i další možnosti. Léčebné prostředky - jde o soubor včasných diagnostických a terapeutických opatření směřující k optimální funkční zdatnosti. Jejich součástí je především fyzioterapie, ergoterapie, psychologie, logopedie a zajišťování prostředků zdravotnické techniky, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. Sociální prostředky - zjišťují aktuální sociální situaci pacientů na úrovni rodiny, obce, regionu a státu, v konkrétních případech ve spolupráci s ostatními členy rehabilitačního týmu a podle prognózy pacienta zajišťují jeho sociální potřeby během rehabilitačního procesu a po jeho ukončení. 12 Patří sem i uspokojování vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných, regeneračních, rekreačních, náboženských, politických, zájmových a dalších společenských potřeb rehabilitovaných. Pedagogicko-výchovné prostředky - jedná se o prostředky pedagogické diagnostiky, edukace, reedukace a kompenzace s cílem zajistit optimální formu a obsah vzdělávacího programu. Pomáhají realizovat práva občanů na vzdělání a výchovu i ve ztížených podmínkách v souvislosti s jejich zdravotním postižením, jde např. o prostorovou orientaci u poruch zraku, náhradní komunikaci u poruch sluchu. U dospělých jsou zahrnuty i do prostředků pracovních (např. rekvalifikace). Zaměřují se i na výchovu populace ke správným vztahům ke zdravotně postiženým spoluobčanům a obsahují i spolupráci se školami, školskými úřady, sdělovacími prostředky, církvemi, zájmovými organizacemi a podobně. Pracovní prostředky - pomáhají navracet či získávat schopnosti k pracovnímu uplatnění rehabilitovaného jedince tam, kde nestačí prostředky léčebné. Vyhledávání vhodného zaměstnání a skutečné pracovní uplatnění občana v produktivním věku je završením rehabilitace. Technická opatření - zajišťují vybavení pacientů prostředky zdravotnické techniky sériově i individuálně vyráběných (a to na základě jejich vyšetření a provedení všech s tím souvisejících úkonů). Patří sem i provádění či konzultace technických úprav v bytech, domech, veřejných prostorách a dopravních prostředcích. Rehabilitace využívá rovněž všech možností, které nabízí obor rehabilitačního inženýrství. Rehabilitační inženýrství je technický interdisciplinární obor, který se zabývá všemi stránkami souvisejícími s technickými pomůckami pro zdravotně postiženého člověka tak, aby mu umožnil plnější zařazení do společnosti s maximálním možným uspokojením jeho životních potřeb. Vytváří rovněž základní podmínky pro návrat do zaměstnání, zařazení do společnosti, nebo alespoň optimální osobní nezávislosti v každodenních činnostech.

13 Rehabilitační inženýrství zasahuje do oblasti techniky, medicíny, ekonomiky i do oblasti sociální. Zahrnuje výzkum, vývoj, ověřování, informační servis, aplikaci pomůcek, údržbu, servisní zabezpečení i práci s pacientem. Rehabilitační inženýrství je integrujícím článkem pro všechny obory zabývající se jednotlivými možnostmi uplatnění technických prostředků pro všechny typy zdravotního postižení, jako je například postižení sluchu, zraku, pohybového aparátu, ale i alergická onemocnění, poruchy kardiovaskulárního systému, diabetes mellitus, mentální poruchy, jakákoliv omezení možnosti sebeobsluhy apod. Zde všude pomáhají technické pomůcky, které odstraňují disabilitu případně handicap zdravotně postiženého. Zásady všeobecné politiky rehabilitace Celková politika ve prospěch občanů se zdravotním postižením musí být zaměřena na sekundární prevenci, a tedy zabránění následků onemocnění, úrazů, nebo vrozených vad a terciální prevenci, která usiluje o zmírnění dlouhotrvajících nebo trvalých následků, respektive brání jejich zhoršení. Cílem této politiky je zaručit plnou a aktivní účast občanů se zdravotním postižením na životě společnosti a pomoci občanům se zdravotním postižením vést samostatný život podle jejich vlastních přání. Rehabilitace ve zdravotnictví Na rehabilitaci ve zdravotnictví musí navazovat koncepce sociálních služeb, vzdělávání a zaměstnanosti. Rehabilitace ve zdravotnictví je soubor včasných diagnostických a terapeutických opatření směřující k optimální funkční zdatnosti občanů, ať už cestou odstranění či substituce, případně snížení či zpomalení progrese postižení způsobeného onemocněním, úrazem nebo vrozenou vadou. Sem patří i prevence sekundárních změn, které provází základní onemocnění, snaha po dosažení optimální funkce (a to nejen na úrovní poškozených orgánů) a vytvoření předpokladů pro rehabilitaci mimo resort zdravotnictví. Proces rehabilitace začíná vždy ve zdravotnictví. Lékař je první, kdo diagnostikuje disabilitu. Lze-li předpokládat, že úraz, onemocnění či vrozená vada zanechá dlouhodobé nebo trvalé následky, měl by mít ošetřující lékař povinnost zprostředkovat těmto občanům rehabilitaci. Důraz je kladen na její včasné zahájení, na vypracování individuálního rehabilitačního plánu multidisciplinárním týmem s cílem dosažení optimálního efektu v co nejkratším čase a s minimálními nezbytnými náklady při aktivní účasti občanů s disabilitou jejich rodin na jeho plynulé realizaci. Potřebám rozvoje zdravotnictví v moderním pojetí odpovídá rehabilitace, která je multidisciplinární. Musí obsahovat všechny formy činností, včetně fyzioterapie, ergoterapie, logopedie, psychologie, sociální diagnostiky a služeb, speciální pedagogiky a poskytování prostředků zdravotnické techniky, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. Rehabilitace ve zdravotnictví obsahuje 13

14 14 kombinaci různých druhů diagnostiky, terapie a jiných postupů. Tyto činnosti jsou zajišťovány kromě hospitalizace ve zdravotnických zařízeních také formou denních stacionářů, ambulantní a domácí rehabilitace tak, aby se zlepšila kvalita života pacientů a umožnilo se jim stát se co nejvíce nezávislými. Je nutné, aby tyto služby, pokud to je možné, byly co nejblíže bydlišti pacienta. Poradenství Poradenství pomáhá občanům se zdravotním postižením, jejich rodinám a zákonným zástupcům při jejich optimálním začlenění do společnosti a při řešení osobních problémů a krizí, vyplývajících z jejich zdravotního postižení nebo postižení jejich blízkých. Na poradenství se podílí tým odborníků, ve kterém mají stejné postavení psycholog, lékař, právník, speciální pedagog, fyzioterapeut, ergoterapeut, sociální pracovník, ortopedicko-protetický technik a další. Poradenství zajišťují zejména rehabilitační centra, orgány státní správy instituce pedagogicko-psychologického poradenství (např. státní i soukromá speciálně pedagogická centra, pedagogicko-psychologické poradny atd.), neziskové organizace např. občanská sdružení pro zdravotně postižené a sdružení zdravotně postižených, obecně prospěšné společnosti, nadace apod., poradny pro rodinu a mezilidské vztahy. Služby Cílem sociálních služeb je pomoci občanům se zdravotním postižením ve všech oblastech života a při výkonu pro život nezbytných činností, včetně pracovního uplatnění. Sociální služby jsou poskytovány dle nového zákona o sociálních službách. Např. služby osobní asistence, služby řešící dopravu, pečovatelská služba, služby domácí péče, kontaktní telefonní služby 24 hodin denně, služby chráněného a bezbariérového bydlení, respitní (odlehčovací) péče. Vzdělávání Všichni občané se zdravotním postižením bez ohledu na povahu a stupeň svého postižení mají právo na odpovídající výchovu a vzdělání, přizpůsobené jejich potřebám a přáním. Doporučená je integrovaná výchova vzdělávání v běžném vzdělávacím proudu při zajištění individuálních vzdělávacích potřeb a při zajištění potřebných léčebně terapeutických a psychologických služeb a vnějších podmínek. Děti, které se z nejrůznějšího důvodu nemohou nebo nechtějí vzdělávat integrovanou formou v běžné škole, mají k dispozici alternativu v podobě speciálních a specializovaných tříd zřizovaných při běžných školách a rovněž širokou nabídku škol speciálních, včetně internátních. Velmi konkrétní rehabilitační služby vyžaduje kategorie hluboce mentálně postižených osob, resp. dětí ve věku povinné školní docházky a dětí postižených více vadami, v minulosti osvobozovaných od povinné školní docházky a v současnosti vzdělávaných v experimentálně ověřovaných rehabilitačních třídách pomocné školy.

15 Do obsahu výchovy je zahrnuta rovněž výchova intaktní populace a budování reálných životních perspektiv postižených s cílem dosažení maximální míry samostatného života a aktivní participace na životě společnosti. Zvláštní důraz je třeba klást na období přechodu ze školy do samostatného života. Pracovní uplatnění Poradenství pro volbu povolání občanů se zdravotním postižením musí vycházet z komplexní odborné analýzy s ohledem na pravděpodobný vývoj jejich postižení. Poradenství musí být zajištěno co nejdříve, každý klient, který má pracovní problémy a je těžce zdravotně postižen by měl projít ergodiagnostickým vyšetřením v rehabilitačním centru. Cílem je co nejúplnější pracovní integrace s využitím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti ve spolupráci s úřady práce. Součást komplexních služeb v rámci speciálního školství je pro děti a žáky se závažnými formami tělesného, mentálního a vícečetného postižení zajišťována rehabilitace, péče na rehabilitačních odděleních při speciálních školách a speciálních školských zařízeních. Další oblasti uplatnění politiky rehabilitace Vedle opatření v oblastech zdravotnictví, poradenství, služeb, vzdělávání a pracovního uplatnění je třeba přijmout opatření v oblasti odstraňování bariér (cílem je zabránit vzniku především architektonických, orientačních, dopravních, komunikačních bariér a odstranit bariéry stávající), sociálních služeb a sociálního zabezpečení včetně ekonomické soběstačnosti, v oblasti rodinného života a zajištění integrity osobnosti. Příslušná opatření je třeba přijmout také v oblasti kultury, rekreace a sportu, výchovy odborné i laické veřejnosti a v oblasti statistiky a výzkumu, aby bylo možné na základě potřebných dat a jejich analýzy vytvořit síť rehabilitačních pracovišť a služeb. Vysvětlení základních pojmů v rehabilitaci MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK Rehabilitace jako celospolečenský systém (ve smyslu tzv. ucelené, komprehensivní rehabilitace) představuje koordinovanou činnost všech složek společnosti (státu, institucí, organizací, a jednotlivců) s cílem znovu zařadit člověka postiženého na zdraví následkem nemocí, úrazu nebo vrozené vady do aktivního života. Tento systém se řeší na úrovni zdravotnické, sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a politické. Podle OSN je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti. Rehabilitace je vzájemně provázaný a koordinovaný celospolečenský systém. Jde o včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů se zdravotním postižením způsobené úrazem, nemocí nebo vrozenou vadou do všech obvyklých aktivit společenského života. Jedná se o občany s pohybovým, smyslovým, mentálním, psychickým postižením, ale i s postižením na základě interních, onkologických, metabolických, alergických, imunitních a jiných onemocnění. Úkolem a cílem rehabilitace je aktivizace občanů, kteří jsou krátkodobě, dlouhodobě či trvale tělesně, smyslově nebo psychicky postiženi, kteří nemohou sami toto zdravotní postižení nebo jeho následky překonat, popřípadě jim takové 15

16 postižení hrozí a potřebují pomoc odborného prostředí. Jde de facto o sekundární a terciální prevence následků onemocnění, úrazů a vrozených vad tedy nejen o prostředky léčebné, které jsou vždy první a velice důležité, ale na ně navazující další prostředky, které musí plynule a koordinovaně následovat. Jde o občany od narození až do konce života, tedy o rehabilitaci dětí, dorostu, občanů v produktivním věku a seniory. Fyzioterapie je terapeutickým postupem využívajícím energie (včetně pohybové) k léčebnému ovlivnění patologických stavů. Fyzioterapii je možno používat jak samostatně (s cílem prostého ovlivnění bolesti známé etiologie), tak v rámci léčebné rehabilitace (jako soubor opatření, sledující kvalitativně jiný cíl - návrat, substituci nebo kompenzaci ztracené či poškozené funkce). Ergoterapie je zdravotnická disciplína, která využívá specifické diagnostické a léčebné metody, postupy, event. činnosti při rehabilitaci jedinců každého věku, s různým typem postižení, kteří jsou trvale nebo dočasně fyzicky, psychicky, smyslově nebo mentálně postiženi. Cílem ergoterapie je další reedukací funkční schopnosti dosažení maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí a tím zvýšení kvality jejich života. Prostředky zdravotnické techniky jsou důležitou součástí léčebné rehabilitace pro aktivaci osob se zdravotním postižením. Slouží ke zmírnění či kompenzaci následků zdravotního postižení. Důležité je předchozí vyšetření osoby 16 se zdravotním postižením, individuální posouzení zdravotního stavu, správné určení vhodné aplikace, výběr vhodného zdravotnického prostředku a zácvik jeho používání. Sociální rehabilitace je proces, ve kterém osoba s dlouhodobým či trvalým zdravotním postižením absolvuje nácvik potřebných dovedností, směřujících k dosažení samostatnosti a soběstačnosti v maximální možné míře s ohledem na její zdravotní postižení, a to za účelem co nejvyššího stupně sociální integrace, která je důležitým předpokladem pro pracovní rehabilitaci, rekvalifikaci a nalezení vhodného pracovního uplatnění. Sociální rehabilitace představuje souhrn určitých specifických činností (velmi často služeb, ne však vždy), které jsou aktivními nástroji, jež mají působit na snížení, popř. snižování míry závislosti osoby vyplývající z jejího zdravotního postižení a následného handicapu (sociálního znevýhodnění). Jedná se zejména o nácvik sebeobsluhy a vedení domácnosti, nácvik speciálních komunikačních dovedností, nácvik používání kompenzačních pomůcek, nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu, nácvik sociální komunikace, poradenství. Pedagogická rehabilitace zahrnuje výchovu a vzdělávání dětí/žáků/studentů se zdravotním postižením uskutečňované za pomoci speciálně pedagogických činností při respektování individuálních možností a potřeb dětí/žáků/studentů se zdravotním postižením směřující k dosažení co nejvyššího stupně vzdělání jako předpokladu samostatnosti, společenského a pracovního uplatnění. Specifické pedagogické činnosti zahrnují především: speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku, edukaci, reedukaci, kompenzaci, stimulaci,

17 pedagogicko psychologické poradenství, speciálně pedagogickou prevenci. Pracovní rehabilitace je souvislá péče poskytovaná osobě se zdravotním postižením na základě individuálního plánu s cílem umožnit této osobě získat a zachovat si vhodné zaměstnání a tak jí usnadnit její zapojení nebo opětný návrat do společnosti. Pracovní rehabilitace je chápána jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti ve vztahu k osobě se zdravotním postižením, k vyrovnání její příležitosti na trhu práce a jako součást komplexu činností a opatření vedoucích k plné integraci postiženého. Zařazení zdravotně postiženého jedince do procesu pracovní rehabilitace je na základě objektivního posouzení jeho pracovních schopností. Využitím motivačních kurzů mu je umožněn vstup do následné přípravy k práci, včetně rekvalifikace s cílem umožnit mu zachovat si či získat zaměstnání. Pracovní rehabilitace je jednou z částí procesu rehabilitace, tzn. procesu, který zahrnuje rehabilitaci léčebnou, sociální, pedagogickou a pracovní. Výše definovaná pracovní rehabilitace využívá následující nástroje: speciální poradenství k volbě povolání, změně a udržení zaměstnání, přizpůsobené kvalifikační a rekvalifikační kurzy, přechodné zaměstnání, podporované zaměstnání. Speciální poradenství k volbě povolání, změně a udržení zaměstnání spočívá ve vytypovávání vhodné profese s ohledem na zdravotní postižení osoby, v návrhu opatření spojených s udržením pracovního místa této osoby u zaměstnavatele a vybavení pracoviště zvláštními pomůckami. Přizpůsobené kvalifikační a rekvalifikační kurzy jsou kurzy, které jsou určené osobám se zdravotním postižením se speciálními potřebami v oblasti vzdělávání a získávání kvalifikace. Přechodné zaměstnání je zaměstnání na přechodnou dobu. Tento nástroj by byl využíván zejména pro osobu se zdravotním postižením v době její pracovní neschopnosti. Podporované zaměstnání spočívá ve vyhledání konkrétního pracovního místa pro konkrétní osobu. Na základě dohody mezi úřadem práce a subjektem akreditovaným k provádění této služby, by bylo pro osobu se zdravotním postižením vyhledáno pracovní místo na otevřeném trhu práce. Chráněné pracoviště, speciální pracoviště přizpůsobené osobě se zdravotním postižením jak pracovním prostředím tak formou i produktivitou práce. Sociální zaměstnávání je zařízení, kam klient dochází dle svých možností. Nejde o výdělečnou činnost, ale o aktivizaci klienta a možnost zachování určitých pracovních dovedností a o možnost kontaktu s lidmi. Klinika rehabilitačního lékařství MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka kliniky, MUDr.Yvona Angerová, primářka kliniky Klinika rehabilitačního lékařství zajišťuje rehabilitaci na lůžkách klinik VFN, v denním stacionáři a v ambulantním provozu. Poskytuje rehabilitaci zejména pacientům po postižení mozku a jiných neurologických onemocněních, po úrazech a operacích pohybového aparátu, při vertebrogenních a jiných onemocněních. Multidisciplinární tým odborníků: rehabilitační lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psychologové, logopedi, speciální pedagog, provádějí diagnostiku a navrhují krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Pro pacienty s problémy kognitivními, fatickými, pohybovými apod. je určen denní stacionář s denním osmihodinovým individuálním programem. 17

18 Budova Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK. Klinika přijímá pacienty z oddělení ostatních klinik, především složitější pacienty, kteří potřebují rehabilitaci, a kteří jsou ohrožení disabilitou a sníženou participací. Dále jsou přijímáni pacienti z ostatních nemocnic, event. od praktických lékařů a lékařů specialistů. Klinika funguje jako superkonziliární pracoviště i jako Rehabilitační centrum, které splňuje personální a věcné standardy. Vedoucí pracovníci kliniky: přednostka kliniky MUDr. Švestková (zcela vpravo), primářka kliniky MUDr. Angerová (zcela vlevo) a vedoucí fyzioterapeutka V. Matolínová (sedící). 18 Náplní rehabilitace je lékařské vyšetření a doporučení terapie včetně určení dlouhodobého a krátkodobého rehabilitačního plánu, psychologické vyšetření, event. psychoterapie (i nonverbální psychoterapie - muzikoterapie, taneční a pohybová terapie, arteterapie), diagnostika a logopedická terapie, fyzioterapie, ergoterapie, tedy diagnostika a trénink soběstačnosti, indikace prostředků zdravotnické techniky, ergodiagnostika (předpracovní rehabilitace) např. diagnostika vhodných aktivit na jejich základě práce v modelových dílnách a návrh eventuálního budoucího možného zaměstnání, rekvalifikace, vzdělání (spolupráce s ÚP, školami apod.). Dále jsou součástí rehabilitace i návštěvy doma a návrh bezbariérového prostředí. Jsou možné i sportovní aktivity. Provádíme sociální šetření, poradenství, které umožní klientovi návrat domů, event. doporučí možné vzdělání nebo zaměstnání. Doplňkový je relaxační a odpočinkový program. Současně na klinice probíhá pregraduální a postgraduální výuka hlavně mediků (lékařů), ergoterapeutů, fyzioterapeutů, psychologů a provádí se vědecko výzkumná činnost v oboru rehabilitace. Klinika spolupracuje s WHO a EU (6. rámcový program, Equal atd.). Spolupracuje s odbornými organizacemi a společnostmi v České republice a v zahraničí. Zaměstnanci kliniky publikují v českém i zahraničním odborném tisku. Klinika jako jeden z partnerů v Programu iniciativy EU EQUAL v projektu Rehabilitace-Aktivace-Práce zahájila v roce fázi (projekt potrvá do července 2008). Vědecká činnost je zaměřena na rehabilitaci pacientů po poškození mozku, analýzu chůze a na aplikaci klasifikace ICF WHO do praxe. Jedním z nosných programů kliniky je analýza chůze. Z různých výzkumných projektů jsme zakoupili elektrický pohyblivý chodník se závěsným aparátem Aktive Trainer, 3D videografii pohybu firmy Lucotronic a měřící desku Footscan. Spolupracujeme s Neurologickou klinikou VFN

19 a nově jsme navázali spolupráci s Neurologickou klinikou v Motole (laboratoř pro výzkum činnosti vestibulárního aparátu) a s ČVUT. Posluchárna kliniky. Rehabilitace pacientů po poškození mozku MUDr.Yvona Angerová, primářka Kliniky rehabilitačního lékařství Pacienti po poškození mozku (po cévních mozkových příhodách, traumatech, infekčních onemocněních, tumorech,...) mohou mít velmi různorodé obtíže. Tyto obtíže můžeme rozdělit do několika skupin. Nejčastější jsou poruchy hybnosti: centrální parézy, mozečkové či extrapyramidové obtíže, poruchy senzorických funkcí. Kognitivní obtíže jsou zastoupeny poruchami vnímání, myšlení, pozornosti, paměti, fatickými poruchami. Neurobehaviorální obtíže souvisejí s poruchami chování a sebeovládání. Důsledkem těchto obtíží jsou různě závažné funkční poruchy, které ovlivňují soběstačnost v běžných denních činnostech (ADL) jako např. přijímání potravy, oblékání, osobní hygiena, atd. Multidisciplinární rehabilitační tým, který pracuje s těmito pacienty je složen z odborníků zabývajících se výše zmíněnými poruchami. V tomto týmu jsou rehabilitační lékaři, neuropsycholog, psycholog, logopedi, speciální pedagog, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, zdravotní sestry, sociální pracovnice. Na základě vstupního vyšetření u jednotlivých odborníků je na rehabilitační konferenci vytvořen krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán, ve kterém jsou určeny hlavní cíle rehabilitace. Neuropsycholog by měl zhodnotit čtení, psaní, počítání, smyslové vnímání, srozumitelnost řeči, vyjadřovací schopnosti, dlouhodobou, střednědobou i krátkodobou paměť, výbavnost z paměti, schopnost rozumět časoprostorovým pojmům. Psycholog by měl kromě vyšetření výkonových funkcí a osobnosti zjistit i premorbidní strukturu osobnosti, která může často hrát klíčovou úlohu v zaměření psychoterapie. Dále by měl psycholog pomoci ostatním členům týmu vysvětlit neadekvátní chování pacienta a doporučit optimální postup k získání pacientovy motivace pro jednotlivé činnosti. Kromě práce s klientem, který si zvyká na novou situaci, je důležité i psychologické vedení rodiny a poradenská činnost. Speciální pedagog se zabývá zejména poruchami učení, čtení, psaní a počítání. V rehabilitaci dětí a dospívajících by se měl podílet na spolupráci se školou a jednotlivými vyučujícími. Sociální pracovnice by měla od počátku spolupracovat s rodinou, zjišťovat všechny důležité skutečnosti, které mohou mít vliv na průběh rehabilitace. Rodina pacienta by měla být dostatečně informována o všech výhodách a možnostech získání sociálních dávek. V předpracovní rehabilitaci by měla sociální pracovnice navázat kontakt s původním pracovištěm a zjistit možnosti adekvátního uplatnění pacienta. 19

20 Protetik by měl zajišťovat optimální individuálně či hromadně vyráběné ortézy, kompenzační pomůcky, speciální obuv. Každodenní vizita na klinice. 20 Rehabilitace by měla začít již v akutním stadiu na anesteziologicko-resuscitačních odděleních či jednotkách intenzivní péče po stabilizaci vitálních funkcí. Lékaři by měli provést v akutní fázi správnou diagnostiku, určit medikaci a léčbu včetně nutričního programu a sledovat stabilizaci zdravotního stavu. Fyzioterapeuti zhodnotí senzomotorický systém, změny konfigurace končetin, analyzují poruchy hybnosti, určují stupeň spasticity, rigidity, hypotonii, ataxii, apraxii, poruchy čití. Určí, jaké technické pomůcky v dané fázi rehabilitace pacient potřebuje. Nejdůležitějším úkolem je zabránit nebo omezit vznik kontraktur, aktivně se podílet na obnovení hybnosti postižených končetin včetně nácviku lokomoce. Fyzioterapeut by měl již od akutního stadia provádět zpočátku pasivní, postupně stále více aktivní cvičení, měl by instruovat pacienta k samostatnému cvičení. Ke své práci používají fyzioterapeuti různé koncepty a metody, které vycházejí z neurofyziologického podkladu. Nejrozšířenějšími metodikami, které se využívají na našich pracovištích k reedukaci pohybových stereotypů a obnovení hybnosti u pacientů s centrálními parézami jsou PNF (proprioceptivní nervosvalová facilitace neboli cvičení dle Kabata), koncept manželů Bobatových (neurodevelopmental treatment) a Vojtův princip reflexní lokomoce. Můžeme se setkat i s některými dalšími (Roodová, Pote, Brunstromová...). Hlavní zásadou fyzioterapie je dodržování určitých kroků, které přesně kopírují vzorce pohybového vývoje z dětství, např. přetáčení se, sezení, stání nebo převalování, poloha na břiše, vzepření, sezení, chůze. Směr vývoje volního pohybu je od proximálního k distálnímu, proto se obnovují nejprve pohyby horního trupu a ramen a dolního trupu a kyčelních kloubů. Pohyby jednotlivých končetin by měly být postupně pasivní, aktivní s dopomocí a aktivní. Během léčby je důležité používání verbálních podnětů. Povely by měly být krátké a snadno srozumitelné. Ergoterapeuti se zabývají diagnostikou a terapií soběstačnosti v běžných denních činnostech (ADL- activities of daily living), treninkem kognitivních funkcí, výběrem vhodných kompenzačních pomůcek, návrhem bezbariérových úprav v bytě a dalšími činnostmi, které vedou ke zlepšení soběstačnosti pacienta. Od počátku léčby by si měl pacient osvojovat prostřednictvím běžných denních činností normální pohybové stereotypy. Jsou důležité nejenom pro úpravu hybnosti, ale také pro obnovení poruchy čití. Činnosti by se měly provádět v normálním pohybovém stereotypu, terapeut by měl vést a kontrolovat pohyby pacienta z postižené strany. K základním běžným denním činnostem patří svlékání, umývání, osobní hygiena, toaleta, oblékání, příjem jídla a pití. K instrumentálním běžným denním činnostem (iadl) patří např. domácí práce, nakupování, transport. Důležitým členem týmu je u tohoto typu postižení logoped. Klinický logoped by měl ve spolupráci s foniatrem určit příčiny poruch řečových funkcí (afázie, dysarthrie) a určit postup reedukace. Čím dříve dojde ke zlepšení komunikace pacienta s ostatními členy týmu, tím lepší budou podmínky pro spolupráci. Logoped by rovněž měl vést ostatní členy týmu a doporučovat, jak co nejlépe komunikovat s pacientem. Porucha komunikace většinou pacienta stresuje daleko více než postižení motorické.