Od Lukáše svaté evangelní čtení

Transkript

1

2 Otázky na opakování 1. Kdo to byli farizeové a proč Pán Ježíš odsuzuje jejich počínání? 2. Které dva svaté bratry, nezištníky a divotvůrce si Církev připomíná 14. (1.) listopadu? 3. Víš co znamená slovo nezištný? 4. Kdo jsou to andělé a k čemu jsou nám potřební? 5. Doplň text Božích přikázání: a) Já jsem Hospodin..... tvůj; nebudeš mít jiných..... kromě... b) Neučiníš sobě... ; nebudeš se jim... ani jim... c) Nevezmeš... Hospodina Boha svého.... d) Pomni, abys den odpočinku... ; šest dní budeš... a konat všecky práce své,... dne však jest odpočinutí Hospodina Boha tvého. e) Cti... svého i... svou, aby se ti dobře vedlo a abys dlouho... byl na zemi. f) Nepromluvíš křivého..... proti... svému. g).... ničeho, cožkoli je bližního tvého. 5. Vzpomeneš si, o kterých přikázáních zde ještě nebyla řeč? 6. Jaké falešné bohy dnes lidé mohou uctívat? 7. Kdo bere nadarmo jméno Boží? 8. Proč máme milovat své rodiče? 9. Dá se proti 6., 7., 8. a 9. přikázání hřešit i myšlenkou?

3 Od Lukáše svaté evangelní čtení dcera Jairova (Lk 8, 41-56) Za onoho času k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: Kdo se mne to dotkl? Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe! Ale Ježíš řekl: Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla. Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. A on jí řekl:

4 Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji. Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj. Ježíš to uslyšel a řekl: Neboj se, jen věř a bude zachráněna. Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: Neplačte. Nezemřela, ale spí. Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zvolal: Dcerko, vstaň! Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

5 První chrám Poté, co Izraelité přijali skrze Mojžíše od Boha Desatero přikázání, která se všichni snažíme dodržovat, stala se ještě jedna velmi důležitá událost. Když Židé putovali pouští, poprvé si také postavili svatostánek, chrám, aby se v něm mohli shromažďovat a modlit se k Bohu. Událo se to takto. Na hoře Sinaj řekl Bůh Mojžíšovi: Udělej pro mně chrám, abych mohl přebývat mezi vámi! Mojžíš nařídil zdatným mistrům postavit SVATYNI, chrám ve tvaru stanu, udělaný z drahých látek zavěšených ke sloupům. Protože Židé neustále přecházeli z jednoho místa na druhé, bylo potřeba svatyni rozebírat a přenášet na nové místo. Ve svatyni bylo nádvoří, kde stál národ a tam se nacházel obětní stůl a měděné umyvadlo. Druhá, oddělená část, kam vstupovali pouze kněží, se nazývala svatyně. Tam stál kadidlový oltář, tj. stůl, na kterém kněží zapalovali oheň, z něhož šel vonný dým. A do třetí oddělené části SVATYNĚ SVATÝCH, mohl vejít jednou za rok pouze velekněz. V ní se chránila truhla zákona zlatem obložená skříňka, v níž ležely kamenné desky s Desaterem přikázáním, pohár s mannou (manna bylo jídlo, které Bůh seslal Židům, když putovali pouští) a Áronova palice. Tak lidé poprvé postavili CHRÁM, ve kterém se modlili k Bohu. Svatyně se stala předobrazem Božího chrámu Kristovy Církve, o kterém píšeme dále.

6 Křesťanský chrám K Bohu se můžeme modlit na kterémkoliv místě, protože Bůh se nachází všude: v domě, v chrámu i na cestě. Ve dnech nedělních a svátečních a také ve všedních dnech, pokud zrovna nemáme žádné povinnosti, jsme ale povinni chodit se modlit do chrámu Božího, kde se stejně jako my shromažďují další křesťané a tam se všichni společně modlit. Chrám (kostel) je zvláštní stavba zasvěcená Bohu, je to DŮM BOŽÍ, v němž se konají služby Bohu - bohoslužby. V chrámě přebývá zvláštní blahodať neboli milost Boží, jenž se nám uděluje skrze služebníky Páně, tj. biskupy a kněze. Zevnějšek chrámu se liší od běžných stavení tím, že se nad ním zvedá kupole, znázorňující nebe. Kupole je nahoře zakončena tzv. hlavou, na kterou se staví kříž na slávu hlavy Církve, to jest Ježíše Krista. Nad vchodem do chrámu obvykle stojí zvonice, tedy věž, na které visí zvony. Hlahol zvonů pak svolává věřící k modlitbě (bohoslužbě) a jeho zvuk též oznamuje nejdůležitější části právě konané bohoslužby.

7 Zvenčí při vstupu do chrámu bývá schodiště. Vnitřní část chrámu se skládá ze tří částí: 1) předsíň (pritvor), 2) vlastní chrám (střed chrámu) a 3) oltář, kde sloužící konají bohoslužby a kde se také nachází nejdůležitější místo v celém chrámě svatý prestol, na němž se uskutečňuje tajina svatého přijímání. Oltář je od středu chrámu oddělen ikonostasem, který bývá tvořen několika řadami ikon. V ikonostasu jsou troje vrata z nichž ta prostřední se nazývají královskými (carskými), protože skrze ně neviditelně vchází Král slávy, sám Pán Ježíš Kristus v podobě svatých darů (ve svatém přijímání). Procházet královskými vraty proto smí jen sloužící. Chrám je veliké a svaté místo, kde je zvláštní milostí Sám Bůh neviditelně přítomen a proto musíme do chrámu přicházet s modlitbou a chovat se v chrámě tiše a zbožně (s úctou a pokorou). V době bohoslužby je nepřípustné se s druhými bavit nebo se dokonce smát. Nesmíme se ani otáčet zády k oltáři. Každý musí stát na svém místě a nepřecházet z jednoho místa na druhé. Pouze v případě nevolnosti je dovoleno si sednout a odpočinout. Není dovoleno opouštět chrám, dokud bohoslužba neskončí. Sv. apoštolové Ikony největších církevních svátků Ikona patrona chrámu Ikona našeho Pána Ježíše Krista Ikona Přesvaté Bohorodice Královská vrata Ikona sv. Jana Křtitele nebo sv. Mikuláše Diakonská vrata

8 Pravoslavný chrám

9 1. Chrámové schody 2. Ikona nad vchodem zobrazuje, komu je chrám zasvěcen 3. Předsíň (pritvor) západní část chrámu, dříve zde stávali ti, kteří ještě nepřijali křesťanskou víru, aby si prohlédli bohoslužbu. 4. Střed chrámu zde se pravoslavní křesťané modlí při bohoslužbách 5. Oltář východní a nejdůležitější část chrámu, kde sloužící vykonávají bohoslužby 6. Solej zvýšení před ikonostasem o jeden nebo dva schůdky od podlahy přes celou šíři chrámu 7. Ambon vyvýšený půlkruhový výstupek ve středu soleje naproti královským vratům. Z ambonu se čte Evangelium, pronáší se kázání a diakon zde vyslovuje prosby ektenií. 8. Kůr horní balkón nad západními dveřmi určený pro chrámový sbor. 9. Ikonostas přepážka rozdělující oltář od středu chrámu. Skládá se z ikon, které mohou tvořit několik pater a symbolizují tak dějiny naší spásy. 10. Královská vrata nachází se v prostředku ikonostasu, vedou k prestolu. Symbolizují bránu do Nebeského Království 11. Jižní a Severní vrata nazývají se také diakonskými, protože diakon, je během bohoslužby používá nejčastěji. 12. Centrální analoj zde obvykle leží ikona svátku nebo svatého, kterého právě slavíme. 13. Prestol nejsvětější místo v chrámě. Vykonává se na něm ta nejdůležitější tajina Církve Eucharistie (tajina Přijímání) 14. Darochranitelnice zvláštní nádoba ve tvaru chrámu nebo kaple, která je umístěna v oltáři na prestole. Uvnitř je samostatná skříňka, na jejíž dno se pokládají Svaté Dary pro přijímání nemocných nebo umírajících. 15. Sedmisvíčník zvláštní svícen se sedmi větvemi na jednom podstavci s pohárkem a lampádou na konci každé větve. 16. Žertvenik obětní stůl, na kterém se uchovávají svaté nádoby a kde se také připravují Svaté Dary na Eucharistii. 17. Kupole symbol nebe 18. Kříž nad kupolí znamená, že chrám patří křesťanské víře. Půlměsíc na kříži znamená: a) kotva symbol spásy a naděje, b) pohár s Kristovou krví, která vykoupila lidské hříchy.

10 Pohřeb chrámu (příběh k zamyšlení) Do malého městečka přišel nový pastýř. Okamžitě se rozhodl, že v prvních pěti dnech navštíví domovy a rodiny, aby se představil obyvatelům městečka a pozval je na nedělní bohoslužbu. Když přišla neděle, byl chrám úplně prázdný. Nikdo nepřišel. Pak se pastýř rozhodl dát oznámení do místních novin. V oznámení stálo : "Kvůli smrti chrámu v našem městě, je každý z nás povinen zúčastnit se na jeho pohřbu. Pohřeb se bude konat v neděli odpoledne. Dopřejme našemu chrámu slušný křesťanský pohřeb." V neděli odpoledne se na pohřbu sešel velký dav zvědavců. V přední části chrámu stála uzavřená rakev obklopená květinami. Když pastýř začal kázat, jak je při takových příležitostech obvyklé, otevřel rakev a vyzval shromážděné, aby přistoupili a uctili jejich zesnulý chrám. Lidé byli velmi zvědaví, chtěli vědět, co je v rakvi a jak vlastně vypadá ta mrtvola "mrtvého chrámu. Začali proto vstávat a postupně přicházeli k rakvi. Jakmile se podívali do rakve tak každý z truchlících rychle odvrátil oči, sklonil hlavu a s pocitem viny odešel. Pastýř dal do rakve velké zrcadlo, v němž každý mohl uvidět sám sebe.

11 NAŠI SVATÍ OCHRÁNCI A PŘÍMLUVCI V TOMTO TÝDNU Neděle 22. (9.) listopadu Mučedníci Onisifor a Porfyrij Úterý 24. (11.) listopadu Velkomučedník Mína Pondělí 23. (10.) listopadu Apoštolové ze 70ti: Erastos, Olympos, Rodion, Sosoipatros, Kvartos a Tertos Středa 25. (12.) listopadu Světitel Jan Milosrdný, papež alexandrijský

12 Čtvrtek 26. (13.) listopadu Světitel Jan Zlatoústý (Chrysostomos), archiepiskop Města Konstantinova. Narodil se okolo r. 344 v Antiochii. Po otcově brzké smrti se už jeho matka znovu nevdala a ze všech svých sil se věnovala výchově syna. Není proto divu, že I přes přísný asketický život, Jan vždy jednal jako vysoce kulturní člověk, Řek. Dostalo se mu vzdělání od nejlepších učitelů té doby, učil ho známý řečník (rektor) Libanios. Myslitelem a filozofem se však Jan nestal. Po ukončení klasického vzdělání chtěl studovat právo, ale na domluvy přítele Basila se uchýlil do samoty a začal se věnovat modlitbě a studiu Sv. Písma. Křest přijal až jako dospělý okolo r Dokud žila matka, vedl asketický život doma, po její smrti odešel do monastýru poblíž Antiochie, později žil dva roky v poušti. Pro zhoršené zdraví se musel vrátit zpět do Antiochie, kde ho chtěli pro vynikající duchovní kvality vysvětit za biskupa. Tomu se sv. Jan vyhnul útěkem. Po návratu byl vysvěcený na diakona a poté na kněze s tím, aby se stal kazatelem v katedrálním chrámě. Zde působil plných 12 let a jako kazatel si získal světové jméno. V té době byl velmi literárně činný a zanechal po sobě množství vynikajících, hlavně exegetických děl. Pro jeho kazatelskou činnost je typická otcovská a obětavá dušpastýřská láska k věřícímu lidu, kterému neúnavně kázal slovo věčného života. Po smrti cařihradského patriarchy, byl sv. Jan lstí přivezen do Cařihradu a ustanoven za jeho nástupce. Taková byla vůle lidu, duchovenstva i dvoru. Intronizován byl r Jan Zlatoústý zemřel ve vyhnanství v Arménii v den svátku Povýšení sv. Kříže. Jeho poslední slova před smrtí byla: Sláva Bohu za všechno. Janovy spisy si podmaňují čtenáře dodnes. Jeho úvahy vyzařují zvláštní laskavost a hlubokou moudrost křesťanské etiky i bohosloví. Jeho pravoslaví tryská z hlubokého životního zážitku, zkušenosti a jakoby sahá do hloubky proudu apoštolské tradice církve.

13 Dodnes sloužíme sv. liturgii antiochijského typu v jeho redakci a modlíme se množství modliteb, které sestavil. Jeho svaté ostatky byly roku 438 přeneseny do Konstantinopole a uloženy v chrámu svatých apoštolů. V době rabování Konstantinopole křižáky roku 1204, byly ostatky odvezeny do Říma, tam se nacházely do roku 2004, kdy v tomto roce byly navráceny Konstantinopolskému Patriarchátu, spolu s ostatky svt. Řehoře Theologa. Pátek 27. (14.) listopadu Svatý apoštol Filip. Narodil se v Betsaidě u Genezaretského jezera jako apoštolové Šimon Petr a Ondřej. Hlásal Evangelium v Galilei, Etiopii a Frýgii. Byl ukřižován v Hierapoli Frygické za císaře Domitiána. Svátkem sv. Filipa začíná předvánoční postní období zvané také Filipovský půst. Ten spočívá mimo jiné v tom, že se zdržujeme masa, vajec a mléčných výrobků, ale můžeme jíst rybu (kromě střed a pátků). Od 18. (5.) prosince se jí ryba už jen o sobotách a nedělích. Sobota 28. (15.) listopadu Mučedníci a vyznavači Gurios, Samon a Abib, ZAČÁTEK FILIPOVSKÉHOM PŮSTU K NAROZENÍ KRISTOVU Tropar: Milost úst tvých jako světlo ohně se zaskvěvší osvítila celý svět, poklady nezištnosti jemu nalezla; ale uče nás slovům svým, otče Jane Zlatoústý, pros Slovo, Krista, Boha, aby spasil duše naše.

14 K Ř Í Ž O V K A (dokončení v tajence) 1. Ctihodný Radoněžský divotvůrce 2. Třetí den v týdnu zasvěcený Svatému Kříži 3. Název hory, kde se odehrálo Proměnění Páně 4. Významný den, kdy si Církev připomíná velikou událost nebo velikého svatého 5. Ve který den v týdnu Pána Ježíše ukřižovali? 6. Opak ke slovu starý 7. Ve kterém městě došlo k ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení Páně? 8. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně (doplňte) na výsostech 9. Čím zatloukáme hřebíky? dní 11. Nebeský chléb, který seslal Bůh židům na poušti, když měli hlad

15

16