GIOVANNI (BATTISTA) MADERNA A ŠTUKOVÁ VÝZDOBA KOSTELA SV. VÁCLAVA V LETOHRADĚ

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ OBOR: DĚJINY VÝTVARNÁCH UMĚNÍ GIOVANNI (BATTISTA) MADERNA A ŠTUKOVÁ VÝZDOBA KOSTELA SV. VÁCLAVA V LETOHRADĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Eliška Kovářová Vedoucí práce: doc. Martin Pavlíček, Ph.D. Olomouc 2014

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracovala samostatně s použitím citované literatury. Eliška Kovářová V Olomouci dne

3 Nechvalně v domě svém býti cizincem Ctíce předky, sebe ctíme. -Alois Klíč- Tato práce vznikla za podpory mnoha lidí. Srdečně děkuji mému vedoucímu doc. Martinu Pavlíčekovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky při psaní a konečných úpravách této práce. Velké díky patří Stanislavu Adamcovi za podnětné návrhy, poskytnutí množství klíčových materiálů a překlady německých textů. Bc. Ivě Markové děkuji za konzultace. Bc. Dagmar Bednářové a panu faráři Václavu Vackovi za umožnění fotografovat v popisovaných prostorech. PhDr. Noemi Sklenářové vděčím za pomoc s latinským překladem. Michalu Vitanovskému, děkuji za to, že mi propůjčil svoje osobní poznámky k dané problematice a MgA. Jaroslavu Tichému za poskytnutí fotografií. Václavu Peškarovi patří můj obdiv, za obětavé plnění mých náročných fotografických požadavků. Dále děkuji svým rodičům, že mi umožnili studium a společně s nimi i zbytku své rodiny, Janě Haráskové a Vítu Markovi, neboť se na ně můžu vždy s čímkoli obrátit a jsou mi velkou oporou. Dík i Kristýně Majvaldové, bez níž bych se k psaní bakalářské práce vůbec nedostala. V neposlední řadě patří můj dík Vojtěchu Stejskalovi a všem zúčastněným. Svou bakalářskou práci věnuji městu Letohradu, které mi bylo domovem jednadvacet let a já mu chci tímto splatit svůj dluh a věnovat pozornost, jakou si zaslouží.

4 OBSAH 1. ÚVOD DOSAVADNÍ STAV BÁDÁNÍ DĚJINY KOSTELA SV. VÁCLAVA A LETOHRADSKÉHO ZÁMKU POPIS, FORMÁLNĚ STYLOVÝ A IKONOGRAFICKÝ ROZBOR ŠTUKOVÉ VÝZDOBY Popis průčelí Popis exteriéru Popis interiéru Štuky na zámku ŽIVOT A DÍLO GIOVANNIHO (BATTISTY) MADERNY ZAŘAZENÍ VÝZDOBY DO KONTEXTU ŠTUKOVĚ DEKOROVANÝCH RANĚ BAROKNÍCH ZÁMECKÝCH KAPLÍ Kaple Nanebevzetí Panny Marie na zámku Náchod Kaple Povýšení svatého Kříže na zámku Nové Město nad Metují Kaple sv. Josefa za zámku Lnáře Kaple Seslání Ducha svatého na zámku Lemberk Kaple sv. Romedia na zámku Choltice ZÁVĚR SUMMARY PRAMENY LITERATURA INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM VYOBRAZENÍ V OBRAZOVÉ PŘÍLOZE SEZNAM VYOBRAZENÍ NA CD OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ANOTACE... 90

5 1. ÚVOD Na Václavském náměstí v Letohradě stojí příznačně kostel sv. Václava, který je pro svou štukovou výzdobu v povědomí nejen obyvatel města, ale i širokého okolí. Na rozdíl od sousedního zámku, pro který byl vystavěn, si zachoval svou původní podobu po více než tři sta let. Zámecká kaple má největší průčelí ze všech staveb na náměstí, čímž na sebe upoutává pozornost a zároveň vybízí k návštěvě ještě honosnějšího a reprezentativnějšího interiéru. Nedá se říci, že by kostelu nebyla věnována pozornost odborníků. Jejich zájem však upoutal převážně jen atraktivní štukem bohatě dekorovaný strop, jako by tam stál uprostřed zástavby zcela sám. Předkládaná bakalářská práce si proto klade za cíl, poskytnout jejímu čtenáři přehled o kostele svatého Václava a zámeckém areálu, do kterého patří, jako o celku. Do problematiky nás uvede kapitola shrnující dosavadní bádání, opírající se o dvě listiny vzniklé již kolem roku 1680, což je rok, kdy byl kostel vybudován. Dále chronologicky řazené dějiny kostela nastíní vznik a vývoj zámeckého komplexu. Popis exteriéru a interiéru kostela přiblíží vzhled památky a blíže bude pojednáno i o ikonografii výzdoby. Dále se pozornost obrátí na život o jiná díla Giovanniho (Battisty) Maderny a letohradská kaple bude zařazena do širšího kontextu štukových dekorací. 5

6 2. DOSAVADNÍ STAV BÁDÁNÍ Na začátek přehledu dosavadního stavu bádání je nutné uvést dvě listiny, které vznikly v době výstavby a výzdoby kostela. Jsou v nich tedy doloženy nejpůvodnější informace, jakých se můžeme dopátrat a se kterými budou badatelé v následujících stoletích operovat. Nejstarší existující dokument Testament Hynka Jetřicha hraběte Vitanovského z Vlčkovic 1 vznikl 2. února roku 1680 a 3. května 1681 k němu byl doplněn dodatek. Prvopis včetně dodatku je psán německy, do českého překladu ale můžeme nahlédnout i v Městském muzeu v Letohradě. Originální dokument se nachází v Rodinném archivu Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou, kam ho s sebou převezla po smrti svého chotě Johanna Magdaléna Hrzánová z Harrasova, když se roku 1682 znovu provdala za Norberta Leopolda Libštejnského hraběte z Kolowrat. Autor závěti v celkem čtyřiatřiceti bodech shrnuje svá přání a představy o tom, jak by mělo být nakládáno s jeho tělem a majetkem. V poslední vůli hrabě Vitanovský důrazně žádá, aby bylo dodrženo jeho přání být pohřben v jím postaveném kostele sv. Václava v Kyšperku. Blíže se nevyjadřuje ke štukové výzdobě, ale apeluje na dědice, konkrétně nejspíše na svou choť, aby po jeho smrti nechal udělat a zhotovit v kostele, co sám za svého života nestihl. Hrabě blíže specifikuje, že v jeho nově vystavěném kostele sv. Václava v Kyšperku ještě schází vybavení potřebné ke konání mší a pozlacení a černé natření některého dřevěného nábytku v interiéru. Z toho by se snad dalo vyvodit, že architektura kostela včetně štukové výzdoby byla dokončena již za jeho života. Závěť stvrdil pečetí a vlastnoručním podpisem sám Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a čtyři jím zvolení svědci. Druhý dokument je jen o něco málo mladší. Jedná se o Kvitanci [38] Letohrad, Městské muzeum, Překlad Testamentu Hynka Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic Rychnov z 2. února nad 1680 Kněžnou, a 3. května Rodinný 1681, neznačeno. archiv Kolowratů, zámek, Kvitance z 12. října 1682 mezi 6

7 z 12. října 1682 na šedesát zlatých rýnských, uloženou stejně jako předešlý dokument v Rodinném archivu Kolowratů. Maderna uvádí, že od hraběnky Vitanovské dostal konečně zaplaceno za štukatérskou práci provedenou v Kyšperku, za kterou mu ctěný manžel dosud nezaplatil. Tímto by měl být dluh vyrovnán, neboť Maderna se také zavázal, že už nebude tento případ více otevírat. Stvrzenka dokazuje, že autorem nástropní štukové výzdoby v Letohradě je Giovanni Maderna, ale bohužel se dále nezmiňuje o umělcově původu ani dalších dílech. Dluh se s největší pravděpodobností vztahuje na prvního manžela hraběnky Johanny Magdalény, jednak proto, že je zde značená jako paní Vitanovská a také proto, že se za hraběte Libštejnského z Kolowrat provdala pouhých pět dní před sepsáním této kvitance. Maderna by se tedy jen stěží vyjadřoval tak, že mu konečně byla proplacena pohledávka, kterou zůstal manžel dlužen, pokud by jednalo o druhého chotě. V literatuře bylo dříve bez bližšího kontextu uváděno, že jméno Giovanniho Maderny je dohledatelné v rychnovském archivu, nikdy však se specifikací listiny, která toto jméno nese. 3 Vzhledem k tomu, že nebyl doposud publikován přepis, uvádíme na tomto místě volný překlad této listiny: Kvitance štukatéra ohledně dluhu 60 zl. Kvitance na šedesát zlatých rýnských, které od jejich milosti vysoké a vysoce urozené paní Johanny Magdalény paní Vitanovské, rozené hraběnky Hrsánové z Harrasova titulem, jsem já konečně obdržel za mojí štukatérskou práci provedenou v Kyšperku (poněvadž ctěný manžel zůstal dlužen) řádně přijatou a zavazuji se výše zmíněné jejich milosti a též dědicům a následníkům, že tento případ nebudu dál otevírat, a toto mým vlastním podpisem a pečetí potvrzuji. 3 Giovannim Madernou a Johannou Magdalénou Vitanovskou, č. kart. 89, inv. č František Skála, Kyšperk I. Historický nástin stavebního vývoje města Kyšperka, Kyšperk 1948, s. 37. Stanislav Adamec, Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad, Ústí nad Orlicí 1999, s. 5. 7

8 Konáno v Praze 12. října Giovanni Maderna štukatér 4 Farní kronika Letohradu 5 založená roku 1836 obsahuje text spíše citově zabarveného než odborného charakteru. Kromě obdivných slovních obratů, se můžeme dočíst i o tom, že autoři štukové výzdoby pocházeli z Milána a že celá jejich práce stála více než výstavba celého kostela. Není možné dohledat, kdy byl tento německy psaný příspěvek do kroniky připsán a nakolik tato tvrzení vycházejí z reality. Alois Gleitsch napsal roku 1865 nepublikovaný rukopis Monografie Kyšperka. 6 Informace uvedené v Klíčově monografii musíme brát s rezervou, protože se jedná o historicky nejstarší pojednání. V popisu města Kyšperka se okrajově vyjadřuje ke světcům a znaku Vitanovských na štítu kostela. V dějepisné části monografie určuje objednavatelem kostela Hynka Dětřicha Vitanovského z Vlčkovic, který si pro své pohodlí nechal roku 1678 o jedno patro zvýšit zámek, ale také vedle něj v roce 1680 postavil zámeckou kapli nynější chrám sv. Václava. Nejspíš mylně píše o Vitanovském, že jeho tělo odpočívá v chrámu Páně sv. Václava v kryptě, kterou před smrtí postavit nechal. Ve své závěti totiž Hynek Jetřich Vitanovský dědice výslovně žádá o její vybudování, protože to za svého života nestihl. Možná se jedná o dezinformaci mezi dvěma různými překlady a Vitanovský si opravdu zbudoval kryptu, ve které je pohřben a po svých pozůstalých požadoval výstavbu reprezentativního náhrobku, který by připomínal jeho osobu a také jeho dobré skutky. Ať tak či tak, Viz pozn. 2. Letohrad, Římskokatolický farní úřad, Kronika farnosti Letohrad od roku 1863, neznačeno, nestránkováno. Rukopisu Monografie Kyšperka od Alois Glietsche z roku 1865, opis Stanislava Adamce z roku 1988, dostupný u něj. Do české literatury bylo jeho jméno často překládáno jako Klíč. 8

9 v presbytáři kostela je do oltáře vsazena jen malá měděná destička připomínající hraběte Vitanovského nápisem a jeho erbem. Vstup do krypty, ani monumentální náhrobek zde ale nenajdeme. Klíč poukazuje i na fakt, že kostel byl vystavěn jako součást zámeckého areálu a měl být tedy využíván pouze jako zámecká kaple. Dále uvádí, že kostel byl roku 1681 dokončen a zbývalo ho posvětit. Tohoto úkolu se zhostil strýc hraběte Vitanovského, královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka. Alois Klíč spojuje mariánské bratrstvo, které se utvořilo roku 1665 při kostele na Orlici, s Bratrskou kaplí přiléhající ke kostelu sv. Václava na západní straně. Vznik bratrstva stvrdil bullou papež Alexandr VII. Bratrstvo Nejradostnějšího narození Panny Marie smělo využívat nově vzniklou kapli, a právě proto se jí začalo říkat bratrská. Toto bratrstvo, stejně jako ostatní bratrstva ve všech rakouských státech, nechal ale Josef II. rozpustit roku 1778 kvůli špatným návykům a životu, který jeho členové vedli. Nejstarší vydaná publikace, která se velmi obsáhle zabývá kostelem, je Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí 7 od Františka Bauera už z roku Autorem stati pojednávající o Kyšperku je však Josef Mikyska. Jeho výklad je prvním cenným zdrojem ikonografického popisu. Více než tři strany textu se věnují výhradně stropu, zejména jeho ikonografické a technologické stránce. Josef Mikyska se shoduje s Aloisem Klíčem v tom, že chrám sv. Václava dal postavit Hynek Dětřich, urozený pán Vitanovský z Vlčkovic roku Dále parafrázuje informace z farní kroniky, a to že mistři tohoto stropu byli povoláni z Milána a práce stála víc než stavba celého kostela. Poprvé se zde objevuje teorie, že jako námět výzdoby posloužily žalmy 148 a 150. Dále se autor věnuje podrobnému popisu rozmístění a ikonografii jednotlivých řezeb. Text obsahuje i informaci, že část štuků je zbarvena do zelena, což v dnešní době není pravda, neboť je strop celý natřen na bílo. Jako mnoho autorů po něm i Mikyska shledává 7 Josef Mikyska, Kyšperk, in: František Bauer, Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí, Praha 1891, s , zejm. s

10 řezbářský strop uměleckou vzácností. Kniha Františka Skály Kyšperk I. 8 z roku 1948 se stala výchozím informačním zdrojem pro všechny ostatní badatele. Jedná se ucelenou monografii o Kyšperku od prvního osídlení až po Skálovu současnost. Chrámu sv. Václava vyhradil samostatnou kapitolu. Autor souhlasí s tím, že kostel nechal vystavět Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic roku 1680 a na důkaz svého tvrzení poukazuje na fakt, že jeho erb krášlí průčelí kostela. Kromě popisu vnitřní výzdoby se Skála věnuje i exteriéru. Místo uvádění konkrétních žalmů je přímo cituje: svět a všechno tvorstvo chválí Hospodina. Tyto jedinečné štukové ozdoby jsou dílem vlašského mistra, milánského Maderny, jehož jméno je zachováno v archivu rychnovského zámku pokračuje autor. V jiné části knihy zmiňuje i jeho křestní jméno Giovani. Identita stavitele není doložitelná, ale Skála předkládá teorii spisovatele Alexandera Berndorfa o podobnosti chrámu s kostelem v Kotouni, jehož autorem byl Ital Antonio Demaggio. Kotouň stejně jako Kyšperk patřila Vitanovským, to jeho hypotézu ještě podporuje. František Skála informuje i o mariánském bratrstvu, které měl hrabě Vitanovský založit při kostele na Orlici roku 1665, a jehož sídlo bylo později přeneseno do Kyšperka. Podrobně se zabývá i mladšími úpravami kostela a jeho vybavením. František Skála je podle Dagmar Bednářové z Informačního centra Letohrad také autorem nedatovaného rukopisu Pamětní kniha města Kyšperka. 9 Doba vzniku by se tedy mohla překrývat s dobou, kdy napsal Kyšperk I. Navíc se zde oproti předchozí publikaci nachází informace, že původně zámecká kaple byla vystavěna v barokním slohu. Následuje popis výzdoby, který se nápadně 8 9 František Skála, Kyšperk I. Historický nástin stavebního vývoje města Kyšperka, Kyšperk 1948, s. 16, 37, 149, 150, 199, 211. Letohrad, Městské muzeum, František Skála, Pamětní kniha města Kyšperka, nedatováno, neznačeno, nestránkováno. 10

11 podobá staršímu textu od Josefa Mikysky. A ztotožnění námětu s žalmy 148 a 150 je uvedeno povzdechem: škoda, že nezanechali mistři tohoto stropu popis své práce, aby se vědělo, jaký význam každému symbolickému uskupení dali. Ivo Kořán přispěl do sborníku Orlické hory a Podorlicko, který vyšel roku 1970, článkem Barok pod Orlickými horami. 10 V něm přichází s hypotézou, že pražský stavitel K. Lurago, který v tomto regionu působil na zámcích v Náchodě a Novém Městě nad Metují, by mohl mít co dočinění se zámkem v Častolovicích i se skvělým kyšperským raně barokním kostelem vystavěným mladým hrabětem Ignácem Jetřichem Vitanovským. Průběh stavby kostela vyznačuje intervalem let 1668 a Do stejného sborníku přispěla i Olga Květoňová tentokrát Příspěvkem k životopisu Hynka Vitanovského z Vlčkovic. 11 Květoňová stručně shrnuje poměrně tragický život hraběte, který přišel o první ženu Sylvii Kateřinu Morzini a jejich novorozené dítě a jehož manželství s druhou manželkou zůstalo bezdětné. Jeho v pořadí druhou choť uvádí chybně jako Janu z listin vzniklých za jejího života víme, že její jméno znělo Johanna. Přes útrapy života byl však hrabě nejen mecenášem umění, ale i vlídným pánem svých poddaných. Při přehodnocování informací z farní kroniky se Olga Květoňová domnívá, že spíše než z Milána, byli asi umělci ze severní Itálie, z italsko-švýcarského pomezí, odkud k nám chodili tenkrát za prací. Dále uvádí, že průčelí mohlo být proti původnímu italskému návrhu pozměněno a zjednodušeno, pakliže ho realizovali místní řemeslníci, jak se to na venkově stávalo a to by mohlo být důvodem, proč působí exteriér oproti vnitřní výzdobě rozpačitě. Nakonec předkládá domněnku, že reprezentativní výzdoba kostela vznikla, protože zde Ivo Kořán, Barok pod Orlickými horami, Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s , zejm. s Olga Květoňová, Příspěvek k životopisu Hynka Vitanovského z Vlčkovic, Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s

12 měli být pohřbíváni příslušníci hraběcí rodiny. Hynek Jetřich Vitanovský je ale podle ní prvním a zároveň posledním zde pochovaným členem rodiny. Roku 1978 vyšel pod vedením Emanuela Pocheho druhý díl čtyřsvazkového soupisu Umělecké památky Čech Ivo Kořán v něm konstatuje, že bohatě uvnitř i vně štukem zdobený kostel byl postaven za hraběte Hynka Jetřicha Vitanovského v roce 1680 a vyzdoben štukatérem G. Madernou. Z článku není patrné, zda uvádí pouze G, aby uspořil místo nebo protože nebyl schopen celé jméno podložit spolehlivým zdrojem. Emanuel Poche zmiňuje i možnost že G. Maderna je také autorem hrubé štukatury ve velkém sále a v chodbách přízemí a druhého patra východního křídla sousedního zámku. Zde byla výzdoba realizována také kolem roku Autor velmi věcně a výstižně popisuje architekturu, štuky i vybavení interiéru kostela sv. Václava. Stavebně historický průzkum zámku Letohrad 13 z roku 1985 se okrajově vyjadřuje i ke kostelu sv. Václava. Barokní přestavba zámku a výstavba kostela podle Mojmíra Horyny a Luboše Lancingera probíhala současně, a to kolem roku Poprvé zde jako důvod přestavby zámku uvádí (místo větší míry pohodlí a poplatnosti dobové módě) požár objektu. V tom případě by byla nevyhnutelná. O zámecké štukové výzdobě mluví jako o jednodušší než v kostele a ke kvalitě štuků se nevyjadřují vůbec vzhledem k jejich značnému překrytí novějšími nátěry. V jiné části uvádí, že raně barokní štuky jsou v odborné literatuře známé a hodnocené velmi kladně. Celým textem prochází chybné označení, že štuková výzdoba se nachází v jižním křídle zámku. Budova vzniklá v době Hynka Jetřicha je křídlo východní, ve skutečnosti zámek jižní křídlo vůbec nemá Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s , autor příspěvku Ivo Kořán. Mojmír Horyna, Luboš Lancinger, Stavebně - historický průzkum zámku Letohrad, SÚRPMO Praha 1985, počítačový dokument poskytnutý Stanislavem Adamcem, nečíslováno. 12

13 Březnové číslo Letohradského zpravodaje z roku 1986 obsahuje článek o rekonstrukci štukové výzdoby na zámku s názvem Rekonstrukce zámku zahájena 14 od Martina Hatky. Autor článku štukovou výzdobu zámku pravděpodobně od G. Maderny spojuje s hrabětem Norbertem Leopoldem Libštejnským, protože měl styky s výtvarnými umělci, toto tvrzení ale nijak nedokládá. Dále píše, že štuky byly poškozeny příčkami rozdělující jak chodby, tak hlavní sál. Při rekonstrukci naštěstí padlo rozhodnutí rozdělovací příčky odstranit. Nakonec přebírá odborné vyjádření, že Letohrad zdobí takzvané prořezávané štuky, které jsou poměrně vzácné, zato však velmi plastické a působivé. Přestože článek se zaměřuje spíše na činnost ústavu SÚRPMO, nelze celé akci upřít zásluhu o záchranu štuků a obrácení zájmu odborníků směrem k Letohradu. Čtenář knihy Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad 15 z roku 1999 získá rozhled o všech církevních památkách v Letohradě a jeho okolí. Její autor Stanislav Adamec v kapitole věnované kostelu sv. Václava přehledně shrnuje všechny důležité informace z předešlých publikací. Ikonografický popis i názor na námět je z větší části inspirován výše zmiňovaným Potštýnským zátiším. Stejně jako František Skála i Stanislav Adamec uvádí jako možného stavitele Antonia Demaggia. Autor publikace z roku 1999 Baroko východních Čech 16 Václav Pražák kromě komplexního přehledu památek tohoto regionu sděluje, že si kostel, na rozdíl od několikrát přestavovaného zámku, zachoval po staletí slohově čistý ráz, který mu byl vtisknut už při jeho výstavbě roku Dále uvádí, že na průčelí jsou vymalováni světci Prokop a Václav a upozorňuje Martin Hatka, Rekonstrukce zámku zahájena, Letohradský zpravodaj, 1986, č. 3, s Stanislav Adamec, Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad, Ústí nad Orlicí 1999, s Václav Pražák, Baroko východních Čech, Hradec Králové 1999, s. 15, 55,

14 i na mohutnost chrámu, kterou svým uměním ještě podtrhl mistr G. Maderna. V knize Kyšperk dějiny městské správy v Kyšperku 17 z roku 2000 autorky Věra Sekotová a Marie Macková, kromě již mnohokrát publikovaných a známých informací, přidávají i krátkou zmínku o tom, že Kyšperk byl domovem stavitele a sochaře Andrease Castelliho. Ten působil nejen v Chrudimi a Lanškrouně, ale i na stavbě orlického 18 kostela a prý svým působením ovlivňoval uměleckou tvorbu ve své době. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale Sekotová svou teorii o Castellim o šest let později rozvíjí v samostatném článku Italský baumeister Castelli v Letohradu a regionu východních Čech. 19 Věra Sekotová je přesvědčená, že přestavbu zámeckého areálu včetně kaple si Vitanovský objednal právě u chrudimského stavitele Castelliho. Informaci z předešlé publikace o tom, že zde Andreas Castelli bydlel, rozšiřuje o fakt, že se sem za touto významnou zakázkou přestěhoval i s rodinou. Castelli postavil roku 1680 v Kyšperku i Hotmarovu kapličku. Pak se na čas pracovně vzdálil, ale i při práci v Lanškrouně a Králíkách byl stále označován jako kyšperský stavitel. Do bezprostřední blízkosti Kyšperka se ještě vrátil, když na Orlici stavěl mezi lety 1709 a 1711 kostel Nanebevzetí Panny Marie. V tomto kostele byl také roku 1714, po své smrti, pohřben. Vladimír Švec v Historii města Kyšperk, obcí Kunčice, Orlice a Rotnek a města Letohrad v datech 20 vydané v roce 2000 rozšiřuje řadu poznatků o přesné datum druhého sňatku Johanny Magdalény Vitanovské, rozené Harrasové Věra Sekotová Marie Macková, Kyšperk. Dějiny městské správy v Kyšperku, Ústí nad Orlicí 2000, s. 35. Orlice byla dříve vesnicí nedaleka Kyšperka, dnes je součástí města Letohradu. Věra Sekotová, Italský baumeister Castelli v Letohradu a regionu východních Čech, Vlastivědné listy Pardubického kraje, 2006, č. 3, s Vladimír Švec, Historie města Kyšperk, obcí Kunčice, Orlice a Rotnek (Červená) a města Letohrad v datech, Lanškroun 2000, s

15 s Norbertem Leopoldem hrabětem Libštejnským z Kolowrat, a to 7. října Zámek byl podle něj barokně přestavěn a vyzdoben štukaturami mezi lety 1680 a 1685 na přání hraběte Vitanovského a později jeho choti Johanny Magdalény. Švec také prohlašuje, že o autoru štukové výzdoby Giovannim Madernovi bylo ve své době přednášeno na stavitelských oborech našich technik. Znovu připomíná i svědectví spisovatele Alexandra Berndorfa o podobnosti letohradského kostela s kostelem v Kotouni, nijak autorství Antoniu Domaggio de Maggiovi nepřipisuje, pouze se zde setkáváme s další z mnoha forem jeho jména. V publikaci Architektura barokní 21 z roku 2001 se Jiří T. Kotalík k otázce stavitele staví jako k faktu a ještě používá jinou formu jména již zmiňovaného Itala, a to Antonia de Maggia. Stavebníkem kostela je kromě Hynka Jetřicha Vitanovského uváděn i druhý manžel vdovy po hraběti Vitanovském Norbert Leopold Libštejnský z Kolowrat. Místo letopočtu informujícím o vzniku kostela použil interval, konkrétně rozmezí let 1680 a 1705, zřejmě kvůli zvonici, která byla v tomto roce vystavěna v těsné blízkosti kostela hrabětem Libštejnským, což je také jediný přijatelný důvod, proč ho zahrnovat mezi stavebníky. Přínosným aspektem tohoto příspěvku je autorovo vyjádření k dispozici kostela a koncipování jeho průčelí. S ostatními badateli se shoduje ve velmi kladném hodnocení výzdoby. Text obsahuje i místopisnou chybu. V Letohradě se totiž žádné náměstí Míru nenachází, autor myslel Václavské náměstí. Ve sborníku Orlické hory a Podorlicko z roku 2005 vyšel příspěvek od Jana F. Křivohlávka zkoumající Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic. 22 Při popisování proměny vzhledu erbu užívá výzdoby v kyšperském kostele jako konkrétního příkladu o heraldické problematice Jiří T. Kotalík, 10 století architektury 4. Architektura barokní, Praha 2001, s Jan F. Křivohlávek, Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic, Orlické hory a Podorlicko, 2005, s

16 bude pojednáno později. Na knize k sedmisetletému výročí města se podílelo mnoho autorů. Publikace Město Kyšperk/Letohrad převzala názor Věry Sekotové o tom, že stavitelem zámeckého areálu byl Andreas Castelli. Zámecký komplex je zde označen za první stavbu svého druhu v tomto regionu, díky které proniklo do oblasti barokní umění a zapustilo zde hluboké kořeny. V jiné části knihy je ještě zmiňována možnost, že honosný interiér získal kostel díky tomu, že byl vystavěn jako zámecká kaple u farních kostelů takováto výzdoba totiž z finančních důvodů není běžná. 23 Stanislav Adamec Dagmar Bednářová Miroslava Cejpová et al., Město Kyšperk / Letohrad , Ústí nad Orlicí 2008, s. 28, 77, 78, 235,237,

17 3. DĚJINY KOSTELA SV. VÁCLAVA A LETOHRADSKÉHO ZÁMKU Budova kostela je s tou zámeckou nerozdělitelná jak fyzicky, tak literárně, neboť kostel sv. Václava byl už stavěn jako součást zámeckého areálu. Důležité informace o obou stavbách se v následujícím popisu dějin prolínají proto, aby byla zachována chronologická posloupnost. S trochou nadsázky se dá říci, že dějiny kostela sv. Václava se začaly psát s příchodem rodu Vitanovských do blízkosti Kyšperka. Vitanovští z Vlčkovic zakoupili v roce 1643 statek Orlici a následně i Kyšperk. Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic zdědil panství po svém otci Adamu Mikuláši Vitanovském a vlastnil ho mezi lety 1661 a Když jeho otec roku 1653 zemřel, byl Hynek Jetřich ještě nezletilý, a tak se stal na osm let správcem panství bratr jeho otce Vilém Alexandr Vitanovský. Roku 1668 zemřela první žena Hynka Jetřicha Sylvie Kateřina Morzini i jejich novorozený syn. Hrabě však nezahořkl a o dva roky později se oženil s Johannou Magdalénou Hrzánovou z Harassova. 24 Hynek Jetřich Vitanovský si pravděpodobně kyšperské panství velmi oblíbit. Zprostil ho poddanství a roboty za roční poplatek čtyřicet zlatých rýnských, zřídil zde špitál pro chudé a zestárlé měšťany, založil šest řemeslnických cechů (řeznický, mlynářský, tkalcovský, krejčovský, obuvnický a rozličných řemesel). Podporoval také rozšíření městské zástavby a vymohl městu různé výsady. 25 Přestavba zámku by tak byla nejspíše dalším krokem ke zpříjemnění života na panství, i kdyby původní budova nebyla roku 1680 poškozena požárem, jak uvádí Horyna s Lancingerem. 26 Prameny se neshodují jednoznačně na tom, zda přestavbou prošla tvrz či mladší zámek. Tento objekt nechal hrabě Stanislav Adamec Pavel Hrdina, Majitelé panství Kyšperk a statku Orlice, Ústí nad Orlicí 2006, s Květoňová, (pozn. 9), s. 240, 242. Viz Adamec Bednářová Cejpová et al., (pozn. 23), s Viz Horyna - Lancinger, (pozn. 13), nečíslováno. 17

18 symetricky rozšířit do obou stran, zvýšit o druhé patro, střední část stavby obohatil o věž, která vystupovala ze zdi zámku, a některé místnosti vyzdobil štuky. Na obou vnějších užších stranách stavby bylo doplněno po třech opěrných pilířích, aby budova zvýšení a tedy i větší zátěž ustála. Zámek, který je v textu popisován, dnes tvoří pouze východní křídlo současného zámku a dokončen byl snad do roku Horyna a Lancinger hodnotí tuto přestavbu velmi kladně, neboť píší, že přestavba objekt esteticky a umělecky povznesla. 27 Vedle reprezentativního a pohodlného sídla si nechal Hynek Jetřich stejného roku vybudovat i honosnou zámeckou kapli, která zámeckou budovu výrazně převyšuje. Jednolodní stavba je zajímavá nejen pro svou velikost, ale hlavně pro vnitřní štukovou výzdobu. Již Alois Klíč uvádí, že už roku 1681 byla posvěcena strýcem hraběte královéhradeckým biskupem Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. 28 Roku 1705 vystavěl v těsné blízkosti kaple druhý choť Johanny Magdalény hrabě Norbert Libštejnský z Kolowrat zvonici. Mimo tento malý detail si kaple až do současnosti zachovala podobu, kterou jí vtiskl Hynek Jetřich Vitanovský, na rozdíl od několikrát přestavovaného zámku. Jak už bylo nastíněno v předchozí kapitole, otázka stavitele kostela i zámku není zcela jasná. Za stavitele kostela byl dlouho považován Antonio Demaggio kvůli podobnosti kyšperského kostela s kostelem v Kotouni, který je jistě Demaggiovou stavbou. V souvislosti se zámkem bylo uvažováno o někom z okruhu Francesca Carattiho, 29 což by vysvětlovalo, jak se do Kyšperka dostal štukatér Maderna. Francesco Caratti byl totiž jeho strýc. V současné době ale převládá názor, jehož původkyní je Věra Sekotová a to ten, že autor celého zámeckého areálu byl italský stavitel Andreas Castelli, který v Kyšperku dlouhou dobu žil a je pohřben v orlickém kostele. 30 Ač měla zámecká sakrální budova sloužit pouze jako kaple pro panstvo, Tamtéž, nečíslováno. Viz Adamec opis Klíče, (pozn. 6), s. 35. Viz Květoňová, (pozn. 11), s Viz Sekotová, (pozn. 19), s

19 v Kyšperku, který neměl vlastní farnost, zajisté chyběl kostel pro běžné farní účely. Dne 1. dubna 1726 bylo povoleno přeložení fary z Lukavice do Kyšperka a zámecká kaple byla prohlášena farním kostelem. Současně s povýšením chrámu na farní byl kolem něho ve stejném roce zřízen hřbitov, na který bylo pohřbíváno do roku 1819, kdy byl založen nový hřbitov pod Kopečkem. Někdy mezi roky 1728 a 1740 ve vlastnictví Jana Václava Bredy musel prodělat zámecký areál zásadní změny. V roce 1728 byl zámek při prodeji v dost špatném stavu, ale už roku 1740 vznikl jako součást Bredovy závěti přesný popis mnohem rozsáhlejšího areálu, než jakým zámek původně byl. 31 Breda tedy zřejmě vystavěl západní křídlo, které s křídlem východním propojila nová galerie a pevnou součástí tohoto objektu se stala i kaple, neboť ji stavebně napojil na nově vzniklé západní křídlo. Zároveň byl tímto počinem zámek kompozičně provázán s prostorem náměstí. Jinak však pán Breda proslul mezi lidem hlavně nechvalně známou hospodářskou reformou na zvýšení výnosů z panství, a proto se v té době na Kyšpersku říkalo: běda, koupil nás Breda. Stavební aktivity na zámku byly v pozdějších letech spíše udržovací, než že by měly charakter přestavby poplatné v té době aktuálnímu slohu. Rozsáhlejší změny proběhly jen kolem roku 1833 pod vedením místního stavitele Františka Tomana. Ten nejdříve snesl silně poškozenou věž východního křídla a nahradil ji menší, poté přestavěl do dnešní podoby spojovací křídlo mezi oběma zámeckými budovami. Jednopatrová chodba je do nádvoří zámku otevřená arkádami a směrem k náměstí jsou její arkády zaslepené, uprostřed chodby tvoří vchod osmiboká dvoupatrová altánová stavba. 32 Kostel byl rekonstruován roku O dva roky později pracovníci Památkového úřadu v Praze uvažovali nad vydání brožury o kostele sv. Václava, tento úmysl však nebyl uskutečněn. 33 Další renovací prošel chrám mezi lety 1978 a Čtyři roky trvaly Viz Horyna - Lancinger, (pozn. 13), nečíslováno. Viz Adamec Bednářová Cejpová et al., (pozn. 23), s Viz Skála, Kyšperk (pozn. 8), s

20 práce na exteriéru kostela (omítky, okapy, krytina, okenice, dveře), z toho nejnáročnější bylo opravit porušené štuky na průčelí. Odborně je vedl malíř a štukatér Karel Kaplan z Králík. Až poté bylo možné roku 1983 přikročit i k opravám vnitřku. Opravy interiéru měl na starost kromě zmiňovaného Karla Kaplana ještě králický malíř Oldřich Pluhař. 34 Rekonstrukce se dočkal i zámek. Probíhala od roku 1983 a byly při ní odstraněny příčky, které znehodnocovaly zámeckou štukovou výzdobu. 35 Celý objekt byl opraven do současné podoby. Dnes slouží západní křídlo zámku jako restaurace, hotel a soukromé gymnázium. Ve východním křídle se nachází knihovna, základní umělecká škola, obřadní a výstavní síň, zámecké interiéry pro turisty a celá stavba je tedy denně plně využívána. Na památku hraběte je ulička vedoucí podél kostela a zámku pojmenována Vitanovského. Hrabě Hynek Jetřich Vitanovský zemřel 10. května 1681 a jeho choť ho za čtyři roky následovala Viz Kronika farnosti Letohrad, (pozn. 5), nečíslováno. Viz Hatka, (pozn. 14), s

21 4. POPIS, FORMÁLNĚ STYLOVÝ A IKONOGRAFICKÝ ROZBOR ŠTUKOVÉ VÝZDOBY Mohutný kostel je připojen k západní části západního křídla zámku. Původně stál rovnoběžně s jediným zámeckým křídlem dnes východním. K propojení zámku a kaple došlo až při výstavbě západního křídla a spojovací galerie. Tyto budovy podle stavebně historického průzkumu 36 stály už před rokem Kostel má obdélnou jednolodní dispozici zakončenou pravoúhlým presbytářem. Na východní straně k němu přiléhá sakristie a na západní straně kaple Bratrstva Panny Marie společně se schodištěm vedoucím na kruchtu, typicky umístěnou naproti hlavnímu oltáři. Nad těmito prostory jsou oratoře, umožňující nerušeně přihlížet kázání. Obě boční přístavby zaujímají přibližně polovinu z celé délky lodi. [4] U západní strany kostela ještě volně stojí o něco mladší zvonice vystavěná roku Hlavní loď je vyšší než kněžiště a zakončuje ji valená klenba, kterou rozrušují 3 klenební pásy a lunetové výseče od půlkruhových oken. Uprostřed střechy kryjící loď se tyčí sanktusník. Presbytář zastřešuje valená klenba se čtyřmi lunetovými výsečemi stejně jako bratrskou kapli a sakristii. Kostel sv. Václava je stavba neorientovaná, což by se mohlo zdát zvláštní, vzhledem k sakrální povaze budovy. Kostelem farním se však chrám sv. Václava stal až roku 1726 a stavěn byl pouze jako zámecká kaple. V těchto případech byl stavitel už limitován velikostí pozemku a dispozicemi zámeckého areálu, a proto asi nebylo jeho prioritou orientovat presbytář na východ, jak bylo u kostelů zvykem. Neorientovanost stavby není v baroku výjimečná ani u běžných kostelů v té době už se totiž nejednalo o takové dogma jako např. ve středověku. Barok před orientací dává přednost urbanistickému uplatnění průčelí kostela, a je-li to vhodné pro pohled, prostor náměstí apod., 36 Viz Horyna - Lancinger, (pozn. 13), nečíslováno. 21

22 obrací kostel i o 90 nebo 180 stupňů, 37 stejně jako v tomto případě. 4.1 POPIS PRŮČELÍ Kostel je známý hlavně pro vnitřní štukovou výzdobu, ale ve skromnější podobě ji najdeme i v exteriéru kostela. Velkolepé patrové průčelí [5] má na šířku 27 metrů, vysoké je 20 metrů a směřuje do náměstí. Jedná se o tabulové průčelí s volutovými křídly a nápadně osovitým charakterem, jehož obrys doplňují kamenné koule a piniové šišky. Širokou fasádu člení pět os. Prostor mezi nimi vyplňuje celkem dvanáct pilastrů v přízemí a šest v prvním patře. Patra jsou od sebe oddělena výraznou kordonovou římsou. Další patrová římsa odděluje malý trojúhelníkový štít, ozvláštněný segmentovým frontonem, úplně ve vrcholu průčelí. U země doplňuje průčelí necelý metr vysoký kamenný sokl. Pilastry mají patky i hlavice. V přízemí každou kanelovanou hlavici zdobí rouška zakončená na obou stranách volutou, a tak můžou vzdáleně evokovat jónský řád. Hlavice v patře člení triglyfy připomínka řádu dórského. Tento zdobný prvek se však běžně užíval na kladí nikoli na hlavicích sloupů. Fasádu prolamuje pět vchodů a čtyři okna. Troje prostřední dveře směřují do samotného chrámu stejně jako dvě elipsovitá okna nad hlavním vstupem. Dveře úplně napravo vedou do bratrské kaple a ty nejvíce vlevo do sakristie. Nad oběma krajními vstupy jsou okna pravoúhlá a osvětlují zmiňované prostory. Pole nad každými z nich ozvláštňuje štuková supraporta a segmentová římsa. Dvě niky prvního patra, každá s motivem mušle v konše, obsahují na lehce vybouleném štuku namalované světce. O tom, že napravo majestátně stojí sv. Václav, není sporu. Jednak to odpovídá zasvěcení kostela a taky ho prozrazuje typické odění knížete a prapor v ruce. Vlevo je postava světce, kterou Alois Klíč 38 identifikoval jako sv. Josefa pěstouna Páně. Václav Pražák 39 si orientovana_stavba.html, vyhledáno Viz Adamec opis Klíče, (pozn. 6), s

23 naproti tomu myslí, že jde o sv. Prokopa. Svatý Prokop bývá zobrazován v mnišském hávu a se spoutaným ďáblem nebo jelenem či laní. Není však obvyklé, aby držel v náruči dítě, jako světec z kostela sv. Václava. V úvahu by připadal sv. Antonín Paduánský, který často mívá v náručí malého Ježíška a odpovídala by i bílá lilie ve světcově levé ruce. Jako příslušník františkánského řádu by však byl vyobrazen v příslušném oděvu. Zmiňované indicie mluví ve prospěch tvrzení Aloise Klíče, že jde o svatého Josefa. Ten také držívá Ježíška a lilii, symbol čistoty, ale je při tom stejně jako v tomto případě znázorněn v civilním oblečení. Nejvýše je na štítu ve štuku proveden znak objednavatele celé stavby. [6] Dle Křivohlávkova článku Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic 40 se však jedná o jeho nesprávnou podobu. Polepšený znak by měl mít pole rozdělené na dvě poloviny, v jedné z nich radlici a v druhé dvouocasého lva, který drží šesticípou hvězdu. Pole je však nečleněno, z druhého lvího ocasu je při nejlepší vůli vidět pouze náznak a hvězda má hned osm cípů na místo šesti. Nad erbem se nachází koruna. Ty se původně objevovaly výhradně na královských erbech, v průběhu 17. století se však začaly používat i nad rodovými znaky šlechty. 41 Zvláštní je, že i když má štuková výzdoba uvnitř i vně stejného autora, v interiéru je erb správně na rozdíl od exteriéru. Nad hlavními a největšími dveřmi je také nápisová kartuš nesená dvěma anděly. [7] Nápis Venite, exsultate Domino, salutari vestro, in ecclesia ipsius exterius renovata , jehož překlad doposud nebyl publikován, by se dal volně přeložit jako Přijďte a plesejte před Pánem, Vaším spasitelem, v chrámu zvnějšku obnoveném. Noemi Sklenářová při korekci překladu ještě upozornila na chybu, kterou text obsahuje a to, že místo salutari vestro by mělo být použito salvatori vestro Viz Pražák, (pozn. 16), s. 15. Viz Křivohlávek, (pozn. 22), s vyhledáno

24 4.2 POPIS EXTERIÉRU Zbývající fasády kostela nechal stavitel striktně hladké a jejich jednolitost narušují pouze okenní otvory. Iluzivní průčelí by mohlo naznačovat, že kostel má mansardovou střechu. Křídla se stlačenými závitnicemi však plní jen funkci kulis a prostor za nimi nepokračuje. Jednolodní stavba je tedy kryta sedlovou střechou, v jejímž středu se nachází čtyřboká hranolovitá věž s dvěma okenními otvory v každé straně, zakončená jehlancovou střechou. K pravé straně kostela přiléhá zděná branka, ukončená trojúhelníkovým štítem s nikou, ve které je malá skulptura v regionu velmi oblíbeného světce Jana Nepomuckého. Bránou se dostaneme na kostelní pozemek ke zvonici zakončené valbovou střechou. [8] Její fasádu členění kruhové a elipsovité štuky a nárožní pilastry. Vchází se do ní ze strany od náměstí. Presbytář [9] je po obou stranách podpírán opěrnými pilíři, které jsou však spíše dekorativního charakteru POPIS INTERIÉRU Nejen strop, ale i zbytek interiéru je dekorován štukem. [11] Stěny uvnitř lodi člení dvanáct pilastrů s bohatými štukovými hlavicemi. [10] Základ každé z nich tvoří velké akantové listy a mezi dvěma volutami zavěšený feston ze stuhy a rozličných druhů květin, nahoře ji pak dozdobuje listovec. Hlavice jsou si velmi podobné, ale přesto je každá originál. Oproti těm na průčelí kostela mají spíše korintský charakter. Boční zdi navíc dělí i nehluboké arkády [12] ve vrcholu ozdobené štukovými ornamenty. Když však porovnáme dekory na obou stranách, zjistíme, že východní strana není dokončená. 42 Arkády jsou pod dvěma ze tří klenebních pásů. Pod třetím se nachází oratoře a vstupy do sakristie a kaple mariánského bratrstva. V arkádách blíže k oltáři se střídají tvary elipsové a kruhové vytvořené z geometrických a vegetabilních ornamentů převážně z perlovce, akantu a drobných palmet. Ozdobené části vzdálenějších 42 Tohle je první z několika takových případů, kdy štukatér práci nedokončil. 24

25 arkád tvoří pouze geometrická ornamentika - vejcovec a perlovec - uskupená do několika elips. Dále jsou štukově zdobena ostění oken. U protilehlých oken je patrná snaha o totožné dekorování. Stejně jako u arkád však štukatér upustil od práce v různých fázích dokončenosti. Ostění oken v kněžišti [14 nahoře] hustě popíná akant, narušený v jediném místě vázou s hrozny. Ty připomínají umučení Krista a jeho návrat k lidstvu skrze eucharistii. Na rozdíl od ostatních, okna presbytáře rámuje i šambrána s akantovými listy, závitnicemi, festony a koulí ve vrcholu. Tři páry lunetových oken v bočních stěnách hlavní lodi [13] postupně od presbytáře ke kruchtě jsou pracovně označená jako dračí, mušlové a lipové. Zmiňované motivy jsou doplněny rozvilinami. V případě lipového a dračího okna je vrcholek ostění ozvláštněn kartuší. Mušlové a dračí ostění propojuje pozadí složené z kuželek či váz a perlovec proplétající se mezi ostatními prvky. Šňůra perel však v západním mušlovém okně zůstala nedokončená. U okna nad hlavním vstupem [14 dole] se motiv rozviliny omezil pouze na horní ze třech stran ostění. Štukatér zde hojněji rozvíjel ornament květin a stuh užitý již na hlavicích pilastrů. Vlastní strop od zbytku interiéru odděluje masivní římsa, která se skládá kromě rozvilin, stuh, kartuší, květinových váz, vejcovce a perlovce i ze zubořezu. Dle Josefa Mikysky je strop klenutý z pálených cihel a celá klenba se opírá o tři pásy, z nichž každý svazují mezi okny železné kleště, protože sádra mnoho tíží a váží. 43 Také se domnívá, že pro každou jednotlivou řezbu jiná forma býti musela, neboť v celém tom uměleckém sestavení nenajdeme na stropě dvě věci stejné, ať si i podobné jsou. 44 Husté štuky pokrývají celou klenbu kostela. Popis bude postupovat po jednotlivých travé od kněžiště přes loď až k východu a zakončí ho triumfální oblouk. Už Josef Mikyska 45 určuje jako téma propojující výzdobu kostela dva Viz Mikyska, (pozn. 7), s Tamtéž, s Tamtéž, s

26 biblické žalmy v pořadí 148. a 150. To běžnému čtenáři moc neřekne. Hodí se tedy uvést jejich přepis, protože v určitých částech se popis výzdoby s textem žalmů skvěle shoduje. Jako inspirace mohl sloužit i žalm 149, který se nese ve stejném duchu jako zbylé dva zmiňované. Žalm 148: CHVALTE HOSPODINA Z NEBES, CHVALTE HO VE VÝŠINÁCH Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách! Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho všechny jasné hvězdy. Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad (pod) nebesy, chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, On tomu dal povstat navěky a navždy, Nařízení, které vydal, nepomine. Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo, králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, 26

27 starci i mladí. Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem. Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja. 46 Žalm 150: CHVALTE BOHA V JEHO SVATYNI Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, jíž sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad, Praha 2007, s Tamtéž, s Výklad hudebních nástrojů se liší překlad od překladu. Například v Bibli. Překlad pro 21. století, Praha 2009, s , jsou polnice, harfa, buben, flétna, cimbály (kymbalony) interpretovány jako roh, loutna, tamburíny, píšťaly a činely, pro se i umělecké ztvárnění to různí jednotlivých hudebních nástrojů různí. 27

28 Travé presbytáře [15, 16] je z obou stran ohraničeno. Klenební pásek na straně jedné dekorují putti, nesoucí na hlavách koše s květy a ovocem, rozviliny a zkřížené vavřínové větvičky, které tematicky symbolizují překonání všeho pozemského. Z druhé strany ho svírá triumfální oblouk s třemi kartušemi vyobrazující božské ctnosti. Napravo stojí v rozevláté drapérii oděná láska, [17] doprovázená dvěma dětskými postavami. Vlevo se o kotvu opírá naděje [18] a hledí vstříc lepší budoucnosti. Uprostřed se choulí sedící víra s křížem a kalichem v rukou. Prostor mezi kartušemi vyplňuje jmelí, považované za božskou rostlinu, neboť je vždy zelené a jako parazit nevyrůstá ze země, ale jakoby zázrakem vyraší v korunách jiných stromů. Vlastní klenební pole kněžiště je symetricky rozděleno dvěma úhlopříčkami. Na konci každé z nich je umístěna konzola se sedící alegorickou postavou. Ženy s rozverně rozkývanýma nohama symbolizují kardinální ctnosti, obecně známé pod různými názvy. [19] Odpředu to na východě jsou spravedlnost, držící váhy a mnohými označeními častovaná opatrnost, obezřetnost, moudrost či rozumnost, která opatrně přelévá tekutinu z jedné nádoby do druhé. Na západě se v zrcadle shlíží střídmost, mírnost nebo také umírněnost a sloup objímá statečná síla. V centru klenebního pole velkou kartuš dokola obtáčí růže, často uváděná jako symbol středu. Zbývající plochu vyplňují katuše ze spíše pro renesanci typického zavíjeného ornamentu, ten je však po barokním zvyku dynamičtější a doplněn stlačenými volutami, mušlemi a girlandami. Přes evidentní snahu o symetričnost a souměrnost při komponování klenby hlavní a zároveň jediné lodi kostela [20] je patrná lehká disharmonie mezi severním a jižním koncem. Možná je ztenčení jednoho z boků dáno tím, že je pod ním jen úzká výzdoba triumfálního oblouku, kdežto silnější bok je nad kruchtou a ta by nejspíš ztěžovala ucelený pohled na ústřední trojpásmový koncept. Vegetabilní pruh nad Pannou Marií je zdoben akanty, trsy květin a ovoce, vavřínem, stuhami a rouškami. Geometričtější pás na protilehlém konci je zaplněn rozetami, kartušemi, lasturami, lístky akantu a lípy. Dvě ze tří hlavních travé jsou si velmi podobná. Bylo na nich totiž použito 28

29 stejných ornamentů, geometrických tvarů, architektonických prvků a dokonce i stejný počet postav, z nichž hlavní jsou čtyři evangelisté s jejich atributy. Poslední a zároveň prostřední je zcela jiné, všechno jakoby schválně otočili, tam kde mají být hrany, jsou zde obliny a naopak, také je tento štuk plastičtější, dynamičtější a hustší. Namísto ústředních postav evangelistů jsou zde draci, symboly ďábla, zla a všeho špatného na tomto světě. Jsou však stočení a přikrčení, jako by je mezi sebou čtyři nejvýznačnější apoštolové utlačovali a drželi v pasti. Volba těchto záporných postav je jistě poplatná i textu žalmů: nechť Hospodina chválí plazi i netvoři z hlubin země. 48 První a třetí klenební pole [21 dole a nahoře] by měla být pozorována současně, neboť mají mnoho společného. Obě dělí na půl velká rostlinná kartuš s rohy hojnosti. K ní přiléhají dvě menší rolwerkové kartuše trojúhelníkového tvaru a dohromady je elipsou obtáčí dlouhá girlanda. Menší kartuše nesou putti, ale vzhledem k jejich velikosti a poloze spíš vypadají, že na ní visí. Pozadí vyplňuje akantové listí přecházející v ženské okřídlené polopostavy vice versa, dále vázy, mušle a perlové řetězy. Travé zakončují na obou stranách směrem k oknům lunetové výseče, vyplněné nadýchanými obláčky, které symbolizují nebeskou sféru a zároveň slouží jako podstavce pro jednotlivé postavy klečících evangelistů, [22] komponovaných do trojúhelníku. Každý z nich má dynamicky a lehce vypracovanou draperii, u sebe knihu připomínku svého literárního díla a v souvislosti s ním běžně užívaný okřídlený atribut. Na východní straně se zamyšleně v dál dívají Marek se lvem a Jan s orlem, na západě kynou Matouš s andělem u nohou a Lukáš s býkem. Neboť jsou mezi evangelisty větší věkové rozestupy, mohli by také symbolizovat jednotlivé etapy lidského života. Jediným dalším rozdílem je výplň velké kartuše v případě prvního pásu jde o akant a ve třetím o lípu, což jasně koresponduje s již dříve zmiňovanými ostěními oken u pásů. Prostřední pole [21 uprostřed] má vprostřed mnohem zdobnější kartuš kromě vegetabilních motivů v podobě festonů zde jsou i lastury a stuhy. 48 Tamtéž, s

30 Podél převrácených kartuší ve tvaru trojúhelníků s oblými rohy je stupňovitá architektura v podobě konzol. Nejníže na nich stojí dva andělé, kteří rukou přidržují další konzolu nad sebou, na níž je atlant podpírající velkou kartuš. Velikost postav vůči kartuším je však jako v předešlém případě nepoměrně menší. V mírně pozměněné podobě se zde objevuje motiv ženy-akantu a zbývající prostor vyplňují dobře rostlé vavříny. V lunetách je po dvou již zmiňovaných dvouocasých dracích, kteří jsou k sobě natočeni čelem. Nejen že jsou evidentně utlačováni ve jménu božího hesla dobro nad zlem zvítězí, ale dokonce jsou dušeni vlastními ocasy což by mohlo ztělesňovat přísloví s čím kdo zachází, tím také schází. Jejich ocasy přechází v akantové arabesky a dekorativně vyplňují prostor kolem nich. Nad hlavami mají košíky s ovocem a květy na rozdíl od evangelistů, kteří nad sebou mají jen prázdné mušle. Za každým z popisovaných polí je vždy úzký klenební pás [23] ve všech se střídají oválné kartuše s eróty hrajícími na hudební nástroje a s portrétními medailony neznámých církevních otců. Andělé [24] mají svou specifickou roli. Při srovnání s žalmem 150 se harfa, polnice a bubny zcela shodují, violoncello a housle představují oslavné struny, citera byla efektivně nahrazena loutnou a psaltériem, píšťalu lze stejně dobře označit i jako flétnu, jeden z erótů držících polnici, místo aby jí přiložil k ústům a přidal se k ostatním, pohupuje se v rytmu hudby a poslední dva podle rozevřených not zpívají. Oproti žalmu je tedy výjev obohacen pouze o přenosné varhany. Výčet hudebních nástrojů se však může lišit v jednom překladu bible od jiného. Údajný potomek hraběte Hynka Jetřicha Michal Vitanovský, který hledá spojitost mezi hrabětem a jezuitským řádem, v současnosti pracuje s možností, že šest zatím neidentifikovaných polopostav svatých řeholníků, [25] bylo členy jezuitského řádu. Pro své domněnky má hned několik pádných argumentů, zatím se mu však nepodařilo dohledat spojitost s konkrétními z nich Hrabě Hynek Jetřich Vitanovský byl s jezuitským řádem propojen hned několika způsoby např. jeho otec a strýc studovali na jezuitské koleji, sponzoroval jezuitský seminář v Jindřichově Hradci, v závěti pamatoval na jezuity na Starém městě Pražském, v kostele sv. Václava 30