Univerzita Karlova v Praze. Diplomová práce

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českého jazyka a teorie komunikace Diplomová práce Bc. Barbora Hakenová Jazyk české menšiny ve vesnici Repinka na Sibiři The Language of a Czech Minority in Repinka in Siberia Praha, Moskva 2015 Vedoucí práce: PhDr. Robert Dittmann, Ph.D. Konzultant práce: doc. Sergej S. Skorvid

2 Mé poděkování patří v první řadě doc. Sergeji Sergejeviči Skorvidovi, bez něhož by tato diplomová práce pravděpodobně nemohla být vůbec napsána. Děkuji mu nejen za poskytnutý materiál, ale také za jeho rady, připomínky a pozvání na Ruskou státní humanitní univerzitu v Moskvě. Taktéž děkuji PhDr. Robertu Dittmannovi, Ph.D., za vedení mé práce a jeho věcné rady a připomínky. Děkuji PhDr. Natálii Rajnochové, Ph.D., za to, že mi umožnila semestr na RSHU studovat. Martinovi Tumpachovi děkuji za spolupráci při organizování cesty do Omské oblasti a za jeho fotografie. Barboře Jislové-Kneblové, Jitce Krykorkové a Janu Waldhauserovi děkuji za pomoc při sběru materiálu. Olegu Shenshynovi děkuji za pomoc s překladem z/do ukrajinského a ruského jazyka a Jarmile Lejčkové za označení nesrozumitelných výrazů v přepisech. Děkuji také Barboře Albrechtové a Daniele Rossové. Mé velké dík patří také všem česky hovořícím obyvatelům z vesnice Repinka a okolí, kteří se s námi byli ochotni setkat. Svým rodičům děkuji za trpělivost, důvěru a pochopení. Я также хотела бы поблагодарить Ярослава Краснодебского и Фабиана Эрленмайера за любезно предоставленную ими возможность работать над дипломным проектом в их комнатах в общежитии РГГУ.

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne

4 ABSTRAKT Diplomová práce je příspěvkem k výzkumu nářečí češtiny v jazykových enklávách v zahraničí. Cílem práce je popis jazyka české menšiny v obci Repinka a jejím okolí (Voskresenka, Novohrádka) v Rusku, v Omské oblasti (Kalačinském rajónu), a to v těchto jazykových rovinách: hláskoslovné, tvaroslovné, syntaktické a okrajově také lexikální. Vzhledem k tomu, že lidé mladších generací už česky vůbec nemluví, byl výzkum zaměřen pouze na mluvu nejstarších generací, tedy osob starších pětapadesáti let. V úvodu práce se autorka zabývá dějinami českých vystěhovalců do oblastí bývalého carského Ruska. Více se zaměřuje na oblasti, které nějak souvisejí s emigrací na Sibiř. Dále popisuje dosavadní výzkumy, které byly provedeny v české komunitě v Omské oblasti. Přináší informace o tamních nositelích českého jazyka. Tato jazyková enkláva u nás nebyla nikdy popsána, doposud se jí zabývali pouze badatelé z Ruské federace. K práci byly použity přepisy nahrávek mluvených projevů a zápisy modliteb, v nichž byla čeština zaznamenána cyrilicí. Výsledky výzkumu jsou vysvětleny postupně pro každou jazykovou rovinu. Pozornost je věnována zejména jevům, které umožňují zařazení tohoto nářečí do některé z nářečních skupin českého jazyka, a prvkům ovlivněných cizími jazyky (zejména ruštinou, méně pak ukrajinštinou). V závěru práce jsou shrnuty zjištěné poznatky. Západosibiřské nářečí češtiny lze na základě sebraného jazykového materiálu zařadit do severovýchodočeské nářeční skupiny. KLÍČOVÁ SLOVA česká jazyková enkláva, dialektologie, Rusko, Sibiř, Omsk, Repinka, Novohrádka, Voskresenka, severovýchodočeská nářeční skupina, rusismy, germanismy, vlivy ukrajinštiny

5 ABSTRACT This thesis contributes to the research on Czech dialects in language enclaves abroad. Its objective is to describe the language of the Czech minority in the villages of Repinka, Voskresenka and Novohradka in Russia, Omsk, the territory of Kalachinsk. The research is restricted only to the oldest generations, i.e. people over the age of fifty-five, whose language use is analyzed on these traditional levels of language: phonology, morphology, syntax and marginally also lexicology. The theoretical part of this research deals with the history of Czech immigrants in Tsarist Russia. The study then focuses on the history of Czech immigrants in regions connected with moving to Siberia and on the present philological researches on the Czech community in Omsk region. The following part describes the methods of the data processing. Transcriptions of recorded speeches and prayers in the Czech language set down in Cyrillic alphabet were used as the input data. They were described separately for each language level. Most attention is paid to the elements which help to classify the dialect of Repinka under one of the dialect groups of the Czech language, and furthermore to language elements influenced by foreign languages (especially by Russian). In the conclusion, the author summarizes the obtained results. On the basis of the collected language material, it is possible to classify the Repinka s Czech dialect under the northeastern dialect group of the Czech language. KEY WORDS Czech language enclave, dialectology, Russia, Omsk, Repinka, Novohradka, Voskresenka, north-eastern dialect group of the Czech language, Russian loanwords, German loanwords, influence of the Ukrainian language.

6 OBSAH 1. Úvod Historie českého vystěhovalectví do oblastí carského Ruska se vztahem ke komunitám na Sibiři Počátky českého vystěhovalectví do carského Ruska Příklady emigračních projektů Emigrace do Maloruska Volyně Krym a Čechohrad Novohrad Kazachstán Krajané na západní Sibiři Shrnutí kapitoly Dosavadní výzkumy nářečí českých přistěhovalců do oblastí bývalého carského Ruska Dosavadní výzkumy českého nářečí na západní Sibiři Metody výzkumu a charakteristika respondentů Jednotliví informátoři, Způsob zpracování materiálu Vlastní výzkum Hláskosloví Přízvuk Kvantita vokálů Krácení vokálů Dloužení vokálů Protetické v- před -o Výslovnost skupiny sh- jako sch Zánik koncového -l ve 3. osobě sg v příčestí minulém činném Novoakutová intonace u řadových číslovek Diftongizace ý>ej... 42

7 6.1.8 Diftongizace í>ej po sykavkách Úžení é>í Distanční metateze likvid r a l Disimilace nn>dn, sn>sm Změna gd>hd v tvarech zájmen a příslovcí Různá řešení vývoje obouretného w Změna w>j Předložka v>h Foném w>u >h a ukrajinské vlivy na svč. dialekt Vlivy ukrajinštiny a ruštiny na hláskosloví Asimilace šť>šč Neexistence g Artikulační vliv ruštiny Způsob zachycení diftongu ou Shrnutí hláskosloví Tvarosloví Substantiva Dativ a lokál singuláru maskulin Instrumentál singuláru typu předseda Vyrovnání plurálových deklinačních tvarů maskulin Nominativ a akuzativ plurálu u mužských životných substantiv Instrumentál plurálu Dativ a lokál substantiv singuláru rodu ženského Vliv ruštiny na skloňování neživotných maskulin singuláru Adjektiva Posesivní adjektiva Rodinná jména Zájmena Zájmeno ňákí Tvar tejch Tvar mňe v dativu... 56

8 Tvar fšechni Formant -dle u ukazovacích zájmen a adverbií Přivlastňovací zájmena Číslovky Slovesa osoba plurálu Tvary imperativu Podoby slovesa pomatovat Kmenotvorná přípona -uva- u sloves vzoru kupovat Adverbia Stupňování adverbií Formant y -ej(c), -kej, -k Shrnutí tvarosloví Syntax Konstrukce vyjadřující vlastnictví Vyjádření potřeby a nutnosti Zachování zájmene to Reflexivní slovesa Zachování zvratného zájmene se při nevyjádřeném podmětu a konstrukce se slovesem ve formě 2. os. sg Zachování osobních zájmen v pozici podmětu Spojka i a a Předložka o a na při porovnávání věku Slovesná vazba s příslovečným určením a předložkou po Prepozice posle Částice dáže Spojka a částice choť Vazba s infinitivem po spojce abi Rysy shodné s jazykovou situací na území severovýchodočeských nářečí Shrnutí syntaxe Lexikum... 73

9 6.4.1 Slova nářečně příznaková Vliv němčiny Vliv ukrajinštiny a ruštiny Ukrajinské lexikum Ruské nebo ukrajinské lexikum Ruské lexikum Antroponyma Západosibiřská čeština Shrnutí lexika Ukázky přepsaných promluv Gennadij Viktorovič Švihel Tajsja (Stáza) Josifovna Syčuk (Jander/ova) Jelena Viktorovna Ejchgorn Fjodor Antonovič Šiller Alexandr Josifovič Kadermas Rajsa Аndrejevna Lipa Maria (Manča) Josifovna Kiselova Anastasja (Stáza, Tajsja) Andrejevna Vondra Maria Josifovna Peretjaťko Spontánní rozhovor tří informátorů: Závěry výzkumu Literatura a elektronické zdroje Literatura Elektronické zdroje Přílohy Příloha č. 1 Fotografie Příloha č. 2 Ukázky fotokopií modliteb

10 SEZNAM ZKRATEK čes. český ČJA Český jazykový atlas čm. českomoravský instr. instrumentál pl. plurál sg. singulár střm. středomoravský svč. severovýchodočeský ukr. ukrajinský ukrč. ukrajinská čeština vč. východočeský z rus. z ruského jazyka zs. západosibiřský

11 1. Úvod Cílem této práce je charakterizovat současný stav starousedlíků češtiny v Omské oblasti v těchto rovinách jazyka: hláskoslovné, tvaroslovné, syntaktické a okrajově také lexikální. Jazykovědnému popisu předchází kapitola, která se snaží popsat historii vystěhovalectví do oblastí carského Ruska s ohledem na sekundární a terciární migraci českých krajanů až do vzdáleného regionu západní Sibiře. Problematice stávajícího stavu řeči potomků českých krajanů v Omské oblasti se u nás dosud nikdo nevěnoval. Vzhledem k tomu, že severovýchodní oblast Čech opustili předkové současné komunity ve druhé polovině 19. století a poté žila na Krymu a v Čechohradu u Melitopole, je pravděpodobné, že se v jejich mluvě, v důsledku izolovanosti od mateřštiny, zachovaly takové rysy jazyka, které pro něj byly typické v době jejich emigrace, a zároveň do něj vlivem nového prostředí pronikly prvky ruštiny a ukrajinštiny. V Omské oblasti byla založena jenom jedna česká vesnice, a to Novohradka kolem roku V té se mluvilo českým jazykem, konaly se české obřady a slavily se české svátky. Dnes se však v Novohradce mluví převážně rusky a zbývající aktivní mluvčí českého jazyka žijí nejen v bývalé české vesnici, ale také v nedaleké Voskresence, Repince a samotném městě Omsk. Jazykový materiál pro tento výzkum byl tak pořízen s několika obyvateli všech výše jmenovaných vesnic i města Omsku. Všichni mluvčí ale mají společné to, že prožili své dětství (či alespoň jeho část) v Novohradce, v době, kdy spolu lidé ve vesnici komunikovali pouze česky. Vzhledem k tomu, že mladší generace češtinu buď ovládají pouze pasivně, nebo ji neovládají vůbec, byla nahrána pouze mluva osob starších 56 let. Kromě nahrávek jsme při výzkumu některých jevů přihlédli také k modlitbám v českém jazyce, zapsaných ovšem cyrilicí. Příklady jazyka z audio nahrávek jsou uvedeny třemi tečkami a psané kurzívou ( xxx), pokud se jedná o ukázku větného úseku, nebo jsou od textu práce odlišeny pouze kurzívou bez dalšího rozlišení (xxx), pokud se jedná o ukázku slova nebo slovního spojení. Citace z ruského jazyka překládám do češtiny, pokud zde není záměrem zachovat autenticitu výpovědi u některého z informátorů z krajanské komunity na západní Sibiři. Zásady transkripce přepisů výpovědí mluvčích viz kapitola 7 Ukázky přepsaných promluv. 11

12 2. Historie českého vystěhovalectví do oblastí carského Ruska se vztahem ke komunitám na Sibiři Cílem této kapitoly je vytvoření kontextu pro nadcházející jazykový výzkum, který se věnuje českým krajanům v Omské oblasti. K lepšímu pochopení migračních pohybů krajanů před osídlením Novohradky slouží následující mapa. V letech probíhalo stěhování ze severovýchodních Čech na Krym. Kolem roku 1869 dále z Krymu do Čechohradu na jihovýchodní Ukrajině. V roce 1885 několik rodin přesídlilo z Čechohradu do Moldávie a založilo obec Novohrad (dnes Holuboje, okres Cahul). Kolem roku 1911 dále pokračovali z Čechohradu do Kazachstánu a na západní Sibiř, kde založili českou vesnici Novohradku. Je pravděpodobné, že někteří Češi přišli do Novohradky také z Novohradu. Další migrační pohyby pak probíhaly i mezi Novohradkou a Borodinovkou v Kazachstánu. 1 Tato kapitola vymezuje časový a geografický rámec probíraného tématu. Popisuje motivy, které vedly obyvatele severovýchodních Čech k emigraci do carského Ruska. Konkrétně se pak ve stručnosti věnuje následujícím oblastem, které pak více či méně souvisejí s dalším stěhováním na Sibiř: Volyni, Krymu, Čechohradu u Melitopole, Novohradu v oblasti dnešní Moldávie, Borodinovce na území dnešního Kazachstánu a vesnici Novohradce na Sibiři. Nutno dodat, že z Krymu a Čechohradu pokračovala část českých emigrantů nejen do Moldávie, na Sibiř nebo do Kazachstánu, ale také až do Kanady nebo do USA. Vůbec se nebudu zabývat českými krajany v Oděse i v dalších oblastech na území dnešní jihozápadní Ukrajiny, 2 ty ale ponecháváme vzhledem k nedostatku dalších informací stranou. Ze stejného důvodu zde není nic o české komunitě, která se usídlila na území dnešního Běloruska. České krajany na severním Kavkaze pouze zmíním, ti totiž přesídlili povětšinou z jižních Čech, a v jejich jazyce tak lze předpokládat jiné nářeční prvky. 1 UHEREK, 2003, s Jedná se například o obce: Veslynivka a Malá Alexandrovka. 12

13 Mapa zachycuje stěhování krajanů ze severovýchodních Čech do Omské oblasti

14 2.1 Počátky českého vystěhovalectví do carského Ruska Vystěhovalectví na východ bylo demograficky méně podstatné než emigrace za Atlantický oceán. Z pohledu podstatné části představitelů národního obrození měl však tento vystěhovalecký proud svůj politicko-ideologický význam. Navíc byli Češi vítáni ruskou kolonizační politikou, která si od Čechů, co by Slovanů z habsburské monarchie, slibovala přísun hospodářsky zdatného a zároveň loajálního obyvatelstva. 3 Ruská kolonizační politika zaměřená na příslušníky zahraničních států nabyla masového charakteru ve druhé polovině 18. století za panování Kateřiny II. ( ). Jednalo se především o zemědělskou kolonizaci. Manifesty Kateřiny II. z let 1762 a 1763 poskytovaly zemědělským kolonistům mnohé úlevy, výsady a podpory. O kolonizaci nejprve projevili největší zájem Němci, přičemž první německé kolonizační vlny měly náboženský charakter. V šedesátých letech 18. století přijel velký počet německých herrenhutů, mezi nimiž byli i nábožensky pronásledovaní Češi. Herrenhutští kolonisté se usídlili na dolní Volze v Saratovské gubernii v Caricynském újezdě (Caricyn později Stalingrad, Volgograd). 4 V polovině 19. století se do politického prostoru habsburské monarchie nově prosadila nacionálně-liberální politická reprezentace. Její podstatná část byla silně ovlivněna panslavismem a vzhlížela k Rusku, v té době jedinému samostatnému slovanskému státu. Přestože byla revoluce v roce 1848 potlačena, buržoazie dokázala prosadit zrušení poddanství v habsburské monarchii, což vedlo k proměně výrobních a vlastnických vztahů na venkově. Země koruny české tak vstoupily do další fáze politické a hospodářské modernizace, která vyvíjela značný tlak na demografickou strukturu tehdejší společnosti. 5 Migrační proud byl součástí ekonomického rozvoje českých zemí od 50. let. Jeho zlomový nárůst dokládá František Kutnar mezi lety 1853 a Každoroční kontingenty vystěhovalců z Čech se udržovaly nad průměrem jednotlivých zemí monarchie, Morava a Slezsko naopak představovaly jedny z oblastí méně zasažených emigrací. 7 Vystěhovalectví navazovalo na původní projevy pracovní migrace, reagující na důsledky ekonomického a sociálního tlaku. Jeho příčiny souvisely především s krizemi 3 DOUBEK, 2012, s VALÁŠKOVÁ, 1996, s DOUBEK, 2012, s KUTNAR, 1964, s KUTNAR, 1964, s

15 lokálního rozsahu, způsobenými léty neúrody, kdy část obyvatel řešila nedostatek obživy odchodem za prací do jiného regionu, ať již sezónním, či trvalým. 8 Ve druhé polovině 19. století se mnoho obyvatel českých zemí stěhovalo také do Ameriky. Pod vlivem této velké vystěhovalecké vlny vznikla myšlenka obrátit českou emigraci do slovanských zemí, kde by Češi posilovali tamní Slovany a neztráceli svou národnost ve prospěch německého či anglosaského etnika. 9 Avšak ani romantické motivy a nepříznivé podmínky doma nečinily z carského Ruska vhodnou cílovou zemi. Jak uvádí Valášková, [n]evolnické poměry (přestože se na české obyvatelstvo nevolnictví nevztahovalo 10 ) a celková hospodářská situace v Rusku byla málo lákavá pro české obyvatelstvo. Navíc rakouské úřady byly nepříznivě nakloněny emigraci do Ruska, ve kterém část české politické a kulturní reprezentace hledala oporu ve svém protigermanizačním a emancipačním úsilí. 11 Nicméně, část českého obyvatelstva podlehla romanticky vykonstruovaným emigračním projektům. 2.2 Příklady emigračních projektů Na počátku masové východní emigrace stál také jeden nerealizovaný osídlenecký projekt, který vznikal dokonce s posvěcením samotné carské vlády. Auginskou smlouvou z 28. května roku 1858 dosáhlo Rusko nových územních zisků na úkor Číny, kdy se pod jeho správu dostaly rozsáhlé oblasti na sever od řeky Amur. 12 Nové oblasti však bylo třeba nejen obsadit vojensky, ale osídlit spolehlivým a dělným obyvatelstvem. Ruská správa hledala finančně zajištěné osídlence určité kulturní a hospodářské vyspělosti, od nichž očekávala zavedení progresivní hospodářské správy. Podle Vratislava Doubka bylo z hlediska českých národních zájmů jakkoli motivované trvalé vystěhovalectví Čechů za hranice země bez ohledu na jeho směr chápáno jako újma a útok na neměnný imperativ politické a duchovní jednoty národa. Politická reprezentace, stejně jako český tisk, však vítaly myšlenku kolonizace prostřednictvím amerických Čechů, tato možnost ale byla posléze ruskou vládou shledána za příliš nákladnou. Česká kolonizace Poamuří se neuskutečnila. 13 V 60. letech vznikal další z projektů české kolonizační vlny do Ruska, a to do oblasti Maloruska, jak se tehdy zejména v úřední řeči označovaly oblasti Ukrajiny. Češi 8 DOUBEK, 2012, s VACULÍK, 1997, s Pozn. autora. 11 VALÁŠKOVÁ, 1996, s DOUBEK, 2012, s DOUBEK, 2012, s

16 naklonění myšlence vystěhování ze země následně zareagovali na volné, respektive po represích vůči původním polským majitelům uvolněné úrodné pozemky v relativně dobře dosažitelných prostorách dnešní Ukrajiny. Po zrušení nevolnictví v roce 1861 a po potlačeném lednovém povstání 1863 polští velkostatkáři levně prodávali velké množství půdy. Příchod zahraničních přistěhovalců do tohoto prostoru vítala i carská administrativa, která usilovala o oslabení vlivu zdejší polské šlechty a o hospodářské povznesení gubernie. Podle oficiálních záznamů registrovaly ruské úřady v roce 1875 celkem Čechů. 14 Za projektem zřizování českých kolonií na východě stály také vystěhovalecké agentury. Odvozeně podle počtu upsaných vystěhovalců jim byl následně vyplácen podíl na zisku. Mezi těmito agenturami vznikal konkurenční boj, který doprovázela řada nekalých praktik vystěhovalecké propagandy Emigrace do Maloruska 16 Ruská administrativa si přála vytvořit takové prostředí, které by se neuzavíralo ruskému vlivu, ale které by s ruskou společností postupně splynulo. Podporovaly to zkušenosti s německými kolonisty, kteří byli ekonomicky úspěšní, ale vytvářeli uzavřené jazykově cizí ostrovy s rozdílnou cizí kulturou i náboženstvím, tedy cizí element, který neovlivňoval svými hospodářskými zkušenostmi okolní obyvatelstvo. Nejprve se při hledání zdrojů ke kolonizaci carská administrativa snažila využívat vnitřní ruskou kolonizaci. Avšak to početně nedostačovalo, protože ruští sedláci i přes svůj demografický význam nedokázali sloužit účelům kolonizace. Ruské úřady tak hledaly další možnosti v přísunu kolonistů z ciziny. Zájem se obracel na celý slovanský svět, vyjma Poláky. 17 V případě českého obyvatelstva svou úlohu sehrála také korespondence vystěhovalců svým příbuzným do Čech, která v prvním období zprostředkovávala zprávy o výhodných podmínkách v Rusku a lákala tak k další emigraci do oblastí dnešní Ukrajiny VACULÍK, 1997, s VALÁŠKOVÁ, 1996, s Tj. dnešní Ukrajiny 17 DOUBEK, 2012, s VACULÍK, 1997, s. 6. též: NEPRAŠ,

17 Pamětníci vzpomínají, že v některých českých krajích vypukla přímo stěhovací horečka. Vystěhovalectví podporovala i část soudobé publicistiky, např. Pokrok psal, že nekoupíme-li my volyňskou půdu, koupí ji Němci Volyně Od roku 1863 až do konce 60. let bylo na Volyni založeno celkem 15 českých osad, v roce 1870 Ivo Mička zmiňuje dalších 33 nových osad. Čeští emigranti neodcházeli ale jenom na Volyň, mimo ni bylo několik osad založeno v Chersonské gubernii, na Krymu a na Kavkaze. 20 Jak uvádí Vaculík, po svém příchodu na Volyň Češi bydleli několik let v takzvaných zemljankách, prozatímních obydlích vyrytých v zemi, 21 nebo společně v budovách koupených dvorů, které byly vesměs již velmi zchátralé. 22 Pro mnohé Čechy, nejen řemeslníky, ale i zemědělce, se stala Volyň východiskem pro odchod do vzdálenějších oblastí carského Ruska. Řemeslníci se stěhovali zvláště do velkých měst - Kyjeva, Moskvy a Petrohradu, 23 avšak pro mnohé další české krajany byla daleko lákavější myšlenka přestěhovat se do úplně jiného státu. 24 Spolu s tím, jak se možnosti získávání nové půdy na Volyni postupně zmenšovaly, vzrůstala rovněž emigrace českých rolníků na východ. Čeští zemědělci z Volyně se octli na počátku 20. století až na Sibiři v oblasti Novo-Nikolajevska (dnes Novosibirsk), Akmolinska (nyní v Kazachstánu), Tomska a na Jeniseji. Již v roce 1900 osídlili tři vesnice (Sosnovka, Miltuš a Ditlov) na řece Ob v Tomské gubernii, další žili v Malé Telce a Kemčugu v Jenisejské gubernii. 25 V letech odešlo z Volyně na Sibiř přesídlenců (nejen Čechů), z toho 72,6 % v letech Pravděpodobně se však žádný z nich nepodílel na založení české vesnice Novohradka v Omské oblasti. Další významná vystěhovalecká vlna odešla po druhé světové válce, kdy se čeští obyvatelé začali vracet zpátky do Československa. Reemigrace však byla umožněna 19 VACULÍK, 1997, s MIČKA, 2005, s Je však pravděpodobně, že jejich zemljanky v zemi nebyly, zřejmě se totiž podobaly zemljankám Čechů z Kazachstánu, stejně tak jako zemljanky všech českých kolonistů v oblastech carského Ruska, včetně těch na Volyni. Češi z Kazachstánu je stavěli z hliněných vepřovic, v nevelké vzdálenosti od zdroje vody. Nedostatek nejen průmyslového zboží, ale i dřeva je vedl k tomu, že střechu nad dřevěným stropem dělali z drnů. Proto takovým domům dosud říkají zemljamky. In UHEREK, 2003, s. 25. Jan Auerhan však o zemljankách píše jako o chatách stavěných zčásti pod zemí. In AUERHAN, 1920, s VACULÍK, 1997, s VACULÍK, 1997, s VACULÍK, 1997, s VACULÍK, 1997, s VACULÍK, 1997, s

18 pouze volyňským Čechům, nikoliv však Čechům z bývalé kyjevské gubernie, a to ani těm, kteří žili třeba jenom dva kilometry od volyňské části Ukrajiny. 27 Z obcí, kterých se reemigrace v tomto období již netýkala a ležely v bývalé kyjevské gubernii, je to například Malá Zubovština a Malinovka. Obyvatelům těchto obcí bylo umožněno vrátit se do Československa až v letech po havárii jaderné elektrárny v Černobylu Krym 28 a Čechohrad 29 Podobně jako v případě stěhování na Volyň byla také emigrace na Krym svázána s vidinou lepšího živobytí. Motivací byl příslib volné levné půdy pro nové osadníky. Ta zde zůstala po masovém odchodu krymských Tatarů poté, co skončila krymská válka ( ), jak uvádí P. Kokails, který čerpá z publikace Чехи в Крыму Ю.Н.Лаптева. 30 Zvěsti o výhodách emigrace často nabývaly rozměrů blížících se představám ztraceného ráje: Zatím se v Čechách mluvilo o prvních vystěhovalcích, o tom, jak se jim dobře vede na Krymu, jenž prý oplývá mlékem a strdím. Vyprávělo se, jak je tam maso báječně laciné. A v pohorských krajích českého severovýchodu byla bída 31 J. Auerhan uvádí, že přesídlení Čechů na Krym, tehdy do Tauridské gubernie, započalo roku První vystěhovalci byli z okresů ústeckého, litomyšlského, vysokomýtského, rychnovského a lanškrounského. 32 Realita však romantickým zprávám ani zdaleka neodpovídala. Cesta na Krym tehdy trvala celých osm týdnů. Malé vozíky, tažené zřídka koníkem, většinou však buď psy, a nebo samými hospodáři, převážely většinou jen to nejpotřebnější, sami však cestující prodělali celou tu cestu pěšky. 33 Největší část vystěhovaců ale jela železnicí do města Baziaše 34 v Uhrách a potom parníky po Dunaji a Černém moři přes Oděsu až do Feodosie. 35 Na místě pak čekalo nové přistěhovalce zklamání. Když jsem se jednoho starce zeptal, jak asi draho se prodávalo tehdy maso na Krymu, odpověděl: Nevím, my 27 ČMEJRKOVA, Srov. též: Informační věstník č. 25, Emigrace na Krym proběhla mezi lety a jednalo se o první významnou vystěhovaleckou vlnu do Ruska, řadím ji však až za část o Volyni, protože emigrace z Krymu pak dále přímo souvisí se stěhováním na Sibiř do Omské oblasti. 29 Nyní Novhorodkivka Melitopolského okresu Zaporižské oblasti, Ukrajina 30 KOKAISL, et al.: 2009, s AUERHAN, 1920, s AUERHAN, 1920, s AUERHAN, 1920, s Město se dnes nachází na území Rumunska 35 AUERHAN, 1920, s

19 jsme je nikdy neměli, nedostávalo se ani chleba. 36 O práci byla nouze, a kdo měl peníze, vracel se zase zpátky do Čech, většina přistěhovalců však na zpáteční cestu prostředky neměla. Posléze se vypravili za inspektorem německých a bulharských osad, který jim poradil, aby se usadili ve vsi Žadar, kde byly ještě zachované hliněné domky po bývalých tatarských osadnících. Na 70 rodin se přestěhovalo do této vesnice, které začali říkat Bohemka. O něco později společně s Němci, s nimiž se přistěhovali z Čech, založili vesnici Alexandrovku a osadili vesnice Carekviče, Kirej 37 a Kurman. 38 Jan Auerhan uvádí, že několik osadníků se odtud vydalo hledat si lepší pozemky v okolí města Melitopol. Ze všech vesnic na Krymu sebralo se 92 rodin a na jaře roku 1869 založili osadu Čechohrad. 39 Zdeněk Uherek důvod založení nové osady Čechohrad blíže specifikuje. V důsledku neúrody v českých koloniích navrhly carské úřady v roce 1867 kolonistům, aby si vybrali jinou půdu a přesídlili. Avšak po několika prohlídkách k výběru nedošlo. Ministerstvo jim nabídlo půdu u Melitopolu a s příspěvkem po 25 rublech chudším rodinám. Tak začátkem roku 1869 část Čechů z perekopských kolonií v počtu 90 rodin přesídlila do Melitopolského újezdu, kde byla založena nová kolonie, kterou se souhlasem ministerstva nazvali Čechohrad. 40 Pro srovnání uvádíme i další pramen: Za nějakou dobu ale tamní půda přestala stačit pro všechny. Vláda se krajanům snažila pomoci tím, že jim nabídla půdu na Kavkaze a v Tavrii na Krymu. Krajané Košta a Fišar se do Tavrie vydali, aby zjistili, zda by pro ně byla oblast vhodná. Zalíbila se jim zde krajina blízko Melitopolu, kde bylo dost německých osad a ještě s dalšími krajany se tam přestěhovali a založili osadu Čechohrad. 41 Po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866 a snižujících se životních standardech se odhodlaly další rodiny hlavně z východních Čech (okr. Litomyšl, Vysoké Mýto) vystěhovat do Ruska. Rodiny přejížděly na vozech od jedné české osady ke druhé ve snaze zajistit si živobytí. V Čechohradu se tak v této době usídlilo ještě dalších 27 rodin NEPRAŠ, 2008, s Ve vesnicích Carekviče a Kirej se Češi poněmčili. Viz AUERHAN, 1920, s AUERHAN, 1920, s AUERHAN, 1920, s UHEREK, 2000, s NEPRAŠ, 2008, s UHEREK, 2000, s

20 V roce 1911 žilo v Čechohradě již na 575 Čechů. 43 V té době bylo hlavním cílem hospodářů koupit co nejvíce půdy vzhledem k zaostalému extenzivnímu způsobu hospodaření a proto za čas již nezbýval dostatek volné půdy pro všechny, a mnozí tak byli nuceni odcházet na jiná místa. Odcházeli do Moldávie, na Kavkaz, do Severní Dakoty, do Kanady a na Sibiř, jak uvádí Kokails (který tyto údaje čerpá z diplomové práce Pavla Havránka Vystěhovalectví z českých zemí do oblastí Krymu, jižní Ukrajiny a Besarábie). 44 Nedostatek půdy byl pravděpodobně hlavním z důvodů, proč počet tamějších usedlostí nevzrostl a v roce 1920 měla osada Čechohrad asi 560 obyvatel. 45 Přebytečná část obyvatelstva se tak musela vystěhovat, nejvíce jich odešlo do Ameriky. 46 Obyvatelé Čechohradu byli katolického vyznání a ve 20. letech 20. století měli i svůj kostel, nikoliv však vlastního faráře byli přiděleni k německé kostheimské farnosti. Dále se v obci nacházely dvě školy česká, kam děti docházely první tři roky a na niž navazovala ruská škola, která trvala čtyři až pět let. Náboženství se vyučovalo pouze česky. Založena zde byla i knihovna a spolek divadelních ochotníků. 47 Zhruba do začátku třicátých let dvacátého století se česká komunita v Čechohradu vyvíjela poměrně izolovaně. Drtivou většinu obyvatel tvořili Češi a téměř nedocházelo ke smíšeným sňatkům s příslušníky jiných národností. Hlavním jazykem proto byla čeština. Ruština se využívala především ke komunikaci mimo vesnici při obchodě, v úřadech apod. I v té době samozřejmě docházelo k přejímání ruských, někdy i ukrajinských slov, mohly se objevit některé změny v mluvnici, avšak stále šlo o formu češtiny, která měla výrazné rysy severovýchodočeského nářečí. Čeština se vyučovala i ve škole (učitelé často pocházeli přímo z českých zemí). 48 Situace se začala měnit v 30. letech 20. století. Byl zbořen kostel, zrušena česká škola a ostatní místní instituce a byly zcela přerušeny vazby s Československem. Farář, učitel a mnoho dalších byli zatčeni a popraveni během stalinských čistek. Celá oblast byla, včetně českých osad, rusifikována. Po vypuknutí války (a paradoxně i během německé okupace) nastalo určité uvolnění a mnoho mužů si patrně oživilo své znalosti jazyka a národní příslušnost za války při pochodech se Svobodovou armádou (v této jednotce 43 NEPRAŠ, 2008, s KOKAISL et al., 2009, s AUERHAN, 1920, s AUERHAN, 1920, s AUERHAN, 1920, s KOKAISL, et al., 2009, s

21 sloužilo asi devadesát mužů z Čechohradu). Poté však opět následovalo období úpadku českého jazyka, které trvalo až do druhé poloviny osmdesátých let Novohrad Vznik osady Novohrad souvisí se stěhováním z Krymu do Čechohradu, jedná se však o historické území Besarábie. Je pravděpodobné, že se někteří Češi stěhovali do Omské oblasti právě z Novohradu. Ruská administrativa zakázala ve 2. polovině 80. let 19. století přidělovat carskou půdu. A tak když přijeli v roce 1867 další krajané z Čech, museli začít pracovat u starších usedlíků nebo na pronajatých polích, protože neměli na zakoupení vlastní půdy peníze. 50 Naděje vkládali do pomoci od ruského cara Alexandra II., na něhož byl ale 1. března 1881 spáchán atentát členy levicové organizace Svoboda lidu. 51 Na radu velkostatkáře z Besarábie Štěpána Romaněnka se tedy přestěhovali na panství Romaněnkova otce v Tatar-Baurči za Dněstrem v Besarábii. Vypravili 20 vozů s těmi nejnutnějšími věcmi. Na místě, které ani zdaleka neodpovídalo jejich představám o vinicích a úrodné půdě, založili novou osadu. 52 Dostala jméno Novohrad, a to právě proto, že krajané přijeli z Čechohradu. Nalézá se v cahulském okrese na území dnešního Moldavska. Název Novohrad osada nesla od roku 1885 až do roku V roce 1907 byla přejmenována na Novohrad-Holuboje, ale tento název existoval jen 5 let. Od roku 1912 až dodnes je to už jen Holuboje Kazachstán Vystěhovalectví do Kazachstánu bylo motivováno stolypinskými 54 agrárními reformami ( ), které podporovaly drobné pozemkové vlastnictví a soukromé hospodaření v zemědělství. V letech se podle Zdeňka Uherka do Kazachstánu přestěhovalo více než lidí z různých regionů střední a východní Evropy. 55 Do tohoto období spadá i založení české vesnice na severu Kazachtánu. Sem se Češi ve větším počtu dostali roku Do carského Ruska však oni nebo jejich předkové přijeli o několik desetiletí dříve. Jednalo se o druhotnou migraci českých přesídlenců z území nynější Ukrajiny, kteří hledali možnosti lepší obživy. Z Ukrajiny část přesídlila 49 KOKAISL, et al., 2009, s KOKAISL, et al., 2009, s РАЗБЕГАЕВА, 2014, s Pravděpodobně se jedná o tradované vyprávění místních obyvatel, kterému nemusíme věřit. Zdroj: KOKAISL et al., 2009, s KOKAISL et al., 2009, Pjotr Stolypin byl ministerský předseda Ruska v letech 1906 až UHEREK, 2003, s

22 koncem 19. století do Besarábie do obce Holuboje nyní v Moldově u Cahulu. Další část v roce 1911 založila obec Borodinovku v Těmirském rajonu jižně od Aktjubinu v Kazachstánu. 56 Pro nás je významné, že Zdeněk Uherek zmiňuje i českou osadu na západní Sibiři: Během našeho výzkumu jsme se v Aktjubinsku setkali se ženou, narozenou v roce 1918 v Novohradce u Omska na Sibiři, která se s rodiči a sourozenci přestěhovala k příbuzným do Borodinovky v čase hladu v roce Další migrační vlny přišly do Kazachstánu v meziválečném období. Tehdy sem byli na základě rozhodnutí komunistického vedení státu z různých částí Sovětského svazu deportováni Poláci, Korejci, Ujguři a jiné národnosti. Byly sem deportovány takové skupiny jako povolžtí Němci, krymští Tataři, Korejci, Řekové, Čečenci, Inguši a mezi nimi i několik desítek Čechů z Besarábie (nyní v Moldávii). 58 V 90. letech tamní čeští krajané projevili zájem o přesídlení do původní vlasti. V roce 1991 vzniklo Kulturně-osvětové centrum Čechů Aktjubinské oblasti. Nejen tam, ale i v obci Borodinovka, se začalo s výukou českého jazyka, který si krajané měli před návratem do staré vlasti připomenout. Některé rodiny emigrovaly z Kazachstánu i do jiných oblastí (česko-ruské rodiny někdy do Ruska, česko-německé rodiny do Německa). Někteří přesídlili do obce Meščerjakovka v Rusku, ze které pak ale také často odcházeli do České republiky Krajané na západní Sibiři První z českých autorů, který na toto osídlení upozornil, byl Stanislav Klíma 60 v roce 1925: Blíže města Omska založili si vystěhovalci z Čechohradu na Krymu obec Novohrad (100 Čechů). 61 Vesnice Novohradka, Voskresenka a Repinka pak byly vyjmenovány v kolektivní monografii z roku 2003 o repatriaci Čechů z Kazachstánu (s odkazem na informaci od slovenského mnicha P. Ondíka, který v 90. letech působil v Omsku). Uvádí se zde: Krajané do této oblasti přišli na počátku dvacátého století, přibližně v roce 1903, 56 VALÁŠKOVÁ, 1997, s UHEREK, 2003, s UHEREK, 2003, s UHEREK, 2003, s AUERHAN toto osídlení nezmiňuje. 61 СКОРВИД, 2014b, s

23 patrně z Volyňské gubernie. V současné době jich v těchto třech vesnicích žije (asi 50 rodin) 62 Většina českých krajanů však do těchto míst odešla z Čechohradu v Melitopolské oblasti, který byl založen v roce 1869 a po roce 1946 byl přejměnován na Novhorodkivku, a někteří také pravděpodobně z Novohradu v cahulském okrasu (dnes známý jako Holuboje). Отец з-бисарабии а-мать с-крыма, {otec byl z Besarábie 63 a matka z Krymu} uvedla A. A. Vondra z Repinky, narozená v roce Zinaida Vasilijevna Jander (nar v Repince) zase poukázala na Záporožskou oblast Ukrajiny: nu i tadi potom (...) našim práďedam nařezávali zem, i vot voňi se fseľali, fseľali... ňákí bili na Ukrajiňe a ňákí v Záporo-... nu to je z Záporožja popřijížďeli; a Maria Josifovna Kiseljova (roz. Vondrа, nar v Novohradce): i našli sme tu vesňici M eľitopoľ, hďe vot naše žili roďiče, a (...) taki říkají ne M eľitopoľ a Novohratka... jak naše roďiče žili v Novohratce, tak i tam taki říkali Novohratka... nu, meno vot takoví ma. V okolí Repinky se jejich předkové začali usazovat v roce Odcházeli sem v důsledku již výše zmíněných pozemkových reforem Petra Stolypina. Všichni byli zemědělci a na Ukrajině již nebyla volná půda. Oproti tomu jí na Sibiři bylo dost. Zdejší obyvatelé českého původu uvedli, že jejich Novohratka je z dvanáctího roka / vesňice, a samotné přesídlení proběhlo dříve, dle ruskojazyčné výpovědi Fedora Antonoviče Šillera (jinak zvaného Franta Širel, nar v Novohradce): Když sem naši rodiče přijeli roku 1911, nejdříve se zastavili v rajónu Okoněšnikovo (...) v Pletňovce a potom přijeli sem do Voskresenky. Tam chvíli pobyli, ale Češi se s Ukrajinci nespřátelili. Přestěhovali se sem a tady si to oblíbili. V roce 1911 se tu už narodil můj otec. 65 Ovšem je možné, že se první osadníci v Pletňovce a Voskresence objevili ještě před rokem Alespoň to o rodičích své matky tvrdí Anastasija Andrejevna Vondra (nar v Repince; s nápadným bilabiálním v > u, na místě historicky tvrdého l): 66 voňi tadi jako poži li Uoskrese nce, nu tadi š ta Nouohratka ešče uesňice nebiua, a potom uje li... pot Kaláčikem je Pletňova ( ) uot, i uoňi přijeli jakejch rokách, jak uám říct UHEREK, 2003, s Cahulský okres, a tedy i Novohrad, ale v Besarábii neleží. V obou případech se ale jedná o území dnešní Moldávie. Tradované rodinné vyprávění však také nemusí odpovídat historické skutečnosti. 64 ХАРЛАМОВА, 2009, s Jedná se o překlad z ruštiny. 66 СКОРВИД, 2014a, s

24 babička biua ťisic uosum set vosumdesát vúsmím roku ( ) a maminka biwa ťisic devjet set pátím ( ) maminka se roďiua f Pletňo v e. 67 Dnes žijí potomci českých přistěhovalců v okolí vesnice Repinka, ležící v Kalačinském rajónu, v Omské oblasti (nedaleko řeky Irtyš). Kromě Repinky se jedná ještě o vesnice Voskresenka a Novohradka (rusky Novogradka), které spadají pod správu Repinky, a dále o hlavní město oblasti 68 Omsk. 69 Jedinou původně českou vesnicí v Omské oblasti je Novohradka. Jelikož neexistují žádné záznamy její historie, můžeme získat poznatky o životě tamních českých obyvatel pouze prostřednictvím nahrávek rozhovorů s obyvateli. Z těchto vyprávění se můžeme dozvědět například to, že se někteří Češi posléze stěhovali ze Sibiře na Kavkaz: Ój, jak naši roďiťeľi sem přijeli... Přijeli uoňi dříu na Ukrajinu (...) Na a tam zemľi bilo málo, zemňe, tak uoňi jeli do S ib ir i. Nu a tadik S ib ir je S ib ir, cholot, zima, a zemňe bilo navalәm. (...) A potom bil holot, i voňi se rvanuli 70 na Kaukas (...) Nu, to bilo já nevím... ešče do r evoľuciji... (...) Nu i vot na Kaukázu tam ostali ňákejch... ňáká rodn a vostala, mamiŋka se s ňima přepisuvala, nu já točno adres nevím. 71 {mluvčí A. I. Kadermaš z Voskresenky} V roce 2011 proběhlo sčítání obyvatel. Z celkového počtu 1700 obyvatel (z toho 1500 zde má své trvalé bydliště) se k české národnosti se přihlásilo 86 obyvatel Repinky a přilehlých vesnic. 72 Nositeli českého jazyka je odhadem však pouze třetina z nich. 67 СКОРВИД, 2014a, s Největší a nejbližší město oblasti je Omsk, ale vesnice v okolí Repinky spadají pod správu města Kalačinsk. 69 СКОРВИД, 2014a, s Tj. vyrazili 71 Jedná se o tradované rodinné vyprávění, které nemusí odpovídat historické skutečnosti. 72 СКОРВИД, 2013, s

25 Ural Mapa: zprava Repinka, Novohradka a Voskresenka; dále pak původní německá vesnice Rozental Ruská federace řeka Irtyš Kazachstán 25

26 2.7 Shrnutí kapitoly Tuto kapitolu jsem nejprve věnovala historii vystěhovalectví na východ obecně, přičemž jsem posléze zmínila oblasti osídlené českými krajany na území bývalého SSSR, z nichž pak emigranti pokračovali dále na Sibiř (Volyň, Krym, Čechohrad, Novohrad). Pokládala jsem za důležité uvést důvody a okolnosti stěhování: vždy se jednalo o zemědělce, kteří odcházeli za novou půdou pod vidinou zvýšení životních standardů, často lákáni i vystěhovaleckými agenturami. K historii osídlení západní Sibiře českými krajany žádné samostatné prameny (tj. kroniky, archivní materiály, monografická zpracování aj.) neexistují. Jejich dlouhou cestu před založením Novohradky v Omské oblasti tak můžeme konstruovat jenom na základě stručných zmínek v literatuře věnované jiným oblastem a tradovaných vyprávění v rodinách těchto obyvatel. Pravděpodobně se tak jedná až o terciární, případně kvartérní migraci, jelikož před odchodem na Sibiř ve velké většině osadníci žili nejprve na Krymu a poté v Čechohradě u Melitopole. Pro stěžejní jazykovědnou část je podstatné uvědomění, že prostředí, které ovlivňovalo mluvu krajanů v Omské oblasti, nebylo jenom ruské, ale vzhledem k tomu, že sem přišli z Ukrajiny, můžeme předpokládat také ovlivnění ukrajinskými jazykovými prvky. Zajímavé jsou rovněž informace, že čeští krajané neodešli na Sibiř pouze do Omské oblasti, ale z Volyně se údajně stěhovali také například do Tomské gubernie. O osudech těchto krajanů však doposud nic nevíme. 26

27 3. Dosavadní výzkumy nářečí českých přistěhovalců do oblastí bývalého carského Ruska České osady na teritoriu bývalého carského Ruska byly předmětem zájmu celé řady historiků, etnologů i dalších vědeckých pracovníků. Přesto jejich řeč, která se v různých podobách zachovala do dnešní doby, doposud nebyla dostatečně popsána. V tomto směru je výjimkou pouze dialekt volyňských Čechů. V základních rysech popsala jazyk 73 obce Malá Zubovština Z. I. Mjačinová v letech Malou Zubovštinou v Korostenském okrese Žitomirské oblasti Ukrajiny se zabývali také Pavel Jančák a Jana Jančáková ve své publikaci Jazyk českých reemigrantů z Ukrajiny, kteří se zaměřili i na reemigranty z vesnice Malinovka. Dále o jazyce volyňských Čechů píše Lenka Zajícová ve své knize Český jazyk v Paraguayi: studie o jazykovém kontaktu a zániku. 75 Ze sociolingvistického hlediska se volyňskými Čechy zabývala S. Čmejrková. 76 Jednotliví autoři se shodují v tom, že předkové českých krajanů z Ukrajiny prokazatelně pocházeli ze severovýchodních Čech, ale do zmíněných obcí přicházeli zajisté i emigranti z jiných míst v Čechách (a v jednotlivých případech i z Moravy) a mluva v osidlovaných obcích nebyla tedy původně jednotná. Teprve v průběhu dalšího vývoje, soužitím v izolaci, docházelo k vnitřnímu vyrovnávání individuálních rozdílů a vývoj dospěl k vcelku jednotnému úzu, utvářenému dominantní složkou kolonizace. 77 Co se týče dalších českých nářečí v Ukrajině, je podrobněji popsán mluvený jazyk v Čechohradě, a to v diplomové práci Kateryny Mykhaylové Mluva Čechů v Čechohradě. 78 Ostatní oblasti, a to i přesto, že je k dispozici několik nahrávek a historická svědectví, lingvisticky prozkoumány doposud nebyly Ukázka jejich mluvy je také v publikaci České nářeční texty na s (LAMPRECHT, 1976). 74 МЯЧИНА, ZAJÍCOVÁ, ЧМЕЙРКОВА, 2006, s JANČÁKOVÁ JANČÁK, 2004, s MYKHAYLOVA, СКОРВИД, 2014b, s. 21. Zde se také uvádí: Řada zvukových záznamů řeči volyňských i ostatních ukrajinských Čechů byla umístěna na stránky archivu V lednu 2014 nám zpravodajka Českého rádia Milena Štrafeldová laskavě poskytla nahrávky z českých vesnic Veselinovka v Berezovském okrese Oděské oblasti a Novhorodkovka Melitopolského okresu Záporožské oblasti (do roku 1946 Čechohradu; některé další nahrávky z Ukrajiny zazněly v jejích radioreportážích); nakonec jsme v květnu 2014 vytvořili vlastní záznamy mluvy Čechů z Novhorodkovky/Melitopole, a také z Krymu (Simferopol a vesnice Lobanovo dříve Bohemka Džankovského okresu), když jsme dělali interview s krymskými hosty každoročních Dnů české kultury v Novorossijsku. 27

28 Na území dnešní je známa ještě jiná komunita Čechů, a to Ruské federace v Krasnodarském kraji, v okolí Novorossijska a Anapy, na severním Kavkaze. Ti do oblasti Novorossijska údajně přijeli na ruském obchodním parníku z Oděsy. Do roku 2009 nebyl ani jejich dialekt dostatečně prozkoumán. Například I. V. Kuzněcov napsal svou etnografickou stať: Češi Kavkazu v roce 1999, kde skutečnost nedostatečně popsaného českého dialektu potvrzuje. 80 Do dnešních časů zde zůstala pouze dvě místa kompaktního osídlení potomků českých emigrantů: ve vesnicích Kirillovka a Varvarovka (v roce 1960 se spojila s Pavlovkou), které se nacházejí u měst Novorossijsk a Anapa. Aktivními nositeli českého jazyka jsou představitelé nejstarší generace (roč , od roč čeština pomalu mizí). V letech podnikala skupina v čele se Sergejem Skorvidem expedice za krajany na severní Kavkaz a pořídila více než 30 hodin trvajících audionahrávek mluvčích. 81 Podle jejich dialektu lze poznat, že povětšinou přišli z jihozápadních Čech. 82 Někteří ve svých hovorech navíc zmiňují přímo České Budějovice nebo Plzeň Dosavadní výzkumy českého nářečí na západní Sibiři V roce 2009 vyšel článek М. А. Charlamovové Этническая самоидентификация и её показатели в диалектном тексте. 84 Autorka ke svému výzkumu opatřila v letech povětšinou ruskojazyčné nahrávky potomků různých imigrantů v Omské oblasti (Lotyšů, Estonců, Bělorusů, Ukrajinců ). Mezi nahranými informátory bylo také několik Čechů, například Filomena Ivanovna Vondra (narozena v roce 1925 v Novohradce, kde také žila, negramotná, oba rodiče byli Češi, přijeli z Ukrajiny) 85 a další potomci českých krajanů, s nimiž bylo interview pořízeno i v následujících letech během získávání českojazyčných výpovědí pro výzkum tamního českého nářečí. 80 СКОРВИД, 2014a, s СКОРВИД, 2014a, s Viz СКОРВИД, С. С.: Говор потомков чешских переселенцев на Северном Кавказе как пример лингвоареального дрейфа. In: Славянское языкознание. XV Международный съезд славистов. Минск, 2013; СКОРВИД, С. С. ТРЕТЬЯКОВА, И. В.: «Тут жил Кирилл, а там Мефодий...», или Чехи под Новороссийском. In: Язык, сознание, коммуникация 38, Москва 2009, 40 54; СКОРВИД, С. С. ПОЛЯКОВ, Д. К.: О проницаемости грамматической системы в ситуации межъязыковой интерференции в говоре потомков чешских переселенцев на Северном Кавказе. In: Исследования по славянской диалектологии 16, Москва 2013, СКОРВИД, 2014a, s Etnická identita a její indikátory v nářečním textu 85 Tato paní v letech , kdy se nahrával materiál pro výzkum českého jazyka, již nebyla na živu. 28

29 M. A. Charlamovová se zabývá projevy etnické a socio-kulturní identity v řeči imigrantů. 86 Dochází k závěru, že v řeči imigrantů jsou tyto projevy přítomny, protože informátoři užívají adverbia místa, jimiž odlišují vlast předků (odtud, tam, tady), toponyma (z Ukrajiny, z Estonska) a dále slova odkazující na samotný jazyk почешски, по-латышски, по-русски, по-нашему, по-своему, чисто чешское, ране называли 87 aj. V červnu 2012 byla díky grantu, získanému v rámci podpory vědeckých a vzdělávacích projektů Ruské státní humanitní univerzity v Moskvě, a aktivní pomoci М. А. Charlamovové uskutečněna expedice do Omské oblasti. S. S. Skorvidovi a D. K. Poljakovovi se podařilo nahrát kolem 8 hodin nahrávek rozhovorů s potomky českých emigrantů, které odráží aktuální stav tamního českého dialektu. Interview byla nahrána celkem se dvanácti příslušníky starších generací, kteří se narodili mezi lety , přičemž mnohem více (téměř dvojnásobně) jsou zde zastoupeny ženy, neboť se zde dožívají vyššího věku. Kromě toho bylo pořízeno 25 fotokopií zápisů českých modliteb v cyrilici, v níž se však několikrát objevuje i písmeno ř zapsané jako р. 88 Po této výpravě S. S. Skorvid publikoval studii ve Zpravodaji Omské univerzity pod názvem Говор чехов среднего прииртышья: генезис и своеобразие 89, kde popisuje některé aspekty fonologického, morfologického a syntaktického systému tamní české diaspory. Dochází k závěru, že původní severovýchodočeské prvky nářečí se zachovaly zejména v rovině fonologické, vliv ruštiny se nejvíce projevuje v syntaktické rovině. Poznamenává, že nositeli českého jazyka, zde nejsou pouze etničtí Češi, ale někdy také jejich životní partneři (německého, estonského, ukrajinského, ruského či jiného původu). V létě 2013 podnikli S. S. Skorvid s D. K. Poljakovem další výpravu do Repinky a přihlehlých vesnic. Tentokrát nahráli kolem 7 hodin, povětšinou spontánních rozhovorů mezi potomky českých krajanů. Mezi nimi bylo pět nových informátorů. V roce 2014 pak S. S. Skorvid publikoval další dva odborné články. 86 V oblasti středního Poirtyší, jak se také nazývá oblast, kde se nachází původní česká vesnice Novohradka, vznikaly rovněž vesnice dalších národností, například německá, lotyšská, estonská. 87 Tj. česky, lotyšsky, po-našemu, po-svojemu, ryze česky, dříve nazývali. 88 СКОРВИД, 2014a, s Mluva Čechů středního Poirtyší: původ a charakteristika. 29

30 V Moskvě v periodiku Славяноведение vyšla stať Чешские переселенческие говоры на Северном Кавказе и в Западной Сибири. 90 Zde Skorvid uvádí dosavadní výzkumy, které byly v těchto oblastech provedeny. Dále porovnává české nářečí na severním Kavkaze s nářečím na západní Sibiři. V obou jazycích se podle něj projevují obecně české jazykové jevy, jevy typické pro nářeční oblast, z níž předkové informátorů pocházeli, a staré germanismy. Oba dialekty jsou také ovlivněny jazykovým prostředím, které je po více než staletí obklopovalo. Pro předky mluvčích západosibiřské češtiny to byla jihovýchodní ukrajinština melitopolské oblasti (a ještě dříve Krymu), pro předky nositelů severokavkazského nářečí zase smíšený ukrajinsko-jihoruský idiom, zvaný balačka. 91 Druhý článek Чешские языковые острова в России ветки истории и этнической памяти 92 S. S. Skorvid napsal pro Oriens Aliter, periodikum Katedry středoevropských studií a Ústavu východoevropských studií, dvou pracovišť Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která se dlouhodobě a z různých hledisek věnují studiu kulturně-historického dědictví střední a východní Evropy. Skorvid v něm vyjmenovává výzkumy v českých vesnicích na území Ruska a dnešní Ukrajiny, jež byly doposud provedeny. Zmiňuje výpravy, které uskutečnil on osobně se svými spolupracovníky pod záštitou Ruské státní humanitní univerzity v Moskvě, a odkazuje na některé ze svých starších statí, které byly na základě získaného materiálu napsány. Věnuje se historii a migraci obou českých komunit žijících na území Ruské federace (jak severokavkazských, tak západosibiřských Čechů), přičemž u západosibiřských Čechů se z jazykovědného hlediska zaměřuje na lexikologii. 4. Metody výzkumu a charakteristika respondentů Pro sepsání své diplomové práce jsem měla k dispozici materiál v celkové délce cca 21 hodin. Z toho bylo cca 15 hodin, nahráno S. Skorvidem, D. Poljakovem a M. Charlamovovou, dalších cca 6 hodiny nahrávek jsem pořídila osobně. Do lingvistického výzkumu jsem zahrnula, jak běžné rozhovory mezi krajany, tak souvislá vyprávění jednotlivců, celkem od jedenácti mluvčích (od čtyř mužů a sedmi žen) narozených mezi lety 1937 až Podrobný seznam zkoumaných nahrávek a mluvčích je uveden níže. 90 Mluva českých emigrantů na severním Kavkaze a na západní Sibiři. 91 СКОРВИД, 2014b, s České jazykové ostrovy v Rusku kořeny historie a etnické paměti. 30

31 Zvukové záznamy, které mám k dispozici, byly pořízeny v letech Nahrávali jsme metodou řízeného i spontánního rozhovoru, povětšinou s jedním informátorem. Kritériem pro výběr nahrávky ke zpracování byla její kvalita. Mluvčí dali s nahráváním svůj ústní souhlas. Dále jsme pro doplnění výzkumu západosibiřské češtiny použili v některých jednotlivých případech tamější autentické zápisy českých modliteb cyrilicí (43 fotokopií), které vyfotografoval S. S. Skorvid a tyto fotokopie mi s laskavým svolením v elektronické podobě poskytl. Jejich ukázka viz Příloha č. 3. V západní Sibiři byla čeština zapisována jenom v ojedinělých případech (modlitby zapsané cyrilicí). Obyvatelé Novohradky měli téměř bez výjimky dvě jména jedno oficiální ruské a druhé české, kterým se oslovovali mezi sebou navzájem. Většina vůbec nepoužívala latinské písmo. V zápisech modliteb se ale prvky latinky objevují (písmeno č) nebo česká diakritika (ruské р s háčkem označující české ř), lze tedy předpokládat, že někteří měli o latinském způsobu zápisu češtiny větší či menší povědomí. Všechny nápisy na hřbitově, kde jsou čeští krajané pohřbeni, jsou v cyrilici. 93 Jiné písemné záznamy českého jazyka jsme nezískali. Tamní Češi uvedli, že v roce 1967 museli, vzhledem k politickým poměrům, spálit všechny dopisy a pohlednice, které si posílali s českými příbuznými z Kanady a z Kavkazu. Pravděpodobně je toto jeden z důvodů, proč se písemných záznamů českého jazyka zachovalo tak málo. V Omské oblasti je pouze jedna původně česká vesnice Novohradka, složení obyvatelstva je tady velmi pestré (Němci, Lotyši, Ukrajinci, Estonci, Rusové, Kazaši aj.). Vzhledem k tomu, že česká komunita přišla na Sibiř z Ukrajiny, předpokládáme, že na jejich český jazyk měla vliv ukrajinština, dále, nejen pro to, že docházelo k častým stykům mezi českými a německými emigranty, předpokládme vliv němčiny a samozřejmě zde bude také silný vliv ruštiny. Ostatními jazyky čeština potomků českých krajanů žijících v Omské oblasti zřejmě ovlivněna nebyla. Hlavní vliv náleží ruskému jazyku, protože Češi docházeli do ruských škol, česká škola tu nikdy nebyla. Podle výpovědí usedlíků se nejprve brali pouze mezi sebou, a teprve později si začali hledat budoucího muže či ženu v ostatních nečeských vesnicích. Všichni z dotázaných žili, buďto celý život, nebo jeho podstatnou část, v zemědělské vesnici Novohradka. V domácnostech všech zkoumaných osob se mluvilo v době jejich mládí česky, později rusky. Jako děti při svých školních začátcích často rusky vůbec 93 Fotografie ze hřbitova jsou součástí práce v příloze č

32 neuměly. Vzhledem k absenci čestiny ve školní výuce ale můžeme říct, že se nikdo z respondentů při nahrávní ani nemohl snažit mluvit spisovnou češtinou, poněvadž ji nemohl odnikud znát. Nikdo z nich neví, ze kterého regionu v Čechách jeho předkové pocházeli. Sdělili nám pouze, že před příchodem žili na Ukrajině, někteří zmiňují oblast Melitopole, další Besarabii. 94 V současné době již mnozí krajané v Novohrádce nebydlí. Přestěhovali se do sousední větší Repinky nebo v nedaleké Voskresenky, dvě z nahrávaných žen zase odešly do Omsku. 95 Doma česky už nikdo z nich nemluví. Pouze když se sejdou příslušníci starší generace, baví se střídavě rusky a česky mezi sebou. Výjimečně se najdou tací, kteří se snaží jazyk předávat dalším rodinným příslušníkům, například Tajsja z Omsku mluví česky na své dva malé vnuky. Mladší generace češtinu neumějí, avšak někteří ji ovládají alespoň pasivně. 4.1 Jednotliví informátoři 96,97 1) Vondra, Anastasja (Stáza, Tajsja) Andrejevna Narozena v roce 1937 v Omsku. Žije v Repince. Matka byla Češka, otec Lotyš. Je gramotná. Pracovala v Novohradce, v Repince a ve vesnici Irtyš jako pastýřka a kuchařka. Nahrána v roce 2004 a 2012 v Repince. 2) Kadermas, Ivan (Honza)? 98 Narozen v roce 1938 v Novohradce. Žije v Repince. bratranec Alexandra I. Kadermase 94 V souvislosti s Melitopolem zmiňují obec Novohrad. Tímto ovšem myslí obec Čechohrad. 95 Mezi češtinou obyvatel jednotlivých sídel nejsou rozdíly, původní česká vesnice byla totiž pouze Novohradka, z té se pak potomci českých krajanů stěhovali do jiných míst, tedy také do Repinky, Voskresenky a Omsku. 96 Uvádím vždy ty informace, které byly zjištěny během mé expedice nebo během expedice S. S. Skorvida. Jejich charakter se tak může u jednotlivých mluvčích v některých bodech lišit. 97 Do výzkumu nebyli zahrnuti tito informátoři: Myškina, Zinaida Viktorovna (roz. Švihel) r. 1952; Kočneva, Anastasia Josifovna (roz. Vondra) r. 1952?, Sifort (roz. Kadermas) Vera Vasiljevna, 1956; Belyavskaya, Anna Francevna (roz. Kadermas) r. 1936; Jander Josif Josifovič r Všichni nahraní S. S. Skorvidem a D. K. Poljakovem v roce Stejně tak zde nejsou manželé Zinauda Vasilijevna a Pjotr Andrejevič Janderovi (oba ročník 1938), kteří byli nahráni Skorvidem a Poljakovovem v r v Repince, a to z toho důvodu, že přepsání všech těchto rozhovorů není v časových ani finančních možnostech autorky. Dále Vondra, Filomena Ivanovna r. 1925, a to protože tato paní v roce 2012 již nebyla na živu. Nahrána tak byla pouze její převážně ruská mluva M. Charlamovovovou v roce Z větší části ruskojazyčné nahrávky prof. Charlamovové z let taktéž pro výzkum využity nebyly. 98 Otčestvo jsem nezjistila. 32

33 podniká v zemědělství zápis srpen ) Šiller, Fjodor Antonovič Narodil se v roce 1938 v Novohradce. Matka Pohořelová, Anastasja Antonovna, rodiče přijeli na Sibiř v roce Nahrán v roce 2012 v Novohradce. 4) Kadermas, Alexandr Josifovič Narodil se v roce 1939 v Novohradce. Žije ve Voskresence. Oba rodiče byli Češi. Pracoval jako traktorista a elektrikář. Manžel Haliny Ustinovny Kadermas (Ukrajinka, taktéž byla nahrána, ale nebyla zahrnuta do výzkumu). Nahrán v roce 2005 a 2012 ve Voskresence, v roce 2013 v Novohradce. 5) Lipa, Rajsa Аndrejevna Narozena v roce Po matce je Češka. Narodila se v Novohradce, kde stále žije. V důchodu. Nahrána byla v roce 2004, dále v letech 2012 a ) Kiselova, Maria (Manča) Josifovna Narodila se v roce 1947 v Novohradce, kde také žije. Pracovat jezdila do vesnice Irtyš. Matka byla sibiřská Němka, narodila se ve vesnici Semjonovka. Otec byl Čech, který se narodil v Novohradce. V důchodu. Nahrána v letech 2004, 2012 a ) Syčuk (Jander/ova), Tajsja (Stáza) Josifovna Narozena v roce 1951 v Novohradce. Od roku 1970 žije v Omsku. Dosáhla vyššího vzdělání technického směru. Pracuje na závodě, který vyrábí pneumatiky. 33

34 Její matka byla Jander/ova (roz. Pohořelová) Barbara (Barča) Antonovna, nar. r. 1921, přijela z Čechohradu (Melitopol, Záporožská oblast Ukrajiny); Nahrána v letech 2012 a 2013 v Omsku. 8) Iškova, (roz. Vondra) Jelena Alexejevna Narozena v roce 1953 v Novohradce. Žila v Čerlaku v Omské oblasti. Nyní žije v Omsku. středoškolsky vzdělaná, pracuje jako účetní, nyní v důchodu, šije medvídky Nahrána v roce 2012 a ) Ejchgorn, Jelena Viktorovna Narodila se v roce 1954 v Novohradce, žije v Repince. Je gramotná. Oba rodiče byli Češi. V důchodu. Nahrána byla v roce 2005, 2012 a ) Švihel, Gennadij Viktorovič Narodil se v roce 1955 v Novohradce. Žije v Repince. zemědělec, včelař Nahrán v srpnu ) Peretjaťko (roz. Jander/ova), Maria(Manča) Josifovna Narodila se v roce 1956 v Novohradce, kde také žije. sestra Stázy I. Syčuk Po obou rodičích je Češka. středoškolsky vzdělaná Pracuje jako sekretářka. Nahrána v roce Mé přepisy jednotlivých informátorů nejsou příšli vyvážené. To je dáno tím, jak jsou konkrétní mluvčí upovídaní, zda bylo možné se s nimi setkat vícekrát, jaká byla kvalita dané nahrávky a náročnost jejího přepisu. V tabulce jsou uvedeny údaje pouze o použitých nahrávkách. Časové údaje v tabulce jsou uvedeny ve formátu hodiny: minuty: sekundy. Zkratka {SP} znamená, že danou nahrávku pořídili S. S. Skorvid a D. K. Poljakov, {H} znamená moji nahrávku. Délka 34

35 nahrávek je uváděna včetně okamžiků, které se pro výzkum nedaly využít (např. nikdo v tu chvíli nemluví, mluví nahrávající aj.). Mluvčí jsou seřazeni podle data narození od nejstaršího po nejmladšího a každému z nich je přidělena zkratka M1 M11. Zkratka informanta M1 M2 M3 M4 M5 M6 M7 M8 Jméno Vondra, Anastasja Rok a místo narození Celkový čas nahrávky Andrejevna :19:32 Kadermas, Ivan Šiller, Fjodor Antonovič Kadermas, Alexandr Josifovič Lipa, 1938 Rajsa Аndrejevna 1940 Kiselova, Maria Josifovna Syčuk, Tajsja (Stáza) Josifovna Iškova, Jelena Alexejevna {SP} Konverzace společně s informátory M5 a M6. Celkem 3:01:23 {H} Přepsáno cca Rok pořízení nahrávky 00:37: :59:10 Mluví ze všech nejméně :18:07 {SP} 00:12: :20:35 {SP} 00:12: Konverzace společně s informátory M2 a M6. Celkem 3:01:23 {H} Konverzace společně s informátory M2 a M5. Celkem 3:01:23 {H} 1:59: :59: :53:51 {H} 0:53:51 {H} :11:54 {SP} Rozhovor společně s M7. Pouze poznámky, souvisle nepřepsáno

36 M9 M10 M11 Ejchgorn, Jelena 1954 Viktorovna Švihel, Gennadij Viktorovič 1955 Peretjaťko, Maria Josifovna :22:17 {SP} 00:12:48 {SP} 00:09:55 00:05: :38:04{H} 0:38: :05:15 {SP} 0:05: Celkem přepsáno 05:00:03 36

37 5. Způsob zpracování materiálu Při zpracovávání materiálu postupujeme po jednotlivých jazykových rovinách. Východiskem pro popis konkrétních jazykových jevů jsou autentické nahrávky, jejichž přepis je součástí práce, a jako doplňující materiál v případě potřeby i fotokopie písemných záznamů modliteb. Vybrané úseky nahrávek byly přepsány v programu MS Word, a to podle zásad popsaných v úvodu kapitoly Ukázky přepisů nahrávek. Zde jsem navíc s laskavou pomocí doc. Skorvida zohlednila některé jevy, které transkripce obvykle neregistruje, jako je označení přízvuku, v případě, že se od českého liší (v přepisech je toto označeno velkými písemeny, v citacích z odborných článků doc. Skorvida je zachováno jeho označení přízvuku tučným písmem), a konsonantů, které jsou vyslovovány rusky, jak je popsáno v úvodu již zmíněné kapitoly. Výsledný soubor přepisů nahrávek čitá celkem slov, tj. asi necelých 47 normostran. Jevy, které popisujeme v následujících oddílech, jsme vyhledávali pomocí vyhledávací funkce programu MS Word Ukázky přepisů jsou součástí práce, použité nahrávky jsou k práci přiloženy na flash disku. Při zařazování konkrétních jevů do nářeční skupiny vycházíme z předpokladu, odůvodněného dosavadním bádáním, že předkové mluvčích pravděpodobně pocházeli ze severovýchodních Čech, při interpretaci však bereme v úvahu i možnost vlivu jiného nářečí. Zásadní bude také ovlivnění českého jazyka ruštinou, případně ukrajinštinou. U každého jevu uvádíme konkrétní doklady ze západní Sibiře, které jsou psány dialektologickou transkripcí. 99 Pokud jsme zaznamenali pouze malý počet výskytů daného jazykového jevu, uvádímeje exhaustivně. Pokud se však v nahrávkách vyskytuje dokladů velké množství, uvádíme pouze vybrané příklady (v takových případech předchází textu zkratka např.). Každý jev je rovněž interpretován a je sledován jeho výskyt na území České republiky podle Českého jazykového atlasu a další literatury (jazykovědných statí S. Skorvida, Běličova Nástinu české dialektologie, 100 Mluvy českých reemigrantů z Ukrajiny Jany Jančákové a Pavla Jančáka, 101 diplomové práce Mluva Čechů v Čechohradě, 102 ad. 99 Při přepisu nahrávek jsme se řídili publikací LAMPRECHT, BĚLIČ, JANČÁK JANČÁKOVÁ, MYKHAYLOVA,

38 Bylo by jistě zajímavé porovnat nalezené jevy i s publikací Lenky Zajícové Český jazyk v Paraguayi : studie o jazykovém kontaktu a zániku, 103 avšak vzhledem k tomu, že se jedná o volyňskou češtinu ovlivněnou španělským jazykem, bylo by takové porovnání již nad rámec této diplomové práce. 103 ZAJÍCOVÁ,

39 6. Vlastní výzkum Při zpracovávání materiálu postupujeme po jednotlivých jazykových rovinách. Východiskem pro popis konkrétních jazykových jevů jsou dva zdroje nahrávky a okrajově také písemné záznamy modliteb. Jednotivé příklady jsou označeny zkratkou M1 M11 a podle tabulky uvedené výše tak můžeme identifikovat jednotlivé mluvčí. 6.1 Hláskosloví V této kapitole jsou probrány jak nářečně příznakové hláskoslovné jevy, tak vlivy východoslovanských jazyků (ruštiny a ukrajinštiny), které ovlivnily češtinu krajanů v Omské oblasti. Popis jazyka je doplněn několika tabulkami, které porovnávají frekvenci vybraného příkladu v mluvě vybraných informátorů Přízvuk Přízvuk je běžně na první slabice, případně na jednoslabičné primární předložce před substantivem. Podle Skorvida se však objevují i případy s přízvukem umístěným až po předložce. 104 Ohledně příklonek jsme nezaznamenali žádné odchylky od běžné podoby hovorové češtiny. Jinak je tomu však u rusismů, kde se přízvuk někdy vyskytuje na stejném místě, jako by byl v ruštině, jindy mají tato slova přízvuk český i ruský jednak na první slabice a pak také na místě přízvuku ruského. Sami obyvatelé Repinky k tomu řekli: 105 mi mluvíme uš ( ) jen udar eňije, 106 slova ruskí a jen udar eňije stavíme po-druhím Tedy, že český přízvuk používají i ve chvíli, kdy mluví rusky. To je pozoruhodné metajazykové svědectví o živosti českého systému v hláskoslovné rovině. Mluvčí Počet zkoumaných slov Počet výskytů M M M V tabulce je porovnávána nejstarší mluvčí M1 s jedním z nejmladších informátorů M10. Pro srovnání uvádíme ještě jednu mluvčí, M5. Jsem si vědoma jisté nepřesnosti 104 СКОРВИД, 2013, s Přízvuk je v tomto příkladu označen tučným písmem. 106 Tj. přízvuk. 107 Tj. jinak. 108 СКОРВИД, 2014b, s

40 v tabulce plynoucí z toho, že je prezentován součet slov, nikoli přízvukových taktů, při ilustraci naprosté výjimečnosti ruského přizvukování to však můžeme zanedbat. Dle výsledků můžeme usoudit, že distribuce ruského přízvuku na česká slova (či slova v ruském a českém jazyce totožná) je zcela výjimečným jevem. Může souviset nejen s věkem daného mluvčího, ale také s rodinným prostředím. Mluvčí M5 měla za otce Rusa a za manžela Ukrajince Kvantita vokálů Krácení vokálů Různě se krátí dlouhé vokály, zejména ú, í, v nepřízvučných slabikách,, tak jako je tomu v severovýchodočeských a středočeských nářečích. Skorvid daný jev dokládá na těchto případech: pjet klucu i štiri ďevčata, devjet liďi, s košičkem, 109 v kořeni slov v základní podobě pak např.: mliko, jist (jíst), taťinek, kmotřiček. 110 V nahrávkách nacházíme např.: dej vajičko {M9}; nádobi ve tím košičku {M9}, taki jedna žila z ďeťima a taťinek {M7}, ale tam bilá hlína {M4}, přičemž se někdy krátí i přízvučné slabiky: z bilej hlini {M4} Dloužení vokálů Objevuje se dloužení e v kořeni: Čechi péři drali a péřini sme ďáli {M1}; knedlíčki se zélim 111 ; néjňi práce {M1}; bjéžiš za ňimi {M3}; tamto nésmi {M7}. Přičemž mluvčí M1 dloužení e ve slově peří (a slovech od něj odvozených) užívá důsledně bez výjimky. Ostatní uvedené doklady z nahrávek představují ojedinělé nálezy, které není s čím porovnat. Dále je doloženo dloužení o, v nahrávkách např.: nema hďo ďelat sťóki {M5}; tam mam dómek {M10}, plóti bili {M7}; tam škóla je {M7}; cesti bili róuňinkí {M7}; teď bóľňice 112 tadi nejsou {M1}; Póhořelowa babička {M1}; to péři se rózlítne {M1}. Jednou i v případě, že se jedná o nepřízvučnou slabiku: to biló {M10}. V případě dloužení o se jedná o dublety, koexistující s krátkými podobami, přičemž krátké formy se vyskytují častěji. 109 СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s Tj. nemocnice. 40

41 Sekundární dloužení samohlásky e a o patří k charakteristickým svč. a střč. kvantitativním rysům. 113 Ukrajinská čeština reemigrantů je v užívání těchto délek mnohem striktnější, neboť na rozdíl od zs. češtiny je v ukrč. změna živá a důsledně dodržovaná. 114 K dloužení i (např. pívo) nedochází, v nahrávkách byla zachycena např. pouze podoba pivo. Dloužení ú bylo nalezno jenom v jednom případě: Jedna céra v Túle žije {M1} Protetické v- před -o- Jedná rys typický pro celé území Čech a nacházíme jej také v jazyce všech omských Čechů. A to zejména ve spojení s osobním zájmenem oni, on/a. Např.: voňi taki přicházeli {M9}; voňi šli {M6}; Von i bili jak oficanti {M3}; von tak {M4}; pod voknem tříleli {M9}; voňi mislim že přijeli {M1}; utíkali vod tíh berášek {M1}; vodníst maso ňákí nevelkí {M9}; tam ste viďeli vobrázki {M6}; Také v písničkách, např.: Pod ňím se točí, ma modrí voči moj holoubek {M9}; von bi duši za mňe dal {M1}. V běžném hovoru se však nejedná o důsledně dodržovaný rys, pravděpodobně vlivem ruského jazyka se do zs. češtiny pronikly formy osobních zájmen bez protetického v Výslovnost skupiny sh- jako sch- Jedná se o další rys typický pro celé území Čech. V přepisech zs. češtiny nacházíme pouze jeden příklad: schořel wod votk i {M4}. Forma sh, se ale neobjevuje vůbec Zánik koncového -l ve 3. osobě sg v příčestí minulém činném Jedná se o rys typické pro celé nářeční území Čech. Např.: bes taťinka viros {M1}; já sem jich vives, doves {M10}; Tadi si nes dorovo {M10}. Formy se zakončením na -l se v zs. češtině vůbec neobjevují Novoakutová intonace u řadových číslovek U řadových číslovek se v řeči zkoumané oblasti odráží výsledek dávné (novoakutové) intonace s dlouhou slabikou s přízvukem i délkou na kořeni: šest šístej; sedum sídmej; vosum vúsmej. 115 Např.: misim šísta hoďina {M2}; sídmího nojabr a {M10}; vosumdesát vúsmim roku {M1}. Tento jev se objevuje právě u těchto tří řadových číslovek, a to zcela důsledně, bez výjimek. V tomto důsledném dloužení číslovek se jazyk Čechů ze západní Sibiře shoduje s češtinou potomků našich krajanů na severním 113 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s СКОРВИД, 2014b, s

42 Kavkaze, kteří ale původně přišli z jižních Čech. Je to nejspíše proto, že se tyto podoby s větší nebo menší pravidelností souvisle vyskytují v jihozápadních a jižních Čechách a zároveň také ve východních Čechách (Chotěboř, Hlinsko, Litomyšl, Ústí nad Orlicí) a v některých oblastech na Moravě. 116 Doloženy jsou i v ukrajinské češtině reemigrantů z Malinovky. 117 Je tak velmi pravděpodobné, že dříve zahrnovaly celý východočeský okraj. 118 Typicky jihozápadočeské nadměrné délky za starý akut (plouh apod.) nebyly u sledovaných mluvčích zaznamenány Diftongizace ý>ej Tento jazykový prvek, typický v podstatě pro celé nářeční území Čech, se zcela důsledně objevuje i v češtině potomků našich krajanů na západní Sibiři. K diftongizaci dochází jak v základech slov, tak v adjektivních koncovkách. Např.: tejden; žádnej; 119 jazik nezapomňeli českej {M10}; ne každej poňimaj {M10}; bejvá; druhej ráz {M10}; s ruskejma vojovali {M7}; v šedesátejch rokách; Omsk ješče bil zakritej {M7}; je takovej {M3}; celej deň {M9}; žádnej nejňí vocať {M1}; každej de {M4}; až w druhej rajon {M5}. Koncovka -ej pronikla i do adjektiv u rusismů: met cvetovej 120 {M10}; chleba je káčestvenej 121 {M10}; bil zakritej 122 {M7}; hodňe vojenejch závodú {M7}; Čech naturaľnej {M6}. Tento jev opět potvrzuje živost nářečního systému emigrantů, s níž jsme se setkali i u přizvukování, viz Objevují se nicméně i koncovky stejné jako v ruštině: tankovij korpus {M7}; wotkril 123 kolbasnij cech {M3}; každij hod 124 zakrijou {M2}. Adjektivní příjmení českého původu Češi v Omské oblasti nemají. U těch ruského či jiného původu diftongizace nebyla zaznamenána. Doklady bez této změny u českých slov nejsou, v tomto ohledu se jedná o zcela důsledný jev. U rusismů se koncovka -ej vyskytuje dubletně s ruskými koncovkami, např.: inoj {M11}; ČerkAskoj {M5}; každij {M2}; tankovij korpus {M7}; kolbasnij cech {M3}, ale také: f sosedňej {M3}; druhej rás 125 {M10}. 116 BĚLIČ, 1972, s Nikoliv však u reemigrantů z Malé Zubovštiny. 118 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s СКОРВИД, 2014a, s Tj. květový. 121 Tj. kvalitní. 122 Tj. zavřený. 123 Tj. otevřel. 124 Tj. rok. 125 Tj. občas. 42

43 6.1.8 Diftongizace í>ej po sykavkách Stejně tak jako v severovýchodočeských, středočeských a středomoravských nářečích (tam ovšem proběhla návazná změna ej>é) 126 vyslovují Češi v Omské oblasti po ostrých sykavkách 127 místo dlouhého í dvojhlásku ej: cejcha, cejtej (s tvrdým t), na vozejčkách, blísko lesejka; 128 na wozejčku {M1}. Žádné výjimky jsme u výše uvedených příkladů nenalezli, zdá se tedy, že jde o jev důsledný. Diftongizovaných tohoto typu se v češtině Omské oblasti užívá důsledně, a to ve všech případech v svč. oblasti obvyklých. V tom se zs. čeština shoduje s ukrajinskou češtinou reemigrantů. Stejně tak ani tady nebyly nalezeny regionální formy v případě diftongizace po l (např. jelejtko). 129 Zajímavé je odlišení substantiva zima od příslovce zima. Např.: A v zéjmňe je zima tadi, oj zima; Ona v zejmňe tam pokaždí žije; A na zejmu tam jezďej; jesli bi woňi se chťeli jen v zejmňe žeňit, voňi se chťeji v leťe žeňiťi {M10}. ČJA 130 popisuje, že areálem podob s dlouhým kořenným vokálem probíhá ostrá hranice mezi územím, kde í zůstalo měkké a kde přešlo v ý. Nové ý se v Čechách diftongizovalo v ej, v moravské části areálu se pak dále změnilo v é (zéma). Podoba v zejmňe je součástí severovýchodočeského nářečí Úžení é>í Tato změna proběhla v českých nářečích v užším smyslu, ve středomoravských nářečích a přilehlých nářečích dolských a ve východní skupině slezských nářečí. 132 K úžení dochází i v koncovkách, i v kořeni, a to jak u substantiv, tak u infinitivů typu nést: mlíko/mliko; vot takoví to bilo u-nás; vodníst. Jedná se o velmi důsledný jev, který byl zachycen bez rozdílu u všech mluvčích. Výjimku jsme v nahrávkách nalezli pouze jednu: Mňe ješče víc naléva {M6}. Dalším slovem, u kterého bylo úžení é>í zaznamenáno, je lexém večér s náhradním dloužením za ztrátu jerů. Objevuje se v podobě večír. Např.: Diš večír sem zavřela, tak sem si vo tom dumala 133 {M5}; Dobrej večír {M6}; f ponďelí se u mňe seberem po 126 BĚLIČ, 1972, s Po ř se tato diftongizace neobjevuje. 128 СКОРВИД, 2013, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Český jazykový atlas 5, 2011, s Český jazykový atlas 5, 2011, s Český jazykový atlas 5, 2011, s Tj. přemýšlela 43

44 večír {M10}. Lexém pokrývá podle ČJA území východně od Vltavy a v Poohří, celou oblast čm. a střm. nářečí a také je v nářečích dolských Distanční metateze likvid r a l Skorvid dokládá tyto příklady: korovlat, levorver. Informant F. A. Šiller uvedl, že jeho příjmení by mělo správně znít Širel, formu Šiller považuje za německou, Širel za českou. Avšak v přepisech, které mám k dispozici, se tato záměna objevila právě pouze u příjmení pana Šillera. Jedná se o sporadickou hláskovou změnu Disimilace nn>dn, sn>sm Disimilace artikulačního způsobu ve starých i sekundárních skupinách nn>dn se vyskytuje v oblasti severovýchodních Čech. 135 Na západní Sibiři se objevuje jednak ve způsobu zápisu modliteb: Мария падна [Marija padna], ale vedle toho se objevuje panna: také про пpˇимлуви благославены Марийи панны [pro přimluvu blahoslaveny Mariji panny]. Dolady se objevují také v nahraných písničkách 136 : rúce mňe svázali provazámi, ábich sem néchoďil za padnami. Podle J. Běliče podoby s dn místy převládají ve východočeském úseku přiléhajícím od západu k bývalému lanškrounskosvitavskému německému ostrovu, zhruba v okruhu Ústí nad Orlicí Vysoké Mýto Skuteč Svratka Polička. 137 Podle ČJA je střed oblasti s disimilovanou výslovností padna mezi Vysokým Mýtem a Novým Městem na Moravě. 138 Disimilace sn>sm se objevuje především v běžně mluvené řeči, např.: písmički (písničky) {M1, M5, M6}, i v krátké podobě pismičky {M7}. Podle ČJA se disimilovaná podoba písmička vyskytuje v oblastech Kladska, Náchodska a Podorlicka. 139 Můžeme se ovšem domnívat, že izoglosa dříve probíhala dál od hor. F. Trávníček 140 pak konkrétně uvádí oblast kolem Hořic a Hradce Králové a města na Vysočině - Žďár, Nové Město, Bystřici, Třešť, Telč, Dačice, Jemnici Český jazykový atlas 5, 2011, s Český jazykový atlas 5, 2005, s Písničky jsou součástí nahrávek řízených i spontánních mluvených projevů. Zpívaly informátorky M1, M5, M6 a M9. V případě mluvčí M1 a M9 se písničky objevují také v přepisech. 137 BĚLIČ, 1972, s Český jazykový atlas 1, 1992, s Český jazykový atlas 5, 2005, s BĚLIČ, 1972, tento jev neuvádí. 141 TRÁVNÍČEK, 1924, s

45 Změna gd>hd v tvarech zájmen a příslovcí Změna gd>hd, která je významným rysem jihozápadočeským, se dříve vyskytovala i v severovýchodočeských nářečích (Kladsko, Podkrkonoší). Byla i v nářečích českomoravského pásu. 142 Podle ČJA je varianta hdi doložena v oblastech Chodska, Klatovska, Táborska a Jindřichohradecka, zároveň i na severních okrajích Čech (Horní Pojizeří, Náchodsko). 143 V našich nahrávkách je doložena v lexémech kde, kdy, kdo, kdesi, např.:...i našli sme tu vesn ici M eľitopoľ, hďe 144 vot... naše žili roďiče; 145 Vi hdi pojedete? {M10}; Hde ruski, hde česki, tot sem i po ruski dvojki mňela {M11}; A hdo přijel? {M6}; To ťi nemám hdi {M7}; Hdo dojel, hdo umřel na cesťe {M4}; ujela hdesi až w druhej rajon {M5}; mesíci hdesi patnáctého {M10}. Varianta s gd byla zaznamenána u dvou informátorů ve slovech kde, kdy, nikdy a když: nejni gdi, powidam {M10}; Gde sem se truďiła? {M1}; on se nigdi neučil {M1}; gdiš sme wozili pšeňici {M1}. Zajímavé je, že zatímco v řeči nejstarší mluvčí {M1} se forma s hd vůbec neobjevuje, u dalších informátorů se, až na jednu výjimku, naopak vůbec neobjevuje varianta s gd. Pro spolehlivější závěry však chybí rozsáhlejší materiál. Vyjádření celkového poměru gd x hd v procentech hd 80% gd 20% Varianty s hd se vyskytovaly také v ukrajinské češtině v obcích Malá Zubovština a Malinovka, nicméně pouze jako řídká dubleta zachycená jen ve spontánním hovoru. 146 Mluvčí Počet nalezných gd v celkovém přepisu daného mluvčího M1 3 0 Počet nalezných hd v celkovém přepisu daného mluvčího 142 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Český jazykový atlas 5, 2005, s Zde je navíc měkké ruské d. 145 СКОРВИД, 2013, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

46 M5 0 3 M7 0 8 M M Různá řešení vývoje obouretného w Změna w>j Jedná se o typický celosvč. jev, 147 na samém vč. okraji a v Kladsku. 148 V jazyce Čechů z Omské oblasti jsou to tyto případy: pojdali (povídali); 149 nás psali po taťínkoj {M6}; A po taťinkoj bila Janderova {M11}. Koncovka -ovi/-owi se v dativech sg. maskulin vůbec neobjevila. Stejně tak je i napsáno v zápisech modliteb: пак се пойда [pak se pojda] 150 (pak se povídá). Slovesný tvar pojdat byl doložen také v češtině reemigrantů z Ukrajiny z obou zkoumaných obcí. V Malé Zubovštině jako řídká dubleta, kdežto v Malinovce jako pravidelná podoba základní. 151 západosibiřské tedy svědčí o dřívějším širším rozšíření jevu. Jak stav v ukrajinské češtině, tak v češtině Zvláštní případ pak tvoří změna na konci slova, v nahrávkách jsme ji zachytili pouze jednou: vobuj se nazívá (obuv). 152 Podle ČJA se morfologizované hláskové varianty obuj začleňují do široké oblasti, která zahrnuje celou sv. polovinu Čech a přesahuje na Jindřichohradecko Předložka v>h V nahrávkách jsme tento jev zachytili pouze jednou: přijeli f třicet sídmim roku h noci {M3}. Tato předložka se objevuje zvláště na Semilsku, Novopacku, Hořicku a Vysokomýtsku a porůznu i jinde v Čechách. 154 V dalších případech (zejména před letopočty) dochází v lokálu k úplnému vynechání předložky v, např.: Maminka vot rok tak umřela a taťínek vosumdesátprvňim rokom 147 BĚLIČ, 1972, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s СКОРВИД, 2013, s Hranatou závorku jsem zde použila pro přepis azbuky do latinky, kulatou pro stejný výraz ve spisovné češtině. Ukázku z modlitby jsem nechala v azbuce, tak ji psali sami Češi. 151 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s СКОРВИД, 2013, s Český jazykový atlas 1, 1992, s BĚLIČ, 1972, s

47 (více viz kapitola Tvarosloví Číslovky). Jde o severovýchodočeský jev, který je doložen i v ČJA 155 a u Běliče Foném w>u >h a ukrajinské vlivy na svč. dialekt Před neznělými souhláskami se labiodentální sonora v mění ve f, jinde je vyslovována původní obouretná varianta w či polosamohláskové u. Změna v>u (po samohláskách na konci slabik) se podle ČJA vyskytuje v severovýchodočeských nářečích, a to jako jeden z typických rysů. 157 Vybrané příklady z našich nahrávek: na Kaukas {M4}, mladí ďeučátka, dříu {M6, M1}, ale také nejdřív bili, pruňí 158 {M5} (první), trošku viprawovala {M1}, von taki řikal Jarouš {M7}. Dále se tyto hlásky objevují také v pozici protetického u nebo w: won říkal {M4}, kráwi wotpaseš {M1}, bez wocasa {M3}, wona je z teletej vesňice {M6}, uoňi raz ďeťi nemňeli {M1}, ale také vosmnáct {M10}. Takové jevy dokládá také S. S. Skorvid ve svém článku, např.: wobliknout na nohi nebilo co. 159 Protetické v v číslovkách bylo pravděpodobně podpořeno vlivem ruského prostředí. Svůj podíl na zachyceném stavu fonému /v/ a jeho změnách může mít i vliv ukrajinštiny, 160 protože tam se původní konsonant v vyslovuje jako bilabiální vokál, konkrétně na začátku slova před souhláskou, uvnitř slova po souhlásce a na jeho konci (учора, діучата, быу) 161 [učora, diučata, byu]. V ukrajinštině našly oporu i další severočeské nářeční prvky, 162 především reliktní tvrdé bilabiální ł, které se odlišuje od středočeského l: šeł past kravy, był hlad velkej atd. Jak uvádí Čmejrkovová na základě studie Šiskovové, [р]оль мовних і позамовних чинників ы збереженні та ациміляции мови національного острівка. 163 Ještě v řeči naší nejstarší informantky (A. A. Vondry) bylo toto ł zaznamenáno. Např.: babička biła ťisíc vosumset vosumdesát vúsmim roku, taťineg bił ťisíc devjetset třeťím; 164 Žiło se pjekňe {M1}. U ostatních mluvčích už zachyceno nebylo. 155 Český jazykový atlas: Dodatky, 2011, s {Pozn. toto je opravdu v Dodatcích, v ČJA 5, jsem to nedohledala.} 156 BĚLIČ, 1972, s Český jazykový atlas: Dodatky, 2011, s СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s ЧМЕЙРКОВА, 2006, s Tento jev je okrajově součástí severovýchodočeského nářečí. In СКОРВИД, 2013, s ЧМЕЙРКОВА, 2006, s СКОРВИД, C. C., 2013, s

48 Stejně jako v ukrajinštině, tak i v severovýchodočeském dialektu se objevuje ztráta náslovného j, 165 společné je slovo ešče, to je vysvětleno v následující podkapitole. U jiných lexémů jsme ztrátu j zaznamenali pak pouze u slova itrnice. Kolísání mezi ješče a ečše Mluvčí Počet zkoumaných slov Počet výskytů ešče Počet výskytů ješče M M M M M M M Z tabulky je zřejmé, že v západosibiřském dialektu češtiny převládá výraz ešče. Ješče se vyskytuje spíše v mluvě mladších informantů, nicméně, jak vidíme, rok narození mluvčích nemusí být rozhodující Vlivy ukrajinštiny a ruštiny na hláskosloví O vlivu ukrajinštiny a ruštiny jsme se zmínili už v některých předchozích kapitolách a zde o zbývajících vlivech pojednáme soustavněji Asimilace šť>šč 166 Tato změna se objevuje ve slově ještě, které zde má podobu ešče/ješče. Podle ČJA je tento jazykový jev charakteristický pro moravská a slezská nářečí. V řeči Čechů v Omské oblasti se však skupina šč objevuje, a to v souhlase s ruskou výslovností této skupiny, která je odlišná od ukrajinské, usuzujeme v následujících případech tedy na vliv ruštiny. Např.:...i ešče jakísi fam iliji druhí bili. 167 Podobně je tomu tak v zápisech modliteb, např.: одповщиме [odpovščime], 168 сповщей до гробу [spovščej do hrobu], 169 одпущени [odpuščeni]. Není ovšem vyloučeno ani to, že si mluvčí přinesli na Sibiř ukrajinskou výslovnost šč, která byla následně změněna v ruskou. V zs. češtině zahrnují zachycené varianty lexému ještě, kromě podoby ešče, také podoby išče {2x M1, 1x M11}; išče; eščo {2x M1}; iščo {4x M1} a ješčo {1x M1}. 165 ЧМЕЙРКОВА, 2006, s Tento jazykový jev je pojmenován jako změna šť>šč, ne z toho důvodu, že nepřihlížím k historickému vývoji českého jazyka, ale proto, že pravděpodobně čeští emigranti přišli do ukrajinského a ruskojazyčného prostředí se skupinou šť a vlivem těchto jazyků se skupina hlásek št ve slově dále změnila na šč. 167 СКОРВИД, 2013, s Tj. odpouštíme. 169 Tj. spouštějí do hrobu. 48

49 Kromě výše uvedených dokladů byl zaznamenán pouze jeden další případ, kde jsme tuto změnu zaznamenali: Koleda, koleda Ščepáne, co to vezeš ve džbáňe?{m1}. Dialektologové J. a P. Jančákovi tento jev v mluvě ukrajinských reemigrantů také zaznamenali: U domácích slov je zvlášť nápadná především náhrada čes. skupiny šť ukr. skupinou šč; přitom se zdá, že u mluvčích ze staré generace není ještě tato změna tak častá, spíše jsou doklady od informátorů mladších a i od těch zpravidla jen jako zcela nedůsledné dublety. 170 Jako nejfrekventovanější slovo uvádějí právě příslovce ešče: Je zřejmé, že nejde o znak původního svč. dialektu, ale o změnu podmíněnou ukrajinským jazykovým prostředím Neexistence g Hned několik hláskových změn v českém dialektu vzniklo pravděpodobně vlivem ukrajinského prostředí. V první řadě se jedná o neexistenci fonému /g/ 172 ve vlastních jménech zeměpisných a v internacionalismech. V nahrávkách západosibiřské češtiny je to např.: Ňemci sem přijížďeji wotak z HermAnii {M6}; teť pojedete do Volhohrada {M7}. Jako příklad internacionalismu si uveďme slovo has (ukrajinsky газ, česky plyn), např.: Has, jak po-česki has? No po-ruski gas a po-česki? Plin, hóři, jo, jo, jo {M7}. A označení pro gynekologa: Hiňekoloch, tak jak wono, ( ) pro ženski, vrač 173 pro ženski tak {M10}. Neexistenci g v internacionalismech a ve vlastních jménech zeměpisných i osobních zaznamenali také J. a P. Jančákovi. 174 Příklad z jazyka reemigrantů: do Hermáňije Artikulační vliv ruštiny Češi z Omské oblasti vyslovují velice často vokál i po konsonantu k nápadně předněji, než je tomu v českém jazyce, někdy se toto projevuje i po konsonantu l. Naopak např. u verba být bývá y vyslovováno znatelně zadněji. Není vyloučeno, že některé tyto artikulační zvyklosti si předkové dnešních sibiřských Čechů přinesli už z Ukrajiny Způsob zachycení diftongu ou Původní diftong ou nacházíme v zápisech modliteb zachycen jako konsonantem ov. Např.: одповщиме [odpovščime], 175 последне се ловчим свами [posledňe se lovčim 170 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Č v mluvě Čechů z Omské oblasti je oproti tomu ovlivněno ruským jazykovým prostředím. Výslovnost č v ukrajinštině se totiž od ruštiny liší. 172 Myšleno v tamních dialektech českého jazyka. Při porovnávání s ruským lexikem mluvčí samozřejmě hlásku g užívají. 173 z ruštiny. česky = lékař. 174 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

50 s vámi] (naposled), довфа душе ма в Господина [dovfá duše má v hospoďina], полибени вровци [políbeňí vrovcí], пpˇи совду [při sovdu], Кристе Совдце [Kriste sovdce], крописе свеценов водов [kropí se svjecenov vodov], про смртелнов овскост твов [pro smrtelnov ovskost tvov], také varianta про смртелнов ускост [pro smrtelnov úskost]. Tyto příklady nám připomínají svč. doklady typu lofka, mofka, v nichž je přechod diftongu ou v bifonematické spojení ov umožněn skutečností, že w může být vyslovováno také jako neslabičné u. 176 Tak je tomu i v češtině (a ovšem i v ruštině) Čechů žijících na Sibiři, jak bylo popsáno výše. 177 Přestože sibiřští Češi zapisují diftong tímto způsobem, vyslovují pak vždy ou. Je tedy pravděpodobné, že jde jen o grafický jev, nezasahující do samotného jazyka sibiřských Čechů. Při zápise původního českého diftongu ou mohli ovšem sibiřští Češi užít dvojici azbukových liter оу Shrnutí hláskosloví V hláskoslovné rovině byly zjištěny tyto rysy společné nářečím a běžné mluvě v Čechách: í za staré é; ej za staré ý; protetické v- před o-; zánik koncového -l v příčestí minulém činném sg. maskulin a výslovnost skupiny sh- jako sch-. Ze znaků přesahujících středočeskou oblast se v zs. češtině objevuje zjednodušená skupina tř- za starší stř- a přípona -ejc v komparativu příslovcí (tento jev už spadá do slovotvorby). Dále se v zs. češtině nachází množství jazykových prvků typických pro severovýchodočeskou nářeční skupinu, např. co se týče kvantity vokálů, změny í>ej po sykavkách, změny bilabiálního w, u místo v/f v polohláskách na konci zavřených slabik, nářeční délka v základech slov, změna gd>hd v zájmenech a příslovcích, disimiliace sn>sm, méně pak disimilace nn>dn. Výrazný je rovněž vliv ukrajinštiny, který mnohdy nářečně příznakové prvky podpořil (ztráta j u ešče, přítomnost h v internacionalismech a vlastních jménech zeměpisných), a ruštiny, jejíž vliv se projevuje zejména ve výslovnosti některých vokálů a konsonantů. 175 Tj. odpouštíme. 176 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Protože se v svč. a zs. nářečí neslabičné u ztotožnilo s fonémem v. 50

51 6.2 Tvarosloví V této kapitole jsou uvedeny tvaroslovné jevy, které jsme zachytili v nahrávkách. Patrný je silný vliv ruštiny. Pro lepší přehlednost postupujeme podle slovních druhů, nejprve se věnujeme českým nářečním prvkům, zejména severovýchodočeským, a poté vlivům ruského, případně ukrajinského, jazyka. Pokud na daný jev mohlo působit více faktorů, jsou uvedeny v jeho interpretaci Substantiva Dativ a lokál singuláru maskulin Severovýchodočeské jsou některé koncovky dativu a lokálu singuláru životných maskulin ve tvaru -oj (na západní Sibiři však zcela převládá výslovnost -oui). Jedná se o předstupeň -oj, protože tato koncovka vznikla z -ovi se specifickou výslovností v. V zs. češtině bylo nalezeno jenom několik výskytů tohoto jevu, a tou mluvčích M11 a M6 u slov běžné slovní zásoby. Výčet všech dokladů: mladímu klukoj; ďedečkoj říkali Antoš; po taťínkoj bila Janderova {M11}; raňše bilo po tátoj {M6}. Koncovka -ovi se však v těchto případech v přepisech vůbec neobjevila. Rys pronikl i do psané češtiny. V modlitbách můžeme číst: cлава отцу сину Сватыму духой [sláva otcu sinu Svatymu duchoj] Instrumentál singuláru typu předseda Instrumentál singuláru maskulin vzoru předseda pravděpodobně bývá zakončen na -em: Aneška z Honzem; jak mi sme jednouk jeli s tím, s Frantem Přibilovim. 178 Jedná se o významný svč. morfologický rys, který v ukrajinské češtině identifikovali jako produktivní J. Jančáková a P. Jančák: Dnes je doložen na dvou oddělených částech severočeského území. Naproti tomu v ukrajinské češtině je to jev živý a pravidelný ( ) Tento stav svědčí o tom, že v minulosti zaujímal i typ tátem širší oblast. 179 V našich přepisech se však více instrumentálu singuláru maskulin vzoru předseda, než je uvedeno výše, neobjevilo, takže není možné určit, zda je tato podoba dominantní Vyrovnání plurálových deklinačních tvarů maskulin V západosibiřské češtině se objevuje analogická koncová souhláska c (místo k) slovního základu v plurálových pádech životných maskulin (klucú, klucima). Vyrovnávají se plurálové deklinační tvary přejetím nominativní změkčené souhlásky k/c, ch/š do celého 178 СКОРВИД, 2013, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

52 paradigmatu, to se týká jen několika životných maskulin a na svč. území patří už k málo pravidelným rysům. 180 V Omské oblasti se toto týká především těchto maskulin: kluci, Češi, hoši (hošú, hošúm), sedláci (sedlácam), dokonce i kozáci (kozácúm). Např.: A teť s tejma klucima mluvim; u ňej pjet klučú i štiri ďefčata (zde navíc změkčené na č); v Omsku sou taki Češú hodňe; do armije našich Češú nebrali; toto i ve variantě Tam je hodňe Čechú taki v Repence. Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že dochází k částečnému vyrovnání (unifikaci) koncovek u genitivu plurálu s koncovkou -ú a u dativu plurálu s koncovkou -úm, další příklad: kolik řadú (v ruštině je řada 181 rodu mužského).. Podobně se chovají i některá substantiva ostatních rodů, např.: ďeťú maj hodňe; Já k ďeťúm přijedu do Omska. Tento jev doložili také J. Jančáková a P. Jančák v mluvě reemigrantů z Ukrajiny: viďíte, kolik menú 182 má; dvanádzd ďeťú Nominativ a akuzativ plurálu u mužských životných substantiv Nacházíme mnohem více případů, kdy nedochází v nominativu plurálu (stejně tak jako v ruštině) k měkčení u substantiv životných maskulin vzoru pán. Např. potom uš stariki načali toho, umírat; bili jak oficanti (s tvrdým t); dva sini umřeli; 184 ježiški choďili. Na rozdíl od češtiny se zde tak při skloňování nerozlišuje životnost. I v nominativu sousloví dva bratři je zde patrný silný vliv ruského jazyka: naše taťinki bili dva bratra. Podoba dva bratra vychází z ruského два брата. Vedle toho se však také vyskytují případy, kdy tvarosloví vlivu ruštiny nepodlehlo, např.: Češi; kozáci; hoši. Jsou zde i doklady, v nichž naopak dochází k dosazení tvaru v nominativu do akuzativu, což je typické pro svč. nářečí: Na kluci dávali zem {M3}.. Přehled zjištěných zakončení u jednotlivých mluvčích, u nichž se hledané tvary nacházejí, uvádí následující tabulka. 180 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Tj. rusky: ряд. 182 Tj. jmen. 183 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s СКОРВИД, 2013, s

53 Mluvčí Počet nálezů daných zakončení v nominativech v nahrávkách ki ci ri ři ni ňi ti ťi chi ši M M M M M M M M M Celkem Z tabulky můžeme usoudit, že v případě zakončení -chi x -ši (např. Čechi x Češi) dávají Češi v Omské oblasti přednost české variantě s -ši. Distribuce se u jednotlivých mluvčích nepatrně liší. U některých slov však dubleta nebyla vůbec zaznamenána, jedná se o beráški, kluci, hoši Instrumentál plurálu Vliv ruštiny je zřejmý v koncovkách instrumentálu plurálu. V tomto pádu se v ruském jazyce užívá pro všechny rody stejná koncovka -ami, přičemž v nářečích na území Čech má tato koncovka nejčastěji podoby -ama/ema/ima/ma. 185 Výčet všech nalezených dokladů ze zs. češtiny: s Ňemcami vojuvali {M7}; vajíčkem, tam sladosťami {M9}; s flintami á stříleji {M3}. Vedle toho jsou doloženy instrumentály s českými koncovkami: s takowejma Čechama {M1}; ďefčata bili s pentličkama {M1}; cosi z dokumentama {M9}; s wnukama po-česki mluwi {M11}; s roďičema se domluvili {M6}. V našem materiálu tedy formy s českými koncovkami v instrumentálu plurálu nad ruskými nepatrně převažují Dativ a lokál substantiv singuláru rodu ženského Vlivem ruštiny se v jazyce Čechů z Omské oblasti vyskytují případy, kdy při skloňování nedochází v dativu a lokálu sufixů substantiv singuláru rodu ženského k alternaci k ~ c. Např.:...to tamle k Irtišu k rece, k reke deš {M10}; wona je po maminke; po pneumaťike {M7}; bili tam v Repinke {M3}. Ale také např.: tadi žili w-nowohratce {M1}; hrál na balabajce {M1}; na hromaňice hrál {M1}; w Nowohratce mňe řikali {M1}; Mej mamince řikali Nána {M1}; I babic ce řikali Nána {M1}; tadi v Repence {M11}; V Repence to {M6}; išo mamince dicki ďekuvali {M7}. Přičemž dostatek příkladů nacházíme pouze u mluvčí M1, kde ve všech případech k alternaci k ~ c 185 Český jazykový atlas 4, 2011, s

54 dochází. U mluvčích M7 a M10 se tyto formy vedle sebe vyskytují jako dubleta v poměru 1 : 1. U ostatních mluvčí frekventovanost tohoto rysu vzhledem k nedostatku příkladů nelze určit Vliv ruštiny na skloňování neživotných maskulin singuláru U substantiv v genitivu singuláru maskulin neživotných typu hrad se objevuje koncovka -a. Jedná se o vliv ruštiny a také mohl spolupůsobit vliv analogie dle skloňování města a pána. Např.: s Čechú do Čechohrada {M7}; sem do Omska {M10}; vocut ucházela sem do insťituta {M7}; jedeš na zápis tam do selskoho sovjeta {M3}. Varianty s koncovkou -u se u genitivu sg. typu hrad v nahrávkách vůbec neobjevily Adjektiva Posesivní adjektiva Posesivní adjektiva se vyskytují v našem materiálu poměrně zřídka. Přivlastňovací vztah se spíše vyjadřuje genitivní vazbou, jak je tomu v ruském jazyce. Např.: dúm taťinka. 186 Pokud se posesivní adjektivum objeví, tak se skloňuje jako tvrdé adjektivum, např.: u maminkinej semňe 187 (zde navíc nedochází k alternaci k ~ č); s maminkinej strani {M11}; pa máminej liňiji {M1}; bila s taťinkovej strani {M11}, ale i dúm maminkin. 188 Přivlastňovací adjektivum rodu mužského je navíc skloňováno podle vzoru matčin, nikoliv otcův, např.: taťínkiní sestri ďeťi {M7}; to je taťínkiního{m7}. Pro porovnání množství jednotlivých variant však v našich nahrávkách není dostatek příkladů Rodinná jména Formy mužského rodu v genitivu plurálu končívají na -ú, např.: ďed bil Vondrú; Tonda Bartošú; ďeda Švencú jak vařil; do toho ješče ďeda Přibilú. Oficiální znění svého příjmení muži často považují za poněmčené: já dolžen 189 bejt Šwihlú a já sem Šwihel. No, Šwihel, po ňemecku uďeali. Podobně je to i s Fedorem Antonovičem Šillerem, kterému se česky říká Franta Širelú. Tento stav byl zachycen na většině území českých nářečí v širším smyslu, viz ČJA 4, s СКОРВИД, 2013, s Tj. u maminčiny rodiny. 188 СКОРВИД, 2013, s Tj. mám být. 54

55 Mužská rodinná jména se skloňují s částečným zachováním krátkosti jmenných koncovek, např.: u Franti Širilova. 190 Jsou to vesměs podoby posesivních adjektiv typické pro svč. nářečí. Z minulého století je z Podkrkonoší dosvědčeno tvoření rodových jmen děvčat od otcova nebo matčina příjmení v podobách dcerka Kopalova, Kučerova, Šilhanova. 191 Formy ženského rodu nominativu singuláru končívají na -ova, např.: Pohořelova... a po taťínkoj bila Janderova, či na -ová, např.: taki babička bila paňí Vondrová. 192 Rusové ale jejich příjmení nikdy nepřechylovali: Ďed bil Vondrú, a nám porád říkali Vondra... Вот на уроке... а я всегда оскорблялась popravuju, že Vondrová, nu... Stejně tomu tak je i na hřbitově v Novohradce, kde jsme byli svědky toho, že žádné ženské příjmení napsané na náhrobek není přechýlené. Jejich příjmení rusky zněla (a stále zní) Vondra, Janďer, Pribiľ, Kaďermas 194 atd. V místním českém nářečí však měla příjmení mužů podobu Kadermasú, Vondrú a žen Vondrová, Kadermasová. Celou rodinu označují sibiřští Češi tvarem končícím na -ovi (ve shodě se stavem zachyceným pro východní část svč. nářeční oblasti v ČJA 4, s. 331): bili i Trpkošovi, i Kadrmasovi, i ešče jakísi fam Iliji druhí bili. naše taťinki bili dva bratra, Vondrovi. 195 Jedna z mluvčích {M6} užívala kratší formu na -i (Kadermasi, Vondri, Bartoši), která do jazyka pronikla pravděpodobně vlivem ruštiny Zájmena Zájmeno ňákí Tvar neurčitého zájmena nějaký se v zs. češtině vyskytuje pouze v nespisovné podobě ňákí: oňi sem přijeli s Ukrajini, ňákí, a ňákí s Čechiji; 197 Ňákí slova vot, ňákí slova ťeško mňe je; ňákí vjeci dávala jim; já musim maso odníst ňákí nevelkí; na Kafkazu tam vostali ňákí. Ňáká roďna vostala; teť vklučájet muziku bum bum a nebo ňákí takoví zas. Jedná se o jev typický pro substandardní češtinu. 190 СКОРВИД, 2013, s BĚLIČ, 1972, s СКОРВИД, 2013, s Tj. ve škole na hodině jsem se vždycky urazila. 194 СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s V nářeční morfologii kolektivního označení rodiny v češtině se lze také setkat s podobou Nováci, a to ve východomoravských dialektech. In ČIŽMÁROVÁ, 2001, [online]. 197 СКОРВИД, 2013, s

56 Tvar tejch Tvar zájmene tejch byl podle ČJA doložen v okrajovém svč. úseku na Vysokomýtsku a Náchodsku. 198 Izoglosa zřejmě dříve zaujímala širší svč. oblast. Příklady ze zs. češtiny: a já se naďełám u tejch berášek {M1}; A u tej, u Karolini vosum {M1}; vloňi bilo s tej stráni aš takle po vokno {M10}; bili f tej na fronťe {M7}; f S ib ír i tejiti zemňe bili svobodni {M9}; A teť s tejma klucima mluvim {M7}. Formy tech a tema, typické pro ukrč. reemigrantů, se v zs. češtině vůbec neobjevují Tvar mňe v dativu Ve vyjádření dativu osobního zájmena já užívají všichni informátoři pouze tvar mňe. Je to tvar typický pro svč. nářeční oblast, kdežto ve středočeské oblasti má výraznou převahu naopak původní podoba dativu mi. 200 Příklady z našeho materiálu: won mňe dříf řikal; to bilo mňe tak nepřivíční to meno {M7}; protože mňe on malinkí tadi lítal {M7}; vi mňe izviňíte {M10}; tenleten dum mňe postavili fčeli {M10}; nemúžou mňe tak pomoct {M5}; Ňedali mňe spát {M6}; mňe tam nevlezeš; maminka mňe dala adres {M4}. Tento tvar také mohla podpořit ruština, kde obdoba tvaru mi není Tvar fšechni Nom. pl. životných maskulin se vyrovnává deklinaci neživotné (a femininu), a tudíž má zájmeno všechen tvary pro nominativ a akuzativ plurálu pouze v podobě fšechni. Tento jev byl nalezen také v čechohradské češtině. 201 Srov. doklady: fšechni takoví pismički {M7}; fšechni [muži] přišli bez nog {M7}; tam sou fšechni Češi {M7}; Mládenci fšechni {M3}; fšechni Češi {M6}; fšechni plemjaňiki 202 {M1} Formant -dle u ukazovacích zájmen a adverbií Při tvoření hovorových variant od slov typu ten, takový, to, tady se v jazyce Čechů Omské oblasti vyskytuje formant -dle, např. Vi si tadidle berte; Á todle je rumka tvá mysim; Á teť taki vot takovídle jak vi us; Tadidle si sedňi bliš; uš bili fšakí tajidlenti fšákí. Podle ČJA jsou postfixy -le a -dle typické pro celé Čechy a pro část Moravu až po řeku Svitavu Český jazykový atlas 4, 2002, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s MYKHAYLOVA, 2006, s Tj. synovce. 203 Český jazykový atlas 5, 2005, s

57 Přivlastňovací zájmena Co se týče stažených a nestažených tvarů v deklinaci přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, svůj, v západosibiřské češtině převažují tvary stažené, které jsou typické pro česká nářečí v užším smyslu. 204 Např.: starší má sestra; babička má ji tak nazívala; ťóška 205 bila má teda Ukrajinka; má druhá polovina vona po náciji je Ňemec; svou kvartíru; vi ste prozívali sví koňe. Patrný je i vliv ruštiny, protože ruské formy do zs. češtiny pronikají, např.: Ďeduška moj {M1}; Moj bratr {M6}; tvojo, mojo, fs o naše! {M5}. Tyto jsou v následující tabulce počítané v druhém sloupci. Počet výskytu českých stažených forem v Počet výskytu ruských forem přepisech celkem v přepisech celkem 15 8 A to u mluvčích: A to u mluvčích: 2x M9; M6; 9x M1; M3; 2x M5 3x M5; 2x M9; 2x M1; M6 204 BĚLIČ, 1972, s Tj. teta. 57

58 Počet a poměr počtu výskytu stažených českých forem a ruských forem v přepisech celkem Ruské; 8; 35% Stažené; 15; 65% M9; 2 M6; 1 M5; 2 M3; 1 M1; 9 Stažené tvary M9; 2 M6; 1 M5; 3 M3; 0 M1; 2 Ruské tvary Zatímco u nejstarší mluvčí převažují české nestažené tvary, u ostatních mluvčích je jejich užívání vyrovnané. Nepatrně pak převládají ruské formy u mluvčí M5, což bude nejspíše zapříčiněno vlivem rodinného prostředí. Stažené tvary převažují také v čechohradské češtině. 206 V zs. češtině se také vyskytl jeden příklad ztráty kategorie životnosti: naše taťinki. Tato vazba se odchyluje od ruského jazyka, pro srovnání uvádím: наши папы. Tento jazykový rys se vyskytoval ve staré nářeční vrstvě sv. poloviny Čech. Na mateřském území tyto podoby vlivem spisovných podob silně ustupují. 207 Pro nedostatek dalších příkladů však nelze určit, zda se jedná o pravidelný jazykový rys. 206 MYKHAYLOVA, 2006, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

59 6.2.4 Číslovky Číslovka sto zachovává v Čechách stejně jako ve spisovném jazyce staré duálové tvary dvě stě x tři sta, kdežto na Moravě pronikl plurálový tvar sta analogicky i do spojení s číslovkou dvě, tedy dvě sta. Tato forma je i v svč. okrajových úsecích a ve východočeských nářečích a byla doložena i v Kladsku. 208 Takový tvar byl zachycen i v jazyce západosibiřských Čechů: No, jich je desi dvje sta, dvje sta padesát ňečim je ve škole {M10}. V tomto případě se jedná o zachování českého nářečního prvku a izogloza vyměřená ČJA pravděpodobně dříve pojímala širší území. Další mluvčí {M11} nám prozradila: A babički ja dobře pomatuju. Voba dvje. Ruský jazyk tvar obje ve spojení se substantivem ženského rodu zná. Jedná se nejspíše o nedůsledné dodržování původních deklinací ve spojení s daným rodem. Podobně je tomu v mluvě jiné informátorky {M7}, u níž jsme zachytili: No won má i manželku i dva ďeťi; Já mam dva. Dvoje aha. Sin je i dočka. Tvar dvoje je shodný s ruštinou: двое детей. Jedná se zřejmě o počínající unifikaci tvaru číslovky dva, dvě, oba, obě podle tvarů maskulina. Uvedené doklady jsou ale výjimečné, v řeči Čechů z Omské oblasti běžně nacházíme případy, které se neliší od spisovné formy českého jazyka na našem území, např.: umřeli ji dvje ďefčata i dva hoši {M6}; dvje písmički {M1}, V souladu s ruskou deklinací řadových číslovek se od 20 výše skloňuje pouze poslední komponent, předchozí zůstává, příp. zůstávají nesklonné, např.: ťisíc devjetset jedenáctim roku načali v Novohratce se fseľat 209 Čechi. 210 (Pro srovnání: analogicky k в тысяча девятьсот одиннадцатом году). Podobně starší tcéri, kerá bila s ťisíc devjetset pruňího; s ťisíc devjetset druhího, třeťího, ti se roďili f Čechoslovákiji 211 ; Maminka vot rok tak umřela a taťínek vosumdesátprvňim roku {M11}; v nojábre mňesíce, vosumdesát štvrtim roku {M11}. Podobné tendence neskloňovat nezadní komponenty složených číslovek se ovšem projevují i v českém jazyce na mateřském území. Ruštinou je ovlivněn také tvar substantiva rok (roku jako году: zde lokál sg.). 208 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Slovo fseľat pochází u ruského/ukrajinského slova всели ться/вселитися, což znamená nastěhovat se. 210 СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s

60 6.2.5 Slovesa osoba plurálu Slovesa čtvrté třídy ve 3. osobě plurálu indikativu prézentu aktiva jsou nejčastěji zakončena na -ej. Např.: mluvjej, stavjej, držej, křičej, cejtej (s tvrdým t). Jindy se objevuje -eji/-ejí: viději, choďejí, nebo se objevují dublety: vistřelej/ vitřelejí; třílej/střílejí. Stejně tomu tak je i v zápisech modliteb: же так мусей умржит брзи [že tak musej umržit brzi], се май розловчит а сповщей до гробу [se maj rozlovčit a spovščej do grobu], држей Коруну спивайи [držej Korunu spivaji]. Slovesa páté třídy ve 3. osobě plurálu jsou zakončena nejčastěji na -aj. Např.: hoďinu nebo dvje ťi nedaj; i tam uš sami sobje hulaj (hulať zde má význam гулять, tj.,procházet se, užívat si volna, výraz pochází z ruštiny/ukrajinštiny); i rozmíchaj to. Ale nacházíme také podoby zakončené na -ají: voňi jej votvečají na ruskím, a rozumňet, fšecko rozumí; 212 i zalejvají; mladí mušskí vobše hodňe umiraj. Ná ženi vostávaj; Po kolik maj ďeťí? Slovesné tvary s koncovkami -ej/-aj vytvářejí jednu ze základních izoglos vymezujících severovýchodočeskou oblast a oddělují ji tak od oblasti středočeské s koncovkami -eji/-aji. 213 Počet nalezených výskytů koncovek Mluvčí aji aj eji ej M M M M M M M M M Celkem Ostatní třídy končí na -ou. Tvary s -ou se vyskytují na celém území Čech. Např.: pak ťi zas přinesou rumku; ňegde se wodďelujou odďeľno; mouku tam nasipou rozmichujou, 214 mladí se hubičkujou; zapisujou jich; nehde žijou. Podle údajů shrnutých v tabulce vidíme, že v zs. češtině celkově zřetelně převládá svč. typ koncovek před středočeskými. Výjimku tvoří mluvčí M7 a M СКОРВИД, 2013, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s СКОРВИД, 2013, s

61 Porovnání koncovek mezi mluvčími aji aj eji ej M11 M10 M9 M7 M6 M5 M3 M2 M Tvary imperativu V nahrávkách se objevují, zejména u mluvčího M10, analogické plurálové tvary imperativu na -ite. Např.: v zejmňe nesebirejte, nejezďite; seďite 215 {M10}. Tento jazykový jev byl zaznamenán i u reemigrantů z české obce Malinovka na Ukrajině. Mluvčí z Malinovky pocházeli z východních Čech. Je zřejmé, že na východočeský okraj přesahují podoby na -ime, -ite jako součást velkého areálu středomoravského. 216 U mluvčích z Malinovky se zřejmě jedná o jev převzatý z českého jazykového prostředí, protože vliv ukrajinštiny a ruštiny byl v jejich případě v morfologické rovině minimální, navíc ve druhé ze zkoumaných českých obcí na Ukrajině, v Malé Zubovštině, tento jev nebyl doložen vůbec. 217 U Čechů ze západní Sibiře však do češtiny pronikají i imperativní tvary rusismů: Vi mňe izviňite; Jen izviňite mňe {M10}. A některé české singulárové tvary imperativů jsou ovlivněny ruskými podobami, např.: seďi 218 (zs. čeština), сади сь [saďis] (rusky: posaď se) nebo сяди (sedni si). Vedle tvaru seďi {M7} a spisovné podoby sedňi si {M10} nacházíme také tvar sedej {M5}. Více imperativů se v přepisech nevyskytlo. V Malinovce zní plurálový tvar imperativu sedněte si sedňite si, nikoliv seďite. Můžeme proto opatrně usuzovat, že v případě západosibiřské češtiny se jedná o spojitost s ruským jazykem, ne o zachovaný prvek východočeského dialektu. Takový úsudek by potvrzovaly i další příklady: ď ite spát (rusky идите); dávejte uznáme ňeco 219 (rusky давайте,pojďme se něco dovědět / něco zjistit ). Vliv ruštiny nacházíme i v dalších slovesných imperativech jako např. přijížďej (analogické k приезжай) místo očekávaného přijeď. Imperativ nejezďite může být původní (z 215 Tj. sedněte si, posaďte se 216 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Mluvčí nám nabízel místa k sezení, tudíž slovo bylo míněno ve významu sedni si, posaď se. 219 СКОРВИД, 2014b, s

62 přesahu středomoravských nářečí), avšak i v tomto případě bych se spíše přikláněla k tomu, že se jedná o vliv ruského jazyka Podoby slovesa pomatovat Tak jako v ukrajinské češtině reemigrantů 220 i zde jsou doloženy analogické formy pomatovat a pomohat. Např.: vi pomatujete da, že Ňemcú; woňi to pomatovali; pomatujete bil tankoví korpus {vše M7}; a co mi pomatujeme {M9}; pomohal, abi si vzít mou maminku {M1}; pomohal jim wodu wozit {M1}; Daže pomatujem posle vojni {M3}; maminka jim pomohala {M7}. Podoba pamatovat byla zachycena pouze jednou: Ďedečki ja nepamatuju {M11}, podobu pomahat jsme vůbec nenalezli Kmenotvorná přípona -uva- u sloves vzoru kupovat V nahrávkách bylo zachyceno slovo zmrzuvat, utvořené podle vzoru třetí slovesné třídy kupovat s kmenotvornou příponou v podobě -uva-. V řeči Čechů Omské oblasti jsme tento jev zachytili pouze jednou, takže nelze posoudit, zda tato přípona v zs. češtině převažuje (a to i vzhledem k tomu, že jsme příponu -ova- zaznamenali také pouze jednou: hubičkovat {M1})..Avšak v řeči Čechů z Čechohradu jsou kmenotvorné přípony -uva- velice časté, K. Mykhaylova přitom usuzuje spíše na důsledek kontaktu s ukrajinštinou než na souvislost s českými nářečími na mateřském území. 221 V této souvislosti je zajímavé, že toto slovo používá Gennadij Švihel {M10} a stejné příjmení je doloženo také v případě Čechů z Čechohradu Adverbia Stupňování adverbií Při stupňování adverbií se v češtině Omské oblasti pravděpodobně užívá tvaru zakončeného na -ejc dubletně s -eji. Doklady v obou případech však pocházejí pouze od jedné mluvčí. Příklady s -ejc tam je ešče zimňejc {M7}; Ne, tam je zima, tam je zimňejc, u nás je trošku teplejc {M7}. Přípona -ejc je ve shodě s většinovým územ v Čechách a byla doložena i na Kladsku. 223 Dále je také v ukrajinské češtině reemigrantů z Malé Zubovštiny. 224 Přípona -eji: abi ďeťem potom bilo lehčeji; dicki 220 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s MYKHAYLOVA, 2006, s MYKHAYLOVA, 2006, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

63 mňe je smutňeji {M7}. Přípona -ej, která je charakteristická pro svč. okrajová území, 225 v zs. češtině v případě stupňování adverbií není v našem materiálu doložena Formant y -ej(c), -kej, -k U adverbia zase (a v jednom případě i u adjektiva takový) se vyskytuje formant -ej(c), např.: teť zasejc fšechni ceni podzhihli se {M7}; Zejtra zasejc ďeťi budou hrát jolkipalki {M7}; jeli sem zasej {M4}; potom pjeknej takej met je {M10}. Ohledně sufixu -ej se zs. čeština shoduje s jazykem reemigrantů z Malinovky, stejně tak jako formant - kej. 226 Ten se v zs. češtině vyskytuje u adverbia teď, velmi frekventovaně u dvou informátorek, např.: mňe uš teťkej tři sestri umřeli {M6}; tak teťkej její cery {M1}; pomínejte mňe teťkej {M1}; jak teťkej moloďoš {M1}; teťkej poďivejte se {M1}; teťkej mladi {M6}; prwni teťkej roďila jen ďecko {M6} Shrnutí tvarosloví Ve tvarosloví zs. češtiny jsme bohužel v našem materiálu nezaznamenali některé jazykové jevy typické pro svč. nářečí. Jedná se o koncovku -ej v instrumentálech substantiv rodu ženského, tvary rodinných jmen z adjektivních příjmení, analogické plurálové koncovky -em, -ech, -ema v tvrdém sklonění adjektiv podle sklonění zájmenného, koncovku -om v dativu jmen přivlastňujících rodině, analogické e slovního základu v tvarech číslovky čtyři, změnu -ct na -st u číslovek typu jedenáct, analogické - ch v pl. tvaru bychme a příponu -ej v komparativu příslovcí. Všechny tyto jazykové jevy zmiňují P. Jančák a J. Jančáková u českých reemigrantů z Ukrajiny. 227 V tvarosloví se projevují některé jevy typické pro celé území Čech jako např. stažený tvar zájmena nějaký (ňákí) a slovotvorný formant dle, některé rysy společné pro středočeskou a severovýchodočeskou oblast, jako je vyrovnání koncovky -í v sg. adjektiv v důsledku úžení é>í (např.: Svarbi bili pjekní w Nowohratce {M1}; ploti bili fšechni stejní {M7}), rysy vymezující středočeskou oblast od severovýchodočeské (koncovky sloves 3. osob pl. -eji/-aji proti -ej/-aj) dále rysy specifické pro severovýchodočeskou oblast (stažené tvary přivlastňovacích zájmen) i vlivy ruského jazyka (imperativy). Určit frekventovanost tvaroslovných jevů v zs. češtině se ukázalo jako velmi obtížné. Některé jazykové formy se totiž v přepisech vyskytují velmi zřídka, a chybí tak dostatek 225 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

64 materiálu pro porovnání a průkaznost jednotlivých rysů. Jen u některých jevů jsme proto mohli uvést průkaznější statistická zjištění. Následující tabulka srovnává výskyt vybraných jevů u substantiv (kritériem výběru byly nálezy u čechohradské češtiny) u Čechů v Omské oblasti, u reemigrantů z Ukrajiny 228 a u Čechů z Čechohradu. 229 Pozn. k tabulce: žádné instrumentály sg. fem. typu růže ani píseň se v přepisech nevyskytly. Tvaroslovný jev V instr. pl. koncovka - ma Koncovka -ej v instr. sg. feminin Životnost v akuzativu pl. maskulin Životnost v nominativu pl. maskulin Koncovka -a u lok. subst. typu hrad Omská oblast Tato převažuje, ale jsou i dublety s -ami Zcela běžně Převažuje Není doloženo Zcela běžně Zcela běžně Převažuje tvar shodný s nominativem (na kluci) Převažují formy shodné s akuzativem (naše taťínki ) Pouze -a (ale málo příkladů) Malinovka a Malá Zubovčina Splynutí forem Převažují formy shodné s akuzativem (ďedečki) U přejímání hotových frekventovaných tvarů Čechohrad Převažuje tvar shodný s nominativem (na Brňáci) Převažují formy shodné s akuzativem (ďelňíki) Dubletně s -u Koncovka -oj Dubletně s -owi Pravidelná Ojedinělý jev Koncovka -em Nelze určit Živá a pravidelná Dubletně s -ou 228 JANČÁK JANČÁKOVÁ, MYKHAYLOVA,

65 6.3 Syntax Podoba syntaxe češtiny Omské oblasti je silně ovlivněna ruským jazykem, proto jsou v kapitole nejprve jazykové jevy, které pravděpodobně ruština ovlivnila, a teprve poté jsou zařazeny rysy shodné s jazykovou situací na území severovýchodočeských nářečí, kterých je minimálně Konstrukce vyjadřující vlastnictví Zachovala se česká posesivní konstrukce se slovesem mít vedle z ruštiny pronikající u koho něco je. Často dochází ke směšování ruského a českého způsobu vyjádření vlastnictví i v rámci několika po sobě jdoucích větných celků, např. v řeči A. A. Vondry(ové): i Helena nemňela ďeťi taki... и у Лены даже не было детей... а у тех вот, у всех вот у моей матери десять, десять детей, осталось пять, 230 desed ďeťú, tak po česki říct... u Karolíni vosum, u Barči vosum, vot, u Barči vosum ďeťú... i fšechni vosum ďeťú, fšechni sou teťkej ešče živí Vyjádření potřeby a nutnosti Rovněž dochází k prolínání ruských a českých větných podob ve vyjádření potřeby či nutnosti. Zatímco čeština užívá modálních sloves muset a mít, ruština dává přednost modálnímu predikátu nada. České např.: a di se mňeli... mladá pára hubičkovat {M9}; a vot vitřelejí i museli se hubičkovat {M9}. Ruské např.: já sem i sem přijela, protože kravičku nada držet v rajoňe, tam kravičku nebudeš Jazykový jev Mluvčí a počet výskytů ve všech přepsaných textech Celkem nada 4x M1; 1x M2; 2x M5; 2x M7; 1x M10; 1x M11 11 muset 3x M1; 3x M5; 2x M6; 3x M9; 11 mít 1x M7; 1x M9 2 Tabulka srovnává výskyty ruského lexému nada a českých modálních predikátů muset a mít. Můžeme usoudit, že mít se jako modální sloveso užívá velice zřídka, zatímco muset a nada jsou vyrovnané. Jenom mluvčí M9 dává jednoznačněji přednost českým variantám, mluvčí M6 zase pravděpodobně nejvíce užívá slovesa muset. Někdy dochází i k jejich střídání v rámci jedné výpovědi: Nu jak, teťkej viďíte, nada človjeka uvažat, Doslovný překlad: U Leny také nebylo dětí, a u těch, u všech u mé matky jich bylo deset, deset dětí, zůstalo jich pět 231 СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s Tj. vyhledat. 65

66 kerej je kaleka,234 a dříwejc to se sšítalo tak, že jen ševec musí si vzít hrbatou ňákou, kaleku třeba. {M1} Zachování zájmene to Zdejší čeština si zachovala ukazovací zájmeno to (nejen v podmětové pozici), které se v ruštině neužívá tak často, např.: vot takoví to bilo u nás {M11}; uš se fšechno se to za...- zapomatovalo235 {M3}; vot zrouna to vi... vilítává to s pam eťi {M1}; Nu to bilo, já nevim. Ešče do r evoľucii {M4}; i tak polučá se to, že Četnost zaznamenává tato tabulka: Lexém Mluvčí a počet výskytů to 13x M1; 11x M2; 4x M3; 4x M4; 16x M5; 17x M6; 34x M7; 21x M9; 13x M10; 1x M11 eto 3x M1; 3x M3; 2x M4; 4x M5; 3x M6; 4x M7; 4x M9; 1x M10 Celkem 134x to 24x eto Poměr výskytů to x eto 15% to 85% eto Reflexivní slovesa Zachování zvratného zájmene se při nevyjádřeném podmětu a konstrukce se slovesem ve formě 2. os. sg. Zachování konstrukcí se zvratným zájmenem se při nevyjádřeném podmětu je v našem materiálu výrazné především v promluvě A. A. Vondry(ové), když vysvětluje, jak uvařit polévku kyselačku: Vot, já vám to... nu, já to řeknu po česki... Tuuče se másuo... potuuče se másuo, vileje se, másuo se ubere... uwařej se kartoški, trošičku ve voďe se uvařej a potom... takovej listejček237 nařežeš, knedlíčki hoďíš... uwaříš... maso se podžári, zaleješ Další příklad najdeme v řeči F. A. Schillera: V dvanáct... hoďin noci zďelávali vjenek... vot posle... jak se zďelá wjenek patom požalujsta Tj. mrzák. Z ruského запамятовать = zapomenout. 236 СКОРВИД, 2013, s Přízvuk není na první slabice. 238 СКОРВИД, 2013, s СКОРВИД, 2013, s

67 Zatímco v ukrč. je velmi rozšířeným přejatým syntaktickým rysem neosobní konstrukce se slovesem ve formě 2. os. sg., 240 v zs. češtině jsme tento jev nalezli pouze ve dvou případech: Jedeš na zápis {M3}; f tej vesňici zajedeš tam, pusťíš vajíčko {M1}. Pro důkladnější srovnání by byl žádoucí rozsáhlejší materiál Zachování osobních zájmen v pozici podmětu Pravděpodobně pod dlouholetým vlivem ruštiny a ukrajinštiny se v mnoha výpovědích zachovávají osobní zájmena v pozici podmětu, jelikož ruština ani ukrajinština neužívají, tak jako čeština, různé tvary pomocného slovesa být, z nichž by byl podmět zřejmý. Částečně zde ovšem může hrát roli i snaha mluvčího podmět zdůraznit, stejně jako v mluvené češtině na mateřském území. Např.: Mi sme dřif, diž ve vesnici žili. diž já sem chodila do prvního klasa; A potom neš mi sme virostli uš to poťichu, poťichu ušlo. No co mi sme ji nezapsali, diš ona spívala {M7}. A babičku wona mňela Češku; Wona vračem 241 ďelá; A mi sme uš přivikli {M10}; v noci maminka vstane, i nasipe, to vona říká, že to přinesl Ježišek jísť {M9}; já sem mňela bratra staršiho {M1} Spojka i a a Vlivem ruštiny převládá u většiny mluvčích spojka i: a) ve významu prostě slučovacím, např.: vot tam sem na vostok často jézďil i sloužil sem tam na vostoku {M10}; No uoňi mňe nosili met i já sem jivo jim prodával {M2}; i mi jich kupujem i potom jim doma saďíme do uliki 242 {M10}; uš bilo psát i teť uš i internet a fšechno {M7}; vona tam vdala se i za manželem tam ujela; mluwim i píšu nu na trojki no {M7}; ďevčata ďáli speciáľno kitki i pentlički vješili svím klucam {M9}; A slováckej i českej jazik sou podobni?{m2} b) ve větách s významem přičleňování, např. kluci i ďefčata bili s pendličkama uš {M9}; on zmňeňil i vieru, i meno {M11}; Má tadi céru, í wnučki, í zeť {M5}; Tak i dneska múžeme fšeci trošku po rumečce, po šestáčku 243 vipit {M5}. ČJA 5, s uvádí výsledky výzkumu konkurence spojek u slučovacího poměru s odstínem přidružování, avšak respondentům byla při výzkumu nabídnuta jen omezená škála odpověďí (viz s. 461), proto s výsledky v ČJA nesrovnáváme. V těchto případech dávají spojce a přednost mluvčí M1, M7 a M10. Spojka a převládá: 240 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s Tj. lékař. 242 Tj. posadíme do úlu. 243 Tj. rumečka, šestáček,sklenička na alkohol, panák. 67

68 a) ve významu slučovacím ve spojení s adverbiem potom, taki např.: A potom on tam f SemEnouce si našel nevjestu {M6}; A potom sem se sem stejňe sem vráťila. {M1}; A potom uš načali míň {M11}; A taki má druhá polovina {M6}; A taki taťinek bil ruskej {M5}. Spojení i potom bylo zaznamenáno pouze u dvou mluvčích M9 a M10, i taki užívá a zároveň důsledně dodržuje pouze mluvčí M9. b) ve větách s významem odporovacím se zřejmě vlivem ruštiny téměř vždy objevuje spojka a, např.: tak sem si vo tom dumala. A teť uš nepomatuju {M5}; Á KiselOva, já teťka sem, a bila sem Vondrová {M6}; U nás jedni, dva, to je špatňe. A pjet, štiri to je pjekňe. A tam na oborot v Hermániji {M6}; mí roďiteli mňeli šest, í vo ten ráz mňeli Čechi šest, vósum, pjet samo málo bude. Á teť taki vot takovídle jak vi us, jeden, dva {M10}; No woňi dřiv bili vmísťe, a teť sou rázní strani {M2}. Oproti tomu spojka ale byla zachycena pouze jednou u mluvčího M10. Situaci shrnuje tabulka níže, prezentující konkurenci spojek a a i na vzorku 160 slov náhodně vybraného souvislého textu. 244 Mluvčí Počet výskytů ve 160 slovech souvislého textu Ve významu slučovacím Ve významu odporovacím spojka a spojka i spojka a M M M M M M M Celkem Počet výskytů spojky a a i v poměru slučovacím 44% 56% i a 244 Mluvčí M2 a M3 nebyli zahrnuti, protože se jedná o rozhovory, nikoliv o souvislé výpovědi. 68

69 6.3.7 Předložka o a na při porovnávání věku Při porovnávání věku mezi lidmi se v zs. češtině užívá stejně jako v ruštině pouze prepozice na. Např.: on na pjet let byl starší neš já; Na pjet let. No rozumíte; No Stánská Léna, na pjet let je mladši neš ja Slovesná vazba s příslovečným určením a předložkou po Jedná se o vliv ruštiny, případně ukrajinštiny. 245 V těchto případech se v zs. češtině jedná o důsledně dodržovaný jazykový rys, např.: s wnukama po-česki mluwi {M11}; fšechno po-česki {M6}; misliš i mluvíš sám sebou po ruski {M2}; ona po ruski píše {M5}. Výjimky, tedy užití takového příslovečného určení bez předložky po, byly zaznamenány pouze u dvou mluvčích M1 a M11: Hde ruski, hde česki, tot sem i po ruski dvojki mňela {M11}; Teťička říkala otčenáš česki... po česki {M1}. Tento jev, tj. přejetí cizí předložkové vazby v tomto typu příslovečného určení, byl zachycen také v ukrajinské češtině reemigrantů Prepozice posle Tato vazba převzaná z ruštiny odpovídá české předložce po (v časovém významu), ve spojení s příslovcem včera znamená,předevčírem : poslefčera svou teťičku sme pochovali {M1}; diš posle vojni {M7}; pomatujem posle vojni {M3}. Prepozice po se v tomto významu v přepisech vůbec neobjevuje Částice dáže Místo české částice dokonce/ ba i se v zs. češtině výhradně objevuje ruská varianta dáže, např.: Múj mužík daže do arm iji šel i mňel hromaňiku {M1}; u Leni daže ňe byuo ďeťej {M1}; Von daže i mluvi {M11}; daže ma babička {M9}; Daže pomatujem {M3}; Já daže sem jezďil {M4}. České ekvivalenty se v tomto případě vůbec neobjevují Spojka a částice choť V přípustkových větách je obvyklá česká spojka i když, přestože atd. nahrazena spojkou přejatou z ruštiny: a jet nada, choť i ne chvaťit {M7}; trošku choť pomatujem {M7}. Choť se v ruském jazyce dále užívá ve významu příslovce alespoň, aspoň, třeba. Frekventovaně se tento lexém vyskytuje v ukrajinské češtině reemigrantů i 245 JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

70 v čechohradské češtině. 247 Oproti tomu jsme v zs. češtině nalezli doklady pouze u jedné mluvčí. Česká spojka i když a ostatní české ekvivalenty však v nahrávkách vůbec nebyly zachyceny. ČJA 5, s , prezentuje výzkum spojek v přípustkovém vztahu; pro české území a většinu Moravy zaznamenává spojky třeba, i když, jen ve slezských nářečích a v severním úseku Valašska dominuje choť. Vzhledem k absenci dalších rysů slezské nářeční skupiny v našem materiálu interpretujeme výskyt spojky a částice choť v západosibiřské češtině jako důsledek kontaktu s ruštinou Vazba s infinitivem po spojce abi Jedná se o ruskou syntaktickou vazbu. V zs. češtině jsme ji nalezli pouze dubletně s českou vedlejší větou u jedné mluvčí: abi si s bratrem zarabotat {M1}; abi neďelat {M1}; abi si vzít mou maminku {M1}. Ale také: abi wostala wona {M1}; abi nestráceli tihle {M1}. U ostatních informátorů zůstalo v těchto případech vždy sloveso v minulém čase, vybrané příklady: abi won rozumil {M11}; abi peňíze bili {M5}; abi tam bilo {M10}; abi bil chleba pjeknej {M10}; abi woňi ďáli {M7}; abi nás voďila fšude {M7}; abi velká mašina nemohla projet {M7}. V našem materiále tedy poměrně jednoznačně převažuje v těchto případech česká vedlejší věta Rysy shodné s jazykovou situací na území severovýchodočeských nářečí Pravidelně se odsouvá předložka v ve spojení s číslovkou označující letopočet. Ukázky viz kapitola Tvarosloví, Číslovky. Tzv. zřetelový infinitiv, vyskytující se, podle ČJA 5, s , zejména na východní polovině Moravy a na západě Čech, ale doložený i na severních okrajích severovýchodočeské nářeční skupiny, v řeči Čechů z Omské oblasti v našem materiálu objevil, avšak pouze v jediném dokladu: Poňimat, poňimáme. {M9; z rus. Rozumět, rozumíme.}. Konstrukce uvádějící věk je pravděpodobně shodná s výskytem na území českého národního jazyka (srov. ČJA 5, s. 494): sedum let jemu bilo {M1}; jí devatenact let je {M6}; uš jí teťka je dvacet šest let {M6}. V přepisech se u všech mluvčích vyskytuje navazovací částice tak (srov. ČJA 5, s. 484), např.: tak sme i mluvili {M11}; Nu, tak kak v HermAňiji {M6}; diš sem višla zamuš, tak potom uš sme po ruski víc mluvili {M6}; její maminka, tak i won {M5}; Hdi zachťeli, 247 MYKHAYLOVA, 2006, s

71 tak i jedou {M2}; Tak vi co, pješki {M10}; tak oňi fšechni vihnali {M7}, která je charakteristická pro západní území od linie sledující města Šumperk, Boskovice, Brno a Mikulov. 248 Záporový genitiv, partitivní genitiv, plurál úcty (srov. ČJA 5) ani další rysy shodné se svč. nářečními syntaktickými rysy jsme nenalezli Shrnutí syntaxe Rysy typické podle ČJA pro svč. nářeční oblast jsme v zs. češtině buď nezachytili vůbec (např. konstrukce s nadměrným zájmenným genitivem) nebo pouze v jednom případě (věty s vytčeným zřetelovým infinitivem). Jediný jazykový rys svč. nářeční oblasti, který se v zs. češtině pravidelně dodržuje, je odsouvání předložky v ve spojení s letopočtem. Podobně je tomu i v čechohradské češtině. 249 Mnohem více rysů do zs. češtiny proniklo z ruského jazyka: spojka i na místě českého a, běžné odporovací a na místě českého ale, slovesná vazba s příslovečným určením a předložkou po, vyjádření potřeby a nutnosti ruskou modální konstrukcí s nada a předložka u místo slovesa mít v případech vyjadřujících vlastnictví aj. Na rozdíl od čechohradské češtiny nejsou v zs. češtině, soudě podle našeho materiálu, ukrajinské ukazovací částice ot, oto, otak ani kauzální spojka bo. 250 Spojka bo se velmi frekventovaně vyskytuje také v ukrajinské češtině reemigrantů. 251 Pro čechohradskou češtinu je dále typický infinitiv ve vedlejších větách účelových po spojce abi místo určitého tvaru slovesa v minulém čase. 252 Toto pravidlo ruské syntaxe sem pravděpodobně proniklo výrazněji, na rozdíl od ukrč. a zs. češtiny, kde byl tento rys nalezen pouze ve výjimečných případech. Syntaktické jevy, které bylo možné se stavem v ukrajinské češtině srovnat na základě dostupné literatury, jsou uvedeny v následující tabulce: 248 Český jazykový atlas 5, 2005, s MYKHAYLOVA, 2006, s MYKHAYLOVA, 2006, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s MYKHAYLOVA, 2006, s

72 Syntaktický jev záporná spojka a částice dibi ne příčinná či důvodová spojka bo instrumentál místo spojky jako (pracuje učitelkou ) Omská oblast Malinovka a Malá Zubovčina Čechohrad Není Zcela běžně Není Není Zcela běžně Zcela běžně Zcela běžně Zcela běžně Zcela běžně spojka i v poměru slučovacím Frekventovanější než spojka "a" Zcela běžně Zcela běžně spojka a na místě české spojky ale Zcela běžně Zcela běžně Neuvedeno Spojka choť Ano, ale málo příkladů Zcela běžně Zcela běžně Podle tabulky můžeme usoudit, že vliv ukrajinského jazyka je podle očekávání v případě našimi nahrávkami zachycené zs. češtiny relativně nejmenší, protože dibi ne i bo jsou rysy přejaté z ukrajinštiny. Na druhé straně je v zs. češtině mnoho syntaktických jevů ovlivněno ruštinou. 72

73 6.4 Lexikum Tato kapitola je rozdělena na slova nářečně příznaková, germanismy a ruské a ukrajinské lexikum. Lexikální rovinu ovšem sledujeme jen okrajově, a to v souladu se zadáním diplomové práce. Protože ruské a ukrajinské lexikum není možné od sebe zcela striktně oddělit, je jim věnována společná podkapitola, kde je dále vysvětleno, zda se jedná spíše o vliv ukrajinštiny, nebo ruštiny. Vzhledem k tomu, že nebylo možné udělat dotazníkový výzkum a čerpáme pouze z nahrávek, objevila se některá slova pouze jednou, a nebylo tedy možné ověřit jejich frekventovanost nebo (v případě ukrajinských a ruských vlivů) jejich dubletní výskyt s případným českým ekvivalentem. V případě, že byl daný lexém v nahrávkách zachycen u všech nebo u většiny mluvčích, jednotlivé informátory (či odkaz na odborné články S. S. Skorvida) u něj neuvádím Slova nářečně příznaková V dialektu Čechů z Omské oblasti nalezneme mnoho prvků ze severovýchodočeského nářečí, a to včetně lexikální roviny. Informaci o lokalizaci nářečního lexému čerpám z Českého jazykového atlasu. Zároveň si uvědomuji, že v době, kdy naši krajané odcházeli v Čech, mohlo být územní rozšíření jevů jiné. V nahrávkách jsme našli následující lokalizovatelné severovýchodočeské lexémy: na svarbje kluci; na svarbje ďelali křepáče {M8} 253 ; přes Novohrat je stezička 254. Lexém svarba (svatba) se dle ČJA 255 vyskytuje kromě severovýchodních Čech také na Vysočině a na Doudlebsku a jde o pojmenování svatby jako celku, tedy o souhrn obřadů a úkonů provázejících vstup do manželského stavu, nikoliv pouze o pojmenování svatebního obřadu. Disimilovaná podoba svarba zaujímá zvláště Chodsko a zč. okraj, vých. polovinu Čech a celou záp. polovinu Moravy. 256 O lexému stezka, stezička se v ČJA můžeme dočíst: Kompaktní areály tvoří pojmenování pěšina, dokládající se z celých Čech (s malým přesahem na jz. Moravu) s výjimkou vých. poloviny nářečí severovýchodočeského. Oblast ležící mezi těmito areály patří pojmenováním tvořeným od slovního základu stez-/stež-. Derivát stezka 253 Mluvčí M8 je zaznamenaná v této nahrávce: DW_C0070.wav. 254 Z písničky. Známá česká varianta této písničky zní Okolo Frýdku cestička. 255 Český jazykový atlas 1, 1992, s Český jazykový atlas 1, 1992, s

74 zaujímá sev. část tohoto areálu (zhruba stř. úsek nář. svč.), na ostatním území směrem na jih byla doložena starobylá slovotvorná obměna stežka. 257 Lexém křepáče zřejmě pochází ze slova křapáč a jedná se o označení pro bramborák. Stejný výraz užívá také česká komunita v obci Lobanovo (dříve Bohemka) na Krymu. 258 Vzhledem k tomu, že v obou oblastech Češi pocházejí ze severovýchodních Čech, je pravděpodobné, že se jedná o severovýchodočeské nářeční lexikum. 259 Itrnice {M8}, výraz pro jitrnici, zahrnuje celé území východně od linie Prostějov Mikulov, nekompatní oblasti vytváří ještě na severovýchodních a jihozápadních okrajích Čech. 260 Z pokrmů Čechů v Omské oblasti jsme dále zaznamenali netik/nitik {M8}. Ingredience v tomto pokrmu se v českých zemích lišily kraj od kraje. Na luhačovském Zálesí to byly rozvařené brambory ve vodě zahuštěné moukou; na Kyjovsku bramborová kaše, obyčejně posypaná mákem, u Slavkova do ní také přidávali škvarky. 261 Pokrm se nazýval netik na Litomyšlsku. 262 Pro označení švestky užívají Češi v Omské oblasti výraz slíva {M2, M5, M6}. Jde o původní pojmenování jakékoli švestky, které se později v některých oblastech specifikovalo jako označení jen pro určitý druh. Zajímavé je, že pouze v svč. nář. byl zaznamenán každý výskyt slova slíva, a to i ve významu plodu, který jde špatně od pecky (především na Litomyšlsku). 263 Dodatečně také mohla působit skutečnost, že slíva je označení pro švestku také v ruštině. V jedné nahrávce jsme zaznamenali slovní spojení šklubat husi {M1}. Sloveso šklubat popsal také P. Jančák ve svém článku Čeština v Ivanově Sele v Jugoslávii. 264 Jančák výraz šklubat však neřadí do východočeského lexika, ale neurčité do skupiny slov, které se odlišují od spisovného jazyka, mapuje výskyt formy šklubat do oblasti pásu severovýchodočeské a středomoravské nářeční skupiny, na zbývajícím českém území v užším smyslu se vyskytuje podle ČJA výhradně podoba škubat Český jazykový atlas 2, 1997, s ŘEZNÍČKOVÁ, 2010 [online]. 259 ČJA tento výraz nezachycuje. 260 Český jazykový atlas 5, 2005, s MACHEK, 1945 [online]. 262 MACHEK, 1945 [online]. 263 Český jazykový atlas 2, 1997, s JANČÁK, 1971, s Český jazykový atlas 5, 2005, s

75 Pro označení krocana užívají západosibiřští Češi lexém ťopan, který se podle ČJA vyskytuje zejména ve východočeské oblasti a byl zachycen již jen ve zbytcích. 266 V případě kachen dávají jednoznačně přednost slovu kačeni {obě slova M2, M5, M6} Vliv němčiny V nahrávkách se vyskytují germanismy obvyklé i na českém území, např. richtovat (dělat něco); koštovat; 267 pucovat {M1, M10}. Německého původu je také slovo trašpánka, které se však do českého nářečí dostalo jistě ze sibiřské ruštiny a z ní proniklo i do kazašského jazyka v podobě трашпеңке. Pravděpodobně vzniklo spojením lexémů Straße + Bank (,cesta + lavice ). Ve slovníku ruských nářečí Omského regionu se jeho význam vysvětluje takto: Пароконная бричка с деревянным кузовом для повозки зерна. 268 V nahrávce o trašpánce mluví paní Ejchgorn {M11}: vozejček to je jak dlouhej a trašpánka, to je jak dle dvouch. Ne dvoukolka, vona je na štirech kolech. Z vyprávění o Velikonocích: jednu neďeli kluci nás šmrkostovali, ďefčat {M1}: Jedná se, dle Českého jazykového atlasu, o šmerkúst, což v severovýchodočeském nářečí znamená,koledu nebo,pomlázku. Samotné slovo šmerkúst pak pochází z německého slova Schmeckostern 269 (,pomlázka ). Krchov {M6, M7} z německého Kirchhof (střněm. Kerchhof) označení pro obezděnou prostoru kolem kostela. Komponent -hof byl ztotožněn s českým sufixem - ov, charakteristickým pro místní jména. 270 Houbička {M2, M5, M6} pravděpodobně vzniklo ze slova holbička, odvozené od holby, staré jednotky pro kapaliny. Výraz pochází z německého slova halbe, polovina. 271 Krajané uvedli, že houbička je kovová nádoba pro nápoje. Vývoj slova by snad mohl ukazovat na někdejší přítomnost tvrdého l. Fusekle lexém pochází z německého Fußsocke. 272 V zs. češtině se tak říká tlustým ponožkám z vlny {M1} Český jazykový atlas 3, 1999, s СКОРВИД, 2013, s Povoz pro dva koně s dřevěnou korbou, který sloužil pro svážení obilí. 269 Český jazykový atlas 2, 1997, s Český jazykový atlas 2, 1997, s PETRÁČKOVÁ KRAUS et al., 1995, s PETRÁČKOVÁ KRAUS et al., 1995, s Paní Vondra dále uvedla, že dříve ani jiné ponožky nebyly, jenom vonuce. 75

76 6.4.3 Vliv ukrajinštiny a ruštiny Vlivem prostředí, kterým byla česká komunita nejprve v Čechohradu a potom také na Sibiři obklopena, se do západosibiřského nářečí českého jazyka dostalo velké množství rusismů, méně pak ukrajinského lexika. Přejímání těchto prvků, co se ruského jazyka týče, probíhá samozřejmě dodnes Ukrajinské lexikum Slovo, u něhož lze jednoznačně určit, že se do zs. češtiny dostalo z ukrajinštiny, bylo v nahrávkách zachyceno pouze jedno. Zajímavé je, že jej krajané z Omské oblasti považují za český lexém: Árbus eto po-ruski. A mi řikáme po-česki kavuni {M2}. V tomto případě se jedná o ukrajinské slovo tureckého původu kavun, což česky znamená,meloun. KavUn v podobě kavoun je běžně užíván také v čechohradské češtině Ruské nebo ukrajinské lexikum Místo,přijet na návštěvu říkají západosibiřští Češi v hosťi (rusky в гости, ukr. в гості), např.: Zvou mňe v hosťi, přijížďej, přijížďej 275 {M10}; won v hosťi jezďil {M2}. Dále se v nahrávkách vyskytuje slovo rossadňík: Do rossadňíku, abi tam bilo, na plán viwážim {M10}. Lexém pochází z ukrajinského розсадник nebo ruského рассадник a znamená,záhonʻ. Dále sem řadíme lexém mohili, tj. hroby, ukr. могили, rus. могилы: chodíme na mohilki {M1} Ruské lexikum Frekvence užívání rusismů se v hovorech jednotlivých mluvčích liší, zpravidla čím mladší je mluvčí, tím více má rusismů. Často se však u většiny z nich jedná o stejné lexémy. U substantiv se jedná o názvy měsíců (např.: sídmího nojabra = sedmého listopadu atd.), o označení předmětů, které na počátku dvacátého století nebyly samozřejmostí nebo vůbec neexistovaly, např.: aftobus, mašina, električestvo, motorka. 276 Dále se jedná o některá substantiva, která souvisí s běžným chodem života, např.: žízn {M10}, z ruského žizň (,životʻ), dorožňiki {M10} (,někdo, kdo se stará o výstavbu a provoz komunikacíʻ), chodaki (z rus. ходок, ходоки, {M4},ti, co chodí pěšky za nějakým 274 MYKHAYLOVA, 2006, s Pravděpodobně se jedná o doslovný překlad věty z ruštiny: Зовут меня в гости: приезжай, приезжай. 276 V ruštině моторка znamená,motorový člun. 76

77 účelem, jdou nalehko ), v těchto případech jsou slova vyslovována i s měkčeným ruským k. 277 Pro označení přítele, kamaráda užívají krajané v Omské oblasti lexém druh: ten druh na svarbu pozval {M10}. U sloves je to například zabáňit (,vykoupat ) {M10}, vycházející z ruského substantiva báňa (,lázeň ) {M10}, nepoňimáte (,nerozumíte ) {M5, M10}, wobiďit (,urazit ) {M10, M7}, načínat (,začínat ) {M4, M6, M10, M11}, kípit (,vařit se, vřít ) {M10} nebo izviňite (,promiňte ) {M10}. Z ostatních ohebných slovních druhů je to například způsob vyjádření českého slovního spojení jeden druhému, pro něž se v zs. češtině užívá ruské друг другу v podobě druh druhu, např.: řikali, že poňimaje druh druhu 278 ; woňi aňi neznali druh druha {M6}; voňi pomohali druh druhu {M11}. Nejvíce ruských slov pak do západosibiřské češtiny proniká u všech mluvčích v případě neohebných slovních druhů jako kak (,jak ), óčeň (,velmi ), kaňešno (,samozřejmě ), poráznomu (z по-рaзному, tj.,různě ). Velmi frekventovaně se vyskytuje slovo vot (,tady, tedy, tak ) Antroponyma Zvláštní kapitolu tvoří vlastní jména, přesněji řečeno hypokoristika. Úředně totiž Češi v Omské oblasti zapisovali svá jména v ruské podobě, jež byla nejbližší k tomu, jak se pak oslovovali navzájem mezi sebou. Například Ivan Kadermas {M2} uvedl: V do-v dokumentách psali naprimer Anton, to je Tonda řikali. Anton, no. Fjodor značit Franta, po ruski Fjodor a po-česki Franta. ( ) Nó, Viktor to je ruskí a po-česki řikali Vinca. ( ) No u nás psali Viktor a tak mezi sebou řikali Vinca. Ivanovi tak říkali buď Váňa, Honza nebo Jeňik, Josifu Joška, Tasji a Anastasji Stáza, Varvaře Barča. Jinou než ruskou úředně zapsanou podobu křestního jména provázely komplikace, jak uvedla Maria I. Kiselova {M6}: Nu u mňe sestra nejstarši, řikali ji Aneška po-česki, Ah-Ahnesa. I zapsaní bilo Ahnesa, Aneška. A potom načala diš robotatiť 279, psali ji Anna fšude i Áňa i Ana i tak i tak. A diš ucházela na pensiju tak mňela kaňitel 280 velkou, 277 Protože v ruštině k patří mezi měkké konsonanty. 278 СКОРВИД, 2013, s Tj. pracovat. 280 Tj. bylo zdlouhavé/nekonečné. 77

78 nemohla se dobit pravilno 281, jak koukali po pasportu, 282 tak je napsaná ( ), po druhímu po-ruski, 283 a tak vona neš-neš se to dobila, tolik jezďila. Co se týče příjmení, která si krajané přinesli z Čech, zaznamenali jsme tato: Kadermas, Balaš, Bartoš, Švenc, Přibyl, Vondra, Jander, Šiller, Švihel, Trpkoš, Pirkl. Zajímavé je, že příjmení Švihel a Pirkl byla také zaznamenána v Čechohradu u Melitopole v diplomové práci K. Mykhaylové Západosibiřská čeština Naše nahrávky také zachytily slova, které se mi nikde jinde nepodařilo dohledat. Jedná se o ovce, v Omské oblasti jim všichni potomci českých krajanů říkají beráški, např.: bili tadi hodňe berášek, a wot teh berášek moloďoš {M1}; to u krau, to dojárkou, to u berášek {M7}. Dalším slovem je výraz pro zajíce trusi. Mluvčí M2 uvedl, že rusky říkají zajci (nominativ sg. заяц), 285 ale česky trusi. Trus však v ruštině znamená,zbabělecʻ, lexém je tak s velkou pravděpodobností, i přes tvrzení omských Čechů, ruského původu. Zajímavé je rovněž místní označení rudé armády červená armija. To je složeno z kombinace českého lexému červená a rusismu armija Shrnutí lexika Slova společná nářečím a běžné mluvě v Čechách, na rozdíl od paralelních oblastních moravských tautonym, tvoří v zs. češtině nevelkou, ale z hlediska jazykového zeměpisu jistě významnou skupinu. Jde například o tyto lexémy: knedlik, drát peří, brambory, mateřídouška, vesnice, kmotřička, hubičkovat se. Hubičkovat se se podle ČJA objevuje na území Čech pouze u starší generace. 286 Dubletně se v zs. češtině objevují lexémy kvítka a kitki. Oproti tomu v ukrč. reemigrantů byla doložena pouze forma kitki. 287 Z lexémů společných české a severovýchodočeské oblasti jsme zachytili kačátko, šerednej, ze severovýchodočeských je to hoch, vobuj, svarba, z východočeské stezička, ťopan, šklubat husi. Některá z nich jsou lokalizovatelná podle dat v ČJA spíše do východnější poloviny severovýchodočeské nářeční skupiny. Ze slov charakteristických podle ČJA pro východočeské okrajové oblasti jsme žádné slovo nezaznamenali. 281 Tj. dobýt práva. 282 Tj. pas. 283 Tj. jednou je napsaná a jinde rusky. 284 MYKHAYLOVA, 2006, s Pro srovnání uvádím také ukrajinské slovo заєць. 286 Český jazykový atlas 1, 1992, s JANČÁK JANČÁKOVÁ, 2004, s

79 Germanismy se v nahrávkách objevují zřídka a jedná se o lexémy, které si krajané přinesli už z českého prostředí. Z ukrajinštiny jsme zaznamenali pouze slovo kavun,meloun. Velké množství lexikálních jednotek proniklo do zs. češtiny z ruského jazyka. Zejména se to týká typických ruských výplňkových slov: vot, kaňešno, fs o. Dále pak množství substantiv (zejména těch, které v zs. češtině neměly ekvivalenty) a sloves, např.: udar eňije,přízvuk, kolchoz, mi sme se neinťeresovali, fstreťit,setkat se, adr es, dumat,přemýšlet, fs u žís sem se truďiła,celý život jsem pracovala atd. Uvědomuji si, že v případě této kapitoly se jedná pouze o načrtnutí jednotlivých lexikálních kategorií v zs. češtině a pro plnohodnotné popsání zs. lexikologie by bylo potřeba provést podrobnější lexikologický výzkum. 79

80 7. Ukázky přepsaných promluv 288 Při přepisu nahrávek jsme se řídili upravenou verzí Pravidel pro vědecký přepis dialektických zápisů (1951), která je použita v publikaci České nářeční texty (1976). Řídili jsme se zejména těmito zásadami: Pro i/í, y/ý se užívá pouze znaku i/í. Objevuje se nápadná měkkost konsonantů, které jsou v českém jazyce tvrdé, ale v ruštině měkké (zejména k ), v několika případech potom velmi zadní výslovnost i po konsonantech (např. u verba cizí, byl atd.) v takových případech je užito znaku y. Po l je vyslovnost i často přednější než v češtině. Měkkost souhlásek ď, ť, ň se označuje takto i v slabikách psaných podle pravopisu di, ti, ni dě, tě, ně, tedy ďi, ťi, ňi ďe, ťe, ňe. Měkkost konsonantů, které v češtině měkké nejsou, jsou označeny čárkou nad daným konsonantem. Např.: ŕ. V některých vybraných případech byla u rusismů vyznačena ruská výslovnost i ostatních konsonantů, např.: ś. Podle výslovnosti se odlišují znělé a neznělé souhlásky. Znělé protějšky hlásek c, č se zapisují dz, dž. Nepoužívá se však zvláštního znaku pro znělé ch ani znělé ř. Hláska ř se v nářečí Čechů ze západní Sibiře v mnoha případech od české odlišuje (domnívám se, že v těchto případech dochází u této zvýšené alveolární vibranty k menšímu počtu kmitů, než u českého ř, které se udává jako 3 5 menších kmitů); v přepisech tento rozdíl není označen. Zaznamenali jsme také dvojí výslovnost h: mapř. Gennadij Švihel užívá jihoruské faringální h, zatímco např. Tajsja Syčuk vyslovuje české hrtanové h. Také tento rozdíl není v přepisech označen. Rozlišovali jsme dvě podoby fonému v, a to labiodentální v a bilabiální w. V některých případech se na místě v vyskytuje neslabičné u, které se vyslovuje v dvojhlásce ou, označované pak jako u, př. poudam. Oproti tomu, tam, kde se dvouhláska ou ve spisovéné češtině objevuje běžně, píšeme ou. Znak u dále používáme pro specifickou výslovnost po sobě jdoucích vokálů uo (např. uon). W bývá zpravidla mezi samohláskami. 288 Přepisy nahrávek byly pořízeny ve spolupráci se S. S. Skorvidem. 80

81 V některých případech se na místě českého šť objevuje šč, např. ješče. Výslovnost č v nářečí sibiřských Čechů je spíše ruská než česká. Zapisované je ale stejně jako české č. Neoznačuje se tzv. spojitá výslovnost mezi slovy, rázová výslovnost ani slovní přízvuk na první slabice. Výrazně ruský přízvukna jiné slabice je však označován, a to velkým písmenem, např. izviňiťe. Neoznačují se faktické pauzy, interpunkce je užívána shodně se spisovným jazykem. Tři tečky... jsou užívány pro označení neukončené výpovědi. Řeč explorátora se uvádí jen tam, kde je to nezbytné, a uvádí se ve spisovném znění ve hranatých závorkách, promluvy nehodící se ke zpracování jsou vynechávány a v přepisu vyznačeni třemi tečkami v kulatých závorkách ( ). Dále píšeme svorkové závorky {} pro doplňující poznámky. Špatně srozumitelné výpovědi jsou označované otazníkem v závorce (?). Ukázky označené čísly 1, 2, 6, 7 a 10 jsou přepsané podle nahrávek, jež jsem pořídila osobně, ostatní informátory nahráli Sergej Skorvid, Dmitrij Poljakov a Marina Charlamova. Informanti jsou seřazeni podle toho, jak jsem při přepisování postupovala, nikoliv podle roku narození jako je tomu v tabulce výše. Číslo z tabulky {M1 M11} je ovšem u každého mluvčího uvedeno. 81

82 7.1 Gennadij Viktorovič Švihel nar. 1955, nahrán srpen 2013 v Repince {M10} Rozhovor u stolu {nahrávka: Svihel_zacatek.mp3} A vi do báňe 289 chcete? Do báňe popařit se. No davajťe, f ponďelí, f ponďelí se u mňe seberem po večír. Vi hdi pojedete? ( ) Zejtra uš. Nu teda izviňiťe, a já sem mislel, že se po Mňe Páška 290 řikal, zabáňi je, a já powidam, nu svarba kakras 291 nejni gdi, powidam, davaj na ponďelí a on powida, kakras aňi, že ponďelí ješče tadi bili, a vi už zejtra pudete. Tak vi co, pješki, ja sem sišel, vi pješki chcete oteť jit do Omska. ( ) Tak pudete na Irtiš? I nepřestanete? No, tam kakras ponad Irtišem je trása, wona de Omsk Pavlodar, no, jen vám dojdete do IrtišA, vám nada 292 ne tam svarač a na napravo. ( ) Eto won hledá tadik nevjestu. Vem ji já ťi ji dám. ( ) A tobje žeňicha taki nenašli, či ne náda?( ) Da ládno 293, mi postawime, co máme, čím sme ráďi, to čím sme bohatí, tím sme raďi. U wás taki tak řikaj? Powidáš, políbilo se tadi, da? Nu, vot roskážete tam, že tadik ješče jazik nezapomňeli českej. Psát neumíme, bukvi 294 nevíme a jazik poma víme. To druhej rás 295 Ňemci sem přijížďeji wotak z HermAnii sem k Ňemcem taki (?). A woni ne každej poňimaj. 296 Uoňi maj ňekolik sou Ňemci a ňekolik, tři po mojimu jaziki jak maj. A mi wiďíte ras-ras 297 i s vámi mluwíme. Trošku třeba, cosi vi nepaňimáte, trochu já. Nu, vi mňe izviňíte 298 jesi cosik ne tak (?). Počasí Vot takovej žízn 299. A v zéjmňe je z ima tadi, oj z ima. V zéjmňe ne Jesli se budete sebirat do S ib ir i, v zejmňe nesebirejte, nejezďite. ( ) [Jaká zima je tady?] Jaká zejma? Kolik m es ici? ( ) Wobično se načiná, nu, jesli teť načalo pozže, to biló desi sídmího nojabr a, desáteho načalo to zmrzuvat 300 í česno wám řeknu, do koncá 289 Tj. do koupele. 290 Tj. Pavel. 291 Tj. právě, pouze. 292 Tj. potřebujete, musíte. 293 Tj. tak dobře. 294 Tj. písmena. 295 Tj. občas. 296 Tj. rozumí. 297 Tj. jednou. 298 Tj. promiňte. 299 Z ruského žizň (fem.!) = život. 82

83 marta... da konca marta. ( ) Nejvjetši mras? Nu, bili, ne vloňi, vloňi bilo slaba, a předloňi bilo aš štiricet dva, štiricet, a třicet to dľa nas, to je tak, jag hračka. Sňehu bejvá taki po ráznomu. Vloňi, vloňi bilo s tej stráni aš takle po vokno. Á předloňi bilo jen takle celou zejmu. Celou zejmu bilo tak. Jesli, diš nejňi sňich, to je špatňe. To je ešče víc wod zemi z ima de. Nu a ťeško, a vot diš je sňích, vot diš přijel zejmňe, do baňe jesli si se napařil i do sňeha. ( ) Nu já tak ďelám. Nu, já mám vnučata, woňi tadi dostanou do vokna, a já tajidle báňi mám, pařim se i tam do sňe h a jak medvjeď zalázim. ( ) [A když napadne hodně sněhu, tak dáte auto do města?] Proc? Nu, pucujou cesti. DorOžňik i cesti pucujou, pucujou, pucujou. I fšecki. Já ve dvoru mám v zejmňe taki... fšecko visekávám, vihazuju, kam múžu. Do rosadňiku 301, abi tam bilo, na plán vivážim. Nu a bejvá tu sňehu očeň 302 hodňe. Druhej rás jak zaduje celou neďeli, jen to svísťi. ( ) A mi sme uš přivikli, jesli neňi dlouho zejma, uš je skúčno 303. Uš čekáme. A jesli... a já taki, tuze hic já nerát. Já ratši takowej, jesli bi k... v zejmňe bilo nejvíc g dvaceťi, dvaceťi pjeťi á w leťé dvacet, taki dvacet pjet, víc ne náda. ( ) Předloňi bilo w léťe híc. Oj, špatňe nám. Mi nejsme přiviklí. [A hodně komárů tu máte?] Nu, komaru ( ) spát choďilas probovala 304? No bejvá ešče víc. Bejwá, bejvá v maje, v ijuňe bejwá ešče moškara, malinká moškara, hriže se takle, moška, nu. Wosob eno 305 to tamle k Irtišu k r ece, k r ek e deš, vot tam. ( ) A vi ste fšecki z horodu, 306 da? žijete ná ňekolik etažach 307? Já nechci nihdá. Já lepší ná zemi spokojen. Já nerat. Do vrchu já nerat. Já g ďeťúm přijedu do Omska, já dvje, tři hoďini u ňich poseďim na vrchu i powidám: lepší já domu pojedu. Včely {nahrávka: Svihel_dalsi.mp3} No, co jak met? Da, da. Já sám ďelaj, já. Mám pčeli, já mám páseku, já sin drží, dříf já sem držel a potom on je mladí, jemu je třicet tři rokú, třicet čtiri, da, třicet tři. Í éto, í won, já sem uš načal nacha záda mňe bolej hodňe, tam náda stát na praždomu. Woňi 300 Jako pracovat a důsledek kontaktu s ukrajinštinou, srov. ďakuvati, buduvati, prac uvati, tanc uvati. Viz MYKHAYLOVA, 2006, s Tj. záhonky. 302 Tj. velmi. 303 Tj. nuda, smutno. 304 Tj. vyzkoušela. 305 Tj. zvláště. 306 Tj. z města. 307 Tj. patrech. 83

84 fše éto i záda mňe načali ono poťichu, 308 poťichu a říjen v Omsku a přijíži, při lidi kupujou a přivážej jich až z Zakarpatie, obvesou je k nám i potom mi jich, načíná se teplo, í mi sme koupili takovej pricep mandlovej, tam mam dómek storošije 309 i já sem jich vives, doves a tam de je medodbor je pjeknej. Í uoňi teť tam seďej, mi tam máme palátku 310, kačáme 311 tam fšecko jen domú převážíme hotovo. Já mam vosumnáct štuku {úlů}. A chce von, chce von abi mjed k padesáťi štukum. Powídá poťichu, poťichu že, no uon taki načinal. Von mňel tři, patom pjet a já sem desi držel taki po patnáct, po dvacet. Jesli wám česno řeknout, vot mňe fčeli, tenleten dum mňe postavili fčeli. Za peňize. Poňimáte. No uoňi mňe nosili met i já sem jivo jim prodával, vot voňi mňe postavili dúm. Ne, a to vi si podumáte, že mňe fčeli jevo lepili. [Máte někdy nemocné včely?] Co powidáš? Ne, ne, nejsou. Wot co, co, tadi fčeli přivázej, já víte dřif já sem jim drdzel sibirskou éto, sibirskou fčelu. No, wona je zlosná. Uona v zejmňe vijde ze zimouki, 312 hriže se, oj uona je, hriže se hodňe. A potom teť se naučili přiváďet ze zakarpátie, přijeli vesnoj v maji, v mesíci hdesi patnáctého, devátého, nebo nu k dvacátému maju přijeli, přivázej votať paketi. 313 Práce na poli [Je tady hodně dětí?] Nú, já newim, kolik jich je. No, jich je desi dvjesta, dvjestapadesát ňečim je ve škole. Jesi ve škole desi tak je šecki. Třeba trošku míň. Já, já vám točto nemožu, tibi ses voptala, co na poli se ďelá a ja bich ti řek. ( ) Roste fšecko. Teť to poseli, tak roste. Teť uš potichu 314 načinám hotovit kuborce. 315 Desi konce áhusta 316 a jesi nebude deži, jesi nebudou míchat, bude našit obirat ječmen. A tak uobično v načále sinťebra, no doš do desátého sintebra uš šo. Pomim chodem. Potom néňi hdi spát. Potom na chodu spíš i na chodu ďeláš. Seli sme ješče hrach, ale teť, teť, teť seli jen pšeňici, ječmen. [A slunečnice?] ( ) Á to sou semički. Nó, semički. Ne, ne, mi sme je jednou seli a s ňima ťeško, mi nemáme súšu, kak visušit. Diš ich étot. Mi sme jich tadi zrouna umláťili, zrouna sme jich vozili na zavot, ďelali s nich máslo, máslo (?). Vot s tej 308 Tj. pomalu. 309 Tj. hlídací domek. 310 Tj. stan. 311 Tj. vytáčíme {med}. 312 Tj. ze zimoviště. 313 Tj. balíky. 314 Tj. pomalu. 315 Tj. к уборце = k uklizení, ke sběru, k úklidu. Správně rusky je to Готовиться к уборке. уборка = úklid. 316 Tj. srpna. 84

85 semiček, semiček pčeli pjekňe met berou. Jó pjekňe. Vot teť uoňi načnou cvíst 317, ješče met cvetovej 318, jen kvíst načnou, jen jen ji, potom pčela na ni pude, vot potom pjeknej takej met je. [Musíte hnojit?] Da, da, objazátelno. 319 Proti, vilejzaj sorňaki 320, i mi je troku, da da da, kropíme, kropíme. ( ) Nekrmíme ničim, nekrmíme. Jen vot tráva diš sorňak léze, vot na sorňak brizáme jednou i pšo. Á potom šecko jest vecen 321 je. Boch, sluňíčko, dešť i fšo. No bejva, bejvaj velkí wrazahi 322 (?) á obično po Omskej oblasťi, já vám řeknu, srédňim desi, patnáct sentirus hektara. Nu, jeden rok víc, druhej rok míň. Vot sredňim já vám řikám nupremeno za deset let, stredni patnáct hektaru. Tadi si nes dorovo, no chleba je káčestvenej, taji. Vot, jak vam řeknou, nu dobrej tedá. No won má tedá éto vot na Kubáňi. Kubaň Stavropol, vot tam je chleba, tam velikej jeurozal. A chleba neňi. Woňi zakupujou tadi i míchaj potom, míchňi pšeňici naše, abi bil chleba pjeknej. Tadi vot Omská oblast, Jeltajskej kraj, vot takovej chleba je, že káčectvenej 323, pjeknej. 7.2 Tajsja (Stáza) Josifovna Syčuk (Jander/ova) nar v Novohradce, nahrávky z Omsku ze srpna 2013 {M7} Vzpomínky {nahrávka: Taisia_Omsk.mp3} [Vy umíte taky zpívat české písničky?] Oj ja..., já jich tak vím, no já spívam špatňe ( ) já nespívam vopše. 324 No tot, vím jen to, co, co bilo ve vesňici, što ste slišeli. Víc ne. Ňic novího nevime. Já pám, taková... lito tak, že maminku sme nezapisovali, ona hodňe pjekňe spívala. A vot já nespívam, nu vot co, to je tak. I vjeďela hodňe-hodňe pismiček. A woňi fšechni takoví pismički bili, wot pro... pro žizn. Pro nu pro to, jak mi žijeme. Pro život, jo, jo, jo. Ňehďe že wona jich votaď vzala, značit, přivezli jich votať, protože tadi uš ona se naučit nemohla. Jen to wotať přivezli fšechno. ( ) Ona přijela malinkim ďeťátkem, roďiče ji přivezli sem. [A kde se narodila?] Nu, ne w ím, nu desi wot tam. A voňi aňi cedulki ti nemají. Oňi přijeli sem, a to bila vojna da fšechno, a voňi aňi nemaji ti listečki, jak sou. [Rodné listy]. Jen vim, že diš... vona jedna že uš se vdalá, mladá se vdalá a taťínka vzali do trudarmii, diš vojna bila, wona taki jedna žila z ďeťima a 317 Tj. kvést. 318 Tj. květový. 319 Tj. jistě. 320 Tj. plevel. 321 Tj. z rus. vesna = jaro. 322 Tj. z rus. враг = nepřítel. 323 Tj. kvalitní. 324 Tj. vůbec. 85

86 taťinek tadi desi to v Omsku, jeho kak-to jich uháňeli, naši Češi, Ňemci, kterí z Volhi přihnali sem, vi pomatujete da, že Ňemcú, diš vojna bila... Volhu víte, de je Volha, da? vi teťkej pojedete do Volhohrada, i vottať, vot tam žilo hodňe Ňemcú, tak oňi fšechni vihnali votať do S ib Iru, tak woňi tadi u nás i nu, po ušechním vesňicám, i oňi tadi žili i vot maminka jim pomohala, a jim řikali, že nesmí jim pomohat. Protože... a maminka se, já neím proč, nebála. Ona jim stejně pomohola. Ňeco jim da pojíst, ňeco nu wot jídlo tam, ňaki vjeci dávala jim. I vot Ňemci, vot voňi, oňi... uš mi sme virosli a voňi išo 325 mamince dicki ďekuvali i nás fšechnech mňeli ráďi, jesli jen ňeco, tak oňi to fšechno uďelaj, woňi to pomatovali, že maminka jim pomohola, diž bila taková nouze, diž bila vot taková... vo vr em a vojni. 326 I vot uoňi porádek zpívali tam. Taki ňeco ďelaji spívaji... spívali wot tak vdicki. A našich že, nu wám vipravovali že našich nebrali do ďejstvujušej 327 arm ii, do... diž bila vojna, do armije našich Češú nebrali na front. A jen tadi f tiwu 328 abi woňi ďáli. Toť báli se, že přebjehnou... nevim co... nu, nedovjeřovali, da, jim. I etot... a jen bili f tej na fronťe, bili ti chlapi, hoši, jak řikaji, kerí sloužili, přet vojnou jih vzali do armije, voňi sloužili i vot tak voňi popadli na front. I voňi bili v etom... Svoboda, pomatujete, bil tankovij korpus, vi to musite vjeďet po istoriji. Tadi diš na vojňe s ruskejm... ne s ruskejma vojevali, a s Ňemcami vojuvali nu, kak, vm isťe s Ruskama dohromadi a mňeli svuj českej korpus. Pomatujete, ne? I woňi vot tam vot, f tej armiji tam bili naše, s našej vesňice bili, tak woňi fšechni přišli bez nog, bez ruk. Maminka taki řikala: Mam tam sestřeňički, wot jak woňi tam... I ja pám: ta uš, misím, mi si eťi... a mi sme, že... pro Češi, nám že nesmňelo, diš posle vojni a potom, ne posle vojni, a uš f šezdesáti roki, f šezdesátejch rokách, f sedmdesátí roki, víte?.. nu, vi ste ješče nebili, da?.. nesmňelo říkat, že mšš tam ňákou roďinu, desi to daleko. I mi sme vdicki, nás se ptáli i mi: ne, nemáme, mi nemáme. [Nám říkali, že i pálili dopisy.] Jo, jo, nesmňelo. Nu, to taková poliťika bila. Tak to vedli, že nesmňeli. Nu potom naše žili uš... ras tadi, tadi tak žili a nemňeli žádnou sv as. 329 I - a Omsk ešče bil zakritej, 330 tadi je hodňe vojenejch závodú, sem že dříu nesmňelo bilo jet. Jen po sp ecpropuskam anebo... Nu, tak liďi z druhejch strán do Omska nemohli jet. A teť uš 325 Tj. ještě. 326 Tj. doba války. 327 Tj. aktivní. 328 Tj. v zázemí. 329 Tj. vztah. 330 Tj. zavřený. 86

87 votkrili 331 fšechno. Dřiu ne. Dřiv u nás inostranci 332 vopše z druhejch stran nebili žádní. [A kdy se zase mohlo rodinám do Čech psát?] A desi to uš tajidle w devadesátí. Uš, uš mohli bi i hled... i maminka bila živá, i mo... a nemá hdi. Nemáme hdí, nada... to práce, to ďeťi, to eto, nemňeli sme to hdí. A nada bilo to uš hledat, už bili, už bili fs akí tajidlentií, možno bilo psát, a teť uš i internet, i fšechno. Možno bilo napsat. Woptat se, že Češí, do to tam je? Poslat tak... (smích) Čím se lidé živili {nahrávka: Tajsja_Omsk.mp3} [A čím se vlastně živili lidé v Repince, když jste byla malá?] Já sem diž bila malá... Rodiče? Nu, maminká, voňi to... to u krau, to dojárkou, to u berášek. Tam vic ňic nebilo. Nu, bili traktori, kombajni. Nu, to mláďež ďeala. A roďiče ďáli na f ermach, 333 jak se nazivá. Upravovali se. Tříhali beráš bilo berášeg hodňe bilo tam. Vopšem tříh a li beráški. Mi sme pásli beráški. Roďiče ňákou maji práci domá, voňi doma ďelaji práci a mi za ňich po... pasli sme v leťe. Dicki beráški sme pasli, no, lítali sme. [My tomu říkáme ovce: ty berášky máte ve vaší češtině, ano?] Newím, třeba tak... nu jó, ofci, po ruski ouci, da. Mi řikáme beráški. A malinkí jehňátka, jo? Nu, wot maminka to u telátek malinkejch, voňi se diš... telili se krávi, potom malinkí telátka, wona jich tam, nu s ňima co wot ďelá, jak... upravovala jich, či jak řikaj, i pojila je. I tam fšechno ďála. Nu ve safchoze ďáli. Bili safchozi, wot w safchozach ďáli. [Malým koním říkáte hříbátka?] Hřibátka, jo. Koťátko. Á slepici kuřátko, jo? Nu tam pjekňe ješče... hodňe se, hodňe se vostalo, a trošku ješče ňeco uš... Nu, tolik let, jak se jich tut... celej vjek 334 prošel. Vjék! Ješče sme to, pjekňe trošku choť pomatujem. A diš sem poprvé jela do Čechú, mi sme, že jen mezi sebou mluvili. A nevjeďeli sme... vím, že u Ňemcú je, ňehdi mluvej voňi a nerozum ej. Je takovej jazik jakejsi jaksi, tak mluvjej i tak, po ráznomu woňi tam mluvjej. Jo, jo, jo, tam mluwjej ták... I dis sem, po puťofce 335 sme jeli a ten... tak... taki bilo, nesmi to, nesmi to ďelat, nesmí to ďelat, nesmí to ďelat. Ptají se mňe: Máš tam roďinu? Já poám: ne, žádnej neňi. Á f pasparťe mám napsaní Češká. I voňi zrouňinka se ptaj: Proč i zač?.. A múžeš mluvit? Já si tak misim: a jesli já řeknu múžu, a přijedu a tam ňic nerozumim, protože s takowejma Čechama, já si misim, sme že nemluvili. Jen mezi sebou. Pәidám: ne, nemúžu. Á diš sme přijeli na hranicu, slišim 331 Tj. otevřeli. 332 Tj. cizinci. 333 Tj. na farmách. 334 Tj. století. 335 Tj. na rekreační poukaz. 87

88 eťi, pohraňičňiki mluvej mezi sebou, potom tamožeňiki 336 slišime š - nu rozumim, nu misim, nu pjekňe... a potom naz že hrupa 337 jezdila, hodňe liďu, I hid bila. Hit po vašemu? Ďefče přistavili k našej hrupje, 338 abi nás voďila fšude. ( ) Vot vona, Jana ji řikali a wona tak, nu ňehde tak v r estaraňe seďime, ňehde já tak to ďekuju řeknu, to ešče ňeco, a wona pәidá... seďi, seďi a potom pәidá: Já sem zamjeťila 339, že vi pjekňe mluvíte. A já tak seďim, koukám se, nevím, co ďelat i na sa... nu, wotpowídáwám jim na českim. I wona mňe, já jí. A náš ten... hlaunej vot w hrup e tak se kouká nu asi fs o, mňe víc nevipusťej. Přijedu dó RosIji, mňe víc nevipusťej za hranicu, že... Né, ešče sem jezďila. A dřív že nes nu nesmňelo ňidz ďelat, vot eto ruskí hrupi jeli - než sme jeli na... vizívali nás na... nu jak, do centra, jak to říct newim, nu tam hde načaľtsvo s iďelo, hde parťini, 340 da. I řikali, tamto nésmi, tamto nésmi, tamto nésmi zakázani, zakázani, nesmí, nesmí. Nu i jeli sme takoví š ňic nesmi. Novohradka {nahrávka staza} [Dnes už Novohrádka není ryze česká vesnice: co tam ostatní tak lákalo, že se přistěhovali?] Fšechno se to smíchalo. Da já ne w ím proč, no woňi išo hodňe s KazachstAna, jak votať... i ruskí utekli votáť, I či to Kozáci, či to... ( ) A bila taková krásna vesňice, plóti bili, fšechno róuňe tak posaďení, kvítka a doma fšechni bili porádek vobílení, vobarvení, taková vopše vesňice bila pjekná. A teť viďíte tam... já sem jak přijela, Jézus Marja a náš dum uš je rozbouranej, tam sme virosli. Rozboural se. ( ) Potom u.. až do wo dneskej wona i je taková jak... jen bilo hodňe dumú, jeden vedle druhího, jeden vedle druhího stáli. A teť tam - tam dúm, patom neňí, zasek je dúm. [Všichni se stěhují do měst za prací?] Iz-za práce, nu i ďeťi tam škóla je deset klasu a tadi v Novohratce bilo jen štiri. Štiri a potom dou do druhej vesňice se učit. Tak to zrowňinka je lepči tam, abi v jednej vesňici to uš načali choďit do školi do tej, choďili... Da i práce tam bilo víc, tam bilo... Tam bilo tak pjekňe! Taki Repenka bila tak pjekná taková. Tam dobitek nechoďil po ulici. Fšechni cesti bili róuňinkí etat, nu asfaľt... Róuňinkí, vite, fšechno to bilo pjekňe. Taki tak, že ploti bili fšechni stejní i takoví vibarvení, vibilení takí, nu vapše 341 bilo pjekňe. Mašini nejezďili po ulici velkí, jen 336 Tj. celníci. 337 Tj. skupina. 338 Tj. skupině. 339 Tj. všimla jsem si. 340 Tj. představitelé strany. 341 Tj. všechno. 88

89 malinkí, lechkoví, a tam stála tako w á árka, abi velká mašina nemohla projet. Jen vedle vesňici, vokolo vesňici jezďili. Taki vapše bilo pjekňe. Tam bila i muzikalna škola, i sportzal, i staďión, i... Nu, hodňe bilo pjeknejch... i liďi, co je... hodňe mňeli co ďelat, i ďeťi se zaňimat ňečim, a teť zabito (?) to fšechno. ( ) Já sem z Novohratki i ujela. [A teď se vracíte do Repinky?] Jo, jo, jezďim do Repenki. Do Novohratki uš nejezďim, jen na krchou do Novohratki jezďim, proto tam sou naše. Á ďeťim sem řekla, abi mňe pochovali w Novohratce. ( ) Jesli mňe tadi v Omsku pochováte, sama ujdu wotáď... do Nowohratki. Protože tam sou fšechni Češi. Fšechni ti s kim já sem žila i rosla sem, woňi sou uš fšechni na krchovje. Fšechni uš starí. [V Novohrádce teď už moc Čechů není?] A jen málo tam je. Vot jen sou wot Manča, Rajka tam, Aneša, Franta se vostal, Pavlína Širelová, nu a tam ešče Tonda Bartošú i Bídňíkowi i fs o! 7.3 Jelena Viktorovna Ejchgorn nar. 1954, nahrávka pořízena roku 2012 v Repince 342 {M9} Svátky a tradice {nahrávka: DW_C0068, totožná s DW_A0314 od 0:51 min.} JE: Ta co mi pomatujeme Hospaďi, 343 mi virosli sme, ta vesňice bila tam Novohratka, tam virostli sme, nu, po česki mluvime. A taki má druhá polovina, vona jako po nácii Ňemec, no mluvi po česki, mi doma mluvime po česki. (manželi) Zdras ťe! Manžel: Já poslouchám... JE: No.. a uže ďeťi, voňi poňimají nas, no nemluvjej. Starší jak je... buto se pytal 344 mluvit, no opšeňije 345 fšude po ruski voňi po ruski. A tak poňimat 346 poňimáme, a mi postojano 347 mluvime po češski. [Tak jako vaši rodiče?] JE: Da, jak naše roďiče. Nu i roďiče, vot maminka bila čisto Češka, da i taki ne Češka: babička Češka, ďeda je Latyš, z druhej strani babička Češka... Chachluška a ďedeček Čech... I vot takoví vot, pom es. 348 A mi tak vofs e. 349 Da, i vesňice ta taková neňí, ona je bila tam jedna vesňice jední Čechi, a teť uš fs o. Žeňíme se hdo na kom i múžu 342 Nahrávku pořídili S. S. Skorvid a Dmitrij Poljakov, přepsal S. S. Skorvid. 343 Tj. pane. 344 Tj. snažil [pytal]. 345 Tj. komunikace. 346 Tj. rozumět, rozumíme. 347 Tj. stále rus.: постоянно. 348 Tj. smíchaní. 349 Tj. všichni. 89

90 řeknout, obyčeji mi počťi 350 žádnej nevíme... tak, trochu, ňáki. Přidržujeme se vot, na Pásku... [A co děláte na Pásku? Jako na tu pravoslavnou normálně?] JE: Nu to jak to... Jak mi diž bili sme ďeťima, da vot choďili sme ke svím babičkám, tetkám, vajíčka, ne to što říkali sme Christo's voskre's nebo eta, a mňeli sme ten... prouťík, po prdeli foukli sme i řikali sme: dej vajičko, dej vajičko vot takoví, takoví to bilo u nas. [Babičce?] JE: U babički, nu i voňi potom uhaščali vajíčkem, tam sladosťami či cukrdlatma... [A zpívali jste koledy asi, ne?] JE: Já ne. Vot vím, že starí uš... na štvrteho ďekabra bilo ješo', choďili Mikuláši. I vot tam voňi říkali jakísi slova. Nu ješo', jak mi bili sme malí, voňi taki přicházeli. Nu, vi třeba jesli víte, převlikali se tak s ceľju jak vospitáňija 351, što li.. se ptali: jak se učíš, neškoďiš i etot... a potom už dávali tam pekli z mouki fs akich zvíře i eťi, dávali nám f konce uš, to je toho... Nu i ješo' vot na svarbu vot takoví, já vicházela sem zamuš i ceru vidávala sem, taki sme se trochu přidržuvali... [Co se dělalo na svatbě?] JE: Na svarbje?.. Vo p ervych, diš nás išo' nu sváďeji, večer nechoďí ženská s mužikem jak u ruskejch, a u nas je na... mužiki choďeji svátat i etat... Nu a potom, diš uš se šecka ta... se dohowořujou, 352 bože moj, hdi bude svarba, fšecko, u nás pod voknem tříleli... i teji tej prwňi... nu vot s pracha tříleli, s flinti, i tím prw-... to bil jak prwňí znak, že mi sme se museli pohubičkowat, že já sem sohlasna i etot... A potom šli sme, sab ira'li sme da s jeho starani' rodňu i se... nu i tedik... a potom uš i svarba bila. I na svarbje taki kitki cepili, fšecka mláďeš co bila pozvaná, ďevčata ďáli speciáľno kitki i pentlički vješili svím klucam, nu imenno že to je múj kluk... mladimu klukoj... i vot kluci i ďefčata bili s pentličkama, uš to je... imenno bila mlaďeš. Nu a potom i taki vot f ťeče'ňije svarbi celej deň, nu i tam, eto... ne postojanno tříleli, a di se mňela mladá pára hubičkovat, vot vitřeleji a i mladí se hubičkujou. Ne, teť se křičeji hor ka! a to u nás nebilo za-, abi křičeli, a vot vitřelejí i museli se hubičkovat. [Zajímavé...] 350 Tj. téměř. 351 Z rus.: воспитание = výchova, chování. 352 Tj. domluví se. 90

91 JE: Nu i taki na svarbu nu dřiu, kaňe'šno... eto teť nádobí, jeho je hodňe, a dřiu... košiček, cepili kwítka na ňo'm i ďevčata mladí choďili po vesňice, kdo je bil pozvanej, a sebírali nádobi ve tím košičku, ušeci dou s košičkem po vesňici uš viďej, že to sob iraj na svadbu i etat... nu i na svadbu tam liďi, hdo je bil pozvanej, voňi pomohali druh druhu. Vot jesli ja sem nňekomu pozvaná, já musiím vodníst maso ňákí nevelkí, tam mouku, vajíčka. Nu i eta, liďum uže', hdo prováďel svarbu, jim bilo lechči. Nu i potom taki už diš... vočepák, to je diž zďelavali vjenece, etaj... nevjesťe, nu spivali i cepili vočepak, to jesť přivazovali šáteček. Nu i tedik spivali, kaňe'šno... [A co?] JE: Nu diš vot načinaj vot zďelavat vjenec... Manžel: Nu jí nada nalejt dřiu... tak vona bude spívat! JE: Nu tak ďi to uďelej! (zpěv) Pod naším voknem roste doubek / Pod naším voknem roste doubek / Pod ňím se točí, ma modrí voči moj holoubek / Pod ňím se točí, ma modrí voči moj holúbek / Točí, točí, točit bude / Točí, točí, točit bude... / Fčeras bila maminčiná / Fčeras bila maminčiná / a neskej u šeš, a neskej u šeš Količková / a neskej u šeš, a neskej u šeš Količková. Nu i tedik vjenedz zďelávají i čepej počepak... vočepak či... [A Količkova, to je jako nový jméno?] JE: Da, meno, řikaji, kerí je to... to uš, jesli je českí bili tam Vinca da Tonda da vot.. taji to uš ruskí... takoví jak Koľa nebilo českí jmeno. [A v Čechách jste nebyla?] JE: Ne, nebila jsem. Da já... u mňa je snocha starší, vona nu, po kuľtu'r e končívala i ďiplo'm p isa'la po Čecham. I vona teť už ďiplo'm má doma i etat... i potom uňivers iťet v Omsku se zainťeresuvali. Tam bil pr epadavaťeľ, 353 aňi nevím... nu i cosi z dokumentama načali i sin starší nadumal, jak jet tam žit... No cosi se nepolučilo i tak... nechal to. A vopše' von, starši, chce přijet a tam se poďívat. No jak... eti, kterí tedik žijou, žádnej nejňí vocať. Žádnej. Tože uš to je... jesli Novohratka je z dvanáctího roka vesňice, tím řadem 354, nu poselili se, a uš jeli voňi ne se samoj Čechoslovákii.. daže ma babička, voňi z Čechoslovákii přijeli na Ukrajinu a potom diš f S ib ír i tejiti zemňe bili svobodni, nu, hodňe zemňi, i voňi přijeli sem, a uš mí roďiče rožďoné 355 jsou tedik. 353 Tj. učitel. 354 Z rus: рядом = vedle. 355 Tj. narození. 91

92 Tak ne... Jen vot u nas je... Vim, že u nas vot v Novohraďe žije ve vesňici řadem Ženska, její mužika tcéra je f Čechoslovákii i voňi svjaz 356 držej. [Vaši rodiče jak se jmenovali? Měli jste český jména?] JE: Taťinek mňel Vinca, českí... já si misím, že je to českí, Vinca. [Vincent? Vincent asi, plným jménem...] JE: Da. Nu a maminka ne, maminka Albina bila. [To taky není moc rusky...] JE: Taki ne? A-a... Nu, Albina maminka bila, a mi je ušecki máme ruskí mena. [A co dědeček, babička?] JE: Babička bila Stáza a ďeda Latyš bil, von Adam bil. I z druhej strani Aneša i taki Petr. [Petr je česky...] JE: Petr taki je etat... Nu, mi mluvime uš, jen udar eňije malin-..., slova ruskí a jen udar eňije stavíme po druhim... Už mi zme jak... vobrus efši. 357 [I když rusky mluvíte, tak udar enije stavíte český?] JE: Ne, mi staráme se no nás po r eči je... múže vopoznat, že mi nejsme ruskí.. Ja takle mluvím, mňe zrovna řeknou, hdo... ne to što (...) že ja jsem Češka, a nu, řeknou že cosi mam. [A podle čeho to poznají?] JE: Nu nevím, řikaj, že po r eči... že mluvim tak. 7.4 Fjodor Antonovič Šiller (nar. 1938) jeho sestra a explorátoři (Sergej Skorvid, Dmitrij Poljakov a Marina Charlamova), nahráno v roce 2012 {M3} O kolchozech a o svatbách {nahrávka: DW_D0076.wav} FŠ: Tadik žili jedni Čechi. I jaksi bil... žen ili se... Čech na Češce nebo eto. A potom uš fs o, roctvo se končilo dávej... za rusk ich. SESTRA: Jen Kazáki 358 i fs o ťep er 359 tut. Fs a sm es. UžE Čechou tut ňetu. 360 FŠ: A vesňice tahlecta polnsťju bila češska. Jenže teťkej sou domi uš kirpič i eto, a to bili ze plasta zďelan(i), patom uš... ze samana sme strojili. Z hlíni. 356 Z rus.: связь = vazba, kontakt. 357 Tj. poruštili jsme se. 358 Tj. Kazaši. 359 Tj. teď. 360 Češi tu už nejsou. 92

93 [A jak se tomu říkalo: saman?] FŠ: Hlínu mícháš i formu uďeláš, takovej ten... [A na ten saman nějaké české slovo bylo?] SESTRA: Táki saman. (...) FŠ: I f tom velikím lesu... Tam bilá hlína bila a vot z bilej hlini ďáli sme eťi... ti samani, i strojili sme... Vot tamhlecten dúmik muj stojí s šedesát prwňího roka. (...) [Vy jste se narodili ještě před vojnou?] FŠ: KaňEšn. F třicet vúsmím roku. A ona vopše třicet pátim. (...) Daže pomatujem posle vojni, diš tam v JapOňii cosi, zavarucha, mimo vesnice naší koloni tankou šli. TudA, k JapOňii. A mi sme pacaná. 361 A inťeresno veť. Bjéžiš za ňimi... [Byl tady kolchoz?] FŠ: Kolchoz byl 362, da. Kolchos, potom sauchos. [А деды жили единолично?] FŠ: Ну как единолично? У матери, у матери руский этът... ийо атец... Фсе старше миня там... z dvacet pátiho, z dvacet šístiho roka... takoví uže... víc vjeďeli neš mi. Powídali, že držel jednu kobilu, i ta byla bez wocasa. I mňel vosum ďeučat. A f to vr emja na ďeučata ňic nedávali. Na kluci dávali zem. A jemu ňic eto. F pr ikrasnoje odno vr emja 363 přijeli, roskuláčili ho fs o. Nu ládno... pó taťínko w i ďed múj se zaňimal... doma wotkril kolbasnij cech. Ďál kolbosu i wozil na bazar. Taki přijeli f třicet sidmím roku, h noci, žádnej ňic i dosiľ neví. Přijeli, vzali ho, uvezli, kam uvezli, neví se. SESTRA: Ni sluchu, ni duchu. [A hodně tady rozkulačovali?] FŠ: Hodňe, oj, očeň hodňe. Čuť-čuť neprávilne slovo řekne ňehdo fs o, přijížďej, zabíraj, aňi nemluvjej s tebou. Nu ňičó... [No tak potom lidi museli vstupovat do kolchozu?] FŠ: Nu... F kolchozu sme bili, potom sme do souchozu přešli... KolchOzi stali ukrupňať. 364 Tři kolchozi u nás. Tři vesňice bili, tři kolchozi uďáli jeden kolchos. KolchOzi potom dlouho nebili, ras přešli do sauchoza. Savchoz bil f sosedňej támhle Tj. chlapci. 362 Tvrdá výslovnost i. 363 Tj. jednoho dne. 364 Tj. zvětšovat. 93

94 SESTRA: Velikoruskij. FŠ: VelikorUs nazyvajeca, a patom uže nas razďelili na dva sauchoza. [A svátky nějaké české tady jste slavili? Scházeli jste se? Zpívalo se?] FŠ: AbjizAťeľna! 365 Nu a teťkej uš se fšechno se to za...- zapomatovalo 366 fs o. SESTRA: Tolko vospomináňije. [A co se slavilo? Jaké svátky, kdy?] FŠ: Čisto českí svárbi ďáli. Daže jeslí... uš... žeňil se třeba Čech na Ruskej, stejňe po českej traďicii ďelali svaďbu. Po českej. I ves ten nar ad, fs o polnsťju ďáli pa češski. I tak posťepeno, posťepeno wono se to uš -. [Měly nevěsty čepec?] FŠ: Da, da, da. [A ženich měl ňeco?] FŠ: Mňel tu, jak... SESTRA: Kitku. FŠ: Kitku! SESTRA: Mládenci fšeci - FŠ: Mládenci fšechni (...) fšechni bili s tím. I wot co charakťerno, na svarbje kluci za stúl nesedali. Von i bili jak oficanti, fšechno podnášeli. Uš na druhej deň pažalusta... nebo v dvanáct hodin noci zďelávali vjenek. Vot posle... jak se zďelá wjenec, patom pažalusta, voňi se uš se svarbou tam ne... ňehďe se wodďelujou odďeľno i tam patom uš... sami sobje hulaj.. A na... do... paka vjenec nezďelaj.. woňi bili jak oficanti, podnášeli. Stol, ze stola ubirali fšechno... I co charakťerno, jestli svarba, primjerno, f to vr emja bilo zaveďeno na koňach. I objazaťeľno s flintami... Ot střílejí, jak čut pad woknem střílej! Jedeš na zápis tam do selskoho sovjeta. Tam (?) diš zapisujou jich, tam tři- třílej. Mi sme vot éto u Petra Andrejeviče, vi fčera jesli ruri(?) bili tam v Repinke, vo tam žeňil se, žil i muj zďes a Velikoruskim selskim sovjetu to- tože. ( ) Samo zápis i étot náda bilo pod vokno tři-střílet. Sme fšechni sebrali. A v to vrémja nam dvje kosou i- i koňe uhnali. A patom trebujou za to davejte, zaplaťte za to, vi ste prozívali sví koňe. To traďice. 7.5 Alexandr Josifovič Kadermas nar. 1939, nahrán 2012 ve Voskresence 367 {M4} 365 Tj. samozřejmě. 366 Z ruského запамятовать = zapomenout. 94

95 O předcích {nahrávka: DW_D0078.wav od 0:47 min.} Oj, jak naši roďiťeli sem přijeli... Přijeli woňi dříu na Ukrajinu. Naši... ďedeček, múj ďedeček, da? Nu a tam zemli bilo málo zemňe, tak woňi jeli do S ib ir i. Nu a tadik S ib Ir je S ib Ir, cholat, zima a zemňe bilo navalam. Nu wot oňi tadik pocho... - kak chodaki jezďili sem. Pochoďili, pochoďili, nu a patomek jak... Zemňe je hodňe. Nu, z ima je, medvjeďi choďejí. Nu i rešili sem jet. Přijeli tam na Ukrajinu, jeli sem zasej. Nu jeli, kaňešno... tadik nejedna s emjaa bila, bili i Trpkošovi, i Kadrmasovi ešče, i ešče jakísi fam Iliji druhí. (...) Nu Šileri bili taki, Wondrowi bili. A potom bil holot, i woňi se rvanuli na Kaukas. Hdo dojel, hdo umřel na cesťe. (...) Nu to bilo, já nevim. Ešče do r evoľucii. ( )Nu i vot, na Kaukázu tam ostali ňákí. ( ) Ňáká roďna vostala. Maminka se s ňima přepisuvala. Nu, já točno 368 adr es nevim. ( ) Já daže sem jezďil eto, w sanatoriju, na... Jaltu. I nedaleko od Jalti je Krasnojarsk. Krasnodar. ( )Da, da. Tam je... tetka bila, žila, teťička naša. Nu i wot já, maminka mňe dala adr es. Nu, choďil sem, choďil tak, poidám, projedu se, poznámim se. Popat sem k ňím, da. Nu, víno ešče nebilo hotovi, abi fstreťit 369 pjekňe. Tak mi sme tam to siroví víno pili. Nu ňičo, ráno sme se našli. Mi sme se přepisovali, ne mi, né, a maminka porádek se přepisuvala s ňimi, wona jí taki otv et dávala. Nu mi sme se neinťeresovali... ( ) Nu a - jak? Dědeček múj bil... nu a s emja 370 u ňej pjet klucu i štiri ďefčata, devjet liďú. Bil on kuzňecom. 371 A wesňice je wesňice, každej de do kuzňice ňeco ďelat. Nu i fs o, von tak... a jak se sin naroďil, nařezávali zem. Na ďefčata nedávali zem, a na ďeťi, na sini dávali zem. Wot jemu dali i mňel zemňe už hodňe, trošku etot, načal bohaťet, koupil koňe, koupil si nu sami robotali na zemňi - a potomek si koupil etu, v ejalku, obrabativat pšeňici. Nu a před r evoľucijej uslišel, že bude r evoľucija, bude roskulačivaňi, 372 nu ňák to - zapil, prodal, s molotka 373 to prodal, i zapil i schořel wod votk i. Nu, što ďelať. Maladoj, ďeduška maladoj umir. Sorok pjet. 7.6 Rajsa Аndrejevna Lipa nar. 1940, nahrána v srpnu 2013 v Novohradce {M5} 367 Nahrávku pořídili S. S. Skorvid a Dmitrij Poljakov. 368 Tj. přesně. 369 Tj. setkat se. 370 Tj. rodina. 371 Tj. kovářem. 372 Tj. zabavování majetku. 373 Tj. kladiva. 95

96 Já musim sama {nahrávka: zenichy.mp3 začátek} Má tadi céru, í wnučki, í zeť pomohaji. Jak je, to tak i pomúžou, jak je, to tak i pomúžou ďelat. A já, já musim sama. Mám v Repence - jedna, vi ste f kantoře nebili, ne mislim? V Repence - nu a f kantoře ne. (...) Tam u ďir Ektora sekretar om, tam je ma dočka u ďir Ektora. Nu a nemá na čom přijet a manžel její pije jak sobaka. 374 Nu i nemaj, nemá na čom přijet, abi mňe ňeco pomoc. Nu wnučki sou w Omsku, wobje učej se, jedna v m et... insťituťe, akademija, a druhá w w et 375. Ta w w et tak ta wopše 376 se pjekňe učí, fšude pjetki 377 má. A porád neňí doma, dali ji povišenu sťipenďiju, tak wona teťka ujela hdesi až w druhej rajon na svarbu g druzjam 378. Jo, ti jezďijou! Nu, poka múže, poka ňeni vdaná, poká etot, tak ať si jezďi a... Tagže nemúžou mňe tak pomoct, jak... A jí jak co, tak fšechnu tudle i trávu bi visekal - a mňe ne nádo. Já musim si jen naňímat a plaťit. [My vám pomůžeme!] Jo, vi mňe... vot já vám dám kúsu i budete sekat! Ne, ne, ne. Na druhej rok přijedete, vot budem eto, živí zdraví... ( ) A vi ešče nejste vdaní, ďeučátka? ( ) A vi ne ešče, jo? Tak wot tadi náda žeňichi najďit. A tobje nevjestu. Máte doma, aha. F Čechijii, da? ( ) A ešče sem si mislela, či nada bilo co se woptat, ešče nada bilo co... Diš večír sem lehla, tak sem si wo tom dumala, a teť uš nepomatuju. 7.7 Maria (Manča) Josifovna Kiselova roz. 1947, nahrána v srpnu 2013 v Novohradce {M6} Maminka {nahrávka: zenichy.mp3 od 6:49} Dobrej deň, dobrej deň. Ňedali mňe spát. Rozbuďili. Nu jak vi tadi? Na krchovje ste bili... Nu tak tam je tráva. Tam je jen tráva, teť ňic neuviďiš. Nu tam ste viďeli vobrázki, da? koukali ste? ( ) Nu, da, tam sou fšechno, fšechni Češi. Kadermasi, Vondri, Bartoši. [A vy jste jak příjmením? Familie vaše?] Á, K is eľova já teťka sem a bila sem Vondrová. Bila sem Vondrová. A maminka má bila Ňemka, wna bila Másoltová, Másoľt mňela fam Iliju. A patom višla za Čecha zamuš. [Za Čecha na Ukrajině?] Tadi, tadi. Wona jé... sibiřská bila Ňemka. Ona tadi nu, kolik je SemEnouka wod nás? KilOmetrou dvanádzd, da? ( ) W druhej wesňici, tam bili EstOnci, žili. Jedná ulice 374 Tj. pes. 375 Jedná se o omské vysoké školy: lékařskou a veterinární. 376 Tj. pořád. 377 Nejvyšší známka v Rusku. 378 Tj. ke kamarádům. 96

97 EstOnci a jedná ulice sou Ňemci. I wot won tadi ( ) won se taťinek neroďil tadi, a přijeli, jeho roďiče přivezli sem malinkiho až z B isarabii. ( ) A potom on tam f SemEnouce si našel nevjestu. No, jak to řict vam... dřiu nehledali si sami nevjestu. Nu jak teťkej mladi, vite uš. Nu i naše pokoleňije, dopusťim, uš. A dřiu to bilo jak, roďiče s roďičema se domluvili - í fs o, i voňi šli i... zasvatali i fsjo. Woňi aňi neznali druh druha a jih zasvatali. Žili, fs u žisť prožili. ( ) Žili pjekňe. Pjekňe žili. [Vám taky muže domluvili rodiče?] Né, ne, ne. Mi uš sami. Vaše dcera se vdávala mladá? {zenichy.mp3 asi od 42:00 min.} Né, vona vicházela, jí bilo misim uš, oj oj... Nu to li devatenáct, to li za dvacet, ona uš robotala učitelkou. Viučila se tak a jak to počitat. Deset klasou ona zdala a bilo jí sedmnact, potom se učila kolik let, tři mislim ( ). Nu tři leta, da. Nu za dvacet jí bilo uš. Dvacet jeden misim akorat, da. [U nás mívají děti ještě později.] Nu, da, da, da. Tak kak v HermAňiji. Da, tam takí je... wot vnuk je ženatej uš í vnučka je zamužem, no právda vnučka, ta bude roďit, jí devatenact let je i wona teť v okťabr u dolžna roďit. A vnuk - né, né, mi ješče nechcem ďeťi, mi budem žít ták.tam dlouho nemaj ďeťi. Á wot u sestri nejmlačí céra taki, taki uš jí teťka je dvacet šest let i wot vona prwni teťkej roďila jen ďecko. A žila uš dávno s mužikem á ďeťi, nespjechaj tam mít ďeťi. [Ale tady nemívají takhle pozdě?] Né, tadi se, ne, ne, tadi málohdo má takle. To uš je řítko, řítko, abi takle pozďe mňeli ďeťi. [A žijou tady spolu i lidé, kteří neměli svatbu, nebo se to nestává?] Né, už žijou teťka i bes svadbi taki. Taki tak. Uš teťka to je fšude v móďe. [A vaše dcera byla učitelka?] Bila, aj teťka né. Neďelá učitelkou. No ve škole ďelá, jen ne učitelkou teťka je. Wona je jak, jak bi to wobjasnit zauchos? Nú, dostává produkti do toho ( ) do stolovej, de krmňej ďeťi í diš ďelaj uborku, tam bílej, barvjej, tak tudletu barvu ona dostává i... nu vopšem má takovou práci, fšechno to ma. A bilo sokrasčeňí, učiteli ubirali ňákí í wona popadla pod sokrasčeňije. Diš tadi se to fšecko převrátilo uš. To bilo že ďeťú hodňe. Uš velká škola to je pjekná, velká. A ďeťi načali míň i míň bejt, málo ďeťí, vot voňi ďeali z dvouch klasu jeden klas, s tí... i vot učiteli museli ňekam ujďit na druhou praci. 97

98 7.8 Anastasja (Stáza, Tajsja) Andrejevna Vondra nar v Omsku, dětství prožila v Novohradce, nahrána v roce (otázky pokládali S. S. Skorvid a D. K. Poljakov) {M1} Žilo se pěkně {nahrávka: DW_D0336.wav} {zachované ł = tvrdé/obouretné l} [S: Pamatujete si, možná, třeba rodiče Vám vyprávěli, jak Češi sem přijeli? A jak se tady žilo potom?] AV: Žiło se pjekňe. Pjekňe. Teť se nežije pjekňe. Napr im er mňe teť se nežije tak pjekňe. [S: No ale když člověk zestárne...] AV: Ďeťi se rozjeli, já sem jedna, tak što... Nemám, nemám dobře. Nu choť i ďeťi mam pjekni: jeden sľeduvaťeľem rabota, druhej v Látviji žije, cera tadi žije... nu jak vite, dicki takoví opstojaťeľstva néjňi práce, bes práce čłovjek, mň i e se káže... mňe se tak kaže, protože ja fs u žís sem se truďiła. 381 [S: A kde?] AV: Gde sem se truďiła? Tadi sem virostla, zďez že f tej vesňici, v Nowohratce, vi ste projeli ji. Truďiła sem se já dobře. Zrouna, jak wám říct... choďili sme do školi, pasli sme i krávi, abi si s bratrem zarabotat v elik, to... koupit si, a tak. Potom-ek čabaňili sme, bili tadi hodňe berášek, a wot teh berášek moloďoš... jak teťkej moloďoš uťiká wocáť, abi neďelat, tak mi sme utíkali vod tíh berášek. Voňi nám nadojeli, jej-bohu. Nu já sem ďeala napr im er s jedenácťi let. S jedenácťi let sem ďeala! A teťkej poďivejte se, jaká je moloďoš. Vot tak, vot. Co iščo múžu viprávjet? [S: A co bylo pěkný, když říkáte, že to bylo pěkný?] AV: Svarbi bili pjekní w Nowohratce a proč vi ste ke mňe přijeli? W Nowohratce je víc Čechú. (...) Nu já sem tadi, jak, s šedesát prwňiho roka nežila, vijížďela sem do druhího rajona. Tam sem s mužikem žila, tam sem ho pochovala. A potom sem se sem stejňe sem vráťila. Stejňe sem se vráťila. Mňe se tadi líbyla {zadní y} tadita vesňice. Nu jak to viďite, rospadlo se to fšechno. [S: To ne, že se to rozpadlo, tady se to pěkně zachovalo.] 379 Nahrávku pořídili S. S. Skorvid a Dmitrij Poljakov, přepsal S. S. Skorvid. 380 Rus. обстоятельства = okolnosti. 381 Tj. pracovala. 98

99 AV: Chťeło bi se išče lepší, abi wostala wona. Památka. [S: A říkáte, že to bylo lepší. Jak lepší? Co bylo lepší?] AV: Oj, tajidletadi f tej vesňici zajedeš tam, pusťíš vajíčko a wono se pokaťí aš semhle, jaká biła cesta hlatká! Fšude kvítka bili nasázení, fšechno bilo pjekňe Já tadik žiju s sedumdesát sídmího roka, tadi [S: A to byla česká vesnice? Jenom Češi?] AV: Tadi sem polovičku z Novohratki přijeli, protože mašini musili stavit. Tadi bili šofera, tadi stavili, v Novohratce málokto wostal. Šose teťkej najetí, fšechni ti... Tak, co iščo wám viprávjet?.. Wot teťkej, teď bóľňice tadi nejsou. Musíš jet a kam pojedeš, jestli já nohi mám kaleki, a jet nada, choť i ne chvaťit... p ens ija ma leňkaja... wot tak... a ja fs u žiz na wozejčku... na túčku... wot tak wot. (...) Nu jak, fstr ečali sme Čechi, i jezďili sme, i spívali sme, i Tadi naproťi mňe žila ženská z dvacet pátího roka, tak sme jim písmički spívali fčera sem po-, poslefčera, nu da, poslefčera svou teťičku sme pochovali, tak teťkej její cery sfotohrafíruwali, wot ona prospívala dvje písmički a potom otčenáš prořikala, a teť powidá... mňe jako pomínejte mňe teťkej. Já se, víte, putám hodňe, já víc po ruski. Wot No co iščo, co iščo. [S: Otčenáš odříkávala česky nebo rusky?] AV: Teťička říkala otčenáš česki... po česki. [S: A vy nám ho česky řeknete?] AV: Otče náš. Ve jménu otce i sina i ducha svatího. Amen. Otče náš, jenš si na nebesích [S: Posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé.] AV: Přiť králofstvi... ne, ne já wot pro sebe šeptám,vot, a tak poputám Já se hodňe wolnuju. 382 (...) Otčenáš. Já wám tak neřeknu Očenáš, jej-bohu, já se putám. (...) Tak vám múžu písmičku zaspívat: (zpěv:) Ťeško mňe maťička vichovala, ťeško mňe maťička vichovala, s ruki na ruku mňe překladala, s ruki na ruku mňe překládála. Diš sem já viros, mám bejt voják, kdiž sem ja virost, mám bejt voják, na vojnu mňe verbujou (konec zpěvu). Fs o. Dalše nebudu, uš ne [C: Svátky nějaké české, pamatujete si?] [S: Koledníci chodili? Koledovali?] 382 Tj. jsem nervózní. 99

100 AV: A, da. Koleda, koleda Ščepáne, co to vezeš ve džbáňe? Vezu vezu koledu, upat sem s ňí na ledu, ps i na mňe zbjehli - ps i na mňe zbjehli, koledu mňe sňedli. Já sem małej koledňiček, přišel k vám pro troňiiček, troňiček mňe dejte, jen se mňe nesmňejte. A potom, počkejte, já wám po ruski převedu tajitu písmičku. Já mislim, že ji zaspívam (zpěv:) Dou huláňi za vodou, jak jim pjekňe koňe dou, koňe dou, dou huláňi za vodou, jak jim pjekňe koňe dou. Má milá de za ňima, modré oči uťirá uťírá, má milá de za ňima, modré oči uťírá. Modré oči, ďíte spát, ať múžete ráno fstát, ráno fstát, modré oči, ďíte spát, ať múžete ráno fstát. Ránim ráno ránečko, dříu neš vijde slunečko, slunečko, ránim, ráno, ránečko, dříu neš vijde slunečko. Diš slunéčko vichází, má milá se prochází, prochází, diš slunéčko vichází, má milá se prochází. Prochází se po rynku, nese hošúm novinku. Novinečku takovou, že na vojnu verbujou, verbujou, novinečku takovou, že na vojnu verbujou. Diš verbujou, budou brát, škoda hošú nastokrát, nastokrát, diš verbujou, budou brát, škoda hošú nastokrát. Pjekňe hoši ďev (konec zpěvu). Tam jesli diš, diš si trošku, rumečku 383 vipijeme (zpěv:) Pjekné hošú ďeučatám a šerední sedlacam. Ach, pro šeuce choť jaká, třeba ňáká hrbatá, hrbatá, ach, pro šeuce choť jaká, třeba ňáká hrbatá. (konec zpěvu) Já taditu písmičku mam ráda, protože muj sv okr bil sapožňikem. Nu a takovej... sutulyj, vot starší sin u mňe taky sutulyj I ten, nu dříu šeuci jako nebili v počoťe, a já jako snocha i powidám: Ach, pro šeuce choť jaká, třeba ňáká hrbatá. Nu jak, teťkej viďíte, nada človjeka uvažat, 384 kerej je kaleka, 385 a dříwejc to se sšítalo tak, že jen ševec musí si vzít hrbatou ňákou, kaleku třeba. Wot, a pro šeuce choť jaká, choť ňáká i hrbatá... Wot, potom ješčo wám pr ip euku zasp-... ( ) eto: (zpěv:) Milej můj vozíil hnúj, já sem jeho drnda, von bi duši za mňe dal, já bi... (konec zpěvu) to uš je... Milej můj vozíil hnúj, já sem jeho drnda, von bi duši za mňe dal, já bi... nad ňim zasm ijalas (...) Vot viďíte, druhá to vi-... víš, dibisme spívali... vilitáva to s pamjeťi. (...) O draní peří a více {od 19:00 min.} Dřiv sme drali péři a babička nám roskázuwala ska-... Póhořelowa babička... Čechi péři drali, fšechno wot napr im er v leťe, abi nestráceli tihle, husi péři, i jich potškoubávali a péřini sme ďáli... i ten, potom-ek v ďekabru m es ici, před nowím rokem. sebírali sme se párťijami, wot maminka, já sem choďila i babička... jeden... jednem hdeme drát péři, zderem péři - potom g druhem deme, a tam babička 383 Tj. panáka alkoholu. 384 Tj. vyhledat. 385 Tj. mrzák. 100

101 viprawuwala nám porát skáski ó, jakí skáski zas, strašní... a já se naďełám u tejch berášek, a z íma biło, strojit se nebiło do čeho, tak ten... přijdeme - klimbáme, klimbáme, co... ďeťi, ďeťi, nám jen bjehat... a kuci naschitají zaz živejch brapcu a pusťej to do cháťe, a to péři se rózlítne... wot takoví bilo škodliví... a jak ste se, neobižali? Né! a kuci...múj mužík taki bil Čech. Wot... nu, veseło tu biło. A muzikantu sme mňeli jen jednoho češskího muzikanta - strejc, náš bil, mej teťički mužík bil, oňi ďeťi nemňeli, i tak wot on i. Bil jeden muzikant na celou, sšitaj, Nowohratku. [Na co hrál?] Jednu hromaňiku jen mňel. Nu on se nigdi neučil a jako samoučkou. Potom tadi žili w- Nowohratce Přibili, taki... Múj mužík daže do arm iji šel i mňel hromaňiku i balabajku, i hromaňiku si do arm iji vzal samoučkou! Starší bratr hrál na balabajku. (...) Ten hrál na balabajce a won na hromaňice hrál. ( ) [Ch: А вы тоже говорили «хата» - или «дом»?] Cháta, cháta. Poď do cháťe. (zpěv:) Kluci... japak? Kluci, zastafte se, dám já vám kalhotki, rozďelte se. Jedna jich popadla, uťiká pryč, druhá se wobižá, že nemá ňic. (další zpěv) Wot, dibisem si vipila a bila bi tadi napárňice, mi bisme wám takovej išče koncert... Nu, mi hodňe ne, tam r umčku i fs o. F Čechiji si uže lepči žijou. Víte? (...) Wot teťkej v Hermáňiji žije plemjáňica, wona taki přijela tam desi... na svej mašiňe blísko i s tej ženskej poidaji: oj, já sem neskej naprala se, tak sem prala hodňe, tolik sem mňela prádla, sem přestala a wona podešla k ňi, powidá: co to powídáš? Sama ta, kerá v Hermáňiji, Češka žije, poidá: Co to poidáš? Co to poidáte, vi ste se naprali? A ona poidá, Češka poidá: Holko, holko, depak ses tadi wzala, že takowej máš pjeknej českej jazyk? A ona poida: Já tam... je vesňice češka, Čechi žijou, nu málo uš teťkej sou. [Ch: А Вы Анастасия?] Da, AdAmouna. AťEc u m iňa LatYš. Mňe tadi řikali, w Nowohratce mňe řikali Stáza. ( ) Mamince řikali Nána. Mej mamince řikali Nána. I babic ce řikali Nána. A ďedečko u i řikali Antoš. Ďeduška moj. Řikali Antoš a babic ce řikali Naňinka. Nu to je taki Nána. Vot viďíte, kolik menú má: Joška. Josif. Wot u me-... já mam: Stáza. Nu, uchažori mňe řikali Tas eňka. Nu, uchažori, to sou kerí ucháživali. Hoši, hoši, kerí za mnou bjehali. A ruskí Násťeňka řikali, gdiš sme wozili pšeňici, řikali Násťeňka. Ój, na mašiňe sme tak... Biło veselo. Bilo si co fspomenout. 386 Tj. A vy jste také říkali chata nebo dům? (Ch. = M. Charlamovová) 387 Tj. A vy Anastázie? 101

102 [Ch: А Погоржел, Ваш дед, он сюда когда приехал?] F kak ich hadach? Ja vam šas skažu... [Ch: Его привезли в детстве или он здесь родился?] Ňet, voňi... voňi mislim že přijeli s Čechiji, protože dříu, tendleten ďeda mňel vosum tcér, wosum tcér, dva sini. Won vopše to on mňel dvanáz-ďeťu, a dva sini mňel. Wot dva sini umřeli i dvje ďevčátka, a tak wot mňel tolik ďeťu, wot babička mňela tolik ďeťu. I wot sini, na sini že dáwali dřiu zemňe, i vot voňi iz-za zemňe sem i popadli. Nu voňi tadi jako požili v-uoskresence, nu tadi ta Nouohratka eščo vesňice nebila. A potom ujeli, tajidle pot Kaláčik em je Pletňova, wot tam má maminka višla zamuš... za... zamuš višla, vdała se, tak nada po češski, vdała se. Višła zamuš za Latiše, vot von... má ďevičja, já mám familiju Sv eňč, da-da. Sv eňč. AdAm P etrov ič. Wot. I woňi přijeli w jakejch rokách, jak wám řict. Bábička biua ťisíc wosumset vosumdesát vúsmim roku. Babička biła f takovím roku, má babička. A maminnka biła ťisíc devjetset pátím. Taťínek bił ťisíc devjetset třeťím, múj taťínek. [Narodili se?] - Maminka se roďila f PletňOv e, PletňOv e se roďili, a starší céri, kerá biła s ťisíc devjetset pŕwňiho, s ťisíc devjetset druhího či třeťiho, ti se roďili f Čechoslovákiji. Wot. Nu i tam išče, vot, samou posledňí, vot, jí bilo devadesát let, samou posledňí, vot, sme pochowali - rok přetčerejški bilo, ji pochowali sme. Wot. I ten... wona biwa s ťisíc devjecet dvacet prwňího roku. Fšechni céri bili takoví vám, či zapřažení, či tako(ví) won, won se naňimal, won bił jako... on mňel sví koňe, f Pletňouce von žil, v JelizavEťino wod zďes. I tam... sví koňe mňel, i ďevčata, vot, taťinek múj, vot etot Latiš. Vot on bes taťinka jako viros, sedum let jemu bilo, bes taťinka viros i wot pomohal, abi si vzít mou maminku. Vot, a ďedeček bil p ísar, múj ďedeček bil p ísar a taťinek se naňimal k n emu, wot vozil, pomohal jim wodu wozit i póle ubirat, i vedle koňú... Maminka tadi fšechno umňela ďelat. Má maminka fšechno umňela. Má maminka, teťička má, Manča, wot - MarIja... [Ch: Это маму так звали?] Ňet, eto ťoťa 391 ťoťa Manča. Wot u meňa wosem... Aneška, Helena, Helena to je Léna. Zapíšete? Helena, Manča, Nána, wot Nána to je maminka, Filomena - F éňa, 388 Tj. A Váš dědeček Pohořel, ten sem přijel kdy? 389 Tj. Přivezli ho v dětství, nebo se tady narodil? 390 Tj. A jak té mámě říkali? 102

103 Stáza, Karolina, Barča. (...) Wot mňe napr im Er, mňe napr im Er teťkej jako fšechni tadi, i ruskí, já sem f stolovej ďála... já sem biła ešče mladá, i nu tam: ťoťa Kaťa, ťoťa! a, nazívejte mňe babička. I fs e mňe: babička, babička... Wot taťinkowou babičku já sem nazívala babus a a swou babičku babička, ďedeček. Wot, latyšskuju babus a a swou babička. Wot. Maminčinou jako. Nu co wám ešče... Nu jak wam, nu potom woňi přijeli sem, jako ďevčata, zamuš wicházeli u taditoho ďedečka. Jak wám řict, mladi. Wot teťkej řikaj: ó, takowá mladá zámuš višła, a wot Karolina višła, jí bilo šesnást let, Barča višła taky šesnást let... ďedečka roskuláčili, won jel na zárabotki, i wot tadita maminka se skitala s tima dwouma ďevčatama, nu i sem přijela do Nowohratki. A tadi starša céra žila, Aneška. Z Honzem. Woňi ďeťi nemňeli, tadi žili. Potom ujeli do Omska, potom zase se vráťili sem, tadi sme jich i pochowali: uoňi raz ďeťi nemňeli, mi sme fšechni plemjaňiki, fšechni sme i pochowávali, wot tak. I teťkej chodíme na mohilki jichňí... i tam je i Helena nemňela ďeťi taky... i u Leni daže ňe byuo ďeťej. A u ťech vot, u fs ech vot, u majej maťeri ďes ť, ďes ď ďeťej astalos p ať. Deset ďeťu, tak po česki řict. A u tej, u Karolini vosum, u Barči vosum, vot u Barči vosum ďeťú i ešče máš fšechni živí. Barča vot samou poslední, dvacet prwňího roku, i fšechni vosum ďeťú, fšechni sou teťkej ešče živí. Tři hoši i pjed ďevčátek. Vot. Tadi žijou dvje céri i ti tři hoši tadi žijou. Jedna céra v Túle žije a jedna, dvje céri žijou v Omsku. Wot tak wot. Nu co iščo wam... [Ch: Родни много у вас...] RodnI? Tak wot pa máminej liňiji očeň, a Šwencova je jedna fam Ilija... Teťkej, jak mi sme mňeli, já sem mňela bratra staršiho, bratra mlatšiho, wot teťkej mám plemjaňikou takle... Švencovi. [A jak se říkalo česky родственники 393?] AV: Přátele. {37:05} 391 Tj. Teta. 392 Tj. Máte velkou rodinu. 393 Tj. Příbuzní. 103

104 7.9 Maria Josifovna Peretjaťko (roz. Jander/ova), roz. 1956, nahrána 2012 v Repince 394 {M11} O rodině {nahrávka: DW_D0079.wav} [Vaši rodiče byli Češi? Oba dva?] Jo, oba dva. [A jak se jmenovali?] Baruška i Joška. [A žijí ještě?] Ne. Maminka vot rok kak umřela a taťinek vosumdesat prwňim roku. ( ) [Jaké měla maminka příjmení?] Ďe- deviči da? Pohořelova. A po taťinkoj bila Janderova. [A jmenovala se?] Baruška. VarvAra. Nu... Barča. ( ) [Doma jste mluvili česky? A kde jste se naučila rusky?] Nu...v ďectv e, do školi sem šla - špatňe sem mluvila. Hde ruski, hde česki, tot sem i po ruski dvojki mňela. Da, ťeško. Protože mi vesňici sme mňeli, fšecko bili Češi a Ruskih bilo málo. Vot mi ešče nerozumňeli sme, že nada po ruski mluvit. I fs o, tak sme i mluvili. ( ) U nas vesňice bila, poč-... dřiu počťi jedňi Češi bili. A potom uš načali míň, míň, míň, míň. ( ) [Kolik tříd tady bylo?] Štiri. Štiri klasi. A patom f sas Edňej ďirevňe, ve Voskresence, f sas Edňej, tam bilo vosum. A tadi v Repence jih bilo deset. ( ) Jo, tadi bili Češi, i Ruski, Kozáci, tadi fšecki vmisťe bili. I ve Voskresence. ( ) Nu ja... končila sem školu, trošku sem pracovala a potom sem se jela zas, učila sem se, viučila sem se na zaatechňika i ďála sem tadi, i vdala sem se. Manžela mám ChachlA, Ukrajinca. UkrajIňec. [A rozumí česky?] Jo. Rozumi, rozumi. Von daže i mluvi. Jesli tak co, on múže mluvit. A rozumit se naučil bístro, daže inoj raz bi i ne náda bilo, abi won rozumil, a uš... Pozďe, fs o. [A doma mezi sebou mluvíte jak?] Po russki, teť po russki. Ďeťi rozum eji... i ďeťi uš rozum ej, no mluvit tak asoba ne. A vot starši má sestra, vona žije v Omsku, wona i z ďeťima po češski mluví, i s wnukama po-česki mluwi. Nu voňi jej votv ečaj na ruskim, a rozumit fšecko rozumí. [A mohli bychom s ní mluvit?] Aďbi vi ste tam dojeli k ňi, da? Řeknu já vám adres. Vona rabotala na šinnim 395 závodu, a tam PoľAki. I vot vona jak, pře-... perevotčikam 396 bila PaľAkam. ( ) Vot to tam Poljaki rabotali taki na atše- na zavodu. ( ) Tam ešče, tam v Omsku sou taki Češú hodňe. [A pamatujete si na svoje dědečky, babičky?] Ďedečki ja nepamatuju. Jeden umřel padesát prwňim roku, ja sem išče aňi nebila, a druhej umřel padesát sídmim roku. Oj - nu, štiricet sídmim. Ja nepomatuju jich. A babički ja dobře pomatuju. Voba dvje. Jedna umřela vosumdesát třeťim roku a jedna umřela šedesát vúsmim roku. ( ) Jedna babička naše bila s taťinkovej strani, vona bila ChachlUška. 394 Nahrávku pořídili S. S. Skorvid a Dmitrij Poljakov. 395 Z rus. ши нный = pneumatikový. 396 Tj. překladatelem. 104

105 Taťinek, aďbi se... ďedeček, ať bi se na ňí žeňit, won sm eňil i v eru. I meno, aďbi se žeňit na babičku. Na babicce. A s maminkinej strani babička bila čisto Češka. ( ) Menovala se Aneša Spontánní rozhovor tří informátorů: Maria (Manča) Josifovna Kiselova, roz. 1947, Rajsa Аndrejevna Lipa, roz. 1940, a Ivan (Honza) Kadermas, roz. 1937, nahráno 2013 v Novohradce {M6, M5, M2} {nahrávka: zenichy.mp3 asi od 12:00 min.} RL: Da, tak to je vot. Jak sme, ďístviťeľno, 397 jak to, jak to s Ukrajini Češi - a vi, nu jak... Tam Čechi, tam Čechi, nu a vapše, 398 tam je víc Čechú, da, v Prahe? [Tam jsou samí Češi.] Samí Češi, da? ( ) Vot, vo to Zoja piše: choďím do školi, no ona po ruski píše. Wona nu, uš stará, uš na pensii bila. Powidá, chťelo se do Čech jí teda. I eto, choďim do školi na češ-... češťinu se učit. Aha, nu, jak ťeško wroďe 399 že je. ( ) Nu, mam ti otmetki 400 jeden i dva, no to sou pjekní, píše, to charošije. 401 MK: Nu, tak kak v HermAňiji. U nás jeden i dva, to je špatňe. A pjet, štiri to je pjekňe. A tam naoborot, v HermAňiji. I tam je fšude... láuki 402 i - nu, co trhujou, prodávaj, i fšecko po česki je napsaní, da, nadpisi, fšecko je, fšechno po-česki. ( ) [Jak sami sebe berete, jako ruské Čechy?] Mi jak se píšeme? Á, jak řikáme si. Nu, jak, já aňi newím jak. Jesi f pasporťe, dopusťim 403, nás psali po taťinkoj. Jak vot taťinek, jesi je Čech, značit sem Češka. Á maminku jak nebrali, mámu, vo vňimaňije. No a vopše, nu kaňešno, mi sme fšecko doma i po češski mluwili, diš malí sme bili. I maminka se naučila potom. To nevjeďela nejdříu, a potom fšecko po česki se naučila i tak sme doma fšecki mluvili po česki. No a potom diš sem višla zamuš, tak potom uš sme po ruski víc mluvili. RL: Nu a Toľa taki to po česki mluvil, nu bratr ten. ( ) A taki taťinek bil ruskej a já i ruská se píšu, aha. Co sem uš chťela řict. ( ) Von se ruskej taki psal. MK: Nu že... raňše bilo po tátoj fs o. To teťka uš nepíšou... RL: A vdaná sem bila tedá za Ukrajiňce, Ukrajiňec Lipa s etoho, sә ČerkAskoj oblasťi. A won taki se naučil po česki. Jako ti... její maminka, tak i won. Nu on to mluwil - nu, po 397 Tj. opravdu. 398 Tj. obecně. 399 Tj. trochu. 400 Tj. známky. 401 Tj. dobré. 402 Tj. obchod. 403 Tj. necháváme. 105

106 ruski, tam jak... Nu počťi to jak po ruski víc. Á naučil se po česki taki. On po česki víc mluwil. Taki se naučil. A co, powidá: a jak? MK: Vi tadi pobudete pár dňí í budete po ruski mluvit. (...) Teď uš mluvite lepči, jak ste diš přijeli zrouna. Uš rozumíte koje čto po-ruski í... RL: Ňeco se uš eto, rozbiráte f tom, da. [A Honza tady má dnes foukací harmoniku: říkáte tomu také tak?] Nu, mi takoví teť tadi... ( ) MK: U nás teť nejsou. Dřiu bili. RL: Hermaňika, hermaňika, jo. MK: Nu po ruski harmoška. Takoví ešče sou harmoški. I to u nás ve vesňici uš teť nejsou. Á da, misim jeden človjek jen má takovou harmošku. A to abično jen bajan 404 teťka da... Teťka vapše i bajan málo, teť jen... muzika taková. RL: Da, teť fkľučaj muziku - bum bum anebo ňákí takoví zas p esmi... - nu, písmički, veselí. Jak, napr im Er, já ráda, takoví, já bum bum nerada. Jak přijedou - tudletu bili s Omska i bum bum bum bum. Já pam: oj, zbáu, 405 Saša. InAče sousetka bude nadávat. - Co vi na tu sousetku koukáte? Nu, protože já tadi žiju a ana f samom ďele řiká, ať to gromko n efklučaj, 406 aha. A mňe samoj uš hflava aš... bum da bum, bum da bum. MK: Nu tak nám teda sehraj ňeco, mi poslechnem. ( ) Trnki zelení, nepoťešení IK: A co to je trnki? MK: A co je to trnki? Já newim. ( ) A nu, rosťeňije takoví... Vot trnki zelení, vot proto i powidaj zelení. Značit, woňi neuzrali ešče. IK: Já kolik let slišim to - spívaj, a co to je? ( ) MK: Nu viďiš, dalše dibis celou písmičku, ten smisl třeba bi to uchit, k čemu wono to je, a tak... Nu, mi čekáme. RL: Já uš slišim, jak uslišim, tak přibjehnu. (zpěv) MK: Pjekňe spíváte, pjekňe. (...) Mi uš starí, tak nemožem tak spívat pjekňe, jak vi. (...) A ťeško je li hrát na takowej hermaňice? (...) Já sem se trošku učila, bratr máj hral na bajaňe... Nu to je jak veliká hermaňika, takle víc tehletech knopek, víc tihdle... kolik řadu! (...) [Váš bratr žije tady?] MK: Moj bratr, nu teť won žije v Omsku. Dá, dolžen přijet teťkej, von u ďeťí v HermAňii bil tři mňesíce v hosťach. (...) 404 Tj. akordeon. 405 Tj. zeslab to. 406 Tj. hlasitě nepouštěj. 106

107 [Tady máte všichni děti v Německu?] MK: Dá, u nás fšecki poujížďeli do HermAňije. U ňeho sou tam dvoje, sin i dočka v Hermániji, a jeden sin v Omsku žije u bratra mího. IK: Dočka višla zamuž za Ňemce. A sin višel- žeňil se na Ňemce. MK: To u bratra, a u mňe sin je v HermAňiji, žeňil se na Ňemk e, a dočka je tadi, žije. I sestra má jedna mlatši žije v HermAňiji i tam uš - nu jak, za fšechnejma svejma ďeťima, ďeťi se fšechni požeňili, maj taki ďeťi, uš vopšem... No sin muj je patnáct let uš v HermAňiji, a sestra po mim sedmnáct ili vosumnáct uš, woňi dřiu ujeli. ( ) Nu Stánská Léna, na pjet let je mlatši neš ja. Wona taki za Ňemca višla zamuš i ujeli. Nu woňi tadi žili kolik let, á potom načali fšecki jet, jet, ujížďet, no i woňi ujeli. [A jezdí sem?] Jezďej sem, da. I sestra přijížďí. Oj, nečasto, řítko, řítko jezďej. No sestra jezďi často. Wona přez dvje leta porát je tadi, a sin řitko jezďi. IK: Woňi maj dvoj-... dvojni hraždanstvo. 407 Maj rosijski hraždanstvo i hermanski, i voňi svobodno jezďej. Hdi zachťeli, tak i jedou. ( ) [A kolik je let vašemu synovi, který teď přijel z Německa?] 58:34 IK: Let kolik mu je? Nu kolik mu je. Štiřicet tři? Štiricet tři mu je. MK: A hdo přijel? Á, Ihor uš přijel? IK: Nu, neskej jen přijel. RL: Woňi na tři neďele jezďili, aha. [Vás syn mluví rusky i německy?] ( ) IK: Nu né, won jen po ruski, po ruski, von po mojemu ňi po česki aňi po ňemecki neumí. [A žije v Německu?] Proč? Von žije tadi, won v hosťi jezďil. ( ) Tam jeho supruhi 408 sestra žije i bratr supruhin žije tam. MK: SuprUha - víš uš, co to je, teť? IK: Že-žen MK: Manželka. IK: I roďiče její tam žijou. No woňi teťka tadi sou. Přijeli, woňi každej rok na leto přijížďej i žijou tadi, štiri pjet mňesicu žijou tadi. A pak zas tam do HermAňije jezďi. MK: Jeho manželki roďiče žijou v HermAňiji naporád, da. A woňi, Honza to i vipravuje ťi, že a sem přijížďej k ňim i tadi sou. IK: I manželkina sestra i bratr tam žijou. Vot oňi todle, jezďili tam v hosťi k nim. ( ) MK: To tis jim řekla? 407 Tj. občanství. 408 Tj. manželky. 107

108 RL: No řekla sem, a co to tam máte? Nu jak chceš, poám, tak přiť... a wona - já ne, ja... no wona to paňimá fšechno, Háľa Šurkova. IK: Nu a Šurka že mluwí. MK: Šurka, to je Čech naturaľnej, to... On i - i tátu, i mámu mňel Čecha. RL: Taťínki bili bratři a má maminka sestra. To tadik nás je takovejch hodňe. MK: No dřiu mňeli po hodňe ďeťi. Po deset, po wosum. Mňeli hodňe. [A vás bylo taky hodně, sourozenců?] Oj, maminka roďila jich až deset, á umřeli ji dvje ďefčata i dva hoši. Umřeli a šest nás bilo. Nu teť uš stari kerí mňe - u mňe uš teťkej tři sestri umřeli, uš, da, uš jednej sedumdesát pjet, jednej wosumdesát bilo dva á jednej šedesát vosum, vona zastonala, mňela takovou... bolezň. A tři nás ešče sou. Vot mi, já i sestra v Hermaňiji i bratr, vot mi sme tři vostali. A bilo nás šest. A roďila maminka deset. Á dicki mi... takowá nemoc choďila, dřiu nebili že tidleti fs Aki ukoli, da tendle ťíf choďil, taková nemoc je, ťif nazivá se, potom skarlaťina, 409 da, eto, vot tak uš léta tři ďeťi umirali. Nu, ráznije nemoci. ( ) IK: Fs o, fs o, chvaťit, sem to postau. (...) Já sem tvou vidličku ukrat? RL: Né, jaká razňica - tvojo, mojo, fs o naše! ( ) IK: To dřiu da nemohli zza hraňice přivist. Bilo zapreščení sem do Ros Iji co libo wozit. A teťka fšechno wozej swobodno, chot co. RL: Teť múže ňic doma i nesázet, i nedržet. Fšechno jen abi peňíze bili. Vot, i múže diť koupit, no jesli napr im er maso koupit, to kaňešno, sví je sví. Ili p eľm eň uďelat - jak, newím, po-česki p eľm eňi, nu jak, ne tu vareňiki s masem. Taki ňe vareňiki, řikáte? MK: Nu knedliki to je jedno. IK: Nu knedliki sou bes masa, a to - maso je ve vňitřku, voňi sou jak vareňiki, jenže jich pak ešče takle vot zahejbaj, i u nás to nazivaj p eľm eňi. P eľm Eňi. Vot bili ste f S ib ir i, vi dolžni 410 vot... nada bilo vám p eľm eňi. To je sibirskí bľudo, p eľm Eňi. ( ) RL: Po ruski ňe sťesňajťes, a po česki - nestiťte se! Tak, jo? Nu viďiš. Mi se domluwime. A poňimajeťe vot - Vaňa, da eto, ja fčera z Zinoj razhavar ivaju svajej, mluvim, já jí po česki hnet ňeco chci řict. IK: Tak já sem se w noci procejt, uš mislim si po-česki. ( ) Nu jak to říct, sám sebou mluvim po česki. ( ) Vot dřiu sem v arm iji hďe sloužil, na prwňim roku tak ešče sem si, sám sebou sem mluvil po ruski. Oj, po česki, zrouna na pruňim roku. A pak je uš... si 409 Tj. spála. 410 Tj. měli byste. 108

109 misliš i mluvíš sám sebou po ruski. ( ) A wono desi to bilo, misim, šístá hoďina, hrom tag hřmňel. Nu já sem ležel, nemúžu uš usnout, fstal sem púl šistej, dešť takovej pjeknej šel. MK: A vi jak ste spali? Pjekňe? [Pěkně.] [Hodně dětí chodí do té hudební školy?] MK: A ja newim. Naše to tam nepopadaj, no málohdo vozi, musi jezďit vocať. V Repence to ( ) teť na tejden zakrejou na remont. IK: Nu, to každij hod zakrijou. A teda ve sklepu vodu nemáš? RL: Ne, ne. Aňi newim. IK: Ne ešče. No a u mňe uš je takle vodi tam ve sklepje. RL: Tudle ten raz sem tak přeživala. No jak vodu prowáďeli tam, no prosedla zem. Diž dešt pruňi velkej ten prošel. Í s kriši teče kam, nema hďo ďelat sťóki, nema, a tam kvítka se rozrostli. Do kuroče(?) voda fšechna, zem si vona fšechna pod chátu. Sem si nadumala a (?) fčera primňerno sem se koukala do sklepa, nebila voda. Na druhej deň voteviram, jenom tam kam voda musi ďit pod podlahu do sklepa. Nu neňi, misim si, sláva Bohu. Je to, tak takle mluviš i zapomináš na fšechno. 109

110 8. Závěry výzkumu Na zkoumaném území českého jazykového ostrova vesnice Repinky a okolí na západní Sibiři se dodnes mluví jazykem s některými charakteristickými rysy severovýchodočeských nářečí (v tom také potvrzuje náš výzkum předchozí bádání, zejména S. S. Skorvida), odkud přestěhovalci původně přišli. Jedná se však až o terciární, v případě některých krajanů pravděpodobně i kvartérní, migraci, protože jejich cesta prokazatelně vedla minimálně přes Krym a Čechohrad. Jazyk předků nositelů češtiny na západní Sibiři tak byl ovlivněn také ukrajinštinou z jihovýchodu Ukrajiny (území Melitopole a před tím také Krymu). 411 Z ukrajinského jazykového prostředí do zs. češtiny pravděpodobně pronikla hlásková změna v případě neexistence fonému g ve vlastních jménech zeměpisných a internacionalismech. Hláska g se neobjevuje ani v přejímkách z ruského jazyka, což svědčí o živosti této zákonitosti. Potomci českých krajanů totiž formy s g považují za ruské a formy s h za české (rus. Germánije x zs. čeština Hermánije). Nejvíce svč. i obecně českých nářečních jazykových rysů se zachovalo v hláskoslovné rovině. Na základě jazykového výzkumu můžeme říci, že nářeční systém hláskosloví zs. češtiny je stále velmi živý, protože některé prvky typické pro nářeční území Čech pronikly i do nově přejatých rusismů, a to zejména koncovka -ej u adjektiv (např. met cvetovej, chleba je káčestvenej) a český přízvuk. Zachovávána je poměrně dobře i samohlásková délka včetně emfatického dloužení, i když je pravda, že svč. nářečí vlastně vykazují tendenci rozlišovat samohláskovou délku jen v přízvučných slabikách. Zs. čeština pravděpodobně také poukazuje na fakt, že dříve se průběh izoglos, jak je zachycen ve výzkumu pro ČJA (tj. u staré generace zejména v šedesátých letech 20. století), lišil. Ukazuje se, že některé izoglosy byly v průběhu vývoje zřejmě zatlačeny do horských, okrajových oblastí svč. regionu, a ve výzkumech druhé poloviny 20. století tak byly zachyceny jako prvky typické pro okraje svč. oblasti. Tak je tomu například u změny gd>hd, která je jinak významným rysem jihozápadočeským, podle ČJA se nicméně dříve vyskytovala i v okrajových oblastech svč. nářečí; v zs. češtině se jedná o velmi živý jazykový rys, a vzhledem k ostatním zachyceným jazykovým prvkům je nepravděpodobné, že by Češi z Omské oblasti původně odešli z některé z těchto svč. okrajových oblastí. Na dřívější jiný průběh izoglos zřejmě ukazují i některé další jevy, např. lexém ťopan nebo absence iniciálního j- v podobě itrnice. Lexikální 411 SKORVID, 2014b, s

111 jednotky ve formách svarba, stezička, netik, šklubat ukazují podle stavu zachyceného v ČJA na východní polovinu severovýchodočeské nářeční oblasti, někdy přímo na Litomyšlsko. V tvarosloví jsme mnoho jazykových jevů typických pro svč. nářečí nezaznamenali. Jedná se například o koncovku -ej v instrumentálech substantiv rodu ženského, rodinná jména z adjektivních příjmení, analogické plurálové koncovky -em, -ech, -ema v tvrdém sklonění adjektiv podle sklonění zájmenného, koncovku -om v dativu jmen přivlastňujících rodině, analogické e slovního základu v tvarech číslovky čtyři, změnu -ct v -st u číslovek typu jedenáct, analogické -ch v pl. tvaru bychme a příponu -ej v komparativu příslovcí. V tvarosloví se projevují některé jevy typické pro celé území Čech, jako např. stažený tvar zájmena nějaký (ňákí) a slovotvorný formant dle, některé rysy společné pro středočeskou a severovýchodočeskou oblast, jako vyrovnání koncovky -í v pl. adjektiv (např.: Svarbi bili pjekní w Nowohratce {M1}; ploti bili fšechni stejní {M7}), rysy vymezující středočeskou oblast od severovýchodočeské (koncovky sloves 3. osob pl. - eji/-aji proti -ej/-aj) dále rysy specifické pro severovýchodočeskou oblast (stažené tvary přivlastňovacích zájmen) i vlivy ruského jazyka (některé imperativy; vyrovnané tvary na -ime, -ite vykazují shodu se svč. oblastí). Určit frekventovanost tvaroslovných jevů v zs. češtině se ukázalo jako velmi obtížné. Některé jazykové formy se totiž v přepisech vyskytují velmi zřídka, a chybí tak dostatek materiálu pro spolehlivější závěry. V syntaktické rovině jsme v zs. češtině nalezli velmi málo rysů typických pro svč. nářeční oblast. Jediný jazykový rys svč. nářeční oblasti, který se v zs. češtině pravidelně dodržuje je odsouvání předložky v ve spojení s letopočtem (souvisí to s fonetickou realizací fonému /v/). Stejně tak vliv ukrajinštiny byl nejspíše v této rovině minimální. Naopak nacházíme velké množství jazykových jevů přejatých z ruského jazyka, např. spojka i na místě českého a, dále a na místě českého ale, slovesná vazba s příslovečným určením a předložkou po, vyjádření potřeby a nutnosti s ruskou konstrukcí s nada a předložka u místo slovesa mít v případech vyjadřujících vlastnictví aj. Obdobně silně působila ruština v lexikální rovině zs. češtiny. Mluvčí často užívají rusismů, z nich pak ovšem vytvářejí české větné konstrukce, např.: fs u žís sem se 111

112 truďiła 412 {M1}; To je sibirskí bľudo, 413 p eľm Eňi {M2}; řiká, ať to gromko n efklučaj 414 {M5}. Nebo naopak je v jejich výpovědích české lexikum zasazeno do ruských syntaktických forem, např.: na prwňim roku tak ešče sem si, sám sebou sem mluvil po ruski {M2}; diš sem višla zamuš 415 {M6}. Někdy zase dochází ke střídání českých a ruských syntaktických vazeb i lexika v jedné a té samé výpovědi, např.: Vot mi ešče nerozumňeli sme, že nada 416 po ruski mluvit {M11}. Rozdíly mezi jednotlivými mluvčími jsou minimální. Nejvýraznějším rozdílem je, že se u nejstarší informátorky zachovalo tvrdé obouretné ł, v některých případech ovšem splývající s u. Domnívám se však, že v případě pronikání ruských vlivů do zs. češtiny nehraje tak důležitou roli věk jednotlivých mluvčích, ale rodinné prostředí, jímž byli po většinu života obklopeni, protože mnoho z nich mělo jednoho z rodičů nebo partnera ruského či ukrajinského původu. Přestože se práce snaží podat podrobný rozbor mluvy potomků českých krajanů v Omské oblasti v určených jazykových vrstvách a naznačuje vztah zs. češtiny k výchozímu nářečnímu území, tj. k severovýchodočeským nářečím, je tu nepochybně velký prostor pro další bádání. Za jednu z těchto badatelských perspektiv považuji zevrubný výzkum lexikální roviny v návaznosti na zeměpisné rozšíření lexikálních izoglos v ČJA a dotazníkový průzkum zacílený na jevy málo frekventované v běžně mluvené řeči nahrávek. 412 Tj. celý život jsem pracovala. 413 Tj. jídlo, pokrm. 414 Tj. nepouštěj to nahlas. 415 Tj. vdala jsem se. 416 Tj. máme mluvit. 112

113 9. Literatura a elektronické zdroje 9.1 Literatura AUERHAN, Jan: České osady na Volyni, na Krymu a na Kavkaze. Praha: Antonín Hajn, BALHAR, Jan et al.: Český jazykový atlas 1, Praha: Academia, BALHAR, Jan et al.: Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, BALHAR, Jan et al.: Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, BALHAR, Jan et al.: Český jazykový atlas 4. Praha: Academia, BALHAR, Jan et al.: Český jazykový atlas 5. Praha: Academia, BALHAR, Jan et al.: Český jazykový atlas, Dodatky. Praha: Academia, BĚLIČ, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, ČMEJRKOVA (= ЧМЕЙРКОВА), Světla: Они наши или чужие? О репатриации волынских чехов. Глобализация этнизация: этнокультурные и этноязыковые процессы. Отв. ред. Г. П. Нещименко. Mосква: Наука, s ČMEJRKOVA (= ЧМЕЙРКОВА), Světla: Язык, этнос, культура в процессе этнизации. In Нещименко, Г. П.: Глобализация этнизация: этнокультурные и этноязыковые процессы. Санкт Петербург: Российская академия наук Институт славяноведения, s DOUBEK, Vratislav: Česká politika a [východní] vystěhovalectví. Praha: Karolinum, CHARLAMOVA (= ХАРЛАМОВА), Мarina А.: Этническая самоидентификация и её показатели в диалектном тексте. Ученые записки казанского государственного университета: Том 151, кн. 3, s JANČÁKOVÁ, Jana JANČÁK, Pavel: Mluva českých reemigrantů z Ukrajiny. Praha: Karolinum, KOKAISL, Petr et al.: Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Praha: Za hranice - Společnost pro rozvojovou spolupráci při Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze, KUTNAR, František: Počátky hromadného vystěhovalectví z Čech v období Bachova absolutismu. Praha: ČSAV, LAMPRECHT, Arnošt et al.: České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, MIČKA, Ivo: S Volyňskými Čechy v Žitomiru a Rakovníku. Rakovník: Rabasova galerie,

114 MJAČINA (= МЯЧИНА), Zinajda I.: Очерк языка чешского говора села Малая Зубовщина на Украине. Минск: Автореферат канд. филол. наук. Ин-т языкознания АН БССР, MYKHAYLOVA, Kateryna: Mluva Čechů v Čechohradě na Ukrajině a její vztah k výchozímu českému nářečí. Brno: Masarykova univerzita, [nepublikovaná diplomová práce] NEPRAŠ, Jan: Čechové na Krymu i osada Čechohrad. Informační věstník, č. 25 (1), s PETRÁČKOVÁ, Věra KRAUS, Jiří et al.:akademický slovník cizích slov. I. svazek A K. 1. vyd. Praha: Academia RAZBEGAEV (= РАЗБЕГАЕВ), Vjačeslav V.: Суд над цареубийцами. Дело 1-го марта 1881 года. Санкт Петербург: Изд. им. Н. И. Новикова, SKORVID (= СКОРВИД), Sergej S.: Говор чехов среднего прииртышья: генезис и своеобразие. Вестник Омского университета, č. 3 (69), SKORVID (= СКОРВИД), Sergej S.: Чешские переселенческие говоры на Северном Кавказе и в Западной Сибири. Славяноведение, č. 1 (16), s SKORVID, Sergej S.: Чешские языковые острова в России ветки истории и этнической памяти. Oriens Aliter, č. 1 (1), s TRÁVNÍČEK, František: O českém jazyce. Praha: Melantrich, UHEREK, Zdeněk: Češi z Kazachstánu a jejich přesídlení do České republiky. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, UHEREK, Zdeněk: Češi na jižní Ukrajině. Český lid, č. 87 (4), s VACULÍK, Jaroslav: Dějiny volyňských Čechů I. ( ). Praha: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, s VALÁŠKOVÁ, Naďa: Češi v Rusku. In BROUČEK, Stanislav: Češi v cizině 9. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR, s Elektronické zdroje ČIŽMÁROVÁ, Libuše: K nářeční morfologii kolektivního označení rodiny v češtině [online]. Naše řeč, č. 4 (84/2001). [cit ]. URL: < HALLER, Jiří: Pěčkově [online]. Naše řeč, č. 5 (6), [cit ]. URL: < 114

115 JANČÁK, Pavel: Čeština v Ivanově Sele v Jugoslávii [online]. Slovo a slovesnost, č. 3 (32), [cit ]. URL: < s MACHEK, Václav: Několik názvů jídel, vážných i posměšných [online]. Naše řeč, č. 7 8 (29), cit.[ ]. URL: < ŘEZNÍČKOVÁ, Eva: Slavnosti, krajanská komunita, Čechohrad, Ukrajina [online]. Krajiny češtiny, č. 2 (19/2010) [cit ]. URL: < s ŠEMBERA, Alois V.: Základové dialektologie československé, Olomouc: R. Promberger, [online]. [cit ]. URL: < 115

116 10. Přílohy 10.1 Příloha č. 1 Fotografie 417 Autobusové nádraží v Omsku. Ze stanoviště č. 11 jezdí autobusy do Repinky. Jeden z prvních pohledů na Repinku. Dlouhá řada zemědělských vozů. 417 Fotografoval Martin Tumpach. 116

117 Gennadij Švihel a účastnice výzkumu Barbora Jislová-Kneblová při jednom z českých rozhovorů Ivan Kadermas Dům kultury i se sochou Lenina. Dům kultury se využívá např. k tancům v době svateb. 117

118 Maria (Manča) Kiselova a Rajsa (Rajka) Lipa naše informátorky /V Repince je také památník ukončení 2. světové války. Jeho věčný oheň však již nehoří. Dům rodiny Ivana Kadermase. Úplně vlevo jeho dcera Aljona, která česky rozumí, ale již nemluví. 118

119 Typický sibiřský domek. Tento je vyfocen v Repince. Stolovaja jídelna v Repince. Jedno z center tamního společenského života. Základní škola v Repince. 119

120 Rodina Ivana (Honzy) Kadermase nás vzala k jezeru zastřílet si na plechovky. Zleva: Barbora Hakenová, Sergej - vnuk I. Kadermase, I. Kadermas a účastník výzkumu Jan Waldhauser Domek Rajsy Lipy v Novohradce 120

121 Na návštěvě u Rajsy Lipy. Zleva: Maria Kiselova; Galina (Hála) Kadermas manželka Alexandra, Ukrajinka; Jan Waldhauser; Ivan Kadermas; Alexandr Kadermas a účastníci výzkumu. Naše druhé ubytování v hudební škole v Repince. V Repince nás zaujaly neobvykle vysoké dopravní značky. 121

122 S Naďou, sibiřskou Českou, která pracuje v Německu v masokombinátu. Hřbitov v Novohradce. Tady je dnes prý Čechů nejvíce. Hrob Eduarda Vasilijeviče Kadermase 122

123 Hrob Filomeny Ivanovny Vondry Hrob manželů Ejchgornových: Karoliny Vasilijevny a Viktora Genrichoviče Hrob manželů Kadermasových: Ivana Ivanoviče a Marii Josifovny 123

124 Nesmírně truchlíme, nápis na náhrobku Vasilije Ivanoviče a Karoliny Antonovny Kadermasových Viktor Antonovič Bartoš ( ) Štěpán 418 Vikentěvič Vondra ( ) 418 Diakritika částečně doplněna. 124

125 Anastasja Karlovna Bartoš Jídelna v Repince přichystaná na ruskou svatební hostinu Dcera paní Rajsy žila nějakou dobu v Praze Obyvatel Repinky 125

126 10.2 Příloha č. 2 Ukázky fotokopií modliteb Modlitby vyfotografoval S. S. Skovid. 126

127 127