MASARYKOVA UNIVERZITA. Pedagogická fakulta SKRYTÉ CHEMIKÁLIE VE ŠKOLÁCH

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání SKRYTÉ CHEMIKÁLIE VE ŠKOLÁCH Bakalářská práce Brno 2013 Vypracovala: Vedoucí práce: Martina Pospíchalová Mgr. Irena Plucková, Ph.D.

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedeny v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne: Martina Pospíchalová 2

3 Bibliografický záznam: POSPÍCHALOVÁ, Martina. Skryté chemikálie ve školách - bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Irena Plucková, Ph.D. Anotace: Tento materiál odhaluje oblasti skrytých nebezpečí intoxikace dětí netradičními látkami. Poukazuje na dnešní problematiku vzdělávání a bezpečnosti žáků na základních školách. Klíčová slova: Skrytá nebezpečí, toxiny, první pomoc, intoxikace, čisticí přípravek. Annotation: The material in this area reveals the hidden dangers of poisoning of children by nontraditional ingredients. It refers to today's issue of education and safety of pupils at primary schools. Keywords: hidden dangers, toxins, first aid, intoxication, cleaning preparation 3

4 Obsah 1. Úvod a cíle práce Intoxikace Cesty intoxikace Příznaky intoxikace První pomoc při intoxikaci Zdroje toxinů na základní škole Čisticí prostředky Dílna Ateliér výtvarné výchovy Rostliny Slovníček pojmů Orientační šetření Závěr Resumé: Použité informační zdroje Seznam příloh Příloha 1:

5 1. Úvod a cíle práce O užívání návykových látek žáky základních škol bylo popsáno již mnoho listů papíru. Tato bakalářská práce je zaměřena na neúmyslnou intoxikaci či intoxikaci ne zcela běžnými látkami rostlinami na školních chodbách a ve třídách, čistícími a dezinfekčními prostředky používanými uklízečkami, chemikáliemi ve školní laboratoři, v dílnách či ve výtvarné výchově. Bakalářská práce by měla poukázat na nebezpečnost jindy běžných látek, které ale v rukou zvědavých dětí, které často pod vlivem hecování kamarádů pozřou část rostliny, chemikálii či barvy ve výtvarné výchově a neuvědomují si, že tak mohou hazardovat se svým zdravím či životem. Hlavním úkolem této práce není vytvořit ucelený seznam toxinů číhajících na děti ve škole, či přesný návod pro pedagogické pracovníky, kterak se vyhnout problémům s těmito toxiny. Chtěla bych spíše upozornit na skrytá nebezpečí, která mohou v klidu růst v květináčích na školních chodbách, ve třídě, či se skrývat v úklidových komorách nebo v chemické laboratoři. Není bohužel v silách pedagogů uchránit děti před vším, co na ně může číhat za nebezpečí. Ale kdo je připraven, není překvapen. A kdo zná svého nepřítele, snáze se mu ubrání. Když budeme vědět, co je ve škole pro děti potencionálně nebezpečné, bude se nám snáze vykonávat dohled nad někdy ne úplně hodnými a vzorně se chovajícími žáky. Cíle práce: Vytvoření souboru návrhů opatření pro ochranu zdraví žáků základních škol vzhledem k používání a výskytu skrytých chemikálií. Orientační průzkum na ZŠ týkající se výskytu a zabezpečení skrytých chemikálií na základních školách. 5

6 2. Intoxikace Podle slovníku cizích slov je intoxikace jednoduše otrava. Otravou se rozumí škodlivé působení chemických, rostlinných nebo živočišných jedů na organismus člověka (otrava vyvolaná vnějšími vlivy). Při určitých změnách látkové přeměny způsobených nemocí, může dojít též k otravě (otrava vyvolaná vnitřními vlivy). Jedem se rozumí organická nebo anorganická látka, která svým chemickým nebo fyzikálním působením již v malém množství vyvolá otravu. Jed může být skupenství pevného, kapalného nebo plynného. Podle účinku na lidský organismus se jedovaté látky dělí na skupinu dráždivých, hepatotoxických, hepatonefrotoxických, neurotoxických nebo centrálně tlumících jedů a na krevní jedy [1]. Užívání jedů je v historii lidstva běžné, jedy sloužily ženám i mužům k dosažení jejich cílů (politické vraždy jedem, odstranění nežádoucího konkurenta). Jedy dodnes používají primitivní národy při lovu zvěře i ve válce s jiným kmenem. Velkou úlohu při intoxikaci v minulosti i dnes hraje záměna. Lidé uchovávají jedy v lahvích od nápojů, a tak se často otráví nešťastnou náhodou při záměně těchto, pro úschovu jedů nevhodných, nádob. Někdy ovšem požití jedu není náhoda, ale úmysl. Úmyslné dlouhodobé užívání látek, které jsou pro organismus toxické, se nazývá toxikomanie. Lidé užívali toxické látky v minulosti i současnosti a to např. při věštění, různých rituálech, k vyvolání potratu, jako afrodiziaka. Moudrý Paracelsus řekl před staletími:,,vše, co člověk požije, může být lék i jed, rozhodující je dávka. Následky intoxikace se odvíjí nejen od druhu jedu, kterým byl organismus zasažen, ale také od cesty přenosu, koncentrace, množství a v neposlední řadě zdravotního stavu člověka, který byl jedem zasažen. Příznaky se u některých látek objevují v rozsahu několika minut, u jiných jedů se příznaky objevují ve chvíli, kdy už jsou zasaženy vnitřní orgány a člověku už nelze pomoci. Intoxikace silnými jedy či velkým množstvím jedu zanechá trvalé poškození organismu či způsobí jeho smrt [2]. Intoxikace návykovými látkami, které člověk užívá dobrovolně, mají za následek okamžitou smrt jen zřídka. Člověk pravidelně užívající běžné návykové látky (alkohol, tabák, marihuana) již zná svou míru a pouze zřídka dochází k otravě. Bohužel na základní škole je běžné experimentování nejen s alkoholem a cigaretami, ale i dalšími návykovými látkami, a tak se často učitelé i rodiče setkávají s náctiletými, kteří jeví známky mírné intoxikace i během výuky. 6

7 3. Cesty intoxikace Jak již bylo řečeno, působení jedu (ať už je jím specificky působící látka nebo např. leptající chemikálie) začíná jeho vstupem do těla. To se děje nejčastěji cestou trávicího ústrojí (požitím, či vypitím jedu). Ve školním prostředí je velmi běžné, že děti v ústech přenášejí klíče, kartičky do jídelny, pytlík s tělocvikem, kružítka a pravítka, pytlík se svačinou, sešit a další věci, které se různě povalují po lavicích, v batozích a někdy i na zemi. Intoxikace ústy je ve škole nejpravděpodobnější. Náhodné pozření toxické látky se u žáků na druhém stupni dá vyloučit. Běžnější je úmyslné pozření látky jako následek sázky či,,vyhecování od spolužáků. Bohužel, sebedůkladnější dozor na chodbě nebo učitel ve výuce nemůže zabránit tomu, aby si dítě odneslo kus listu jedovaté rostliny, o které učitel mluvil v hodině, za roh či na záchody, aby vyzkoušelo si, jaké to bude mít účinky. Další možnou cestou intoxikace ve škole je inhalace, a to nejčastěji v chemické laboratoři či v dílnách. Zde už je možná neúmyslná intoxikace při nedodržení pravidel při zacházení s nebezpečnými látkami. V takovém případě je třeba, aby žáci ihned informovali učitele. Při úmyslné inhalaci toxických látek záleží na době inhalace. Od té se odvíjí následky inhalace na organismus. Intoxikace inhalací plynů, zvláště oxidem uhelnatým, je život ohrožující a první pomoc musí být rychlá a přesná. Třetí cestou je intoxikace kůží. Ve školním prostředí je to ale nejméně pravděpodobná cesta. Jed, který vstoupí do organismu, může ihned vyvolat tzv. nespecifický účinek. K jeho projevu není zapotřebí specifická interakce organismu s jedem, protože poškození tkání způsobí už samotná fyzikálně-chemická povaha jedu (např. poleptání sliznic vypitím louhu). Specifické účinky nastávají po zásahu jedu do metabolismu člověka anebo do nervového či hormonálního řízení orgánů. Proto se nakonec dostavují specifické příznaky (např. slinění, poruchy vědomí, poruchy srdeční činnosti a mnohé jiné). Tyto účinky mohou nastat ihned, ale je zde i možnost latence, tedy odkladu projevu otravy. Tato doba může činit i několik hodin (např. po otravě muchomůrkou zelenou). Lidské tělo má tu schopnost, že je samo schopno odstranit některé jedy z těla. K tomu slouží především játra a ledviny. To, jakou rychlostí se jed vyloučí z těla, určuje, jak dlouho bude jed na organismus působit. Jed se může z těla vyloučit, aniž by zanechal trvalé následky. Jiné jedy jsou schopné vyvolat nenapravitelná poškození (především na již zmíněných játrech a ledvinách), která vedou k poškození funkcí příslušných orgánů. 7

8 U některých jedů je třeba k vyvolání nevratného poškození jejich opakované podání. Jako příklad může sloužit alkoholická cirhóza jater [3]. 8

9 4. Příznaky intoxikace Intoxikace se může projevit mnoha způsoby, záleží na cestě intoxikace, na množství a druhu toxinu. Působení toxických látek na některé orgány a jejich funkce vytváří soubor klinických příznaků. Znalost a rozpoznání hlavně časných klinických příznaků otrav je zásadní pro včasnou diagnózu, transport nemocného na odpovídající pracoviště a zahájení vhodné léčby. Přítomnost klinických příznaků akutních otrav musí upozornit zdravotníky na nutnost pátrat na místě po zbytcích toxické látky a zajistit biologický materiál k toxikologickému vyšetření. Mezi hlavní klinické příznaky akutních otrav patří poruchy centrálního nervového systému, poruchy dýchání, poruchy kardiovaskulárního systému, poruchy regulace tělesné teploty, poruchy vnitřního prostředí, akutní poškození jater nebo akutní poškození ledvin [4]. Centrální nervový systém Postižen je především autonomní systém, vzniká disharmonie parasympatiku a sympatiku. Toxické látky působící na nervový systém mohou také ovlivňovat rychlost a koordinaci kontrakcí svaloviny obojího typu. Kvantitativní porucha vědomí 1 patří mezi nejčastější příznaky akutních otrav. Mezi nejdůležitější látky, které způsobují útlum CNS patří alkohol, opioidy, benzodiazepiny, barbituráty, fenothiaziny, další hypnotika a sedativa, antidepresiva, antiepileptika, antihypertenziva, oxid uhličitý a oxid uhelnatý. Tyto látky většinou způsobují útlum i dalších funkcí organismu jako je bradykardie, hypotenze, útlum dýchání, hypotermie nebo omezení střevní peristaltiky. Stimulující účinky na CNS, které zahrnují neklid, agitovanost, třes, křeče, hypertermii, tachypnoi, hypertenzi, tachykardii, poruchy rytmu apod., má řada látek jako amfetaminy, kokain, etanol, LSD, marihuana, anticholinergika a digitalisové preparáty. Řada těchto látek patří mezi tzv. halucinogeny vyvolávající zrakové halucinace, panickou reakci a psychózu s hypertenzí, tachykardií a tachypnoí [4]. 1 Pozn. Kvantitativní porucha vědomí (zastřené vědomí) je stav porušené bdělosti (vigility). Termín bezvědomí vyjadřuje nejtěžší stupeň poruchy vědomí, který sám může být různého rozsahu. 9

10 Delirantní stav Jedná se o duševní onemocnění s přechodnou poruchou kognitivních funkcí a kolísáním úrovně vědomí. Ke vzniku tohoto stavu dochází při nedostatečném zásobení mozku kyslíkem. To se může projevit desorientací, sníženou pozorností a zhoršenou krátkodobou pamětí, neklidem, poruchou řeči, někdy i halucinacemi. U vnímavých jedinců může být vyvolán řadou látek s tlumivým nebo stimulujícím účinkem na CNS (alkohol, opioidy, hypnotika, antidepresiva, sympatomimetika a halucinogeny) nebo může vzniknout při rychlém vysazení barbiturátů, sedativ, hypnotik či alkoholu [4]. Křečové stavy Ty mohou být vyvolány amfetaminy, kokainem, antidepresivy, lokálními anestetiky. Dalšími příznaky mohou být příznaky anticholinergní (otrava tricyklickými antidepresivy, atropinem, lilkovitými rostlinami a některými houbami) a také cholinergní příznaky (otrava organofosfáty, parasympatomimetiky nebo muchomůrkou červenou) [4]. Dýchací ústrojí Obvykle dochází k poruchám dýchání, které mohou být způsobeny neprůchodností dýchacích cest, popř. útlumu dýchacího centra. Dále může být ovlivněn přímo plicní parenchym po inhalaci jedovaté látky nebo mohou být postiženy dýchací svaly při křečích nebo při svalové paralýze. Při otravě oxidem uhličitým nebo oxidem uhelnatým je porucha dýchání způsobena vytěsněním kyslíku ze vzduchu nebo může být obsazena vazebná kapacita kyslíku v hemoglobinu [4]. Kardiovaskulární systém Mezi nejčastější příznaky poruch kardiovaskulárního systému patří hypotenze po většině tlumivých látek, nebo naopak hypertenze po látkách se stimulačním účinkem. Dále se mohou objevit různé poruchy srdečního rytmu, například bradykardie po otravě opioidy, tachykardie po stimulačních drogách. Řada rostlinných jedů způsobuje změny v krevní srážlivosti, některé látky aglutinují erytrocyty, jiné je hemolyzují [4]. 10

11 Játra Řada látek vstřebávajících se z trávicího traktu poškozuje jaterní buňky. Jsou popisovány případy akutní žloutenky vyvolané dlouhodobým používáním ožanky salamandry (Teucrium chamaedrys) jako léčivé rostliny. Řada rostlinných metabolitů je výrazně hepatotoxických, hepatokarcinogenních. Mnohé jedy jsou játry detoxikovány. Akutní poškození jater může vzniknout při otravě paracetamolem, ethanolem a amatoxinem při otravě muchomůrkou zelenou [5]. Trávicí trakt Velmi častý projev intoxikací je zvracení. Je vyvoláno řadou rostlinných jedů, ale i prostřednictvím psychického, či jiného vlivu. Jde o reflexní reakci. Jedy mohou ovlivňovat enzymovou aktivitu mikroorganismů ve střevech a naopak jejich zvýšená aktivita může štěpením toxických látek vyvolat jejich větší jedovatost. Může také dojít k zácpě, či průjmům. Šťavelan vápenatý, respektive jeho rafinovaná forma, může mechanicky poškozovat sliznice a být příčinou jejich zánětů, podobně mohou působit i třísloviny. Lektiny vykazují zvláštní biologickou aktivitu, kdy vazbou na receptorová místa na povrchu epitelových buněk střev znemožňují absorpci živin. Enzymové inhibitory některé metabolity rostlin inhibují enzymy, jako jsou trypsin, chymotrypsin a amyláza. Nejrozšířenější jsou inhibitory trypsinu. Tyto látky jsou velice stabilní, způsobují inhibici interferující s proteinovým trávením, pankreatickou hypertrofií, zvýšenou sekrecí pankreatických enzymů a metabolickou poruchu v utilizaci sirných aminokyselin. To vše se nejčastěji projevuje u zvířat krmených krmivem bohatým na inhibitory trypsinu [5]. Ledviny Akutní poškození ledvin může vzniknout při otravě etylenglykolem nebo paracetamolem. Řada rostlinných jedů může vyvolat záněty až nekrózy ledvinové tkáně [5]. 11

12 Alergie Slovo alergie lze definovat jako stav zvýšené přecitlivělosti a nepřiměřené reakce organismu na určitou běžně se vyskytující látku - alergen, která má schopnost alergizovat, tj. mají tzv. imunogenní vlastnosti. Existují lidé, kteří mají dědičný sklon k alergii tzv. atopici, kteří vytvářejí zvláštní typ protilátek - imunoglobuliny typu IgE (reaginy). Po určité době latence a opakovaném kontaktu s alergenem se u těchto osob projeví alergická přecitlivělost prvního typu - anafylaxe, atopie. Tato přecitlivělost se může dále rozvíjet. První fáze je bez klinických příznaků, v druhé fázi se objevují příznaky typu senné rýmy, zánětu spojivek, kopřivky, otoků, průduškového astmatu nebo průjmů s křečemi. Pokud by se alergen dostal přímo do krevního oběhu, může nastat velmi vážný, život ohrožující stav - anafylaktický šok. Vedle typické atopie existují ještě stavy tzv. neatopické přecitlivělosti, který se vztahuje na rostlinný původ. Jedná se o tzv. reakci pozdního, IV. typu přecitlivělosti, který vzniká při působení určité látky na kůži při vývoji kontaktního ekzému [6]. Fotosenzibilizace Mezi zvláštní projevy toxicity patří fotosenzibilizace, tj. zvýšené zcitlivění organismu vůči slunečnímu světlu po styku s určitými látkami. Sloučeniny, které disponují s touto schopností, označujeme jako fotodynamické, fytotoxické či fotosenzibilizující látky. Obecně lze říci, že jde o látky, které mají schopnost absorbovat a krátkou dobu udržet kvanta světelné energie, čímž vznikne aktivovaná molekula fotodynamické látky. Každá takováto látka vyžaduje aktivaci pouze zářením o určité vlnové délce. Nejdestruktivnější je UF záření kratší než 330 nm, molekuly absorbující v této oblasti záření působí na organismus nejzhoubněji. (Slunce vysílá záření o vlnových délkách nm, čili může aktivovat řadu látek). Pokud se dostane fotodynamická látka po požití do krevního oběhu a jím také do pokožky, je tam aktivována slunečním zářením. Tyto aktivované molekuly předávají svou energii do okolí a poškozují tkáně, tvoří se vysoce aktivní kyslíkové radikály. To se může projevit v poruchách buněčného dělení, změnách permeability membrán, porušení syntézy bílkovin a DNA apod. Klinické projevy fotosenzibilizace závisí na typu látky, jaké množství se jí dostalo do pokožky, a jak dlouho byla pokožka vystavena slunečnímu záření a jak intenzivní toto záření bylo. Stupeň poškození ovlivňuje i ochrana pokožky (silná pigmentace, u zvířat srst apod.). 12

13 Fotosenzibilizující látka je v rostlině přítomna buď přímo ve fytotoxické formě a oběhovým systémem se dostává do pokožky, kde je aktivována slunečním zářením. V Tomto případě mluvíme o tzv. primární fotosenzibilizaci, která častá i u člověka. V druhém případě je po přijaté rostlinné potravě rozložen chlorofyl anaerobními mikroorganismy na fyloerytrin, který je fotosenzibilizující [7]. 13

14 5. První pomoc při intoxikaci První pomoc člověku, který se vystavil toxinu, se liší podle druhu toxinu, cesty intoxikace a času, který uběhl od zasažení organismu. Co platí pro otravy obecně: Důležité je nepropadat panice. Důkladně vypláchneme postiženému ústa. Musíme zjistit, co a kolik toho postižený přesně snědl nebo vypil. Identifikujeme vzorek jedovaté látky, rostliny, houby, původní obal s etiketou Zajistíme odbornou lékařskou pomoc nebo Toxikologické informační středisko (TIS) - tel a , které má nepřetržitý provoz. Ve většině případů lze následky otravy zmírnit podáním aktivního (živočišného uhlí) [8]. Otravy rostlinami Většina rostlin v našich podmínkách vyvolává pouze podráždění trávicího traktu s bolestmi břicha, průjmy nebo zvracením. Látky obsažené v některých druzích mají vliv na nervovou soustavu (rulík zlomocný, durman obecný, lýkovec, tis červený aj.) [3]. Opatření při otravě rostlinami: Pokusíme se zjistit příčinu otravy a identifikujeme požitou rostlinu. Uvolníme dutinu ústní, odstraníme z ní zbytky rostliny a tím zabráníme dalšímu vstřebávání. Ústa vypláchneme čistou vodou. Pokud dítě ústa nepálí, pokusíme se vyvolat zvracení (např. prstem nebo lžičkou podráždit měkké patro). Můžeme také vyvolat průjem podáním projímadla. Dáváme dítěti vlažnou vodu nebo málo slazený čaj. Také podáváme podle požitého množství několik tablet aktivního uhlí. Zajistíme dohled nad postiženým, při bolestech žaludku a střev můžeme přikládat horký obklad. Zajistíme lékařskou pomoc a do zdravotního zařízení vždy vezmeme rostlinný materiál, který postižený snědl. 14

15 Výjimku tvoří diefenbachie, jejíž nadzemní části rostliny obsahují jehličky šťavelanu vápenatého, který poškozuje sliznice a způsobuje otok. Bezprostředně poté dochází k pálení v ústech a bolesti při polykání. Při požití diefenbachie podáváme studený nápoj nebo kostky ledu k cumlání, abychom zabránili otoku dýchacích cest, vždy vyhledáme lékařskou pomoc [9]. Otrava chemickým přípravkem určený pro domácí použití Nejrozšířenějším jedem na světě jsou čisticí prostředky pro domácnost. Mnohé z nich jsou mylně považovány za bezpečné. Všudypřítomné barevné a mnohdy vonící chemické prostředky malé dítě lákají k ochutnání [10]. Opatření při otravě chemickým přípravkem: nikdy nevyvoláváme zvracení. To může postiženého ještě více ohrozit na životě (při zvracení dochází k vdechnutí chemikálie do plic, kde může mít za následek zánět plic). Látky s leptavými účinky (např. hydroxid sodný) mohou při zvracení ještě jednou poleptat sliznice. Pouze vypláchneme ústa vlažnou vodou, látku nikdy neneutralizujeme. Pokud při otravě nedošlo k poleptání sliznice úst a trávicího traktu (dítě nemá oteklé rty, nesliní, nemá bolesti při polykání), je vhodné tekutiny podat, podáváme malé množství vody. Raději nedáváme aktivní uhlí (znesnadní lékařům zhodnocení nálezu), pouze na doporučení Toxikologického informačního střediska (TIS) tel a , které má nepřetržitý provoz. Zkontrolujeme, zda nedošlo k potřísnění jiných částí těla chemikálií, postiženou kůži oplachujeme 15 min vlažnou čistou vodou [9]. 15

16 Zde jsou výjimky z uvedeného postupu: Aktivní uhlí nikdy nepodáváme v případě otravy přípravkem na čištění odpadů a potrubí na bázi hydroxidu sodného (znesnadní hodnocení lékařského nálezu), odstraňovačem vodního kamene, přípravkem do myček nádobí, zubní pastou nebo pěnou po holení, alkoholem. Naopak aktivní uhlí podáváme v případě otravy pesticidy (přípravky k hubení plevele, hmyzu, hlodavců ) a hnojivy. Rozpouštědla (ředidla) jako je např. xylen, toluen, aceton nebo benzin ovlivňují vědomí podobně jako alkohol! Při požití nevyvoláváme zvracení a nikdy nepodáváme mléko! Při zasažení očí ihned vypláchneme proudem vody. Při potřísnění pokožky omyjeme vodou a mýdlem. Při nadýchání a nevolnosti ihned opustíme pracoviště. Velmi nebezpečné jsou otravy nemrznoucími kapalinami (např. Fridex). Toxicitu v nich je způsobuje nebezpečný etylenglykol. Ten je příjemně nasládlý a tudíž může dojít k vypití velkého množství kapaliny s následkem těžké nebo i smrtelné otravy! Jako protijed se podává zředěný alkohol. Tuto první pomoc je třeba vždy konzultovat s lékařem nebo TIS. Otrava alkoholem (je součástí také parfémů, ústních a pleťových vod, čističů na sklo ). Dítěti dáváme pít sladký čaj. V případě většího množství kontaktujeme opět lékaře. Rtuť z teploměru není po požití jedovatá, nebezpečné je dlouhodobé vdechování rtuťových par. V případě rozbití teploměru je nutné důkladně uklidit, vyvětrat, kuličky rtuti nasát do stříkačky a uzavřít do sklenice s vodou. Při snězení cigarety ji dítě většinou vyzvrací. Pokud dítě samovolně cigaretu nevyzvrací, pokoušíme se vyvolat zvracení. Podáváme aktivní uhlí, zapíjíme vodou nebo šťávou. Nikotin nepodceňujeme, u malých dětí může negativně ovlivnit srdeční činnost, dýchání, způsobit křeče nebo bezvědomí [8]. 16

17 6. Zdroje toxinů na základní škole 6.1 Čisticí prostředky Čisticí prostředky jsou skladovány mimo dosah dětí alespoň tedy velké barely a nádoby jsou bezpečně zamčené ve skladu. Otevřené lahve s čistidly ale často bývají na vozíku. Který si uklízečky vozí s sebou, tedy v dosahu zvědavých dětí. Z vlastní zkušenosti vím, že úklidové komory na patrech nebývají vždy zamčené. Otevřené a načaté lahve jsou tak dětem k dispozici. Děti jsou tak z celé populace nejvíce ohroženi chemikáliemi v čisticích prostředcích, protože i když je množství jedu stejné, dětské tělo a orgány jsou menší, takže úroveň intoxikace je daleko větší než u dospělých jedinců [10]. Co za nebezpečí na nás číhá mezi čisticími prostředky? Dlouholetý výzkum poukazuje na nebezpečné toxické účinky látek v úklidových prostředcích. Tyto účinky mohou mít negativní vliv na centrální nervový systém, reprodukční systém a další životně důležité tělesné systémy. Spotřebitelé často vůbec netuší, kde nalézt důležité informace o produktech, které používají [10]. Toto jsou tři základní kategorie, do nichž většina nebezpečných látek v čisticích prostředcích patří: Karcinogeny: látky, které způsobují nebo napomáhají rakovinnému bujení, které může vést k tvorbě rakovinných nádorů [11]. Endokrinní disruptory jsou exogenní látky, které narušují hormonální rovnováhu. Účinkují jako naše hormony a tím matou naše tělo. Dlouhodobé vystavení endokrinním disruptorům může mít za následek řadu zdravotních problémů. Mohou to být reprodukční, vývojové či růstové poruchy a také poruchy chování např. ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti [12]. Neurotoxiny jsou velmi nebezpečné jedy, které narušují nervovou soustavu. Působí negativně na neurony a tím ovlivňují činnost mozku a způsobují řadu problémů (rakovina, snížená funkce imunitního systému, nižší IQ, astmatické záchvaty, alergie, bolesti hlavy a únava) [13]. 17

18 Hydroxid sodný NaOH patří mezi silné žíraviny. Je účinnou složkou čističů odpadů, nejznámější prodávaný je produkt Krtek (98,5% NaOH). Tuhý hydroxid sodný při styku s kůží dosti nevyvolává bolest a než je bolestivé pálení cítit, dojde již k hluboké destrukci tkáně, která se pak obtížně a dlouho hojí. Prach hydroxidu sodného dráždí oči (pálení, slzení) a způsobuje jejich závažné poškození. Také dráždí horní cesty dýchací (kašel, pálení na hrudi, dušnost). Požitím hydroxidu sodného dochází k poleptání sliznice trávicího traktu (bolest v krku, na hrudi a v oblasti břicha). Hrozí krvácení z poleptaných sliznic, proděravění jícnu a žaludku s následným zánětem mezihrudí, pobřišnice a šokovým stavem. Dlouhodobá expozice nízkým koncentracím prachu vede k zánětům kůže, zánětům očních spojivek, k naleptání sliznice nosní s tvorbou vředů a možnou nosní perforací nosní přepážky, a poškození skloviny zubů [14]. Ethanol C 2 H 5 OH je bezbarvá kapalina ostré, po zředění příjemné vůně. Nejčastěji se používá při výrobě alkoholických nápojů, má však široké využití i v průmyslu při výrobě paliv, parfémů nebo jako ředidlo. Účinky na organismus se liší podle koncentrace alkoholu a také podle toho, jak je organismus zvyklý ethanol přijímat. V malých dávkách ethanol krátkodobě způsobuje euforii a pocit uvolnění, ve větších pak deprese, ztrátu koordinace pohybů těla (působením na mozeček), sníženou vnímavost, prodloužení reakce a útlum rozumových schopností, případně i agresivitu. Mnohem významnější vliv na lidské tělo a psychiku má jeho metabolit acetaldehyd, který v těle vzniká působením enzymu alkoholdehydrogenázy a který atakuje zejména proteiny obsahující thiolové skupiny (-SH). Teprve působením acetaldehyddehydrogenázy se acetaldehyd pomalu v těle odbourává až na neškodnou kyselinu octovou [14]. Chlor Cl 2 je žlutozelený plyn patřící do 17. Skupiny PSP, tzv. halogenů. Je součástí nejen kuchyňské soli (chlorid sodný NaCl), která je v potravě nezbytná, ale je hlavní složkou sloučenin jako je DDT nebo PCB (polychlorované bifenyly). Obě poslední zmíněné sloučeniny jsou velmi stálé, v přírodě se nerozkládají, ale naopak se hromadí v tělech organismů a mají na ně nepříznivý vliv. Chlor samotný je toxický, dráždí dýchací cesty a na vlhkých sliznicích vytváří kyselinu chlorovodíkovou, která leptá jemnou vrstvu výstelky dýchacích cest [14]. Amoniak NH 3 je toxická látka zásadité povahy. Rozpouští se ve vodě za vzniku čpavku. Dráždí dýchací cesty a narušuje sliznice. Vzniká činností organismů, v průmyslu se 18

19 používá k výrobě dusíkatých hnojiv, kyseliny dusičné, chladících zařízení a čisticích prostředků na nejrůznější povrchy. Uvažuje se o něm také jako o možném alternativním palivu. Pro člověka a jiné savce není amoniak nebezpečný, protože ho organismus umí přeměnit na močovinu. Ryby a obojživelníci však tuto schopnost nemají, a tak je amoniak vysoce toxický pro vodní organismy [14]. Glycerin je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Je důležitou organickou sloučeninou, neboť je ve formě esterů součástí tuků. V menších dávkách způsobuje bolesti hlavy, žaludeční potíže a zvracení. Ve větších dávkách může způsobit poškození jater. Pro otravu člověka by bylo nutné pozřít nejméně 90 až 120 g, aby se u něho projevily symptomy otravy. V nízkých koncentracích je prakticky neškodný [5]. Triclosan (triklosan) je v současné době velmi vyhledávanou přísadou antibakteriálních přípravků. Přidává se zejména do mýdel, ale i deodorantů a čisticích přípravků. Antibakteriální přípravky se stávají stále populárnější, i když není prokázané, zda jsou tak účinné, jak se o nich tvrdí. Výzkumný tým Virginia Tech zjistil, že poté co je triklosan vystaven slunečnímu záření, vznikají dioxinové sloučeniny [15]. Dioxiny patří do skupiny chemikálií, které jsou extrémně jedovaté a řadíme je do velmi silných endokrinních disruptorů. Tým vědců dospěl k tomu názoru, že není důvod k velkým obavám. Dioxiny jsou sloučeniny široké škály toxicity. Jen velmi málo z nich je opravdu zdraví nebezpečné [16]. Syntetické vonné látky: 95 % chemikálií, které jsou součástí vůní, patří mezi syntetické sloučeniny pocházející z ropy. Velkou nevýhodou těchto látek jsou alergické reakce, které mohou u citlivých jedinců způsobit podráždění dýchacího ústrojí, bolest hlavy, ekzémy či vyrážky a řadu dalších příznaky [10]. Toluen je bezbarvé hořlavé organické rozpouštědlo. Tato kapalina aromatického zápachu se používá v chemickém a farmaceutickém průmyslu. Je součástí barev, laků, lepidel a používá se k ředění pryskyřic v přípravcích, které jsou běžně dostupné v maloobchodním prodeji. Toluen je pro své psychotropní účinky nejčastěji zneužívaným rozpouštědlem, zejména mládeží. Může způsobit poškození plic, jater, ledvin, srdce a centrálního nervového systému. Dále může způsobit bolesti hlavy, ztrátu svalové kontroly, poškození mozku, ztrátu paměti, problémy s řečí, sluchem a zrakem a dokonce i smrt [17]. 19

20 Tenzidy jsou základní složkou většiny pracích a čisticích prostředků (detergentů). Snižují povrchové napětí roztoků a tím usnadňují rozpouštění a odstranění nečistot. Závažné poškození působí pouze kationaktivní tenzidy (nejčastější kvartérní amoniové sloučeniny, méně časté pyridinové a chinolinové sloučeniny). Nacházejí se zejména v avivážích, dále jsou složkou dezinfekčních prostředků, v některých léčivech (Septonex), fungicidních přípravcích a řadě dalších [17]. Zde je přehled prostředků z úklidových komor: Přípravky na mytí nádobí: tekuté obsahuje anionaktivní a neionogenní tenzidy, po požití může dojít k mírnému podráždění trávicího ústrojí, zvracení a průjmům. Přípravky do myček na nádobí, které mohou být ve formě granulované, tablet i kapalné. Obsahují nebezpečné polyfosfáty a metasilikáty, dále peroxid vodíku. Mohou způsobit podráždění nebo lehčí stupeň poleptání. Přípravky na mytí oken obsahují tenzidy a vyšší alkoholy, může ovlivnit stav vědomí. Přípravky na odstraňování vodního kamene obsahují kyseliny (anorganické i organické) nebo kyselé soli. Nebezpečí podráždění až poleptání. Čisticí přípravky na WC - obsahují tenzidy, kyseliny. Podráždění či poleptání závisí na procentu anorganických nebo organických kyselin. Přípravky na čištění odpadů - existují pevné i tekuté. Obsahují velmi silné louhy (převážně hydroxid sodný). Při smíchání s přípravky, které obsahují kyseliny nebo chlornany, se může začít uvolňovat chlor i další dráždivé páry a plyny. Po jejich inhalaci může dojít k podráždění dýchacích cest a plic. Lampové a éterické oleje do osvěžovačů vzduchu jsou extrémně nebezpečné! Dráždí zažívací trakt po požití, hrozí nebezpečí vdechnutí s rozvojem zánětu plic, ovlivňují stav vědomí, hrozí křeče [17]. Detailnější informace o jednotlivých čisticích prostředcích, přesné složení, výstražné symboly, H- a P- věty jsou v následující tabulce [18]. 20

21 Tabulka č. 1 název složení klasifikace H-věty P-věty Krtek Savo original 98,5 % hydroxid sodný <5% chlornan sodný <1% hydroxid sodný žíravý H 35 Způsobuje těžké poleptání dráždivý H 31 Uvolňuje toxický plyn při styku s kyselinami nebezpečný pro životní prostředí H 36/38 Dráždí oči a kůži H 50 vysoce toxický pro vodní organismy P 1/2 Uchovávejte uzamčené mimo dosah dětí P 26 Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc P 37/39 Používejte vhodné ochranné rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít P 45 V případě úrazu nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (je-li možno, ukažte toto označení) P 2 Uchovávejte mimo dosah dětí P 26 Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc P 28 Při styku s kůží okamžitě omyjte velkým množstvím vody P 46 Při požití okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení P 50 Nesměšujte s jinými čisticími prostředky P 61 Zabraňte uvolnění do životního prostředí. Viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy Zdroje obrázků:

22 Tabulka č. 2 název složení klasifikace H-věty P-věty Cif cream 1-5% uhličitan sodný dráždivý H 36 Způsobuje vážné podráždění očí P 2 Uchovávejte mimo dosah dětí 1-5% sodná sůl zdraví škodlivý H 22 Zdraví škodlivý při požití kyseliny dodecylbenzensulfonové ethoxylované alkoholy C 12 - C 15 dráždivý dráždivý nebezpečný pro životní prostředí H 38 Dráždí kůži H 41 Způsobuje vážné poškození očí H 41 Způsobuje vážné poškození očí H 50 Vysoce toxický pro vodní organismy P 24/25 Zamezte styku s kůží a očima P 26 Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc Zdroj obrázku: 22

23 Tabulka č. 3 název složení klasifikace H-věty P-věty WC HIT < 5% kyselina amidosulfonová dráždivý zdraví škodlivý H 36/38 Dráždí oči a kůži H 22 Zdraví škodlivý při požití P 2 Uchovávejte mimo dosah dětí P 22 Nevdechujte prach P 26 Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc P 28 Při styku s kůží okamžitě omyjte velkým množstvím vody P 24/25 Zamezte styku s kůží a očima < 1% mastný ethoxylovaný alkohol nebezpečný pro životní prostředí H 36/38 Dráždí oči a kůži H 50 Vysoce toxický pro vodní organismy P 57 Použijte vhodný obal k zamezení kontaminace životního prostředí Zdroj obrázku: 23

24 Tabulka č. 4 název složení klasifikace H-věty P-věty Clin universal 1-5 % ethanol hořlavý H 11 Vysoce hořlavý 1-5 % 1- butoxypropan-2-ol dráždivý H 36/38 Dráždí oči a kůži P 2 Uchovávejte mimo dosah dětí Zdroj obrázku: ml-16032/ 24

25 6.2 Dílna V pracovních dílnách se děti učí základům práce s různými materiály - brousí, řežou, lakují, natírají. Učitel zde nemá šanci uhlídat, zda děti do písmene dodržují pravidla bezpečnosti, která jim byla vysvětlena v úvodní hodině. A tak se lehko stane, že svou nepozorností při práci s barvami nebo ředidly ohrozí zdraví své i svých spolužáků. Ředidla jsou rozpouštědla s nebezpečnými výpary. Vstřebávají se pokožkou a dráždí ji. Při práci je doporučeno používat ochranné rukavice a brýle, které však nejsou poskytovány školou. Pracoviště se musí účinně větrat. Při práci je zakázáno jíst, pít a kouřit a zároveň nesmí učitel omezovat žáky v dodržování pitného režimu. Při styku s otevřeným ohněm je nebezpečí výbuchu a požáru. Ředidla jsou hořlavé kapaliny, nemísitelné s vodou. Vhodným hasivem těchto hořlavin je pěnový hasicí přístroj nebo práškový hasicí přístroj [5]. 6.3 Ateliér výtvarné výchovy V ateliéru výtvarné výchovy děti pracují s různými druhy barev a lepidel. Na základní škole jsou nejběžnější vodové, olejové barvy a tempery, křídy, voskovky, vteřinová lepidla, lepidlo Herkules. Složení temperových barev: arabská guma, saflorový olej, glycerin, destilovaná voda, stabilizační složky, pigment (specifikován u jednotlivých tónů. V menších dávkách způsobuje bolesti hlavy, žaludeční potíže a zvracení. Ve větších dávkách může způsobit poškození jater. Pro otravu člověka by bylo nutné pozřít nejméně 90 až 120 g, aby se u něho projevily symptomy otravy. V nízkých koncentracích je prakticky neškodný [19]. Olejové barvy obsahují větší množství pigmentu a mohou obsahovat i anilinová barviva, proto jsou pro děti méně vhodné [20]. Složení vodových barev je stejné jako u temperových, jen je zde přidán med, který zabraňuje popraskání nátěru během vysychání [19]. Malířské křídy jsou z uhličitanu vápenatého se zlomkovým přídavkem pigmentu rostlinného nebo živočišného původu [20]. Prstové barvy se prodávají většinou v kelímcích. U prstových barev je daleko větší pravděpodobnost, že se dostanou do úst, a proto se do nich přidává hořká látka např. naringin, aby se předešlo ochutnávání a olizování barev [20]. 25

26 Voskové pastelky se skládají z porcelánové hlinky a vosku. Mohou být barveny pigmenty, které obsahují těžké kovy (Pb, Cd, Hg) anebo mohou být barveny potravinářskými či kosmetickými barvami [20]. Fixy a zvýrazňovače mohou obsahovat nebezpečné organické látky. Je proto lepší používat ty, která jsou založena na vodní bázi [20]. Vteřinová lepidla nejsou v zásadě nebezpečná, po požití nebo potřísnění kůže lepidlo pevně přilne, ale působením vlhkosti se později lehce odloupne. Nikdy je neodstraňujeme násilně ostrými předměty [5]. Lepidlo Herkules podle bezpečnostního listu neobsahuje žádné škodlivé látky. Jeho složení není uvedeno ani na obalu, ani ho nelze vyhledat na internetu. V bezpečnostním listu se uvádí, že není zdraví škodlivý, toxický ani nebezpečný pro životní prostředí. Pouze při dlouhodobém působení může působit dráždivě na kůži a oči [5]. 6.4 Rostliny Na školních chodbách a ve třídách pěstují děti pod vedením učitelů rozmanitou škálu pokojových rostlin. S rostoucím zděšením jsem pročítala informace k rostlinám na našich školách. Zjištění, že většina pěstovaných rostlin je nějakým způsobem pro děti nebezpečná, mě vede k tomu, abych apelovala na vedení základních a středních škol, aby vyměnila některé rostlinstvo na svých školách. Většina otrav způsobená jedovatými rostlinami má většinou původ v nešťastné náhodě, způsobené obvykle záměnou, neznalostí, lehkomyslností a nerozumným jednáním. Jedovatost rostlin způsobují účinné látky obsažené v jejich tělech, které působí jako jedy. Tyto látky po vniknutí do těla způsobují otravu. Nejčastěji se rostlinné jedy dostávají do organismu požitím části rostliny (např. plodů), méně častěji vstřebáváním kůží a sliznicemi nebo vdechováním výparů. Jedovaté látky mohou být v celé rostlině obsaženy rovnoměrně nebo jsou v některé její části více koncentrovány, případně jsou lokalizovány jenom v některých orgánech. Značně jedovaté jsou obvykle kořeny, hlízy a cibule, často bývají zvlášť jedovaté plody a kůra, dále stonky s listy, zatímco jen zřídka je zvýšený obsah jedů v květech [21]. Rostlinné tělo se skládá z velkého množství organických, velmi složitých sloučenin. Některé z nich jsou stavebními látkami a určují tak tvar rostlinného těla (např. celulóza), jiné slouží k metabolismu (např. chlorofyl). Rostliny obsahují i specifické sloučeniny, které jsou 26

27 často charakteristické jen pro některé druhy, rody nebo čeledi. Některé z nich však mají výrazné účinky na lidský organismus [21]. Alkaloidy jsou všeobecně organické dusíkaté báze vázané na soli organických kyselin. Navzájem se velmi liší, a tak je jejich toxický účinek velmi různý [21]. Glykosidy jsou organické sloučeniny zpravidla rostlinného původu, které se při hydrolýze štěpí na cukr a necukernou složku. Pojem glykosidy zahrnuje širokou škálu toxinů, které jsou různé povahy a tedy i jejich účinek je různý. Některé z nich se využívají ve farmakologii k přípravě léků na srdce či laxativ. Mnohé z nich jsou ale běžně přítomny v pokojových rostlinách a při požití mohou způsobit žaludeční obtíže, průjem nebo zvracení. Jiné z těchto rostlin způsobují fotosenzibilitu či zvyšují riziko melanomu [21]. Saponiny patří mezi glykosidy, při rozpuštění ve vodě silně pění. Narušují buněčné membrány, spojují se hemoglobinem a způsobují hemolýzu (rozpad červených krvinek) [22]. Silice neboli éterické oleje jsou voňavé látky různého chemického složení. Některé se užívají v lékařství k léčbě dýchacích onemocnění či uvolnění křečí hladkého svalstva. Toxický účinek některých silic se projeví po vstřebání podrážděním ledvin v moči se může objevit bílkovina, či krev. Tento jev je přechodný, po vysazení drogy se zase upraví [21]. Šťavelan vápenatý, též oxalát vápenatý, CaC 2 O 4 je organická sloučenina, která tvoří jehličkovité krystalky. V malém množství se vyskytuje v rebarboře, šťovíku či ve špenátu. Největším zdrojem je ale pokojová rostlina diefenbachie, zvláště stonek [23]. Lykorin - jedovatý alkaloid s benzofenathridinovým jádrem, získávaný zejména z amarylkovitých rostlin. Obsažený v klívii může způsobovat nadměrné slinění, průjem, celkovou slabost a zvracení [5]. Furokumarin obsažený v latexu rostlin způsobuje svědivé až pálivé zarudnutí kůže, puchýře, případně změnu pigmentace. Pro jeho aktivaci je potřebné UV záření [5]. Terpeny nejsou jednotného chemického složení. Některé z nich vyvolávají prudké křeče, jiné působí na činnost srdce. Terpeny obsažené v latexu pryšcovitých rostlin dráždí pokožku a mohou vyvolat rakovinu kůže [5]. 27

28 Seznam rostlin přístupných dětem na ZŠ Otokara Březiny v Jihlavě český název africká kopřiva aloe pravá banánovník břečťan popínavý fíkovník malolistý kala klívie monstera netýkavka konžská tenura páskatá toulitka zelenec latinský název Coleus blumei Aloe vera Musa acuminata Hedera helix Ficus elastica Zantedeschia elliottiana Clivia minata Monstera deliciosa Impatiens niamniaensis Sansevieria trifasciata Anthurium Chlorophytum Seznam rostlin přístupných dětem na ZŠ Blažkova Brno český název latinský název aloe pravá Aloe vera dračinec Dracaena fragrans fíkovník malolistý Ficus benjamina gastérie bradavičnatá Gasteria brevifolia kalisie voňavá Callisia fragans livistonie čínská Livistonia chinensis poděnka Tradescantia potos Scindapsus aureus tlustice Crassula zelenec Chlorophytum 28

29 Seznam rostlin přístupných dětem na ZŠ Seifertova v Jihlavě český název latinský název aglaonema Aglaonema rotundum azalka Rhododendron indicum araukárie Araucaria heterophylla brambořík perský Cyclamen persicum filodendron Philodendron gastérie bradavičnatá Gasteria brevifolia kalanchoe, kolopejka Kalanchoe thyrsiflora kroton pestrý Codiaeum variegatum monstera Monstera deliciosa ledviník ztepilý Nephrolepsis exaltata oleandr obecný Nerium oleander pryšec překrásný (vánoční hvězda) Euphorbia pulcherrima V následující tabulce je seznam všech nebezpečných rostlin dostupných na základních školách Otokora Březiny a Seifertova v Jihlavě a základní školy Blažkova V Brně. 29

30 český název latinský název nebezpečnost africká kopřiva aglaonema Coleus blumei Aglaonema rotundum Obsahuje jedovaté saponiny a polyfenoly. Může způsobovat zvracení a průjme, v těžších případech i křeče [5]. Ve svých pletivech obsahuje nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého, které mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Tím tak způsobuje svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což může vést až k udušení [24]. aloe pravá Aloe vera Latex obsahuje glykosid barbaloin [5]. anturie (toulitka) Anthurium crystallinum Obsahuje látky, které mohou dráždit sliznice, podobná nebezpečnost jako kala [24]. azalka Rhododendron indicum Zažívací poruchy [5]. 30

31 brambořík perský břečťan popínavý diefenbachie fíkovník malolistý Cyclamen persicum Hedera helix Dieffenbachia maculata Hlíza obsahuje jedovatý glykosid cyklamin. Pro člověka jsou jedovaté už 0,3 g čerstvé hlízy. Otravy způsobují zažívací potíže a křeče, podává se aktivní uhlí. Při kontaktu s kůží může u citlivých osob vyvolat lokální podráždění [21]. Celá rostlina, hlavně semena, obsahuje tzv. hederasaponiny, třísloviny a glykosidy. Po požití asi pěti bobulí se vyskytují průjmy a zvracení, podává se aktivní uhlí. Chlupy mladých výhonů a listů vyvolávají kožní podráždění [21]. Zejména stonek obsahuje rafidy šťavelanu vápenatého, které při doteku poškozují oči, pokožku a trávicí ústrojí. Dochází ke vzniku otoků a křečí. Podávají se tekutiny, nutná je následná lékařská léčba [21]. Ficus benjamina Furokumariny a terpenoidy v latexu [5]. filodendron Philodendron Stejné účinky jako aglaonema [24]. 31

32 kala, kornoutice kroton pestrý Zantedeschia elliottiana Codiaeum variegatum Ve svých pletivech obsahuje krystaly šťavelanu vápenatého, které poškozují pokožku, v případě požití se objevuje pálení v dutině ústní a zvracení s prudkým žaludečním a střevním katarem. Doporučuje se hodně pít. Dále byl prokázán obsah saponinů, glykosidů a jiných toxických látek [21]. Obsahuje bezbarvou šťávu ze směsi různě účinných, dosud neidentifikovatelných látek. Při potřísnění šťáva na pokožce vyvolává ekzémy. Žvýkání listů může způsobovat podráždění dutiny ústní, nevolnost a zvracení [21]. monstera Monstera deliciosa Krystalky šťavelanu vápenatého dráždí sliznice a kůži [21]. oleandr obecný Nerium oleander Účinnými látkami jsou srdeční glykosidy oleandrin, neriin, neriantin aj. K otravám dochází při požití 5-10 rozžvýkaných listů. Následkem otravy je zvracení, závratě, nepravidelný tep, křeče. Otravy mohou končit i smrtí. U postiženého je třeba vyvolat zvracení, vypláchnout žaludek. Šťáva z listů způsobuje na kůži záněty [21]. 32

33 potos Scindapsus aureus Ve svých pletivech obsahuje nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého, dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu [24]. pryšec překrásný (vánoční hvězda) řemenatka oranžová tenura páskatá Euphorbia pulcherrima Clivia miniata Sansevieria trifasciata Jedovatost této rostliny je poněkud problematická a rozporuplná. Uvádějí se jak zcela neškodné účinky, tak smrtelné otravy dítěte. Latex vyvolává podráždění pokožky a vznik puchýřů, otrava se projevuje zvracením a průjmem [21]. Celá rostlina, zvláště listy obsahují žlutou mléčnou šťávu, která je jedovatá. Obsahuje alkaloidy (lykorin, klivimin aj.). Při požití se dostavuje slinění, zvracení a průjem, větší dávky mohou způsobit ochrnutí až kolaps [21]. Obsahuje saponiny. Otrava po rozžvýkání a spolknutí listů se projeví zvracením, bolestmi hlavy a břicha [21]. Zdroj fotografií: PdF:Bi2BP_AEKC Praktikum k základům environmentálního vzdělávání (Ing. Helena Jedličková, Ph.D.) 33

34 7. Slovníček pojmů agitovanost aglutinace amyláza anafylaxe anticholinergní antidota atopie bradykardie hemolýza hypertenze hypertermie cholinergní latence perforace rafidy tachykardie tachypnoe utilizace pohybový (motorický) neklid shlukování (buněk, bakterií) trávicí enzym vyvolávající štěpení škrobu na jednodušší cukry závažný, mnohdy život ohrožující alergický stav, vznikající klasicky na imunitním podkladě po předchozí senzibilizaci organismu účinkující proti acetylcholinu protijedy, látky užívané při otravě k zneškodnění či odstranění účinku jedu dědičný sklon k alergii, který může vést k onemocnění zpomalení srdeční činnosti pod 60 úderů za minutu rozpad červených krvinek, následkem je pokles koncentrace hemoglobinu v krvi vysoký tlak zvýšení vnitřní teploty těla nad normální rozmezí týkající se acetylcholinu jako neurotrasmiteru doba mezi podnětem a zjevným projevem proděravění, protržení, vznik chorobného otvoru v dutém orgánu tenké jehlicovité krystaly uspořádané ve skupinách zrychlení srdeční frekvence (nad 90/min) zrychlené dýchání využití, použití, VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny. 8. vyd. Praha: MAXDORF, ISBN

35 8. Orientační šetření V měsíci listopadu jsem provedla orientační šetření ohledně informovanosti žáků II. stupně ZŠ v oblasti toxinů a prevence intoxikace. Dotazník jsem rozdala v 6. a 9. ročníku, celkem jsem tedy měla 79 respondentů. Otázka č. 1: Co je to toxin? Otázku jsem položila s možností volné odpovědi, výsledky jsem rozdělila do čtyř kategorií jed, nevím, škodí nám, něco špatného. V šesté třídě se velké množství dětí uchýlilo k odpovědi nevím, protože toto slovo je jim neznámé (i když se hojně vyskytuje například v animovaném seriálu o lidském těle Byl jednou jeden život, děti si to neumí propojit). V devátém ročníku na tom již byli s odpovědí lépe, i když jsem získala pocit, že se s vymýšlením odpovědi příliš nezatěžovali. Graf č. 1: Co je to toxin Co je to toxin? něco špatného škodí nám to nevím jed 6. ročník 9. ročník Otázka č. 2: Čím vším se můžeš otrávit? Otázka s výběrem odpovědí, děti mohly zaškrtnout 1-4 správné odpovědi. U šesťáků převládá názor, že zdrojem otravy je nejčastěji jídlo nebo houby, deváťáci si ulehčovali práci zaškrtnutím slova,,vším. 35

36 Graf č. 2: Čím vším se můžeš otrávit Čím se můžeš otrávit? ročník 9. ročník Otázka č. 3: Jak poznáš, že jsi snědl něco otráveného? Otázka s volnou odpovědí. Starší i mladší žáci odpovídali téměř to stejné. Opakovaly se tři odpovědi je mi špatně, pozvracím se, smrt. Graf č. 3: Jak poznáš, že jsi snědl něco otráveného Jak poznáš, že jsi snědl něco otráveného? ročník 9. ročník je mi špatně pozvracím se smrt Otázka č. 4: Jaká je první pomoc při otravě? Otázka s volnou odpovědí. Mladší žáci jsou celkem pesimisté. Napsali, že žádná první pomoc není, protože zemřou. Dále se objevovaly odpovědi vyzvracet se a jít k doktorovi. 36

37 Graf č. 4: Jaká je první pomoc při otravě Jaká je první pomoc při otravě? ročník 9. ročník vyzvracet se jít k doktorovi žádná, zemřu 37

38 9. Závěr Při sběru materiálu a informací, které mi sloužily jako podklad při psaní této práce, jsem s rostoucím zděšením zjišťovala, kolik nebezpečných látek se s námi vyskytuje v jedné místnosti téměř celý den. S rostlinami už to ale na školách není tak jednoduché. V rámci zkrášlování školního prostředí si děti z domu přinesou nejrůznější květiny, či je donesou přímo kantoři, aniž by se zamysleli nad rizikem, že ne všechny pokojové rostliny jsou bezpečné. Sice většina rostlin vyvolává pouze podráždění trávicího traktu, popřípadě alergickou reakci, v nejkrajnějších případech však může dojít i k úmrtí. A to především u velmi nebezpečné diefenbachie. Naštěstí je tato velmi jedovatá rostlina v širokém povědomí lidí velmi známá, a tak se v prostorách školy nevyskytuje. To ovšem neplatí v případě jiných velmi běžných rostlin, které široká veřejnost považuje za nejedovaté. Je období před Vánocemi, a tak většina lidí má doma tzv. vánoční hvězdu, která je v poslední době velmi populární. I tato na první pohled neškodná rostlina může být zejména pro děti nebezpečná. Když jsem se o tomto problému zmiňovala, většinou byli kantoři překvapeni, co za nebezpečí se ukrývá v obyčejných pokojových rostlinách. Bohužel však i po tomto zjištění škola nepodnikla žádné kroky k odstranění těchto rostlin ani k výměně za bezpečnější. Každý se ujišťuje tím, že se nemůže nic stát. Ale opak je pravdou, zejména u dětí na 1. stupni základní školy. Co se týče skladování čisticích přípravků, jsou většinou bezpečně zamčené v úklidových komorách nebo ve skladu a děti by se tak k nim neměly dostat. Nebezpečí intoxikace dětí hrozí pouze v případech, kdy mohou paní uklízečky nechat volně stojící vozíky s čisticími prostředky bez dozoru. Je ale otázkou, zda je třeba děti upozorňovat na nebezpečí kolem nich. Mnoho žáků prochází po chodbě nevšímavě k tomu, co míjí, takže okolo jedovaté klívie projdou bez toho, že by jim hlavou bleskla myšlenka, že by mohla být jedovatá. 38