USNESENÍ. Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci

Transkript

1 Číslo jednací: -59 Sp. zn. soudního exekutora: 061 EX 7170/12 USNESENÍ Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci oprávněné: proti povinné: Obec Horoměřice, Ž o: návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne takto: I. Exekuce nařízená na majetek povinné usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne ze dne , č. j. -14, se zastavuje. II. Povinné se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Pekárkovi, Exekutorský úřad Praha 10, sídlem U Stanice 11/4, Praha 6, se náhrada nákladů řízení proti oprávněnému nepřiznává. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením byla na majetek povinné nařízena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné 500,- Kč podle vykonatelného rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení Obecní policie Horoměřice ze dne , série OA/2007 č. A , jakož i náhrady nákladů oprávněné a náhrady nákladů soudního exekutora. Soudní exekutor vydal dne příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 061 EX 7170/12-42, jímž vyčíslil náklady exekuce částkou 7.865,- Kč a náklady oprávněné částkou 1.089,- Kč. 2. Podáním ze dne povinná navrhla exekuci zastavit pro její nepřípustnost z důvodu šikanózně podaného exekučního návrhu. Namítala, že exekuce neměla být vedena cestou soudní exekuce, nýbrž cestou exekuce správní či daňové. Exekuční návrh oprávněné nutno hodnotit jako šikanózní, jeho smyslem nebylo vymoci splnění uložené povinnosti, ale potrestání dlužníka v prodlení navýšením pohledávky o náklady; tomu nasvědčuje jednak 183 zákona č. 280/2009 Sb., upravující náklady daňové exekuce v značně nižší výši (než náklady soudní exekuce), jednak to, že se oprávněná coby jedna z největších obcí ve Středočeském kraji (s více než obyvateli) nechala zastoupit advokátem, a jednak že podání exekučního návrhu nepředcházela daňová výzva dle 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. Pokud by oprávněná povinnou o povinnosti zaplatit pokutu uvědomila, pohledávku by povinná uhradila. Na důkaz toho povinná dne uhradila oprávněné částku 1.000,- Kč představující pokutu 500,- Kč a náklady dle 183 zákona č. 280/2009 Sb. Nutno dodat, že obdobnou argumentaci pak povinná uvedla v rámci svých včas podaných námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne

2 2 č.j. 061 EX 7170/12-42 (námitky z ) s tím, že vzhledem k úhradě 1.000,- Kč by mělo být soudnímu exekutorovi přiznáno 500,- Kč a oprávněné nic. 3. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila. Je zcela na úvaze oprávněné, jakou cestou bude vymáhanou pohledávku vymáhat. Povinná mohla dané situaci předejít, kdyby včas a řádně uhradila pokutu 500,- Kč, která jí byla osobně uložena Pro potřeby rozhodnutí soud vycházel z těchto skutečností patrných ze spisu: Návrh oprávněné na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi dne , na základě něj byla usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne ze dne , č. j. 23 EXE 6845/ , v právní moci dne , na majetek povinné nařízena exekuce. Exekučním titulem je blok na pokutu ze dne , série OA/2007 č. A , dle nějž se povinná dopustila přestupku podle 125c zákona č. 361/2000; rozhodnutí v blokovém řízení vydal strážník Obecní policie obce Horoměřice. 5. Podle 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen EŘ ), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 6. Podle 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže: a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným; b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným; c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení; d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle 321 a 322 vyloučeny; e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů; f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí ( 267); g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku; h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 7. Podle 251 o. s. ř. (ve znění účinném do ) nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. 8. Podle 251 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od do ) soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí: a) o výchově nezletilých dětí, b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu, c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady, d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným, e) orgánů Evropských společenství, f) jde-li o cizí rozhodnutí. Podle 251 odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném od do ) je-li k soudu podán návrh na výkon rozhodnutí v jiné věci než ve věci podle odstavce 2, soud návrh odmítne. 9. Podle 251 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od ) je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne. 10. Podle 37 odst. 2 EŘ (ve znění účinném do ) oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. 11. Podle 37 odst. 2 EŘ (ve znění účinném od do ) oprávněný může podat exekuční návrh podle tohoto zákona, a) nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, a b) nejde-li o věc podle 251 odst. 2 písm. a) a 251 odst. 2 písm. c) až f) občanského soudního řádu; exekuční návrh lze však podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání.

3 3 12. Podle 37 odst. 2 EŘ (ve znění účinném od ) může oprávněný podat exekuční návrh podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, a není-li exekučním titulem rozhodnutí o péči o nezletilé děti, ve věcech ochrany proti domácímu násilí, orgánů Evropské unie nebo cizí rozhodnutí; exekuční návrh lze však podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle rozhodnutí o výživném na nezletilé děti nebo podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání. 13. Podle 1 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen ZoOP ), obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. 14. Podle 84 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ( dále jen ZoP ), pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené tímto nebo jiným zákonem. 15. Podle 95a ZoP působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadům městských částí hlavního města Prahy, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti. 16. Podle 125e odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni uložení blokové pokuty (dále jen ZoPPK ), pokuty vybírá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil. 17. Podle 105 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen SŘ ), exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje: a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo b) osoba oprávněná z exekučního titulu. Podle 105 odst. 2 SŘ správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora. 18. Podle 106 odst. 1 SŘ exekučním správním orgánem, který na žádost správního orgánu uvedeného v 105 odst. 1 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního titulu provádí exekuci na peněžitá plnění, je obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon, že exekučním správním orgánem je správní orgán uvedený v 105 odst. 1 písm. a). Podle 106 odst. 2 SŘ obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy, je-li současně správním orgánem uvedeným v 105 odst. 1 písm. a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku. Na žádost obecního úřadu provede exekuci obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona. Podle 106 odst. 3 SŘ pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. 19. Podle 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění účinném do (dále jen ZCS ), celní úřad je obecným správcem daně podle správního řádu a vykonává správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků. 20. Podle 175 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen DŘ ), ve znění účinném do , správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby (odstavec 1). Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku (odstavec 2). 21. Podle 175 DŘ (ve znění účinném od ), může správce daně vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby (odstavec 1). Podle 175 DŘ správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených

4 4 s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku (odstavec 2). 22. Podle 153 odst. 3 DŘ správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. 23. O zastavení exekuce lze rozhodnout jen z důvodů uvedených v zákoně, zejména dle 268 a 290 o. s. ř. ve spojení s 52 odst. 1 EŘ. Ustanovení 268 odst. 1 o. s. ř. vypočítává jednotlivé speciální důvody zastavení exekuce pod písmeny a) až g), přičemž nelze-li skutkový stav subsumovat pod některé z těchto případů, použije se důvod uvedený pod písm. h). Soud shledal návrh povinné na zastavení exekuce důvodný. 24. Exekuce je vedena na základě rozhodnutí o přestupku vydaném v blokovém řízení podle 84 odst. 3 ZoP ve spojení s 95a ZoP a 125e odst. 6 ZoPPK strážníkem obecní policie ( 1 odst. 1 ZoOP), jde tedy správní rozhodnutí. 25. S povinnou nelze souhlasit, že by v zásadě nebylo možné v rámci exekuce vykonat rozhodnutí vykonávaná ve správním či daňovém řízení. Právní úprava občanského soudního řádu ani exekučního řádu ke dni zahájení tohoto exekučního řízení nic takového nezapovídala (srov. 251 o. s. ř. ve znění účinném do či 37 odst. 2 EŘ). Exekuční tituly, které se vykonávají ve správním nebo daňovém řízení (tedy i předmětné rozhodnutí o přestupku), nemohou být předmětem výkonu rozhodnutí prováděného soudem teprve až od (srov. 251 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od ), naproti tomu v exekuci prováděné soudním exekutorem obecně mohou být podle 40 odst. 1 písm. e) EŘ exekučním titulem i všechna vykonatelná rozhodnutí orgánů veřejné moci - tedy i předmětné rozhodnutí o přestupku. To však neznamená, že určitá omezení pro podání takového exekučního návrhu nemohou vyplývat ze zvláštního právního předpisu. 26. Ustanovení 175 odst. 1, 2 DŘ stanoví pravidla, podle nichž má správce daně volit způsob vymáhání pohledávky, a to zejména s přihlédnutím k zásadě přiměřenosti, k zásadě hospodárnosti a k vlastnímu personálnímu vybavení. Důvodová zpráva k tomu dodává, že se tímto ustanovením předpokládá změna praxe správců daně, kteří ve snaze zjednodušit si práci opomíjí základní principy, na nichž je veřejná správa postavena. Cílem tohoto ustanovení je proto zamezit případům, kdy na vymáhání bagatelního nedoplatku je povolán soukromý exekutor, u nějž se minimální výše nákladů pohybuje v řádu tisíců korun, ačkoliv lze zajistit vymáhání vlastními silami nebo předáním správci daně příslušnému vymáhat nedoplatek v rámci dělené správy, tj. celnímu úřadu, tedy způsoby pro dlužníka výrazně příznivějšími. 27. Ust. 175 odst. 1 a 2 DŘ je speciálním ustanovením k 105 odst. 2 SŘ, který v kontextu toho, že exekuce na peněžitá plnění je svěřena daňovému řádu, bude dopadat toliko na exekuce nepeněžité. Oprávněná je totiž v daném případě podle 106 odst. 2 SŘ exekučním správním orgánem, neboť je současně správním orgánem, který vydal exekuční titul v prvním stupni. V souladu s 106 odst. 2 SŘ tak měla oprávněná na výběr, zda exekuci provede sama nebo zda o její provedení požádá obecného správce daně, tj. místně příslušný celní úřad ( 8 odst. 2 ZCS). V obou uvedených případech se však exekuce řídí daňovým řádem ( 106 odst. 3 SŘ). Provádělali by oprávněná výkon rozhodnutí sama, tj. nepožádala-li by o výkon místně příslušný celní úřad, byla by v tomto rozsahu podle 161 odst. 2 DŘ správcem daně, kterému ust. 175 odst. 1 DŘ dává možnost vymáhat pokutu daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání prostřednictvím soudního exekutora (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 8 As 143/ ). Speciální úprava v 175 DŘ vylučuje pro peněžitá plnění aplikaci 105 odst. 2 SŘ, vymáhání pokuty prostřednictvím soudního exekutora tak lze dosáhnout výlučně postupem podle 175 odst. 1 DŘ. 28. Toto ustanovení sice dává možnost volby způsobu vymáhání, nicméně tato volba není neomezená. Ust. 175 odst. 2 DŘ totiž oprávněné ukládá povinnost zvolit takový způsob

5 5 vymáhání, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude povinná nucena uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši vymáhané pohledávky (pokuty). Porušení 175 odst. 2 DŘ ze strany oprávněné je důvodem, pro který nelze rozhodnutí o uložení pokuty vykonat v exekuci prováděné soudním exekutorem. Byla-li již exekuce nařízena, je na místě ji z důvodu její nepřípustnosti zastavit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 8 As 143/2014 ze dne , rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1565/17). 29. Základem pro zodpovězení otázky, zda bylo možné předmětnou pohledávku vymáhat cestou exekuce vedené soudním exekutorem, bylo poměření nákladů té které exekuce. 30. Podle 182 odst. 2 DŘ spočívají exekuční náklady v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce. Podle 182 odst. 5 DŘ stanoví správce daně výši hotových výdajů vždy samostatným rozhodnutím. Náhradu hotových výdajů, které souvisí s výkonem prodeje, hradí dlužník, i když k dražbě nebo zpeněžení předmětu daňové exekuce nedošlo. Podle 183 odst. 1, 2 DŘ činí náklady za nařízení daňové exekuce 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše Kč; povinnost jejich úhrady vzniká dlužníkovi vydáním exekučního příkazu nebo vydáním samostatného rozhodnutí, kterým správce daně stanoví výši exekučních nákladů. Náklady za výkon prodeje činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše Kč; povinnost jejich úhrady vzniká dlužníkovi zahájením dražby nebo zpeněžením předmětu daňové exekuce mimo dražbu. 31. Podle 90 EŘ náleží za exekuční činnost exekutorovi odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při vedení exekuce, náhrada za doručení písemností, a je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle 5 a 6 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění účinném do (dále jen ET ), činí odměna za exekuci ukládající zaplacení peněžité částky do Kč základu 15% (z vymoženého plnění), nejméně 3.000,- Kč (bez DPH). Podle 11 odst. 1 písm. a) ET splní-li povinný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti vymáhaný nárok a uhradí zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného ( 46 odst. 5 EŘ), náleží exekutorovi odměna ve výši 50 % odměny podle 6, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky. Podle 13 odst. 1 až 3 ET náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,- Kč (bez DPH). Překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3.500,- Kč, náleží mu místo náhrady podle odstavce 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat. Splní-li povinný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti vymáhaný nárok a uhradí-li zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného, náleží exekutorovi namísto náhrady podle odstavce 1 náhrada hotových výdajů v paušální částce 1.750,- Kč (bez DPH). Ustanovení odstavce 2 se použije obdobně. 32. Z uvedeného je zřejmé, že celková výše nákladů daňové exekuce, jak jsou vymezeny v 182 a 183 DŘ, je proti nákladům exekuce prováděné soudním exekutorem vymezeným v 90 EŘ (ve spojení s 5, 6, 11 a 13 ET) významně nižší, zejména jde-li o vymáhání bagatelních pohledávek, na které se podle důvodové zprávy zaměřuje 175 odst. 2 DŘ. Nelze přehlédnout celkovou strukturu, sazbu a koneckonců ani daň z přidané hodnoty. V případě drobných pohledávek jsou náklady exekuce prováděné soudním exekutorem násobně vyšší. 33. Podle shora uvedené právní úpravy by minimální náklady soudního exekutora, které hradí povinný, a to při dobrovolném splnění povinnosti ve lhůtě uvedené v 46 odst. 5 EŘ, činily na odměně 1.500,- Kč, na hotových výdajích 1.750,- Kč a na náhradě za 21% DPH z těchto částek 682,50 Kč, celkem tedy 3.932,50 Kč. Jiné náklady exekutora (na doručení, za ztrátu času) mohou, ale nemusejí vzniknout. Naproti tomu náklady daňové exekuce by činily v této fázi 500,- Kč. Při reálném provádění exekuce nuceným výkonem (postihem majetku) by se uvedené náklady

6 6 exekutora zvýšily minimálně na 7.865,- Kč (tj. odměna 3.000,- Kč, hotové výdaje 3.500,- Kč a náhrada za 21% DPH z těchto částek 1.365,- Kč). Náklady daňové exekuce by naproti tomu činily 500,- Kč (nařízení) a 500,- Kč (náklady prodeje), celkem 1.000,- Kč, přičemž DPH se neplatí. U hotových výdajů lze v obou případech požadovat jejich plnou výši, jsou-li prokázány, jejich výši ovšem předjímat nelze. 34. Předmětná exekuce je vedena soudním exekutorem pro vymožení pohledávky v celkové výši 500,- Kč, takový případ řeší právě ust. 175 odst. 2 DŘ. Při posouzení zjevného nepoměru k výši nedoplatku podle 175 odst. 2 DŘ je třeba vycházet z minimálních nákladů nuceného výkonu rozhodnutí soudním exekutorem (z reálného provádění exekuce), tedy z částky 7.865,- Kč. Případné beneficium spočívající ve snížení nákladů soudního exekutora až na 3.932,50 Kč při dobrovolném plnění povinné ve lhůtě 15 dnů od výzvy soudního exekutora je výjimkou z uvedeného pravidla, jejímž jediným účelem je motivovat povinnou k plnění na poslední chvíli (před reálným postižením majetku povinné). K takovému plnění rovněž nemusí dojít, a v daném případě ani nedošlo, proto nelze z uvedených snížených nákladů vycházet. 35. Zákon výslovně počítá s tím, že náklady výkonu nemusí být nutně zcela přiměřené vymáhanému nedoplatku, nesmí však být zjevně nepřiměřené. Pokud zákon současně nedává žádné vodítko pro posouzení nepřiměřenosti, natož nepřiměřenosti zjevné, je na místě vyjít z konkrétní hranice přibližně ve výši jedné třetiny minimálních nákladů exekuce (srov. usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 298, 299/2018). To představuje u nákladů ve výši 7.865,- Kč limit daňové pohledávky ve výši 2.600,- Kč. Pohledávky, které tohoto limitu nedosahují, lze již označit za zjevně nepřiměřené, pohledávky ve výši uvedeného limitu a vyšší již za zcela nepřiměřené označit nelze. Vymáhaná pohledávka je pod uvedeným limitem. 36. Lze shrnout, že v daném případě sice povinná nesplnila povinnost k zaplacení pokuty ve výši 500,- Kč, jak jí to ukládalo vykonatelné správní rozhodnutí, nicméně není na místě domoci se jejího splnění cestou soudní exekuce. Ust. 175 odst. 2 DŘ dává oprávněné více možností, jak se svého práva domáhat, volba mezi jednotlivými způsoby však není - s ohledem na postavení oprávněné - zcela na její libovůli; oprávněná byla povinna zvolit takový způsob, který ve svém důsledku nejméně zatíží povinnou, což neučinila. Vymáháním pohledávky prostřednictvím soudního exekutora došlo k neúměrnému zatížení povinné placením nákladů této exekuce (oproti nákladům daňové exekuce). Vedená exekuce je tak nepřípustná, neměla být vůbec vedena, proto ji soud podle 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s 52 odst. 1 EŘ a 55 EŘ zastavil. 37. Na tomto místě nutno poznamenat, že si je soud vědom rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1422/18, v němž dovodil, že samotný běh času může vyloučit aplikaci závěrů učiněných v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 8 As 143/2014 či v usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1565/17, učinil tak ovšem za situace, kdy exekuce byla zahájena v roce 2010 a povinný se jejího zastavení z důvodu neproporcionality mezi vymáhanou částkou a náklady exekuce domáhal až v roce Ústavní soud pro takový případ dovodil, že dobu, jež uplynula od zahájení exekuce do vznesení námitky nepřiměřenosti postupu věřitele, nelze přehlížet a plynutí času je nutno přiznat určité právní účinky, což podpořil tím, že ne každé pochybení orgánu státní moci zakládá bez dalšího zásah do základních práv a svobod (v jednotlivých případech je totiž třeba mimo jiné zvážit intenzitu, jakou se nesprávný postup správního orgánu dotkl základních práv a svobod). Ústavní soud dovodil, že byl-li nesprávný postup správního orgánu namítnut až po cca sedmi letech, nesvědčí to o tom, že by stěžovatel považoval postup orgánu státní moci za natolik úkorný, že bylo lze zvažovat zásah do jeho základních práv a svobod. Podle názoru soudu však v daném případě nelze uvedené závěry aplikovat. Exekuční řízení bylo sice zahájeno již v roce 2012, usnesení o nařízení exekuce však nabylo právní moci teprve , exekuce je tak vedena necelé 3 roky. Povinná navíc vznesla námitku nepřiměřenosti zvoleného postupu hned při svém prvním podání ve věci. Tyto skutkové odlišnosti proto vylučují postup naznačený Ústavním soudem ve věci sp. zn. I. ÚS 1422/18.

7 7 38. S ohledem na zastavení exekuce bylo třeba rozhodnout současně o nákladech řízení ( 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 52 odst. 1 EŘ). Výrok o náhradě nákladů účastníků a soudního exekutora je odůvodněn ust. 89 věta první EŘ, dle nějž dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. Výše bylo dovozeno, že k zastavení exekuce došlo v důsledku vadného postupu oprávněné, která vůbec neměla cestu soudní exekuce volit, je to proto ona, kdo by měl platit náklady řízení povinné i náklady soudního exekutora. Soud má však za to, že v daném případě jsou dány zvláštní okolnosti, pro které je na místě nárok na náhradu nákladů řízení podle ust. 150 o. s. ř. ve spojení s 52 odst. 1 EŘ nepřiznat. Ty soud spatřuje v tom, že v době zahájení exekučního řízení ( ) bylo běžnou praxí vymáhat i nízké pohledávky uložené správním rozhodnutím (nejčastěji se jednalo právě o blokové pokuty za přestupky) v rámci exekuce. Názor, že správní orgán je ve volbě cesty vymožení pokuty omezen (přiměřeností nákladů spojených s vymáháním k výši vymáhaného plnění) se poprvé objevil v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 8 As 143/2014 ze dne Oprávněné tak není možno vytknout nezachování řádné míry pečlivosti při vymáhání uložené povinnosti cestou exekuce, neboť v době podání návrhu na nařízení exekuce nemohla předvídat změnu přístupu soudů v otázce vymáhání bagatelních pohledávek uložených správními rozhodnutími, k níž došlo zejména na základě uvedeného rozhodnutí sp. zn. 8 As 143/2014. Tento závěr nezvrátí ani námitka povinné, že měla být oprávněnou podle 153 odst. 3 DŘ vyzvána k úhradě dluhu, neboť uvedené ustanovení nehovoří o povinnosti, nýbrž o možnosti. Povinná navíc o tom, že nesplnila povinnost uloženou v blokovém řízení, musela dobře vědět, když byla projednání přestupku v blokovém řízení a uložení pokuty za něj přítomna, oprávněná navíc přistoupila k jeho vymáhání do 7 měsíců od uložení pokuty, tedy v relativně krátké době. 39. S rozhodnutím o celkovém zastavení exekuce se pojí rozhodnutí o nákladech řízení všech jeho účastníků, příkaz k úhradě nákladů exekuce tím ztrácí účinnost, v důsledku čehož bylo nadbytečné rozhodovat o námitkách povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Nymburk 4. dubna 2019 Mgr. Klára Obrtlíková, v.r. samosoudkyně