MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE Výukové materiály pro téma Botanika na střední škole Diplomová práce Petra Dočekalová Vedoucí práce: Mgr. Olga Rotreklová, Ph.D. Brno 2014

2 Bibliografický záznam Autor: Bc. Petra Dočekalová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Ústav botaniky a zoologie Název práce: Výukové materiály pro téma Botanika na střední škole Studijní program: Biologie, magisterský studijní program Studijní obor: Učitelství matematiky pro střední školy Učitelství biologie pro střední školy Vedoucí práce: Mgr. Olga Rotreklová, Ph.D. Akademický rok: 2013/2014 Počet stran: 151 Klíčová slova: Rámcový vzdělávací program, Školní vzdělávací program, didaktický test, praktické cvičení, prezentace, exkurze, výukový materiál, botanika.

3 Bibliographic Entry Author: Bc. Petra Dočekalová Faculty of Science, Masaryk University, Department of Botany and Zoology Title of Thesis: Teaching materials in Botany on the secondary school Degree Programme: Biology, Master's degree programme Field of Study: Upper Secondary School Teacher Training in Mathematics Upper Secondary School Teacher Training in Biology Supervisor: Mgr. Olga Rotreklová, Ph.D. Academic Year: 2013/2014 Number of Pages: 151 Keywords: General Educational Programme, School Educational Programme, Didactic Test, Practical Exercise, Presentation, Excursion, Educational Material, Botany

4 Abstrakt Zavedení školních vzdělávacích programů přineslo středním školám možnost úpravy obsahu i rozsahu vyučovaných jednotlivých tematických okruhů učiva. Vybavování škol moderní didaktickou technikou umožňuje využívat ve výuce nových metod. Hojně bývají použity prezentace, jež pro zvýšení názornosti nové látky obsahují řadu obrazů, fotografií, schémat a grafů. Stanoveným úkolem diplomové práce bylo sestavit kvalitní výukové materiály pro výuku botaniky na Gymnáziu v Moravském Krumlově. Součástí vypracované diplomové práce jsou proto prezentace, které pokrývají celkem devět tematických okruhů, jejichž účelem je podpora výkladu nové látky. Pro každý tematický okruh byl také vypracován obsáhlý soubor testových otázek určených k opakování a prověření získaných znalostí. Rovněž vzniklo dvacet praktických cvičení z botaniky a poslední část práce je věnována návrhu botanické exkurze do okolí Moravského Krumlova. Abstract Establishment of school educational programs brought to secondary schools a possibility of improving the content and extent of single thematic areas of a subject matter. Equipping of schools by modern didactic appliances allows using of new methods in education. Frequently used are presentations, which contain many pictures, photos, schemes and graphs in order to increase the clarity of presentation. The aim of this diploma thesis was to compile educational materials for teaching Botany at the Grammar school of Moravský Krumlov. Therefore, a part of this work are presentations which cover nine thematic areas. The goal of these thematic areas is to support the explanation of the new subject. Each thematic area is accompanied with a large set of test questions for the purpose of revision and checking of acquired knowledge. Along with this work twenty practical exercises in Botany were created and the final part of this diploma thesis is devoted to proposal of a botanical excursion to the surroundings of Moravský Krumlov.

5

6

7 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala Mgr. Olze Rotreklové, Ph.D. za odborné rady, konzultace a vedení při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat RNDr. Bohuslavě Houžvové za poskytnutí materiálů a cenných rad. Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno dne 6. ledna 2014 Petra DOČEKALOVÁ

8 Souhlasím s uložením této diplomové práce v knihovně Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně, případně v jiné knihovně MU, s jejím veřejným půjčováním a využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně. Brno 6. ledna 2014 Petra DOČEKALOVÁ

9 OBSAH 1 ÚVOD Cíl práce Přínos prezentací, praktických cvičení a exkurze ve výuce biologie Teorie testování Metodika SADY TESTOVÝCH OTÁZEK SADA PRAKTICKÝCH CVIČENÍ Význam praktických cvičení Seznam 20 praktických cvičení BOTANICKÁ EXKURZE MORAVSKÝ KRUMLOV Charakteristika trasy Mapa trasy botanické exkurze Přírodní poměry Vývoj vegetace Národní přírodní rezervace Technické parametry trasy exkurze Návrh terénního cvičení Zastavení č Zastavení č Zastavení č Zastavení č Zastavení č Zastavení č Zastavení č Seznam rostlinných druhů Pracovní list ZÁVĚR LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE

10 1 ÚVOD Diplomová práce vznikla v důsledku potřeby nových výukových materiálů pro předmět biologie na Gymnáziu Moravský Krumlov. Tyto potřeby byly vyvolány používáním nové didaktické techniky ve výuce a změnami ve vzdělávací soustavě. Byl zaveden nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let, jež jsou tvořeny na dvou úrovních státní a školní. Státní úroveň představují Národní program vzdělávání (NPV, tzv. Bílá kniha ) a rámcové vzdělávací programy (RVP). NVP stanovuje obecné požadavky na vzdělání, cíle vzdělávání a výchovy, řízení a financování vzdělávací soustavy, atd. RVP vytyčují. Školní úroveň kurikulárních dokumentů je představována školními vzdělávacími programy (ŠVP), podle kterých se realizuje vzdělávání na jednotlivých školách. Každá škola si vytvoří vlastní ŠVP podle zásad daných v příslušném RVP, to dává možnost měnit rozsah výuky jednotlivých předmětů a zařazovat nadstavbové předměty (JEŘÁBEK et al. 2007). V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (JEŘÁBEK et al. 2007) je Biologie zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a příroda, kam jsou zařazeny i vzdělávací obory Fyzika, Chemie, Geografie a Geologie. Obor Biologie je rozdělen na tematické okruhy: Obecná biologie, Biologie virů, Biologie bakterií, Biologie protist, Biologie hub, Biologie rostlin, Biologie živočichů, Biologie člověka, Genetika a Ekologie. Učivo Biologie rostlin je členěno na následující čtyři celky: morfologie a anatomie rostlin, fyziologie rostlin, systém a evoluce rostlin, rostliny a prostředí. Na Gymnázium v Moravském Krumlově je předmět biologie pro všeobecné čtyřleté studium a vyšší ročníky osmiletého studia dotován šesti hodinami v hodinové skladbě V prvním, třetím a čtvrtém ročníku je nabízen volitelný předmět Seminář z biologie s dotací jedné hodiny týdně (ANONYMUS 2009). Pro nižší ročníky osmiletého studia je celková dotace biologie 5,5 hodiny s rozdělením 1, V druhém a třetím ročníku nižšího stupně je nabízen volitelný předmět Seminář z biologie s dotací jedné hodiny týdně (ANONYMUS 2010). V rámci semináře z biologie jsou realizovány laboratorní práce a praktická cvičení. Ve zbývajících ročnících probíhají praktická cvičení průběžně. Předmět biologie je realizován podle obsahu vzdělávací oblasti Člověk a příroda, obor Přírodopis RVP pro základní školy (JEŘÁBEK & TUPÝ 2007). 10

11 1.1 Cíl práce Cílem této diplomové práce bylo vytvoření souboru výukových materiálů pro výuku tématu botanika vyučovaného v rámci předmětu biologie na Gymnáziu v Moravském Krumlově. Po konzultaci s vyučující biologie RNDr. Bohuslavou Houžvovou na zmíněném gymnáziu bylo téma botanika rozděleno do devíti tematických okruhů. Pro každý okruh vznikla jedna prezentace a sada testových otázek Prezentace byly zpracovány pro následující tematické okruhy: 1. Postavení botaniky, hlavní obory botaniky. Základní vlastnosti rostlin. Systém rostlin. Význam rostlin. 2. Rostlinná buňka historie, stavba, rozmnožování. 3. Rostlinná pletiva. 4. Rostlinné orgány kořen, stonek, list. 5. Květ, květenství, rozmnožování rostlin, plod. 6. Látkové složení rostlinného těla. Vodní režim rostlin. Fotosyntéza. Dýchání 7. Růst rostlin faktory, vývoj rostlin. Rozmnožování a pohyby rostlin. 8. Systém rostlin. 9. Systém krytosemenných rostlin. Prezentace jsou opatřeny velkým počtem obrázků a schémat, které je nutno doprovodit odborným výkladem vyučujícího. Vytvořené testy přísluší k danému učebnímu celku a jsou tvořeny dvěma sadami otázek (skupiny A a B). Další částí výukových materiálů je sada praktických cvičení zaměřených na botanické pokusy a pozorování. Byly zvoleny takové úkoly, které nevyžadují vysokou technickou vybavenost školy. Časová náročnost jednotlivých úloh je velmi variabilní a u některých je překročen časový rámec vyučovací hodiny, a proto je na vyučujícím, aby vybral úkol vhodný pro danou situaci. Poslední částí diplomové práce je návrh botanické exkurze do okolí Moravského Krumlova, který obsahuje i pracovní list. 11

12 1.2 Přínos prezentací, praktických cvičení a exkurze ve výuce biologie Pro výuku biologie je důležitá názornost, které se dosahuje speciálními didaktickými pomůckami. S rozvojem nové didaktické techniky jsou při výkladu nové látky využívány především prezentace, které usnadňují používání obrázků, schémat, případně videí, ve velikosti a rozlišení zřetelném pro každého studenta ve třídě. Praktická cvičení proti převládající frontální výuce vyžadují aktivní zapojení studentů při plnění jednotlivých úkolů. Zapojením více smyslů a tím souvisejících center v mozku se výrazně zvyšuje efektivita vyučovacího procesu. Při praktických cvičení mají žáci možnost nejen pozorovat, ale i ověřovat dané jevy a skutečnosti, se kterými byli seznámeni teoreticky v předcházejících hodinách. Z pokusů a pozorování provedených v rámci praktických cvičení by žáci měli být schopni zhodnotit výsledky a vyvodit z nich závěry. Tím dochází k zlepšení pochopení a upevnění učiva (HALIŠKA 2012). Exkurze umožňuje vytvořit žákům podmínky pro pevné spojení abstraktního s konkrétním. Aby exkurze byla přínosná, je nutné, aby byla důkladně připravena a promyšlena ze strany vyučujícího, a to nejen její průběh samotný, ale i následné ověření zpětné vazby, např. pracovní list, zkoušení poznatků získaných během exkurze, atd. 1.3 Teorie testování U různých autorů se můžeme setkat s odlišnou definicí didaktického testu. Nejhojněji je však v literatuře uváděno, že didaktický test je prostředek systematického zjišťování výsledků výuky (PŮLPÁN 1991, RÖTLING 1996). Didaktický test je častým prostředkem kontroly a hodnocení dosažených poznatků žáků. Provedením didaktického testu získáváme zpětnou vazbu, podle které je vhodné regulovat vyučování a učení (RÖTLING 1996). Didaktické testy bývají považovány za účinný prostředek pedagogické diagnostiky se značnou mírou objektivnosti. Na základě těchto testů může vyučující během relativně krátké doby za stejných podmínek vyzkoušet všechny žáky a získat přehled o tom, jak zvládli určité tematické celky (KINCL et al. 2004). Proto požadujeme, aby didaktické testy byly validní, reliabilní a praktické (PŮLPÁN 1991, RÖTLING 1996). 12

13 Didaktický test je validní, pokud splňuje účel, pro nějž byl vytvořen (PŮLPÁN 1991). Pojem reliabilita vyjadřuje přesnost a spolehlivost testu. Míra reliability může být ovlivněna různými faktory, např. únavou, nepozorností, opisováním, úrovní kvality vlastního testu (RÖTLING 1996). Praktičností testu je míněna obtížnost jeho zadávání, hodnocení a interpretace výsledků. Otázky v testu by měly být jasně a srozumitelně formulovány, aby testovaní žáci snadno a rychle pochopili jejich význam a mohli odpovědět (PŮLPÁN 1991). Testové úlohy můžeme rozdělit podle nejrůznějších hledisek. Základní rozdělení úloh je podle způsobu, jakým žák v testové úloze odpovídá. Lze rozlišit úlohy otevřené (někdy v literatuře označované jako úlohy s tvořenou odpovědí nebo volnou odpovědí), ve kterých žák odpověď formuluje samostatně, a úlohy uzavřené, v nichž žák vybírá z nabízených možností. Nejčastěji používané formy testových úloh uváděné v literatuře jsou (PŮLPÁN 1991, TUREK 1995, RÖTLING 1996, KINCL et al. 2004): 1. Úlohy otevřené se širokou odpovědí V těchto úlohách se požaduje od žáka rozsáhlejší odpověď (např. půl strany nebo i delší) nebo řešení, např. vyřešení určitého problému nebo popis určitého procesu. Požadovaný rozsah odpovědi se žákovi naznačuje velikostí vynechaného místa v testovém zadání. 2. Úlohy otevřené se stručnou odpovědí Tyto úlohy rozdělujeme na úlohy produkční a doplňovací. Oba tyto typy úloh vyžadují od žáka, aby vytvořil vlastní krátké odpovědi. Na produkční úlohy žák samostatně stručně odpovídá, např. slovem, větou, definicí, číslem, atd. Doplňovací úlohy mají podobu neúplné věty, případně neúplného řešení, které má být žákem doplněno. 3. Úlohy uzavřené U těchto úloh žák vybírá z několika předložených odpovědí, z nichž alespoň jedna je správná. Můžeme rozlišit následující typy uzavřených úloh: a. typ vícenásobné volby (polytomické úlohy) Jde o úlohy s výběrem odpovědi z několika nabízených možností, přičemž vždy alespoň jedna je správná. 13

14 b. typ přiřazovací Uvedený typ otázek je založen na zjišťování vzájemné souvislosti mezi objekty, jevy nebo tvrzeními, které jsou seřazeny většinou do dvou skupin. Typem přiřazovacích úloh mohou být i obrázky, grafy, schémata, apod., ke kterým žáci mají připojit správný termín z nabídky. c. typ uspořádací Tento typ úloh vyžaduje od žáků utřídit pojmy dle stanoveného hlediska. Je nutné, aby hledisko uspořádání bylo jasně vymezeno v zadání úlohy. Zadání musí také obsahovat pokyny, jakým způsobem mají být prvky uspořádány. d. typ dvoučlenné volby (dichotomické úlohy) Tyto úlohy jsou předkládané ve formě tvrzení a student rozhoduje o jeho pravdivosti. Mohou být doplněny následným zdůvodněním odpovědi v rámci řešení. V testech, které jsou součástí této diplomové práce, bylo využito většiny výše zmíněných typů úloh. 1.4 Metodika Prezentace, jež tvoří významnou část této diplomové práce, byly zpracovány v souladu s učebnicemi pro vysoké školy (RAVEN & JOHNSON 1999, ROSYPAL 2003, CAMPBELL & REECE 2006, PAVLOVÁ & FISCHER 2011). Rozsah zpracovaných tematických celků v prezentacích odpovídá rozsahu, který je těmto celkům věnován ve středoškolských učebnicích používaných pro výuku biologie na gymnáziích (BUMERL et al. 1997, HANČOVÁ & VLKOVÁ 1999, KUBIŠTA 2000, BENEŠOVÁ et al. 2003, JELÍNEK & ZICHÁČEK 2003, KUBÁT et al. 2003, KINCL et al. 2006). Ke zpracování prezentací z historie botaniky byly použity přednášky Petra Bureše (BUREŠ 2005). Některá použitá schémata byla převzata z učebnic KUBÁT et al. (2003) a KOLEKTIV AUTORŮ (2006) a upravena. Prezentace byly zpracovány v programu Microsoft PowerPoint V prezentacích bylo zvoleno bezpatkové písmo typu Ariel, u kterého nedochází k záměně českých znaků při použití jiného hardwarového vybavení a je dobře čitelné. V prezentacích je použit heslovitý text, aby dlouhé věty neodváděly pozornost od výkladu učitele. Obrázky vložené do prezentací jsou doplněny popisky. Většina obrázků je převzata z internetu a řádně citována 14

15 hypertextovými odkazy v dolních rozích obrázků a jejich seznamem na konci každé prezentace. Součástí prezentací jsou i animace, které byly vytvořeny v programu Microsoft PowerPoint 2007 a Corel R.A.V.E. Všechny vytvořené prezentace je možno nalézt na přiloženém CD. Pro vytvoření testových úloh bylo využito moderních učebnic, jež jsou v současné době k dispozici (BERGER 1994, SOUKUP 1998, HANČOVÁ & VLKOVÁ 1999, BENEŠOVÁ et al. 2000, JELÍNEK & ZICHÁČEK 2003, KINCL et al. 2004). Vypracované testové úlohy mají sloužit jednak učiteli jako pomůcka při sestavování didaktických testů, ale mohou je využít i žáci k prověření svých znalostí. Testy k danému učebnímu celku vždy obsahují dva soubory po dvaceti otázkách. Pro tvorbu praktických cvičení jsem čerpala z příruček zabývajících se pozorováním a pokusy z biologie a z učebnic biologie (HADAČ et al. 1964, HADAČ 1967, BAER 1968, BOHÁČ 1986, JELÍNEK & ZICHÁČEK 2003, FIALA 2005, KINCL et al. 2006). Každému praktickému cvičení vždy předchází krátký teoretický úvod. Pro jednotlivé úkoly jsou uvedeny pomůcky, materiál, postup práce, pozorování a závěr. Poslední součástí diplomové práce je návrh botanické exkurze v blízkosti školy. Oblast kolem řeky Rokytná se pyšní vzácnou flórou a faunou, byla vyhlášena Národní přírodní rezervací. Zpracovanou trasu jsem vybrala tak, aby procházela různými rostlinnými společenstvy, přitom jsem brala v úvahu umístění školy, časovou a terénní náročnost. Trasu exkurze jsem procházela v různých obdobích roku, přičemž jsem zaznamenávala nalezené druhy cévnatých rostlin. Na základě tohoto průzkumu jsem potom vytvořila seznam nalezených druhů, který je součástí návrhu exkurze. Další součástí botanické exkurze je pracovní list, který žáci budou během cesty vyplňovat. Návrh exkurze jsem zpracovala do 7 částí: Charakteristika trasy, Mapa trasy botanické exkurze, Přírodní poměry, Technické parametry exkurze, Návrh terénního cvičení, Seznam nalezených druhů a Pracovní list k botanické exkurzi. V části Charakteristika trasy uvádím stručný popis trasy botanické exkurze spolu s výčtem zajímavých stanovišť a biotopů, v další části přikládám přesnou mapou území s vyznačenými stanovišti. V části o přírodních poměrech se zabývám vývojem vegetace navštíveného území a vznikem národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence. Technické parametry exkurze zahrnují časový údaj o délce trvaní exkurze, délku trasy exkurze, charakteristiku cest, popřípadě možnosti dopravy po ukončení terénního 15

16 cvičení. V části Návrh terénního cvičení uvádím pro každé stanoviště nápadné a významné druhy rostlin. U vybraných druhů jsou informace o výskytu doplněny stručnou morfologickou charakteristikou, etymologickými poznámkami, informací o využití daného druhu, atd. Tyto informace jsem čerpala z prací ČIHAŘ et al. 1976, KULFAN & KREJČA 2001, GRUNA & REITER 2009). Součástí návrhu exkurze je abecedně uspořádaný seznam nalezených rostlin, názvy druhů jsem sjednotila podle Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT 2002); a pracovní list k botanické exkurzi. 16

17 2 SADY TESTOVÝCH OTÁZEK Test č. 1 Postavení botaniky, hlavní obory botaniky, základní vlastnosti rostlin, význam rostlin, systém rostlin varianta A 1. Jaký je význam rostlin? 2. Které rostliny se využívaly v lékařství již ve starověku (uveď 3 příklady)? 3. K objevu buňky vedl vynález: a) lupy b) světelného mikroskopu c) elektronového mikroskopu d) speciálních barvících technik e) fluorescenčních barviv 4. Část botaniky, která se zabývá chorobami rostlin, se nazývá: a) fytopaleontologie b) fytopatologie c) fytocenologie d) algologie 5. Kdo zavedl termín botaniké (nauka o rostlinách)? 6. Která z možností nepřísluší Theophrastovi? a) léky rostlinného původu b) lékařská škola c) považován za zakladatele botaniky d) tvůrce prvního rostlinného systému 7. Které kulturní rostliny se ve středověku dostaly do Evropy z jiných světadílů? 17

18 8. Jmenuj alespoň dva německé otce botaniky z období renesance: 9. Robert Hook poprvé pozoroval korku a nazval je latinským termínem. 10. Kdo zobecnil princip rodozměny? a) Wilhelm Hoffmeister b) Joseph Paxton c) Antony van Leeuwenhoek d) Robert Boyle 11. Paracelsus se proslavil novodobým léčitelstvím, v němž spojoval zkušenosti z různých oblastí vědy. ANO NE 12. Tvůrcem prvního rostlinného systému byl Aristotelův žák Theophrastos. ANO NE 13. Bryologie je nauka o stromech a dřevinách. ANO NE 14. Zeměpisné rozšíření rostlin zkoumá fytogeografie. ANO NE 15. Z odumřelých rostlinných těl se tvoří humus. ANO NE 16. Kdo vynalezl mikroskop a na jakém principu funguje? 17. Autorem česky psaného rostlináře ze 16. století byl: a) Johann Hedwig b) Jan Černý c) Stephen Hales d) Marcello Malpighi 18. Jakými organismy se zabývá mikrobiologie? 19. Vyjmenuj alespoň 3 říše ze systému Eukaryot. 18

19 20. Chorologie studuje areál, velikost, migrační cesty taxonu, atd. Zakladatelem této vědní disciplíny v 19. století byl: a) Charles Darwin b) Augustin Pyramus de Candolle c) Eduard Strassburger d) Karl Friedrich Burdach Správné odpovědi: 1. Rostliny jsou autotrofní organismy (z látek organických tvoří látky anorganické), primární producenti, zdrojem potravy, energie a důležitou surovinou pro průmysl, ovlivňují půdu, koloběh vody v krajině a pro člověka mají estetický význam. 2. kasia, myrta, tymián, rosnatka, konopí, mandragora, rohovník, myrha. 3. b. 4. b. 5. Pedanius Dioskurides. 6. a, b, d. 7. brambor, kukuřice, tabák. 8. Otto Brunfels, Hieronymus Bock, Leonard Fuchs. 9. buňka, cellula. 10. a. 11. ANO. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO. 16. Prvního složený mikroskop zkonstruoval r Hans a jeho syn Zacharias Janssen. Princip mikroskopu: dvě čočky v jedné spojnici svých os a v určité vzdálenosti od sebe způsobí silné zvětšení objektu. 17. b. 18. Mikrobiologie se zabývá studiem mikroorganismů virů (virologie), bakterií (bakteriologie), hub (mykologie). 19. Opisthokonta, Amoebozoa, Archaeplastida, Rhizaria, Chromalveolata, Excavata. 20. b. 19

20 Test č. 1 Postavení botaniky, hlavní obory botaniky, základní vlastnosti rostlin, význam rostlin, systém rostlin varianta B 1. Jaké základní vlastnosti mají rostliny? 2. Které kulturní rostliny se pěstovaly již ve starověku? 3. Buněčnou stěnu poprvé pozoroval v mikroskopu: a) J. G. Mendel b) J. E. Purkyně c) A. van Leewenhoek d) R. Hooke 4. Část botaniky, která se zabývá naukou o rostlinných společenstvech, se nazývá: a) fytopaleontologie b) fytopatologie c) fytocenologie d) bryologie 5. Kdo je autorem Kánonu medicíny? 6. Která z možností nepřísluší Hippokratovi z Kósu? a) léky rostlinného původu b) lékařská škola c) považován za zakladatele botaniky d) soubor etických principů pro jednání lékařů 7. Jak se jmenoval lékař, který r léčil Jana III. z Lipé v Moravském Krumlově? 8. Vyjmenuj 3 botanické zahrady z období renesance: 9. Carl Linné, zakladatel botanické a zoologické, popsal r

21 všechny tehdy známé organismy v díle. 10. Kdo je považován za otce fyziologie rostlin? a) Wilhelm Hoffmeister b) Joseph Paxton c) Antony van Leeuwenhoek d) Stephen Hales 11. Johann Hedwig ve svém díle popisuje mimoevropskou faunu a flóru. ANO NE 12. Autorem česky psaného rostlináře byl Jan Černý. ANO NE 13. Johann Gregor Mendel byl počátkem 19. století zakladatel chorologie. ANO NE 14. Algologie je biologický obor zabývající se studiem řas a sinic. ANO NE 15. Rostliny jsou primárními producenty biomasy. ANO NE 16. Kdo nepatří mezi německé otce botaniky z období renesance: a) Wilhelm Hoffmeister b) Otto Brunfels c) Leonard Fuchs d) Hieronymus Bock 17. Za vznik bryologie jsou odpovědni: a) J. J. Dillenius a J. Hedwig b) T. Schwann a M. J. Schleiden c) E. Strassburger a S.G. Navašin d) G. B. Amici a C.W. von Naegeli 18. Jak se nazývá dílo Charlese Darwina? 19. Jak se dělí systém živých organismů? 20. Marcello Malpighi a Nehemiah Grew: a) udělali pokrok v rostlinné anatomii b) popisali žahavé chlupy kopřivy 21

22 c) byli autory Křišťálového paláce v Londýně d) objevili a zobecnili rodozměnu Správné odpovědi: 1. Rostliny jsou autotrofní organismy, umožňují trvalou výměnu látek (O 2, CO 2, H 2 O, minerální živiny), obvykle jsou fixovány v půdě a nepohybují se z místa na místo, rostou celý život a mají vysokou schopnost regenerace. 2. sezam, čirok, ječmen. 3. d. 4. c. 5. Avicenna. 6. c. 7. Paracelsus. 8. Kolín nad Rýnem, Pisa, Padov. 9. binomické nomenklatury, Systema naturae. 10. d. 11. NE. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO. 16. a. 17. a. 18. O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchování prospěšných plemen v boji o život. 19. Archaea, Bacteria, Eucarya. 20. a. 22

23 Test č. 2 Rostlinná buňka varianta A 1. Čím se zabývá vědní disciplína zvaná cytologie? 2. Uveď základní rozdíly mezi buňkou prokaryotickou a eukaryotickou. 3. Buněčná stěna prokaryot: a) obsahuje chitin b) je tvořena peptidoglykany c) je tvořena fosfolipidy d) je semipermeabilní 4. K semiautonomním organelám eukaryotické buňky patří: a) mitochondrie b) jádro c) vakuola d) plastidy e) Golgiho aparát 5. Nejrozšířenější zásobní látkou zelených rostlin je. 6. Fimbrie: a) jsou krátká vlákna na povrchu prokaryotické buňky b) jsou drobná tělíska v cytoplazmě, probíhá na nich syntéza látek c) jsou tvořeny bílkovinami d) pomáhají rozmnožování bakterií 7. Buněčná stěna je charakteristická pro buňky: a) hub b) rostlin c) živočichů d) virů e) bakterií 23

24 8. Dýchacím a energetickým centrem eukaryotické buňky lze nazývat: a) mitochondrie b) jádro c) cytozómy d) Golgiho aparát e) endoplazmatické retikulum 9. Ribozómy se nacházejí na povrchu, které se nazývá. Jeho úkolem je, neboli. 10. Popiš strukturu mitochondrie. 11. Tonoplast je membrána oddělující vakuolu od cytoplazmy. ANO NE 12. Mitochondrie a plastidy neobsahují DNA. ANO NE 13. Tylakoidy jsou pouze v prokaryotické buňce. ANO NE 14. Plastidy, ve kterých se hromadí škrob, se nazývají leukoplasty. ANO NE 15. Nitrobuněčné trávení v eukaryotické buňce zajišťují lyzozómy. ANO NE 16. Na obrázku eukaryotické buňky přiřaď číslicím 1 5 názvy odpovídajících struktur. a) mitochondrie b) jádro c) vakuola d) Golgiho aparát e) chloroplasty f) centriol g) Endoplazmatické retikulum h) buněčná stěna 17. Membrána chloroplastů je 24

25 a) jednoduchá b) dvojitá c) trojitá d) jednoduchá či dvojitá, v závislosti na intenzitě slunečného záření 18. Mitóza: a) je jeden ze způsobů cytokineze b) se skládá z profáze, metafáze, anafáze, telofáze a interfáze c) se skládá pouze z profáze, metafáze, anafáze, telofáze d) zabezpečuje rozestup párů homologických chromozomů do dceřiných buněk 19. V jaké fázi mitózy dochází ke spiralizaci chromozomů, zániku jaderné membrány a jadérka? 20. Crossing over: a) je termín označující přikládání homologických chromozomů k sobě b) umožňuje kombinaci genetického materiálu buňky c) je součástí mitotické profáze d) je termín označující štěpení chromozomů na chromatidy Správné odpovědi: 1. zkoumá strukturu a funkce živých buněk. 2. Prokaryotická buňka je menší než eukaryotická. Jádro prokaryotické buňky je tvořeno jedinou kruhovou molekulou DNA, eukaryotická buňka má jádro ohraničeno dvojitou membránou s jadernými póry, uvnitř je karyoplazma s chromozomy. Organely eukaryotní buňky jsou organizovány vnitřními membránami a cytoskeletem. 3. b. 4. a, d. 5. škrob. 6. a, c, d. 7. a, b, e. 8. a. 9. Endoplazmatického retikula, drsné ER, syntéza bílkovin, proteosyntéza. 10. Mitochondrie jsou ohraničeny dvojitou membránou, vnější membrána tvoří obal mitochondrie, vnitří membrána tvoří systém přepážek krist. Obsah mitochondrie se označuje matrix. 11. ANO. 12 NE. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO endoplazmatické retikulum, 2 centriol, 3 buněčná stěna, 4 vakuoly, 5 - mitochondrie. 17. b. 18. c. 19. profáze. 20 b. 25

26 Test č. 2 Rostlinná buňka varianta B 1. Co je základní stavební a funkční jednotkou všech živých soustav? 2. Uveď základní rozdíly mezi buňkou rostlinnou a živočišnou. 3. Součástí prokaryotické buňky nejsou: a) nukleoid b) ribozomy c) mitochondrie d) plazmidy 4. Tylakoidy jsou součástí: a) buněčného jádra b) vakuoly c) mitochondrie d) chloroplastů 5. Deoxyribonukleová kyselina je nositelkou 6. Tonoplast je: a) tlak živného buněčného obsahu na plazmatickou membránu b) membrána oddělující vakuolu od cytoplazmy c) součástí dělícího vřeténka d) organela pro vyrovnání tlaku v buňkách mořských organismů 7. Plazmidy: a) jsou krátké úseky RNA b) jsou krátká vlákna bílkovin na povrchu buňky c) se vyskytují jen u prokaryotických buněk d) se vyskytují jen u eukaryotických buněk 8. Leukoplasty jsou plastidy, vyskytují se zvláště 26

27 v částech rostliny a hromadí se v nich. 9. Jádro eukaryotické buňky je ohraničeno membránou s. Vnitřní prostor jádra je vyplněn. 10. Mitochondrie: a) je dýchacím a energetickým centrem eukaryotické buňky b) má na povrchu jednoduchou membránu c) je semiautonomní organela d) zajišťuje nitrobuněčné trávení 11. Fimbrie jsou bílkovinná vlákna na povrchu prokaryotické buňky, na kterých probíhá syntéza látek. ANO NE 12. Eukaryotická buňka může obsahovat jedno i více jadérek. ANO NE 13. Syntéza bílkovin v eukaryotické buňce probíhá jen v ribozomech. ANO NE 14. Eukaryotická buňka je stavební a funkční jednotkou těl rostlin, virů, živočichů, bakterií a hub. ANO NE 15. Membrána chloroplastů je jednoduchá nebo dvojitá v závislosti na intenzitě slunečního záření. ANO NE 16. Na uvedeném obrázku eukaryotické buňky přiřaď číslicím 1-5 názvy odpovídajících struktur. a) mitochondrie b) jadérko c) ribozomy d) Golgiho aparát e) chloroplasty f) cytoplazmatická membrána g) Endoplazmatické retikulum h) buněčná stěna 17. Pojmem buněčná šťáva rozumíme a) obsah vakuol b) celý protoplast 27

28 c) základní cytoplazmu d) obsah vakuol a lyzozómů 18. Z jakých částí se skládá chromozom? 19. K pojmům a e správně přiřaď jejich charakteristiku danou číslem 1 5: a) mitóza 1) spiralizace chromozomů b) profáze 2) seskupení chromozomů do ekvatoriální roviny c) telofáze 3) způsob karyokineze d) metafáze 4) rozestup chromozomů k pólům buňky e) anafáze 5) vznik dceřinných jader 20. Haploidní buňka: a) má poloviční sadu chromozomů v jádře b) má jednu sadu chromozomů v jádře c) vzniká mitotickým dělením jádra diploidní mateřské buňky d) vzniká meiotickým dělením jádra diploidní buňky Správné odpovědi: 1. buňka (lat. cellula). 2. Rostlinná buňka obsahuje na rozdíl od živočišné buňky permeabilní buněčnou stěnu s plasmodesmy, vakuolu a chloroplasty zajišťující fotosyntézu. Živočišná buňka má navíc lyzozómy ohraničené jednou membránou. 3. c. 4. d. 5. dědičných informací. 6. b. 7. c. 8. bezbarvé, neosvětlených, zásobní látky (škrob, bílkoviny, lipidy). 9. dvojitou, jadernými póry, karyoplazmou. 10. a, c. 11. NE. 12. ANO. 13. NE. 14. NE. 15. NE chloroplasty, 2 ribozomy, 3 cytoplazmatická membrána, 4 jadérko, 5 Golgiho aparát. 17. a chromatidy a centromera/ 2 ramena a centromera. 19. a3, b1, c5, d2, e4. 20 a, d. 28

29 Test č. 3 Rostlinná pletiva varianta A 1. Čím se zabývá vědní disciplína zvaná histologie? 2. Co víš o pokožce kořene? 3. Pletiva: a) jsou soubory buněk podobného tvaru, stejné funkce a stejného původu b) jsou soubory na sobě navzájem nezávislých buněk c) se vytvořila při přechodu rostlin na souš d) jsou soubory buněk, které mají stejný tvar, ale odlišnou funkci 4. Mezi druhotná (sekundární) dělivá pletiva patří: a) korek b) kambium c) dermatogén d) kalyptrogén e) felogén 5. Tělo řas a mechorostů má označení. 6. Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn rozlišujeme pletiva: a) dělivá a trvalá b) parenchymatická, sklerenchymatická, kolenchymatická c) krycí, vodivá, základní d) prvotní a druhotné meristémy 7. Schopnost dělit se mají pouze buňky: a) krycích pletiv b) dělivých pletiv c) primárních meristémů d) parenchymatické, s velkými mezibuněčnými prostorami 29

30 8. Kambium se vyskytuje u: a) mechorostů b) recentních zástupců přesliček c) jednoděložných rostlin d) dvouděložných rostlin 9. Dvouděložné rostliny mají cévní svazky, mezi dřevem a lýkem se nachází, díky tomu stonek. 10. Popiš části primárního dřeva (xylému) a jeho funkci. 11. Stomata umožňují výměnu plynů mezi rostlinou a okolím. ANO NE 12. Primární lýko zajišťuje asimilační proud. ANO NE 13. Cévice jsou pórovité trubice se zbytky přepážek. ANO NE 14. Vodní skuliny zvané hydatody mají schopnost zavírat se. ANO NE 15. Kolenchym je vodivé pletivo. ANO NE 16. V korkovém pletivu se nacházejí neboli, které umožňují výměnu plynů mezi vnitřkem rostliny a okolím. 17. Felogén se nachází: a) uvnitř středního válce b) pod pokožkou druhotně tloustnoucích orgánů c) na povrchu borky d) mezi dřevní a lýkovou částí cévních svazků 18. Cévní svazek v neztloustlém kořenu je: a) kolaterální b) bikolaterální c) koncentrický 30

31 d) radiální 19. Z jakých částí se skládá průduch? 20. K jednotlivým rostlinám přiřaď odpovídající typ trichomů: a) violka zahradní 1) hvězdovité trichomy b) kopřiva dvoudomá 2) vícebuněčné rozvětvené trichomy c) hlošina úzkolistá 3) papily d) máta rolní 4) žahavé trichomy e) divizna velkokvětá 5) žláznaté trichomy Správné odpovědi: 1. Histologie je část botaniky, která se zabývá rostlinnými pletivy. 2. Pokožka kořene zvaná rhizodermis neobsahuje chloroplasty a není krytá kutikulou. Vytváří kořenové vlásky (rhiziny), které zvětšují povrch k nasávání roztoků. 3. a. c. 4. b, e. 5. stélka. 6. b. 7. b. 8. d. 9. uspořádané v kruhu, kambium, druhotně tloustne. 10. Xylém je tvořen cévami (tracheiemi), cévicemi (tracheidami), sklerenchymatickými dřevními vlákny a dřevním parenchymem. Xylémem jsou vedeny roztoky minerálních látek z půdy prostřednictvím kořenů do nadzemních částí (vzestupný transpirační proud). 11. ANO. 12 ANO. 13. ANO. 14. NE. 15. NE. 16. čočinky, lenticely. 17. b. 18. d. 19. Průduch se skládá ze dvou svěracích buněk ledvinovitého tvaru, mezi nimiž je skulina, která umožňuje přímý styk rostliny s vnějším prostředím. Svěrací buňky průduchů obsahují chloroplasty, jádro, vakuolu a na povrchu buněčnou stěnu c, 2e, 3a, 4b, 5d. 31

32 Test č. 3 Rostlinná pletiva varianta B 1. Definuj pojem rostlinné pletivo. 2. Objasni funkce krycích, vodivých a základních pletiv. 3. Mechanickou ochranu v těle rostlin zajišťuje: a) parenchym b) kolenchym c) sklerenchym d) aerenchym 4. V rostoucích rostlinných orgánech mají zpevňovací funkci hlavně pletiva: a) parenchymatická b) kolenchymatická c) sklerenchymatická d) meristematická 5. Cévní svazek, v němž se pravidelně střídá část dřevní a část lýková se nazývá. 6. Idioblasty: a) jsou buňky odlišné tvarem i vlastností od ostatních buněk b) jsou vyplněny silicemi c) vyměšují nektar d) vznikly rozestoupením buněčných stěn 7. Popiš funkci primárního lýka (floému) a jeho části. 8. Ve stoncích jednoděložných rostlin jsou cévní svazky, mezi dřevem 32

33 a lýkem kambium, a proto stonek. 9. Speciální žlázky, které se vytvářejí v květech a lákají opylovače se nazývají a vylučují. 10. Meristémy: a) jsou dělivá pletiva b) jsou tvořeny prosenchymem c) jsou tvořeny tenkostěnnými buňkami s intenzivním metabolismem d) jsou umístěny všude v těle buňky e) mají v prvním roce života rostliny schopnost dělení, později ji ztrácejí 11. Latentní meristém umožňuje růst postranních kořenů. ANO NE 12. Činností felogénu vznikají letokruhy. ANO NE 13. Vodní rostliny splývající na hladině nemají vyvinuté průduchy. ANO NE 14. Primární vodivá pletiva se sdružují do cévních svazků. ANO NE 15. Cévice rozvádějí v rostlinném těle asimiláty. ANO NE 16. K pletivům vyměšovacím nepatří: a) trichomy b) idioblasty c) siličné kanálky d) medníky e) mléčnice 17. Výměnu plynů mezi rostlinou a okolím umožňují: a) stomata b) hydatody c) trichomy d) emergence e) korek 18. Pokožka nadzemních orgánů zvaná je krytá, nad kterou je někdy, která zabraňuje. 33

34 19. K pojmům a e přiřaď odpovídající pojmy 1 5: a) rhizoidy 1) rostlinné tělo b) thallus 2) příchytná vlákna c) fyloidy 3) stélka d) kauloid 4) lístky e) kormus 5) lodyžka 20. Korek: a) je druhotné krycí pletivo b) je produkován felogénem c) je produkován kambiem d) se zakládá úplně u všech rostlin e) je tvořen odumřelými buňkami, které k sobě přiléhají Správné odpovědi: 1. Tělo vyšších rostlin je tvořeno soubory buněk stejného tvaru, stavby a přizpůsobené k plnění určité funkce. Tyto soubory buněk se označují jako pletiva, která zkoumá histologie. 2. Krycí pletiva tvoří ochrannou vrstvu na povrchu rostlinných orgánů a zároveň zprostředkovávají výměnu látek mezi rostlinou a vnějším prostředím. Vodivá pletiva jsou reprezentována cévními svazky a slouží k vedení roztoků v těle rostliny. Základní pletiva vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy a mají velmi rozmanité funkce. 3 c. 4. b. 5. paprsčitý (radiální). 6. a, b. 7. Floém vede asimilačním proudem produkty fotosyntézy asimiláty do míst spotřeby (kořeny, květy, plody). Floém je tvořen protáhlými sítkovicemi s proděravělými přepážkami, průvodními buňkami, sklerenchymatickými lýkovými vlákny a lýkovým parenchymem. 8. rozptýlené, není, nemůže tloustnout. 9. medníky, nektar. 10. a, c. 11. ANO. 12 NE. 13. NE. 14. ANO. 15. NE. 16. a. 17. a. 18. epidermis, kutikulou, vosková vrstva, vysychání. 19. a2, b3, c4, d5, e1. 20 a, b, e. 34

35 Test č. 4. Rostlinné orgány varianta A 1. Definuj pojem allorhizie. 2. Objasni pojem letorost. 3. Mezi přeměny (metamorfózy) kořene patří: a) haustoria b) oddenky c) cibule d) úponky 4. Kořenové vlásky jsou charakterizovány tím, že: a) jsou mnohobuněčné b) porůstají kořenovou čepičku c) jsou jednobuněčné s tenkou buněčnou stěnou d) zajišťují výdej vody rostlinou 5. Přírůstek dřeva vytvořený kambiem v průběhu jednoho vegetačního období se nazývá. 6. V kořenech vyšších rostlin jsou cévní svazky: a) soustředné (koncentrické) b) paprsčité (radiální) c) bočné (kolaterální) d) dvoubočné (bikolaterální) 7. Jaké jsou funkce listu? 8. Postranní kořeny se zakládají v, který odděluje a. 35

36 9. Dřevní a lýkovou část cévního svazku ve stonku dvouděložných rostlin odděluje, které chybí u rostlin. Jeho činností stonek. 10. Místa přisedání listů ke stonku se označují jako: a) internodia b) očka c) články d) nody 11. U suchozemských rostlin jsou průduchy vyvinuty hlavně na spodní straně listu. ANO NE 12. Střední válec kořene obsahuje dřeň a radiální cévní svazek. ANO NE 13. Bifaciální list má shodnou svrchní i spodní stranu. ANO NE 14. Nad pokožkou kořene se nachází kutikula. ANO NE 15. Brachyblasty jsou zkrácené postranní větve, které nesou květy, svazky jehlic nebo listů. ANO NE 16. K vegetativním rostlinným orgánům patří: a) stélka b) kořen, stonek, list c) květ, semeno, plod d) pelatky, zárodečníky 17. Stonek hluchavky je a) stéblo b) lodyha c) stvol d) válcovitý e) čtyřhranný 18. Která zásobní látka se ukládá v kořenech rostlin? 36

37 19. K jednotlivým rostlinám a e přiřaď tu část, pro kterou se pěstuje 1 5: a) lilek brambor 1) listy b) ředkvička 2) květenství c) mrkev 3) oddenková hlíza d) květák 4) kořen e) hlávkové zelí 5) hypokotylová hlíza 20. Jaké znáš typy žilnatiny listů? Správné odpovědi: 1. Kořenový systém tvoří kořen hlavní, ze kterého vyrůstají kořeny postranní, vyskytuje se u dvouděložných a nahosemenných rostlin. 2. Nezdřevnatělý prýt dřevin vyrostlý během posledního vegetačního období. 3. a. 4. c. 5. letokruh. 6. b. 7. Výměna plynů, fotosyntéza, transpirace, příjem živin. 8. Pericyklu, primární kůru, cévní svazek. 9. kambium, jednoděložných, druhotně tloustne. 10. d. 11. ANO (výjimku tvoří například vodní rostliny se splývavými listy). 12. ANO. 13. NE. 14. NE. 15. ANO. 16. b. 17. b, e. 18. škrob e, 2d, 3a, 4c, 5b. 20. souběžná, zpeřená, dlanitá, rovnoběžná. 37

38 Test č. 4. Rostlinné orgány varianta B 1. Definuj pojem homorhizie. 2 Objasni pojem listeny. 3. Pravé kořeny, stonky a listy existují: a) až u semenných rostlin b) již u nižších rostlin c) u všech vyšších rostlin d) pouze u vyšších cévnatých rostlin e) u mechorostů, kapradin a semenných rostlin 4. Výživu a růst rostlin zajišťují orgány: a) generativní b) adventivní c) homologické d) vegetativní e) analogické 5. Jak se nazývá část kořene, ve které vyrůstají kořenové vlásky?. 6. Zkrácená postranní větévka nesoucí listy, květy nebo květenství se nazývá: a) idioblast b) amyloplast c) makroblast d) brachyblast 7. Jaké jsou funkce stonku? 38

39 8. V paprsčitém (radiálním) cévním svazku kořene se pravidelně střídá a, mezi nimi se zakládá, jehož činností kořen. 9. Na povrchu stonku dvouděložných rostlin je jednovrstevná, neboli. Mezi její funkce patří. 10. Hlavní ochranou vzrostného vrcholu kořene je: a) rhizodermis b) kořenové vlásky c) epidermis d) endodermis e) kořenová čepička 11. Cibule vzniká přeměnou listů. ANO NE 12. Bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím se nazývá stéblo. ANO NE 13. Monofaciální list má odlišnou svrchní a spodní stranu. ANO NE 14. Nody jsou krátké úseky stonku, z nichž vyrůstají listy. ANO NE 15. V prodlužovacím pásmu kořene vzniká primární dřevo a primární lýko. ANO NE 16. Kořen je orgán: a) většinou podzemní, může nést i listy b) zpravidla nadzemní, heterotrofní, nikdy nenese listy c) zpravidla podzemní (někdy i nadzemní), vždy bez listů d) vždy podzemní, může nést i redukované šupinovité listy 17. Roztroušené cévní svazky se nacházejí ve stonku: a) většiny dvouděložných rostlin b) většiny jednoděložných rostlin c) nahosemenných rostlin d) kapradin e) mechorostů 18. Kde se nachází a z čeho se skládá primární kůra kořene? 39

40 19. K uvedeným rostlinám a e přiřaď správný typ listové žilnatiny 1 5: a) jinan dvoulaločný 1) zpeřená b) buk lesní 2) souběžná c) bojínek luční 3) dlanitá d) konvalinka vonná 4) rovnoběžná e) javor mléč 5) vidličnatá 20. Mezi přeměny kořene nepatří: a) hlízy jiřiny zahradní b) bramborové hlízy c) příčepivé kořeny břečťanu d) oddenek kosatce žlutého Správné odpovědi: 1. Kořenový systém tvoří kořeny náhradní neboli adventivní, vyskytuje se u jednoděložných rostlin a kapradin. 2. Listeny jsou listy, v jejichž úžlabí vyrůstají květy nebo větve květenství. 3. d. 4. d. 5. absorpční pásmo. 6. d. 7. Stonek nese nadzemní orgány rostlin (listy, květy, plody), zajišťuje transport látek v rostlině z kořenů do listů, vede produkty fotosyntézy z listů do místa spotřeby. Může plnit funkci zásobní (kaktusy, stonkové sukulenty, oddenky) nebo fotosyntetickou (fylokladia, kaktusy). 8. primární lýko, primární dřevo, kambium, druhotně tloustne. 9. pokožka, epidermis, výměna plynů a ochrana před UV zářením. 10. e. 11. ANO. 12. NE. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO. 16. c. 17. b. 18. Primární kůra neboli cortex se nachází mezi pokožkou a pericyklem, je složena ze 3 vrstev: exodermis, mezodermis a endodermis b, 2d, 3e, 4c, 5a. 20. b, d. 40

41 Test č. 5 Květ, květenství, plod varianta A 1. Nakresli a popiš části pestíku. Jaké typy semeníků lze rozlišit podle vzájemné polohy semeníku a květních obalů? 2. Uveď tři příklady suchých pukavých plodů a příklady rostlinných druhů, u kterých tyto plody najdeme? 3. Květ je charakteristický orgán rostlin: a) výtrusných b) nahosemenných c) krytosemenných d) nižších 4. Kolik prašných pouzder má tyčinka? a) 1 b) 2 c) 3 d) 4 5. Typické květenství hluchavkovitých je. 6. Rozšiřování pylu vzdušnými proudy se nazývá: a) hydrogamie b) entomogamie c) anemogamie d) zoogamie 7. Mezi dvoudomé rostliny nepatří: a) tis červený b) chmel otáčivý c) jinan dvoulaločný d) kukuřice setá e) jalovec obecný 41

42 8. Nerozlišený květní obal se nazývá. 9. Součástí květu jsou (tyčinky a pestík), rozlišené nebo nerozlišené. Tyto součásti květu vyrůstají z rozšířené květní stopky, která se jmenuje. 10. U hroznovitých květenství postranní stonky hlavní stonek. Příkladem hroznovitého květenství jsou,,. 11. Opylení vlastním pylem (pylem téže rostliny) se nazývá alogamie. ANO NE 12. Pylová zrna jsou uložena v prašných pouzdrech tyčinek. ANO NE 13. Dvoudomá rostlina nese oboupohlavné květy. ANO NE 14. Kalich se v květních vzorcích značí písmenem K. ANO NE 15. Malvice je příkladem nepravého plodu. ANO NE 16. Definuj a uveď příklad souplodí. 17. Z čeho se skládá oplodí peckovic? 18. Soubor tyčinek v květu se odborně nazývá: a) androeceum b) perigon c) pestík d) gynostemium e) gynaeceum 19. K druhům rostlin a e přiřaď odpovídající květenství 1 5: a) slunečnice 1) vidlan b) konvalinka vonná 2) složený okolík c) ptačinec velkokvětý 3) úbor 42

43 d) jírovec maďal 4) hrozen e) děhel lesní 5) hrozen z vijanů 20. Oboupohlavný květ obsahuje: a) buď jen samčí nebo jen samičí pohlavní orgány b) samčí i samičí květy c) buď jen samčí nebo jen samičí květy d) samčí i samičí pohlavní orgány Správné odpovědi: 1. Pestík se skládá ze tří částí blizna (zachycení a klíčení pylových zrn), čnělka (střední část pestíku), semeník (spodní rozšířená část pestíku, chrání). Podle vzájemné polohy semeníku a květních obalů lze rozlišit svrchní, polospodní a spodní semeník. 2. lusk (hrách, fazole)/ tobolka (mák)/ šešule (hořčice)/ šešulka (kokoška pastuší tobolka)/ měchýřek (pivoňka). 3. c. 4. d. 5. lichopřeslen. 6. c. 7. d. 8. okvětí. 9. pohlavní orgány, květní obaly, květní lůžko. 10. nepřerůstají, hrozen/ klas/ jehněda/ hlávka/ úbor/ okolík. 11. NE. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO. 16. Souplodí vzniká z jednoho květu s mnoha nesrostlými pestíky, kuklík městský. 17. pecka (endokarp), dužina (mezokarp), pokožka (exokarp). 18. a. 19. a3, b4, c1, d5, e d. 43

44 Test č. 5 Květ, květenství, plod varianta B 1. Nakresli a popiš části tyčinky. Jak se nazývá soubor všech tyčinek v květu? 2. Uveď tři příklady suchých nepukavých plodů a příklady rostlinných druhů, u kterých tyto plody najdeme? 3. Rostlina dvoudomá nese: a) oboupohlavné květy b) současně oba druhy jednopohlavních květů c) jen jeden druh jednopohlavních květů, druhý nese jiná rostlina d) květy jak oboupohlavné, tak jednopohlavné 4. Příkladem homotaktického květenství není: a) hrozen z vijanů b) lata c) složený okolík d) lichopřeslen 5. Typické květenství miříkovitých je. 6. Typickým plodem hluchavkovitých je: a) struk b) dvounažka c) tvrdka d) oříšek 7. Rostliny, jejichž pyl přenáší včely, se jmenují: a) hmyzoplodné b) nektarové c) hmyzosprašné d) včelosprašné 44

45 8. Rozlišené květní obaly jsou a. 9. Samičí pohlavní orgán rostlin se jmenuje. Skládá se ze tří částí:, a semeník. 10. U vrcholičnatých květenství postranní stonky hlavní stonek. Příkladem vrcholičnatého květenství jsou,,. 11. Opylení vlastním pylem (pylem téže rostliny) se nazývá samosprašnost. ANO NE 12. Samčí pohlavní orgán je tyčinka. ANO NE 13. Příkladem češule je růže. ANO NE 14. Kalich se v květních vzorcích značí písmenem C. ANO NE 15. Květní diagram udává postavení a počet květních součástí při pohledu shora. ANO NE 16. Definuj a uveď příklad plodenství. 17. Semeník květu, jehož květní obaly a tyčinky vyrůstají nad semeníkem, se nazývá: a) svrchní b) polospodní c) spodní d) nahý 18. Z čeho se skládá semeno peckovic? 19. K druhům rostlin a e přiřaď odpovídající květenství 1 5: a) kopretina bílá 1) okolík b) pomněnka hajní 2) klas c) réva vinná 3) úbor d) prvosenka jarní 4) lata 45

46 e) ječmen setý 5) vijan 20. Plod vzniká: a) ze semene b) ze semeníku c) z vaječníku d) z květních obalů Správné odpovědi: 1. Na tyčince lze rozlišit nitku a prašník. Prašník je tvořen dvěma prašnými váčky, každý prašný váček má dvě prašná pouzdra, soubor všech tyčinek se nazývá androeceum, značí se písmenem A. 2. obilka (trávy)/ oříšek (líska)/ nažka (pampeliška). 3. c. 4. a, d. 5. složený okolík. 6. c. 7. c. 8. kalich, koruna. 9. pestík, blizna, čnělka. 10. přerůstají, vrcholík mnohoramenný/ vrcholík jednoramenný/ vidlan/ lichopřeslen. 11. ANO. 12. ANO. 13. ANO. 14. NE. 15. ANO. 16. Plodenství je květenství v době zralosti plodů, lípa, slunečnice. 17. c. 18. vnitřní živné pletivo (endosperm), zárodek (embryo), osemení (testa). 19. a3, b5, c4, d1, e2, 20 b. 46

47 Test č. 6 Látkové složení rostlinného těla, vodní režim rostlin, fotosyntéza, dýchání varianta A 1. Vysvětli proces difúze. 2. Co víš o kutikulární transpiraci? 3. Příjem vody rostlinou ovlivňuje: a) teplota b) vlhkost vzduchu c) půdní vlhkost d) fytohormony e) nadmořská výška 4. Gutace: a) je výdej kapalné vody prostřednictvím průduchů b) je výdej vodní páry hydatodami c) se uskutečňuje, když příjem vody kořeny převažuje nad transpirací d) je vydávání roztoků skulinami v pokožce 5. Základním fotosyntetickým pigmentem zelených rostlin a sinic je. 6. Při fotosyntéze zelených rostlin je zdrojem elektronů: a) CH 4 b) N 2 c) H 2 S d) H 2 O e) CO 2 7. Osmotický příjem vody rostlinnou buňkou nastává v prostředí: a) hypertonickém b) izotonickém c) hypotonickém 47

48 8. Fotolýza vody je součástí: a) primární fáze fotosyntézy b) Calvinova cyklu c) sekundární fáze fotosyntézy d) dýchacího řetězce 9. Transpirační proud se uskutečňuje díky přilnavosti vody ke stěnám cév, tzv. a soudržnosti molekul vody vodíkovými můstky, tzv Vysvětli pojmy vodní bilance a vodní deficit. 11. Záření využívané rostlinami při fotosyntéze leží zhruba v rozmezí nm. ANO NE 12. Mezi makrobiogenní prvky u rostlin patří draslík, fosfor a vápník. ANO NE 13. Voda je v tělech vyšších rostlin vedena celým cévním svazkem. ANO NE 14. S rostoucí intenzitou světla se rychlost fotosyntézy stále zvyšuje. ANO NE 15. Glykolýza představuje anaerobní fázi dýchání. ANO NE 16. Jak se nazývá proces nasávání vody do buňky? 17. Sekundární fáze fotosyntézy probíhá: a) v tylakoidech chloroplastů b) ve stromatu chloroplastů c) v cytoplazmě buněk d) v matrix mitochondrií 18. Napiš souhrnnou rovnici fotosyntézy. 19. Jaká kyselina vzniká v anaerobní fázi dýchání? 48

49 20. Které tvrzení se týká dýchání? a) probíhá ve dne i v noci b) kyslík se uvolňuje c) hmotnost rostliny se zvyšuje d) CO 2 a H 2 O se uvolňují Správné odpovědi: 1. Difúze je fyzikální děj, při kterém se částice v roztocích samovolně mísí. Částice pronikají z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací podle koncentračního spádu, dokud se koncentrace nevyrovnají. 2. Kutikulární transpirace je výpar vody celým povrchem rostliny mimo průduchy. U dospělých rostlin činí kutikulární transpirace méně než 10 % transpirace, u mladých rostlin s nedostatečně vyvinutou kutikulou může být srovnatelná se stomatární transpirací. 3. a, b, c. 4. c, d. 5. chlorofyl a. 6. e. 7. c. 8. a. 9. adhezi, kohezi. 10. Vodní bilance je vztah mezi příjmem a výdejem vody rostlinou. Pokud jsou obě složky v rovnováze, rostlina je plně nasycena vodou. Nadměrný výpar vede k vytvoření vodního deficitu a rostlina vadne. 11. ANO. 12 ANO. 13. NE. 14. NE. 15. ANO. 16. plazmoptýza. 17. b CO H 2 O + E C 6 H 12 O O H 2 O. 19. kyselina pyrohroznová. 20 a, d. 49

50 Test č. 6 Látkové složení rostlinného těla, vodní režim rostlin, fotosyntéza, dýchání varianta B 1. Vysvětli proces osmózy. 2. Co víš o stomatární transpiraci? 3. Pasivní příjem vody kořeny rostlina uskutečňuje: a) osmózou b) difúzí c) apoplastickou cestou d) symplastickou cestou e) bez potřeby energie 4. Rostlina ztrácí vodu: a) transpirací b) osmózou c) v hypotonickém prostředí d) gutací 5. Kyselina pyrohroznová z anaerobní glykolýzy může v prostředí s nedostatkem kyslíku vstupovat do dalších anaerobních reakcí, které se nazývají, neboli. 6. Vadnutí rostliny bývá nejčastěji důsledkem: a) nedostatečné transpirace b) rostoucího turgoru v buňkách rostlinných pletiv c) nadměrného výparu, který vede k poklesu buněčného turgoru pletiv 7. Vysvětli autotrofní typ výživy rostlin. 8. V deštivém počasí dochází často: a) k praskání plodů s vysokým obsahem cukrů b) ke smršťování plodů s vysokým obsahem bílkovin vlivem ztráty vody 50

51 c) k tomu, že vlivem hypotonického prostředí zralé plody silně přijímají vodu d) k urychlení dozrávání plodů 9. Jak se nazývá proces odvodňování buňky? 10. Záření využívané rostlinami při fotosyntéze (tzv. fotosynteticky aktivní záření) leží zhruba v rozmezí vlnových délek: a) nm b) nm c) nm d) nm 11. Kyslík (O 2 ) je produktem rozkladu molekul vody, tzv. fotolýzy vody. ANO NE 12. Mezi mikrobiogenní prvky u rostlin patří železo, zinek a fosfor. ANO NE 13. Voda je v tělech vyšších rostlin vedena xylemem. ANO NE 14. Lenticelární transpirace se uskutečňuje přes lenticely v borce stromů. ANO NE 15. Příjem, vedení a výdej vody rostlinou se uskutečňuje na základě spádu vodního potenciálu. ANO NE 16. V syntetické fázi fotosyntézy dochází k: a) redukci CO 2 b) vzniku molekul ATP c) fotolýze vody d) zachycování fotonů světelného záření 17. Primární fáze fotosyntézy probíhá: a) v tylakoidech chloroplastů b) ve stromatu chloroplastů c) v cytoplazmě buněk d) v matrix mitochondrií 18. Napiš souhrnnou rovnici dýchání. 51

52 19. Které tvrzení se týká dýchání? a) probíhá jen na světle b) kyslík se spotřebovává c) hmotnost rostliny se snižuje d) hromadí se energeticky bohaté zásobní látky e) probíhá jen v buňkách s fotosyntetickými barvivy 20. Součástí sekundární fáze fotosyntézy je: a) Krebsův cyklus b) fotolýza vody c) dýchací řetězec d) Calvinův cyklus Správné odpovědi: 1. Osmóza je případ difúze, k níž dochází, jsou-li dva roztoky rozdílné koncentrace odděleny polopropustnou (semipermeabilní) membránou, ta propouští prostou difúzí jen malé množství rozpouštědla a pro ostatní částice je nepropustná. 2. Stomatární transpirace je výpar vody průduchy,jedná se o nejdůležitější typ transpirace. 3 b, c, e. 4. a, d. 5. kvašení, fermentace. 6. c. 7. přeměna látek anorganických na látky organické. 8. a, c. 9. plazmolýza. 10. b. 11. ANO. 12 NE. 13. ANO. 14. ANO. 15. ANO. 16. a. 17. a. 18. C 6 H 12 O O H 2 O 6 CO H 2 O + E. 19. b, c. 20 d. 52

53 Test č. 7 Růst rostlin varianta A 1. Jaký je rozdíl mezi nepohlavním a pohlavním rozmnožováním rostlin? 2. Co označuje termín ontogeneze. Pojmenuj a popiš jednotlivé fáze ontogeneze vyšších rostlin. 3. Fytohormon, který urychluje buněčné dělení je: a) auxin b) cytokinin c) giberelin d) etylen 4. Která rostlina nepatří mezi jednoleté? a) lilek rajče b) hrách c) petržel d) fazol e) břečťan 5. Růst většiny rostlin probíhá v teplotním rozmezí C. 6. Vysvětli termín jarovizace. 7. Rozšiřování semen nebo plodů vzdušnými proudy je: a) autochorie b) hydrochorie c) antropochorie d) zoochorie e) anemochorie 8. Jednoleté rostliny, které klíčí na podzim, přezimují a na jaře vývoj dokončí, se nazývají. 53

54 9. Oplození u krytosemenných rostlin je, jedna spermatická buňka splyne s vaječnou buňkou za vzniku, druhá spermatická buňka splyne se. 10. Dostatek světla je jednou z podmínek správného růstu rostlin. Při nedostatku světla dochází k, která se vyznačuje,. 11. Zárodečný vak krytosemenných rostlin je osmijaderný. ANO NE 12. Šlahouny jahodníku jsou přeměněné stonky, které slouží k vegetativnímu rozmnožování. ANO NE 13. Izogamie se vyskytuje u semenných rostlin. ANO NE 14. Nastie jsou pohyby orientované vůči směru podráždění. ANO NE 15. Etylen je fytohormon, který zpomaluje růst kořene a stonku. ANO NE 16. Uveď příklad hygroskopického pohybu. 17. Jak se obecně nazývají rostlinné hormony brzdící růst? 18. Oplození krytosemenných rostlin probíhá: a) na blizně b) v zárodečném vaku vajíčka c) splynutím generativní buňky pylové láčky s oosférou jednoho zárodečníku d) v otvoru klovým 19. Přiřaďte k sobě odpovídající si části oplozeného vajíčka (a - c) a součásti semene (1-3): a) vaječné obaly 1) živné pletivo b) zygota 2) osemení c) jádro zárodečného vaku 3) embryo 54

55 20. Mezi fyzikální pohyby rostlin patří: a) taxe b) nastie c) kohezní pohyby d) tropismy e) hygroskopické pohyby Správné odpovědi: 1. Nepohlavní rozmnožování je charakteristické pro výtrusné rostliny (řasy, mechorosty, kapradiny, přesličky, plavuně), nový jedinec se vyvíjí z jedné buňky výtrusu. U pohlavního rozmnožování splývají pohlavní buňky (gamety) za vzniku zygoty, přitom dochází ke kombinaci rodičovských genotypů. 2. Ontogenetický vývoj rostliny zahrnuje období od vzniku zygoty po smrt rostlinného jedince. Dělí se na 4 vývojové fáze: embryonální fáze (od vzniku zygoty po ukončení vývoje embrya), vegetativní fáze (klíčení semen a výtrusů, tvorba vegetativních orgánů, vegetativní rozmnožování), generativní fáze (pohlavní rozmnožování, tvorba pohlavních buněk nebo výtrusů), fáze stárnutí, smrt (převaha katabolických dějů, odumírání rostlinných orgánů, zastavení rozmnožování). 3. b. 4. c, e C. 6. fyziologická změna v důsledku nízké teploty. 7. e. 8. ozimy. 9. dvojité, zygoty, středovým jádrem zárodečného vaku. 10. etiolizaci, bledožlutou barvou, dlouživým růstem. 11. ANO. 12. ANO. 13. NE. 14. NE. 15. ANO. 16. šiška jehličnanů za sucha rozevřená, za mokra uzavřená/ skrucování vysychajících chlopní zralých lusků vlčího bobu. 17. inhibitory. 18. b. 19. a2, b3, c1. 20 c, e. 55

56 Test č. 7 Růst rostlin varianta B 1. Vysvětli termín rodozměna rostlin. 2. Růst rostlin je provázen zvětšováním rozměrů rostlinného organismu a probíhá ve třech fázích. Jednotlivé fáze pojmenuj a popiš. 3. Rostliny, jejichž vývoj trvá jen několik týdnů, se nazývají: a) bieny b) efeméry c) plurieny d) anuely e) pereny 4. Dvojité oplození je typické pro: a) nahosemenné rostliny b) krytosemenné rostliny c) kapradiny d) mechorosty e) přesličky a plavuně 5. Mezi vnitřní faktory růstu rostlin patří především zvané. 6. Anemochorie znamená rozšiřování semen nebo plodů: a) hmyzem b) ptáky c) větrem d) vodou e) mravenci 56

57 7. Osemení vzniká: a) přeměnou živného pletiva vajíčka b) přeměnou stěn semeníku c) po oplození, přeměnou vaječných obalů d) z plodolistů 8. Která rostlina nepatří mezi dvouleté? a) divizna b) hrách c) petržel d) fazol e) břečťan 9. V semeníku jsou uložena, ze kterých po oplození vznikají. 10. Podle závislosti rostlin na délce denního osvětlení (fotoperiodě) dělíme rostliny do skupin:, a. 11. Rostliny, které kvetou a plodí 1x za život, se nazývají polykarpické. ANO NE 12. Listové řízky fialek mohou sloužit k vegetativnímu rozmnožování. ANO NE 13. Oplození krytosemenných rostlin probíhá na blizně. ANO NE 14. Etylen je fytohormon, který stimuluje opad listů a dozrávání plodů. ANO NE 15. Pylová láčka prorůstá do vajíčka otvorem protistojným. ANO NE 16. Ontogeneze (vývoj rostliny od vzniku zygoty po smrt) se dělí do několika fází. Čím je charakteristická vegetativní fáze ontogeneze? 17. Mezi orientované pohyby rostlin patří: a) taxe b) nastie c) tropismy d) explozivní pohyby e) kohezní pohyby 57

58 18. Jak se obecně nazývají rostlinné hormony povzbuzující růst? 19. K příkladům pohybů rostlin (a e) přiřaď jejich název (1 5): a) pohyb krásnoočka za světlem 1) fotonastie b) sklápění listů na noc 2) pozitivní geotropismus c) otevírání šišek jehličnanů 3) fototaxe d) otevírání a zavírání květů v určitou denní dobu 4) hygroskopické pohyby e) růst kořene 5) nyktinastie 20. Lokomoční pohyby rostlin jsou: a) nejrozšířenější pohyby u vyšších rostlin b) pohyby rostlin nebo jejich částí z místa na místo c) většinou neorientované d) vitální pohyby Správné odpovědi: 1. V životním cyklu rostlin dochází ke střídání pohlavní (gametofyt) a nepohlavní (sporofyt) generace, což se označuje termínem rodozměna (metageneze). 2. Na buněčné úrovni rozlišujeme 3 růstové fáze rostlinných orgánů: zárodečná (embryonální) v meristému, dochází k intenzivnímu dělení buněk a zvyšování jejich počtu, prodlužovací (elongační) zvětšování objemu buněk, rozlišovací (diferenciační) specializace buněk podle funkce. 3. b. 4. b. 5. rostlinné hormony, fytohormony. 6. c. 7. c. 8. b, d, e. 9. vajíčka, semena. 10. krátkodenní, dlouhodenní, neutrální. 11. NE. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. NE. 16. klíčení semen a výtrusů, tvorba vegetativních orgánů, vegetativní rozmnožování. 17. a, c, 18. stimulátory. 19. a3, b5, c4, d1, e2. 20 b, d. 58

59 Test č. 8. Systém rostlin varianta A 1. Jaká fotosyntetická barviva obsahují zelené řasy (Chlorophyta)? 2. Kam se řadí obrněnky a co o nich víš? 3. Monadoidní stélka řas: a) je jednobuněčná b) se pohybuje pomocí panožek c) je bičíkatá d) tvoří slizové kolonie 4. Rozsivky: a) patří do Chromalveolat b) zásobní látkou je škrob c) mají dvoudílnou křemičitou schránku d) žijí ve sladké i ve slané vodě 5. Výtrusnicové kupky na spodní straně listů kapradin mohou být kryté. 6. Křemelinu tvoří stmelené schránky: a) prvohorních prvoků b) vápnitých řas c) drobných měkkýšů a korýšů d) druhohorních a třetihorních rozsivek 7. Jak se pohlavně rozmnožují šroubatky? 8. Archeaplastida, je skupina rostlin, která byla dříve označována jako a vznikla primární, tj. pohlcením. 9. Samičí šištice jehličnanů jsou tvořeny plochými šupinovitými plodolisty, které nesou. 59

60 10. Mechorosty: a) patří mezi cévnaté výtrusné rostliny b) patří mezi stélkaté rostliny c) mají jednoduché vodivé buňky d) nevytváří žádná pletiva 11. Gametofyt mechorostů převažuje nad sporofytem. ANO NE 12. Rody Laminaria a Sargassum se řadí k hnědým řasám. ANO NE 13. Gametofyt mechorostů je tvořen štětem s tobolkou. ANO NE 14. Smrk obecný má nerozpadavé šištice. ANO NE 15. Jinan dvoulaločný je původem z Číny a má listy se zpeřenou žilnatinou. ANO NE 16. Čím jsou typické výtrusy přesliček: a) velikostním rozlišením (mikro- a megaspory) b) přítomností silně ztloustlých buněk na povrchu spor c) vláhojevnými pentlicemi (hapterami) d) ostny nebo háčky na povrchu 17. Která borovice má 5 jehlic ve svazečku: a) borovice černá b) borovice lesní c) borovice horská (kleč) d) borovice vejmutovka 18. Jakými typy buněk jsou tvořeny fyloidy rašeliníku? 19. K uvedeným řasám a e přiřaď správnou charakteristiku 1 5: a) chaluha bublinatá 1) vláknité kolonie v potocích b) krásnoočko štíhlé 2) karagen c) žabí vlas 3) konjugace d) puchratka kadeřavá 4) duté měchýře vyplněné plynem 60

61 e) šroubatka 5) světločivná skvrna stigma 20. Samčí šištice jehličnanů: a) představují soubory tyčinek b) představují soubory samičích sporofylů c) postrádají květní obaly d) mají zdřevnatělé obaly (semenné šupiny) s ochrannou funkcí Správné odpovědi: 1. chlorofyl a, b, karoten. 2. Obrněnky (Dinophyta) jsou bičíkovci z Chromalveolat, mají pancíř z celulózních destiček, obsahují chlorofyl a, c, zásobní látkou je škrob. Žijí převážně v mořích, Ceratium je hojným zástupcem dolních toků evropských řek. 3. a, c. 4. a, c, d. 5. ostěrou. 6. d. 7. Pohlavní rozmnožování šroubatek se nazývá konjugace, neboli spájení, kdy dochází ke splývání protoplastů vegetativních buněk a vzniku diploidní zygospory. 8. Plantae, endosymbiózou, prokaryotické sinice eukaryotickou buňkou. 9. dvě nahá vajíčka. 10. b, c. 11. ANO. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. NE. 16. c. 17. d. 18. chlorocysty vyživovací funkce, hyalocysty absorpce vody. 19. a4, b5, c1, d2, e a, c. 61

62 Test č. 8. Systém rostlin varianta B 1. Jaká fotosyntetická barviva obsahují červené řasy (Rhodophyta)? 2. Kam se řadí rozsivky a co o nich víš? 3. Pletivná stélka: a) kapkovitý tvar b) je stélka s vodivými pletivy c) je rozlišena na rhizoidy, kauloid a fyloidy d) má vytvořené vegetativní orgány 4. Šroubatka: a) patří mezi zelené řasy b) patří mezi hnědé řasy c) má jednobuněčnou šroubovitě stočenou stélku d) má vláknitou stélku e) se rozmnožuje konjugací 5. Gametofyt kapradin se nazývá. 6. Mezi kapradiny nepatří: a) vranec jedlový b) osladič obecný c) jelení jazyk celolistý d) běloměch sivý 7. Jak vypadá stélka rašeliníku? 8. Přeslička rolní vytváří dva typy lodyh:, která je a, která je. 62

63 9. Ze samčích šištic jehličnanů se uvolňují se, které usnadňují přenos větrem. 10. Sporofyt přesliček je: a) diploidní b) haploidní c) prokel d) pouze šištice složená z výtrusných listů 11. U rozsivek se vyskytuje pohlavní rozmnožování. ANO NE 12. Haptery jsou 4 výběžky stěny výtrusů přesliček, na konci rozšířené, které reagují na změnu vlhkosti. ANO NE 13. Sporofyt mechorostů je rozlišen na rhizoid, fyloidy a kauloid. ANO NE 14. Semena cykasů mají masité osemení. ANO NE 15. Jinan dvoulaločný je původem z Číny a má listy s vidličnatou žilnatinou. ANO NE 16. Gametofyt mechů je: a) prvoklíček b) tobolka c) štět s výtrusnicí d) zelená rostlina rozlišená na rhizoidy, kauloid a fyloidy e) haploidní 17. Semenné šupiny jehličnanů nesou zpravidla: a) jedno vajíčko b) dvě vajíčka c) tři vajíčka d) více než tři vajíčka 18. K čemu kapradinám slouží ostěra? 19. K uvedeným řasám a e přiřaď správnou charakteristiku 1 5: a) Porphyra 1) buněčná stěna inkrustována CaCO 3 63

64 b) krásnoočko štíhlé 2) sushi c) kadeřnatka 3) jód d) parožnatka 4) bentos čistých potoků a řek e) chaluha bublinatá 5) světločivná skvrna 20. Vraneček brvitý patří systematicky mezi: a) mechy b) plavuně c) přesličky d) kapradiny e) stejnovýtrusné plavuně Správné odpovědi: 1. chlorofyl a, d (zelený), fykoerythrin (červený), fykocyanin (modrý). 2. Rozsivky (Bacillariophyceae) jsou řazeny do Chromalveolat, mají dvoudílnou křemičitou schránku, která během života neroste, sladkovodní i mořské druhy, obsahují chlorofyl a, c, fukoxantin. Zásobními látkami rozsivek jsou chrysolaminaran, olej a volutin. Přemnožení rozsivek způsobuje nepříjemný zápach vody. Schránky rozsivek vytváří diatomit neboli křemelinu, z níž se vyráběl dynamit, slouží k výrobě filtrů, stavebních materiálů, izolace, bioindikátory kvality vody nebo detekce radiace. 3. c. 4. a, d, e. 5. prokel. 6. a, d. 7. Rašeliníku (Sphagnum sp.) chybí rhizoidy, lodyžka má nahoře neukončený růst a dole odumírá. Z odumřelých částí rostlin bez přístupu vzduchu vzniká rašelina. 8. jarní, nezelená/ hnědavá, plodná (fertilní) a letní, zelená, sterilní. 9. pylová zrna, vzdušnými vaky. 10. a. 11. ANO. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO. 16. a, d, e. 17. b. 18. Ostěra je útvar, který kryje a chrání výtrusnicové kupky na spodní straně listů kapradin. 19. a2, b5, c4, d1, e b. 64

65 Test č. 9. Systém krytosemenných rostlin varianta A 1. Vyjmenuj charakteristické znaky dvouděložných rostlin. 2. Jak jsou uspořádány cévní svazky ve stoncích jednoděložných rostlin? 3. Mezi charakteristické znaky jednoděložných rostlin patří: a) dlanitá žilnatina b) řapíkaté listy c) často trojčetné květy d) okvětí 4. Mezi peckoviny nepatří: a) třešeň b) meruňka c) slivoň d) jeřáb f) broskvoň 5. Symbiózou s nitrogenními bakteriemi se vyznačuje čeleď. 6. Srostlé kališní a /nebo korunní lístky jsou příznačné pro čeleď: a) brukvovité b) vikvovité c) miříkovité d) hluchavkovité 7. Jaké plody jsou typické pro čeleď hvězdnicovité? 8. Miskovitě rozšířené květní lůžko (např. u dubů) se nazývá. 9. Rostliny z čeledi hluchavkovité mají lodyhu, květy uspořádány do a plodem je. 65

66 10. Rostliny z čeledi pryskyřníkovité: a) jsou většinou jednoleté byliny b) mají oboupohlavné květy c) obsahují ve svých pletivech alkaloidy d) mají vždy okvětí 11. Listy jednoděložných rostlin mají většinou rovnoběžnou nebo souběžnou žilnatinu. ANO NE 12. Liliovité jsou hmyzosnubné byliny. ANO NE 13. Charakteristickým plodem miříkovitých je dvounažka. ANO NE 14. Do čeledi růžovité nepatří jeřáb ptačí. ANO NE 15. Plodem kokošky pastuší tobolky je nažka kryta 2 listenci. ANO NE 16. Do čeledi vrbovité nepatří: a) topol osika b) líska obecná c) habr obecný d) olše lepkavá 17. Vyberte čeleď, u které se vyskytuje malvice: a) miříkovité b) liliovité c) hluchavkovité d) růžovité e) hvozdíkovité f) lilkovité 18. U jaké rostlinné čeledi je plodem šešulka? Napiš příklad rostliny, u které se tento plod nachází. 19. K názvu čeledi a e přiřaď charakteristický znak 1 5: a) hvězdnicovité 1) křižmostojné listy b) vikvovité 2) alkaloid solanin 66

67 c) hluchavkovité 3) květenství úbor d) lilkovité 4) květenství okolík e) miříkovité 5) plod lusk 20. Mezi znaky lipnicovitých patří: a) stébla b) klasnatá květenství c) nažka ve srostlém listenu d) čárkovité listy s jazýčky Správné odpovědi: 1. Zárodek klíčí dvěma vstřícnými dělohami, hlavní a postranní kořeny, cévní svazky jsou kruhovitě uspořádány, přítomnost kambia a z toho vyplývající možnost druhotné tloustnutí stonku, řapíkaté listy se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou, rozlišené, často pětičetné květy. 2. rozptýlené cévní svazky bez kambia, stonky nemohou druhotně tloustnut. 3. c, d. 4. d. 5 vikvovité (bobovité). 6. b, d. 7. plodem je zpravidla nažka, někdy je opatřena zařízením pro snadnější šíření (chmýr, háčky). 8. číška. 9. čtyřhrannou, lichopřeslenů, tvrdka. 10. b, c. 11. ANO. 12. ANO. 13. ANO. 14. NE. 15. NE. 16. b, c, d. 17. d. 18. šešulka je jedním z typických plodů brukvovitých, kokoška pastuší tobolka. 19. a3, b5, c1, d2, e4, 20. a, b, d. 67

68 Test č. 9. Systém krytosemenných rostlin varianta B 1. Vyjmenuj charakteristické znaky jednoděložných rostlin. 2. Jak jsou uspořádány cévní svazky ve stoncích dvouděložných rostlin? 3. Mezi charakteristické znaky dvouděložných rostlin patří: a) radiální svazek cévní ve stonku b) adventivní kořeny c) většinou pětičetné květy d) rozlišené květní obaly 4. Plodenství je typické pro: a) růži šípkovou b) leknín bílý c) révu vinnou d) rybíz černý e) angrešt 5. Nejvíce pěstovaných druhů ovocných dřevin zahrnuje čeleď. 6. Které z následujících rostlin jsou jedovaté? a) náprstník červený b) jetel luční c) pelyněk černobýl d) jitrocel kopinatý e) vrbka úzkolistá f) rulík zlomocný 7. Jaké plody jsou typické pro buk lesní? 68

69 8. Plodem růžovitých může být,, nebo. 9. Koruna vikvovitých je rozlišena na, dvě a. 10. Co charakterizuje hvězdnicovité? a) oboupohlavné květy b) čtyřhranná lodyha c) úbor d) listy s palisty 11. Dvouděložné rostliny mají listy s žilnatinou většinou rovnoběžnou nebo souběžnou. ANO NE 12. Hluchavkovité jsou hmyzosnubné byliny. ANO NE 13. Charakteristickým plodem hvězdnicovitých je měchýřek. ANO NE 14. Pryskyřníkovité obsahují ve svých pletivech alkaloidy. ANO NE 15. Plodem rostlin z čeledi břízovité může být křídlatá nažka. ANO NE 16. Do čeledi růžovité nepatří: a) jahodník obecný b) mochna husí c) jeřáb ptačí d) vlaštovičník větší e) rulík zlomocný 17. Přítomností alkaloidů jsou charakterizovány: a) pryskyřníkovité b) miříkovité c) vikvovité d) lilkovité e) liliovité f) hluchavkovité 69

70 18. U jaké rostlinné čeledi je plodem šešule? Napiš příklad rostliny, u které se tento plod nachází. 19. K uvedeným rostlinám a e přiřaď správnou čeleď 1 5, do které rostlina patří: a) orsej jarní 1) hvozdíkovité b) rožec rolní 2) vikvovité c) jabloň domácí 3) pryskyřníkovité d) tolice setá 4) jitrocelovité e) rozrazil rezekvítek 5) růžovité 20. Lipnicovité mívají často osinatou: a) pluchu b) plušku c) plevu d) plevinu e) plevku Správné odpovědi: 1. přítomnost jedné dělohy, adventivních kořenů, ve stonku rozptýlené cévní svazky bez kambia a tedy bez druhotného tloustnutí, většinou rovnoběžná nebo souběžná žilnatina listů, nerozlišené květní obaly okvětí, často trojčetné květy. 2. dvouděložné rostliny mají ve stoncích cévní svazky uspořádány v kruhu, je přítomno kambium - druhotné tloustnutí stonku. 3. c, d. 4. c, d. 5. růžovité. 6. a, f. 7. bukvice - nažka ukrytá v číšce. 8. měchýřky, nažky, peckovice, malvice. 9. pavézu, křídla, člunek. 10. a, c. 11. NE. 12. ANO. 13. NE. 14. ANO. 15. ANO. 16. d, e. 17. a, d, e. 18. šešule je typický plod brukvovitých, brukev zelná. 19. a3, b1, c5, d2, e a. 70

71 3 SADA PRAKTICKÝCH CVIČENÍ 3.1 Význam praktických cvičení Praxe je jedinou spolehlivou cestou, jak prohloubit poznání studentů (HADAČ 1967). Podle průzkumu S. Shapira si studenti na středních školách v přírodovědných předmětech zapamatují z výkladu 5 %, po přečtení 10 %, po demonstraci 30 %, z diskuze ve skupinách 50 % a z praktických cvičení až 70 % sdělovaných informací (HALIŠKA 2012). Metoda praktického vyučování je zaměřena na získání nových vědomostí a dovedností, jejich opakování, procvičování a uplatňování v praxi. Zdrojem poznání a tvorby dovedností je praktická činnost žáků. Jde o aktivní manipulaci a experimentování s přírodninami, při níž by měl učitel vést žáky k dobře a účelně organizované práci, rozvíjet prvky samostatnosti a odpovědnosti, ale především spojovat teoretické poznatky s praktickými zkušenostmi. Všechny tyto činnosti vedou k důkladnějšímu zvládnutí látky a k pochopení vztahů a souvislostí mezi předměty a jevy (HALIŠKA 2012). V praktických cvičeních je nutné využívat pomůcky (např. mikroskop) a přírodniny (rostliny nebo části jejich těl), které výuku zefektivní a vyučování bude zábavnější pro žáky i učitele (KALHOUS & OBST 2002). Z tohoto důvodu jsem připravila návrhy na dvacet praktických cvičení z botaniky. Jednotlivá cvičení jsou koncipována tak, aby byla co nejméně náročná na přípravu učitele a odpovídala vybavení školy. 3.2 Seznam 20 praktických cvičení 1) Práce s mikroskopem a mikroskopování buněk korku 2) Mikroskopování buněk suknice cibule kuchyňské 3) Mikroskopování plastidů 4) Cirkulace cytoplazmy v chlupech vlaštovičníku 5) Pozorování fází mitózy 6) Pozorování rostlinných pletiv 71

72 7) Pozorování průduchů 8) Trichomy 9) Rostlinná barviva 10) Pozorování škrobových zrn 11) Anatomie kořene 12) Anatomie stonku 13) Anatomie listu 14) Vodní provoz rostlin 15) Fotosyntéza 16) Dýchání 17) Hygroskopické pohyby 18 Vitální pohyby rostlin 19) Vegetativní rozmnožování rostlin 20) Stavba plodu 72

73 Praktické cvičení z botaniky č. 1 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Práce s mikroskopem a mikroskopování buněk korku Teorie: Již od pradávna toužil člověk vidět věci menší než ty, které mohl spatřit pouhým okem. Prvním krokem k tomuto poznání vedlo ke zvládnutí techniky broušení čoček do brýlí italskými mnichy ve 14. století. Tato technika se rychle začala šířit po Evropě. Někteří optici začali upozorňovat, že pomocí dvou čoček lze vidět věci zvětšené. Zřejmě jako první sestrojil použitelný mikroskop holandský brusič čoček a výrobce brýlí Zacharias Jansen kolem roku Při jeho konstrukci použil jak konkávních (vydutých), tak konvexních (vypouklých) čoček. Později italský astronom a matematik Galileo Galilei vylepšil Jansenův vynález a použil jej k prozkoumání mravenčího oka. Ale byl to Anthony van Leeuwenhoek, holandský obchodník s látkami z Delftu, který významně přispěl ke zdokonalení dosud primitivního přístroje. K Leeuwenhoekovým koníčkům patřilo foukání skla a jemná práce s kovem. Vymyslel, jak přesně vybrousit čočky, jak je sestavit a upevnit, aby vytvořily silný zvětšovací efekt. Díky tomuto vynálezu zkoumal strukturu vláken látek, které prodával. Později začal také pozorovat pod mikroskopem listy, květiny a drobné organizmy, studoval rovněž lidskou krev, kůži a vlasy. Jako první na světě viděl a popsal krevní buňky. Úkol č. 1: Mikroskopování a) Stavba světelného mikroskopu - mechanická část (noha a rameno stativu, tubus, posunovací šrouby hrubý posunovací šroub, šroub mikrometrický, stolek se svorkami k uchycení preparátu, šrouby křížového mikrometrického posuvu preparátu) - optická část (okuláry a objektivy umístěné na revolverovém měniči) - osvětlovací zařízení (dvoustranné zrcátko nebo žárovka, kondensor a irisová clona) 73

74 b) Zvětšení pozorovacího objektu - násobek zvětšení okuláru a zvětšení objektivu c) Obraz - zvětšený a převrácený d) Pomůcky pro mikroskopování - nůžky, pinzeta, preparační jehla, skalpel, podložní skol, krycí sklíčko, hodinové sklíčko, Petriho miska, líh, destilovaná voda, roztoky pro barvení preparátů (Lugolův roztok, methylová modř, neutrální červeň) e) Preparáty - nativní pozorování živých objektů, dočasné - fixní pozorování usmrcených, obarvených objektů f) Postup zhotovení nativního preparátu 1) Vyčisti podložní a krycí sklo lihem. 2) Nanes kapku vody nebo barviva na podložní sklo. 3) Přenes zkoumaný materiál do kapky vody pomocí pinzety nebo jehly. 74

75 4) Přilož krycí sklo g) Postup při mikroskopování 1) Nastav nejmenší zvětšení mikroskopu (objektiv s nejmenším číslem). 2) Polož preparát na stolek mikroskopu a upevni jej do svorek. 3) Přibliž se objektivem k preparátu. 4) Zaostři pomocí šroubu hrubého posuvu tak, abys jím oddálil objektiv od preparátu a doostři mikrometrickým šroubem. 5) Celý preparát si pozorně prohlédni při nejmenším zvětšení a vyhledej jeho nejkvalitnější část. 6) Podrobnosti preparátu zjisti pomocí silnějšího zvětšení a to tak, že postupně otáčíš revolverovým měničem a vyměníš objektivy, vždy nezapomeň doostřit mikrometrickým šroubem!!! 7) Irisovou clonou zabráníš přesvětlení preparátu, čímž lépe vyniknou jeho podrobnosti. 8) Pro běžnou mikroskopii nepoužívej objektiv, který zvětšuje 100 krát. K použití tohoto zvětšení je nutný cedrový olej a zcela jiná technika mikroskopování. 9) Pozorované objekty nakresli, popiš a uveď zvětšení. 10) Po skončení práce s mikroskopem očisti lihem použitá sklíčka a pomůcky, popřípadě objektivy a okuláry. 75

76 Úkol č. 2: Mikroskopování buněk korku Teorie: Mikroskopický preparát korku má svůj historický význam. Když v roce 1665 anglický fyziolog Robert Hooke prohlížel mikroskopem řezy korku, pozorované struktury mu svým vzhledem připomněly buňky včelího plástu. Podobné struktury nalezl i v dřeni černého bezu a v dalších rostlinných částech. Z toho poznal, že korek je také rostlinný produkt a stavební prvky těchto struktur označil jako buňky (cellulae). Tento název zobecněl a zachoval se dodnes. Stejně jako Robert Hook před více než 300 lety si i my zhotovíme preparát korku a budeme pozorovat tutéž stavbu rostlinného těla. Pomůcky a materiál: zátka z borky dubu korkového, chlórzinkjód, kádinka o objemu cm 3, skleněná tyčinka, kahan, žiletka, potřeby k mikroskopování Postup: Z povrchu korkové zátky seřízni žiletkou několik velmi tenkých až průsvitných plátků o rozměrech 3 3 mm. Plátky vlož do malého množství vody v kádince a krátce povař, aby se z nich vypudil vzduch. Nejlepší řezy přenes štětečkem do kapky chlórzinkjódu na podložním skle a připrav mikroskopický preparát. Nákres: Zvětšení: Závěr: Korkové pletivo je tvořeno buňkami tvaru rovnoběžníků seřazených v souběžných řadách. Místy má pletivo nepravidelně síťovitý vzhled. Působením chlórzinkjódu se zkorkovatělé stěny buněk zbarví po několika minutách do žlutohněda (celulózní blány by se zbarvily fialově). Literatura a internetové zdroje: FIALA J. 2005: Biologické praktikum I. František Šalé ALBERT, Boskovice. BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. MOISEY. 2009: Optical microscope nikon alphaphot. Dostupné z: %2B.jpg. Verze z

77 Praktické cvičení z botaniky č. 2 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Mikroskopování buněk suknice cibule kuchyňské Teorie: Cibule je změněný prýt rostliny (tj. stonek s listy). Stonek je značně zkrácený a spodní části listů jsou ztlustlé, zdužnatělé a nahloučené těsně k sobě. Nazývají se suknice. Slouží jako zásobní orgány. Na povrchu suknice budeme sledovat základní buněčné struktury, tj. buněčné stěny a jádra. Jako první popsal jádro roku 1825 Jan Evangelista Purkyně, když studoval složení ptačího vejce. Typicky vyvinuté jádro je součástí eukaryotických buněk a vždy obklopeno cytoplazmou. Jeho přítomnost v buňce můžeme zvýraznit působením Lugolova roztoku. Pomůcky a materiál: cibule kuchyňská (Allium cepa), Lugolův roztok, preparační soustava, žiletka, skleněná tyčinka, potřeby pro mikroskopování, proužek filtračního papíru Postup: Pomocí žiletky nebo pinzety sloupni kousek epidermis z povrchu dužnaté suknice cibule a připrav nativní preparát, tj. získaný preparát polož na podložní sklo do vody, překryj krycím sklíčkem a následně pozoruj. Pak k hraně krycího skla přikápni Lugolův roztok a pomocí proužku filtračního papírku jej prosaj přes preparát a opět pozoruj. Nákres: Zvětšení: Závěr: Jádro se zbarvilo do žlutohnědé barvy a jeho obrysy jsou ostřejší. Cytoplazma a buněčná stěna dostaly žlutohnědý nádech. Literatura a internetové zdroje: FIALA J. 2005: Biologické praktikum I. František Šalé ALBERT, Boskovice. BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. JELÍNEK J. & ZICHÁČEK V. 2003: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc. 77

78 Praktické cvičení z botaniky č. 3 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Mikroskopování plastidů Teorie: Plastidy jsou typickou organelou rostlinných buněk. Jedná se o membránové organely, které se během ontogeneze diferencují z proplastidů. Vnější faktor, který hraje nejdůležitější roli, je světlo. Podle přítomnosti převažujících barviv rozeznáváme zelené chloroplasty, obsahují zelené barvivo chlorofyl a jsou centry fotosyntézy, chromoplasty obsahující karotenoidy a leukoplasty bez barviv obsahující zásobní škrob. Úkol č. 1: Chloroplasty mechu měříku Pomůcky materiál: měřík příbuzný (Mnium affine), pinzeta, potřeby k mikroskopování Postup: Pinzetou odtrhni mladý lístek (fyloid) mechu měříku a připrav nativní preparát, tj. získaný preparát polož do kapky vody na podložní sklo, překryj krycím sklíčkem. Následně pozoruj tvar, velikost, počet zelených plastidů a jejich rozložení. Při velké zvětšení si prohlédni různé fáze dělení chloroplastů a zakresli je. Nákres: Zvětšení: Závěr: Buňky jsou ostře ohraničeny buněčnými stěnami, uvnitř buněk lze pozorovat různé fáze dělení chloroplastů. 78

79 Úkol č. 2: Mikroskopování chromoplastů v dužině šípku Pomůcky materiál: dobře vyzrálý šípek (Rosa sp.), preparační jehla, žiletka, potřeby k mikroskopování Postup: Povrch šípku nařízni žiletkou, ohni ji a pomocí preparační jehly z vnitřku šípku odeber červenou dužinu. Tuto dužinu umísti do kapky vody na podložním sklíčku a pletivo jehlou rozmělni. Vše překryj krycím sklíčkem a pozoruj pod mikroskopem. Nákres: Zvětšení: Závěr: Pletivo dužiny šípku je tvořeno buňkami s množstvím převážně vřetenovitých chromoplastů, oranžově zbarvených díky karotenu. Při vhodném použití clony najdeme v buňkách jádro. Je velká pravděpodobnost, že s dužinou šípku se přenese do preparátu i několik lesknoucích se chlupů z dutiny šípku, jež je vyplněna souplodím nažek. Tyto buňky jsou mrtvé, silně protáhlé se ztloustlými buněčnými stěnami a označují se sklereidy. Úkol č. 3: Mikroskopování leukoplastů Pomůcky materiál: lilek brambor (Solanum tuberosum), nůž, žiletka, potřeby k mikroskopování, Lugolův roztok Postup: Hlízu brambory rozřízni a žiletkou udělej tenký řez dužinou. Dužinu přenes do kapky na podložním sklíčku a překryj krycím sklíčkem. Pozoruj pod mikroskopem a udělej nákres. Potom přikápni Lugolův roztok a pozoruj buněčnou reakci. Nákres: 79

80 Zvětšení: Závěr: Po zaostření na dužinu bramboru jsou vidět leukoplasty a v nich skupiny na sebe namačkaných amyloplastů. Při zvětšení se dá pozorovat vrstvení škrobu v jednotlivých amyloplastech. Po přikápnutí Lugolova roztoku se amyloplasty zbarvily do černa a nebylo možno už nic pozorovat. Literatura a internetové zdroje: FIALA J. 2005: Biologické praktikum I. František Šalé ALBERT, Boskovice. BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. JELÍNEK J. & ZICHÁČEK V. 2003: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc,. HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha. 80

81 Praktické cvičení z botaniky č. 4 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Cirkulace cytoplazmy v chlupech vlaštovičníku Teorie: Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je vytrvalá bylina z čeledi mákovitých. Jedná se o druh hojně se vyskytující v rumištních oblastech. Jeho rodové jméno je odvozeno z řeckého kelido, což znamená poskvrnit. Z poraněných částí rostliny vytéká totiž nepříjemně páchnoucí oranžové mléko, které obsahuje alkaloid chelidonin. Rostlina je řídce porostlá chlupy, které budeme pozorovat. Pomůcky materiál: vlaštovičník větší (Chelidonium majus) rostlina s listy, pinzeta, potřeby k mikroskopování Postup: Pinzetou přenes několik chlupů z rostliny do kapky vody na podložním sklíčku a připrav nativní preparát. Nákres: Zvětšení: Závěr: Chlup je výrůstkem protáhlých pokožkových buněk. Zrnitá cytoplazma, omezená na úzkou vrstvu podél buněčných stěn, probíhá současně v několika praméncích různými směry buňkou. Jádro, které je obklopeno cytoplazmou, je dobře viditelné. Při větším zvětšení a správném použití clony může být vidět i jadérko. Pohyb cytoplazmy je dobře vidět právě díky zrnité struktuře. Pokud cytoplazma neproudí, lze ji podnítit rychlým přetažením podložního skla nad kahanem. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. 81

82 Praktické cvičení z botaniky č. 5 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Pozorování fází mitózy Teorie: Mitóza je typ dělení jader somatických buněk, při kterém zůstává zachován počet chromozomů, tj. zajišťuje přesné rozdělení genetického materiálu tak, že dvě nové dceřiné buňky obsahují stejnou genetickou informaci jako původní mateřská buňka. Dělení jádra neboli karyokineze probíhá ve 4 fázích profáze, metafáze, anafáze, telofáze. K pozorování fází mitózy je tedy vhodné pozorovat např. vrcholové meristémy, kde dochází k intenzivnímu buněčnému dělení. Pomůcky a materiál: cibule kuchyňská (Allium cepa), fixační roztok (96 % ethanol a ledová kyselina octová v poměru 3:1), macerační roztok (96 % ethanol a koncentrovaná kyselina chlorovodíková v poměru 1:1), barvivo acetokarmín, destilovaná voda, pinzeta, Petriho misky, filtrační papír, párátka, potřeby k mikroskopování Předběžná příprava: Zhruba týden před konáním praktického cvičení je nutné cibuli naklíčit. Cibuli je třeba položit na skleněnou nádobu naplněnou vodou tak, aby podpučí cibule bylo ponořeno. Postup: Z cibulek odřízni asi 5 mm kořenové špičky a vlož pomocí párátek na 10 minut do fixačního roztoku v Petriho misce. Potom kořínky přendej na 10 minut do maceračního roztoku opět pomocí párátek a nakonec na 10 minut do destilované vody. Z opraných kořínků odřízni 2 mm koncové části a dej na podložní sklíčko, zakápni barvivem, přilož krycí sklíčko a jemně rozmáčkni. Zvolna zahřej nad kahanem teplota nesmí přesáhnout 60 C. Pokud není střed preparátu probarvený, pomocí preparační jehly nadzvedni opatrně krycí sklíčko, aby barvivo mohlo proniknout do středu preparátu, případně ještě kapku barviva přikápni. Jádra buněk si prohlédni pod mikroskopem a zakresli všechny fáze mitózy. Nákres: 82

83 Zvětšení: Závěr: profáze metafáze anafáze telofáze Literatura a internetové zdroje: JELÍNEK J. & ZICHÁČEK V. 2003: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc. 83

84 Praktické cvičení z botaniky č. 6 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Pozorování rostlinných pletiv Teorie: Základní pletiva tvoří většinu primární stavby rostlinného těla a plní nejrůznější funkce. Též se označují jako výplňová, protože vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy. Krycí pletiva tvoří ochrannou vrstvu na povrchu rostlinných orgánů a zároveň zprostředkovávají i výměnu látek mezi rostlinou a vnějším prostředím. Vodivá pletiva jsou reprezentována cévními svazky a slouží k vedení roztoku po těle rostliny. Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčné stěny rozeznáváme tři základní druhy pletiv parenchym, kolenchym, sklerenchym. Parenchym je přitom nejhojnějším typem rostlinného pletiva. Pletivo kolenchymatické a sklerenchymatické často označujeme jako pletiva mechanická, neboť jejich hlavní funkcí je mechanická výztuha rostlinných orgánů. Úkol č. 1: Kolenchym ve stonku hluchavky Pomůcky a materiál: čerstvé nebo v etanolu konzervované kousky lodyhy hluchavky (Lamium sp.), chlórzinkjód, žiletka, potřeby k mikroskopování Postup: Kolenchymatické pletivo je koncentrováno především na hranách lodyhy, proto zhotov sérii tenkých řezů napříč osou lodyhy. Nejtenčí řez vlož do kapky roztoku chlórzinkjódu na podložním sklíčku, tím se zbarví buněčné stěny do fialova důkaz celulózy. Pozorovaný řez překryj krycím sklíčkem a pozoruj pod mikroskopem. Kolenchymatické pletivo schématicky zakresli a nákres popiš. Nákres: Zvětšení: 84

85 Závěr: V buňkách lodyhy jsou těsně pod pokožkou shluky buněk s nerovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou, jedná se o rohový kolenchym bez mezibuněčných prostor. Kolenchymatické pletivo udává pevnost a pružnost rostoucích orgánů. Úkol č. 2: Sklerenchym ve skořápce ořechu Pomůcky a materiál: ořešák královský (Juglans regia), glycerol, žiletka, potřeby k mikroskopování Předběžná příprava: Týden před cvičením se povaří kousky skořápek ořechu asi hodinu ve vodě a vloží do glycerolu, díky tomu změknou. Postup: Z povrchu skořápky udělej ostrou žiletkou tenký řez a vlož do kapky vody na podložním sklíčku, překryj sklíčkem krycím a pozoruj pod mikroskopem. Sklerenchymatické pletivo zakresli a nákres popiš. Nákres: Zvětšení: Závěr: Buněčné stěny sklerenchymatického pletiva jsou rovnoměrně ztloustlé bez mezibuněčných prostor. Při správném použití clony lze sledovat vrstevnatost buněčných stěn. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. KINCL L., KINCL M. & JAKRLOVÁ J. 2006: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Fortuna, Praha. 85

86 Praktické cvičení z botaniky č. 7 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Pozorování průduchů Teorie: Průduchy se nachází mezi plochými pokožkovými buňkami, jsou tvořeny dvěma svěracími buňkami. Slouží k výměně plynů mezi vnějším prostředím a vnitřními mezibuněčnými prostorami listu. Úkol č. 1: Pozorování pokožky listu kosatce Pomůcky a materiál: kosatec německý (Iris germanica), glycerol, žiletka, potřeby k mikroskopování Postup: List kosatce ohni přes prst a příčně jej nařízni žiletkou. Pomocí pinzety sloupni pokožku listu. Nezelený kousek pokožky vlož na podložní sklo do kapky vody a pozoruj pod mikroskopem. Udělej nákres a popiš buněčné struktury. Další kousek listu pokožky vlož do glycerolu a postup opakuj. Nákres: Zvětšení: Závěr: Na preparátu lze vidět protáhlé buňky pokožky s průduchy, ve svěracích buňkách se nacházejí chloroplasty. Ve vodním prostředí zůstanou průduchy otevřené. Po přenesení preparátu do kapky glycerolu se průduchy uzavřou díky turgoru, který ve svěracích buňkách klesne. Úkol č. 2: Pozorování jehlice borovice Pomůcky a materiál: jehlice borovice lesní (Pinus sylvestris), bezová duše, lupa, potřeby k mikroskopování 86

87 Postup: Jehlici borovice vlož do bezové duše a žiletkou udělej několik tenkých příčných řezů. Zhotov mikroskopický preparát, pozoruj pod mikroskopem a udělej nákres s popisem struktur. Nákres: Zvětšení: Závěr: Na povrchu jehlice je silná pokožka s kutikulou a ponořenými průduchy. Pod pokožkou se nachází sklerenchymatická vrstva. Díky této stavbě se značně snižuje transpirace jehlic borovice. Úkol č. 3: Mikroreliéfová metoda mikroskopování pokožky listu Pomůcky a materiál: potos (Epipremmum sp.), bezbarvý lak na nehty, průhledná lepicí páska, potřeby k mikroskopování Postup: Bezbarvým lakem přetři část spodní strany listu a nech jej dobře zaschnout. Na nabarvené místo nalep průhlednou lepicí pásku, jemně ji přitiskni a sloupni. Sejmutou lepicí pásku nalep na podložní sklíčko, pozoruj v mikroskopu a proveď nákres. Nákres: Zvětšení: Závěr: Touto obtiskovanou metodou lze sledovat velikost a tvar průduchů. Literatura a internetové zdroje: HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha. JELÍNEK J. & ZICHÁČEK V. 2003: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc. 87

88 Praktické cvičení z botaniky č. 8 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Trichomy Teorie: Chlupy neboli trichomy vznikly přeměnou epidermálních buněk. Mívají velmi rozmanitý tvar, délku či hustotu a často bývají důležitým systematickým znakem. Úkol č. 1: Hvězdicovité chlupy hlošiny úzkolisté Pomůcky a materiál: list hlošiny úzkolisté (Elaeagnus angustifolia), žiletka, potřeby pro mikroskopování Postup: Ze spodní strany listu seškrábni trichomy pomocí žiletky a vlož je do kapky vody na podložním sklíčku. Zhotov nativní preparát, pod mikroskopem pozoruj a zakresli hvězdicovité trichomy. Nákres: Zvětšení: Závěr: Mnohobuněčné chlupy hlošiny úzkolisté tvoří hvězdicovitou strukturu mrtvých buněk, které jsou vyplněny vzduchem. Husté pokrytí listů hlošiny brání nadměrné transpiraci. 88

89 Úkol č. 2: Žahavé chlupy kopřivy Pomůcky a materiál: kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), žiletka, preparační jehla, potřeby pro mikroskopování Postup: Pomocí žiletky seškrábni kousek pokožky s trichomy z řapíku listu nebo z jeho žebrování. Vzorek vlož pomocí preparační jehly do kapky vody na podložní sklíčko. Pod mikroskopem vyhledej žláznatý trichom a následně jej zakresli. Nákres: Zvětšení: Závěr: Žahavý chlup kopřivy dvoudomé je tvořen lahvovitě protáhlou buňkou, jejíž kořen je zasazen v pletivu obsahující chloroplasty. Zúžená horní část chlupu je zkřemenělá nebo zvápněná. Při dotyku se velmi často odlomí, zbylá část se zabodne do kůže a pronikne do ní palčivý obsah buňky. Literatura a internetové zdroje: HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha. JELÍNEK J. & ZICHÁČEK V. 2003: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc. KINCL L., KINCL M. & JAKRLOVÁ J. 2006: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Fortuna, Praha. 89

90 Praktické cvičení z botaniky č. 9 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Rostlinná barviva Teorie: Rostlinná barviva tvoří organické látky s různým složením a jsou pro rostliny životně důležitá. Lze je rozdělit podle rozpustnosti na barviva rozpustná ve vodě zvané hydrochromy nebo rozpustná v tucích a jejich rozpouštědlech, která se nazývají lipochromy. Hydrochromy se vyskytují v buněčné šťávě vakuol. Nejčastější z hydrochromů jsou antokyany, u kterých se mění barva v závislosti na ph buněčné šťávy. Modré, červené až fialové vybarvení květů a plodů závisí na intenzitě slunečního záření a okolní teplotě. Lipochromy se nacházejí v plastidech a jsou tvořeny zelenými chlorofyly, jenž mají velký význam pro fotosyntézu, žlutými xantofyly a červenými karoteny způsobujícími žluté, červené či oranžové zbarvení listů, květů a plodů. Úkol č. 1: Roztok asimilačních barviv Pomůcky a materiál:listy kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), třecí miska, Erlenmeyerova baňka, nálevka, nůžky, filtrační papír, křemenný písek, 50 ml 96 % ethanolu Postup: Listy kopřivy rozstříhej na malé kousky. Vlož je do třecí misky a roztírej je s trochou křemenného písku. K takto vzniklé směsi přidej 50 ml etanolu a ještě chvíli pokračuj v roztírání. Pomocí Erlenmeyerovy baňky přefiltruj roztok do zkumavky a pozoruj na dopadajícím a procházejícím světle. Výsledek: 90

91 Závěr: Cílem tohoto pokusu bylo připravit roztok chlorofylu v alkoholu. Výsledný roztok má tmavozelené zbarvení, které způsobuje zelené rostlinné barvivo chlorofyl. Ten se nachází v chloroplastech a je nezbytný k fotosyntéze. Můžeme jej z listů rostlin extrahovat pomocí alkoholu. V procházejícím světle má tmavozelený odstín a v dopadajícím světle se barví do tmavočervené barvy. Úkol č. 2: Důkaz chlorofylu v červených listech Pomůcky a materiál:listy červenolistých rostlin, např. buk lesní (Fagus sylvatica), zkumavka, 400 ml kádinka, kahan, trojnožka, nůžky, 50 ml 96 % etanolu, 5 ml benzínu, 100 ml vody Postup: Listy rostliny rozstříhej na malé kousky. Vlož je do kádinky s vodou, povař a nech chvíli odstát. Vodu z kádinky slij, na listy nalij etanol a po 2 minuty jím třepej. 5 ml přelij do zkumavky, přidej benzín, zazátkuj a důkladně ji protřepej. Výsledek: Závěr: Po protřepání se ve zkumavce vytvoří dvě vrstvy: jasně zelená horní vrstva a červená spodní. Tím jsme dokázali, že i v červeně zbarvených listech je zelený chlorofyl, který je jen překryt červenými antokyany. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. BAER H. W. 1968: Biologické pokusy ve škole. SPN, Praha. 91

92 Praktické cvičení z botaniky č. 10 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Pozorování škrobových zrn Teorie: Škrob je nejdůležitější zásobní látkou vyšších rostlin, vzniká v buňce v amyloplastech a slouží rostlině k uložení energie získané v průběhu procesu fotosyntézy. Škrobová zrna mohou být jednoduchá nebo složená a mají často pro daný rostlinný druh charakteristický tvar. Významným zdrojem škrobu je vnitřní část obilek, tzv. endosperm. Pomůcky a materiál: obilka ječmene (Hordeum sp.) a ovsa setého (Avena sativa), hlíza lilku bramboru (Solanum tuberosum), nůž, potřeby pro mikroskopování Postup: Pomocí nože rozpul obilky, vnitřní část semene seškrábni na podložní sklíčko do kapky vody, překryj krycím sklíčkem a pozoruj pod mikroskopem ve velkém zvětšení. V případě lilku seškrábni malé množství mléčné tekutiny vytékající z řezu hlízy. Všechny typy škrobových zrn zakresli a porovnej. Nákres: Zvětšení: Závěr: Škrobová zrna obilky ječmene jsou kulovitá a soustředně vrstevnatá, oves má škrobová zrna složená a lilek brambor má vejčitá a excentricky vrstevnatá. Literatura a internetové zdroje: HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha.. 92

93 Praktické cvičení z botaniky č. 11 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Anatomie kořene Teorie: Hlavními úkoly kořenů rostlin jsou upevňování rostlin v půdě a čerpání živin z půdy v podobě minerálních roztoků, hlavně díky kořenovým vláskům, které svým množstvím mnohonásobně zvětšují absorpční povrch kořene. Zásobní látky se v kořenech ukládají a ty se tomu tvarově přizpůsobují, jsou positivně geotropické a jejich vrcholy chránění kořenová čepička. Úkol č. 1: Příčný řez kořenem cibule Pomůcky a materiál: kořen cibule kuchyňské (Allium cepa), bezová duše, žiletka, potřeby pro mikroskopování Předběžná příprava: Zhruba týden před konáním praktického cvičení je nutné cibuli naklíčit, cibule se položí na skleněnou nádobu naplněnou vodou tak, aby podpučí cibule bylo ponořeno. Postup: Odděl naklíčený kořínek cibule a vlož ho do bezové duše a zhotov několik tenkých příčných řezů. Z nejvhodnějšího řezu udělej preparát a pozoruj pod mikroskopem. Vše schematicky nakresli a popiš. Nákres: Zvětšení: Závěr: Povrchu kořene pokrývá jednovrstevná hnědavě zbarvená pokožka. Pod pokožkou se nachází primární kůra z parenchymatického pletiva, jež je složena ze tří vrstev: exodermis, mezodermis a nejvnitřnější endodermis. Endodermis má o odstín tmavší barvu než jiné parenchymatické buňky primární kůry a časem se zde začnou tvořit Casparyho proužky. Endodermis ochraňuje pletiva středního válce a ovlivňuje pohyb látek mezi primární kůrou a středním válcem. Pod endodermis je pericykl zvaný perikambium. Ve dřeni se tvoří paprsčité cévní svazky. 93

94 Úkol č. 2: Pozorování kořenových vlásků Pomůcky a materiál: mák setý (Papaver somniferum), žiletka, lupa, potřeby pro mikroskopování Předběžná příprava: Špetka semen máku se nechá na 48 hodin naklíčit v uzavřené prostoru vytvořeném z Petriho misek na buněčné vatě a dobře provlhčeném filtračním papíru. Při pokojové teplotě kořeny dorostou velikosti 5 6 mm. Postup: Nejdříve si prohlédni naklíčená semena máku v Petriho misce pomocí lupy, všimni si hlavně tvaru semen a jejich povrchové struktury. Připrav si podložní sklíčko s kapkou vody, poté žiletkou kořen těsně u semene odřízni a udělej z něho mikroskopický preparát. Objekt pozoruj nejdříve na největším zvětšení a pak zesiluj. Tloušťka preparátu bude znemožňovat zaostření, proto z něj udělej roztlakový preparát (gumou opatrně přitlačíme na krycí sklíčko). Zhotov nákresy naklíčených semen pozorovaných pod lupou a kořenů v mikroskopu. Nákres: Zvětšení: Závěr: Již na naklíčených semenech je pouhým okem znatelný hustý porost kořenových vlásků. Dále je možné zřetelně rozeznat vzrostný vrchol kořene chráněný kořenovou čepičkou. Nad prodlužovací zónou je zóna absorpční, kde vzniká porost kořenových vlásků. Na roztlakovém preparátu lze vidět kořenové vlásky jako výrůstky z pokožkových buněk. Zčásti jsou vyplněny cytoplazmou a při správném použití clony můžeme rozeznat i jádro. Povrch kořene tvoří jednovrstevná pokožka a vnitřkem prostupují cévy, tedy dřevní část cévního svazku. Při nejsilnější zvětšení lze pozorovat jejich prstencovitě nebo šroubovitě ztlustlé stěny. Středem kořene až po vrcholové meristémy se táhne tmavší střední válec. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha.. 94

95 Praktické cvičení z botaniky č. 12 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Anatomie stonku Teorie: Vodivá pletiva se vyvíjela postupně s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš, jsou uspořádána do cévních svazků. Složí k rozvodu vody a roztoků minerálních látek po těle rostliny. Úkol č. 1: Pozorování cévních svazků jednoděložných rostlin ve stonku voděnky Pomůcky a materiál: voděnka (Tradescantia sp.), žiletka, potřeby pro mikroskopování Postup: Tenké příčné řezy stonkem voděnky vlož do kapky vody na podložním skle, překryj krycím sklíčkem a pozoruj pod mikroskopem. Preparát zakresli a popiš. Nákres: Zvětšení: Závěr: Voděnka patří k jednoděložným rostlinám, což lze poznat například z uspořádání žilnatiny listů. Cévní svazky jsou na příčném řezu stonkem voděnky roztroušeny a mezi dřevní a lýtkovou částí chybí kambium. Cévní svazky ve stoncích jednoděložných rostlin jsou bočné a uzavřené. 95

96 Úkol č. 2: Pozorování cévních svazků dvouděložných rostlin ve stonku pelargonie Pomůcky a materiál: pelargonie (Pelargonium sp.), žiletka, potřeby pro mikroskopování Postup: Ze stonku pelargonie zhotov pomocí žiletky několik tenkých příčných řezů. Vlož je do kapky vody na podložním skle, překryj krycím sklíčkem a pozoruj pod mikroskopem. Nakresli a popiš preparát. Nákres: Zvětšení: Závěr: Cévní svazky leží na kružnici kambia, ten dělí cévní svazky na část lýkovou směřující ven a část dřevní směřující dovnitř. Lýtková část je tvořena sítkovicemi, dřevní část tvoří široké cévy. Ve stonku dvouděložných rostlin se nachází bočné, otevřené cévní svazky. Od okolí, které je tvořeno parenchymatickým pletivem, cévní svazky odděluje sklerenchymatická pochva. Pod pokožkou se nalézá primární kůra, jež dření spojují tzv. dřeňové paprsky. Nejvnitřnější vrstva primární kůry obsahuje buňky se škrobovými zrny a nazývá se škrobová pochva, vedle ní směrem k cévním svazkům se nachází pericykl. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. JELÍNEK J. & ZICHÁČEK V. 2003: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc. 96

97 Praktické cvičení z botaniky č. 13 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Anatomie listu Teorie: Listy slouží především k fotosyntetické asimilaci a transpiraci. Vnitřní stavbu listu značně ovlivňují např. klimatické nebo světelné změny, jde o důsledek přizpůsobivosti rostliny prostředí, ve kterém žije. Úkol č. 1: Příčný řez listem fíkovníku Pomůcky a materiál: fíkus pryžodárný (Ficus elastica), HCl, chlórzinkjód, skleněná tyčinka, nůžky, bezová duše, žiletka, potřeby pro mikroskopování Postup: Pomocí nůžek ustřihni z okraje listu obdélník 5 10 mm, vlož jej do bezové duše a udělej několik tenkých příčných řezů. Zhotov mikroskopický preparát, pozoruj a zakresli nejdůležitější struktury bifaciálního listu. Poté k hraně krycího skla přikápni HCl, prosaj ji skrz preparát a pozoruj změny. Postup opakuj i s chlorzinkjódem. Nákres: Zvětšení: Závěr: Svrchní stranu tvoří silná kutikula a pod ní se nachází několikavrstevná pokožka. Mezi buňkami pokožky, které zasahují až do vrstev palisádového parenchymu, mohou být nápadně zvětšené buňky, do jejichž nitra visí na stopečce hroznovitý útvar z celulózy zvaný cystolit z vysráženého CaCO 3. Epidermis spodní strany listu je vícevrstevná a oproti svrchní epidermis ji tvoří menší buňky s četnými průduchy. 97

98 Úkol č. 2: Příčný řez jehlicí tisu Pomůcky a materiál: tis červený (Taxus baccata), bezová duše, žiletka, potřeby pro mikroskopování Postup: Prohlédni si celou větvičku tisu, popiš ji a všimni si uspořádání jehlic. Poté jednu jehlici vlož do bezové duše, pomocí žiletky udělej pár tenkých řezů a zhotov nativní preparát. Struktury zakresli a popiš. Nákres: Zvětšení: Závěr: Jehlice tisu obrůstají větve ve šroubovici. Na svisle rostoucích větvičkách jsou jehlice odstáté do všech stran, na vodorovných nebo šikmo rostoucích větvičkách rostou zdánlivě dvouřadně. Svrchní strana špičatých listů je leskle tmavozelené, zatímco spodní strana listu má žlutozelené zbarvení. Jehlice na větvích vytrvávají zhruba osm let. Na příčném řezu lze vidět jednovrstevnou pokožku se silnou kutikulou. Vychlípeniny papily vedoucí podél řad průduchů se nalézají na spodní straně listu. Na buňky dvouřadého palisádového parenchymu se napojuje houbový parenchym a středem probíhá jediný cévní svazek, dřevní část je orientována k svrchní straně listu. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. 98

99 Praktické cvičení z botaniky č. 14 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Vodní provoz rostlin Teorie: Voda tvoří nenahraditelnou složkou rostlinného těla, je součástí buněčných struktur a důležitým rozpouštědlem. Zatímco nižší rostliny přijímají vodu celým povrchem těla, vyšší rostliny pomocí kořenových vlásků, a to díky soustavě vodivých pletiv. Nadbytečná voda se vrací do okolního prostředí buď transpirací, nebo gutací. Úkol č. 1: Transpirace průduchy Pomůcky a materiál: různé druhy pěstovaných rostlin, dva odměrné válce o objemu 250 ml, nůž, vazelína, 10 ml parafínového oleje Postup: K pokusu je třeba dvou čerstvých větévek se stejným počtem listů. Listy jedné větévky natři z rubu vazelínou, tím zapříčiníš ucpání průduchů. Obě větévky postav do válců s vodou a na hladinu obou válců nalij vrstvičku oleje, tím zabráníš vypařování vody z hladiny. Oba válce pozorně sleduj a zhodnoť výsledek. Výsledek: Závěr: Výška vodní hladiny ve válci s natřenými listy vazelínou se nemění, na rozdíl od výšky druhé hladiny, která neustále klesá. Tento pokus je poněkud zdlouhavý a žáci výsledky mohou vidět nejlépe za 24 hodin. 99

100 Úkol č. 2: Transpirace listy Pomůcky a materiál: šeřík obecný (Syringa vulgaris), dvě podložní skla, kobaltový papír, kolíčky na prádlo Předběžná příprava: K přípravě kobaltového papíru jsou potřeba čtverečky papíru o straně 2,5 cm, které se ponoří do 10 % roztoku CoCl 2, 6 H 2 O s několika kapkami HCl. Vlhký růžový papír je nutné vysušit v sušárně, tím získá sytě modrou barvu. Pak jej musíme ochránit před vodními parami, proto jej uložíme do exsikátoru nebo do Petriho misek. Před použití kobaltového papíru je nutno ho vysušit nad plamenem kahanu. Kobaltové soli jsou citlivé na vodu, za sucha jsou modré, přijmou-li krystalovou vodu, zrůžoví. Postup: Kobaltové papírky přilož proti sobě na svrchní a spodní stranu listu zkoumané rostliny. Podložní sklíčka přilož na papírky a sepni kolíčky na prádlo. Zbytek listu odřízni. Sleduj změnu barvy kobaltového papíru. Výsledek: Závěr: Kobaltový papír přiléhající k rubu listu se zbarví rychleji do růžova než papír na líci, děje se to díky vodní páře, která z čerstvých listů uniká průduchy na spodní straně listu. Literatura a internetové zdroje: BAER H. W. 1968: Biologické pokusy ve škole. SPN, Praha. BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. 100

101 Praktické cvičení z botaniky č. 15 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Fotosyntéza Teorie: Fotosyntéza nebo také fotosyntetická asimilace je proces, který přeměňuje energii přijatou ze světelného záření na energii chemickou. Vnější faktory, na nichž průběh fotosyntézy závisí, jsou světlo, teplota, voda a koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Úkol č. 1: Vliv intenzity světla na fotosyntézu Pomůcky a materiál: vodní mor kanadský (Elodea canadensis), stolní lampa s žárovkou W, zkumavka, kyveta, 0,1 % roztok NaHCO 3, žiletka, chemický stojan, stopky, metr Postup: Stonek vodního moru seřízni ostrou žiletkou šikmo dolů a vlož do zkumavky naplněné roztokem NaHCO 3. Stolní lampu s žárovkou umísti postupně ve vzdálenosti 100 cm, 75 cm, 50 cm a 25 cm od zkumavky a počítej bublinky kyslíku, které unikají z řezu stonku, dokud se proud se stoupajícími bublinkami neustálí. Mezi zkumavku se vzorkem a svítící lampu vlož kyvetu naplněnou vodou, aby se předešlo vlivu stoupající teploty. Výsledky přepočítej na průměr za 1 minutu, uveď do tabulky, vytvoř graf a své výsledky porovnej se spolužáky. X (vzdálenost světelného zdroje v cm) Y (průměrný počet bublinek za minutu) Graf: Závěr: 101

102 Úkol č. 2: Vliv teploty na fotosyntézu Pomůcky a materiál: vodní mor kanadský (Elodea canadensis), zkumavka, kádinka o objemu 1000 cm 3, kostky ledu, 0,1 % NaHCO 3, teploměr, chemický stojan, stopky, stolní lampa s žárovkou W Postup: Kádinku naplň vodou s ledem a vsuň do ní zkumavku s vodním morem, která je naplněna NaHCO 3. Stolní lampu s žárovkou umísti ve vzdálenosti 1 m. Pomocí ledu a teploměru udržuj teplotu ve zkumavce postupně na 10, 15, 25 a 30 C a počítej bublinky kyslíku, které unikají z řezu stonku, dokud se proud se stoupajícími bublinkami neustálí. Výsledky přepočti na průměr za 1 minutu, uveď do tabulky, vytvoř graf a následně porovnej se spolužáky. X (teplota ve C) Y (průměrný počet bublinek za minutu) Graf: Závěr: Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha. 102

103 Praktické cvičení z botaniky č. 16 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Dýchání Teorie: U dýchání rostlin se jedná o rozkladnou látkovou změnu asimilátů, při níž se uvolňuje voda, kysličník uhličitý a značné množství energie. Je jedním z nejdůležitějších fyziologických procesů v živých buňkách. Úkol č. 1: Příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého při dýchání rostlin Pomůcky a materiál: semena hrachu setého (Pisum sativum), 2 válce, 2 skleněné tabulky k přikrytí válců, skleněná tyčinka, svíčka, drátek, voda, barytová voda Ba(OH) 2 Postup: Jeden válec naplň z ¼ semeny hrachu a přidej 50 ml vody. Druhý válec nech prázdný. Oba přikryj skleněnými tabulkami a postav na teplé místo. Po 24 hodinách namoč skleněnou tyčinku v barytové vodě a vlož ji do prázdného válce. Postup opakuj i ve válci se semeny. Okolo svíčky obmotej drátek, zapal ji a postupně vkládej do válců. Pozoruj a zhodnoť své výsledky. Výsledek: Závěr: Barytová voda na skleněné tyčince se ve válci se semeny zakalí, zatímco v prázdném válci barvu nezmění. Ve válci se semeny pro nedostatek kyslíku svíčka okamžitě zhasne. Klíčící semena spotřebovala při dýchání kyslík a vydala oxid uhličitý, který způsobil bílou sraženinu uhličitanu barnatého z barytové vody. 103

104 Úkol č. 2: Uvolňování tepla při dýchání rostlin Pomůcky a materiál: naklíčená semena hrachu setého (Pisum sativum), kádinka o objemu 400 ml, termoska o objemu 250 ml, 2 teploměry, vata, voda Postup: Naklíčená semena vlož do termosky, zasuň do ní teploměr a uzavři pomocí vaty. Po 5, 10, 20 a 30 minutách změř teplotu uvnitř termosky a teplotu vnějšího okolí. Obě teploty zaznamenej do tabulky a výsledek zhodnoť. Kde by ses s tímto jevem mohl ještě setkat? čas (v minutách) teplota okolního prostředí ( C) teplota v termosce ( C) Výsledek: Závěr: Teplota v termosce je vyšší než v okolním prostředí, protože dýchání klíčících semen hrachu vytváří teplo. Tento jev se uplatňuje při nevhodném uskladnění vlhkého obilí nebo brambor. Literatura a internetové zdroje: BAER H. W. 1968: Biologické pokusy ve škole. SPN, Praha HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha. 104

105 Praktické cvičení z botaniky č. 17 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Hygroskopické pohyby Teorie: Hygroskopické pohyby rostlin jsou způsobeny pnutím, to vzniká na základě rozdílů v rychlosti bobtnání a propustnosti buněčných stěn pro vodu na vnější a vnitřní straně pohybujícího se orgánu. Úkol č. 1: Pohyby borovicových šišek Pomůcky a materiál: suchá šiška borovice (Pinus sp.), kádinka o objemu 400 ml, voda Postup: Vlož suchou šišku borovice na 2 hodiny do kádinky s vodou. Pozoruj změny, ke kterým došlo a nech šišku opět vyschnout. Výsledek: Závěr: Za sucha je šiška borovice otevřená její šupiny daleko odstávají. Zhruba do hodiny lze pozorovat zavírání šupin šišky. Při sušení se začne zase otevírat. Vnější vrstvy rostlinných pletiv na spodní straně šupin bobtnají více než na vnitřní. Příjem nebo výdej vody způsobuje zavírání a otevírání šišky. Semena z šišek vypadávají tedy za suchého a teplého počasí a dále mohou být rozšiřována větrem. 105

106 Úkol č. 2: Pohyby plodů pumpavy Pomůcky a materiál: suché plody pumpavy rozpukové (Erodium cicutarium), Petriho miska, pipeta, půda, voda Postup: Do Petriho misky dej suchou nakypřenou půdu. Suché pouzdro semeníku polož na půdu tak, aby stočená osina směřovala do půdy. Pomocí pipety kápni na osinu vodu a pozoruj její pohyb. Výsledek: Závěr: Kontakt osiny pumpavy rozpukové s vodou způsobí rozvinutí osiny a tím způsobí její otáčivý pohyb směrem do půdy, kam zavrtává semeno. Tento pohyb zapříčiňuje nestejnoměrné bobtnání pletiv. Literatura a internetové zdroje: BAER H. W. 1968: Biologické pokusy ve škole. SPN, Praha 106

107 Praktické cvičení z botaniky č. 18 Jméno: Třída:.. Datum:. Téma: Vitální pohyby rostlin Teorie: Vitální pohyby jsou výsledkem životních projevů rostliny, do určité míry si je rostlina může sama korigovat. Mezi ohybové vitální pohyby patří tropismy a nastie. U tropismů se části rostlin pohybují v důsledku reakce na vnější podnět, a to buď kladně, nebo záporně. Nastie způsobují také pohyb jako odpověď na podráždění vlivem okolního prostředí, ale na rozdíl od tropismů není závislý na směru. Úkol č. 1: Geotropismus Pomůcky a materiál: 20 obilek ovsa setého (Avena sativa), květináč o průměru 8 cm, kádinka o objemu 600 ml, skleněný zvon, provrtaná pryžová zátka, 5 cm dlouhá skleněná trubička, drátěná síťka, filtrační papír, hlína Postup: Vylož kádinku filtračním papírem a naplň ji 200 ml vody. Do květináče prosej hlínu, provlhči ji a zasaď obilky ovsa. Na kádinku polož drátěnou síťku a postav na něj obrácený květináč. Kádinku s květináčem překlop skleněným zvonem zacpaným provrtanou pryžovou zátkou a skleněnou trubičkou uvnitř zátky. Celou soupravu postav na teplé a slunné místo. Za 14 dní ze soupravy vyjmi květináč s rostlinkami a zapiš výsledek pokusu. Výsledek: Závěr: Kořeny klíčních rostlinek prorůstají skrz drátěnou síťku směrem k vlhku, zatímco stonky rostou směrem vzhůru. Hlavní stonek je negativně geotropický, tj. roste proti směru zemské tíže a kořen positivně geotropický roste ve směru působení zemské tíže. Je nutné si uvědomit, že na směr růstu stonku a kořene nemá vliv půda ani vzduch. 107

108 Úkol č. 2: Termonastie Pomůcky a materiál: úbory sedmikrásky chudobky (Bellis perennis), dvě kádinky o objemu 600 ml, dvě zkumavky, pinzeta, kahan, trojnožka, drátěná síťka s azbestem, teploměr Postup: Obě kádinky naplň do 2/3 vodou, do první nalij studenou vodu a do druhé kádinky vodou o teplotě 30 C. První zkumavku vlij 5 ml studené vody a do druhé stejné množství vody zahřáté na 30 C. Do obou zkumavek umísti květní úbory sedmikrásek a vlož je do kádinek se stejnou teplotou vody. Za 30 minut srovnej rozevření květních úborů. Následně široce rozevřené úbory přendej do zkumavky se studenou vodou a uzavřené úbory do zkumavky s teplou vodou. Za dalších 30 minut udělej další porovnání a celý pokus vyhodnoť. Výsledek: Závěr: Květy sedmikrásek z teplé vody jsou široce rozevřené, naopak květy ze studené vody se uzavřely a mají kuželovitý tvar. Otevírání a zavírání květů mnohých rostlin závisí na teplotě okolí. Otvírání a zavírání květů způsobuje nestejně rychlý růst na svrchní, popřípadě na spodní straně, květních lístků. Literatura a internetové zdroje: BAER H. W. 1968: Biologické pokusy ve škole. SPN, Praha HADAČ E. 1967: Praktická cvičení z botaniky pro pedagogické fakulty. SPN, Praha. 108

109 Praktické cvičení z botaniky č. 19 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Vegetativní rozmnožování rostlin Teorie: Rostliny mají řadu mechanismů pro vegetativní rozmnožování. Pro řadu z nich se jedná o běžný způsob rozmnožování a ulehčují tak práci pěstitelům a zahrádkářům. Vegetativní rozmnožování využívá vegetativní části rostlin jako kořeny, kmeny a listy. Úkol č. 1: Rozmnožování rostlin listovými řízky Pomůcky a materiál: kysala královská (Begonia rex), 3 květináče většího rozměru, 3 zavařovací lahve, kamínky, směs rašeliny a písku, žiletka Postup: Všechny květináče naplň směsí rašeliny a písku. Pomocí žiletky rozřež listovou čepel na lichoběžníkové úkrojky, přitom je nutné, aby každý úkrojek obsahoval jedno větvení žilnatiny a zasaď tyto řízky do prvního květináče. Na směs ve druhém květináči polož celý list kysaly, nejprve ale pod každým větvením cévních svazků ho prořízni a na potřebných místech ho zatěžkej kamínky. Do posledního květináče zasaď celý spodní díl listu s řapíkem o délce 1 cm. Všechny květináče pravidelně vlhči a ochraňuj rostliny před přímým slunečním zářením. Po několika týdnech pozoruj zakořenění listových řízků a přesaď je do zeminy s příměsí rašeliny. Výsledek: Závěr: Kysala královská má velkou obnovovací schopnost, díky ní ji lze rozmnožovat listovými řízky. Po pár týdnech lze pozorovat v prvním květináči v místech přetnutých žilek, ve druhém květináči z přeříznutých cévních svazků a ve třetím květináči na spodním okraji listů tvorbu adventivních pupenů, které později zakoření. 109

110 Úkol č. 2: Pěstování bramboru z oček Pomůcky a materiál: hlíza lilku bramboru (Solanum tuberosum), nůž, truhlík, kvalitní zemina Postup: Z bramboru vyřízni trojboký jehlan tak, aby očko bylo uprostřed jehlanu a vrchol směřoval do vnitřku bramborové hlízy. Takto vzniklá očka zasaď do truhlíku a uchovej na teplém a slunném místě. Rostliny se sedmi a více listy přesaď do záhonu. Pozoruj a popiš vytváření nové rostliny. Výsledek: Závěr: Tento způsob rozmnožování využívali zemědělci při nedostatku krmiva, přestože pěstování tímto způsobem bylo poněkud náročnější na přípravu. Při vegetativním množení začíná růst klíčků z pupenů v očku na hlíze. Klíčky vyrůstají ve stonky, na jejichž podzemní části rostou adventivní kořeny a stolony. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. 110

111 Praktické cvičení z botaniky č. 20 Jméno: Třída:. Datum:. Téma: Stavba plodu Teorie: Plod je rozmnožovací mnohobuněčný orgán semenných rostlin. U krytosemenných rostlin ochraňuje semena až do jejich dozrání. Vzniká přeměnou části pestíku, v němž se oplozená vajíčka mění v semena. Úkol č. 1: Vznik plodu Pomůcky a materiál: pámelník bílý (Symphoricarpos albus), lupa, žiletka Postup: Pámelník bílý je skvělá rostlina ke studiu vzniku plodu, protože květy i plody se na něm vyskytují současně ve všech vývojových stádiích. Pomocí lupy si prohlédni květy, postupnou přeměnu semeníku v plod, plod a bobuli, sestav vývojovou řadu a zakresli ji v životní velikosti. Nákres: Závěr: Drobné květy jsou zpravidla pětičetné na krátkých stopkách bílého nebo načervenalého zbarvení. Spodní semeník nese miskovitý kalich s pěti jednotlivými trojúhelníkovými cípy a zvonkovitou pěticípou korunu bílého až růžového zbarvení s vejčitými korunními cípy o délce 5 7 mm. V ústí koruny lze vidět hustě bíle chlupatou korunní trubku. Po odkvětu koruna opadá, ale kalich zůstává. Postupná přeměna zeleného semeníku v plod se projevuje pozvolným zdužnatěním stěn semeníku a následně postupným zvětšováním a přeměnou v bílou bobuli o průměru 10 mm. 111

112 Úkol č. 2: Malvice Pomůcky a materiál: plody jabloně (Malus sp.), nůž, lupa, žiletka Postup: Z vnějších znaků si všimni velikosti, tvaru, zbarvení, povrchu slupky, stopkové a kališní jamky. Poté jedno jablko rozřízni podél a druhé napříč. Z vnitřních struktur se zaměř na dužinu, jádřinec a semena. Pomocí žiletky dále rozděl pár semen napříč a podél. Jaké odrůdy jablek znáš? Nákres: Závěr: Povrch jablka pokrývá jemná až kožovitá slupka, která je tvořena pokožkovými buňkami, silnou kutikulou a voskovou vrstvou. Někdy se mohou vyskytovat těsně pod pokožkou buňky s antokyany. Již pouhým okem lze pozorovat drobné čočinky sloužící k výměně plynů. Stopka je ponořená v různě hluboké jamce a kališní jamku tvoří pět zaschlých kališních lístků různé délky, též zvané bubák. Na podélném řezu malvice je v centru umístěn jádřinec se semeny hnědavé barvy. Pevný jádřinec slouží k uložení semen po jednou až po dvou kusech. Dutina uprostřed jádřince směřuje ke kališní jamce, pomocí lupy zde můžeme vidět zbytek zaschlé čnělky s nitkami tyčinek. Od stopkové jamky se táhnou ke kališní jamce cévní svazky, které tvoří kolem jádřince tzv. srdíčko. Na příčném řezu lze zřetelně vidět pět pouzder jádřince se semeny, jež obléhá deset cévních svazků dodávajících plodu výživu. Dužina malvice je tvořena parenchymatickými buňkami a její barva závisí na odrůdě, může být bílá, žlutá, do zelena i do růžova. Literatura a internetové zdroje: BOHÁČ I. 1986: Cvičení z biologie pro první ročník gymnázia. SPN, Praha. 112

113 4 BOTANICKÁ EXKURZE MORAVSKÝ KRUMLOV 4.1 Charakteristika trasy Trasa botanické exkurze začíná u budovy gymnázia v Moravském Krumlově na ulici Smetanova a pokračuje ulicí Pod hradbami po asfaltové cestě podél gymnázia směrem k řece Rokotná. První zastávka exkurze se uskuteční před vstupem na most přes řeku Rokotná. Ta si během mnoha staletí prorazila cestu snadno se drolícím slepencem permského stáří a vytvořila údolí se strmými a členitými svahy (ANONYMUS 2008). Naštěstí říční koryto nebylo mezi obcemi Rokytná a Budkovice nikdy vodohospodářsky upraveno a díky tomu si zachovalo dnes již poměrně vzácný charakter přirozeně meandrujícího toku s typickým střídáním brodů a tůní, štěrkových náplav a vymletých břehů. Polohu města vystihuje i jeho německý název, jež v překladu znamená hrad na křivém říčním proudu (BRODESSER 2007). Dále trasa pokračuje přes most směrem k lesu (2. zastávka) a prochází údolní olšinou. Na rozcestí se dáme vlevo cestou mezi zahrádkami a dubohabrovým lesem (3. zastávka) směrem na louku (4. zastávka). Odtud se budeme stejnou cestou vracet zpět k rozcestí, z něhož se vydáme po modré turistické trase do kopce (5. zastávka). Nezpevněná lesní cesta nás přivede ke kapli sv. Floriána (6. zastávka), lidově zvané Floriánek, k jejíž výstavbě došlo v roce Občané Moravského Krumlova si sv. Floriána zvolili za patrona města z důvodu velkého požáru v roce 1690 (BRODESSER 2007). Zde si studenti prověří formou soutěže poznávání rostlin, které se v daném místě vyskytují. Poté bude následovat třicetiminutová pauza na občerstvení a doplnění informací do pracovních listů. Po cestě k železniční stanici si všimneme vysazeného dubu pýřitého, zvaného šipák. Poslední 7. zastávka se uskuteční před nádražím, kde je pravidelně kosený trávník a ruderální vegetace kolem plotu kolejiště. Odtud mohou studenti dále pokračovat autobusovou dopravou zpět do města, či využít vlakového spojení směřujícího do Miroslavi, Hrušovan nad Jevišovkou nebo Brna. 113

114 4.2 Mapa trasy botanické exkurze 100 m trasa botanické exkurze 1 před mostem 2 cesta k lesu za mostem 3 zahrádkářská oblast podél lesa 4 kosená louka kolem řeky 5 listnatý les 6 kaple sv. Floriána 7 ruderální vegetace okolí nádraží 114

115 4.3 Přírodní poměry Vývoj vegetace Trasa botanické exkurze je situována do okolí Moravského Krumlova do míst, kde Ministerstvo životního prostředí s účinností od 1. června 2005 vyhlásilo Národní přírodní rezervaci (NPR) Krumlovsko-rokytenské slepence (REMIŠ 2013). Jádrem území jsou slepencové skály v údolí řeky Rokytné (GRUNA & REITER 2009). Výsledkem dlouhého vývoje zdejší flóry a fauny je především její pestrost. Přibližně před sedmi tisíci lety, kdy lesy dosáhly největšího plošného rozsahu díky teplejšímu a vlhčímu podnebí, než které známe dnes, začal výrazně zasahovat do vývoje vegetace člověk. Měnil lesy na pole a pastviny až do 19. století, kdy bylo historicky nejméně lesů. Z důvodu obživy rostoucí populace bylo v té době prakticky celé zájmové území koseno, rozkládaly se zde vinice, pole a pastviny. Zejména na pastvinách se vyvinula vzácná stepní vegetace. Se změnou životního stylu obyvatel v posledních desetiletích došlo k ukončení zemědělské činnosti a započalo rychlé zarůstání krajiny, degradace luk a pastvin. Hrozilo nebezpečí ústupu cenných stepních a lesostepních společenstev. Proto bylo nutné zavést řízenou péči, vyčistit narušené stepní plochy od křovin a následně je pravidelně kosit a spásat, aby došlo k znovuobnovení bylinné vegetace. V současnosti Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a CHKO Pálava, prostřednictvím Městských lesů Moravský Krumlov s.r.o. pečují o okolí kaple sv. Floriána a o území rozkládající se na rokytenském vrchu zvaném Tábor (KOLEKTIV AUTORŮ 2007, GRUNA & REITER 2009) Národní přírodní rezervace Přírodní rezervace leží ve fytogeografickém okrese 16. Znojemsko-brněnská pahorkatina a zahrnuje část údolí řeky Rokytné mezi Moravským Krumlovem a Budkovicemi. Z geologického hlediska tvoří podloží rezervace rokytenské slepence. Slepenec je usazená hornina vytvořená z valounů spojených jemnozrnným tmelem. Místní slepence mají typickou červenohnědou barvu, kterou jim dává tmel, neboť obsahuje sloučeniny železa. Až 90 % valounů tvoří kulmské droby a prachovce, v menší 115

116 míře jsou zastoupeny světle šedé devonské vápence a valouny pískovců nebo rohovců. Přítomnost devonského vápence způsobuje vyšší obsah uhličitanu vápenatého, díky kterému na území rezervace nacházíme vápnomilné druhy rostlin a živočichů (KOLEKTIV AUTORŮ 2007, GRUNA & REITER 2009, LUSTYK & SLAVÍK 2009). Součástí rezervace jsou místa extrémně suchá: skalní stepi a pastviny na mělkých půdách, ale i místa trvale podmáčená, jako údolí Rokytné a jejích přítoků. Klima NPR je teplé, suché s mírnou zimou a kratším svitem slunečního záření. Průměrný roční úhrn srážek činí mm a průměrná roční teplota činí 8 9 C (LUSTYK & SLAVÍK 2009). Samotná řeka Rokytná, dosud v přirozeném stavu bez rozsáhlejších technických úprav, patří mezi významný faktor ovlivňující reliéf údolí, které vzniklo zahloubením řeky do horniny (KOLEKTIV AUTORŮ 2007). Rezervace má dvě oddělené části: jižní část patří do katastrálního území města Moravský Krumlov, severní část spadá do katastrálního území obce Rokytná. Celková výměra rezervace činí 86,5 ha, z toho 75,5 ha tvoří lesní pozemky (REMIŠ 2013). Nadmořská výška v rezervaci se pohybuje v rozmezí m. Celé území je rovněž evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000 (LUSTYK & SLAVÍK 2009). Hlavním důvodem vzniku rezervace je ochrana unikátních rostlinných a živočišných společenstev skal, lesostepí, lesů a lesních lemů, zvláště pak dubohabřin, šípákových doubrav, reliktních lipin a společenstev přirozených tekoucích vod. Inventarizační průzkum rostlinné složky na území rezervace v roce 1997 prokázal výskyt 550 druhů vyšších rostlin, z nichž se kolem 50 řadí k zvláště chráněným a ohroženým druhům cévnatých rostlin, 180 druhů mechorostů a 140 lišejníků (ANONYMUS 2008, GRUNA & REITER 2009, LUSTYK & SLAVÍK 2009). Z floristického hlediska patří Krumlovsko-rokytenské slepence k nejvýznamějším územím Moravy i celé České Republiky. Již před vyhlášením NPR zde byl potvrzen výskyt 38 rostlinných a 49 živočišných druhů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. a mnoha dalších vzácných a ohrožených druhů (ANONYMUS 2008). Mezi nejvýznamnější zástupce silně ohrožených vyšších rostlin patří endemický hvozdík moravský (Dianthus moravicus) a koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Dále z kriticky ohrožených druhů řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), pískavice provensálská (Trigonella monspeliaca), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), 116

117 kosatec nízký (Iris pumila), ze silně ohrožených druhů oměj jedhoj (Aconitum anthora) a devaterka rozprostřená (Fumana procumbens) (LUSTYK & SLAVÍK 2009). 4.4 Technické parametry trasy exkurze Časové období: červen Cesta tam: začíná u budovy gymnázia Cesta zpět: vlakem nebo autobusem z vlakového nádraží v Moravském Krumlově Délka trasy: m Časová náročnost: asi 5 hodin s přihlédnutím k 7 zastavením s výkladem Občerstvení: vlastní zásoby Trasa vede zčásti po asfaltové stezce a silniční komunikaci, převážně však lesními a polními nezpevněnými cestami. 4.5 Návrh terénního cvičení Zastavení č. 1 Na 1. zastávce před mostem přes řeku Rokytná si všimneme druhů kosených a sešlapávaných trávníků. Dominantními druhy trav jsou sveřep vzpřímený (Bromus erectus) a jílek vytrvalý (Lolium perenne). Jílek vytrvalý vytváří husté porosty sešlapávaných míst a trávníků. Spolu se sveřepem se vyskytují na vlhkých a živných půdách. Z dalších druhů trav zde roste lipnice hajní (Poa nemoralis), která se obecně vyskytuje na pasekách. Velmi nápadné jsou listy charakteristicky odstálé od stébla, díky nimž si lipnice hajní vysloužila mnoho přezdívek. Dalším druhem je lipnice smáčknutá (Poa compressa), která má zploštělá stébla a vystoupavý netrsnatý růst. Dále zde roste srha laločnatá (Dactylis glomerata), též známá pod jménem srha říznačka, které odráží tvar listové pochvy, zploštělé a silně smáčknuté (řízné). 117

118 Dalším druhem bylinného patra je řebříček obecný (Achillea millefolium). Řebříček patří mezi hojné druhy luk, pastvin i skal. Tato vytrvalá bylina má čárkovité úkrojky listů zpravidla rozložených v jedné rovině. Jeho šťáva může na pokožce citlivých lidí způsobit svědivé skvrnky. Na vlhčích loukách a u cest se hojně vyskytuje škarda dvouletá (Crepis biennis), která je v letním období nejběžnější žlutě kvetoucí hvězdnicovitou rostlinou. Poznáme ji podle výrazně rýhované lodyhy, která nese obvykle nepravidelně peřenoklané až peřenosečné listy podobné pampelišce. Turan roční (Erigeron annuus), též z čeledi hvězdicovitých, vyskytující se na živných půdách v okolí cest, je jednoletá bylina s hranatou lodyhou ochlupenou v dolní části a vejčitými listy tvoří přízemní růžici. Lodyžní listy jsou kopinaté a oddáleně zubaté. Úbory turanu mají bílou nebo světle fialovou barvu se žlutým terčem. Významnou pícninou pěstovanou obvykle ve směsi s trávami je jetel luční (Trifolium pratense). Jetel luční má růžové květní hlávky vejčitého tvaru a trojčetné listy. Jde o kvalitní pícninu s vysokým obsahem bílkovin a minerálů. Mezi jetelem roste i vikev plotní (Vicia sepium). Nepřehlédnutelné květy patří dvěma druhům kakostů: nápadné modrofialové květy má kakost luční (Geranium pratense), drobounké růžové květy má kakost maličký (Geranium pusillum). Jedná se o byliny se žláznatými chlupy. Rodový název pochází z řeckého gerános neboli jeřáb, případně čáp. Dlouze zobanitý plod připomínající zobák čápa se v době plné zralosti semen za sucha stáčí nahoru a vymršťuje semínka i na poměrně velké vzdálenosti. Starší český lidový název kakostu byl čapí nůsek. Lodyhy s hustými odstálými chlupy nesoucí květy nejprve červeného nebo růžového, později modrého zbarvení, patří druhu hadinec obecný (Echium vulgare). Změna barvy květů je vyvolána změnou kyselosti buněčné šťávy. České rodové jméno pochází od tyčinek vyčnívajících z květů, které připomínají rozeklaný hadí jazyk. Rostlina se dříve v lidovém léčitelství používala proti hadímu uštknutí, při léčbě epilepsie a na čištění krve. V trávníku jsou dále nápadné žluté květy mochny husí (Potentilla anserina) z čeledi růžovité, která se společně s jitrocelem větším (Plantago major) z čeledi jitrocelovité roste na sešlapaných místech. Mochna husí má přízemní růžice přetrhovaně lichozpeřených na okaji zubatých listů, které jsou z rubu šedobíle plstnaté. V minulosti 118

119 byla v lidovém léčitelství často využívána k uvolnění hladkého svalstva při křečích. Rodové vědecké jméno je odvozeno z latinského potentia znamenající moc nebo síla, což naznačuje silné léčivé účinky rostliny. Podél cesty jsou nápadné načervenalé lodyhy mochny plazivé (Potentilla reptans) se zubatými, pěti nebo sedmi četnými listy, jednotlivé květy vyrůstají na dlouhých stopkách a jsou tvořeny žlutou korunou složenou z korunních lístků dvojnásobně větších než kališní lístky. Další z řady mochen je vytrvalá mochna stříbrná (Potentilla argentea). Přímá lodyha nese pěti- až sedmičetné na rubu běloplstnaté a dlanitě zpeřené listy a žluté pětičetné květy. Ve zdejším porostu roste třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), lidově zvaná krev svatého Jana. Lidový název byl odvozen od žlázek v listech, které obsahují červené barvivo hypericin. Třezalka tečkovaná má na lodyze dvě podélné úzké lišty a patří mezi významné byliny lidového léčitelství. Dalším hojně se vyskytujícím druhem na okraji cest je pcháč obecný (Cirsium vulgare) rostoucí na dusíkatých půdách. Jedná se o dvouletou bylinu s málo větvenou lodyhou, fialovým úbory a ostnitě zubatými okraji listů. V tomto místě jsou také vysazeny některé jehličnaté dřeviny. Borovice lesní (Pinus sylvestris), nazývaná sosna, dorůstá výšky až 40 m a dožívá se 300 až 350 let. Kořenový systém borovice tvoří mohutný, do hloubky jdoucí hlavní kořen. Tuhé jehlice vyrůstají po 2 z brachyblastů a opadávají po 2 až 3 letech. Šišky na krátkých stopkách se v podzimním období stáčejí směrem dolů, zprvu jsou zelené, ale ve zralosti dřevnatí. Semena dozrávají na jaře třetího roku, kdy se šiška otvírá a po vysemenění vcelku opadává, tento cyklus se opakuje každých 3 až 5 let. Z dalších jehličnanů je zde vysazen smrk ztepilý (Picea abies) dorůstající výšky až 50 m. Smrk má mělký a plochý kořenový systém, což může způsobit jeho snadné vyvrácení z půdy. Pichlavé jehlice jsou na průřezu čtyřhranné a opadávají po šesti až devíti letech. Dále je zde vysazen smrk sivý (Picea glauca), který je státním stromem amerického státu Jižní Dakota a kanadské provincie Manitoba. Smrk sivý je díky kompaktní bohatě větvené koruně oblíbeným druhem zahrádkářů. Dále je zde vysazen nepůvodní trnovník akát (Robinia pseudacacia) z čeledi vikvovité pocházející ze Severní Ameriky. Akát byl dříve vysazován jako medonosná dřevina a dnes se často šíří v doubravách a na výslunných stráních, vytlačuje původní vegetaci a obohacuje půdu dusíkem. Bílé květy v převislých hroznech jsou silně 119

120 aromatické. Kromě květů obsahuje celá rostlina jedovaté látky, působí toxicky i na rostliny ve svém okolí a tím dochází k ústupu přirozených druhů bylin a keřů Zastavení č. 2 Za řekou se setkáváme s typickými porosty údolních olšin. Dominantní olše lepkavá (Alnus glutinosa) má listové čepele vykrojené na špičce, listy na rubu lysé a v mládí lepkavé. Samčí květy jsou uspořádány do dlouhých, převislých jehněd, samičí jehnědy jsou vzpřímené. Plody jsou nažky ukryté v nerozpadajících se šišticích. Z dalších listnatých stromů zde rostou druhy z čeledi javorovité: původní teplomilný javor babyka (Acer campestre), který má často na větévkách křídlaté korkové lišty, listy mají tupé laloky s ostrými zářezy a plody jsou dvounažky s křídly tvořícími přímý úhel; a nepůvodní javor jasanolistý (Acer negundo). V keřovém patře se hojně vyskytuje líska obecná (Corylus avellana). Líska je keř s okrouhlými, dvakrát pilovitými listy. Samčí květy rostou v převislých jehnědách, které se zakládají již na podzim a vykvétají velmi brzy na jaře. Samičí květy vykvétají ve svazečcích podobných pupenům. Vejcovité oříšky jsou uzavřeny v žláznatém obalu tvořeném srostlými listenci. Líska měla všestranné využití už v minulosti, například z dřevěného uhlí lísky se vyráběl střelný prach, kreslící uhly, dnes se využívá jako zdroj lískových oříšků. V keřovém patře nalezneme ostružiník ježiník (Rubus caesius) z čeledi růžovité. Tento keř má obloukovitě ohnuté větve s trojčetnými listy, široce kopinatými palisty a velké květy se žláznatě chlupatým kalichem. V bylinném patře roste tolice setá (Medicago sativa) známá pod jménem vojtěška. Poznáme ji podle řapíkatých, trojčetných listů a především podle modrofialového květenství. V lidovém léčitelství se používala při léčbě revmatismu a k podpoře správné funkce ledvin a jater. Po stromech se pne loubinec popínavý (Parthenocissus inserta) lidově zvaný psí víno přichycující se k opoře rozvětvenými úponky. Loubinec pochází ze Severní Ameriky. Další ovíjivou liánou je u nás původní chmel otáčivý (Humulus lupulus), jehož lodyha je pravotočivě ovíjivá a drsně chlupatá. Chmel je dvoudomá rostlina. Při výrobě piva se používají samičí chmelové šištice, které pivu dodají nejen hořkou příchuť, ale zároveň je i konzervují. Další vytrvalou bylinou s ovíjivou, plazivou lodyhou je svlačec rolní (Convolvulus arvensis). Pravotočivá lodyha může dosahovat 120

121 délky až 100 cm, listy mají střelovitý tvar s dvěma laloky na bázi. Zvonkovitá koruna svlačce má bílou nebo růžovou barvu, rozkvétá v ranních hodinách a brzy po poledni odkvétá. Často se vyskytující rostlinou je bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) z čeledi miříkovité. V zahradách je bršlice kvůli bohatě větvenému oddenku obtížným plevelem. Lodyhu má hranatou a dutou. Druhový přívlastek vědeckého jména vyjadřuje využívání bršlice k léčbě dny. Dalšími zástupci čeledi miříkovité jsou kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum). Skvrnitá lodyha krabilice je pod uzlinami ztlustlá a štětinatě chlupatá, nese zpeřené listy a tupé lístky. Podél cesty roste také tořice japonská (Torilis japonica), pro niž jsou typické nazpět přitisklé štětinovité chlupy na lodyze a ostny se zoubky směřujícími na nažkách dopředu. Hojně zde rostou měrnice černá (Ballota nigra) a netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), jejíž zralé tobolky při dotyku prudce pukají a vymršťují semena. Jedná se o rostlinu zavlečenou ze Sibiře, která u nás zdomácněla. Merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum) lze na první pohled rozeznat podle trojhranných řapíkatých listů, na části lodyhy srdčitě vykrojených. Po rozemnutí v dlani připomínají svým zápachem durman. Sveřep jalový (Bromus sterilis) má řídkou všestrannou latu a velké klásky s dlouhými osinkami. Nejčastější druh našich luk je lipnice luční (Poa pratensis), není nenáročná na stanoviště, ale nedaří se jí v zastíněných polohách. V lesích a na pasekách hojně roste odporně páchnoucí bylina kakost smrdutý (Geranium robertianum), jehož lodyhy jsou červeně naběhlé a odstále chlupaté. Za svoje jméno vděčí svatému Robertovi, který jako první poukázal na jeho léčebné účinky. Bylinami z čeledi hluchavkovité jsou hluchavka bílá (Lamium album) a pitulník horský (Galeobdolon montanum). Silenka širolistá (Silene latifolia) má vzpřímenou několikrát větvenou lodyhu, její kořen může dosahovat až metrové délky. Bílé květy silenky se otevírají odpoledne nebo v podvečer, proto rostlinu opylují můry. Rostlina s tenkým plazivým oddenkem je ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), jehož listy jsou vstřícné, přisedlé a čárkovité. Vědecké rodové jméno ukazuje na hvězdovitý tvar koruny ptačinců (latinsky stella = hvězda). V křovinách si můžeme povšimnout rostliny s oblou lodyhou a střídavými přisedlými listy, jmenuje se kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum). Květy 121

122 vyrůstají z úžlabí listů po třech až po pěti. Nenápadná rostlina nacházející se u cesty je truskavec ptačí (Polygonum aviculare). Má celokrajné, krátce řapíkaté listy a 1 až 8 drobných květů vyrůstajících z úžlabí listů Zastavení č. 3 Roste zde opět kerblík lesní, javor babyka i javor jasanolistý z čeledi javorovité, ale najdeme tu i nové druhy. Jedním z nich je mléč zelinný (Sonchus oleraceus), který se dobře pozná díky střelovitě objímavým listům se zašpičatělými oušky. Lopuch větší (Arctium lappa), též z čeledi hvězdnicovité, je statná bylina s tmavěčerveně naběhlou lodyhou. Řapíkaté listy lopuchu mají vejčitý tvar a zvlněný okraj. Dolní listy kapustky obecné (Lapsana communis) jsou dlouze řapíkaté a mají na konci velký trojúhelníkovitý úkrojek, horní listy jsou přisedlé a vejčitě kopinaté. Žluté květní úbory, uspořádané do řídké laty, se za špatného počasí ani neotevírají. Z čeledi miříkovité tu roste krabilice zápašná (Chaerophyllum aromaticum). Ta se podobá bršlici kozí noze, ale odlišuje se od ní chlupatými listy, lodyhami a přítomností obalíčku. Od ostatních druhů krabilic se liší méně dělenými listy. Bolševník obecný (Heracleum sphondylium) má hranatě rýhovanou, chlupatou lodyhu, která nese velké, dlouze řapíkaté, tří až pěti četné přízemní listy a dlouhé lodyžní listy. Květenství je složeno z velkých okolíků s okolíčky. Bylina s velmi širokým využitím, kterou všichni známe, je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Kopřiva má hranatou lodyhu, květy jsou delší než pilovité listy pokryté žahavými chlupy. Využívá se například jako krmivo, v zahrádkářství jako hnojivo či surovina pro výrobu vláken. Dalším druhem bylinného podrostu je česnáček lékařský (Alliaria petiolata), jenž po rozemnutí páchne po česneku. Bílé květy česnáčku jsou uspořádány v jednoduchých nebo větvených hroznech. Velmi hezky je zde vyvinuté keřové patro. Druhem nápadným červeně zbarvenými větvemi je svída krvavá (Cornus sanguinea). Dřín jarní (Cornus mas) je teplomilným druhem, který kvete žlutě brzy z jara ještě před olistěním, na podzim na dřínech dozrávají chutné jedlé plody červené barvy zvané dřínky. Mladé větévky brslenu evropského (Eonymus europaea) jsou nápadné čtyřmi podélnými korkovými lištami, starší větve jsou až křídlaté. Plodem je růžová tobolka ve tvaru kněžského kvadrátku se semenem obklopeným oranžovým míškem. Brslen bradavičnatý (Euonymus 122

123 verrucosa) má na oblých větvičkách černohnědé korkové bradavičky. Květy brslenu bradavičnatého vytváří chudé, často jen tříkvěté vidlany a černá semena jsou obalena jen asi do poloviny červeným míškem Zastavení č. 4 Lesní cestou mezi zahrádkami a okrajem dubohabrového lesa se dostaneme na louku na břehu řeky Rokytné. Louka je pravidelně kosená a v létě se tu konají závody koňských spřežení. Vyskytují se zde druhy, které jsme viděli již dříve, např. jetel plazivý, kakost luční, mochna stříbrná, vikev plotní, bršlice kozí noha, krabilice zápašná, kopřiva dvoudomá a olše lepkavá. Plevelem z čeledi brukvovitých je kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris). Bílé květy jsou uspořádány v řídkém hroznu. Plodem jsou trojúhelníkovité šešulky, které obsahují více semen. Kokoška se v lidovém léčitelství využívala při zastavení krvácení. Druhem, který se levotočivě pne po okolní vegetaci, je bíle kvetoucí opletník plotní (Calystegia sepium) se střelovitými listy. Na louce roste několik druhů patřících do čeledi hvězdnicovité. Chrpa luční (Centaurea jacea) je vytrvalá bylina s rozvětvenou poléhavou lodyhou porostlou drsnými chlupy. Květní úbory jsou složeny z fialových až růžovofialových květů a zákrov je tvořen mnoha listeny. Dál tu rostou dva druhy pcháčů: fialově kvetoucí pcháč potoční (Cirsium rivulare) a pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) se smetanově bílými úbory podepřenými zveličenými listeny. V louce se hojně vyskytuje jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), druh s přízemní růžicí listů, z níž vyrůstá několik stvolů zakončených klasem květů. Jitrocel se dosud používá v lidovém lékařství zejména při dýchacích potížích způsobených silným zahleněním. Dříve se rozmačkané listy používaly na špatně se hojící rány, což odráží i český název rostliny, a žvýkání kořene pomáhalo při bolestech zubů. Na břehu řeky roste kostival lékařský (Symphytum officinale) z čeledi brutnákovitých. Jde o statnou bylinu dorůstající délky až 1 m, jejíž lodyha a listy jsou pokryty drsnými chlupy. Už ve středověku lidé znali jeho léčivé účinky, používali především kořen, který podporuje regeneraci tkání a zmírňuje bolest. Kostivalová mast se k těmto účelům využívá dodnes. Statnou rostlinou vyskytující se na vlhkém okraji 123

124 louky je čistec bahenní (Stachys palustris) z čeledi hluchavkovité s nápadnými fialovými květy uspořádanými do hustých lichoklasů. Dále zde roste křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), bělokvětá bylina z čeledi hvozdíkovité. Vysokou bylinou se srdčitými řapíkatými listy je podražec křovištní (Aristolochia clematitis), jehož trubkovité květy mají žluté zbarvení a na vrcholu jazykovitý cíp. Tato rostlina byla využívána v lidovém léčitelství k usnadnění porodu nebo k vyvolání potratu. Další dominantou břehových porostů je šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), jehož přímá lodyha je červeně zbarvená, listy jsou tuhé a květy jsou uspořádány v lichopřeslenech. Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) je vytrvalý druh s kůlovitým kořenem a bílými květy uspořádanými do hustých vrcholičnatých květenství. Z tužebníku jilmového se dříve získávala kyselina acetylsalicylová, která je součástí aspirinu. Lipnicovité zastupují chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a pýr prostřední (Elytrigia intermedia), jehož přímá stébla jsou tuhá a listové pochvy jsou drsně chlupaté. Na okraji louky svítí žluté květy vrbiny penízkové (Lysimachia nummularia), jejíž plazivá lodyha je porostlá eliptickými krátce řapíkatými listy. Z listnatých stromů na okraji louky najdeme vrbu křehkou (Salix fragilis) s převislými větvemi a korunou olistěnou jen po obvodu. Podlouhlé listy jsou lysé a na spodní straně mají světlý voskový povlak. Vrbová kůra má díky obsahu salicylových derivátů využití v léčitelství, používá se proti horečkám a revmatismu. V keřovém patře se hojně vyskytuje bez černý (Sambucus nigra). Větve obsahují dřeň bílé barvy zvanou bezová duše. Lichozpeřené listy bezu nepříjemně páchnou. Pronikavě vonící květy se využívají v lidovém léčitelství při nachlazení a při chorobách cév. Široké spektrum využití najdou i plody, které se dají využít k přípravě vína, zavařenin, šťáv nebo likérů Zastavení č. 5 Páté stanoviště se nalézá na nezpevněné lesní cestě stoupající vzhůru ke kapli svatého Floriána. Najdeme zde rostliny, které jsme již viděli, například lipnici hajní, česnáček lékařský, kakost smrdutý, netýkavku malokvětou, pitulník horský, ptačinec velkokvětý, kokořík mnohokvětý a některé dřeviny, např. lísku obecnou a javor babyku. 124

125 Stromové patro dubohabřiny je tvořeno dubem letním (Quercus robur) a habrem obecným (Carpinus betulus). Habr rychle obrůstá z pařezů a vytváří vícekmenné stromy. Lesy, které vznikly zmlazením z pařezů, jsou označovány pařeziny. Teplomilným druhem dubohabřin je jilm vaz (Ulmus laevis), který má nesouměrné čepele listů, jež jsou na líci hladké. Semeno jilmu je uloženo ve středu eliptické křídlaté nažky. Ve zdejším porostu najdeme další listnaté stromy, například javor mléč (Acer platanoides) a lípu srdčitou (Tilia cordata), též nazývanou lípa malolistá. Listy lípy malolisté jsou srdčité, na okaji pilovité a na rubu lysé. V paždí žilek najdeme chomáčky rezavých chloupků, pěti- až sedmičetné květy jsou uspořádané do vidlanů, sbírají se i s přirostlým listenem a používají v lidovém léčitelství při léčbě nachlazení. Ve stromovém patře je přimísena i bříza bělokorá (Betula pendula), strom s bílým kmenem, řídkou, nepravidelně utvářenou korunou a převislými větvemi, které nesou střídavé listy kosníkovitého tvaru s dvojitě pilovitým okrajem. Bříza má v lidovém léčitelství všestranné využití, březové listy se používají na problémy s močovými cestami, pupeny se užívají při zánětu a odvápnění kostí a březová šťáva se osvědčila při léčbě revmatismu, nedostatečné činnosti ledvin či k ošetření vlasů. Ve stromovém patře dále roste jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeho střídavé pětilaločnaté listy připomínají svým tvarem menší listy hlohu. Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), lidově známý jako koňský kaštan, pochází z jihovýchodní Evropy. Na jaře jsou na větvích nápadné velké lepkavé pupeny, později vynikají většinou sedmičetné listy a bílé květy uspořádané do nápadných mnohokvětých květenství. Jírovec je významná medonosná dřevina, v lidovém léčitelství se dříve využívala k léčení nemocí cév. V bylinném patru roste bršlice kozí noha. Do čeledi brutnákovité patří pomněnka řídkokvětá (Myosotis sparsiflora) s hranatou lodyhou pokrytou drsnými chlupy. Strdivka jednokvětá (Melica uniflora) je trsnatá, sytě zelená tráva s plazivým oddenkem. Její tenká stébla nesou ploché listy s krátkým jazýčkem, proti němuž se nachází dlouhý špičatý přívěsek. Čeleď lipnicovitých zastupuje dále srha hajní (Dactylis polygama), též známá pod jménem srha mnohomanželná. Cestou ke kapli míjíme vlhkou skalku, kde roste sleziník červený (Asplenium trichomanes), drobná kapradina s červenohnědými vřeteny podlouhlých dělených listů, jednotlivé lístky jsou drobné a vejčité. Nápadnou bylinou je zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), který má modrofialové květy uspořádány v jednostranných 125

126 hroznech. Drobné žluté úbory patří mléčce zední (Mycelis muralis), bylině se střídavými listy objímajícími lysou lodyhu. Stálezelená dřevitá liána je břečťan popínavý (Hedera helix). V keřovém patru roste zimolez obecný (Lonicera xylosteum) s kratičce chlupatými listy a květy vyrůstajícími ve dvojicích. Květy zimolezu jsou zpočátku bílé, později zežloutnou a po odkvětu se vytvoří dvě červené jedovaté bobule. Z čeledi hvozdíkovité roste v lese silenka nící (Silene nutans) a na okraji lesa potom silenka širolistá bílá (Silene latifolia subsp. alba). Dalším zástupcem této čeledi je mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), bylina se zřetelně trojžilnými listy. Korunní lístky bílé barvy jsou kratší než kalich. Vědecké rodové jméno zdědila po dánském lékaři a botanikovi P. H. Moehringovi. Poloparazitická bylina s čárkovitě kopinatými listy a světle žlutou korunou je černýš luční (Melampyrum pratense). Rodové jméno odráží skutečnost, že černýše při sušení černají. Vytrvalá bylina s čárkovitými listy a drobnými bílými květy uspořádanými v řídké latě je bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum). Řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum) má květy v úborech uspořádaných v chocholičnaté latě na konci hranaté lodyhy, která nese lichozpeřené listy. Na okraji cesty roste zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), světlomilný druh, který má pravidelné pětičetné na okrajích brvité květy modré až modrofialové barvy uspořádané v hroznovitém květenství. Častým druhem bylinného patra je jestřábník zední (Hieracium murorum) s přízemní růžicí listů, z níž vyrůstá chlupatá lodyha, na jejímž vrcholu jsou dva a více úborů. Dalším druhem dubohabřin je 30 cm vysoký plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kvetoucí ještě před olistěním stromů. Plicník byl ve středověku oblíbenou a léčivou rostlinou používanou především při plicní tuberkulóze, při kašli a zánětech průdušek. Hojně zastoupeným druhem z čeledi mákovité je vlaštovičník větší (Chelidonium majus). Tato vytrvalá jedovatá bylina roní na řezu oranžové mléko, kterým se odedávna odstraňovaly bradavice. Moderní medicína se snaží využít této rostliny jako zdroje léků při léčbě rakoviny. Další vytrvalou bylinou s bílými drobnými květy je tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), vyznačuje se vstřícnými vejčitě kopinatými listy a výraznými zobanitými plody. Rostlina obsahuje jedovatý glykosid vincetoxin, v minulosti se v lidovém léčitelství používala jako močopudný a potopudný prostředek 126

127 k odstranění toxických látek z těla. Bíle mléčící pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) roste na slunných stráních. Mléko obsahuje jedovatou látku euforbin, který vyvolává na kůži podráždění ve formě puchýřů, odtud také vzniklo jeho české rodové jméno. Hustě olistěné větévky nesou úzké čárkovité listy, cyathia (ojedinělý typ květenství vyskytující se u čeledi pryšcovité) vykvétají v lichookolících s větvemi. Pryšec chvojka je hostitelem rzi hrachové. Napadené rostliny nevykvétají, jejich lodyhy i listy jsou žlutě zbarvené a na spodní straně listů se vytvářejí rezavá ložiska výtrusnic. V lesním lemu roste ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), hustě větvený keř se vstřícnými vejčitými listy. Bílé květy má uspořádány v latách a černé bobule jsou v zimním období potravou ptactva Zastavení č. 6 V blízkosti kaple svatého Floriána se rozkládá skalní step, která je nejcennější částí národní přírodní rezervace. Díky pestrému chemickému složení a členitosti údolních svahů je zde řada různých mikrostanovišť. Na jižních svazích se v důsledku značného sklonu, vysoké záhřevnosti a vysychavosti skalního podkladu nedokáže vytvořit souvislá vegetace. Rostou zde rostliny přizpůsobené na suché, horké prostředí, zatímco severní okraje osídluje vegetace vlhkých a chladnějších stanovišť. V keřovém patře roste jeřáb muk (Sorbus aria), který v Česku patří mezi silně ohrožené druhy. Z dalších druhů z čeledi růžovitých tu najdeme hrušeň polničku (Pyrus pyraster), jež se v minulosti vysazovala jako zdroj potravy pro divokou zvěř. Mezi vzácnější druhy patří skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), keř z čeledi růžovitých, jehož listy jsou na svrchní straně lysé, nelesklé a vespod plstnaté. Na suchých stanovištích rostou druhy z čeledi tlusticovité, která je charakteristická zdužnatělými listy schopnými pojmout a zadržet velké množství vody. Takové rostliny se označují jako sukulenty. Příkladem druhu z této čeledi je netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). Rostlina vytváří růžice špičatých lístků, ze kterých vyrůstá lodyha nesoucí květy. Ze stejné čeledi zde roste rozchodník bílý (Sedum album), který má válcovitě ztlustlé listy a kvete bíle. Tato bylina vytváří dva typy lodyh, krátké a nekvetoucí s hustým olistěním, dlouhé a kvetoucí s řídkým olistěním. Rozchodník bílý slouží jako živná rostlina motýla jasoně červenookého. Rozchodník šestiřadý (Sedum 127

128 sexangulare) má hustě olistěnou lodyhu se žlutými květy. Rozchodník velký (Hylotelephium maximum) je bylina charakteristická dužnatými, plochými listy, dužnatou lodyhou a drobnými květy uspořádány do vrcholičnatého květenství. Z čeledi hluchavkovitých se zde vyskytuje ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys). Lodyha této byliny je bohatě větvená a na bázi dřevnatí. Ožanka kalamandra je charakteristická aromatickou vůní. V lidovém léčitelství se používá tato rostlina k léčbě zánětů trávicího ústrojí. Na skalních stepích roste několik nápadných druhů trav. Kostřava sivá (Festuca pallens) má nápadně tuhé (drátovité) listy sivě zelené barvy. Jemnější listy má kostřava walliská (Festuca valesiaca), vytrvalá sivozelená hustě trsnatá tráva. Z dalších trav zde roste bojínek tuhý (Phleum phleoides), jehož lichoklasy po ohnutí tvoří výrazné laloky. Smělek štíhlý (Koeleria macrantha) má stébla vysoká až 50 cm zakončená nápadně štíhlým a hustým latnatým květenstvím. Kavyl vláskovitý (Stipa capillata) tvoří husté trsy, dlouhé osiny pluh jsou jednoduché. Nalezneme zde mnoho druhů vázáných na zdejší slepence, například česnek žlutý (Allium flavum). Česnek žlutý má nápadné žluté květy uspořádané do zdánlivě okoličnatého květenství. Hvozdík Pontederův (Dianthus pontederae) vytváří strboulovité květenství, jednotlivé květy mají růžovou barvu. Kosatec nízký (Iris pumila) má modrofialové nebo žluté nápadně velké květy a patří k silně ohroženým druhům naší květeny. Dalším ohroženým druhem je žlutě kvetoucí lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia). Z dalších druhů stojí za zmínění vytrvalá bylina s červeně naběhlou lodyhou šťovík menší (Rumex acetosella). Pelyněk ladní (Artemisia campestris), hojně se vyskytující na výslunných kamenitých stráních, je bylina s latnatě větvenými lodyhami a nepravidelně velmi jemně členěnými listy. Kromě pelyňku zde roste kriticky ohrožený hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora) patřící podobně jako pelyněk do čeledi hvězdnicovitých. Tato rostlina otevírá své úbory jen za přímého slunečního záření. Dalším zástupcem této čeledi je chrpa latnatá (Centaurea stoebe) nápadná sivými lodyhami a listy členěnými do úzkých úkrojků. Vzácným druhem tolice rostoucím na této lokalitě je tolice nejmenší (Medicago minima) nápadná spirálovitě stočenými lusky opatřenými háčky. Šedivka šedá (Berteroa incana) patří do čeledi brukvovitých. Rostlina má nápadně sivozelené listy 128

129 a bílé květy, jejichž korunní lístky jsou zhruba do poloviny rozeklanné. K vzácnějším druhům patří sesel sivý (Seseli osseum), miříkovitá rostlina s bílými květy a sivými jemně dělenými listy. Na okrajích polní cesty od Floriánku roste známá pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia). Pampeliška má dutou bezlistou lodyhou, listy vyrůstající v přízemní růžici, které při poranění mléčí. Rod Taraxacum obsahuje velké množství druhů, jejichž určování je velmi obtížné. Pampeliška je známá v lidovém léčitelství. V některých zemích, zvláště ve Francii, se využívá jako důležitá salátová zelenina. Na okraji skalní stepi je nápadný porost trnovníku akátu. Trnovník akát je nepůvodní druh z čeledi vikvovité pocházející ze Severní Ameriky, který byl dříve vysazován jako medonosná rostlina a v současné době se na řadě lokalit nekontrolovaně šíří. Vysazeny jsou zde světlomilné a na teplo náročné duby pýřité neboli šipáky, které zde rostly v teplomilných doubravách. Listy šipáku jsou v mládí z obou stran, později jen na rubu, šedozelené a plstnatě pýřité, květy se rozvíjí současně s rašením listů. Na dubu můžeme dále pozorovat ochmet evropský (Loranthus europaeus), poloparazitickou rostlinu, která odebírá svému hostiteli důležité minerální látky, ale sama je schopna fotosyntézy. Ochmet nápadně připomíná jmelí, ale jeho listy na zimu opadávají. Za cestou ke kapli je pole, na kterém můžeme vidět řadu plevelných druhů. Z čeledi lipnicovité zmiňme ježatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli), trsnatou trávu s klásky uspořádanými do nápadných lichoklasů. Sveřep měkký (Bromus hordeaceus) vytváří přímá nevětvená stébla s plstnatými kolénky a střídmě chlupatými listy. Mezi plevele patří pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia), jeho plody jsou sestaveny do vrcholičnatých plodenství, plody jsou trojlaločné trojpouzdré tobolky. Semena jsou ze suchých tobolek vymršťována na kratší vzdálenosti a dále roznášena mravenci. Locika kompasová (Lactuca serriola) dostala své jméno podle nápadného otáčení listových čepelí, které jsou obráceny kolmo k zemi, tím se rostlina brání přehřátí v poledních hodinách. Pumpava rozpuková (Erodium cicutarium) je bylina s načervenalými lodyhami, které nesou červenofialové květy a lichozpeřené listy. Zobanité plody reagují na změny vzdušné vlhkosti, za sucha se napřimují a za vlhka se zavrtávají do podkladu. Hojně rozšířeným druhem je pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), jehož lodyhy nesou 129

130 bohaté laty krátce stopkatých úborů. Tato nepříjemně páchnoucí bylina má desinfekční účinky, napomáhá vykašlávání a podporuje trávení. Máčka ladní (Eryngium campestre) má větvenou lodyhu s dvakrát zpeřenými listy. Už od starověku je využívána v léčitelství při zažívacích problémech. Tato rostlina patří k tzv. stepním běžcům, jejichž lodyhy se i s listy po dozrání plodů odlamují a jsou unášeny větrem, přičemž zralé plody vypadávají na povrch půdy. Srpek obecný (Falcaria vulgaris) se v minulosti používal jako léčivka pro domácí zvířata a slouží také jako živná rostlina pro Cardoria scutellata z čeledi tesaříkovitých Zastavení č. 7 Na nádraží v Moravském Krumlově se můžeme setkat se s řadou nových druhů. Hojná je čekanka obecná (Cichorium intybus) s modrými květy, které se otevírají pouze dopoledne. Její kořeny dorůstající délky až 1,5 m a využívaly se k výrobě náhražky kávy zvané cikorka. Druhem rostoucím na okrajích silnic je zblochanec oddálený (Puccinellia distans), tráva, která snáší zasolené půdy. V příkopu u silnice jsou nápadné rozsáhlé porosty pýru plazivého (Elytrigia repens). Patří mezi hojný obtížný plevel, který se rychle rozrůstá pomocí horizontálních oddenků. Teplomilným plevelem je blín černý (Hyoscyamus niger) z čeledi lilkovitých. Celá rostlina je prudce jedovatá a v minulosti byla používána v čarodějnictví a magii. Lnice květel (Linaria vulgaris) má hustě listnatou lodyhu s čárkovitě kopinatými jednožilnými listy. Z paždí podpůrných listenů vyrůstají stopkaté žluté květy s ostruhou, které tvoří hustý hrozen. Nápadným plevelem je ostrožka stračka (Consolida regalis) s modrofialovými květy, které vybíhají v mírně zahnutou ostruhu. V červenci začíná kvést opletka obecná (Fallopia convolvulus), která vytváří drobné krátce stopkaté květy bělavé barvy. Díky ovíjivému růstu opletka způsobuje poléhání kulturních rostlin. Do čeledi vikvovité patří čičorka pestrá (Securigera varia) s lichozpeřenými listy a růžovými květy uspořádanými do okolíků. V příkopu kolem komunikace roste heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), nápadný větvenými lodyhy a četnými úbory. Často dochází k jeho záměně 130

131 s heřmánkem pravým, dobrým rozlišovacím znakem je stavba květního lůžka. Heřmánek pravý má květní lůžko duté a heřmánkovec nevonný plné. Typickou bylinou polí a rumišť je merlík bílý (Chenopodium album) s bledými a podélně rýhovanými lodyhami. Na šikmo odstátých větvích jsou pomoučněné listy i květenství, která jsou nahloučena v klubíčkách. Naši exkurzi zakončíme na vlakovém nádraží, kde ještě můžeme shlédnout dřevinu pocházející z Číny, pavlovnii plstnatou (Paulownia tomentosa). Je pojmenována na počest Anny Pavlovny, dcery ruského cara Pavla I. Tento středně vysoký strom je zajímavý především svými velkými plstnatými listy, které mohou dorůstat až 30 cm. Strom kvete kvete před olistěním nápadně velkými fialově zbarvenými květy, po dozrání se vytvoří poměrně velké tobolky, které na větvích vytrvávají i po opadu listů. 131

132 4.6 Seznam rostlinných druhů České jméno Vědecké jméno Lokalita bedrník větší Pimpinella major 1 bělozářka větevnatá Anthericum ramosum 5 bér sivý Setaria pumila 7 bez černý Sambucus nigra 4, 5 bika bělavá Luzula luzuloides 5 blín černý Hyoscyamus niger 7 bodlák kadeřavý Carduus crispus 4 bodlák obecný Carduus acanthoides 6 bojínek tuhý Phleum phleoides 6 bolševník obecný Heracleum sphondylium 3 borovice lesní Pinus sylvestris 1 brslen bradavičnatý Euonymus verrucosa 3, 5 brslen evropský Euonymus europaea 3, 7 bršlice kozí noha Aegopodium podagraria 2, 4, 5 břečťan popínavý Hedera helix 5 bříza bělokorá Betula pendula 5 čekanka obecná Cichorium intybus 7 černohlávek obecný Prunella vulgaris 1 černýš luční Melampyrum pratense 5 česnáček lékařský Alliaria petiolata 2, 3, 5 česnek žlutý Allium flavum 6 čičorka pestrá Securigera varia 7 čistec bahenní Stachys palustris 4 čistec přímý Stachys recta 6 divizna brunátná Verbascum phoeniceum 6 divizna knotovkovitá Verbascum lychnitis 6 divizna velkokvětá Verbascum densiflorum 3 dřín jarní Cornus mas 3 dřišťál obecný Berberis vulgaris 6 dub letní Quercus robur 5 dub pýřitý Quercus pubescens 5, 6 dvojštítek hladkoplodý Biscutella laevigata 6 habr obecný Carpinus betulus 5 hadí mord maloúborný Scorzonera parviflora 6 hadinec obecný Echium vulgare 1, 7 heřmánkovec nevonný Tripleurospermum inodorum 7 hluchavka bílá Lamium album 2, 3 hluchavka skvrnitá Lamium maculatum 4, 5 hrachor luční Lathyrus pratensis 1 132

133 hrušeň polnička Pyrus pyraster 6 hvozdík moravský Dianthus moravicus 6 hvozdík Pontederův Dianthus pontederae 6 chmel otáčivý Humulus lupulus 2, 4 chrastavec křovištní Knautia drymeia 7 chrastice rákosovitá Phalaris arundinacea 1, 4 chrpa latnatá Centaurea stoebe 6 chrpa luční Centaurea jacea 4 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 4, 5 jaterník podléška Hepatica nobilis 5 javor babyka Acer campestre 2, 3, 5 javor jasanolistý Acer negundo 2, 3 javor mléč Acer platanoides 4, 5 ječmen myší Hordeum murinum 1 jeřáb břek Sorbus torminalis 5 jeřáb muk Sorbus aria 6 jestřábník chocholičnatý Hieracium cymosum 6 jestřábník zední Hieracium murorum 5 jetel luční Trifolium pratense 1 jetel plazivý Trifolium repens 1, 4 ježatka kuří noha Echinochloa crus-galli 6 jílek vytrvalý Lolium perenne 1, 3, 6 jilm habrolistý Ulmus minor 3 jilm vaz Ulmus laevis 5, 6 jírovec maďal Aesculus hippocastanum 5 jitrocel kopinatý Plantago lanceolata 4 jitrocel větší Plantago major 1, 3 kakost krvavý Geranium sanquineum 6 kakost luční Geranium pratense 1, 4, 7 kakost maličký Geranium pusillum 1 kakost smrdutý Geranium robertianum 2, 5 kapustka obecná Lapsana communis 3 kavyl Ivanův Stipa pennata 6 kavyl sličný Stipa pulcherrima 6 kavyl vláskovitý Stipa capillata 6 kerblík lesní Anthriscus sylvestris 2, 3 kokořík mnohokvětý Polygonatum multiflorum 2, 5 kokoška pastuší tobolka Capsella bursa-pastoris 4 koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis 6 konopice polní Galeopsis tetrahit 7 kopřiva dvoudomá Urtica dioica 2, 3, 4 kosatec nízký Iris pumila 6 133

134 kostival lékařský Symphytum officinale 4 kostřava různolistá Festuca heterophylla 5 kostřava sivá Festuca pallens 6 kostřava walliská Festuca valesiaca 6 kozí brada pochybná Tragopogon dubius 6 kozí brada východní Tragopogon orientalis 7 krabilice hlíznatá Chaerophyllum bulbosum 3, 4 krabilice mámivá Chaerophyllum temulum 2, 5 krabilice zápašná Chaerophyllum aromaticum 3, 4 křehkýš vodní Myosoton aquaticum 4 kuklík městský Geum urbanum 5 kukuřička štětinkatá Minuartia setacea 6 laskavec ohnutý Amaranthus retroflexus 1, 7 lípa srdčitá Tilia cordata 5 lípa velkolistá Tilia platyphyllos 3 lipnice hajní Poa nemoralis 1, 5 lipnice luční Poa pratensis 2 lipnice roční Poa annua 3 lipnice smáčknutá Poa compressa 1 líska obecná Corylus avellana 2, 5 lnice kručínkolistá Linaria genistifolia 6 lnice květel Linaria vulgaris 7 locika kompasová Lactuca serriola 6 lomikámen vždyživý Saxifraga paniculata 6 lopuch větší Arctium lappa 3 loubinec popínavý Parthenocissus inserta 2 máčka ladní Eryngium campestre 6 mahalebka obecná Prunus mahaleb 5 mák vlčí Papaver rhoeas 7 máta dlouholistá Mentha longifolia 5 mateřídouška panonská Thymus pannonicus 6 mateřka trojžilná Moehringia trinervia 5 merlík bílý Chenopodium album 7 merlík zvrhlý Chenopodium hybridum 2, 7 měrnice černá Ballota nigra 2, 6 mléč zelinný Sonchus oleraceus 3 mléčka zední Mycelis muralis 5 mochna husí Potentilla anserina 1 mochna písečná Potentilla arenaria 6 mochna plazivá Potentilla reptans 1 mochna stříbrná Potentilla argentea 1, 4, 6 netřesk výběžkatý Jovibarba globifera 6 134

135 netýkavka malokvětá Impatiens parviflora 2, 5 ochmet evropský Loranthus europaeus 6 olše lepkavá Alnus glutinosa 2, 4 opletka křovištní Fallopia dumetorum 3, 5 opletka obecná Fallopia convolvulus 7 opletník plotní Calystegia sepium 4 orsej jarní Ficaria verna 3 ostrožka stračka Consolida regalis 7 ostružiník ježiník Rubus caesius 2 ostřice měkkoostenná Carex muricata 3 ostřice nízká Carex humilis 6 ovsík vyvýšený Arrhenatherum elatius 1, 6 ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys 6 pampeliška Taraxacum sect. Ruderalia 6 pastinák setý Pastinaca sativa 1 pavlovnie plstnatá Paulownia tomentosa 7 pěchava vápnomilná Sesleria caerulea 6 pelyněk černobýl Artemisia vulgaris 6 pelyněk ladní Artemisia campestris 6 pcháč obecný Cirsium vulgare 1 pcháč oset Cirsium arvense 4 pcháč potoční Cirsium rivulare 4 pcháč zelinný Cirsium oleraceum 4 pitulník horský Galeobdolon montanum 2, 5 pitulník žlutý Galeobdolon luteum 5 plicník tmavý Pulmonaria obscura 5 podběl lékařský Tussilago farfara 1 podražec křovištní Aristolochia clematitis 4 pomněnka řídkokvětá Myosotis sparsiflora 5 popenec obecný Glechoma hederacea 3 pryšec chvojka Euphorbia cyparissias 5 pryšec kolovratec Euphorbia helioscopia 6 pryšec mnohobarvý Euphorbia epithymoides 6 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 5 ptačinec prostřední Stellaria media 3 ptačinec velkokvětý Stellaria holostea 2, 5 pumpava rozpuková Erodium cicutarium 6 pýr plazivý Elytrigia repens 5, 6 pýr prostřední Elytrigia intermedia 4 pýrovník psí Elymus caninus 3 rozchodník bílý Sedum album 1, 6 rozchodník ostrý Sedum acre 6 135

136 rozchodník skalní Sedum reflexum 6 rozchodník šestiřadý Sedum sexangulare 6 rozchodník velký Hylotelephium maximum 5, 6 rozrazil rozprostřený Veronica prostrata 6 řebříček chlumní Achillea collina 4, 7 řebříček obecný Achillea millefolium 1, 4 řeřišničník skalní Cardaminopsis petraea 6 řimbaba chocholičnatá Pyrethrum corymbosum 5 sasanka hajní Anemone nemorosa 5 sesel sivý Seseli osseum 6 silenka nadmutá Silene vulgaris 7 silenka nící Silene nutans 5 silenka širolistá bílá Silene latifolia subsp. alba 2, 5, 7 skalník celokrajný Cotoneaster integerrimus 6 sleziník červený Asplenium trichomanes 5 sleziník routička Asplenium ruta-muraria 6 smělek štíhlý Koeleria macrantha 6 smrk sivý Picea glauca 1 smrk ztepilý Picea abies 1 srha hajní Dactylis polygama 5 srha laločnatá Dactylis glomerata 1, 2, 3 srpek obecný Falcaria vulgaris 6 strdivka jednokvětá Melica uniflora 5 sveřep jalový Bromus sterilis 2, 3 sveřep měkký Bromus hordeaceus 6 sveřep vzpřímený Bromus erectus 1 svída krvavá Cornus sanguinea 3 svízel bílý Galium album 1 svízel přítula Galium aparine 3 svízel sivý Galium glaucum 6 svlačec rolní Convolvulus arvensis 2, 7 šedivka šedá Berteroa incana 6 škarda dvouletá Crepis biennis 1 škumpa orobincová Rhus hirta 2 šťovík menší Rumex acetosella 6 šťovík tupolistý Rumex obtusifolius 4 tolice dětelová Medicago lupulina 1 tolice nejmenší Medicago minima 6 tolice rozprostřená Medicago prostrata 6 tolice setá Medicago sativa 2 tolita lékařská Vincetoxicum hirundinaria 5 tořice japonská Torilis japonica 2, 4 136

137 trnovník akát Robinia pseudacacia 1, 6 truskavec ptačí Polygonum aviculare 2, 3, 7 třemdava bílá Dictamnus albus 6 třešeň křovitá Prunus fruticosa 6 třezalka tečkovaná Hypericum perforatum 1, 6 turan roční Erigeron annuus 1 tužebník jilmový Filipendula ulmaria 4 úhorník mnohodílný Descurainia sophia 7 válečka lesní Brachypodium sylvaticum 3 vikev plotní Vicia sepium 1, 4 vlaštovičník větší Chelidonium majus 3, 5 vousatka prstnatá Botriochloa ischaemum 6 vrba křehká Salix fragilis 4 vrbina penízková Lysimachia nummularia 4 zapalice žluťuchovitá Isopyrum thalictroides 5 zblochanec oddálený Puccinellia distans 7 zimolez kozí list Lonicera caprifolium 5 zimolez obecný Lonicera xylosteum 5 zvonek kopřivolistý Campanula trachelium 5 zvonek řepkovitý Campanula rapunculoides 5 137

138 4.7 Pracovní list PRACOVNÍ LIST k botanické exkurzi v Moravském Krumlově Jméno: Třída: Datum: Milí studenti, v ruce držíte pracovní list, jehož úkolem je provést vás krásnou krajinou Moravského Krumlova a zároveň získat nové poznatky. K vypracování úkolů můžete použít výklad učitele, naučné tabule či literaturu (školní sešit, Klíč ke květeně České republiky). Nejdříve si pozorně přečtěte všechny úkoly a postupně je během cesty doplňujte. Všechna cvičení si v následující hodině s učitelem překontrolujete. Úkol 1: Doplň do mapy čísla jednotlivých zastávek, u každé z nich se rozhlédni kolem sebe a dané místo popiš. 1) 5) 2) 6) 3) 7) 4) Obr

139 Úkol 2: Doplň chybějící text: Ministerstvo životního prostředí s účinností od vyhlásilo Krumlovsko rokytenské slepence za A) (NPR), důvodem vyhlášení rezervace byla ochrana B). Klima NPR je C) a D), zimy E). Řeka F), která Moravským Krumlovem protéká, je pravostranný přítok řeky Jihlavy. Úkol 3: Během celé exkurze zapiš do tabulky ke každé čeledi 5 druhů, které se ti nejvíce líbily. hvězdnicovité hluchavkovité růžovité vikvovité mrkvovité lipnicovité Úkol 4: V Krumlovském lese převládají dubohabřiny, lesy s převahou dubů a habrů. Ty u nás najdeme v územích do 500 m n. m. Doplň do tabulky jména druhů a názvy jednotlivých vegetačních pater. dubohabřiny stromové patro dub letní, příklady druhů svída krvavá, kokořík mnohokvětý, 139

140 Úkol 5: Svatý Florián, ochránce před ohněm, je po staletí patronem Moravského Krumlova. Vztahuje se k němu legenda o záchraně knížete Antonína Floriána z Lichtensteina. Ten se jednou vracel z honu, za bouře se mu splašili koně a zázrakem se zastavili na okraji srázu. Na památku své záchrany dal kníže na kopci postavit kapli. Od této doby se pro tento vrchol, dříve zvaný Spielberg, vžil název (viz tajenka). A B C D E F G H CH soubor rostlin na určitém území místní usazená hornina načervenalé barvy les s převahou dubů a habrů chráněné území les v údolí řek usazená hornina z uhličitanu vápenatého výmladkový les travnatá oblast s nedostatkem srážek obecný název suchomilné rostliny se zdužnatělými listy A B C D E F G H CH 140

141 Úkol 6: Víš, co je to piktogram a co značí? Které jsi po cestě viděl a co znamenají? Úkol 7: Nakresli dvě rostliny, které jsi viděl cestou. české jméno: vědecké jméno: čeleď: lodyha: listy: květ: české jméno: vědecké jméno: čeleď: lodyha: listy: květ: Úkol 8: V okolí Moravského Krumlova roste mnoho chráněných druhů rostlin, ve výkladu učitele zachyť alespoň 3, zapiš jejich česká jména a v literatuře dohledej vědecké jméno a čeleď. české jméno vědecké jméno čeleď 141

142 Úkol 9: Na trase exkurze jsme potkali několik druhů javorů. Ke každému z nich nakresli obrys listu a pojmenuj jej. Ve volné chvíli se můžete začíst do tajuplné pověsti o čertově kameni: Na cestě z Krumlova přes Floriánek k nádraží leží velký kámen, zvaný Čertův. Skupina zvláštních jamek na něm se zdá být stopami prstů, vtisknutých kýmsi obrovským. O tom, jak se kámen dostal na pěšinu vypravuje pověst: Jakýsi člověk za úsluhy ďáblem prokázané zaslíbil mu to, o čem doma neví. Za dvacet let si měl ďábel pro to přijít. Když se člověk vrátil domů, našel tam novorozeného synka. Ustrašený otec, aby odvrátil nebezpečí, dal hocha studovat na kněze. Léta ubíhala a ďábel cítil, že mu oběť uniká. Osudné datum se blížilo, hoch byl vysvěcen. Bylo stanoveno, že o svých dvacátých narozeninách bude novokněz sloužit první mši na Floriánku. Ďábel se to dozvěděl. Ve velkém kvapu ulomil kdesi v budkovickém údolí ohromný balvan a letěl s ním k Floriánku. Ale právě když se blížil ke kapli, rozezněly se zvony na znamení, že novokněz právě proměnil chléb v tělo Páně. Ďábel ve vzteku, že ztratil právo na duši své oběti, mrštil kamenem o zem. Kámen se zaryl do půdy a leží tam dodnes. Obr. 2 Literatura a použité internetové zdroje: Obr. 1 (verze z ) Obr. 2 (verze z ) 142

143 PRACOVNÍ LIST k botanické exkurzi v Moravském Krumlově Jméno: Třída: Datum: Milí studenti, v ruce držíte pracovní list, jehož úkolem je provést vás krásnou krajinou Moravského Krumlova a zároveň získat nové poznatky. K vypracování úkolů můžete použít výklad učitele, naučné tabule či literaturu (školní sešit, Klíč ke květeně České republiky). Nejdříve si pozorně přečtěte všechny úkoly a postupně je během cesty doplňujte. Všechna cvičení si v následující hodině s učitelem překontrolujete. Úkol 1: Doplň do mapy čísla jednotlivých zastávek, u každé z nich se rozhlédni kolem sebe a dané místo popiš. 1) 5) 2) 6) 3) 7) 4) Obr

144 Úkol 2: Doplň chybějící text: Ministerstvo životního prostředí s účinností od vyhlásilo Krumlovsko rokytenské slepence za A) Národní přírodní rezervaci (NPR), důvodem vyhlášení rezervace byla ochrana B) rostlinného a živočišného společenstva. Klima NPR je C) suché a D) teplé, zimy E) mírné. Řeka F) Rokytná, která Moravským Krumlovem protéká, je pravostranný přítok řeky Jihlavy. Úkol 3: Během celé exkurze zapiš do tabulky ke každé čeledi 5 druhů, které se ti nejvíce líbily. hvězdnicovité bodlák obecný čekanka obecná pcháč oset řebříček obecný pampeliška hluchavkovité hluchavka skvrnitá hluchavka bílá měrnice černá pitulník žlutý ožanka kalamandra růžovité jeřáb břek mochna stříbrná tužebník jilmový skalník celokrajný mahalebka obecná vikvovité vikev plotní trnovník akát jetel plazivý tolice setá tolice dětelová mrkvovité bršlice kozí noha kerblík lesní krabilice zápašná pastinák setý tořice japonská lipnicovité chrastice rákosovitá jílek vytrvalý lipnice hajní pýr plazivý srha laločnatá Úkol 4: V Krumlovském lese převládají dubohabřiny, lesy s převahou dubů a habrů. Ty u nás najdeme v územích do 500 m n. m. Doplň do tabulky jména druhů a názvy jednotlivých vegetačních pater. stromové patro keřové patro dubohabřiny příklady druhů dub letní, dub zimní, bříza bělokorá, borovice lesní, jeřáb ptačí, jeřáb břek, lípa srdčitá, jilm habrolistý, javor babyka krušina olšová, svída krvavá, dřín, líska obecná, brslen bradavičnatý bylinné patro kokořík mnohokvětý, jaterník trojlaločný, kyčelnice cibulkonosná, černýš hajní, 144

145 Úkol 5: Svatý Florián, ochránce před ohněm, je po staletí patronem Moravského Krumlova. Vztahuje se k němu legenda o záchraně knížete Antonína Floriána z Lichtensteina. Ten se jednou vracel z honu, za bouře se mu splašili koně a zázrakem se zastavili na okraji srázu. Na památku své záchrany dal kníže na kopci postavit kapli. Od této doby se pro tento vrchol, dříve zvaný Spielberg, vžil název (viz tajenka). A B C D E F G H CH soubor rostlin na určitém území místní usazená hornina načervenalé barvy les s převahou dubů a habrů chráněné území les v údolí řek usazená hornina z uhličitanu vápenatého výmladkový les travnatá oblast s nedostatkem srážek obecný název suchomilné rostliny se zdužnatělými listy A F L Ó R A B S L E P E N E C C D U B O H A B Ř I N Y D R E Z E R V A C E E O L Š I N A F V Á P E N E C G P A Ř E Z I N A H S T E P CH S U K U L E N T 145

146 Úkol 6: Víš, co je to piktogram a co značí? Které jsi po cestě viděl a co znamenají? Obr. 2 Zákaz chůze po nevyznačených stezkách Zákaz trhání rostlin Zákaz odchytu živočichů Zákaz odhazování odpadků Zákaz rozdělávání ohně Zákaz stanování Úkol 7: Nakresli dvě rostliny, které jsi viděl cestou. české jméno: vědecké jméno: čeleď: lodyha: listy: květ: české jméno: vědecké jméno: čeleď: lodyha: listy: květ: Úkol 8: V okolí Moravského Krumlova roste mnoho chráněných druhů rostlin, ve výkladu učitele zachyť alespoň 3, zapiš jejich česká jména a v literatuře dohledej vědecké jméno a čeleď. české jméno vědecké jméno čeleď hvozdík moravský Dianthus moravicus hvozdíkovité kosatec nízký Iris pumila kosatcovité řeřišničník skalní Cardaminopsis petraea brukvovité 146

147 Úkol 9: Na trase exkurze jsme potkali několik druhů javorů. Ke každému z nich nakresli obrys listu a pojmenuj jej. Obr. 3 javor mléč javor babyka javor jasanolistý Ve volné chvíli se můžete začíst do tajuplné pověsti o čertově kameni: Na cestě z Krumlova přes Floriánek k nádraží leží velký kámen, zvaný Čertův. Skupina zvláštních jamek na něm se zdá být stopami prstů, vtisknutých kýmsi obrovským. O tom, jak se kámen dostal na pěšinu vypravuje pověst: Jakýsi člověk za úsluhy ďáblem prokázané zaslíbil mu to, o čem doma neví. Za dvacet let si měl ďábel pro to přijít. Když se člověk vrátil domů, našel tam novorozeného synka. Ustrašený otec, aby odvrátil nebezpečí, dal hocha studovat na kněze. Léta ubíhala a ďábel cítil, že mu oběť uniká. Osudné datum se blížilo, hoch byl vysvěcen. Bylo stanoveno, že o svých dvacátých narozeninách bude novokněz sloužit první mši na Floriánku. Ďábel se to dozvěděl. Ve velkém kvapu ulomil kdesi v budkovickém údolí ohromný balvan a letěl s ním k Floriánku. Ale právě když se blížil ke kapli, rozezněly se zvony na znamení, že novokněz právě proměnil chléb v tělo Páně. Ďábel ve vzteku, že ztratil právo na duši své oběti, mrštil kamenem o zem. Kámen se zaryl do půdy a leží tam dodnes. Obr. 4 Literatura a použité internetové zdroje: Obr. 1 (verze z ) Obr. 2 (verze z ) Obr. 3 (verze z ) (verze z ) (verze z ) Obr. 4 (verze z ) 147