Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta tělesné kultury SNÍH A JEHO VYUŽITÍ V ČESKÉ REPUBLICE. Diplomová práce. (bakalářská)

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury SNÍH A JEHO VYUŽITÍ V ČESKÉ REPUBLICE Diplomová práce (bakalářská) Autor: Monika Formánková, Rekreologie Vedoucí práce: Ing. Eva Schwartzhoffová Ph.D. Olomouc 2011

2 Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Pracoviště: Vedoucí diplomové práce: Monika Formánková Sníh a jeho využití v České republice Katedra rekreologie Ing. Eva Schwartzhoffová Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2011 Abstrakt: Bakalářská práce pojednává o tradičních i nových zimních aktivitách na sněhu jako možnosti aktivního trávení volného času dětí i dospělých. V této práci jsou zmapovány a obecně popsány jednotlivé aktivity a sportovní disciplíny provozované v České republice, tak aby to bylo srozumitelné a přínosné laické veřejnosti. Klíčová slova: sníh, zima, aktivity na sněhu, Česká republika Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb. 2

3 Author s first name and surname: Title of the thesis: Department: Supervisor: Monika Formánková Snow and its use in the Czech Republic Department of Leisure and Outdoor Education Ing. Eva Schwartzhoffová Ph.D. The year of presentation: 2011 Abstract: This bachelor thesis is concerned with conventional and recently developed winter activities that can be practiced on snow as an option of active free time spending of children, as well as adults. In this work, individual physical activities and sports practiced in the Czech Republic are described so that it is comprehensible and beneficial to an uninitiated audience. Keyword: snow, winter, winter activities, The Czech Republic I agree the thesis paper to be lent within the library service. 3

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením Ing. Evy Schwartzhoffové Ph.D., uvedla všechny literární a odborné zdroje a řídila se zásadami vědecké etiky. V Olomouci dne

5 Děkuji Ing. Evě Schwarzhoffové Ph.D. za vedení mé práce, za pomoc, cenné rady a shovívavost. Dále děkuji mé rodině za podporu a trpělivost. 5

6 OBSAH ÚVOD CÍLE Hlavní cíl Dílčí cíle METODIKA AKTIVITY NA SNĚHU Hrátky na sněhu Snowtubing Snowrafting Snow bungee running Snow bublik Zorbing Klu-ski Snowcart Čtyřkolky na pásech Sněžné skútry Škola smyku Zimní táboření Mushing Skijöring Sněžnice Snowkitting SPORTOVNÍ DISCIPLÍNY Zimní triatlon Moderní pětiboj Lyžování Alpské disciplíny Akrobatické lyžování Klasické disciplíny Freeskiing Telemark Skialpinismus Backcountry touring 29 6

7 4.3.8 Biatlon Ski orienteering Snowblades, skiboards, bigfoot Snowboarding Alpské disciplíny Freestyle Splitboarding Skibob / skibike ZÁVĚRY SOUHRN SUMMARY REFERENČNÍ SEZNAM

8 ÚVOD V poslední době se jistě mnoho z nás setkalo s netradičními názvy různých aktivit, kterým je jen těžko rozumět. I zimní období se stává atraktivním pro aktivní trávení volného času právě díky rozvoji nových prozatím nevšedních disciplín. Zimní dovolená již zdaleka není jen o lyžování nebo snowboardingu. Lyžařská střediska se zaměřují na rodiny s dětmi, na nelyžaře. Vzhledem k tomu, že střediska jsou závislá na sněhu (v dnešní době díky umělému zasněžování spíše na mrazu) a délce zimní sezóny, je pro ně nabídka i jiných aktivit než lyžování a snowboardingu nutná. V České republice jsou zimní střediska vyhledávána především pro jejich nabídku pro děti, lyžařské školy, baby sitting centra, pro sjezdovky s malým sklonem plných zvířátek a slalomů a dětských vleků. Například na Šumavě je velká poptávka ze strany Holandských rodin nejen v lyžařských školách, ale i v ostatních zařízeních. Lyžařská střediska tak nabízí stále více služeb a zážitků, které lidé s radostí využívají. Toto téma jsem si vybrala pro moji zálibu v zimním období. Sněhová pokrývka mě odmalička fascinovala, vyrůstala jsem nedaleko Šumavy, na které jsme spolu s rodinou trávili spoustu našeho času. V pozdější době jsem se stala lyžařskou instruktorkou Ski areálu Špičák na Šumavě, kde jsem se snažila probouzet lásku ke sněhu a pohybovým aktivitám na něm i v ostatních lidech, především dětech. V mé bakalářské práci bych chtěla zmapovat a popsat širokou škálu aktivit na sněhu nabízených nejen lyžařskými středisky a zážitkovými firmami, ale i aktivit, které můžeme provozovat sami ve volné přírodě. Aktivity jsem pro přehlednost rozdělila na dvě skupiny: na Aktivity na sněhu (zahrnují všechny aktivity dělané hlavně pro radost ve volném čase) a na Sportovní disciplíny (zahrnují především lyžařské a snowboardové sporty). Jednotlivé sporty a aktivity jsou podrobněji popsány, zejména pro koho jsou určené a kde v České republice se s nimi můžeme setkat. Soupis aktivit může posloužit jako přehledně zpracovaná nabídka pro aktivní sportovce, kteří touží po nových zkušenostech, pro rodiny při výběru dovolené, pro lyžaře či snowboardisty, které už nebaví klasická jízda na sjezdovce, ale může být také zdrojem nápadů pro firmy, které hledají nové druhy zážitkových aktivit i aktivit pro teambuildingové programy. V práci nejsou zahrnuty sporty a aktivity na ledu, přesto že jsou neodmyslitelnou součástí zimního období. 8

9 Bakalářská práce je členěna na osm kapitol. V první a druhé kapitole se seznámíme s cíly a metodikou práce. Ve třetí a čtvrté kapitole budou obecně popsány všechny druhy aktivit na sněhu a sportovních disciplín tak, aby byly srozumitelné jak pro odborníky, tak zejména pro laickou veřejnost. V závěrečných kapitolách bude následovat závěr, shrnutí a konečně referenční seznam. 9

10 1 CÍLE PRÁCE 1.1 Hlavní cíl Hlavním cílem mé bakalářské práce je zmapovat jednotlivé druhy pohybových aktivit a sportů na sněhu v České republice. 1.2 Dílčí cíle - popis jednotlivých aktivit provozovaných v rámci aktivního trávení volného času - vytvořit souhrn aktivit a lokalit, kde se provozují - popis jednotlivých sportů, sloužících jako nabídka pro různé věkové kategorie - představení nových a rozvíjejících se aktivit v České republice 10

11 2 METODIKA V první fázi příprav mé bakalářské práce jsem se soustředila především na sběr dat a to zejména na články z populárně-naučných a sportovních časopisů, dále pak na odbornou a vzdělávací literaturu z oblasti zimních sportů. Jako zdroj informací jsem také použila články internetových magazínů. Používala jsem obsahovou analýzu. V druhé fázi, při zpracovávání tématu, jsem použila metody deskripce a ve většině popisovaných aktivit i introspektivní metody. Také jsem používala metodu analýzy sekundárních dat. V konečné fázi jsem sepsala literární rešerši. 11

12 3 AKTIVITY NA SNĚHU V této kapitole jsou prezentovány a popsány zimní pohybové aktivity, které lze využít jako formu zážitkových programů, dále jako smysluplné trávení volného času v zimním období. Jsou to aktivity především rekreační, sloužící pro zábavu a jsou většinou dostupné všem věkovým kategoriím. K některým aktivitám není potřeba finančně náročného materiálu, většina aktivit není vázána na konkrétní lokalitu nebo terén a lze provozovat i v blízkosti měst. 3.1 Hrátky na sněhu Všechny děti, ale i dospělí si rádi hrají na sněhu a se sněhem. V této kapitole uvedu několik možností nejoblíbenějších dětských her a činností. Těchto aktivit využívají babysitting centra pro hlídání dětí u zimních lyžařských středisek, ale také lyžařští instruktoři, když jsou děti unavené. Hrají si s nimi ve skupinkách, rozvíjí spolupráci. Interdisciplinární a tvořivá činnost podporuje lásku k zimnímu období, rozvoj fantazie a představivosti. Všechny aktivity jsou nejvhodnější pro děti, ale může je provozovat celá rodina. Výhodou je nízká materiální náročnost a výborná dostupnost; lze tyto aktivity dělat i přímo ve městech. Z tvořivých aktivit na sněhu je nejznámější tvorba sněhových koulí, házení jich do různé výšky, chytání ve dvojicích, házení na cíl (Cone & Cone, 2006). Hlavně starší děti a mládež se koulují navzájem a hrají různé války, staví si obranné hradby apod. Další oblíbenou aktivitou všech věkových kategorií je stavba soch ze sněhu. Nejznámější je asi stavění sněhuláků, dále zvířat či pohádkových bytostí. Nemodelují ale jen děti. Např. na Pustevnách v Beskydech je pořádáno každoročně Sněhové království pořádané Art centrem Dagi, o.s. (Lepešková, 2009), letos byl již 13. ročník. Všech ročníků se zatím zúčastnilo 100 sochařů z pěti zemí a kolem diváků. Malování do sněhu milují především děti předškolního věku, stejně tak jako dělání andělíčků. Pohybových aktivit, které se dají řadit k hrám na sněhu je nespočetně. Existuje spoustu druhů honiček, závodů, zábavných rozcviček v lyžařských školách, mnoho pomůcek ke hraní a zábavnému učení na lyžích či snowboardu. Když zahajuji hodinu v lyžařské škole, využívám honiček v cestičkách vyšlapaných v hlubokém sněhu, malování do sněhu či koulování. 12

13 Všem ale nejznámější jsou pohybové aktivity na zasněženém svahu. Je tím myšleno především sáňkování na klasických dřevěných sáňkách s výpletem nebo železných sáňkách. Tato aktivita je vhodná pro rodiče s malými dětmi, které ještě nezvládnou jezdit sami. Dále je velmi atraktivní jízda na lopatě, která je vyrobena z plastu. Má ucho, za které se děti mohou držet a při pádu nehrozí pád z výšky na zledovatělý sníh. Čím dál více populární je ježdění na jakémsi kulatém pekáči, který nemá brzdy a je tedy z jisté části naprosto neovladatelný. Avšak na mírném kopci s dojezdem do roviny žádné zranění nehrozí. Oproti tomuto zůstávají v dnešní době trochu v pozadí klasické dětské boby s dvěmi brzdami. Tento výčet pohybových aktivit na sněhu jistě není konečný. Nejlepší je před každou sezónou prolistovat nabídkový katalog obchodních domů a inspirovat se škálou prodávaného zboží. 3.2 Snowtubing Tubing je jedna z rekreačních aktivit, která vznikla z watertubingu, kde jsou tubingy tažené za motorovými čluny po stojaté vodě. U nás je tato aktivita provozovaná především v zimě, jako snowtubing. Jezdci využívají k pohybu na sněhu velká nafukovací barevná kola (čluny), podobné britské koblize přičemž sedí uvnitř. V lyžařských areálech jsou tvořeny snowtubingové tratě velké sněhové koryto, u kterého je většinou vlek. Volnou jízdu na tubingových menších duších prožívají především děti na málo strmých svazích. Třecí síly povolují dosáhnout docela velké rychlosti, takže může docházet ke zranění, ale v lyžařských areálech díky bariérám je toto riziko eliminováno (Poláková, 2006). Tato aktivita je dostupná u každého většího střediska ve všech horských oblastech, např. na Špičáku na Šumavě, ve špindlerově mlýně, v HEIparku v Odrách a ostatních. Snowtubing je určen všem bez rozdílu věku. 3.3 Snowrafting Jistou podobou snowtubingu je snowrafting, kde se využívá vícemístného raftu.ten se řítí z kopce rychlostí i kolem 100 km/h. V dráze pro snowraft jsou někdy vybudované skoky a hrany, díky kterým má jízda více adrenalinový charakter. Celá dráha končí v protisvahu a tak člun může bezpečně zastavit. V Čechách je tato aktivita dostupná hlavně na zakázku od outdoorových firem, v zahraničí najdeme precizně připravené dráhy přímo v rámci lyžařských středisek (Hrabovská, 2010). Snowrafting je určen pro všechny věkové 13

14 kategorie. Nejbezpečnější podoba snowraftingu je Snow bungee rafting. Snowraft je přichycen k pružnému lanu, které řítící se raft včas a bezpečně zastaví (Hrabovská, 2010). Obrázek č. 1 Snowrafting 3.4 Snow bungee running Další z především letních aktivit, kterým zimní období a sníh dává trochu jiný rozměr je snow bungee running. Bungee running v překladu znamená běh na pružném laně. Běžec je pomocí sedacího úvazku připoután zezadu za lano a jeho úkolem je doběhnout co nejdál. Jsou zde větší nároky na bezpečnost, rizika jsou však eliminovány dohledem proškolených instruktorů. Tato aktivita je nenáročná na materiál její letní podobu provádíme každoročně pro veřejnost i pro členy v Junáku v Táboře. Jinak ji nabízejí zážitkové firmy, je určena hlavně pro dospělé, ale i pro starší děti, lze ji provádět kdekoli na volné ploše Obrázek č. 2 Snowbungeerunning 3.5 Snowbublik Bublik je speciální nafukovací osmihran připomínající ježka v kleci. Do pohybu ho uvádí vlastní silou jeden člověk, který se nachází uvnitř. Takto může bublika rozpohybovat a nabrat rychlost až 30 km/h. Tato aktivita je prováděna buď na rovné ploše nebo 14

15 v mírném svahu, kde je bublik zachycen do bezpečnostní sítě. (Nabídka firmy K. i. Bungee Jump). Obrázek č. 3 Snowbublik 3.6 Zorbing Zorbing známe zejména z léta, ale dá se provozovat i na sněhu. Zorb je obrovská dvojdutá koule o průměru kolem tří metrů, do které se vejdou až tři lidé. Je puštěna samovolně ze svahu, na jehož konci je zastavena bezpečnostní sítí nebo jízdou do mírného protisvahu. S letní verzí se můžeme setkat v každé větší turistické oblasti, zimní verzi nabízí několik firem na klíč. Aktivita je vhodná pro starší děti i dospělé. 3.7 Klu-ski Klu-ski nebo také kluski je relativně nová záležitost komerčně vyráběná firmou Vella s.r.o. Jedná se o jakési minilyže nebo spíše podrážky nasazované přímo na obuv. Jsou Obrázek č. 4 Klu-ski vyrobeny z plastového odolného materiálu, který vydrží teploty pod bodem mrazu. K noze se upínají pásky na suchý zip nebo přezkami, které jsou stejné jako u měkkého vázání 15

16 snowboardu (Nabídka produktů firmy Vella s.r.o.). Pro začátečníky jsou vhodné na mírnější sjezdovku, ne do hlubokého sněhu. Pokročilejší zvládají i strmější svahy. Vzhledem k vyráběným velikostem klu-sek toto není aktivita pro děti. 3.8 Snowcart Snowcart je speciální vozítko podobné skibobu nebo sáním. Má délkově nastavitelné odpružené sedadlo, nožní brzdy a citlivé řízení. K provozování snowcartu je zapotřebí umělě vytvořené dráhy (Hrabovská, 2010). Nejčastěji je lze půjčit v lyžařských střediscích, u nás na Ramzové v Jeseníkách. Snowcart je jízda pro každého, vyjma malých dětí. Obrázek č. 5 Snowcart 3.9 Čtyřkolky na pásech Jedná se o klasické terénní čtyřkolky, které nemají kola ale sněžné pásy. Jsou proto Obrázek č. 6 Čtyřkolka na pásech ještě o něco ovladatelnější než sněžné skútry a také mohou jezdit po náročnějších tratích. Někdy jsou využívány i k motoskijöringu, při kterém na tažném laně vezou jezdce na 16

17 lyžích nebo tubingu (Doprovodné programy K. Shilhabel). Je to aktivita pro dospělé, ale záleží na tom, kdo aktivitu nabízí. U nás je dostupná v rámci firem dělající doprovodné a outdoorové programy Sněžné skútry Už roku 1920 se objevil první automobil upravený k jízdě na sněhu. Avšak první motorizované sáně byly vyrobeny až roku 1959, prodávané pod názvek Ski Doo. U nás sněžné skútry neodmyslitelně patří k práci horské služby a provozu lyžařských středisek. Používaní sněžných skútrů k rekreačním účelům se k nám dostalo teprve nedávno po vzoru Finska nebo Kanady. Ovšem české hory jsou méně rozsáhlé, a proto se zde jedná jen o několikahodinové vyjížďky zasněženou krajinou a to převážně v Krkonoších. Je tu obecně vyznačeno málo stop, jezdí po běžkařských tratí. Ve světě se jezdí závody sněžných skútrů, které se skládají z několika disciplín. V České republice se první pokus o závody konal teprve vloni v Krkonoších. Závodní skútry jsou jinak stavěné a finančně velmi náročné (Anonymous, 2009c). Rekreačně se na skútru můžeme svézt ve Vysoké nad Jizerou, skútry pro děti mají například v Rajnochovicích na Kroměřížsku Škola smyku Škola smyku slouží k učení se zvládání různých smyků a rizikových situací na silnicích. Je to dobrá prevence dopravních nehod, bohužel zhruba 8 hodin na cvičišti stojí kolem 5000 Kč, proto takto důležitá věc zatím není moc vyhledávána veřejností. Škola smyku se jezdí nejčastěji ve vlastním autě na různých plochách, ke kterým v zimě patří i sněhová pokrývka. Řidič má k dispozici instruktora, který mu neustále radí, jak správně zvládnout smyk a osvojit si tuto řidičskou dovednost. Na sněhu se smykem jezdí i při různých předváděcích akcích jednotlivých automobilek, nejvíce v blízkosti velkých lyžařských středisek. V neposlední řadě musíme jmenovat i motoristický sport rallye, kde se na sněhu jezdí převážná část závodů zimního období (Perdoch, 2011). Tato aktivita je jen pro dospělé, využít můžeme polygonu v Praze na Letné nebo v Mostě. 17

18 3.12 Zimní táboření Zimní táboření dosáhlo svého největšího rozmachu v České republice v období 80. a 90. let při rozvoji trampingu. V dnešní době na zimní táboření jezdí dětské organizace jako Junák svaz skautů a skautek ČR nebo Asociace TOM - turistických oddílů mládeže a další. Já jsem několikátým rokem vedoucí oddílu Junáka a na zimní táboření jezdíme s dětmi každý rok. Snažíme se o to, aby děti získaly lásku k zimnímu prostředí, aby se nebály sněhu a získaly praktické zkušenosti a dovednosti, které budou moci jednou využít, třeba i jen pro svoji vlastní zábavu nebo ve volném čase s rodinou. Zimní táboření je také předmětem firemních teambuildingových akcí. Zimní táboření zahrnuje pro mnohé dosud nepoznané aktivity, pro jiné (především horolezce a trampy) rutinní záležitost. Jde hlavně o vaření ze sněhu, spaní ve stanu v zimním období nebo spaní ve sněhových záhrabech. Dále rozdělávání ohně na sněhové pokrývce, stavba iglů, pochody na sněžnicích a další. Jet tábořit v zimě můžeme prakticky kamkoli, kde jde postavit stan a nebo s menšími dětmi do horské chaty a různé zimní tábornické dovednosti dělat venku na zasněžené ploše Mushing Mushing se do češtiny překládá jako závody psích spřežení, ale není to úplně přesný překlad. Mushing zastřešuje spoustu disciplín se severskými či evropskými plemeny psů a to i disciplíny letní. V České republice je asi kolem šedesáti klubů, jejichž závodníci většinou bydlí na samotách s množstvím psů. Do mushingu spadají tyto disciplíny: Půlka jedná se o lyžaře s jedním až čtyřmi zapřaženými psy; mezi nimi jsou ještě zátěžové sáně. Další disciplínou je Skijöring, který bude zmíněn níže. Letní podoba skijöringu je bikejöring, kde je jedním nebo dvěma psy tažený člověk jedoucí na horském kole. Scooter je název pro jezdce na koloběžce, která je tažená také jedním nebo dvěma psy. A poslední disciplínou je právě psí spřežení, která má spoustu podkategorií podle počtu psů, kterých může být i více než osm, a jejich čistokrevnosti (Švejdová, 2008). Mushing může vyzkoušet každý v Malé Úpě či Kostelci na Hané Skijöring Skijöring má své kořeny již před sto lety ve Skandinávii, kde se jej využívalo jako způsob cestování sněhem za dlouhé zimy. Jde o tahání lyžaře za koněm, psem nebo motorovým vozidlem. Skijoring může vyzkoušet každý, kdo ovládá lyže nebo snowboard. 18

19 Rekreačně tuto službu nabízí Jízdárna v Netvořících ve Středních Čechách nebo Penzion v Nových Hradech. Dnes je skijöring závodním sportem s velkou konkurencí a několika odvětvími (Binder, 2011). Prvním odvětvím je Psí skijöring. Při psím skijöringu má lyžař klasické vybavení na běžecké lyžování a k pasu má připoutaného na postroji jednoho až tři psy. Jde většinou o více jak patnáctikilová severská plemena milující pohyb. Psi lyžaři ovládají pomocí slovních povelů. Ve psím skijöringu se závodí v překonávání určité vzdálenosti za co nejkratší čas (Poláková,2006). Horseskijöring - jak napovídá název, lyžaři k pohybu napomáhá kůň. Lyžař má již kratší lyže podobné sjezdovým, protože celou sílu k pohybu vyvíjí kůň, který musí být speciálně vycvičen. Lyžař se soustředí pouze na Obrázek č. 7 Horseskijöring svoji jízdu, kůň je řízen zpravidla jezdcem. Lyžař není napevno připoután, ale využívá lana s hrazdou jako např. na vodních lyžích. Horseskijöring nabízí více forem soutěžení. K nejzajímavějším patří jízda s bránami a skokánky, které lyžař musí projet, jinak následuje penalizace. Rozhoduje zde ale i čas strávený na trati (Sunday, 2010). V České republice se konal minulý rok již druhý ročník závodů ve skijöringu v Janově u Litomyšle Obrázek č. 8 Motoskijöring 19

20 (Binder, 2011). Posledním odvětvím je Motoskijöring, který je v České republice nejvíce rozšířený i díky tomu, že je vyhledávaný jako druh adrenalinového sportu. Lyžař totiž dosahuje rychlosti až 60 km/h. Závodník je tažen na laně stejně jako u horseskijöringu, zde však výhradně motokrosovou motorkou. Mistrovství se u nás pravidelně jezdí od roku 1998 (Poláková, 2006) Sněžnice Sněžnice mají svůj původ před několika tisíci lety u indiánských kmenů. Odtud převzali tento vynález Francouzi a rozšířil ho dále do světa, především Kanady. Zde byla založena společnost Hudson Bay Copany, která se specializovala na lov zvěře v polárních oblastech. Sněžnice byly vyrobeny z ohnutého jasanového dřeva svázaného na konci lýkem. Výplet byl udělán ze ztvrdlých pásů kůry a vázání bylo zhotoveno z kožených řemínků s volnou patou. Využívaly se především k lovu zvěře, ale i jako jediný dopravní prostředek zasněženými pláněmi. V dnešní době se sněžnice využívají ke sportovním výkonům, k rekreačním aktivitám a k radosti pohybu na sněhu. Čím dál více lidí chodí na dřevěných, umělohmotných nebo hliníkových sněžnicích nedotčenými lesy a horskými svahy. Sněžnice jsou vhodné pro nenáročné túry Šumavou či Jeseníky v České republice, nebo pro náročné sportovní nadšence v Alpách v Rakousku i jinde ve světě. Sněžnice mají podobné využití jako skialpinistické lyže. Jsou vhodné i na vícedenní túry, ale hlavně pro snowboardisty jsou jedinou možností jak se dostat do vyšších nadmořských výšek a odtud si pak užít cestu freeridovými svahy dolů. Pro chůzi se sněžnicemi jsou důležité hole, nejlépe teleskopické s většími kloboučky. Dále správný typ sněžnic podle našeho zvoleného terénu: rozeznáváme několik typů sněžnic. 1) Originály dřevěné sněžnice s koženým a kůrovým výpletem. Hodí se do čerstvě zasněžené rovinaté krajiny. Dnes jsou těžko k sehnání. 2) Klasika sněžnice s hliníkovým rámem a téměř úplným potahem z umělé hmoty a těžištěm posunutým dopředu. Vhodné jsou pro mírné svahy, méně hluboký sníh a zledovatělé plotny. 3) Moderna sněžnice vyrobené z pružného plastu pro použití hlavně v Alpách. Hodí se pro poměrně strmé túry a křižování, ne už tak pro příliš hluboký sníh. Tyto sněžnice jsou nejdostupnější a nejlevnější. Často mívají pomocnou stoupací stupačku. 20

21 Pro chůzi v horách je nutné mít s sebou další vybavení, především lavinový vyhledávač, lavinovou sondu a lopatu. Dále pak vybavení podle náročnosti túry a počasí. Každý kdo se vydává do zasněžených kopců by měl být proškolen o lavinách a vyhledávání. Lavinové nebezpečí hrozí (ač omezeně) i v České republice (Schneeweiβ, 2007) Snowkitting Snowkiting je mladý sport, který se u nás teprve rozvíjí. Nejvíce je rozšířen v zemích, kde můžeme najít rozlehlé zasněžené pláně, např. ve Finsku, Norsku, Kanadě. Vznikl z podoby vodního kiteboardingu. Zde je jezdec na klasických sjezdových lyžích nebo snowboardu a je připoután ke speciálnímu tažnému draku kitu. Využívá proudění větru a sněhových překážek ke skákání různých triků nebo volné jízdě. Na poprvé to není jednoduchá aktivita a tak zejména kvůli bezpečnosti jsou začátečníkům doporučovány kurzy. Obrázek č. 9 Snowkitting V České republice se snowkiting jezdí na náhorních plošinách kolem m.n.m. Například na Božím Daru, Vysočině, na Pradědu, pod Sněžkou u Luční boudy nebo na zamrzlém Lipně. Snowkiting dává větší možnosti než jízda na sjezdovce, draka lze využít i pro tahání do kopce nebo ve volném terénu. V jiných ročních obdobích lze kite využít na vodě (kitesurfing) nebo trávě (landkiting). Snowkiting je v dnešní době už závodní disciplínou, ale především v zahraničí. Soutěží se v kategoriích freestyle (předvedení co nejlepších a originálních triků), race (závod, kde rozhoduje rychlost), best trick (předvedení jednoho nejlepšího triku) a hang time (závodí se, kdo déle vydrží ve vzduchu) (Stratilík, 2008). 21

22 4 SPORTOVNÍ DISCIPLÍNY NA SNĚHU V této kapitole přinese přehled sportovních závodních disciplín, které jsou laické veřejnosti daleko známější než některé druhy nových aktivit na sněhu z minulé kapitoly (výjimkou je backcountry touring, což je disciplína nezávodní, ale logicky spadá pod lyžování). Většinu z těchto disciplín můžeme provádět v lyžařských střediscích jen pro zábavu a vlastní sportovní uspokojení, avšak zde jsou disciplíny popsány i podle závodních pravidel. Jasným příkladem může být lyžování a snowboarding, který je velice masově rozšířen, avšak přesná pravidla a jednotlivé závodní odvětví nejsou příliš známy. Sportovní disciplíny jsou děleny přesně podle oficiálních pravidel, přinášejí jednoduchý přehled o daném sportu a lokalitu v České republice, kde se s těmito disciplínami můžeme setkat. Všechny tyto disciplíny jsou dostupné pro všechny věkové kategorie. 4.1 Zimní triatlon Zimní triatlon je závodní disciplína, kterou zaštiťuje ČSTT Český svaz triatlonu. Pravidly je velmi podobná klasickému letnímu triatlonu, akorát se skládá z jiných sportů a to z : Běhu (většinou na sněhu), jízdy na horském kole (neboli MTB mountain bike) a běžeckého lyžování (ITU Winter triathlon specific competition rules, 2005). Trénink zimního trialonu nabízí E triatlon Sport Training Center. 4.2 Moderní pětiboj Moderní pětiboj je letní disciplína avšak dnes existuje i jeho zimní verze, která byla dokonce v roce 1948 na Olympijských hrách. Zimní pětiboj se skládá z běhu na lyžích, střelby z pistole, šermu kordem, sjezdu a jízdy na koni (Minařík, 2006). 4.3 Lyžování Lyžování je souhrnný název pro pohyb na sněhu, ke kterému využíváme svých vlastních sil a sil gravitace. Původ prehistorických lyží sahá až k roku 4500 př.n.l. Rozvoj moderního lyžování byl omezen zpočátku pouze na Skandinávii, kde lyže využívali především prostí lidé lovci, sedláci a vojáci. Nejznámější oblast, kde se lyže postupně 22

23 měnily ve sportovní odvětví, je Kristiánie. Úpadek nastal po zrušení lyžařských jednotek v armádě. Výjimkou byla oblast Telemarku, kde místní lidé využívali lyže k zábavě a postupem času zdokonalili techniku zatáčení telemark a kristianii. Roku 1861 byl založen nejstarší lyžařský klub na světě. V druhé polovině 19. století proniká lyžařský sport ze severní i do střední Evropy, kde se o jeho rozvoj zasloužil zejména Matthias Zadarsky, původem z Čech. Prostudoval norskou školu a začal konstruovat nové vázání a zkoušel novou techniku, vydal novou lyžařskou metodiku: Lilienfeldská lyžařská škola. Zavrhl dlouhé norské lyže a začal používat přívratu a zatáčení. V Čechách se o rozvoj lyžování zasloužili Miroslav Tyrš a Josef Rossler Ořovský. První lyžařský spolek byl založen roku 1894 v Jilemnici. V druhé polovině 19.století a začátkem 20. století zažilo lyžování obrovské boom, jež bylo přerušeno 1. světovou válkou. Po ní došlo opět k rozmachu, bylo módní trávit dovolenou na sjezdových lyžích. Od té doby lyžování prošlo mnohými změnami v materiálech i technikách. Největší vývoj jsme zaznamenali koncem 90. let a to díky revolučním materiálům a tvarům lyží carvingovým lyžím. V současnosti je lyžování jedním z nejmasovějších sportů (Reichrt & Musil, 2008). Lyžují nejen dospělí, ale i ty nejmenší děti. Lyžařská střediska stále přibývají a všechna se snaží mít specializovanou dětskou lyžařskou školku Alpské disciplíny První a největší kapitolu tvoří sjezdové lyžování někdy zvané alpské lyžování. Je to sportovní odvětví tvořené několika disciplínami. Ve všech disciplínách se používají brány k vyznačení trati mající červenou a modrou barvu. Pro závodníky je povinná přilba, pouze ve slalomu může mít závodník přilbu s měkkou ochranou uší (International Ski Federation, 2010). Oficiální FIS sjezdovky pro Alpské disciplíny najdeme třeba v Bílé v Beskydech nebo v Rokytnici nad Jizerou. První disciplínou je slalom. Slalom má nejkratší trať ze všech disciplín dlouhou m. Brána se skládá ze dvou slalomových tyčí a může být buď horizontální nebo vertikální. Složení bran by mělo umožnit otestování nejrůznější lyžařské techniky jezdců. Jezdí se ve dvou kolech, kde každé má jinou trať (International Ski Federation, 2010). Naší nejznámější slalomářkou je Šárka Záhrobská. Obří slalom je označovaný také zkratkou GS (Giant Slalom) má trať dlouhou m. Brána se skládá ze čtyř slalomových tyčí a dvou praporků. Brána musí být široká 4 23

24 8m a vzdálenost mezi jednotlivými bránami nesmí být kratší než 10m. Obří slalom zahrnuje mnoho malých, středních i dlouhých oblouků, závodník by měl mít možnost zvolit si svoji optimální stopu a využít šířku kopce. Závod se jede ve dvou kolech, kde druhé kolo může být na stejné trati, ale s jinak postavenými branami (International Ski Federation, 2010). V super obřím slalomu je trať dlouhá m. Brána se skládá ze čtyř slalomových tyčí a dvou praporků. Horizontální brány jsou široké od šesti do osmi metrů, vertikální brány musí být širší, od osmi do dvanácti metrů. Vzdálenost jednotlivých bran může být 15 25m. Super obří slalom je označován zkratkou Super G (Super Giant Slalom) a obsahuje dlouhé a střední oblouky. Závodníci by měli mít možnost volit si svoji optimální stopu, je zakázáno stavět brány tak, aby v závodě byla pasáž sjezdu po spádnici, skoky jsou dovoleny. Závody Super G se jezdí v jednom kole (International Ski Federation, 2010). Sjezd je charakterizován technikou jízdy, vůlí, rychlostí, riskováním a dobrou fyzickou kondicí. Jezdci musí být schopni sjet celý sjezd, který je dlouhý m a operativně měnit rychlost. Závodníci projíždí brány široké 8m. Jedna hranice brány je tvořena dvěmi slalomovými tyčemi a praporkem. Závodí se zpravidla jen v jednom kole. Trať obsahuje náročné dlouhé skoky a dlouhé sjezdy (International Ski Federation, 2010). Kombinace sjezdu a slalomu se nazývá Alpská kombinace, která se skládá ze dvou kol, z jednoho kola slalomu a jednoho kola sjezdu. Časy jednotlivých závodníků jsou z obou kol sečteny a vítězí závodník s nejrychlejším časem. Ve sjezdových disciplínách reprezentuje české barvy Ondřej Bank Akrobatické lyžování Akrobatické lyžování je jedno z divácky nejatraktivnějších zimních sportů. V disciplínách se hodně skáče, hodnotí se mimo jiné obtížnost, kromě skicrossu nerozhoduje čas na trati. Můstky a tratě pro akrobatiké lyžování nabízí pro závodníky skoro každé větší lyžařské středisko. Letní přípravu je možné absolvovat například v Acrobatparku ve Štítech u Šumerka. První disciplínou je Akrobatický sjezd, je znám pod názvem jízda v boulích. Naší nejúspěšnější reprezentantkou je Nikola Sudová. V závodu jsou 2 skoky. Hodnotí se rychlost sjezdu, technika a čistota jízdy v boulích, obtížnost a provedení skoku. 24

25 Druhou disciplínou jsou Akrobatické skoky jsou prováděny na speciálních můstcích, kde skokan předvádí především salta a vruty. Hodnotí se výška skoku, čistota dopadu a obtížnost a provedení samotného skoku. V České republice je nejznámější akrobatický skokan Aleš Valenta. Skicross je poslední disciplína akrobatického lyžování a z pohledu diváka také dosti nebezpečná. Čtyři nebo šest jezdců odstartují ve stejný moment na točitou trať s menšími skoky, klopenými zatáčkami a terénními vlnami. Vyhrává ten, kdo dojede do cíle první. Naší zemi úspěšně reprezentují Tomáš Kraus a Nikol Kučerová Klasické disciplíny Klasické disciplíny vycházejí z historického jádra lyžování. Jde podle norského vzoru o běh na lyžích a skoky na lyžích. Běhá se prakticky kdekoli, například na Šumavě na Zadově je běžecký areál; skáče se v Harrachově nebo Liberci. Běh na lyžích je nejstarší lyžařská disciplína. První závody se uskutečnily v Norsku již v 17. století. V závodu jde o to, zdolat trať v nejkratším možné čase povolenou technikou. Především technika hraje v roli v jednotlivých běžeckých disciplínách. Rozlišujeme: 1) Klasiku lyžaři se pohybují v upravené stopě, lyže jsou vodorovně vedle sebe. Je zde povoleno odšlapování jednou lyží. 2) Volný styl lyžaři využívají různé způsoby odrazu. Tento styl se nejčastěji nazývá bruslením. Může být jednodobé, dvoudobé, prosté a střídavé podle odpichů holemi. 3) Stíhací závod Je to kombinace klasického a volného stylu. Část závodu se jede ve stopě, část se bruslí. 4) Štafetu v ní závodí čtyřčlenná družstva. První a druhý závodník jede klasickým způsobem, třetí a čtvrtý používá bruslení (International Ski Federation, 2008). Českou republiku úspěšně reprezentují Lukáš Bauer a Martin Koukal. Z žen má nejvýznamnější postavení i rodačka z Písku Kateřina Neumannová, která již ukončila svou závodní kariéru. Skoky na lyžích představují zimní sportovní disciplínu, kdy se lyžař, skokan, snaží skočit z lyžařského skokanského můstku co nejdál a nejlíp. Hodnotí se právě délka skoku a 25

26 jeho provedení. Závody probíhají ve třech kolech. Z prvního (kvalifikace) postupuje 50 závodníků, první desítka ve světovém poháru postupuje automaticky, z druhého kola postupuje do finálového kola 30 skokanů (International Ski Federation, 2008). Kombinací obou disciplín je Severská kombinace, královská disciplína klasického lyžování. Závodníci zde soutěží v obou sportovních odvětví jak běžeckém lyžování, tak ve skocích na lyžích. Závodní se ve třech disciplínách: v závodu jednotlivců, v závodu jednotlivců s masovým startem a závodu družstev. Jednotlivci soutěží jeden den, skáčí z můstku a běží na lyžích 10 kilometrů. Družstva na lyžích běží 4 x 5 kilometrů (International Ski Federation, 2008) Freeskiing Freeskiing je souhrnným názvem pro dvě rozdílné disciplíny freeride neboli big mountain a newschool alias freestyle. Ve své podstatě se freeskiing podobá snowboardingu (freestyle snowboardingu), který tento sport inspiroval. V současné době ale již panuje naprostá harmonie mezi lyžaři a snowboardisty a neexistuje zde žádná rivalita. Oba sporty se navzájem hodně ovlivňují. K freeskiingu se používají speciální lyže twintipy. Nejvýraznějším rozdílem oproti sjezdovým lyžím je zvednutá patka stejně jako špička (twintip). Usnadňuje to lyžařům provádění skoků a jízdu pozadu. Twintipová lyže je lehčí a pružnější, nepoužívají se desky pod vázání, hrany jsou odolnější vydrží hrubé zacházení na překážkách (Volák & Mikula, 2009). Freeskiing lze provozovat v každém snowparku lyžařských středisek nebo ve volném zasněženém terénu mimo sjezdovky (vyjma Chráněných krajinných oblastí a Národních parků). Velké snowparky můžeme najít například v Peci pod Sněžkou na Špičáku na Šumavě nebo Bílé v Beskydech a v dalších. Freestyle newschool představuje jízdu převážně ve snowparcích na speciálně upravených překážkách, určených k provádění triků. Vznik newschool se datuje přibližně od roku 1996, kdy akrobatickým lyžařům přišla pravidla příliš omezující a ztráceli motivaci k závodění. Průkopnická skupina New Vanadiem Air Force začla zkoušet triky podle snowboardistů v parcích, určených do té doby právě jenom jezdcům na prknech. První twintip lyže začala vyrábět firma Salomon, po zájmu více mladých lidí se trh zaplnil mnoha druhy freestlových lyží. Newschool obsahuje dále popsané disciplíny. Největší rozmach zaznamenal tento sport po uvedení lyžařského big airu na X-games roku 1999 (Volák & Mikula, 2009). 26

27 Big air je freestyle disciplína založená na velkých skocích prováděných ve vzduchu na speciálním můstku. Hodnotí se obtížnost provedení, výška a dopad, resp. odjezd. Je to odvětví s nímž se setkáváme hlavně při exhibicích, kde se těší velkému zájmu diváků. Často bývá big air i uprostřed měst a to z důvodu nenáročnosti stavby sněhového můstku (Volák & Mikula, 2009). Half pipe je freestyle disciplína známá jako U-rampa. Je jedinou disciplínou uznanou lyžařskou federací FIS. Lyžař projíždí v uměle vytvořeném korytu z jedné strany na druhou, na hranách U-rampy provádí různé triky a plynule navazuje jízdou a nájezdem na další skok (Volák & Mikula, 2009). Jibbingem se nazývá freestyle jízda nebo skluz po čemkoli. Může to být nějaká překážka nebo zábradlí, zeď, karoserie apod. Jibbing můžeme rozdělit na dvě oblasti, a to na jibbing na uměle vytvořených překážkách ve snowparcích a na streetjibbing, kde jezdci jezdí přímo ve městech a využívají ke klouzání zábradlí, stromy a co se zde zrovna vyskytuje. Bezpečnější a rozšířenější je jízda ve snowparcích, které jsou dnes součástí snad každého lyžařského střediska (Volák & Mikula, 2009). Backcountry je disciplína, kde se triky provádí ve volném terénu. Je to kombinace freestylu a freeridu. Jezdci zde využívají přírodních překážek, jako jsou naváté závěje, boule, stromy. Ve volném terénu se také stavějí skoky s přistáním do neupraveného dopadu, navátého hlubokého sněhu, nejlépe prašanu, který je dobrý zejména pro začátečníky. Těchto skoků se využívá pro svou diváckou popularitu při natáčení profesionálních freeski videí a filmů (Volák & Mikula, 2009). Druhou souhrnou disciplínou freeskiingu je Freeride big mountain. Termín freeskiing byl poprvé použit v roce 1988, kdy byl natočen první film s názvem The Blizard of Aahhh s. Ve stejném období také vzniká big mountain skiing neboli freeride. Jedná se o jízdu ve volném terénu, převážně v Alpském prostředí. Jednalo se o zcela novou aktivitu a lyžařská střediska jako je Chamomix nebo Squaw Halley se staly nejnavštěvovanějšími lokalitami právě díky mladým nadšencům toužících po nových zážitcích. Na tento boom reagují lyžařské firmy, začínají sponzorovat první jezdce, točit videa. Dalším významným mezníkem je rok 1994 kdy firma Volkl skis představila nové lyže, jejichž šířka byla větší, byly to první speciální lyže pro freeride. V následujících letech tuto firmu následovaly i jiné značky a dnes máme na trhu nepřeberné množství lyží do různých freeridových terénů. Freeridem, jak už bylo řečeno, se označuje jízda ve volném terénu. Jeho závodní formou je sjíždění skalnatých vrcholků hor (často s využitím helikoptéry), v nezávodní formě se 27

28 jedná o jakkýkoli zasněžený terén mimo sjezdovky. A právě s touto nezávodní formou se můžeme setkat v České republice. Používají se lyže, které jsou širší a delší než klasické lyže na sjezdovku (Volák & Mikula, 2009) Telemark Telemark je lyžařská nejstarší technika. Popularity, obliby a velkého rozmachu dosáhl tento sport ale až v dnešní době. Jedná se o lyžování s volnou patou, podobně jak ho známe z historických počátků lyžování. Právě podle norského města nese svůj název Telemark. Heslo telemarkistů zní: Free heel, free mind aneb volná pata, volná mysl. Tvrdí, že čím méně připoutání k vázání, tím větší svoboda. Je ale také třeba mít výbornou fyzickou kondici a smysl pro rovnováhu. Tento zapomenutý styl se dostal do popředí v letech minulého století díky Norovi Norheimovi, k obrovskému boomu došlo ale až po výrobě nových plastových lyžařských, resp. telemarkových bot. Telemarkové lyže jsou širší, lyžařské boty vyšší a tak není divu, že dnes telemarkisté zvládají volné svahy pro freeskiing nebo boule a jiné terénní nerovnosti na sjezdovce (Kschwendová, 2008). Letošní sezónu již spoustu lyžařských škol nabízelo výuku telemarku v rámci své klasické nabídky. Telemark je již také závodní disciplína. Naší zemi reprezentuje Michaela Žitková a to především v USA, v Evropě jezdí Marek Macháček. Závody obsahují tři disciplíny: obří slalom, klasiku a sprint klasiku. Obrázek č. 10 Telemark 1) Obří slalom je podobný jako u alpského lyžování, ale obsahuje povinný skok. Je nutné dodržet vzdálenost ( až 30 m ) a dopadnout opět do telemarkového pokleku. 28

29 2) Klasika je královskou disciplínou. Trať je podobná obřímu slalomu, ale mnohem delší. Navíc se zde bruslí do mírných kopců, skáče a projíždí klopené zatáčky o 360, tzv. loopy. Celkový čas na trati může dosáhnout až kolem 4,5 minuty, takže se každý závodník opravdu vyčerpá. Díky stoupání se jezdí s běžkařskými holemi, jede se jednokolový závod. 3) Sprint klasika je stejná jak klasika, ale obsahuje pouze jeden skok, jedno bruslení a jeden loop. Závodí se na dvě kola a používají se běžkařské hole. 4) disciplíny v USA zde je telemark daleko rozšířenější, jezdí se závody ve slalomu i freeskiingu (Žitková, 2006) Skialpinismus V dnešní době čím dál více lidí touží opustit přelidněné sjezdovky lyžařských areálů a okusit volnou přírodu. Tento sport se nazývá skialpinismus nebo skitouring (v německy mluvících zemí také skiwanderung). Skialpinismus může někomu svým základem připomínat sněžnice nebo backcountry touring. Jedná se o výstupy, přechody a sjezdy, vícedenní túry s přenocováním na horských chatách nebo ve volné přírodě. Používá se k tomu speciální výzbroj, kterou tvoří skialpinistické lyže, protiskluzové pásy na lyže, teleskopické hole s velkými kloboučky, lavinový set (lavinový vyhledávač, lavinová sonda a lopata) a další především horolezecká výzbroj hlavně podle terénu, ve kterém se pohybujeme. Jakousi podskupinou skialpinismu je skiextrem. Jde o náročné výstupy s cílem zdolat nějaký vrchol a následný těžký sjezd do údolí. Další disciplínou je závodní skialpinismus, kde většinou vítězí ten, kdo dojde do cíle (zdolá vrchol) jako první (Jirsa & Šťovíček, 2009). V České republice bohužel skialpinistické terény moc nenajdeme. Prvních osm skialpových tras bylo vyznačeno v Krkonoších, ale jen na zkušební dobu do roku Jsou spíše pro začátečníky, slouží k učení se správnému šlapání do kopce. Dá se využít i turistických tras 2. a 3. zóny Krkonošského národního parku, jinak je skialpinismus u nás zakázaný, protože všechny vrcholky jsou Národním parkem nebo Chráněnou krajinnou oblastí, kde je pohyb mimo vyznačené trasy zakázán (Správa Krkonošského národního parku, 2011). V Čechách jsou ideálnější podmínky pro backcountry touring. 29

30 4.3.7 Backcountry touring Jedinou nezávodní disciplínou ve čtvrté kapitole, ale aktivitou na běžeckých lyžích, je backcountry touring. Zjednodušeně můžeme říci, že Backcountry běžky jsou něco mezi turistickými běžkami a skialpinistickými lyžemi. Mají ostré masivní hrany pro traverzování, carvingové vykrojení pro telemarkový oblouk, konstrukce se liší podle terénu, ve kterém jsou používané. K backcountry běžkám je také možno sehnat stoupací pásy, stejně jako na skialpové lyže. V České republice se ještě tradiční výrobci backcountry běžkám brání a ani síť outdoorových obchodů, kde se prodávají, tento sport moc nepropagují. V budoucnu se tedy ještě uvidí, jak moc se tato zimní aktivita u nás chytne (Anonymous, 2009a). Lze je využívat všude, kde je sníh a nejsme vázáni na upravenou trasu nebo rovinatý terén Biatlon Biatlon je zimní sportovní disciplína, která je kombinací běhu na lyžích a střelby z malorážné pušky o minimální hmotnosti 3,5 kg. Závodníci běží trať dlouhou km a cestou mají 2-4 střelecké zastávky. Závodníci střílí vleže a ve stoje. Na každé zastávce je nutné sestřelit všech pět terčů ze vzdálenosti 50 m. Za každý nestřelený se přičítá minuta navíc k celkovému času na trati nebo lyžař musí absolvovat trestné kolo o délce 150 m. V Čechách a na Moravě existuje více jak 150 Biatlonových klubů. Biatlon má několik samostatných disciplín. 1) Vytrvalostní závod má nejdelší trasu s těžkými stoupáními. Startuje se v intervalech, za nestřelené terče se připočítávají trestné minuty. Vítěz má nejnižší výsledný čas. 2) Sprint se jezdí na krátké trati a střílí se pouze dvakrát. Startuje se v intervalech, za nestřelené terče musí lyžaři absolvovat trestná kola. Vyhrává ten, kdo dosáhl nejkratšího celkového času. 3) Stíhací závod do něj se kvalifikuje vždy 60 nejlepších závodníků ze sprintu. Na střelnici zaujímají závodníci místo v pořadí,v jakém na ni dojeli, za nestřelený terč musí objet trestné kolo. Vyhrává ten, kdo první dorazí do cíle. Tato disciplína je divácky nejatraktivnější. 30

31 4) Závod s hromadným startem závodníci vyrážejí na trať ve stejný čas. Za minutý terč se jede trestné kolo. Na trase jsou čtyři střelecké zastávky. Vítězí závodník, který první protne cílovou pásku. 5) Štafeta zpravidla se jedná o čtyřčlenná družstva, kde se počítá celkový čas štafety na trati. Od roku 2005 jezdí i smíšená družstva, 2 ženy a dva muži. (Anonymous, 2009b) Ski - orienteering Ski orienteering aneb zimní orientační běh nebo lyžařský orientační běh. Ač se to kvůli malé medializaci nezdá, jedná se o relativně starý sport. První závod proběhl už v roce 1899 v Norsku. V roce 1998 se na ukázku objevil na Zimních olympijských hrách v Naganu. Cílem zimního orientačního běhu (stejně jako letního) je v co nejkratším čase proběhnout trať a projít všemi kontrolami ve správném pořadí. K orientaci závodníkům slouží mapa s vyznačenými lyžařskými tratěmi. Čím silněji vyznačená čára na mapě, tím rychlejší a upravenější trať. Kontroly jsou na mapě vyznačeny kolečkem, v reálu je to červenobílý lampion. Průchod se zaznamenává pomocí elektronického čipu (Anonymous, 2008) Snowblades, skiboards, bigfoot Všechny tyto názvy můžeme obecně popsat jako lyžování na krátkých lyžích, které jsou lehké, pružné a využívají se k zábavě na upravených sjezdovkách nebo ve Obrázek č. 11 Snowblades, Skiboards, Bigfoot 31

32 snowparcích nebo k výuce carvingu. Snowblady jsou lyže s těžištěm mírně vzadu, s ostrými hranami a slouží převážně k výuce carvingu nebo k funcarvingu jízdě na hranách a prováděním různých triků za jízdy v obloucích (přešlapování, zvedání lyží, apod.). Dalšími hodně podobnými lyžemi jsou skiboardy. Jsou širší a těžiště mají uprostřed, mají zvednutou patku twintip lyže. Jsou určeny k jízdě ve snowparcích a provádění triků. Poslední je dnes již historický název bigfoot. Byly to první kratičké lyže od firmy Salomon, které byly široké a designem připomínaly lidské chodidlo. 4.4 Snowboarding Snowboarding zaznamenal v posední době obrovský rozmach, avšak největší boom má již za sebou, kvůli větší popularitě freeski lyží. Snowboard je sport podobný letnímu surfingu a skateboardingu. Jezdec má prkno připnuté vázáním k nohám. Podle terénu a stylu jízdy rozlišujeme prkna freestylová s měkkým vázáním a botami a alpinboardy s tvrdým vázáním a skeletovými botami, které jsou podobné lyžařským. Počátky snowboardingu zaznamenáváme již v 60. letech minulého století v USA. V roce 1963 zkonstruoval Tom Sims sněžné prkno, později Hermann Poppen vyrobil tzv. snurfer jako hračku pro své děti. Snurfer měl ze špičky provázek, který se držel v ruce před tělem. Na začátku 70. let se sněžným prknem zabýval Jake Burton Carpentera. Vymyslel novou techniku, zafixoval boty k prknu pomocí vázání a v roce 1977 začal se sériovou výrobou. Nejhorším období pro rozšíření snowboardingu bylo odmítavé postavení lyžařských středisek. V USA byl zákonný zákaz snowboardistů na sjezdovkách. To ze snowboardistů udělalo ještě stmelenější komunitu. Na začátku 80. let se snowboarding dostává i do ČR. První prkna byla vyráběna svépomocí z nákresů zahraničních časopisů. V 90. letech se snowboarding dočkal světového věhlasu, začaly se zakládat snowboardové asociace, pořádat legální závody. Dnešní podoba závodů má několik disciplín ve dvou hlavních kategoriích, a to ve freestylu a alpských disciplínách (Binter & kol., 2002). Snowboarding nejen v závodní formě je dostupný každému už od nízkého věku Alpské disciplíny Alpské disciplíny jsou rychlejší, jezdí se na upravené sjezdovce a to na tvrdém užším prkně, ke kterému je jezdec fixován tvrdým vázáním a používá skeletové boty na první pohled podobné lyžařským. Alpine boarding se závodně jezdí v disciplínách opět 32

33 podobných lyžování. Závodí se v obřím slalomu, super G, paralelním slalomu a paralelním obřím slalomu. Paralelní znamená, že jsou dvě identické tratě vedle sebe a závodníci startují současně. Pro diváka je to a přehledné a atraktivní Freestyle Freestylové závody jsou divácky nejatraktivnější a lákají spoustu mladých jezdců. Jezdí se na měkkém prkně, s měkkým vázáním a botami. Lokality jsou stejné jako u freskiingu, všechna střediska co mají snowpark jsou ideální pro freestyle. Jednotlivé disciplíny jsou také podobné jako při freeskiingu a proto v této kapitole nejsou znovu podrobněji rozepsány. Na snowboardu se závodí na U rampě (half pipe), na quarter pipe, ve slopestyle, big airu, jibbingu, freeridu, backcountry a snowboardcrossu. 4.5 Splitboarding Je sportem, který je doslova kombinací lyží a snowboardu. Používá se k výstupům a pro freeridové sjezdy. Jde o dvě lyže, které mají stejné použití jako skialpinistické lyže včetně protiskluzových pásů. Tyto lyže na vrcholu hory můžeme jednoduše sepnout, pootočit vázání a sjet dolů jako na snowboardu. Vyznavačům freeridu na snowboardu to velmi ulehčilo práci. Nemusí prkno nosit na zádech a cesta je díky lyžím rychlejší než sněžnice. K výstupu se používají teleskopické hole. Avšak nevýhodnou je vysoká Obrázek č. 12 Splitboard pořizovací cena. V České republice je splitboard vhodný maximálně k vytrvalostnímu tréninku podobně jako skialpy. (Anonymous, 2004). 33

34 4.6 Skibob / skibike Skibob nebo také skibike připomínají jízdní kolo, ale místo kol mají lyže. Skibobista má na botách malé lyže, pro lepší vyrovnávání v zatáčkách. Skibob se ovládá řídítky a náklony. Objevil se v 19. století, první závody proběhly v České republice v Liberci roku Závodní disciplínami jsou slalom, obří slalom, super G a sjezd. Česko je jednou z velmocí tohoto sportu, nejvýznamnější jsou asi úspěchy Ireny Francové Dohnálkové, která se nyní věnuje trenérství (Zajíček, 2011). Skibobové kluby sídlí u středisek v Deštné v Orlických horách nebo Ještědu u Liberce. 34

35 5 ZÁVĚRY V bakalářské práci jsem se zabývala jednotlivými zimními pohybovými aktivitami na sněhu a sportovními disciplínami, které je možno provozovat v České republice. Velká část mé práce se stávala ze sběru a informací o aktivitách, v práci jsem použila především metodu deskripce a analýzu sekundárních dat a obsahovou analýzu. U některých článků také mé osobní zkušenosti. Pro přehlednost byly aktivity rozděleny na Aktivity na sněhu a Sportovní disciplíny. Každá aktivita a každý sport jsou v článku podrobněji rozepsány, uvedena lokalita, kde jsou aktivity dostupné a pro jako věkovou kategorii jsou určené. Práce tak tvoří ucelený souhrn a přehled jednotlivých aktivit a sportů na sněhu. Aktivit na sněhu, provozovaných hlavně pro zábavu, ve volném čase jsem našla 16 základních: hrátky na sněhu, snowtubing, snowrafting, snow bungee running, snowbublik, zorbing, klu-ski, snowcart, čtyřkolky na pásech, sněžné skútry, škola smyku, zimní táboření, mushing (lze řadit k závodním sportům), skijoring (lze zařadit k závodním sporům), sněžnice a snowkitting (který bychom mohli řadit také ke sportovním disciplínám). Samozřejmě jednotlivé aktivity mají spoustu podkategorií. Sportovních disciplín dělaných především pro výsledek, ale u některých i pro radost ve volném čase je 16 základních: zimní triatlon, moderní pětiboj, lyžování (alpské disciplíny, akrobatické lyžování, klasické lyžování, freeskiing, telemark, skialpinismus, backcountry touring, biatlon, ski-orienteering, a snowblades, skiboards a bigfoot), snowboarding (alpské disciplíny a freestyle), splitboarding, a skibob. Také tyto sportovní odvětví mají spoustu dalších dělení podle pravidel jednotlivých mezinárodních asociací. Nejsem si vědoma toho, že existuje ještě nějaká aktivita, která nebyla v práci jmenována. Avšak v době kdy píši tuto bakalářskou práci, může kdokoli připravovat na nadcházející sezónu spoustu novinek. Pro mě osobně bylo zpracování práce přínosné, seznámila jsem se s novými druhy aktivit, zejména těch, které jsou nabízeny zážitkovými firmami. Důležité pro mě bylo, že jsem si utřídila jednotlivé závodní disciplíny v oblasti lyžování a snowboardingu. Zjistila jsem, že dost věcí se dá dělat venku za městem na zasněžených loukách a polích nebo přímo ve městech, že není vázáno na žádnou konkrétní lokalitu nebo lyžařské středisko. Na spoustu aktivit není třeba drahého vybavení a není náročné na dopravu. Myslím, že toto je pro nás, rekreology, důležité. Umět pracovat s jednoduchými věcmi a dělat z nich aktivity, 35