MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě. Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Národní parky ČR jako cílová destinace aktivního cestovního ruchu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Sylva Hřebíčková Vypracoval: Bc. Petr Zíma ASEBS Brno, 2009

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně 10. ledna podpis

3 Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce Mgr. Sylvě Hřebíčkové za cenné rady, konzultace a všestrannou pomoc v průběhu práce.

4 Obsah Úvod 8 1. Cíle, úkoly a metodika práce Cíle práce Úkoly práce Metodika práce 9 2. Aktivní cestovní ruch Pěší turistika Dělení pěší turistiky Vybavení Cykloturistika Dělení cykloturistiky Vybavení Vodní turistika Dělení vodních sportů s lodí Vybavení Zimní turistika Základní dělení zimních pohybových aktivit Vybavení Horolezectví Dělení horolezectví Vybavení Hipoturistika Formy jezdecké turistiky Vybavení Národní parky České republiky Vybraná zákonná ustanovení o národních parcích 23

5 4. Krkonošský národní park Doprava Autobusová doprava Železniční doprava Individuální automobilová doprava Turistika v Krkonošském národním parku Pěší turistika Cykloturistika Vodní turistika Horolezectví Běžecké lyžování Sjezdové lyžování Hipoturistika Zhodnocení Krkonošského národního parku Národní park Šumava Doprava Autobusová doprava Železniční doprava Turistika v Národním parku Šumava Pěší turistika Cykloturistika Vodní turistika Horolezectví Běžecké lyžování Sjezdové lyžování Zimní pěší turistika Hipoturistika Zhodnocení Národního parku Šumava 43

6 6. Národní park Podyjí Doprava Autobusová doprava Železniční doprava Individuální automobilová doprava Turistika v Národním parku Podyjí Pěší turistika Cykloturistika Vodní turistika Horolezectví Zimní turistika Hipoturistika Zhodnocení Národního parku Podyjí Národní park České Švýcarsko Doprava Autobusová doprava Železniční doprava Individuální automobilová doprava Turistika v Národním parku České Švýcarsko Pěší turistika Cykloturistika Vodní turistika Horolezectví Zimní turistika Hipoturistika Zhodnocení Národního parku Podyjí 58 Závěr 59 Seznam použité literatury 62

7 Seznam příloh 68 Resumé

8 Úvod Současný životní styl vyžaduje od každého jedince, který chce být ve svém konání úspěšný, velké úsilí a plné nasazení. Orientujeme se převážně na práci ve městech, kde nejsme fyzicky příliš aktivní a kde na nás působí i řada dalších negativních faktorů, jako jsou chemické exhalace z průmyslu a dopravy, různé druhy nepřirozeného záření, nevhodná strava, stres a mnoho dalších. Připočteme-li k tomuto naši osobní genetickou zátěž, výsledkem nebude jistě jediný zdravotní problém, ale celá škála onemocnění, která nás mohou v důsledku našeho životního stylu postihnout. Už ani příliš nezáleží na věku nebo povolání a obecně se bude jednat především o riziko vzniku obezity, hypertenze, alergií, onkologických, kardiovaskulárních, psychických a řady dalších onemocnění, která přímo souvisí se současným životním stylem. Jestliže si chceme, při současném životním stylu, který takto negativně ovlivňuje většinu z nás, udržet svou výkonnost a zdraví co nejdéle, je třeba dopřát našemu organismu také dostatečný odpočinek a regeneraci. Vzhledem k obecnému nedostatku pohybu je ideální, jestliže se odpočinek a regenerace spojí s některou z pohybových aktivit a to pokud možno v relativně neznečištěném prostředí přírody. Spojení právě těchto složek nám může nabídnout aktivní cestovní ruch. Především v posledních letech je výrazně znatelná tendence ve většině populace o aktivní přístup ke svému zdraví. Tato snaha se týká nejen stravování, ale i zvýšení pohybové aktivity. Ta se často přesouvá z urbanizovaných oblastí do volné přírody. Při těchto pohybových aktivitách je žádoucí, aby byla provozována v co nejméně znečištěném prostředí. Takovou přírodní oblastí v České republice mohou být především národní parky. Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme zjistit, jaké podmínky pro realizaci aktivního cestovního ruchu skýtají právě národní parky. 8

9 1. Cíle, úkoly a metodika práce 1.1. Cíle práce Cílem této práce je zhodnocení současných možností realizace aktivního cestovního ruchu v národních parcích České republiky z hlediska vybraných pohybových aktivit. V práci se budeme zabývat především těmito, v přírodě nejběžněji realizovanými, pohybovými aktivitami: pěší turistikou, cykloturistikou, vodní turistikou, horolezectvím, zimní pěší turistikou, lyžařskou turistikou a hipoturistikou Úkoly práce Pro dosažení cíle jsme si stanovili tyto úkoly práce: - studiem odborné literatury získat dostatečné množství informací týkajících se specifik pro provozování pohybových aktivit v národních parcích obecně; - zjistit jaké jsou v národních parcích realizační předpoklady pro provozování jednotlivých pohybových aktivit; - dle sledovaných parametrů určit vhodnost jednotlivých národních parků pro konkrétní pohybové aktivity; - sestavit tabulku pro vzájemné porovnání sledovaných parametrů mezi jednotlivými národními parky Metodika práce Ke splnění úkolů a dosažení cíle byla použita teoretická metoda studia dokumentů. K použité literatuře patří především monografické publikace, periodika, mapy a propagační materiály jednotlivých národních parků. Významným zdrojem informací byly také webové stránky a další elektronické dokumenty. Získané materiály jsme prostudovali, porovnali a zjištěné informace použili pro naši práci. 9

10 2. Aktivní cestovní ruch Aktivním cestovním ruchem byl dříve nazýván příjezdový cestovní ruch cizinců do hostitelské země. V současné době se pod tímto pojmem aktivního cestovního ruchu myslí široký okruh činností, které jsou spojeny s aktivním pohybem osob [53]. Turisti již nechtějí být pouhými pasivními konzumenty, ale chtějí svůj volný čas aktivně tvořit a rekreaci naplňovat fyzickou aktivitou, která se jim při jejich každodenních pracovních aktivitách obvykle nedostává. Tyto činnosti zpravidla vyžadují specifické znalosti a dovednosti pro jejich vykonávání a často bývají také spojeny s kulturně poznávacími aktivitami. Toto spojení aktivního tělesného pohybu s příznivými vlivy přírodního prostředí má, při vhodně volené formě a intenzitě, také celou řadu zdravotních přínosů, kterými mohou být například: - zlepšení fyzické kondice a rozvoj vytrvalosti; - zlepšení odolnosti organismu; - uvolnění psychického napětí; - zlepšení kvality a prodloužení aktivního života; - zmírnění průběhu či léčba některých onemocnění [22, 7, 8]. V rámci aktivního cestovního ruchu lze samozřejmě provozovat nepřeberné množství pohybových aktivit. Pro účely této práce jsme zvolili soubor takových pohybových aktivit, u kterých předpokládáme největší realizovatelnost v rámci národních parků. Budeme sledovat jednotlivé realizační předpoklady s ohledem na celou řadu omezení, se kterými je třeba počítat na území národního parku počítat. Tato omezení a zákonné normy samozřejmě značnou část pohybových aktivit provozovat na území národního parku nedovolují vůbec a u jiných kladou takové množství omezení, že o nich nelze hovořit jako o plnohodnotné pohybové aktivitě, realizované na území národního parku [17]. 10

11 2.1. Pěší turistika Pěší turistika je nejpřirozenější, nejrozšířenější a technicky nejméně náročnou rekreační pohybovou aktivitou. Její podstata je založena na pěším pohybu po krajině, tedy přirozeném pohybu, kterému se není třeba nijak zvlášť učit. Většinu pohybů při chůzi vykonáváme automaticky a začínáme si je více uvědomovat a záměrně korigovat až v extrémních klimatických či terénních podmínkách. Pěší turistika je velice rozmanitá co do počtu forem tak i náročnosti, tyto vlastnosti ji předurčují jako velmi atraktivní pohybovou aktivitu pro všechny věkové a výkonnostní kategorie. Organizovaná i individuální turistika má na našem území dlouholetou tradici. Česká republika patří celosvětově ke státům s nejhustší sítí turistického značení a stále dochází k rozšiřování a rozvoji nových forem pěší turistiky [9] Dělení pěší turistiky Pěší turistiku můžeme dělit dle různých kriterií. Podle délky, ročního období, nadmořské výšky, způsobu ubytování, počtu osob atd. Dle délky akce od krátkodobých akcí, jako jsou vycházky, výlety a jednodenní akce, až po dlouhodobé, s vícedenním putováním. Podle množství výstroje a výzbroje na prováděné na těžko a na lehko [9]. Nordic Walking Důkazem stálého vývoje i v rámci pěší turistiky může být například poměrně nová forma, kterou je Nordic walking. Tento druh pohybové aktivity se těší největší oblibě ve skandinávských zemích, odkud se postupně rozšiřuje i do dalších zemí. Nejpočetnější skupinou provozující tuto aktivitu jsou osoby okolo 55 let věku a zdá se tedy, že níže uvedené výhody a zdravotní přínosy Nordic Walkingu pro ně mohou být skutečně významné. Nejdůležitějším prvkem, kterým se Nordic Walking liší od prosté chůze, je nutnost použití holí, nejlépe speciálně k tomuto účelu určených. Ty se od klasických, např. trekkingových holí, které se běžně používají, liší především úchytným systémem, který je klíčový pro správné vykonávání pohybu. 11

12 Dle dostupných údajů má použití holí při chůzi především tato pozitiva: - snížení zátěže na klouby dolních končetin až o 30 %; - zapojení většího množství svalů, čímž lze dosáhnout větší efektivnosti tréninku; - zvýšená energetická spotřeba, která je žádoucí především při redukci hmotnosti; - vhodné držení těla při chůzi, opora na nestabilním povrchu [18]. V zemích, kde se Nordic Walking těší velké oblibě je běžné, že zde vznikají i speciální stezky určené pro tuto aktivitu. Několik podobných projektů již bylo realizováno i v České republice. V současnosti však neexistuje na žádném území národních parků speciální stezka určená pro Nordic Walking. Při volbě správného terénu lze bez větších obtíží tuto aktivitu provozovat na stezkách pro pěší či jiných vhodných komunikacích Vybavení Množství a druh vybavení potřebného k provozování pěší turistiky se odvíjí od její formy, náročnosti a délky pobytu v přírodě. Může se jednat o značné množství nejrůznější výstroje a výzbroje, která je potřeba pro bezpečné zvládnutí trasy a která může být kombinována například s horolezeckými výstupy. Bohatě však také může postačit minimální množství pouze nejnutnějších věcí. Mezi základní vybavení jednoznačně patří: - obuv, volená s ohledem na povrch, po kterém se budeme pohybovat; - oblečení, odpovídající aktuálnímu ročnímu období a nadmořské výšce, ve které se budeme nacházet; - batoh, dle formy a délky turistické akce; - prostředky první pomoci, mobilní telefon, hole atd Cykloturistika Cykloturistika je forma turistiky, která si v posledních letech získala značnou oblibu a neustále se rozšiřuje. Je realizována prostřednictvím pohybu na jízdním kole. Využívá technologického vývoje a spojuje v sobě výhody 12

13 mototuristiky a pěší turistiky. Cykloturistika svým provozováním nezatěžuje přírodní prostředí a umožňuje absolvovat delší trasy bez ztráty podnětů z okolní přírody [14]. Při vhodné volbě terénu může cykloturistiku provozovat v podstatě kdokoli. Cykloturistika má značně pozitivní vliv na zdraví, udržování a zlepšování fyzické kondice. V přiměřené míře se ze zdravotních důvodů doporučuje především osobám s nadváhou, kdy je v těchto případech jednou z nejšetrnějších forem redukce hmotnosti. Obdobně jako pro ostatní sportovní aktivity, tak i pro cykloturistiku na území národního parku platí pravidlo, že se cyklista smí pohybovat pouze po vyznačených cyklostezkách, cyklistických trasách nebo zpevněných komunikacích. Vjíždění do volného terénu mimo tyto trasy je, až na výjimky, na území národních parků zakázáno Dělení cykloturistiky Rekreační cykloturistika převládá kulturně poznávací činnost, na fyzickou přípravu se nekladou velké nároky, ani na speciální vybavení jízdního kola. Základní cykloturistika již vyžaduje větší fyzickou kondici i lépe vybavené jízdní kolo. Výkonnostní cykloturistika klade velké nároky na fyzickou kondici i speciálně vybavené kolo [14] Vybavení K provozování cykloturistiky je možné použít množství speciálního vybavení. K základnímu vybavení však patří především jízdní kolo. Jízdní kola můžeme rozdělit dle prostředí jejích primárního určení na: silniční kola jsou určena pro cykloturistiku realizovanou po silnicích a kvalitních zpevněných cestách, horská kola tato kola mají speciální konstrukci a jsou určená pro jízdu v terénu, trekkingová kola jsou mezistupněm mezi silničními a horskými koly, vhodná především na zpevněné komunikace či na překonání kratších vzdáleností v mírném terénu [14]. 13

14 2.3. Vodní turistika Vodní turistika je oblíbenou a rozšířenou formou aktivního odpočinku a rekreace. Spojuje aktivní pohyb na vodních tocích a plochách, s pobytem v přírodě a s tím související turistickou činností. Realizace vodní turistiky na území národních parků je samozřejmě omezena pouze na úseky výslovně uvedené v návštěvních řádech národních parků. Na ostatních úsecích či vodních plochách, které v nich nejsou uvedeny je provozování všech vodních sportů zakázáno [22]. Tato aktivita klade poměrně velké nároky na technicko-odborné znalosti a specifické vodácké dovednosti. Zvládnutí techniky ovládání lodě předpokládá alespoň základní znalosti hydrologie, hydrodynamiky a biomechaniky. Pro své poměrně značné nároky na fyzickou kondici, není tato aktivita vhodná pro všechny věkové a výkonnostní kategorie. Přesto patří Česká republika k zemím se značným množstvím jejich příznivců [13] Dělení vodních sportů s lodí z tabulky 1. Přehled základního dělení vodních sportů s lodí si můžeme udělat Tab. 1: Dělení vodních sportů s lodí [13]. Vodní sport s lodí Vodní turistika Slalom a sjezd Rafting Rodeo a playboating Kanoepolo Rychlostní kanoistika Dragboating Extrémní sjezdy, creekboating, expediční sjezdy Charakter vody klidná až divoká voda divoká voda divoká voda divoká voda klidná voda klidná voda klidná voda divoká voda 14

15 Vybavení K nejrozšířenějším plavidlům u nás patří kanoe, kajak a pramice. Tato plavidla mají další modifikace, dle počtu osob a typu vody, na kterou jsou určena. V současné době existuje nepřeberné množství vybavení pro vodní turistiku a vodní sporty. Mezi ty základní bezesporu patří: - pádlo; - vhodné oblečení, podobně jako u dalších druhů turistiky; - plovací vesta a vodácká ochranná přilba jsou na některé druhy vody povinné; - krycí deka; - házecí pytlík, pevné plovoucí lano zamotané v pytlíku, které se používá při záchraně tonoucího a mnoho dalšího vybavení [13] Zimní turistika Zimní turistika je podstatně náročnější, než turistika v jiných ročních obdobích. Pohyb v zasněžené přírodě je emočně i fyzicky zajímavý a na našem území máme pro tento druh turistiky dobré podmínky. Největšího rozvoje doznala zimní turistika především v posledních desetiletích a to v důsledku vývoje nových materiálů, které umožňují konstrukci prostředků pro pohyb a pobyt v zimní přírodě. V současnosti rozeznáváme v rámci turistiky několik druhů zimních pohybových aktivit, které se od sebe liší především typem výstroje a lokomocí [10] Základní dělení zimních pohybových aktivit Mimo hlavní aktivity provozované v rámci zimní turistiky viz. tab. 2. Je v práci zahrnuta i další významná pohybová aktivita, kterou lze dle našeho názoru zařadit do aktivního turistického ruchu, provozovaného v národních parcích, kterou je sjezdové lyžování. A to především díky významnému nadnárodnímu potenciálu jako sportovní aktivity na území Krkonošského národního parku. 15

16 Tab. 2: Základní dělení zimních aktivit [10]. Zimní turistika Pěší turistika Zimní pěší turistika bez sněžnic Zimní pěší turistika se sněžnicemi Lyžařská turistika Turistika na běžeckých a turistických lyžích Turistika na skialpinistických lyžích Turistika na telemarkových lyžích Sjezdové lyžování Zimní pěší turistika a turistika na sněžnicích Zimní turistika je založená na podobných pravidlech a principech jako turistika letní s tím rozdílem, že je aplikovaná do prostředí zimní přírody. Je také daleko náročnější na kvalitu vybavení a použité materiály s ohledem na pohyb v klimaticky náročnějších podmínkách. V případě nedostatku sněhu či dostupnosti upravené zimní trasy pro pěší, lze provozovat zimní pěší turistiku bez nutnosti zvláštních pomůcek usnadňujících pohyb. V případě velkého množství sněhu by byl pohyb samotné obuvi příliš namáhavý a nepřinášel by jistě mnoho potěšení. Pak je možné využít vybavení, které usnadní pěší pohyb po neupravené sněhové vrstvě, jako jsou sněžnice a hole. Sněžnice se vyrábějí v mnoha variantách a liší se především dle použitého materiálu a tvaru, od kterého se odvíjejí jejich vlastnosti při pohybu. Hole pro zimní turistiku se od letních turistických holí liší hlavně kotoučkem, který má odlišný tvar a především podstatně větší plochu [10]. Lyžařská turistika Lyžařská turistika patří v České republice jednoznačně k nejrozšířenější zimní turistické aktivitě. Do této kategorie lze zařadit řadu sportovních aktivit od běžeckého a turistického lyžování, přes jejich modernější varianty skialpinismus a skitouring až po telemarkové lyžování. Tyto moderní formy však předpokládají pohyb a sjezdy převážně v neupraveném volném terénu. Provozování jakékoli formy lyžování je na území národních parků v české republice zakázáno až na místa, která jsou k tomuto účelu přímo určena. Jsou to například trasy pro běžecké lyžování nebo sjezdové dráhy. Mezi jednoznačně 16

17 nejrozšířenější lyžařské aktivity, provozované v národních parcích, patří běžecké a turistické lyžování, které je soustředěno do vyznačených a případně i upravených tras [10] Vybavení Vybavení pro lyžařskou turistiku z pohledu jednotlivých lyžařských disciplín, jak bylo výše uvedeno, je velmi různorodé a není v možnostech, ani cílem této práce, je podrobně popisovat. Lyžařské vybavení úzce využívá technologické možnosti i moderní materiály, které se používají v různých odvětvích průmyslu a není tedy výjimkou materiál používaný v leteckém či automobilovém průmyslu. Současně se však používají i nejklasičtější materiály jako je dřevo. Ať jsou tedy odlišnosti jednotlivých lyžařských disciplín jakékoli, zůstávají zde jistě společné základní prvky vybavení, jako jsou lyže, speciální lyžařské boty a případně lyžařské hole Horolezectví Ve svém původním významu charakterizovalo horolezectví aktivitu, která vedla k dosažení vrcholu hor. V dnešním pojetí však horolezectví obsahuje řadu činností a sportovních odvětví, které se samotným výstupem na vrchol hor již přímo nesouvisí. Společným prvkem však zůstává překonávání zemské gravitace lidskou silou. Pro účely této práce nás budou zajímat formy horolezectví, které jsou provozovány především pro radost z pohybu v přírodě, ať již s použitím dalších pomůcek, či bez nich. Stejně jako u dalších sportovních aktivit i pro horolezectví na území národních parků platí, že jej lze provozovat pouze na určených a označených terénech, kde je horolezectví výslovně povoleno. Dále je zde třeba respektovat místní specifika, která se týkají lezecké techniky i používaných lezeckých pomůcek Dělení horolezectví V jak rozsáhlý soubor aktivit se horolezectví rozvinulo, názorně vypovídá níže uvedené schematické rozdělení horolezectví na obr. 1. Vzhledem 17

18 ke specifikům sportovních činností na území národních parků v České republice je možno hovořit o horolezecké činnosti, která nás zajímá, jako o skalním lezení. Obr. 1: Schematické rozdělení horolezectví [12] Vybavení S technologickým rozvojem a množstvím horolezeckých pomůcek se stalo horolezectví dostupné téměř pro kohokoli. Jak bylo výše uvedeno, budeme se dále zabývat vybavením pro skalní lezení. Podobně jako v jiných sportovních odvětvích i zde se v posledních letech zvětšil počet používaných materiálů, u kterých je kladen důraz především na nízkou hmotnost a pevnost. Mezi asi nejrozšířenější materiály, používané při výrobě horolezeckého vybavení, budou patřit umělá vlákna a slitiny lehkých kovů. Například bouldering, který často kromě speciální obuvi, tzv. lezeček, nutně nevyžaduje další vybavení. Lano Moderní lana se vyrábí převážně z polyamidových vláken. Lano slouží jako jistící prostředek i pomůcka při samotném lezení. Vyrábí se množství druhů lan, kdy jejich vlastnosti určují způsob jejich užití. Nová moderní lana musí mít podle druhu schopna udržet 5 12 normovaných pádů [2]. Karabina Karabina se používá především jako spojovací článek v různých částech celého bezpečnostního řetězu. 18

19 Může sloužit např. i jako brzdící pomůcka. Vyrábí se převážně ze slitin lehkých kovů a pořídit lze karabiny nepřeberného množství tvarů, vlastností i druhů užití. Úvazky Úvazky slouží k bezpečnému přenesení a rozložení tahu z lana na tělo člověka. Vyrábí se z umělých vláken, podobně jako samotné lano. Mezi základní druhy úvazků patří úvazek kombinovaný a celotělový. Použití jednoho z tohoto typu úvazku zajistí bezpečné zachycení případných pádů [2]. Jistící prostředky Jsou pomůcky, které slouží k ukotvení do skály a tím vznikne jistící bod. Jistící body je možno rozdělit na trvalé a dočasné. Trvalý jistící bod lze vytvořit například klasickou skobou, která se vyrábí především z oceli. Dnes se od skob upouští a používá se řada jiného vybavení, k vytvoření dočasných jistících bodů. Mohou jím být např. různé vklíněnce, abalaky, hexentriky, friendy, smyčky atd. [2]. Další vybavení Výše je uveden pouze základní přehled pomůcek využívaných na jištění při skalním lezení. Při horolezectví se samozřejmě používá celá řada další výstroje a výzbroje, kterou však není možno vzhledem k účelu rozsahu práce popsat Hipoturistika Tato aktivita je založena na pohybu v přírodě s využitím koně jako dopravního prostředku. Hipoturistika je poměrně novou a intenzivně se rozšiřující formou aktivní turistiky. Především v posledních letech dochází k rozšiřování stávajících a vzniku nových hipotras a hipostezek. Tyto komunikace přizpůsobené či zcela vyhrazené pro hipoturistiku, vznikají po celém území České republiky a samozřejmě i na území národních parků. K rozvoji této aktivity dochází především tam, kde má práce s koňmi svou historickou tradici. Z tohoto i z čistě praktického důvodu vedou trasy v okolí hipostanic, které se věnují této formě turistiky. V konkrétní lokalitě pak není problém pronajmout si pro tyto účely vycvičené koně a vydat se na projížďku. Vyjížďky je možno absolvovat individuálně, či pod dozorem zkušeného 19

20 instruktora. Toto záleží jak na přístupu konkrétního provozovatele, tak zkušenosti jezdce. Provozování hipoturistiky je na území národních parků striktně omezeno pouze na zpevněné komunikace či speciální trasy, vyznačené správami jednotlivých národních parků Formy jezdecké turistiky Základem jezdecké turistiky jsou vycházky na koni. Obvykle trvají 1 4 hodiny a překonávají vzdálenost 7-30 kilometrů. Jezdci zde získávají základní návyky a získávají jistotu v sedle. Výlety ( túry ) trvají obvykle celý den a překonává se při nich vzdálenost kilometrů. Při putování se spojuje několik jednodenních celků a cesta trvá několik dní. Při této formě turistiky je nutno mít již značné zkušenosti, protože se jedná o poměrně náročnou formu. Přehled o formách jezdecké turistiky je možné si udělat z tab. 3 [5]. Tab. 3: Dělení forem jezdecké turistiky [5]. základní pomocné soutěžní nesoutěžní převážně soutěžní zápočtové testy vycházky distanční jízdy výkonnostní odznaky výlety (túry) distanční dostihy putování gymkhána westernové hry Vybavení Oblečení jezdce by mělo odpovídat ročnímu období a délce vyjížďky. Mělo by být pohodlné, vzdušné a dostatečně teplé. Ideální bota by měla mít hladkou podrážku s nízkým podpatkem pro snadné vyklouznutí ze třmenu, v případě pádu jezdce. Vhodná je také speciální přilba pro jízdu na koni. Bezpečnostní přilba je nezbytnou výbavou jezdců mladších 18 let. K hipoturistice se úzce váží i další aktivity, jako jsou hiporehabilitace, hiporelaxace či hipoterapie. Tyto aktivity jsou založeny na prokazatelně pozitivních účincích na lidskou psychiku i fyzické zdraví při kontaktu a jízdě na koni [4]. 20

21 3. Národní parky České republiky V České republice jsou vyhlášeny celkem čtyři národní parky viz. obr. 3. Jsou to poměrně rozsáhlá území, jejichž významnou část zaujímají původní nebo člověkem minimálně ovlivněné ekosystémy. Tyto ekosystémy jsou významné především z vědeckého a výchovného hlediska. Národní parky patří k územím, která se nejvíce blíží původní přírodě a z pohledu návštěvníků jsou tedy velmi atraktivní jako cíle pro provozování řady sportovních či rekreačních aktivit, kdy je možno spojit oblíbenou pohybovou aktivitu s energií a čistotou přírody. Právě však pro jejich výjimečný statut zde musí návštěvníci respektovat řadu omezení při vykonávání, v podstatě jakékoli, činnosti. Stanovená pravidla pak zužují množství pohybových aktivit, které zde lze provozovat pouze na ty, které jsou k přírodě nejšetrnější. Nejšetrnější ve smyslu zákona, případně návštěvních řádů a tedy správ jednotlivých národních parků. V nejvíce chráněných zónách pak většinu aktivit buď úplně vylučuje, nebo je směřuje jen do přesně určených míst či na značené trasy. Otázkou rozporů mezi názory vyznavačů některých pohybových aktivit jako je například skialpinismus a ochránců přírody na provozování těchto aktivit na území národních parků, se nebudeme v práci ve větším rozsahu zabývat. K nejvýznamnějším chráněným přírodním územím v České republice patří, společně se čtyřmi národními parky, také dvacet pět chráněných krajinných oblastí, viz. obr. 2. Obr. 2: národní parky a chráněné krajinné oblasti [41]. 21

22 Mezi území se zvláštní ochranou patří (řazeno sestupně, dle důležitosti): - národní parky; - chráněné krajinné oblasti; - národní přírodní rezervace; - přírodní rezervace; - národní přírodní památky; - přírodní památky [15]. V současnosti jsou na území České republiky zřízeny tyto čtyři národní parky, viz. obr Krkonošský národní park ( Giant Mts.); 1991 Národní park Šumava ( Bohemian forest ); 1991 Národní park Podyjí ( River Dyje Valley ); 2000 Národní park České Švýcarsko ( Czech Switzerland ). Obr. 3: národní parky České republiky [41]. Národní parky jsou z důvodů ochrany přírody členěny do tří ochranných zón viz. obr. 4. V I. zóně ( přísná přírodní zóna ), jsou území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, především původními nebo jen minimálně pozměněnými 22

23 ekosystémy. Cílem je omezení lidských zásahů a zachování těchto původních ekosystémů. Ve II. zóně ( řízená přírodní zóna ), jsou území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné ekosystémy, vhodné pro omezené a šetrné užívání. Cílem je udržení přírodní rovnováhy, druhová rozmanitost a přiblížení se původním ekosystémům. Ve III. zóně ( okrajová zóna ), jsou území s ekosystémy významně pozměněné člověkem a místa soustředěné zástavby. Cílem této zóny je, v souladu s účelem národního parku, udržovat a přiměřeně podporovat tuto zónu především pro bydlení, turistiku, služby a rekreaci [15]. Mezi jednotlivými národními parky mohou být odlišnosti a zvláštní místní úpravy týkající se ochrany území. Například Krkonošský národní park a Národní park Podyjí mají k zajištění ochrany kolem III. zóny ještě ochranné pásmo. U Národního parku Šumava a České Švýcarsko toto pásmo zastupují chráněné krajinné oblasti, které na území těchto národních parků navazují. Obr. 4: Příklad rozdělení území národního parku na ochranná pásma [41] Vybraná zákonná ustanovení o národních parcích České republiky Struktura, ochrana, pravidla pro pohyb a další činnosti na území národních parků jsou definována především v zákoně č. 142/1992 Sb., o ochraně 23

24 přírody a krajiny. Jednotlivé národní parky pak zřizují a dále jednotlivě specifikují samostatná nařízení vlády České republiky. Z důvodu zvláštního významu je v zákoně č. 142/1992 Sb., stanoveno, co je na území národních parků obecně zakázáno. Dále uvádíme taková ustanovení 16 zákona č. 142/1992 Sb., která mohou mít přímý vztah s realizací pohybových aktivit na území národních parků. Na celém území národních parků je zakázáno: - zneškodňovat odpady, které mají původ mimo území národního parku a zneškodňovat ostatní odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody; - tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody; - vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody; - pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody; - provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody; - sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li stanoveno jinak v tomto zákoně, bližších ochranných podmínkách či návštěvním řádu národního parku; - pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky; - měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku [15]. Na území I. zóny národního parku je dále zakázáno vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody [15]. Bližší specifika pro jednotlivé parky, jsou uvedena v nařízení vlády a také v návštěvních řádech jednotlivých národních parků. Porušením ustanovení o ochraně přírody je možné dopustit se přestupku, případně i trestného činu. 24

25 4. Krkonošský národní park Krkonošský národní park byl vyhlášen na základě nařízení vlády č. 41/1963 Sb.. Jeho dnešní podobu a pravidla pro jeho správu však upravuje nařízení vlády č. 165/1991 Sb., kterým byl Krkonošský národní park nově zřízen. Toto nařízení mimo jiné určuje území národního parku a vymezuje zde tři ochranné zóny a ochranné pásmo. Územní rozložení národního parku i rozdělení jednotlivých ochranných zón můžeme vidět na obr. č. 5. Ochranné pásmo není přímou součástí Krkonošského národního parku, ale tvoří ochranný přechod mezi III. ochrannou zónou národního parku a krajinou Podkrkonoší [59]. Obr.5: Krkonošský národní park [41]. Národní park leží na severovýchodě Čech na hranici s Polskou republikou. Na polské straně sousedí s Karkonoski Park Narodowy, se kterým tvoří biosférickou rezervaci. Rozloha Krkonošského národního parku je 360 km 2. Rozloha jeho ochranného pásma je 186 km 2. Krkonoše vznikly v prvohorách, asi před 700 milióny lety. Jejich nadmořská výška se pohybuje od 400 m. n. m. až po 1602 m. n. m ( Sněžka ). Pramení zde řeka Úpa, Labe, Mumlava a Jizerka. Jednou z významných přírodních turistických atrakcí jsou vodopády. Mezi nejvyšší patří Pančavský m a Horní Úpský m. Kromě miniaturních jezírek, tzv. rašelinných ok, je jediné skutečné jezero v národním parku Mechové jezírko, které se nachází pod Kotelními jámami [62]. 25

26 Velmi významným prvkem pro návštěvníky národního parku je počasí, které má především v podzimních a zimních měsících značně inverzní charakter. Nejstudenějším místem je, s průměrem 0,2 o C, nejvyšší vrchol Sněžka. Nejstudenějším měsícem je leden, kdy se teploty průměrně pohybují od - 4,5 C do -7,2 C. Nejteplejším je pak červenec, kdy se teploty pohybují od 8,3 C do 14 C. Dalším významným prvkem zdejšího klimatu jsou srážky a to především srážky sněhové. Počet dní se sněžením se pohybuje od 60 až 90 dní v hlavních krkonošských střediscích, až po 120 dní na vrcholech. Sněhová pokrývka se drží v průměru ve středních polohách dní a v nejvyšších partiích i přes 180 dní v roce. Značný vliv na charakter celkového zdejšího počasí má především vítr, který má na tomto území velmi komplikovaný charakter. Proudění vzduchu je nejsilnější v zimních měsících a nejslabší v letních. A právě tato kombinace nízkých teplot a velké rychlosti vzduchu, která se může pohybovat až okolo 150 km/hod, může být pro návštěvníky velice nebezpečná. Významnou roli v nebezpečí hor zde sehrávají také poměrně časté a silné laviny. Dle charakteru pohybové aktivity je vhodné v zimních měsících sledovat předpověď počasí i stupeň aktuálního lavinového nebezpečí a případně jim přizpůsobit trasu pohybu [62] Doprava Autobusová doprava Pro dopravu lze využít běžné autobusové spoje, které jezdí do obcí ležících na hranicích či uvnitř národním parku. Od června do září jsou tyto služby rozšířeny o turistické cyklobusy, které na trase dlouhé 118 km projíždí celým národním parkem a jsou schopné najednou přepravit patnáct jízdních kol [56]. V zimních měsících lze pro dopravu využít služby skibusů, které jsou určeny pro přepravu lyžařů do národního parku i mezi jeho středisky Železniční doprava Vlakem je možno se dostat pohodlně do těsné blízkosti národního parku Individuální automobilová doprava Osobním vozidlem je na území národního parku vjezd povolen především 26

27 po veřejných komunikacích, které vedou do obcí ležících na jeho území. Mimo tyto veřejné komunikace, vedoucí po území parku, je také možný vjezd, ale pouze na zvláštní povolení, které se vystavuje na základě vyhlášky č. 2/1995 Správy Krkonošského národního parku [61] Turistika v Krkonošském národním parku Krkonošský národní park patří jednoznačně k jedněm z nejatraktivnějších turistických cílů v celé České republice. Každoročně sem za turistikou přijíždí 5 6 miliónů návštěvníků, kteří pro toto poměrně malé území znamenají velkou zátěž [50]. Pro potřeby návštěvníků národního parku je zřízeno šest stálých a deset sezónních informačních středisek. Turisté mohou získat informace přímo od zaměstnanců národního parku či z map a dalších propagačních a informačních materiálů. Podobně jako v ostatních národních parcích i zde je pro ně připravena kvalitní síť turistických tras, které jsou vybaveny značením Klubu českých turistů. V zimních měsících se přidává i tyčové značení Pěší turistika Pěší turistika v Krkonošském národním parku má dlouholetou tradici a pro svou šetrnost k přírodě patří k hlavním aktivitám, které se zde provozují. Podrobný popis konkrétních tras najdeme v každém z velkého množství tištěných průvodců, které o národním parku pojednávají. Na území parku je možné realizovat jak krátké výlety, tak i náročnější několikadenní přechod celého pohoří. Pěší turistika je na území I. a II. ochranné zóny dovolena pouze na vyznačených trasách, ve zbytku parku je možno pěší turistiku provozovat bez omezení.na území národního parku je zřízeno několik naučných a vycházkových stezek, které nás provedou některými nejzajímavějšími místy. Stezky jsou opatřeny speciálními informačními tabulemi a pomocným vybavením, které lze využít. 27

28 Letní naučná trasa Liška tato okružní naučná trasa pro pěší začíná v Harrachově, pokračuje přes Mumlavský vodopád, Růženčinu zahrádku a rozcestí Růžičky. Trasa má délku 20 km, je značena tabulemi se symbolem lišky a je na ní umístěno osm informačních panelů [35]. Naučná stezka Černohorské rašeliniště je nejstarší naučnou stezkou v národním parku. Částečně vede přes rašeliniště po povalových chodnících. Okružní stezka o délce 3,5 km začíná u Hotelu černá Bouda na její trase je instalováno šest dřevěných informačních tabulí [42]. Naučná stezka Čertův důl naučná stezka vede v okolí Špinderova Mlýna, má délku 2,5 km a jsou zde instalovány dvě informační tabule [24]. Naučná stezka Rýchory - tato stezka vede jednou z nejzachovalejších částí národního parku. Začíná u Rýchorské boudy přes Maxovu boudu, kolem Sněžných domků se vrací zpět. Celková délka této stezky je 6 km a je zde instalováno deset informačních tabulí [54]. V okolí Jánských Lázní existuje několik vycházkových lázeňských naučných stezek. Pro pěší turisty je na území národního parku připraveno celkem 700 km značených turistický tras. Představu o husté síti pěších turistických tras je možné si udělat z obrázku č. 6 [57]. Obr. 6: Síť tras pro pěší turistiku [37]. 28

29 Cykloturistika Jízda na kole je na celém území národního parku povolena pouze po vyznačených cyklotrasách. Cyklotrasy jsou osazeny značením Klubu českých turistů. Místní trasy jsou charakteristické táhlými stoupáními, ale také zajímavými sjezdy. Trasy jsou vedeny převážně po cestách, které nevyžadují použití speciálního horského kola. Hlavní krkonošskou cyklotrasou je trasa A1 Krkonošská diagonála, která vede po trase Harrachov Dvoračky Horní Mísečky Špindlerův Mlýn Výrovka Pec pod Sněžkou Horní Albeřice Žacléř. Její celková délka je 71 km [1]. V národním parku je v provozu jediná cykloturistická naučná stezka, která se jmenuje První krkonošská cyklistická naučná stezka. Stezka začíná na Černé hoře, vede přes Světlou horu, Vlašské boudy a Krausovy boudy. Její celková délka je 16 km a nainstalováno je devět informačních tabulí. Stezka je otevřena od 1. června do 15. října [28]. Na území národního parku je celkem 303 km značených cyklotras mimo veřejné komunikace. Představu o jejich rozložení si můžeme udělat z obrázku č. 7 [21]. Obr. 7: Síť cyklistických tras [37]. 29

30 Vodní turistika Vodní turistiku lze v národním parku provozovat na řekách Jizeře a Labi. Při pohybu po řekách nesmějí být používána plavidla s motorovým pohonem. Je třeba dbát i dalších nařízení návštěvního řádu a k nastupování a vystupování z plavidel používat vyhrazená místa [59]. Jizera Na řece Jizeře je splouvání povoleno po celém jejím toku na území národního parku. Splavný úsek na území parku začíná Na Mýtě, při soutoku Mumlavy a Jizery a po průtoku parkem po 5 km opouští jeho území v blízkosti obce Vilémov [16]. Labe Na Labi je splouvání povoleno od Labské přehrady po Kukačku, před Labskou soutěsku. Tento úsek je dlouhý asi 5 km. Vodní aktivity je zde možno provozovat pouze na základě předešlého povolení Správy národního parku. Provozování vodní turistiky na území národního parku je možno na úsecích řek Jizery a Labe, o celkové délce 10 km [16] Horolezectví Horolezectví je obecně na území národního parku zakázáno. Povoleno je pouze na cvičných terénech, které jsou výslovně vyjmenovány v návštěvním řádu. Jedná se o tyto čtyři horolezecké terény: Hnědé skály, Hranostají skála, Emin kámen a Lubošské skály [59] Běžecké lyžování Vzhledem ke svému charakteru je Krkonošský národní park zajímavou lokalitou pro provozování skialpinistických aktivit. Bohužel zde nejsou žádné lokality vyhrazené pro provozování skialpinismus. Nařízení návštěvního řádu zakazuje pohyb na lyžích mimo vyznačené lyžařské trasy a tím znemožňuje legální provozování této aktivity na území národního parku. 30

31 Přes to lze každoročně v médiích zaznamenat nehody turistů, které se staly právě při provozování skialpinismu. Krkonošský národní park má pro provozování této aktivity na území České republiky teoreticky dobré podmínky, ale je otázkou, zda zde bude skialpinismus někdy povolen. Za to pro běžecké lyžování jsou v národním parku podmínky výborné. Nachází se zde síť udržovaných i neudržovaných běžeckých tras. A také několik speciálních cvičných okruhů, určených především pro výkonnostní lyžaře. V hřebenových partiích jsou lyžařské trasy doplněny tyčovým značením. Při zdolávání výškových metrů je možno využít početných lanových drah či vleků. Hlavní páteřní lyžařská trasa protíná celý národní park ze Žacléře přes Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn až do Harrachova. Tato 69 km dlouhá trasa je dobře udržovaná pomocí rolby [52]. Další možností, při cestě ze Žacléře do Harrachova, je využít tras vyznačených na hřebeni s Polskou republikou. Zde však trasy nejsou tak intenzivně udržovány a je třeba počítat s jejich horším stavem. Za to nám ale tato cesta může poskytnout jedinečný pohled na národní park. Většina dalších běžeckých tras navazuje právě na tyto dvě hlavní trasy. Celková délka sítě tras pro běžecké lyžování v národním parku je 500 km. Představu o jejich rozložení si uděláme z obrázku č. 8 [62]. Kvalitně upravovaných tras pro běžecké lyžování je v Krkonošském národním parku asi 300 km [21]. Obr. 8: Síť tras pro běžecké lyžování [37]. 31

32 Sjezdové lyžování Vzhledem k charakteru rozložení infrastruktury potřebné pro sjezdové lyžování, tedy především lanovek, vleků a sjezdovek, budeme hovořit o sjezdovém lyžování na území samotného národního parku i jeho ochranného pásma. Sjezdové lyžování je v Krkonošském národním parku nejvíce provozovanou zimní aktivitou. Za lyžováním přijíždí do Krkonoš každoročně 2-3 milióny návštěvníků. Z toho 25 % za účelem běžeckého lyžování, celých 65 % za sjezdovým lyžováním a 10 % tyto aktivity kombinuje [52]. V Krkonošském národním parku a jeho ochranné zóně se nachází desítky středisek sjezdového lyžování a jsou zde instalovány stovky vleků a lanovek. Krkonošská lyžařská střediska se snaží přiblížit, co do rozsahu služeb, střediskům alpským a jistě se jim to do jisté míry v některých ohledech daří. Provozovatelé se snaží o celosezónní údržbu i umělé zasněžování sjezdových tratí. Střediska navazují na běžeckou lyžařskou síť, existují zde speciální snowparky určené nejen pro lyžaře, ale i pro snowboardisty. Pro zájemce o výuku lyžování nebo snowboardingu zde existuje nepřeberné množství škol. Orientační přehled o počtu lanových drah, lyžařských drah a délce navazujících sjezdovek v největších lyžařských střediscích, si můžeme udělat z tabulky č. 4. Tab. 4: Lanové dráhy a lyžařské vleky [3]. Název lyžařského střediska Délka lanovek / vleků Délka sjezdovek Špindlerův mlýn 5/12 24 km Rokytnice nad Jizerou 2/24 23 km Černá hora - Janské Lázně 2/15 16 km Vrchlabí 3/8 11 km Černý Důl 2/10 9 km Harrachov 3/6 7 km Žacléř - Prkenný Důl 0/11 7 km Vítkovice v Krkonoších 1/6 5 km Mladé Buky 1/8 5 km Vysoké nad Jizerou 0/5 4 km 32

33 Na území národního parku a v jeho ochranném pásmu je instalováno 22 lanových drah a 381 lyžařských vleků, které obsluhují minimálně 161 km lyžařských sjezdových drah [21] Hipoturistika Návštěvní řád zakazuje jízdu na koni, i když připouští možnost zvláštních povolení. V národním parku nejsou vytvořeny zvláštní podmínky pro provozování hipoturistiky [59] Zhodnocení Krkonošského národního parku Krkonošský národní park poskytuje prostor k provozování většiny sledovaných pohybových aktivit, provozovaných v rámci aktivního turistického ruchu. Neznamená to však, že by tu pro všechny z nich byly zvlášť dobré podmínky. Rozhodně jsou zde však nejlepší předpoklady především pro provozování pěší turistiky, cykloturistiky, sjezdového a běžeckého lyžování, viz. tabulka č. 5. Tab. 5: Krkonošský národní park. Krkonošský národní park Značené pěší turistické trasy 700 km Zimní turistické trasy pro pěší 0 km Značené cyklotrasy 303 km Trasy pro běžecké lyžování - neupravované 200 km Trasy pro běžecké lyžování - upravované 300 km Trasy pro běžecké lyžování - celkem 500 km Délka sjezdovek 161 km Počet lanových drah / lyžařských vleků 22 / 381 Délka splavných úseků řek 10 km Horolezecké objekty 4 Hipotrasy 0 km 33

34 5. Národní park Šumava Národní park Šumava vznikl v roce 1991 nařízením vlády č. 163/1991 Sb.. Toto nařízení mimo jiné určuje území národního parku a vymezuje zde tři ochranné zóny, viz. obr. 9. Obr. 9: Národní park Šumava [41]. Park leží při jihozápadní hranici České republiky se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem, mezi Železnou Rudou na SZ a Zvonkovou na JV. Šumava se rozkládá v nadmořské výšce 600 m (údolí Otavy u Rejštejna) až m (Plechý). Šumava tvoří hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Nachází se zde nespočet rašelinišť, potůčků, bystřin a prameniště vodních toků Vltavy a Otavy. Unikátní jsou také tři ledovcová jezera Plešné, Laka a Prášilské, která se zde nacházejí [20]. Se svou rozlohou 685,2 km 2 je největším národním parkem v České republice. Na jeho území částečně zasahuje naše největší přehradní nádrž Lipno, o celkové rozloze 48,70 km 2 [19]. 34

35 Spolu se sousedním německým Národním parkem Bavorský les (242 km2) jsou jednou nejrozsáhlejších chráněných ploch středoevropského lesního komplexu s mezinárodním významem. Pro svou polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje, je Šumava územím, o které má turistická veřejnost stále vetší zájem. Pro účely turistiky je možné celou oblast NP rozdělit na tři části. Prášilsko které se svojí průměrnou nadmořskou výškou patří k nejníže položeným oblastem v NP. Nachází se zde dvě ledovcová jezera, Prášilské a Laka. Nadmořská výška této části se pohybuje v rozmezí m n. m. Modravsko tato náhorní plošina patří k oblastem s nadmořskou výškou m n. m. Kvildsko - je součástí "Šumavských plání", které jsou nejrozsáhlejší souvislou plochou střední Evropy nad m n. m. Pláně mají jen velmi mírně zvlněný terén, ze kterého vystupují kupy nejvyšších šumavských vrcholů. Na území Šumavy převažuje lesní vegetace, která se do dnešní podoby zformovala po poslední době ledové, s intenzivními zásahy lesního hospodářství. Na tomto území se tak nachází rostlinná společenství téměř původní ( Boubín, Smrčina, Stožec ), ale i naprosto změněná působením člověka. Floristické bohatství Šumavy nespočívá ve vysokém počtu nebo rozmanitosti druhů. Celá oblast je také pozoruhodná kombinací různorodých prvků a dochováním unikátních společenstev, zejména na extrémních stanovištích, jakými jsou například rašeliniště či jezerní kary. Fauna, podobně jako flora Šumavy, se vyvíjela po poslední době ledové převážně s lesním charakterem. Většina živočichů, kteří jsou vázáni na les, se udržela až do dnešní doby. S výjimkou velkých šelem, jako byl medvěd, vlk či kočka divoká. Jedinou velkou šelmou, kterou můžeme v současnosti na území národního parku potkat, je rys ostrovid. Přežívají zde populace tetřeva hlušce i tetřívka obecného. Unikátní je fauna bezobratlých, vázaná na rašeliništní společenstva, která zahrnují řadu vzácných reliktních druhů severského původu. Horní toky řek jsou díky své čistotě nejvýznamnějšími místy výskytu vydry říční v České republice [20]. 35

36 5.1. Doprava Pro dopravu do národního parku lze samozřejmě použít individuální dopravu osobním vozem. Při použití osobního vozidla je třeba respektovat místní omezení vjezdu a parkování. Označená parkoviště jsou zde jediným místem, kde můžeme osobní vozidlo zaparkovat. Výhodné může být i použití hromadné autobusové dopravy, která na území parku poskytuje řadu zajímavých služeb Autobusová doprava S nárůstem zájmu cyklistů o cestu do národního parku vzniklo několik autobusových linek, specializovaných především na přepravu jízdních kol. Tyto linky Cyklotrans vyjíždějí v letní sezónu denně z Plzně, Českých Budějovic, Železné Rudy a Sušice a končí v Kvildě. Odtud je možno pokračovat autobusovou dopravou po území národního parku s využitím tzv. Zelených autobusů. Tyto autobusy jezdí prakticky přes celé území národního parku a přes hraniční přechod Bučina - Finsterau navazují na německý dopravní systém Bayerwald-Ticket und Igelbus [23]. Další zajímavý projekt autobusové dopravy Dostupná Šumava je zprovozněn pro seniory, tělesné postižené, vozíčkáře a jejich doprovod. Jedná se celodenní autobusové výlety po území Šumavy s průvodcem. Autobusy vyjíždí v určené dny, od května do října, ze Sušice nebo Vimperku [6] Železniční doprava Vlakem je možno se dopravit až na území národního parku. Především v jeho východní části lze využít vlakové spoje, které jezdí z obce Volary přes české území až do německé obce Haidmühle. Dále je možné se v této části dopravit vlakem od osady Černý Kříž do obce Nová Pec. V západní části národního parku můžeme také využít vlakové spojení do Železné Rudy. 36

37 5.2. Turistika v Národním parku Šumava Správa národního parku se snaží o vytváření podmínek pro šetrný a trvale udržitelný turismus a dále pak o kompromis mezi ochranou přírody a její přístupností pro turisty. Základními prvky pro ochranu přírody a pro služby návštěvníkům jsou zaměstnanci a systém informačních středisek, rozmístěných po celé ploše Šumavy, společně s množstvím organizovaných akcí a tiskového materiálu. Páteří celého zdejšího cestovního ruchu je hustá síť kvalitního značení všech turistických tras a dalších významných míst, která se nacházejí na území Šumavy. Využívání a respektování tohoto systému umožňuje návštěvníkům prožitek z pobytu v přírodě a zároveň naplňuje požadavky trvale udržitelného a šetrného turismu. V roce 2008 zprovoznila Správa národního parku zajímavou službu pro veřejnost, kterou je Průvodce krajinou a přírodou Šumavy. Jde o placenou průvodcovskou službu po území Šumavy. Samotní průvodci jsou proškolení místní obyvatelé, kteří důvěrně znají oblasti, ve kterých působí [51] Pěší turistika Na celém území národního parku je poměrně hustá síť značených tras pro pěší turisty. Tyto cesty tvoří síť především uvnitř Národního parku, viz. obr. 10 a jen na některých místech lze po nich vyjít mimo národní park, na území Chráněná krajinná oblast Šumava nebo přes hraniční přechody do Německa a Rakouska. K pěší turistice lze také využít ostatní, turistickými značkami neoznačené, veřejné cesty i plochy volné a je možné se tak pohybovat až na 80 % z celkové plochy národního parku. Zákaz pohybu mimo vyznačené stezky platí v I. ochranné zóně a v klidových zónách, kam je vstup zakázán úplně. Legálně je však možné se dostat i do těchto klidových území. V roce 2008 byla spuštěna služba pod názvem: Na návštěvu do území domova zvířat. Tato služba umožní omezenému počtu návštěvníků navštívit jinak nepřístupná místa s nejzachovalejším biotopem. O které lokality jde konkrétně, můžeme vidět na obrázku č. 10 [51]. 37