Antidiskriminační judikatura Ústavního soudu Mgr. et Mgr. Robert Jakubíček

Transkript

1 Antidiskriminační judikatura Ústavního soudu Mgr. et Mgr. Robert Jakubíček

2 Vybraná judikatura A) Pracovněprávní vztahy výpověď a diskriminace z důvodu pohlaví, těhotenství, věku apod. B) Ubytovací služby odmítnutí ubytování v hotelu a diskriminace na základě rasového či etnického původu, nebo státní příslušnosti C) Bydlení diskriminace při přidělování bytů D) Reklama diskriminace na základě etnického původu

3 A. Pracovněprávní vztahy 1. Nález sp. zn. III. ÚS 880/15 ze dne diskriminace na základě pohlaví 2. Usnesení sp. zn. IV. ÚS 4091/17 ze dne diskriminace z důvodu těhotenství 3. Nález sp. zn. II. ÚS 1609/08 ze dne diskriminace z důvodu věku

4 Diskriminace z důvodu pohlaví sp. zn. III. ÚS 880/15 Stěžovatel byl zaměstnán jako vychovatel v dětském domově. Z tohoto pracovního poměru dostal výpověď podle 52 písm. f) zákoníku práce, s poukazem na to, že pro absenci vzdělání v oboru speciální pedagogiky nesplňuje kvalifikační předpoklady pro výkon sjednané práce. Dle stěžovatele podmínku vzdělání přitom nesplňovala i další zaměstnankyně, která si místo udržela. Stěžovatel podal žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, kterou zdůvodnil diskriminací na základě pohlaví. Okresní soud stěžovatelovu žalobu zamítl a dospěl k závěru, že diskriminace prokázána nebyla. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že obecné soudy měly výpověď a jednání zaměstnavatele vůči stěžovateli posuzovat i z hlediska zákazu diskriminace a nerovného zacházení. Stěžovatel namítal, že důkazní břemeno mělo být ve smyslu 133a o. s. ř. přeneseno na zaměstnavatele, což ale v jeho věci soudy neučinily, neboť věc řešily jako "prosté" nediskriminační rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu nesplnění kvalifikačního předpokladu. Takový postup měl vést k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

5 Diskriminace z důvodu pohlaví sp. zn. III. ÚS 880/15 Ústavní soud dospěl k závěru, že nalézací i odvolací soud v této věci pochybil při hodnocení předložené dokumentace (zpráv kontrolních orgánů oblastní inspektorát práce), neboť k nim oba soudy přistoupily zcela formalisticky, pouze odkazem na závěr o "neprokázání diskriminačního jednání". Přitom ale zcela opomenuly závěr vyplývající ze zjištění veřejného ochránce práv, totiž že nerovné zacházení na pracovišti de facto zjišťováno nebylo. V otázce srovnání s jinou osobou ve srovnatelném postavení Ústavní soud konstatoval, že zaměstnankyně, která nesplňovala kvalifikační předpoklady, byla bezesporu vhodným komparátorem, neboť ke dni podání výpovědi byla tato zaměstnankyně právě ve stejném postavení jako stěžovatel. Nalézací i odvolací soud navíc pominuly námitku stěžovatele, že doplnění potřebné odborné kvalifikace mu bylo, ve srovnání s ostatními zaměstnankyněmi ze strany zaměstnavatele znemožněno systémem nastavení služeb. Na základě výše uvedených argumentů Ústavní soud zhodnotil závěr odvolacího soudu o "zjevné" neopodstatněnosti argumentace stěžovatele diskriminačním důvodem (pohlaví) tak, že nemá podklad ve spisovém materiálu, a tudíž je v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Ústavní soud konstatoval, že nemá pochybnosti o tom, že posuzovaný případ vyžadoval aplikaci 133a občanského soudního řádu, neboť stěžovatel žalobu na neplatnost výpovědi odůvodňoval argumenty založenými na námitce diskriminačního jednání zaměstnavatele. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a že stěžovateli nebyla poskytnuta náležitá soudní ochrana ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto napadená rozhodnutí zrušil.

6 Diskriminace z důvodu pohlaví sp. zn. III. ÚS 880/15 Právní závěr soudu, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a tudíž nemohlo dojít k jeho přenesení na žalovaného podle pravidla 133a o. s. ř., musí vyplynout z pečlivě zvážených skutkových okolností konkrétního případu. Pokud soudy nedostojí své zákonem stanovené povinnosti dostatečně se vypořádat se vším, co účastníci tvrdí, i se vším, co vyšlo v řízení najevo, má to za následek vadu řízení, která představuje zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

7 B. Ubytovací služby odmítnutí ubytování v hotelu 1. Nález sp. zn. III. ÚS 1213/13 ze dne diskriminace na základě rasového či etnického původu 2. Nález sp. zn. II. ÚS 3212/18 ze dne diskriminace z důvodu státní příslušnosti aneb svoboda projevu v rámci podnikání (GOLDEN GASTRO SERVICE hotel Brioni a anexe KRYMU)

8 Diskriminace na základě rasového či etnického původu (III. ÚS 1213/13) Hotel odmítl ubytovat stěžovatele, kteří měli předchozí telefonickou rezervaci, s vysvětlením, že jsou všechny pokoje obsazené. Na společnosti provozující hotel se stěžovatelé žalobou domáhali písemné omluvy a finančního zadostiučinění z důvodu diskriminace na základě rasového či etnického původu. Podle obecných soudů však tato společnost unesla své důkazní břemeno, neboť prokázala, že s hosty zacházela nediskriminačně. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé namítali porušení práva na spravedlivý proces.

9 Diskriminace na základě rasového či etnického původu (III. ÚS 1213/13) Ústavní soud uvedl, že obecné soudy v projednávaném případě aplikovaly při zjišťování skutkové podstaty 133a písm. b) občanského soudního řádu, podle něhož pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Odvolací soud pak na základě tvrzení žalované naznal, že se nejednalo o diskriminaci, ale pouze o následek předchozí rezervace veškeré ubytovací kapacity hotelu. Ústavní soud však konstatoval, že mimo prokázání rezervace znemožňující ubytování stěžovatelů na základě celé řady listinný důkazů a svědeckých výpovědí je potřeba se zabývat také otázkou, zda nešlo pouze o formální jednání, které mělo za cíl maskovat diskriminaci ze strany zaměstnanců hotelu. Jedině tímto zjištěním by totiž mohla být diskriminace soudy vyloučena. Dle názoru Ústavního soudu se však neobjevil jediný důkaz, navržený žalovanou, který by jasně určil účel rezervace nebo by blíže specifikoval okolnosti s ní spojené. Navíc i samotná existence spojitosti mezi vlastníkem hotelu a společností provádějící rezervaci vzbuzuje mnohé pochybnosti. V neposlední řadě také Ústavní soud podotkl, že nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, který tvrdil, že jelikož ze strany zaměstnanců nezaznělo nic, co by bylo možné považovat za pohnutku k diskriminačnímu chování, nemohlo k diskriminaci dojít.

10 Diskriminace na základě rasového či etnického původu (III. ÚS 1213/13). Ústavní soud uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno a odvolací soud tak měl rozhodnout ve prospěch stěžovatelů, neboť se za daných okolností jednalo o diskriminaci. Odvolací soud tímto pochybením v průběhu dokazování porušil základní práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a proto napadený rozsudek vrchního soudu zrušil. V řízení před obecnými soudy stěžovatelé prokázali, že je zaměstnanci hotelu, který provozovala žalovaná, navzdory původnímu telefonickému příslibu odmítli ubytovat. Současně tvrdili, že byli tímto jednáním vystaveni diskriminaci, neboť důvod odmítnutí měl spočívat v jejich příslušnosti k romskému etniku, o které tito zaměstnanci v době rezervace nevěděli a zjistili ji až poté, co se stěžovatelé dostavili do hotelu. Není tedy sporu, že z jejich strany bylo uneseno břemeno tvrzení a že předložili skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace. Bylo proto na žalované, aby - v souladu s 133a písm. b) občanského soudního řádu - vyvrátila založenou domněnku, že stěžovatelé byli diskriminováni, a prokázala, že odmítnutí jejich ubytování mělo jiný a zároveň ospravedlnitelný důvod.

11 Anexe Krymu hotel Brioni (sp. zn. II. ÚS 3212/18) 1. Podnikání není jen způsobem získávání prostředků pro životní potřeby, nýbrž i prostorem pro autonomii jednotlivce a jeho seberealizaci. Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň může tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných. 2. V případě práva podnikat se do značné míry jedná o důsledek práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Je proto namístě důsledná zdrženlivost státu ohledně regulace podnikatelské činnosti a stát by měl zasahovat pouze tehdy, dochází-li jejím výkonem k porušování práv druhých anebo důležitého veřejného zájmu, nelze-li této ochrany dosáhnout jinak. 3. Zakázané podle 6 zákona o ochraně spotřebitele není jakéhokoliv odlišné zacházení, nýbrž pouze takové, které není racionálně a ekonomicky odůvodněno a je primárně motivováno nenávistí. Odůvodněným a ústavně konformním omezením svobody podnikání a vlastnického práva podnikatelů ve vztahu k jejich spotřebitelům je zákaz diskriminace při poskytování služeb, která by mohla mít za cíl zásah do jejich lidské důstojnosti či posilování ponižujících stereotypů, a proto je jakékoli rozlišování mezi spotřebiteli zakázáno v případech tzv. podezřelých důvodů, jimiž jsou např. rasa, pohlaví nebo národnost. Čl. 3 Listiny, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice však nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost (s výjimkou odlišného zacházení s občany z jiných členských států Evropské unie). 4. V konkrétním případě je proto nutno hodnotit, zda byl 1) důvod omezení poskytování ubytovací služby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem racionální a nebyl veden žádnými zavrženíhodnými pohnutkami, zda 2) se nejednalo o některý ze zákonem zakázaných či ústavně vymezených podezřelých diskriminačních důvodů, zda 3) povaha poskytované služby byla taková, že zájemce o ni objektivně neměl problém najít si odpovídající alternativu, tzn. stěžovatel se nenacházel v postavení právního a ani faktického monopolu, a konečně zda 4) zájmy potenciálního spotřebitele, které byly ve hře, nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit. Název prezentace

12 C. Bydlení 1. Nález sp. zn. I. ÚS 1891/13 ze dne diskriminace při přidělování bytů z důvodu romské národnosti

13 Diskriminace při přidělování bytů (sp. zn. I. ÚS 1891/13) Stěžovatelé žalobou na ochranu osobnosti napadali jednání žalovaných (města Kladna a ministerstva vnitra a ministerstva práce a sociálních věcí), kteří měli zasáhnout do jejich práv při uspokojování potřeby bydlení na základě jejich romské národnosti, v jejímž důsledku byli vystaveni diskriminačnímu a segregačnímu jednání. Krajský soud deklaroval zásah prvního žalovaného do práva stěžovatelů, uložil prvnímu žalovanému písemně se stěžovatelům omluvit a uložil mu zaplatit stěžovatelům náhradu nemajetkové újmy ve výši ,- Kč, ve zbytku žalobu zamítnul. Odvolací soud potvrdil dotčené výroky krajského soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné. Stěžovatelé mají za to, že nalézací soud rezignoval na právní hodnocení a aplikaci institutu tzv. nepřímé diskriminace a v důsledku toho neprovedl potřebné navržené důkazy, respektive neúplně zjistil skutkový stav a selektivně přihlédl k tvrzeným skutečnostem. Soud tak dle nich zcela pominul etnickou diskriminaci a negativní důsledky vytváření etnicky homogenního vyloučeného bydlení.

14 Diskriminace při přidělování bytů (sp. zn. I. ÚS 1891/13) Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí obecných soudů neobsahuje řádné a přesvědčivé odůvodnění, neboť se dostatečně nevypořádaly s tvrzením stěžovatelů, že byli bytovou politikou města Kladno nepřímo diskriminováni. Rozsudek krajského soudu je vnitřně rozporný a nekonzistentní, když výrok konstatuje diskriminaci a segregaci stěžovatelů při uspokojování bytové potřeby, zatímco v odůvodnění absentují právní závěry o jakékoli formě diskriminace. Dále zde chybí vymezení zakázaného diskriminačního důvodu. Odůvodnění je zároveň neúplné, když se prvostupňový soud nevypořádal s návrhy, které stěžovatelé vznášeli od samého počátku řízení, poukazujíce na to, že jsou vystaveni minimálně tzv. nepřímé formě diskriminace. Uvedené vady nebyly napraveny ani v rámci odvolacího řízení. Proto Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, neboť nepřiměřeně zkrátila stěžovatele v jejich právech zakotvených v čl. 36 odstavci 1 Listiny. Název prezentace

15 D. Reklama diskriminace na základě etnického původu 1. Usnesení sp. zn. III. ÚS 215/18 ze dne reklamní trička s nápisem Měl jsem se líp učit!

16 Další antidiskriminační judikatura Databáze rozhodnutí Ústavního soudu NALUS

17 NALUS

18 Věcný rejstřík: heslo diskriminace

19 Antidiskriminační zákon 198/2009 Sb.

20 Název prezentace Děkuji za pozornost. Mgr. et Mgr. Robert Jakubíček Ústavní soud Joštova 8, Brno 2, tel.: ,