Šrí Íšópanišad. Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda. zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Kršny

Transkript

1 Šrí Íšópanišad Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Kršny THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST Úvod,,Učení Véd`` Tato přednáška byla původně přednesena Jeho Božskou Milostí A. Č. Bhaktivédantou Swami Prabhupádou 6. října 1969 v Conway Hall v Londýně. Dámy a pánové, tématem dnešní přednášky je učení Véd. Co jsou to Védy? Kořen sanskrtského slova je moţno vykládat různě, ale význam je stejný. znamená,,poznání``. Jakékoliv poznání získáme je, protoţe učení Véd je původním poznáním. V podmíněném stavu je naše poznání ovlivněno mnoha nedostatky. Podmíněná duše se od vysvobozené liší tím, ţe má čtyři nedostatky. Prvním nedostatkem je, ţe se nutně dopouští omylů. Například v naší zemi byl Mahátma Gándhí povaţován za velkou osobnost, ale i on se dopustil mnoha omylů. Na konci ţivota ho jeho pomocník varoval:,,mahátmo Gándhí, nechoď na shromáţdění do New Dillí, moji přátelé říkají, ţe je to nebezpečné.`` Neposlechl. Trval na svém a byl zabit. Chybují dokonce i velké osobnosti jako Mahátma Gándhí, prezident Kennedy a tolik dalších. Chybovat je lidské. To je prvním z nedostatků podmíněné duše. Dalším nedostatkem je sklon propadat iluzím. Iluze znamená přijímat něco, co není:. Májá znamená,,to, co není``. Kaţdý pokládá své tělo za sebe sama. Zeptám-li se vás, kdo jste, odpovíte:,,jsem pan John, jsem bohatý muţ, jsem to či ono.`` To všechno je ztotoţňování se s tělem. Vy však nejste toto tělo. To je iluze. Třetím nedostatkem je sklon k podvádění. Kaţdý člověk má sklon k tomu, aby podváděl ostatní. I hlupák se vydává za velice inteligentního. Ačkoliv jiţ bylo podotčeno, ţe chybuje a podléhá iluzím, nepřestává teoretizovat:,,já myslím, ţe je to tak a tak.`` Přitom nezná ani své vlastní postavení. Píše filozofické knihy, ačkoliv je nedokonalý. To je jeho nemoc. To je podvádění. A konečně - naše smysly jsou nedokonalé. Jsme velmi pyšní na své oči. Často se stává, ţe se lidé vyzývavě ptají:,,můţete mi ukázat Boha?`` Jsou však jejich oči schopny uzřít Boha? Nikdy Ho nespatříme, jestliţe k tomu nemáme uzpůsobené oči. Nastane-li v místnosti náhle tma, neuvidíme ani své ruce. Jaká je tedy naše schopnost vidět? Nemůţeme tudíţ očekávat, ţe se těmito nedokonalými smysly dobereme poznání. V podmíněném stavu se všemi jeho nedostatky nemůţeme nikomu poskytnout dokonalé poznání. Ani my sami nejsme dokonalí. Proto přijímáme Védy takové, jaké jsou. Moţná si myslíte, ţe Védy jsou hinduistické spisy. Hindu je však cizí název. Nejsme Hindové. Naše skutečná identita je označuje následovníky Véd, kteří dodrţují rozdělení lidské společnosti na čtyři varny a čtyři ášramy. Společnost se dělí na čtyři třídy a na čtyři skupiny v duchovním ţivotě. Říká se tomu V Bhagavad-gítě se praví:,,tyto skupiny existují všude, protoţe je stvořil Bůh.`` Společenské třídy jsou: bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové. Bráhmani jsou velice inteligentní skupina lidí, ti, kteří vědí, co je Brahman. Druhou nejinteligentnější skupinou jsou kšatrijové, kteří organizují společnost a potom vaišjové, obchodníci. Toto přirozené rozdělení najdeme všude. Je to védská zásada a my ji přijímáme. Védské zásady přijímáme jako axiomata, neboť jsou naprosto bezchybné. Takto se mají přijímat. Kravské lejno se například v Indii povaţuje za čisté, třebaţe je to zvířecí výkal. Ve Védách je na jednom místě napsáno, ţe dotkne-li se člověk výkalu, musí se ihned vykoupat. Na jiném místě se zase praví, ţe kravské lejno je čisté. Rozetřete-li po nečistém místě kravské lejno, očistí se. Prostý rozum nám říká, ţe si tato tvrzení odporují. Zdánlivě tomu tak opravdu je, ale ve skutečnosti nejsou tato tvrzení mylná. Jsou naprosto

2 správná. Jeden vynikající vědec a lékař v Kalkatě analyzoval kravské lejno a zjistil, ţe má všechny antiseptické vlastnosti. Kdyţ v Indii někomu řekneme:,,musíš udělat to a to,`` můţe dotyčný namítnout:,,co tím myslíš? Přikazují mi to Védy, abych tě bez námitek uposlechl?`` Védská přikázání nelze překrucovat. Budemeli však pečlivě zkoumat jejich význam, pak zjistíme, ţe jsou správná. Védy nejsou sbírkou vědomostí lidských. Védské poznání přichází z duchovního světa, od Šrí Kršny. Védám se také říká označuje poznání získané sluchem. Není to poznání experimentální. můţeme přirovnat k matce. Od matky získáváme mnoho vědomostí. Chcemeli se například dovědět, kdo je naším otcem, kdo nám můţe odpovědět? Naše matka. Kdyţ nám matka řekne:,,tohle je tvůj otec,`` musíme to akceptovat. Pomocí pokusů není moţné zjistit, kdo je naším otcem. A podobně kdyţ chceme dojít k poznání něčeho, co je mimo naši zkušenost, mimo experimentální znalosti, mimo činnost smyslů, musíme přijmout Védy. Není třeba ověřovat si je pomocí pokusů. Pokusy jiţ byly provedeny. Vše je jiţ ověřeno. Matčina slova musíme přijímat za správná. Jiné cesty není. Védy se povaţují za matku a Brahmá za děda, prapředka, neboť byl jako první zasvěcen do védského poznání. Brahmá je první stvořenou ţivou bytostí. Obdrţel védské učení a předal je Náradovi a ostatním ţákům a synům, kteří je dále rozšířili mezi svými učedníky. Védské poznání k nám přichází touto učednickou posloupností. Také Bhagavad-gítá potvrzuje, ţe védské poznání je třeba pochopit touto metodou. Dlouhé bádání a pokusy by nás přivedly ke stejným závěrům. Proč tedy zbytečně ztrácet čas? Chceme-li se dovědět, kdo je naším otcem, a uznáváme-li naši matku za autoritu, můţeme přijmout bez výhrad vše, co nám řekne. Ve Védách jsou popsány tři druhy důkazů: a. znamená přímý, bezprostřední. Bezprostřední důkaz není tak dobrý, protoţe naše smysly nejsou dokonalé. Slunce, které vidíme denně, nám připadá jako malý kotouč. Ve skutečnosti je daleko větší neţ jiné planety. Jakou cenu má toto pozorování? Chceme-li získat o Slunci nějaké vědomosti, musíme si přečíst příslušné knihy. Přímá zkušenost je tudíţ nedokonalá. Potom existuje indukční poznání, zaloţené na hypotézách:,,mohlo by to být takto. Moţná je to tak.`` Například Darwinova teorie říká:,,mohlo by to být tak a tak.`` To ovšem není věda. Je to pouze domněnka, a ani ta není dokonalá. Avšak vědomosti, které získáme z autoritativních zdrojů, jsou dokonalé. Přečteme-li si v novinách, co bude rozhlas vysílat, nepochybujeme o jejich pravdivosti. Nepopíráme jejich oznámení a nepotřebujeme si je pokusně ověřovat, neboť jsme je obdrţeli z autoritativního zdroje. Védské poznání se nazývá. Další název je. Označuje poznání, k němuţ se dojde pomocí sluchu. Védy nás vyzývají, abychom naslouchali autoritě, chceme-li porozumět transcendentálnímu poznání. Transcendentální poznání je poznání, které k nám přichází z oblastí za hranicemi vesmíru. V tomto vesmíru je poznání materiální, zatímco poznání za hranicemi vesmíru, je transcendentální. Nedokáţeme se dostat ani na konec tohoto vesmíru, jak bychom se tedy mohli dostat do duchovního světa? Tímto způsobem tedy úplného poznání nemůţeme dosáhnout. Existuje svět duchovní povahy rozprostírající se nade vším projeveným i neprojeveným. Jak však můţeme vědět, ţe existuje svět jehoţ planety a obyvatelé jsou věční? To vše existuje, ale nelze se k tomu dobrat pomocí pokusů. Proto si musíme vzít na pomoc védské spisy. To je védské poznání. V našem hnutí pro vědomí Kršny přijímáme poznání od nejvyšší autority, Kršny. Kršna je uznáván za nejvyšší autoritu všemi třídami lidí. Uvedu nejdříve dva druhy transcendentalistů. První jsou impersonalisté, májávádíni. Obvykle se jim říká védántisté a jejich vůdcem je Šankaráčárja. Druzí jsou vaišnavové. K nim patří například Rámánudţáčárja, Madhváčárja a Višnusvámí. Jak Šankarova sampradája, tak vaišnavské sampradáji uznaly Kršnu za Nejvyšší Osobnost Boţství. Šankaráčárja je povaţován za impersonalistu, za hlasatele neosobní filozofie o neosobním Brahmanu, ale ve skutečnosti je skrytým personalistou. Ve svém komentáři k Bhagavad-gítě píše:,,nárájana, Nejvyšší Osobnost Boţství, existuje nad tímto vesmírným projevem.``,,nejvyšší Osobnost Boţství, Nárájana, je Kršna. Přišel jako syn Vasudévy a Dévakí.`` Zvlášť uvádí jméno Jeho otce a matky. Kršna je tedy uznáván všemi transcendentalisty za Nejvyšší Osobnost Boţství. O tom není pochyb. Zdrojem poznání našeho hnutí pro vědomí Kršny je Kršna samotný - Jeho Bhagavad-gítá. Vydali jsme Bhagavad-gítu - takovou, jaká je, neboť přijímáme Kršnu a Jeho slova tak, jak jsou, aniţ bychom se pokoušeli o jakoukoliv interpretaci. To je zásada védského poznání. Védské poznání je vědecké a čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kršna říká. To je vědomí Kršny. Ušetří nám to spoustu času. Jestliţe přijmeme správnou autoritu nebo správný zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, ţe člověk je smrtelný. Otec nám říká, ţe člověk je smrtelný, sestra nám říká, ţe člověk je smrtelný, kaţdý říká, ţe člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, ţe člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli

3 výzkumy zjistit, zda je člověk smrtelný, museli bychom studovat kaţdého jednotlivce a tu by nás mohlo napadnout, ţe snad někde existuje člověk, který neumírá, jenţe my jsme se s ním nesetkali. Takto se naše výzkumy nikdy nedoberou konce. Tomuto postupu se v sanskrtu říká vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedojdeme ke správným závěrům. To není moţné. V Brahma-sanhitě se říká: Představme si, ţe letíme letadlem rychlejším neţ myšlenka. Naše hmotná letadla dokáţou letět rychlostí km za hodinu, ale co to je v porovnání s rychlostí myšlenky? Kdyţ sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou km, octneme se tam v myšlenkách okamţitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se říká, ţe kdyby člověk letěl po milióny let letadlem rychlém jako myšlenka, zjistil by, ţe duchovní svět je neomezený. Není moţno se k němu ani přiblíţit. Proto nám Védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého gurua. V této souvislosti bylo také pouţito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl a přijal védské poselství z pravého zdroje, jinak není pravý. Kromě toho musí být skutečně pohrouţen v Brahmanu. To jsou dvě kvalifikace. Hnutí pro vědomí Kršny je autorizováno védskými zásadami. V Bhagavad-gítě sám Kršna říká:,,skutečným cílem studia Véd je poznání Kršny``. V Brahma-sanhitě také stojí:,,kršna, Góvinda má bezpočet tvarů, podob, avšak všechny jsou jedno. Nejsou nedokonalé jako naše. Jeho podoba je věčná. Má podoba má počátek, ale Jeho podoba je bez počátku, je Jeho podoby - má tolik rozmanitých podob - nemají konce. Má podoba je nyní zde, není v mém bytě, a vy teď také sedíte zde a nejste doma, ale Kršna můţe být všude současně. Můţe být v Gólóce Vrndávaně a současně můţe být všude a ve všem přítomný. Je původní a nejstarší, ale kdykoliv se podíváme na nějaký obraz Kršny, uvidíme tam mladého chlapce mezi patnácti a dvaceti lety. Nikdy nevypadá jako stařec. Moţná jste viděli obrázky Kršny jako vozataje v Bhagavad-gítě. V té době uţ Mu bylo přes sto let. Měl uţ pravnuky, ale vypadal úplně jako chlapec. Bůh, Kršna, nikdy nestárne. To je jeden z projevů Jeho nejvyšší moci. Kdyby se někdo pokusil poznat Kršnu pouze studiem védské literatury, byl by zmaten. Mohlo by se mu to podařit, ale je to velice těţké. Kršnu je však moţné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaných. Jeho oddaní vám Ho mohou předat -,,Zde je, vezmi Ho.`` To je v moci těch, kteří jsou Mu oddáni. Původně existovala pouze jedna Véda a nebylo nutné ji číst. Lidé byli tak inteligentní a měli tak vynikající paměť, ţe jim stačilo vyslechnout si ji jednou z úst duchovního mistra, aby jí rozuměli. Hned pochopili celý její smysl. Před lety však Vjásadéva zapsal Védu pro lidi tohoto věku, Kali-jugy. Věděl totiţ, ţe lidé budou mít jen krátký ţivot, špatnou paměť a nepříliš bystrý intelekt.,,proto budu učit zapsaným védským vědomostem.`` Rozdělil Védu na čtyři: Rg, Sáma, Atharva a Jadţur. Pak je svěřil svým učedníkům. Dále přemýšlel o méně inteligentní lidské třídě: a označuje třídu ţen a šúdrové jsou pracovníci. je skupina lidí, kteří se narodili ve vznešených rodinách, ale nemají příslušné kvalifikace. Člověk, který se narodil v bráhmanské rodině, ale nemá kvalifikace bráhmana, se nazývá Pro tyto lidi sepsal Mahábháratu, nazývanou dějinami Indie a osmnáct Purán. To jsou všechno védská písma: Purány, Mahábhárata, čtyři Védy a Upanišady. Upanišady jsou součástí Véd. Potom shrnul pro učence a filozofy veškeré védské učení ve spisu zvaném Védánta-sútra. To je konečné slovo Véd. Védántasútru napsal osobně pod vedením Nárady, svého guru-mahárádţi, duchovního mistra, ale přesto nebyl spokojen. O tom je dlouhý příběh, popsaný ve Šrímad-Bhágavatamu. Vjásadéva však nebyl nikterak spokojen ani po sestavení mnoha Purán, Upanišad, ani Védánta-sútry. Jeho duchovní mistr Nárada mu pak nařídil:,,vysvětli Védántu!`` Védánta znamená,,konečné poznání`` a konečným poznáním je Kršna. On sám říká, ţe všechny védské spisy mají vést k poznání Kršny. Kršna říká:,,sloţil jsem Védántu a jsem znalcem Véd.`` Proto je Kršna konečným cílem. Je to vysvětleno ve všech vaišnavských komentářích k védántské filozofii. Jako gaudíja-vaišnavové máme svůj komentář k védántské filozofii, nazývaný Góvinda-bhášja, od Baladévy Vidjábhúšany. Také Rámánudţáčárja a Madhváčárja napsali své komentáře. Šankarův výklad není jediným komentářem. K Védántě existuje mnoho komentářů, ale protoţe vaišnavové nepředloţili první komentář, lidé se mylně domnívají, ţe Šankaráčárjův komentář je jediný. Kromě toho samotný Vjásadéva napsal dokonalý komentář k Védántě, tzv. Šrímad-Bhágavatam. Šrímad-Bhágavatam začíná slovy Védánta-sútry: je plně vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu. Védánta-sútra pouze naznačuje, co je Brahman, Absolutní Pravda:,,Absolutní Pravdou je ten, ze kterého vše emanuje.`` To je pouze stručné shrnutí, ale ve Šrímad- Bhágavatamu je to vysvětleno podrobně. Jestliţe vše emanuje z Absolutní Pravdy, jaké je povahy Absolutní Pravda? To je vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu. Absolutní Pravda musí mít vědomí. Je samovyzařující ( ). Své vědomí a vědomosti rozvíjíme tím, ţe přijímáme poznání od jiných, avšak o Něm je řečeno, ţe je samovyzařující. Shrnutí celého védského poznání najdeme ve Védánta-

4 sútře, kterou samotný autor vysvětlil ve Šrímad-Bhágavatamu. Nakonec bychom chtěli vybídnout všechny, kdo mají skutečný zájem o védské poznání, aby se pokusili porozumět výkladu veškerého védského poznání ze Šrímad-Bhágavatamu a Bhagavad-gíty. Vzývání - Úplný Celek; - naprosto dokonalý; - tento; - naprosto dokonalý; - tento vnímatelný svět; - ze zcela dokonalého; - úplná jednotka; - vytvořen; - z Úplného Celku; - naprostá rovnováha; - odňato; - naprostá rovnováha; - třebaţe; - zůstává. Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a celistvý. Protože je naprosto dokonalý, veškeré Jeho emanace, jako například tento vnímatelný svět, jsou dokonale vybaveny jako úplné celky. Cokoliv bylo vytvořeno celistvým, je samo o sobě rovněž celistvé. Protože je Úplným Celkem, zůstává zcela úplný, třebaže z Něho emanuje takové množství ucelených jednotek. VÝKLAD: Úplný Celek, neboli Nejvyšší Absolutní Pravda, je Osobnost Boţství. Realizace neosobního Brahmanu a Paramátmy čili Nadduše je neúplnou realizací Absolutního Celku. Nejvyšší Osobnost Boţství je. Realizace neosobního Brahmanu je realizací vlastnosti neboli aspektu věčnosti a realizace Paramátmy neboli Nadduše je realizací vlastnosti a - věčnosti a poznání. Realizace Osobnosti Boţství, Nejvyššího Pána, je však realizací všech Jeho transcendentálních vlastností a - blaţenosti. V osobním pojetí jsou tyto aspekty realizovány v uceleném tvaru ( ). Úplný Celek není beztvarý. Kdyby byl beztvarý nebo kdyby byl jakýmkoliv způsobem méně úplný neţ to, co stvořil, nemohl by být úplný. Úplný Celek musí obsahovat všechno, co je v dosahu naší zkušenosti, i to za jejími hranicemi, neboť jinak by nemohl být úplný. Úplný Celek, Osobnost Boţství, má mnoho energií, jeţ jsou stejně celistvé, jako je On. Proto je také tento jevový neboli hmotný svět sám o sobě celistvý. Čtyřiadvacet pralátek, z nichţ se tento hmotný svět dočasně projevuje, je uzpůsobeno tak, aby mohly vytvářet vše, co je třeba k zachování a udrţení tohoto vesmíru. Udrţování tohoto vesmíru si nevyţaduje ţádné vnější námahy některé jiné jednotky. Vesmír má svůj vlastní čas, stanovený energií Úplného Celku, a kdyţ se tento čas naplní, bude tento dočasný projev zničen na základě dokonalého uspořádání Celku. Celistvé jednotky (ţivé bytosti) mají plnou moţnost realizovat Celek a jakékoliv neúplnosti zakoušejí jen kvůli neúplnému poznání Celku. Lidská ţivotní podoba je plným projevem vědomí ţivé bytosti a je moţno jí získat aţ po vývoji v ţivotních druzích v koloběhu rození a smrti. Jestliţe lidská bytost nerealizuje svou celistvost v Úplném Celku během tohoto ţivota, ve kterém je obdařena plným vědomím, ztratí moţnost realizovat svou celistvost a podle zákona hmotné přírody se bude muset znovu vrátit do vývojového cyklu. Protoţe nevíme, ţe v přírodě je plnou měrou zajištěno vše, čeho je třeba k ţivotu, snaţíme se vyuţít přírodních zdrojů, abychom si mohli vytvořit takzvaný úplný ţivot ze smyslových poţitků. Tento zbloudilý ţivot zaloţený na smyslových poţitcích je iluzí, neboť ţivá bytost nemůţe mít poţitek ze smyslového ţivota, není-li spojena s Absolutním Celkem. Ruka na těle je celistvou jednotkou, dokud je spojena s Úplným Celkem. Je-li od těla oddělena, můţe sice vypadat jako ruka, ale ve skutečnosti postrádá potenciál ruky. Ţivé bytosti jsou součástí Úplného Celku, a pokud jsou od Něj odděleny, nemůţe iluzorní představa úplnosti přinést vytouţené výsledky. Plnost lidského ţivota se můţe uskutečnit pouze tehdy, zapojí-li se člověk do sluţby Úplného Celku. Všechny sluţby na tomto světě - sociální, politické, společenské, mezinárodní nebo dokonce meziplanetární - zůstanou neúplné, nejsou-li spojeny s Úplným Celkem. Kdyţ je vše spojené s Úplným Celkem, stávají se také připojené části samy o sobě úplnými. Mantra první

5 - Pánem; - řízeno; - to; - vše; - cokoliv; - ve vesmíru; - vše ţivé i neţivé; - Jím; - vyhrazený podíl; - měl bys přijmout; - nečiň; - snaţit se získat; - někoho jiného; - majetek. Všechno živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Člověk by měl tedy přijímat pouze ty nezbytné věci, jež mu byly vyhrazeny jako jeho podíl. Nikdo by neměl přijímat jiné věci, věda dobře, komu patří. VÝKLAD: Védské poznání je neomylné, neboť k nám přichází prostřednictvím dokonalé učednické posloupnosti duchovních mistrů, počínaje samotným Pánem. Védské poznání přichází z transcendentálních zdrojů a první slovo bylo vysloveno Jím samotným. Slova vyřčená Pánem se nazývají, coţ znamená, ţe nebyla vyřčena pozemským tvorem. Ţivá bytost má v hmotném světě čtyři nedostatky, a to: 1. musí se nutně dopouštět chyb; 2. podléhá klamným představám; 3. má sklon podvádět ostatní; 4. má nedokonalé smysly. Podmíněn těmito čtyřmi nedostatky, není člověk schopen podat dokonalou informaci o všeobsáhlém poznání. Védské spisy jsou však jiného charakteru. Védské poznání bylo původně sděleno do srdce Brahmy, první stvořené ţivé bytosti. Brahmá pak rozšířil toto poznání mezi své syny a učedníky, kteří je v průběhu dějin předávali dále. Protoţe Pán je, neboli naprosto dokonalý, je vyloučeno, aby podléhal zákonům hmotné přírody, zatímco všechny ţivé bytosti i neţivé předměty podléhají přírodním zákonům a tím nepřímo i Jeho moci. Tato Šrí Íšópanišad je součástí Jadţur Védy a jako taková obsahuje informace o vlastnickém právu na všechny věci, jeţ existují ve vesmíru. Potvrzuje to sedmá kapitola Bhagavad-gíty (7.4-5), kde se mluví o a. Přírodní prvky - země, voda, oheň, vzduch, obloha, mysl, inteligence a ego - jsou součástí niţší neboli hmotné energie Pána, kdeţto ţivá bytost, organická energie, je vyšší energií Pána. Obě tyto neboli energie jsou emanacemi Pána, jenţ je konečným vládcem všeho, co existuje. Ve vesmíru neexistuje nic, co by nepatřilo buď do nebo proto je tedy všechno vlastnictvím Nejvyšší Bytosti. Nejvyšší Bytost, Absolutní Osobnost Boţství, je dokonalou Osobou s úplnou a dokonalou inteligencí na řízení všeho pomocí svých různých energií. Nejvyšší Bytost bývá často přirovnávána k ohni a všechno organické a anorganické k ţáru a světlu tohoto ohně. Tak jako oheň vydává energii ve formě tepla a světla, projevuje Pán svou energii různým způsobem. Tak zůstává konečným udrţovatelem a vládcem všeho. Má nesmírné energie, zná vše a je příznivcem všech. Je plný všech nepochopitelných vlastností: síly, bohatství, slávy, krásy, poznání a odříkání. Člověk by tedy měl být natolik inteligentní, aby pochopil, ţe kromě Nejvyššího Pána se nikdo nemůţe pokládat za vlastníka a měl by akceptovat pouze podíl přiřknutý mu Pánem. Například kráva dává mléko, ale nepije je; ţiví se trávou a zrním a její mléko je určeno jako potrava lidem. Tak to Pán uspořádal a my bychom se měli spokojit s těmi věcmi, které nám tak laskavě vyhradil, a vţdy mít na paměti, komu tyto věci ve skutečnosti patří. Například dům je zhotoven ze zeminy, dřeva, kamene, ţeleza, cementu a mnoha jiných hmotných věcí. Jestliţe uvaţujeme v souladu se Šrí Íšópanišadou, musíme si uvědomit, ţe ţádný z těchto materiálů nemůţeme vyrobit sami. Svou vlastní prací je můţeme pouze sestavit a přetvářet do různých tvarů. Pracovník se nemůţe vydávat za majitele určité věci jen proto, ţe tvrdě pracoval na jejím zhotovení. V moderní společnosti neustále probíhá velký spor mezi dělníky a kapitalisty. Tento spor nabývá mezinárodního charakteru a světu hrozí nebezpečí. Lidé proti sobě stojí jako nepřátelé a vrčí na sebe jako kočky a psi. Šrí Íšópanišad nemůţe radit kočkám a psům, ale můţe lidem předat Boţí poselství prostřednictvím pravých áčárjů (svatých učitelů). Lidstvo by mělo přijmout moudrost Šrí Íšópanišady: nikdo by se neměl přít o hmotné majetky. Člověk se musí spokojit s těmi výsadami, jichţ se mu dostává z milosti Pána. Nemůţe existovat ţádný mír, jestliţe si komunisté, kapitalisté nebo jakákoliv jiná strana bude činit nárok na vlastnictví přírodních zdrojů, jeţ jsou výhradním majetkem Pána. Kapitalisté nemohou ovládnout komunisty prostým politickým manévrováním, stejně jako komunisté nemohou porazit kapitalisty bitkou o ukradený chléb. Jestliţe tyto skupiny nerozpoznají skutečného vlastníka, Nejvyšší Osobnost Boţství, je veškerý majetek, na který si činí nárok, kradený a následkem toho budou potrestáni přírodními zákony. Atomové pumy jsou v rukou komunistů i kapitalistů, a jestliţe si obě

6 strany neuvědomí vlastnické právo Nejvyššího Pána, tyto pumy nakonec jistě zničí obě strany. Pro vlastní záchranu i pro zajištění světového míru je tedy nezbytné, aby se obě strany řídily pokyny Šrí Íšópanišady. Lidé nejsou předurčeni k tomu, aby se přeli jako psi a kočky. Musí mít dostatek inteligence, aby pochopili důleţitost a smysl lidského ţivota. Védské spisy byly sepsány pro lidstvo a ne pro kočky a psy. Kočky a psi mohou pro nasycení zabíjet jiná zvířata, aniţ by tím hřešili, ale jestliţe člověk zabije zvíře, aby ukojil své nezkrotné chuťové buňky, porušuje zákony přírody, ponese za to odpovědnost a musí být potrestán. Normy lidského ţivota se nemohou aplikovat na zvířata. Tygr se neţiví rýţí, pšenicí ani kravským mlékem, neboť mu byla určena potrava ve formě zvířecího masa. Existuje mnoho zvířat a ptáků, jeţ jsou buď býloţravci nebo masoţravci, ale nikdo z nich neporušuje přírodní zákony, které byly stanoveny vůlí Pána. Zvěř, ptactvo, plazi a jiné niţší formy ţivota se přísně drţí přírodních zákonů. Proto v jejich případě nemůţe být řeči o hříchu. Nejsou jim určeny ani pokyny védských spisů. Pouze lidský ţivot je ţivotem plným odpovědnosti. Byla by chyba si myslet, ţe stačí stát se vegetariány a tím se vyhneme porušování přírodních zákonů. Rostliny mají také ţivot. Zákonem přírody je, ţe jeden ţivý tvor je určen stát se potravou jiného tvora. Proto člověk nemá být hrdý na to, ţe je přísným vegetariánem. Nejdůleţitější je uznávat Nejvyššího Pána. Zvířata nemají dostatečně vyvinuté vědomí, aby mohla rozpoznat Pána. Člověk je však dostatečně inteligentní, aby se mohl poučit z védských spisů a dovědět se, jak fungují přírodní zákony, a aby tohoto poznání vyuţil ke svému prospěchu. Ţivot člověka, který nedbá pokynů védských spisů, je velice riskantní. Proto se vyţaduje, aby člověk uznával autoritu Nejvyššího Pána. Musí být Pánu oddán, obětovat vše sluţbě Pánovi a poţívat pouze zbytky potravy, jeţ Mu byla obětována. To mu umoţní vykonávat správně své povinnosti. V Bhagavad-gítě (9.26) Pán přímo říká, ţe akceptuje vegetariánskou potravu z rukou čistého oddaného. Proto má člověk být nejen přísným vegetariánem, nýbrţ i oddaným Pána a má Mu obětovat všechno své jídlo a teprve potom jíst prasádam, Boţí milost. Takový oddaný je schopen řádně plnit povinnost lidského ţivota. Ten, kdo neobětuje svou potravu Pánu, pojídá vlastně hřích a vystavuje se rozličným strastem, jeţ jsou následkem hříchu (Bg. 3.13). Kořenem hříchu je úmyslné porušování přírodních zákonů opomíjením Pánova vlastnického práva. Opomíjení přírodních zákonů a příkazů Pána vede člověka ke zkáze. Je-li člověk rozváţný, zná přírodní zákony a není vázán zbytečnými pouty k materiálním věcem nebo naopak odporem k nim, můţe si být jist, ţe ho Pán uzná, a ţe splní předpoklady k tomu, aby se mohl navrátit zpět do věčného domova, zpět k Bohu. Mantra druhá - nepřetrţitě jednat; tak; - během tohoto ţivota; - práce; - člověk si má přát ţít; - sto; - let; - ţít tak; - pro tebe; - ne; - alternativa; - z této cesty; - existuje; - ne; - práce; - můţe být poután; - pro člověka. Jestliže člověk nepřetržitě jedná v tomto duchu, může usilovat o to, aby žil stovky let, neboť tento druh práce ho nepřipoutává k zákonům karmy. Jiné cesty pro člověka není. VÝKLAD: Nikomu se nechce zemřít a kaţdý chce ţít co nejdéle. Tato tendence se projevuje nejen u jednotlivců, nýbrţ i kolektivně ve společnosti a národě. Kaţdá ţivá bytost tvrdě zápasí o ţivot, a podle védských spisů je to zcela přirozené. Ţivá bytost je svou podstatou věčná, ale následkem svého zajetí v hmotné existenci musí znovu a znovu měnit své tělo. Tento proces se nazývá převtělování duší a někdy se mu také říká připoutanost k práci. Ţivý tvor musí pracovat pro svou obţivu, neboť to je zákon hmotné přírody, a jestliţe nejedná v souladu s uloţenými povinnostmi, porušuje zákony přírody a uvazuje se stále více ke koloběhu rození a umírání. Ostatní ţivotní formy jsou podřízeny koloběhu rození a umírání, ale jakmile ţivá bytost dosáhne lidského ţivota, je jí dána moţnost vymanit se ze zákonů karmy., a jsou velmi srozumitelně popsány v Bhagavad-gítě. Činy vykonané v souladu s uloţenými povinnostmi,

7 o nichţ se píše ve zjevených spisech, se nazývají. Činy, jeţ člověka vysvobozují z koloběhu rození a umírání, se nazývají. A konečně činy, při nichţ člověk zneuţil své svobody a jeţ vedou k niţší ţivotní formě, se nazývají. Mezi těmito třemi druhy činností dá inteligentní člověk přednost těm, které ho osvobozují ze zajetí karmy. Obyčejní lidé si přejí vykonávat dobrou práci, aby došli uznání, a aby na tomto světě nebo v nebi získali vyšší postavení, avšak vyspělejší lidé se chtějí zcela oprostit od akcí a reakcí práce. Inteligentní lidé dobře vědí, ţe jak dobré, tak špatné činy připoutávají člověka k materiálním útrapám. Proto usilují jednat způsobem, který vede k osvobození od účinků dobré i špatné práce. Pokyny obsaţené ve Šrí Íšópanišadě jsou podrobněji vysvětleny v Bhagavad-gítě, tresti všech Upanišad, někdy téţ zvané Gítópanišad. V Bhagavad-gítě říká Osobnost Boţství, ţe člověk nemůţe dosáhnout stavu nebo, dokud nesplní předepsané povinnosti, o nichţ se zmiňují védské spisy (Bg ). Védy mohou usměrnit pracovní energii člověka tak, aby si postupně mohl uvědomit autoritu Nejvyšší Bytosti. Kdyţ si člověk uvědomí autoritu Osobnosti Boţství, rozumí se, ţe dosáhl pozitivního poznání. V tomto stádiu čistoty nemohou jiţ kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost, ovlivňovat člověka, který je nyní schopen konat práci, která ho neváţe ke koloběhu rození a umírání ( ). Ve skutečnosti nemusí nikdo dělat nic jiného neţ oddaně slouţit Pánu. Na niţších ţivotních stupních ovšem není moţné začít neprodleně vykonávat oddanou sluţbu Bohu. Stejně tak není moţné úplně skoncovat s prací, která přináší následky. Podmíněná duše je zvyklá pracovat pro smyslový poţitek, ve svém vlastním sobeckém zájmu, ať jiţ bezprostředním nebo rozšířeném. Obyčejný člověk pracuje pro svůj vlastní smyslový poţitek, a kdyţ se toto pojetí smyslového poţitku rozšíří na jeho společnost, národ nebo celé lidstvo, bere na sebe různé přitaţlivé názvy jako altruismus, socialismus, komunismus, nacionalismus, humanismus atd. Tyto,,ismy`` jsou velice přitaţlivými formami činností, které připoutávají ( ), ale védský pokyn Šrí Íšópanišady zní: Chce-li někdo ţít pro některý ze jmenovaných,,ismů``, nechť umístí Boha do středu. Mít rodinu nebo být altruistou, socialistou, komunistou, patriotem nebo humanistou není nic špatného, pokud člověk vykonává tuto činnost v duchu, tj. pojetí s Bohem ve středu. Činnosti soustředěné k Bohu jsou v Bhagavad-gítě (2.40) tak oceňovány, ţe jiţ několik málo jich stačí k tomu, aby člověka zachránily před největším nebezpečím. Největším nebezpečím ţivota je znovu sklouznout do vývojového cyklu rození a umírání. Za nejnešťastnějšího člověka se musí pokládat ten, kdo si nějakým způsobem nechá ujít duchovní moţnost, kterou mu poskytuje jeho lidská forma ţivota a sklouzne znovu do vývojového cyklu, třebaţe si to v důsledku svých nedokonalých smyslů neuvědomuje. Proto nám Šrí Íšópanišad doporučuje, abychom pouţívali svých sil v duchu a takto si pak můţeme přát ţít dlouhá léta. V opačném případě není dlouhý ţivot o nic lepší neţ ţivot stromu, coţ je také ţivá bytost, která můţe ţít stovky nebo tisíce let. Nemá ţádný smysl ţít dlouho jako strom nebo dýchat jako měchy, plodit děti jako prasata a psi nebo jíst jako velbloud. Pokorný ţivot soustředěný k Bohu je cennější neţ velkolepý humbuk, jímţ je ţivot zasvěcený bohaprázdnému altruismu nebo socialismu. Jestliţe se například altruistická činnost provádí v duchu Šrí Íšópanišady, stává se formou karma-jógy, jak je doporučeno v Bhagavad-gítě (18.5-9). Tomu, kdo ji vykonává, poskytuje ochranu před evolučním cyklem rození a smrti. I kdyţ takováto činnost soustředěná k Bohu zůstane neukončená, je člověku prospěšná, neboť mu v jeho příštím ţivotě zaručuje lidskou ţivotní podobu. Tak dostane novou příleţitost zlepšit si své postavení na cestě k vysvobození. Mantra třetí - určeno asurům; - známi pod jménem; - ti; - planety; - nevědomosti; - temnotou; - pokryté; - tyto planety; - tyto; - po smrti; - vstoupit; - kdokoliv; - kaţdý; - a; - kdo zabíjí duši; - osoby.

8 Kdokoliv zabíjí duši, musí vstoupit na planety známé jako světy bezvěrců, plné temna a nevědomosti. VÝKLAD: Lidský ţivot se od ţivota zvířecího liší tím, ţe jej provází velká odpovědnost. Ti, kdo jsou si této odpovědnosti vědomi a jednají podle toho, se nazývají surové (zboţní lidé), zatímco ti, kdo jí nedbají nebo ji neznají, jsou asurové (démoni). V celém vesmíru existují pouze tyto dva druhy ţivých bytostí. V Rg Védě stojí, ţe cílem surů jsou vţdy lotosové nohy Nejvyššího Pána Višnua, a podle toho také jednají. Jejich cesty jsou jasné jako dráha Slunce. Inteligentní lidské bytosti musí mít neustále na paměti, ţe tuto specifickou tělesnou podobu jsme dostali po vývoji trvajícím mnoho miliónů let a po dlouhém převtělování duše. Tento hmotný svět bývá někdy přirovnáván k oceánu a naše lidské tělo k dobré lodi, určené k plavbě přes tento oceán. Védské spisy a áčárjové neboli svatí učitelé se přirovnávají ke zkušeným lodivodům a přednosti lidského těla k příznivým větrům, pomáhajícím lodi plout hladce k vytouţenému cíli. Člověk, který přes všechny tyto výhody nevyuţije plně lidského ţivota k seberealizaci, musí být povaţován za toho, kdo zabíjí duši. Šrí Íšópanišad nás jasně upozorňuje a varuje, ţe tomu, kdo zabíjí duši, je souzeno vstoupit do nejtemnějších končin nevědomosti, kde bude vystaven věčnému utrpení. Ekonomické problémy vepřů, psů, velbloudů a oslů jsou stejně závaţné jako naše. Problémy těchto zvířat jsou vyřešeny za odporných podmínek, ale člověku poskytly přírodní zákony veškeré moţnosti k pohodlnému ţivotu, neboť lidská forma ţivota je důleţitější a cennější neţ ţivot zvířete. Proč byl člověku dán lepší ţivot neţ vepři a ostatním zvířatům? Proč má pracovník zastávající vedoucí postavení více výhod neţ obyčejný úředník? Odpověď zní, ţe povinnosti vysokého úředníka jsou vyšší povahy. Stejně tak ţivotní povinnosti člověka jsou vyšší povahy neţ povinnosti zvířat, jeţ se neustále zaměstnávají naplňováním svých ţaludků. Dnešní moderní civilizace, ničitelka duší, jen zvětšila problémy prázdného ţaludku. Přiblíţíme-li se k uhlazenému zvířeti, civilizovanému člověku, řekne nám, ţe prostě chce pracovat, aby uspokojil svůj ţaludek, a ţe ţádnou seberealizaci nepotřebuje. Zákony přírody jsou však tak kruté, ţe přes jeho horlivou snahu pracovat tvrdě pro svůj ţaludek mu stále hrozí nezaměstnanost. Tuto lidskou ţivotní podobu jsme nedostali proto, abychom dřeli jako osli, vepři a psi, nýbrţ proto, abychom dosáhli nejvyšší ţivotní dokonalosti. Jestliţe nedbáme o seberealizaci, přírodní zákony nás donutí velmi tvrdě pracovat, i kdyţ si to nepřejeme. Lidé tohoto věku jsou nuceni pracovat stejně tvrdě jako osli a býci zapřaţeni do vozu. Tento verš Šrí Íšópanišady se zmiňuje o několika oblastech, kam jsou asurové posíláni pracovat. Osoba, které se nepodaří dostát svým povinnostem člověka, se musí převtělovat na planety asurů do některé z degradovaných forem ţivota a tvrdě pracovat v nevědomosti a temnotě. V Bhagavad-gítě ( ) stojí, ţe člověku, který započal svou pouť za seberealizací, ale nedokončil ji, ačkoliv se opravdově snaţil - člověku, který se snaţil o realizaci svého vztahu k Bohu - je dána moţnost narodit se v rodině nebo. Slovo označuje duchovně vyspělého bráhmana, a označuje vaišju, příslušníka obchodnické společenské třídy. Znamená to, ţe osoba, jíţ se nepodaří realizovat svůj vztah k Bohu, dostane na základě svého váţného pokusu v předešlém ţivotě lepší moţnosti pro seberealizaci. Jestliţe dokonce i neúspěšnému uchazeči je poskytnuta moţnost narodit se v ušlechtilé rodině, nelze si ani představit postavení toho, kdo dosáhl úspěchu. Jiţ pouhá snaha poznat Boha zaručuje zrození v bohaté nebo aristokratické rodině. Ten však, kdo se o to ani nepokusí, kdo chce být pohrouţen do iluzí, kdo je příliš materialistický a lpí na hmotných poţitcích, se musí odebrat do nejtemnějších končin pekla, jak to také potvrzují všechny védské spisy. Takoví materialističtí asurové se někdy vydávají za velice zboţné, avšak jejich konečným cílem je hmotný blahobyt. Bhagavad-gítá ( ) takové lidi kárá, neboť jsou velcí jen silou svého podvodu a drţí se u moci pouze pomocí hlasů nevědomců a svého hmotného bohatství. Tito asurové nezajímající se o seberealizaci a pojetí, o Pána, se zajisté dostanou do nejtemnějších končin. Závěrem tedy je, ţe jakoţto lidé nejsme určeni jen k tomu, abychom v nejistém postavení řešili ekonomické problémy, ale k tomu, abychom řešili problémy hmotného ţivota, jeţ před nás staví přírodní zákony. Mantra čtvrtá

9 - setrvávat; - jeden; - neţ mysl; - rychlejší; - ne; - tento Nejvyšší Pán; - polobozi jako Indra a jiní; - můţe se přiblíţit; - před; - rychle se pohybující; - On; - ti, kteří běţí; - jiní; - převyšuje; - zůstávající na jednom místě; - v Něm; - déšť; - bozi, kteří ovládají vítr a déšť; - dodávat. Třebaže Nejvyšší Pán setrvává ve svém sídle, je rychlejší než myšlenka a může se pohybovat rychleji než kdokoliv jiný. Mocní polobozi se k Němu nemohou přiblížit. Třebaže setrvává na jednom místě, ovládá ty, kdo dodávají vzduch a déšť. Předčí všechny svou znamenitostí. VÝKLAD: Nejvyššího Pána, jenţ je Absolutní Osobností Boţství, nemůţe ani ten největší filozof pochopit pomocí rozumových spekulací. Pouze Jeho oddaní Ho mohou poznat skrze Jeho milost. V Brahma-sanhitě stojí, ţe i kdyby se nějaký filozof, který není oddaný Bohu, pohyboval rychlostí větru nebo myšlenky třeba po staletí, přece nakonec shledá, ţe Absolutní Pravda je od něho stále ještě nesmírně vzdálená. Podle Šrí Íšópanišady má Absolutní Osobnost Boţství transcendentální sídlo jménem Kršnalóka, kde pobývá a věnuje se svým zábavám. Pomocí svých nepochopitelných sil však můţe současně dosíci kaţdé části své tvůrčí energie. Ve Višnu Puráně se tyto síly přirovnávají k teplu a záři ohně. Třebaţe oheň plane na jednom místě, můţe rozšiřovat své světlo a teplo kolem dokola. Stejně tak můţe Absolutní Osobnost Boţství vysílat své rozličné síly do všech stran, i kdyţ setrvává ve svém transcendentálním sídle. Třebaţe energie Pána jsou nespočetné, mohou být rozděleny do tří hlavních kategorií: vnitřní energie, okrajová energie a vnější energie. Kaţdá z těchto kategorií má stovky a milióny pododdělení. Vládnoucí polobozi, zmocnění ke kontrole a správě přírodních jevů, jako například vzduchu, světla, deště apod., patří do okrajové energie Absolutní Osobnosti. Rovněţ ţivé bytosti včetně člověka jsou produkty Pánovy okrajové energie. Hmotný svět je výtvorem Jeho vnější energie a duchovní nebe, v němţ se nachází Boţí království, je projevem energie vnitřní. Tak jsou různé energie Nejvyššího Pána zastoupeny prostřednictvím Jeho rozličných sil všude. Mezi Pánem a Jeho energiemi není rozdíl. Pán je přítomný všude, ale z toho si nesmíme vyvodit mylný závěr, ţe Jeho existence je omezená pouze na neosobní Brahman. Lidé jsou zvyklí vyvozovat závěry pomocí svého rozumu, avšak Nejvyšší Pán není podřízen našim omezeným rozumovým schopnostem. Proto nás také Upanišady varují: nikdo se nemůţe Pánovi přiblíţit svými omezenými silami. V Bhagavad-gítě (10.2) Pán praví, ţe dokonce ani velcí ršiové a surové Ho nemohou znát. Co teprve říci o asurech, kteří nejsou dostatečně kvalifikováni ani k tomu, aby porozuměli podstatě Pána. Všechna slova čtvrté mantry velmi jasně poukazují na to, ţe Absolutní Pravda je ve své podstatě Absolutní Osoba. Jinak by nemělo význam zmiňovat se v této mantře o tolika osobních vlastnostech. I kdyţ individuální částice Pánovy energie mají všechny vlastnosti, jeţ má Pán, přece je jejich pole činnosti omezené, a tudíţ jsou omezené i ony. Částice se nikdy nemohou vyrovnat celku, a proto nemohou ani pochopit plnou sílu Pána. Pošetilé a nevědomé ţivé bytosti, jeţ jsou pouze individuálními částicemi Pána, se pod vlivem hmotné přírody pokoušejí uhodnout Jeho transcendentální postavení. Šrí Íšópanišad je varuje, aby o Jeho totoţnosti nespekulovaly. Člověk se musí pokusit poznat transcendentální věci z vyššího pramene, jímţ jsou védské spisy, v nichţ je jiţ uloţena znalost o transcendenci. Kaţdá částice Úplného Celku je vybavena nějakým druhem energie k činnosti, a kdyţ tato částice zapomíná co má dělat, nazývá se to májá, iluze. Šrí Íšópanišad nás proto od samého počátku nabádá k tomu, abychom se úzkostlivě drţeli úlohy, kterou nám Pán určil. Neznamená to, ţe individuální duše nemá svobodnou vůli. Jako nedílná částečka Pána musí být stejně iniciativní jako On. Jestliţe člověk za pomoci inteligence správně vyuţije své iniciativnosti nebo činorodé povahy k tomu, aby pochopil, ţe vše je Pánovou energií, můţe znovu oţivit své původní vědomí, jehoţ pozbyl následkem styku s májou, vnější energií. Všechna síla pochází od Pána, a proto musí být také kaţdá jednotlivá síla vyuţita k vykonávání Jeho vůle, a ne jinak. Pána můţe poznat ten, kdo zaujal pokorný postoj. Dokonalé poznání znamená znát Pána ve všech Jeho aspektech, vědět o Jeho energiích a poznat, jak tyto síly pracují podle Jeho vůle. Tyto náměty rozvádí Pán jedinečně v Bhagavad-gítě, tresti všech Upanišad.

10 Mantra pátá - tento Nejvyšší Pán; - chodí; - On; - ne; - chodí; - On; - daleko; - On; - také; - velmi blízko; - On; - uvnitř; - toho; - všeho; - On; - také; - všeho; - toho; - vně. Nejvyšší Pán chodí a nechodí. Je daleko, ale zároveň je také velmi blízko. Je uvnitř všeho a zároveň vně všeho. VÝKLAD: Zde se vysvětlují transcendentální činnosti Nejvyššího Pána, jak je vykonávají Jeho nepochopitelné energie. Protichůdné výroky jsou zde pouţity ke zdůraznění jeho nepochopitelných sil. Chodí a nechodí. To si odporuje. Naše omezené poznání nestačí k tomu, abychom se mohli s těmito rozpory vyrovnat: Pána můţeme pochopit jen v mezích našich omezených rozumových schopností. Přívrţenci neosobní filozofie májávádské školy uznávají pouze neosobní činnosti Pána a zavrhují Jeho osobní rysy. Bhágavatská škola však uznává Pána jak osobního, tak neosobního. Bhágavatové také uznávají Jeho nepochopitelné energie, neboť bez těchto energií by slova Nejvyšší Pán pozbyla jakéhokoliv smyslu. Jen proto, ţe Pána nemůţeme spatřit na vlastní oči, si ještě nesmíme myslet, ţe nemá osobní existenci. Šrí Íšópanišad vyvrací tento argument upozorněním, ţe Pán je blízko i daleko zároveň. Sídlo Pána je mimo tento hmotný svět a naše moţnosti nestačí ani ke změření tohoto hmotného světa. Jestliţe hmotný svět je tak rozsáhlý, jak ohromný asi musí být svět duchovní, který se rozprostírá za ním? Také v Bhagavad-gítě se potvrzuje, ţe duchovní obloha se rozprostírá daleko, daleko od hmotného světa (Bg. 15.6). Třebaţe Pán je tak daleko, můţe se za chvíli kratší neţ vteřina, rychleji neţ myšlenka nebo vítr, objevit před námi. Můţe také kráčet tak rychle, ţe Ho nikdo nepředčí. To jiţ bylo popsáno v předchozím verši. A přesto si Pána nevšimneme, kdyţ se před námi zjeví. Tuto nevšímavost odsuzuje v Bhagavad-gítě, kde praví, ţe Ho pošetilci poniţují, kdyţ Ho povaţují za obyčejného smrtelníka (Bg. 9.11). Není smrtelný a nezjevuje se nám v těle vytvořeném hmotnou přírodou. Existuje mnoho tzv. učenců, kteří tvrdí, ţe Pán se zjevuje v hmotném těle, jako úplně obyčejná hmotná bytost. Neznajíce Jeho nepochopitelné síly, staví pošetilí lidé Pána na úroveň obyčejného člověka. Protoţe je plný nepochopitelných sil, můţe přijmout naše sluţby prostřednictvím jakéhokoliv média a své různé síly můţe přetvářet podle své vlastní vůle. Nevěřící tvrdí, ţe se Pán nemůţe zjevit a nebo ţe se objevuje jen v podobě vytvořené hmotnou energií. Tento argument se rozplyne, uznáme-li Jeho nepochopitelné síly za skutečné. I kdyţ se Pán před námi zjeví v podobě hmotné energie, můţe velice snadno proměnit hmotnou energii v energii duchovní. Poněvadţ energie pocházejí ze stejného zdroje, mohou být pouţity podle vůle tohoto zdroje. Pán se můţe například zjevit ve své podobě jako, coţ je zpodobení Boha zhotovené ze země, kamene nebo dřeva. Nejsou to modly, jak tvrdí obrazoborci, třebaţe jsou vyřezána ze dřeva, vytesána z kamene nebo zhotovena z jiné hmoty. Za naší nynější hmotné, nedokonalé existence nemůţeme uzřít Nejvyššího Pána, neboť náš zrak je nedokonalý. Oddaným, kteří Ho chtějí spatřit svým hmotným zrakem, však Pán přece dopřává výhody a zjevuje se jim v takzvané hmotné podobě, aby přijal jejich sluţby. Není správné domnívat se, ţe oddaní, nacházející se na nejniţším stupni sluţby Pánu, uctívají modlu. Uctívají skutečného Pána, jenţ přistoupil na to, ţe před nimi bude vystupovat v podobě, která je jim přístupná. Ani podoba nebyla vytvořena podle nápadu a rozmaru uctívatele. Existuje věčně i s celým svým příslušenstvím. Ti, kdo jsou opravdově oddaní Pánu, to pociťují, avšak ateisté nikoliv. V Bhagavad-gítě (4.11) nám Kršna dává na srozuměnou, ţe Pán se oddanému přibliţuje ve stejné míře, v jaké se Mu tento oddaný odevzdal. Pán si vyhrazuje právo nezjevovat se komukoli, nýbrţ pouze těm, kteří se Mu odevzdali. Duši, jeţ se Mu odevzdala, je vţdy dostupný, ale duši neodevzdané je nedostupný a nesmírně vzdálený. V této souvislosti mají velkou důleţitost slova (,,mající vlastnosti``) a (,,nemající vlastnosti``), jeţ se často vyskytují ve zjevených spisech. Slovo neznamená, ţe

11 se Pán při svých zjeveních podřizuje zákonům hmotné přírody, třebaţe má vlastnosti a zjevuje se v hmotné podobě. Pro Pána neexistuje ţádný rozdíl mezi hmotnou a duchovní energií, neboť je zdrojem všech energií. Jelikoţ vládne nad všemi energiemi, nemůţe se octnout pod jejich vlivem, jako je tomu s námi. Hmotná energie pracuje pod Jeho vedením, a proto můţe pouţívat této energie k vlastním účelům, aniţ by byl ovlivněn jejími kvalitami. Stejně tak se Pán nikdy nestane beztvarou bytostí. Vţdyť On je věčným tvarem, prvotním Pánem. Jeho neosobní aspekt, zář Brahmanu, není ničím jiným, neţ ţárem Jeho osobních paprsků, stejně tak jako sluneční paprsky jsou ţárem boha Slunce. Kdyţ svatý chlapec Prahláda Maharádţa stál jednou před svým ateistickým otcem, dostal od něho otázku:,,kde je tvůj Bůh?`` Kdyţ Prahláda odpověděl, ţe Bůh je všudypřítomný, zeptal se ho otec rozzlobeně, zda je jeho Bůh v jednom ze sloupů paláce, a dítě přitakalo. Ateista před ním sloup ihned roztříštil na kousky a Pán se okamţitě zjevil jako Nrsinha, inkarnace ve zpola lidské a zpola lví podobě, a ateistického krále zabil. Pán je přítomný ve všem a všechno tvoří svými rozličnými energiemi. Prostřednictvím svých nepochopitelných sil se můţe zjevit na jakémkoliv místě, aby projevil oddaným svou přízeň. Pán Nrsinha nevystoupil ze sloupu na rozkaz ateistického krále, nýbrţ proto, aby splnil přání Prahládovi, svému oddanému. Ateista nemůţe přinutit Pána k tomu, aby se zjevil, ale Pán se zjeví kdekoliv a kdykoliv, aby prokázal milosrdenství tomu, kdo je Mu oddán. V Bhagavad-gítě (4.8) rovněţ stojí, ţe Pán se zjevuje, aby zahubil nevěřící a ochraňoval věřící. Pán má dostatek energií a představitelů, kteří mohou zahubit ateisty, avšak působí Mu potěšení prokazovat osobně přízeň tomu, kdo je Mu oddán. Proto přichází jako inkarnace. Dělá to pouze proto, aby projevoval přízeň svým oddaným, pro nic jiného. V Brahma-sanhitě se praví, ţe Góvinda, prvotní Pán, proniká do všeho svými úplnými částmi. Prostupuje vesmír, jakoţ i atomy tohoto vesmíru. V podobě je vně všeho a jako je uvnitř všeho. Jako je svědkem všeho, co se děje, a uděluje výsledky našich činů v podobě. My sami třeba zapomeneme, co jsme činili v našich dřívějších ţivotech, ale poněvadţ Pán je svědkem našich činů, jsou výsledky těchto činů stále zde a my se musíme tak jako tak podrobovat jejich reakcím. Faktem je, ţe kromě Boha nic neexistuje, ať uţ vně či uvnitř. Vše se projevuje prostřednictvím Jeho rozličných energií, stejně tak jako teplo a světlo vycházejí z ohně a mezi různými energiemi existuje jednota. Navzdory této jednotě se Pán ve své osobní podobě těší ze všeho, čeho uţívají svými smysly nepatrné individuální ţivé bytosti. Mantra šestá - ten, kdo; - ale; - všechno; - ţivé bytosti; - ve vztahu k Nejvyššímu Pánu; - pouze; - soustavně spatřuje; - v kaţdém ţivém tvoru; - a; - Nadduše; - potom; - ne; - nenávidí nikoho. Kdo vidí všechno ve vztahu k Nejvyššímu Pánu, kdo vidí všechny bytosti jako Jeho částice a kdo spatřuje Nejvyššího Pána ve všem, ten nikdy nic a nikoho nemůže nenávidět. VÝKLAD: Toto je popis mahá-bhágavaty, velké osobnosti, jeţ vidí vše ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Boţství. Realizace přítomnosti Nejvyššího Pána má tři stupně. Na nejniţším stupni realizace stojí, člověk, který navštěvuje bohosluţebná místa - chrám, kostel nebo mešitu podle své náboţenské víry - a vykonává tam poboţnosti podle příkazů písma. Takový oddaný má za to, ţe Pán je přítomen pouze tam a nikde jinde. Není s to rozpoznat, kdo stojí na jakém stupni oddané sluţby a ani nemůţe říci, kdo poznal Nejvyššího Pána. Takoví oddaní následují obřadní rutinu a občas se přou o tom, který druh uctívání je nejlepší. Jsou to vlastně oddaní, kteří jsou na nejniţším stupni oddanosti. Někdy se jim říká materialističtí oddaní nebo ti, kteří se pouze pokoušejí vysvobodit z pout materialismu a dosáhnout duchovní úrovně. Ten, kdo dosáhl druhého stupně realizace, se nazývá. Ve vztahu k Nejvyššímu Pánu mají tito oddaní na zřeteli čtyři zásady: 1. především vidí Nejvyššího Pána, 2. pak vidí Jeho oddané, 3. vidí nevinné, kteří postrádají poznání o Bohu, 4. vidí ateisty, kteří nevěří v Pána

12 a kteří nenávidí ty, kteří jsou Mu oddáni. jedná různě v souladu s těmito čtyřmi zásadami. Uctívá Pána, vidí v Něm předmět své lásky a stýká se přátelsky s těmi, kdo Mu zasvětili ţivot. Snaţí se probudit v srdcích nevinných spící lásku k Bohu, ale straní se ateistů, kteří hanobí Boha, jakmile jen o Něm uslyší. Na třetím stupni realizace stojí, který vidí vše ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. Takový oddaný nečiní rozdílu mezi ateistou a teistou, nýbrţ vidí kaţdého jako nedílnou částici Boha. Ví, ţe není rozdílu mezi učeným bráhmanem a psem na ulici, protoţe oba pocházejí z Pána, třebaţe mají různou tělesnou podobu podle různých kvalit přírody. Ví, ţe tento bráhman - částice Nejvyššího Pána - nezneuţil nepatrné nezávislosti, kterou mu dal Pán, zatímco pes - částice Nejvyššího Pána - této nezávislosti zneuţil, a proto ho přírodní zákony potrestaly uvězněním do nevědomé ţivotní formy. se snaţí činit dobro jak bráhmanovi, tak i psu, aniţ by se ohlíţel na jejich činy. Oddaný, který jiţ dosáhl tohoto stupně realizace, se nedá oklamat hmotnými těly a přitahuje ho duchovní jiskra uvnitř kaţdé bytosti. Ti, kdo takové oddané napodobují a předstírají vizi jednoty a přátelství, ale jednají přitom na tělesné úrovni, jsou falešní lidumilové. Univerzálnímu bratrství se člověk musí naučit od oddaného na úrovni a ne od pošetilce, který ani pořádně nerozumí postavení individuální duše a Nadduše, jeţ je všudypřítomnou expanzí Nejvyššího Pána. V této mantře Šrí Íšópanišady je jasně řečeno, ţe člověk má spatřovat neboli vidět. Znamená to, ţe musí následovat předchozího áčárju, dokonalého učitele. Přesný sanskrtský výraz, jehoţ se pouţívá v této souvislosti, je. znamená spatřovat. Neznamená to, ţe člověk se má pokoušet vidět věci pouhým okem, neboť oko pro své hmotné vady nemůţe vidět věci, jak jsou. Člověk nemůţe dobře vidět, dokud nebyl poučen z vyššího pramene, a nejvyšším pramenem je védská moudrost, sdělená samotným Pánem. Védské pravdy přicházejí v učednické posloupnosti od Pána k Brahmovi, od Brahmy k Náradovi, od Nárady k Vjásovi a od Vjásy k mnoha jiným učedníkům. Dříve nebylo třeba zaznamenávat poselství védských spisů, neboť za dřívějších věků byli lidé inteligentnější a měli lepší paměť. Aby mohli následovat pokyny, stačilo jim jednou si je vyslechnout z úst opravdového duchovního mistra. V nynější době existuje mnoho komentářů zjevených spisů, ale většina z nich nenáleţí do učednické posloupnosti počínající Šrílou Vjásadévou, který první učil védské moudrosti. Poslední, dokonalé a vznešené dílo Vjásadévy je Šrímad-Bhágavatam, jenţ je správným výkladem Védánta-sútry. Vjásadéva zaznamenal také Bhagavad-gítu, kterou vyjevil samotný Pán. Tato dvě písma jsou ze všech zjevených spisů nejdůleţitější a výklady, které se rozcházejí s jejich zásadami, nejsou autentické. Mezi Upanišadami, Védántou, Védami, Bhagavad-gítou a Šrímad-Bhágavatamem je naprostý soulad a shoda a nikdo se nemá pokoušet dospět k nějakému závěru o védských spisech, aniţ byl poučen příslušníkem Vjásadévovy učednické posloupnosti, nebo alespoň těmi, kdo věří v Nejvyššího Pána a Jeho rozličné energie. Podle Bhagavad-gíty (6.9) se, který vidí ve všech tvorech své bratry, můţe stát pouze ten, kdo je jiţ vysvobozen. Politikové, kteří mají neustále na zřeteli materiální zisk, takový náhled mít nemohou. Člověk, jenţ napodobuje osvobozeného člověka, můţe snad poslouţit vnějšímu tělu a proslavit se nebo získat podobné odměny, ale to není skutečná sluţba duši. Takový napodobovatel není poučen o duchovním světě. vidí v ţivém tvoru duši a slouţí mu jakoţto duši. Tak je automaticky obslouţen i hmotný aspekt. Mantra sedmá - v této situaci; - všechny; - ţivé bytosti; - duchovní jiskra; - pouze; - existuje jako; - ten, kdo ví; - v tom; - co; - iluze; - co; - úzkost; - téţe kvality; - ten, kdo se na vše dívá prostřednictvím autority, nebo kdo stále takto vidí. Kdo stále vidí všechny živé bytosti jako duchovní jiskry téže kvality jako Pán, stane se opravdovým znalcem věcí. Co pak pro něho může znamenat úzkost, co klam?