Zbyněk Šimůnek PRAVDIVÉ VÝMYSLY O TATOVI A JINÝCH, OD ARNOŠTA GOLDFLAMA. Aneb díky, díky vám, lidé spravedliví!

Transkript

1 Zbyněk Šimůnek PRAVDIVÉ VÝMYSLY O TATOVI A JINÝCH, OD ARNOŠTA GOLDFLAMA A také, jak to bylo s jeho rabínem a proč jsme se o něm neučili? Aneb díky, díky vám, lidé spravedliví! Arnošt Golflam nám právě názorně ukazuje, jak si asi jeho sestřička připadala, když jí dědeček napustil do vany moc vody a pekelně horké... Scénické čtení v pražském "Divadle v Řeznické" věnoval svému jak říká tatovi známý Brňan, herec, divadelní pedagog, český komik i scénárista, ale také spisovatel Arnošt Goldflam. I když byl jeho tatínek, jak mi svěřil, velmi přísný člověk Sbírku lidsky hřejivých povídek zasvětil - nestárnoucí Goldflam - svému dětství a "časům malin nezralých. "Na konci listopadu 2012 jak se říká na prknech která znamenají svět, vzhlížel zas hezky a obdivně i kriticky ke svému tatínkovi. Ovšem záměrně jakoby zdola. Perspektivou, připínající klukovské oči Poláčkových "Bylo nás pět." Goldflamovy povídky jsou však odlišné. Sice také veselé, místy až s absurdní komikou, ale přesto kolem dokola hřejivé. Prolíná z nich filozofie rodu poznamenaného nevýslovnou dějinnou tragédií holcaustu. Tu v době psaní své slavné "pětky" Poláček ještě nepoznal. Vedle toho u Goldflama znějí povídky kulturou kraje pociťované ve směsici tiché až bázlivé zbožnosti dítěte: (Co když mne ten Nejvyšší opravdu vidí?) Bez zdviženého prstu tu navždy zůstanou etické pravdy svojí do morku kosti prožitou skutečností. Jsou zpodobením básnivostí dětské duše, obtisknuté jako ono (tentokrát 1

2 však židovské) zkušenostní veroikum, "pravý to obraz", zachovaný v roušce podané sv. Veronikou Kristovi cestou na Golgotu. Nikoliv snad do látky režné, leč do té literární. S pečetí šťastného dětsví s rodiči, sdílného pomocí obrazů a motivů slovních. Jak jinak, vždyť u přemnoha blízkých, ba nejbližších příbuzných, včetně Goldflamovy babičky, nikdo ani nezná, kde se nachází jejich rovy a zda jej vůbec mají. Co by za to tihle lidé dali kdyby věděli, kde jsou... Ba, to poslední, co židé i Židé měli - ŽIVOTY, DĚTI A RODINU- museli odevzdat kruté hydře teroru nacistického státu! Goldlfamovy básnické povídky jsou natolik věrojatné, že čtenáři tak jemně ba mimoděk, ani nepřijde, že tyhle příběhy jsou poctivou uměleckou fikcí. Upřímná, dětsky vyznívající umělecká zpověď autora se svojí barvitě čistou zvonkohrou duše však říká jasně: Tatínku, ačkoliv jsem tě za tvého života někdy zklamal, miloval a následoval jsem tě." Jak?No, v tom hlavním, od lásky k práci až k potomkům. Cupal jsem za tebou ve svých dětských botkách až po velikost nohy dospěláka. Ne vždy jsem kráčel přímo za tvým příkladem, leč přeci jen v tom hlavnim - brodil jsem se alespoň ve tvých stopách. Byť jsem je někdy ve zlých časech ztrácel nebo dokonce opouštěl, celkem vzato, nakonec bych ti udělal jen radost. V mých dětech, které mám rád jako vy jste měli nás, tě budu vždycky následovat "Tato!" Co na něj dalšího v dětství působilo, zda vzpomíná na nějaké rabíny, řekl prof. Divadelní akademie Arnošt Goldflamm: Ono Rabínů v Brně moc nebylo. Ale na jednoho, doktora Richarda Federa, vzpomínám zvlášť. To byl, jak se říká český rabín. On výborně česky mluvil, psal česky a byl z té garnitury jako byl Karel Poláček anebo Vojtěch Rakous a tak dále, ti čeští židi. Přičemž 2

3 obojí mělo stejnou váhu. No, a on ztratil v koncentráku ženu, dva syny a dcerušku, ale nikdy nedal najevo nějaký pocit tragedie. Psal o tom teda také, samozřejmě, o těchto věcech. No ale pořádal pro nás děti takové oslavy svátků a učil nás atd.měl takovou bradku asi jako Masaryk trošku a byl to velmi osvícený, laskavý a dobrý člověk. Všichni ho měli rádi! Tak na toho se pamatuji. Tolik Arnošt Goldflam. Na svého rabína, jenž zemřel právě před 42 lety. A. Goldflam vzpomínal i na vlnách rozhlasu: Jenže tehdy v divadle jsme času už měli jen málo, světla zhasínala a lidé už odcházeli. Proto se jen řečnicky de ptáme také KDO VLASTNĚ BYL RICHARD FEDER A PROČ JSME SE O NĚM NIKDY NEUČILI? Co MY víme? Rodná obec Dr. Richarda Federa Václavice (na Benešovsku), kde je dlouho čestným občanem, mu letos v září odhalila pamětní desku.. Malý Richard Feder tam poznal světlo světa jako dítě chudých rodičů, v početné rodině. Bylo to v roce 1875, jeho otec pracoval jako podomní obchodník a následně musela týmž způsobem obstarávat pro děti chléb i jeho matka. Syn Richard navštěvoval tamní obecnou školu, od jedenácti let pak židovskou školu v Benešově a poté pražské Piaristické gymnasium. Studoval filozofii v Praze a ve Vídni, kde také souběžně rozšiřoval svoje judaistické vzdělání po dobu šesti let v rabínském semináři. Na své dětství vzpomínal ve své biografii s dojetím a probíral v ní učitele i žáky, radostně se ohlížel za svými zbožnými rodiči a po společných hrách s dětmi. Nikdy ve své obci nepociťoval pro svoje židovství ústrky, jeho tatínek dokonce zakoupil pro sousedy sošku sv. Jana, k níž pak pořádali procesí. Od dětství se však dr.federovi přeci jen moc nezamlouval ve Václavicích 3

4 dodnes oblíbený masopustní průvod, kde tradiční maska žida všude vleze,všechno proleze pořád se vším obchoduje o všem smlouvá, a ještě z projevuje z toho nebývalou radost... Po založení Československé republiky se krátce účastnil mezinárodních misí na Podkarpatské Rusi. Měl rád T.G.M. a vážil si jeho díla. Jako Masaryk byl i Feder hluboce založeným demokratem. Po studiích se stal rabínem na několika místech v Čechách (např.v Kojetíně, Roudnici) a posléze zakotvil v největší české židovské obci v Kolíně. Na pohřeb jeho otce do Kolína přijeli i Václavičtí. Rabín Feder vyučoval různé předměty na tamní reálce (NJ aj.) a své pedagogické a spisovatelské činnosti se věnoval překládáním z němčiny a hebrejštiny. Vedle ped. publikací v židovských aj časopisech vytvořil také mj. biblickou česko hebrejskou učebnici "Haleluja," která se dočkala i svojí reedice: Rabín byl podle všech dochovaných historických i současných narativních pramenů naprosto tolerantní člověk, příkladný český vlastenec. Účastnil se kulturního života, zejména pak v divadelním spolku ve městě Kolíně, kde vyučoval německý jazyk, něm. obchodní korespodenci na reálce aj., to až do svého odchodu do důchodu v r Významně se podílel na kulturní správě města Kolína, kde byl členem správního orgánu pro kulturu. Dr. Feder měl už před vypuknutím války a holocaustu pravdivé informace z Rakouska a Německa svědčící o pronásledování a státním teroru židovských občanů. Proto už před druhou světovou válkou organizoval hromadnou emigraci tzv. kolínských židů (ve skutečnosti mnohem širší komunity). Spojenci ho však zklamali, jednání diplomaticky protahovali a k vystěhování v počtu hr. odhadem lidí, našich spoluobčanů včetně jejich dětí české národnosti z ŽO Kolín nedošlo. Naopak, přišel Hitler a s ním tzv.norimberské zákony. Židům byla zmrazena konta a ocitli se v protektorátní nacistické pasti. Byli zprvu všemožně perzekvováni, pak došlo k rozervání jejich rodin v tzv. "šlojskách", kdy otcové a starší synové nesměli bydlet s rodinou. Poté několika transporty deportování do Terezína, polské Lodže, Lublinu, Sobbiboru, Osvětimi, Majdanku, Treblinky, Chelmnu a mnoha jiných koncentračních táborů hlavně na východě Evropy. Naprostá většina jich tam zahynula, včetně dětí... Budiž českému národu ke cti, že se na holocaustu či šoa, tedy na vyhlazování svých spolubčanů, vyjma odporných udavačských výjimek vědomě nepodílel. Ne každý národ v Evropě má alespoň tak čisté národní svědomí. Samotnému rabínovi Němci vyhubili všechny příbuzné včetně vnuků. Šlo asi o dvacet lidí... On sám přežil v Terezíně kde pomáhal kde mohl a jak mohl. Po válce se stal jako jediný přeživší rabín Vrchním rabínem Čech a Moravy. Napsal svoje nejvýznamnější dílo, dějiny českého holocaustu s výstižným názvem Židovská tragédie, dějství poslední. (Kolín, 1947). Výňatek zde: 4

5 Feder popisuje mj. předválečné poměry v demokratické republice Masarykově a Benešově, kdy se dle jeho slov židům žilo dobře a mohli se plně účastnit veřejného života za plného respektování jejich náboženských i občanských práv. To se však mělo brzy změnit.přichází rok 1948 a s ním nástup komunistů s měnícími se názory podle příkazů Velkého bratra v SSSR. Rabín dr. Richard Feder je v r.1953 v podstatě vytlačen z centrální Prahy do mnohem menšího Brna, ale tam se těší bedlivému dohledu státních orgánů. Přestože se mu dostalo vysokého ocenění za celoživotní zásluhy o budování státu, byl podle neoficiálního sdělení ŽM dokonce odposloucháván. Celá padesátá léta, ale i následná byla plna antisemitismu a proto jsme se o něm, rabínovi ani jeho lidu moc neučili. Richard Feder umírá 18. listopadu 1970 v plné vážnosti a je v úctě v pohřben Brně, kdy v témže roce vychází v Praze přičiněním Židovské obce sborník věnovaný jeho významné osobnosti a k uctění jeho světlé památky. Později po roce 1990 bylo jeho celoživotní dílo oceněno ˇpresidentem Václavem Havlem udělením Řádu Tomáše G. Masaryka im memoriam. Blíže o Federově osobosti naleznete na internetu zde: Dále byla obhájena a publikována na Masarykově univerzitě v Brně zajímavá diplomní práce, je ke stažení, její link přináším tady: vyznamny_predstavitel_ceskeho_zidovstvi.pdf Nedávno rabínovi Federovi česká redaktorka (mj.zn) a soudobá spisovatelka Zuzana Peterová vydala novou vzpomínkovou práci ve stylu orální historie nazvanou Rabín Richard Feder. Vzpomínají na něj jak lidé v Brně, kde má pam. desku, tak Kolíně, jenž má jeho pamětní síň, ale hlavně v jeho rodišti, tedy samotných Václavicích. Obce která mj. nesla tíhu II. světové války jako součást rozsáhlého území Středních Čech, rozloženého mezi Sázavou a Vltavou tzv. Neveklovska, nazývaného podle zhruba ve středu ležícího menšího města Neveklova. Občané této části byli vyhnáni ze svých domovů. Účel této akce byl ryze germanizační. Němci potřebovali stůj co stůj národnostně kompaktní území středních Čech rozbít. Byla to součást plánu na likvidaci českého národa, po němž měla zbýt jen historická památka. Na rozsáhlé ploše zřízeno několika koncentračních táborů,poboček Flossenburku a vojenské cvičiště SS, které mnohé vesnice zdevastovalo. Čeští občané Václavic na tyto časy německé okupace plné příkoří, nikdy nezapomněli. Pořádají vzpomínkové akce a na poslední z nich byl odhalen spoluobčanovi rabínu dr. Richardovi Federovi masivní pomník s deskou v kameni kraje - kameni žulovém. Vzpomněli tak i na jiné spoluobčany, které Němci se svojí zběsilostí záludně zahubili. Díky, vám lidé spravedliví, ani my nezapomeneme! 5

6 Pamětní deska s fotografií zemského rabína Dr. Richarda Federa, kterému vděčíme za pozoruhodně živé vyprávění historie obce od konce 19. století. Lidé, kteří ještě prožili válečné peklo zavzpomínali na své bližní, ale i na naše spoluobčany, vč. Dr. R. Federa a ostatní české židy, kteří se už domů nevrátili... 6

7 Zleva: Odhalení pomníku Vrchního rabína Richarda Federa se zúčastnil předseda Federace židovských obcí v ČR Jiří Daníček. a Zdeněk Votruba, starosta Václavic. Nahoře zleva: Dva přátelé historie a iniciátoři skvělého díla v rámci slavnostikraje Neveklovska "OHLÉDNUTTÍ"Jan Votruba a Kronikář obce Miroslav Plavec 7

8 . 1.Starosta Zdeněk Votruba vítá hosty. 2. Gotický. kostel katolíků a za ním škola Nejmladší účastník akce není mu rok! Starší pamětníci ve vsi se těší úctě, hovoří bývalý starosta obce pan F. Šindelář 8

9 Omladina, která se už na všechno dívá zcela po svém a zatím až na světlé výjimky s pažemi v kapsách. Za pár let už třeba převezmou práci v obci do svých rukou, doufejme že.... Vítáni byli hosté, býv. senátor Karel Šebek z Neveklova- vášnivý fotograf, a také herec, býv. senátor Tomáš Töpfer, nyní ředitel Divadla na Vinohradech v rozhovorun se starostou Václavic,panem Zdenkem Votrubou a přítelem historie i současnosti obce, místostarostou panem Miloslavem Kolumbusem. 9

10 Další dokumentaci nalenete na linku Zpracováno k příležitosti 42. výročí úmrtí spisovatele a spoluobčana, který zažil a popsal dějiny českého holocaustu Dr. Richarda Federa (nar a zemřel v 95 letech, ) (FOTO - autor 2012) Případné dotazy dle možnosti zodpoví autor zbsimunek@seznam.cz Došlo také k zasazení omladku české lípy. Zúčastnil se jej každý dle svých sil... שּׁשּׁשּׁשּׁ 10