UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie Bc. Vojtěch PRZYBYLA Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech (Analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist Party and the Czechoslovak Socialist Party from 1920 to 1992) Diplomová práce Olomouc 2015 Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.

2 BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM Autor (osobní číslo): Bc. Vojtěch Przybyla (R130051) Studijní obor: Učitelství geografie pro SŠ - Historie Název práce: Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech Title of thesis: Analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist Party and the Czechoslovak Socialist Party from 1920 to 1992 Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Rozsah práce: 101 stran, 2 vázané přílohy, 3 volné přílohy Abstrakt: Tématem této diplomové práce je prostorová a časová analýza volebních výsledků Československé strany národně socialistické a Československé strany socialistické v letech Diferenciace tohoto jevu bude zpracována do úrovně politických okresů a dána do demografických souvislostí. Objektem dalšího zájmu budou změny a trendy rozložení volební podpory ČSNS v jednotlivých obdobích našeho státu s důrazem na srovnání stavu před a po čtyřicetileté vládě totalitního režimu v Československu. Klíčová slova: parlamentní volby, analýza, Československo, ČSNS, ČSS Abstract: The aim of this thesis is spatial and temporal analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist Party from 1920 to Differentiation of this phenomenon has been processed to the level of districts and given to the demographic context (especially national and religious). Objects of interest were also changes and trends in the distribution of electoral support before and after the communist era in Czechoslovakia. Keywords: parliamentary elections, analysis, Czechoslovakia, National Socialist party

3 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Miloše Fňukala, Ph.D. a všechny použité zdroje jsem uvedl v seznamu literatury. Olomouc, 22. dubna podpis

4 Rád bych na tomto místě poděkoval především RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za rady a připomínky při zpracování této práce, dále pak Mgr. Petru Šimáčkovi za pomoc při tvorbě mapových podkladů a RNDr. Martinu Plešivčákovi, Ph.D. za poskytnutí cenných informací o volební geografii Slovenska. V neposlední řadě také děkuji své rodině a přátelům za pomoc a podporu v průběhu studia.

5

6

7 OBSAH SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU ÚVOD CÍL PRÁCE RELEVANTNÍ LITERATURA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Relevantní literatura a prameny Metodika zpracování a výběr územní úrovně CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU ČESKOSLOVENSKA Nástin volebního systému Československé republiky Nástin volebního systému Československé republiky Nástin volebního systému ČSFR ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ-SOCIALISTICKÁ - VÝVOJ A PROFIL STRANY Založení strany a její vývoj v době monarchie ČSNS v meziválečném Československu ČSNS po druhé světové válce Strana po roce ÚZEMNÍ ASPEKTY VOLEBNÍ PODPORY ČSNS A ČSS Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v dubnu Čechy Morava a Slezsko Slovensko Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu Čechy Morava a Slezsko Slovensko Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu Čechy Morava a Slezsko Slovensko Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v květnu Čechy Morava a Slezsko Slovensko... 62

8 6.5 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1920 až Analýza voleb do Ústavodárného národního shromáždění Analýza voleb do České národní rady v červnu Analýza voleb do České národní rady v červnu Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1946 a VLIV VYBRANÝCH DEMOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK NA VOLEBNÍ PREFERENCE ČSNS A ČSS Národnost jako faktor podmiňující volební chování Náboženské vyznání jako faktor podmiňující volební chování ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH... 99

9 SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU AB BdL čs. ČND ČNR ČSDSD ČSL ČSNS ČSÚ ČŽOSS DCV DNP DNSAP DSDAP DWG FS HSD-SMS KDS KPS KSČ Autonomistický blok (Hlinkova slovenská ľudová strana Slovenská národná strana Autonomný zemedelský sojuz Polskie stronnictwa w Czechosłowacji) Bund der Landwirte (Svaz zemědělců) československý Československá národní demokracie Česká národní rada Československá sociálně-demokratická strana dělnická Československá strana lidová Československá strana národně-socialistická Český statistický úřad Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská Deutsche Christlichsoziale Volkspartei (Německá křesťansko-sociální strana lidová) Deutsche Nationalpartei (Německá národní strana) Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá národně-socialistická strana dělnická) Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik (Německá sociálně-demokratická strana dělnická v Československé republice) Deutsche Wahlgemeinschaft (Německé volební společenství) Federální shromáždění Hnutí za samosprávnou demokracii Společnost pro Moravu a Slezsko Křesťanskodemokratická strana Koalice polských stran Komunistická strana Československa (sekce Komunistické Internacionály) 9

10 LSU MS něm. NF NOF NSJ NS OF pct. b. PO PS RSZML RČS SO SÚS SZ ÚNS ZeS ŽS Liberálně sociální unie Magyar Nemzeti Párt (Maďarská národní strana) německý Národní fronta Čechů a Slováků Národní obec fašistická Národní sjednocení Národní shromáždění Občanské fórum procentní bod politický okres Poslanecká sněmovna Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu Republika československá soudní okres Státní úřad statistický Strana zelených Ústavodárné národní shromáždění Zemědělská strana Židovská strana 10

11 1 ÚVOD Ve druhé polovině 19. století vrcholí české národní hnutí a Češi se postupně etablují jako vyspělý moderní národ, což se odráží i v otázce politické. K značné politické aktivizaci dochází v 90. letech předminulého století, kdy jsou široké skupiny obyvatelstva zapojovány, díky rozšiřujícímu se volebnímu právu a prostřednictvím sociální a nacionální radikalizace, do veřejného (tedy i politického) života. Strany honorační jsou nahrazovány stranami masovými. Po období tzv. všenárodních hnutí se politická mapa razantně diferencuje na základě sociálních, církevních a nacionálních principů. Z těchto let se do dnešních dní udržely v popředí české politiky dvě strany sociální demokracie a strana lidová. Našim meritem zájmu bude další významná strana, formující se právě v těch časech, jež existuje i v dnešní době, její význam je ale zcela marginální. Jedná se o hlavní představitelku českého národně sociálního tábora Československou stranu národně socialistickou. S ohledem na podobnost názvu s německou NSDAP může být pro neznalého čtenáře její zařazení v politickém systému nejasné, jednalo se však (na rozdíl od pravicově extremistické Hitlerovy strany) o stranu levicovou, a to nemarxistické orientace, která cílila na městské obyvatelstvo nižší střední vrstvy, jež chtěla oslovit křížením nacionálních a sociálně-reformních přístupů. Po celou dobu existence první republiky patřili národní socialisté mezi opory demokratického státu a podporovatele idey čechoslovakismu. Největšího vzestupu dosáhli paradoxně krátce před svým pádem, a to konkrétně po druhé světové válce, ve specifické době tzv. třetí republiky, kdy se po komunistech stali druhou nejsilnější politickou stranou u nás. Nedokázali však zabránit, spolu s dalšími demokratickými silami, nástupu totalitního režimu, což v konečném důsledku znamenalo jejich eliminaci na okraj pseudopluralitního spektra Národní fronty a postupnou diskreditaci v průběhu čtyřicetileté komunistické vlády v Československu. Po roce 1989 se i díky tomuto, na rozdíl od již jmenované sociální demokracie, nedostali zpět do role významného levicového hráče a zůstali na okraji českého politického systému. 11

12 2 CÍL PRÁCE Tato diplomová práce si klade za cíl komplexní charakteristiku časových a prostorových změn volební podpory Československé strany národně socialistické v parlamentních volbách v letech 1920, 1925, 1929, 1935 a 1946 s přesahem do období let , kdy se zaměříme na volby do České národní rady. Výsledky voleb budou zpracovány do úrovně tehdejších politických okresů. Dále se zaměříme na vytyčení jader volební podpory národních socialistů. Celostátní volební výsledky srovnáme s výsledky na úrovni jednotlivých historických zemí, přičemž lze očekávat odlišný trend ve volebním chování obyvatelstva jednotlivých celků. Pomocí statistické metody korelace výsledků voleb s vybranými demografickými ukazateli se pokusíme sestavit profil voliče této strany. Téma práce bylo vybráno jednak na základě autorova zájmu o problematiku historické volební geografie, jednak vlivem výsledků vlastní bakalářské práce, kde byla zjištěna značná provázanost českého obyvatelstva, žijícího v oblasti s převahou jiné národnostní skupiny (na Těšínsku), právě s Československou stranou národně socialistickou. Jedním z cílů tak bude pokus o ověření této teorie na území celého státu, či naopak její označení za lokální fenomén. 12

13 3 RELEVANTNÍ LITERATURA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ 3.1 Relevantní literatura a prameny Přední britský geograf Ronald Johnston ve Slovníku humánní geografie uvádí, že geografie voleb je disciplína studující geografické aspekty organizace, provedení a výsledků voleb. 1 Kombinuje v sobě prvky několika věd, a proto při rešerši potřebné literatury autor sáhl i po monografiích z politologie, historie, sociologie a demografie. Volební geografie je v českém prostředí poměrně mladá disciplína. První rozsáhlejší práce v rámci ČR začaly být publikovány až po roce 1989, protože v období komunistického režimu neměla existence tohoto oboru své opodstatnění. Předkládaná diplomová práce čerpá metodologii především z článků Jehličky a Sýkory 2 a Blažka a Kosteleckého 3, kteří jako jedni z prvních nastínili možné přístupy práce s volebními daty, a také analyzovali výsledky prvních svobodných voleb v Československu v roce 1990, v případě Jehličky a Sýkory v návaznosti na volby prvorepublikové. V otázce náčrtu historického vývoje námi sledované politické strany autor vycházel z práce Josefa Harny 4, a také Jiřího Kociána 5. Při zpracování jednotlivých voleb do Poslanecké sněmovny a demografických údajů ze sčítání lidu byly jako hlavní zdroj využity publikace Státního úřadu statistického z edice Československá statistika, v našem případě se jednalo o řadu I. (volby) 6 a řadu VI. (sčítání lidu) 7. Pro pozdější volby bylo užito jak publikace ČSÚ 8, tak webového portálu volby.cz, kde jsou k dispozici v elektronické podobě data ze všech voleb od roku Mimo studium relevantní literatury byla při psaní této diplomové práce snaha použít i archivní materiály, týkající se Československé strany národně socialistické. 9 Rozsáhlý archivní fond národních socialistů v současnosti spravuje pražský Národní archiv. Velkou nevýhodou tohoto fondu je jeho značná neuspořádanost. Lze sledovat nesoulad mezi názvy jednotlivých kartonů a jejich skutečným obsahem. Klíčové 1 Dictionary of Human geography (2009) s. 2 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s BLAŽEK - KOSTELECKÝ (1991). s HARNA (1998). 291 s. 5 KOCIÁN (2002). 262 s. 6 SÚS (1922). 168 s.; SÚS (1926). 69 s.; SÚS (1930). 47 s.; SÚS (1936). 47 s. 7 SÚS (1924). 176 s. a SÚS (1934) 205 s. 8 ČSÚ (2008). 310 s. 9 Národní archiv Praha, fond: Archiv České strany národně sociální Praha : inv. č

14 informace jsou ztraceny v nesmírném množství nerelevantních archiválií. Z hlediska studia problematiky voleb je bohužel nutné konstatovat velmi malý přínos archivního fondu ČSNS této práci. 3.2 Metodika zpracování a výběr územní úrovně Výběr územní úrovně je při zkoumání voleb jedním z nejdůležitějších faktorů. Nejpodrobnější informace můžeme získat z volebních okrsků, avšak ve větších sídlech dochází téměř každé volby k úpravám jejich počtu a velikosti, tudíž je dlouhodobá analýza na této úrovni těžko realizovatelná. Další možností jsou obce, správní obvody obcí s rozšířenou působností nebo okresy. Spatřujeme ale souvztažnost mezi zvětšující se velikostí územní úrovně a zkreslením výsledných dat. Logickou záležitostí je snaha nalézt nejdéle kontinuálně fungující územní celek. V našem případě se jedná o politický okres. Tato územní jednotka existovala od dob Rakouska-Uherska do roku 1949, v námi sledovaném období s minimálními změnami. Oproti soudním okresům je jejich výhodou menší, a přesto dostatečně reprezentativní počet (230 v celé bývalé ČSR), a také aplikovatelnost na prostor dnešního Slovenska, kde pouze existovaly právě okresy politické. Volby 1990 a 1992 jsou rovněž vyjádřeny graficky i početně na úrovni politických okresů. Toho bylo dosaženo sloučením vrstev obcí k a politických okresů k pomocí funkce Spatial Join v programu ArcGIS 10.1, čímž došlo k přiřazení obce do hledaného PO. V programu Microsoft Office Excel 2013 byl sestaven převodník, který umožnil identifikovat zaniklé a nově vzniklé obce. Stěžejním vodítkem bylo identifikační číslo obce. Pokud se obec sloučila, její data byla přiřazena ke sloučené obci. Pokud obec vznikla zcela nově, byla jí přiřazena nulová hodnota. Výsledné zkreslení dat se při následném převodu na politické okresy samo eliminovalo. Na základě autorovy analýzy stability správního členění se pro potřeby této práce užívá stav administrativních okresů k Není tak zohledněn vznik dvou okresů v roce 1935 (Hořice, Zlín), tří okresů v roce 1936 (Bílina, Beroun, Nymburk), jednoho okresu v roce 1937 (Vlašim), v roce 1945 (Jaroměř) a zánik okresu Frýdek (také 1945). Všechny výše zmíněné okresy jsou zde brány jako součást svých původních politických okresů, ze kterých byly následně vyčleněny. Ve volných přílohách je tato 14

15 skutečnost zvýrazněna. Aby bylo dosaženo požadovaného stavu, došlo v několika případech k modifikaci tehdy platného správního členění. K největším změnám dochází u voleb v roce Na Slovensku ještě přetrvávalo uherské správní členění (slúžnovské okresy a magistrátní města), neexistovala tzv. Velká Praha. Výsledky za tyto jednotky byly sečteny tak, aby stav odpovídal právě roku V celém textu je pracováno s původními názvy okresů (například PO Frývaldov = dnes Jeseník), ve volných přílohách je v poznámkovém aparátu tato problematika zaznamenána. Při zpracovaní sedmé kapitoly, zabývající se vlivem socioekonomických faktorů na volební podporu ČSNS a ČSS, bylo k interpretaci demografických hodnot užito následujícího klíče: pro volby 1920 a 1925 se zohledňují data ze sčítání lidu 1921, pro volby 1929, 1935 a 1946 data ze sčítání lidu 1930, pro volby 1990 a 1992 data ze sčítání lidu V otázce výběru typu voleb bylo přikročeno k rozhodnutí sledovat v období volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění 10, v letech pak volby do České národní rady, protože tuto komoru považujeme za přímou předchůdkyni dnešní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, i když z tehdejšího pohledu se můžou jevit volby do Federálního shromáždění ČSFR jako důležitější. Hlavní statickou metodou této práce je Pearsonův korelační koeficient. Ten nám zaznamenává míru asociace dvou proměnných. Dvě proměnné jsou korelované, jestliže určité hodnoty jedné proměnné mají tendenci se vyskytovat společně s určitými hodnotami druhé proměnné. 11 Rozmezí hodnot korelace je od 1 do +1. V případě hodnoty 0 chybí statistická souvislost mezi oběma proměnnými. Pro potřeby této práce budeme považovat za náznak korelace hodnotu 0,4 a za průkaznou korelaci hodnotu od 0,7 (podle příkladu obdobně zaměřených studií). Náznak korelace i korelace průkazná je v tabulkách zvýrazněna. Výpočet korelací byl proveden pomocí funkce CORREL v programu Microsoft Office Excel K vytyčení jádra volební podpory určité politické strany došlo vyjádřením jejího procentuálního podílu volebního zisku v konkrétním politickém okrese na celkovém 10 Po roce 1945 nebyl Senát obnoven, Národní shromáždění bylo pouze jednokomorové. 11 HENDL (2012). s

16 výsledku této strany v námi sledovaném vyšším správním celku. Jádro volební podpory je představováno územím, kde ČSNS získala právě 50 % celkového volebního zisku. Jednotlivé politické okresy byly seřazeny podle procentních zisků dané strany od nejvyššího k nejnižšímu. Následně byly tyto hodnoty kumulativně sčítány do té doby, dokud nedosáhly 50 % celkového volebního zisku příslušné strany v námi sledovaném území (Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko). Dále bylo přikročeno k vytvoření tzv. stabilních jader volební podpory. Za stabilní jádra volební podpory považujeme v našem případě ty okresy, které byly ve volbách vždy součástí jádra volební podpory. Pro popis koncentrace volební podpory autor pracoval s metodou výpočtu míry územní koncentrace, míry volební úspěšnosti a čisté míry koncentrace. Míra územní koncentrace nám vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá na jednotku rozlohy na dané úrovni hodnocení, než je průměrná hodnota v České republice. Hodnota 1 je považována za republikový průměr. Pokud je tedy vyšší, znamená to, že v území, kde strana získává 25 %, 50 % nebo 75 % hlasů, je i značně vysoká hustota jejích voličů. Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů než je republikový průměr dané strany, získá strana v oblastech s koncentrací 25 %, 50 % nebo 75 % své volební podpory. Míra volební úspěšnosti nemůže pro 100 % volební základny dosáhnout nižšího čísla než je 1. Čistá míra územní koncentrace je podílem dvou předchozích měr a vyjadřuje, v jakém prostředí z hlediska hustoty voličů získala strana 25 %, 50 % nebo 75 % voličské základny. Pokud je hodnota vyšší než 1, pak je jádrovou oblastí město, pokud je menší než jedna, pak je jádrem venkov. 12 Hledané absolutní hodnoty výsledků voleb a sčítání lidu byly získány z výše uvedených zdrojů a pomocí programu Microsoft Office Excel 2013 převedeny na data relativní a zpracovány do tabulek ve formátu xls. Veškeré mapy v této práci byly vytvořeny pomocí programu ArcGIS 10.1 od společnosti ESRI. Snaha zachovat stejné hranice intervalů při konstrukci kartogramů byla znemožněna díky velkým výkyvům ve voličské podpoře, cíle se podařilo dosáhnout pouze v období let JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s

17 4 CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU ČESKOSLOVENSKA 4.1 Nástin volebního systému Československé republiky Idea československého státu, hledaná a formovaná po desetiletí, získala pevnější kontury v průběhu první světové války. Poté, co vzaly za své představy Dohody o uzavření separátního míru s Vídní, a co se jako nerealizovatelná ukázala koncepce široké autonomie pro státotvorné národy nového rakouského císaře Karla I., se v druhé polovině roku 1918 stala destrukce mocnářství jedním z mocenských zájmů Dohody. Vnitřní krize Rakouska-Uherska a sílící tlak jednotlivých národních elit pak nastartovaly proces rekonstrukce střední Evropy. 13 Po převratu v říjnu 1918 převzal na našem území moc Národní výbor československý, vzniklý již roku 1916 jako platforma české politické reprezentace, vymezující se vůči Říšskému sněmu rakouské monarchie. Předsednictvem Národního výboru bylo schváleno dočasné převzetí zákonů bývalého Rakouska-Uherska 14 a také byla tímto orgánem s velkým chvatem sestavena Prozatímní ústava 15, jež vešla v platnost 13. listopadu Dle instrukcí Prozatímní ústavy vzniklo jednokomorové revoluční Národní shromáždění, v němž byly jednotlivé české politické strany zastoupeny dle výsledků voleb do rakouského parlamentu z roku Stěžejní vliv na jmenování poslanců měly samy politické strany, které považovaly mandáty za svůj vlastní majetek. Tímto byl vyslán signál ukazující značnou sílu politického stranictví a tendenci politických stran hrát od počátku primární roli. Tato skutečnost se projevila též při projednávání nové ústavní listiny v ústavním výboru sněmovny, kdy došlo k značným sporům mezi politickými stranami a výsledná podoba textu ústavy byla dílem kompromisu. Tento faktor, spolu s čekáním na závěry Pařížské mírové konference způsobil, že Revoluční Národní shromáždění schválilo 13 BALÍK a kol. (2011). s Tzv. recepční zákon (č. 11/1918 Sb.) o převzetí celého právního řádu Rakouska pro české země a celého právního řádu Uher pro Slovensko. 15 Zákon č. 37/1918 Sb., O Prozatímní ústavě. 16 BROKLOVÁ (1992). s KREJČÍ (2006). s

18 definitivní ústavu až 29. února Zcela logicky nová ústava 19 formulovala i základní principy volebního systému RČS. Ty byly zakotveny v Hlavě druhé a jasně deklarovaly demokratický charakter státu. Všeobecné, rovné a přímé volební právo umožnovalo všem občanům účastnit se volebního procesu. Nová ústava v čl. 1 6 jmenovala za vykonavatele zákonodárné moci Národní shromáždění, které dělilo na Poslaneckou sněmovnu (300 poslanců volených na 6 let) a Senát (150 senátorů volených na 8 let). Dále ústava stanovila věkové limity pro aktivní a pasivní volební právo. Právo volit do Poslanecké sněmovny měla osoba dosáhnuvší věku 21 let, právo být zvolen poslancem pak osoba starší 30 let. Možnost jít volit ve volbách do Senátu měl občan od 26 let, být zvolen senátorem pak osoba starší 45 let. Stanovena byla i volební povinnost, avšak nebyly vytvořeny mechanismy sankcí v případě jejího porušení. 20 Pro obě komory parlamentu byl definován princip poměrného zastoupení. 21 Důvod pro využití tohoto systému byl zdůvodněn zejména snahou o zajištění politických práv pro národnostní menšiny. To se do velké míry zdařilo a své poslance či senátory měli po celou dobu trvání státu Němci, Maďaři, Rusíni i Poláci. V průběhu let však došlo k posunu tohoto zastoupení od sociálně laděných stran až ke stranám nacionálním a iredentistickým, což nakonec nepřímo vedlo až k rozbití republiky. Systém voleb určovaly zákony č. 123, 124, 208 a 431/1920 Sb. a jejich následné novely. Speciálně pro potřebu voleb bylo zřízeno 23 volebních krajů pro volby do Poslanecké sněmovny a 13 volebních krajů pro senátní volby. Volič se ve volbách rozhodoval pro celou krajskou kandidátku některé strany a pořadí kandidátů nemohl měnit, kandidátní listiny tedy byly přísně vázané. 22 Proti tomuhle nešvaru marně bojovalo několik skupin politiků 23 nebo Strana proti vázaným kandidátním listinám, 18 BROKLOVÁ (1992). s Zákon č. 121/1920 Sb. 20 KREJČÍ (2006). s BROKLOVÁ (1992). s KREJČÍ (2006). s Například právník a senátor za národní socialisty Otakar Krouský vydal rozsáhlou kritiku stávajícího volebního systému (publikace Volební reforma), kde mimo jiné kritizoval vázané kandidátky jako nedemokratický prvek. 18

19 která však většího úspěchu nezaznamenala. Přísně vázané kandidátní listiny byly další symbol velké moci politických stran. Rozdělování mandátů na základě výsledku voleb probíhalo ve třech skrutiniích. V prvním skrutiniu byla použita Hareova formule ta stanovila počet hlasů, které jsou nutné k získání jednoho mandátu ve volebním kraji. Avšak kvůli této metodě zůstaly neobsazené mandáty a přebytky hlasů. Proto byla ve druhém skrutiniu využita formule Hagenbach-Bischoffova. Zbylé hlasy z celé republiky se vydělily neobsazenými mandáty zvětšenými o jeden. Stále neobsazené mandáty přešly do třetího skrutinia, kde se aplikovalo pravidlo největšího zbytku mandáty obdržely ty strany, které měly největší počet zbytkových hlasů. Tento postup mírně zvýhodňoval velké strany a vedl k nepřímé formě volby ve druhém a třetím skrutiniu Nástin volebního systému Československé republiky Politici a státníci, kteří usilovali o obnovu Československa po 2. světové válce, byli ve své většině přesvědčeni, že tento stát potřebuje výraznou reformu politického systému. Prezident dr. Edvard Beneš jako řešení celé řady problémů 1. republiky, a to včetně vztahů mezi Čechy a Slováky, viděl správní i zákonodárnou zemskou decentralizaci. V duchu řady předválečných požadavků prosazoval vytvoření parlamentu s jedinou sněmovnou. Přál si zachování systému poměrného zastoupení, ale navrhoval zrušit systém vázaných kandidátních listin a požadoval referendum o některých zásadních otázkách. 25 Co se týče podoby stranického systému, Beneš původně počítal s činností dvou, eventuálně tří stran levice, pravice a strany středu. 26 Na základě košického vládního programu vznikla tzv. Národní fronta Čechů a Slováků, v níž se povinně integrovaly všechny organizace včetně politických stran. 27 Ty byly nakonec obnoveny čtyři, z toho tři socialistické a jedna středopravá. Stranám národnostních menšin, pravicovým a protibenešovským nebyla umožněna svobodná činnost. Tento zákaz se týkal i největší prvorepublikové strany agrárníků, o jejichž voliče se popraly strany ostatní. Můžeme říci, že se jednalo o omezeně kompetitivní, 24 KREJČÍ (2006). s KREJČÍ (2006). s BALÍK a kol. (2011). s Tamtéž. 19

20 fakticky nepolarizovanou soustavu, již lze nejlépe charakterizovat jako uzavřenou pluralitu 28 zablokovaný a formalizovaný systém, takřka imunní vůči vnějším podnětům a nutící jednotlivé politické subjekty jednak k participaci na jeho aktivitách, jednak ke vzdání se možnosti prosazovat jakékoliv změny. Úhelným rysem jeho existence se stala loajální účast všech čtyř v českých zemích povolených politických stran ve vládní koalici. 29 Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 47/1945 ze srpna 1945 bylo rozhodnuto, že Prozatímní Národní shromáždění bude vykonávat zákonodárnou moc podle ústavní listiny z roku 1920, čímž došlo k zachování kontinuity s předválečným státem. Tentýž dekret určil, že Prozatímní Národní shromáždění bude jednokomorové a vznikne na základě nepřímých voleb. V roce 1945 tak byli poslanci vybíráni na základě politické parity. 30 Hlavním úkolem jmenovaných poslanců byla příprava všeobecných voleb v roce 1946 do Národního shromáždění, v jehož režii měla vzniknout nová ústava (proto se také používá termín Ústavodárné národní shromáždění). Volby do Ústavodárného národního shromáždění proběhly v květnu 1946 na základě ústavního zákona č. 65/1946 Sb. a volebního zákona č. 67/1946 Sb. Byl ustanoven jednokomorový parlament s 300 poslanci volenými na základě všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva podle zásady poměrného zastoupení. Věková hranice aktivního volebního práva byla snížena na 18 let. Za diskriminační musíme považovat 2 zákona o úpravě stálých seznamů voličských č. 28/1946 Sb., který povoluje zapsat do voličských seznamů jen všechny státní občany Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, kteří v den vyložení voličských seznamů dosáhli věku 18 let. 31 To samé platí o 10 volebního zákona, který říká, že za poslance mohou být zvoleni státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti ve věku nad 21 let. 32 Tímto byli z hlasování i z kandidatury vyloučeni všichni zbylí příslušníci německé (naprosté většině českých Němců bylo už před volbami odebráno 28 BALÍK a kol. (2011). s Tamtéž. 30 KREJČÍ (2006). s Tamtéž. s Tamtéž. 20

21 státní občanství) a velká část příslušníků maďarské menšiny (volební právo bylo ponecháno Maďarům, přesídleným do českého pohraničí). Ústřední volební výbor rozhodl o navýšení počtu volebních krajů na 28 a rozdělil mandáty podle zemí takto: Čechy 150, Morava a Slezsko 81, Slovensko 69 mandátů. Rozdělování mandátů na základě výsledku voleb probíhalo podobně jako za první republiky. Pro první skrutinium byla opět použita Hareova formule. Neobsazené mandáty rozděloval ústřední volební výbor ve druhém skrutiniu pro každou zemi zvlášť. Kandidáty pro druhé skrutinium opět vybírali vedoucí představitelé stran v libovolném počtu z kandidátů v krajích nezvolených v prvním skrutiniu. Pro druhé skrutinium byla použita Hagenbach-Bischoffova metoda. Pokud nebyly takto obsazeny všechny mandáty, přikázal ústřední volební výbor tyto mandáty rozdělit postupně stranám, které v dotyčné zemi vykazovaly nejvyšší zbytek dělení Nástin volebního systému ČSFR Roku 1990 se konaly první svobodné volby po více jak čtyřiceti letech. Došlo k bouřlivému zakládání politických stran, často bez jasného programu, vybudované struktury a pevné voličské základny. Také vedení těchto stran bylo nezkušené a často své ideové názory prezentovalo bez hlubšího smyslu, pouze s vidinou získání moci. Většina nově vzniklých stran tak nepřežila ani do dalších voleb. Došlo k několika pokusům, zejména z řad bývalých členů, k resuscitaci prvorepublikových stran, což se mnohdy ukázalo jako neúspěšné. Pro charakteristiku volebního systému v době konání voleb do Federálního shromáždění roku 1990 a 1992 je nejdůležitější zákon Federálního shromáždění ČSFR č. 47/1990 Sb. Volební systém pro Českou republiku byl upraven zákonem České národní rady č. 54/1990 Sb. o volbách do ČNR, který byl změněn a doplněn zákonným opatřením předsednictva ČNR č. 221/1990 Sb., zákonem ČNR č. 435/1991 Sb. a zákonem ČNR č. 94/1992 Sb. 34 Volební zákon potvrdil návrat k systému poměrného zastoupení. Federální shromáždění bylo dvoukomorové, složené ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Podle ústavního zákona se volilo 75 poslanců z každé republiky do 33 KREJČÍ (2006). s Tamtéž. s

22 Sněmovny národů. Rozdělení mandátů v případě Sněmovny lidu bylo určeno na základě státního mandátového čísla, které vzniklo tak, že se celkový počet občanů dělil ústavně stanoveným počtem poslanců. Byla tedy použita Hareova formule. V každé republice se volilo tolik poslanců, kolikrát bylo státní mandátové číslo obsaženo v součtu občanů republiky v roce 1990 to bylo 101 poslanců v České republice a 49 na Slovensku, v roce 1992 pak 99 poslanců v České republice a 51 na Slovensku. 35 Ve volbách do ČNR bylo voleno 200 poslanců, do SNR pak 150 poslanců. Počet poslanců, připadající na jednotlivé kraje, nebyl ustanoven předem, ale vypočítával se až podle skutečné volební účasti, což byl demokratický posun ve srovnání s praxí 1. republiky. Přidělování mandátů probíhalo ve dvou skrutiniích. Podle volebního zákona z roku 1990 bylo dáno jednotné kvorum pro vstup do prvního skrutinia na pět procent ze všech odevzdaných platných hlasů alespoň v jedné z republik, v případě voleb do ČNR pět procent všech hlasů. Rozdělování mandátů v prvním skrutiniu probíhalo pro FS i ČNR pomocí Hagenbach-Bischoffovy metody. Na rozdíl od 1. a 3. republiky, kdy byly kandidátní listiny přísně vázané, umožnil nový volební zákon tzv. preferenční hlasování. Mandáty, nepřidělené v prvním skrutiniu, se rozdělovaly ve skrutiniu druhém, kde byla opět použita Hagenbach-Bischoffova metoda KREJČÍ (2006). s Tamtéž. s

23 5 ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ-SOCIALISTICKÁ - VZNIK, VÝVOJ A PROFIL STRANY 5.1 Založení strany a její vývoj v době monarchie Kořeny národně-sociálních idejí sahají sice hluboko do 19. století, hledání rovnováhy mezi řešením otázek národních a sociálních však nabylo v české společnosti na aktuálnosti až v době, kdy došlo k masovému nárůstu počtu českého dělnictva a kdy začala být tato sociální kategorie vtahováno do politické sféry. V polovině 90. let 19. století již v Čechách i na Moravě působila celá řada dělnických spolků, které vědomě odmítaly dogmatický internacionalismus sociální demokracie a samy hledaly možnosti integrace do národní společnosti. 37 Jedním z hlavních impulsů ke vzniku strany národních dělníků bylo nešťastné protistátoprávní prohlášení poslanců Českoslovanské sociální demokracie na Říšském sněmu ve Vídni na počátku roku Popření českého státního práva, považovaného za oporu národní identity, znamenalo zklamání obyčejných Čechů a odklon části dělnictva od sociální demokracie. V neděli 4. dubna 1897 ve tři hodiny odpoledne se sešli v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze rozhořčení národně orientovaní dělníci, aby založili vlastní stranu. 39 Hlavními osobnostmi na této zakládající schůzi byli redaktor mladočeských Národních listů Václav Klofáč a řemeslník František Kváča, který byl zvolen za prvního předsedu. Tímto okamžikem začíná téměř století trvající existence národně-socialistické strany. Během několika málo let získala strana masový charakter. V roce 1899, kdy se pokusila prosadit zvolení svých zástupců do říšské rady, ještě neuspěla, ale již o dva roky později zasedli ve Vídni čtyři její poslanci. Pouhé čtyři mandáty nebyly úspěchem nijak závratným, strana však jejich prostřednictvím získala další možnost propagace svých politických cílů. Ani ve volbách v roce 1907, po přijetí všeobecného a rovného volebního práva, ještě nedosáhla zásadního zvratu (do říšské rady vstoupili 3 nár.-soc. 37 HARNA (2005). s MAREK a kol. (2000). s KLÁTIL (1992). s

24 poslanci), ale již v roce 1911, v koalici s mladočechy, získali 13 poslaneckých míst a stali se čtvrtou nejsilnější českou politickou stranou. 40 V době první světové války je činnost strany násilně přerušena, a to díky antimilitaristickým idejím, myšlenkám slovanství a trvalým sympatiím k Rusku. Řada předních představitelů je odeslána na frontu a předseda Klofáč je internován. 41 Ten se po tříletém věznění zapojuje do politické činnosti v srpnu 1917, kdy do Luhačovic svolává poradu českých a slovenských politiků se snahou o vytvoření jednotné socialistické strany, avšak neúspěšně. Na jaře 1918 se koná 8. stranický sjezd, na kterém se ke straně připojuje několik stoupenců z menších stran (anarchokomunisté, realisté, liberálové) a kde je přijat nový název strany Česká strana socialistická. 42 V závěrečné fázi války se strana podílí na všech akcích, jejichž cílem je samostatnost českých zemí. Připojuje se k nově reorganizovanému Národnímu výboru a ve snaze posílit své pozice zakládá, společně se sociální demokracií, tzv. Socialistickou radu, jejíž vrcholnou akcí je organizace generální stávky 14. října 1918 proti vývozu potravin z Čech. Národní socialisté se prostřednictvím místopředsedy strany a člena Národního výboru Jiřího Stříbrného podílejí také na vyhlášení nezávislosti Československa 28. října ČSNS v meziválečném Československu V první Československé republice měly politické strany od počátku privilegované postavení. Staly se základními součástmi struktury politického systému a zasahovaly i do řady nepolitických sfér života společnosti. S jistou dávkou kritičnosti až ironie byla dokonce první republika již ve své době označována za stát politických stran. 43 Růst moci stran v politickém systému měl za následek přenesení mocenského těžiště z parlamentu do neveřejných jednání stranických a mezistranických orgánů. 44 Typickým rysem zpolitizování československé společnosti byl i vznik ke stranám přidružených zájmových, odborových a hospodářských organizací, které svou nabídkou sportovního a kulturního vyžití či poskytnutím hospodářských výhod k sobě 40 HARNA (1998). s Tamtéž. 42 MAREK a kol. (2000). s Tamtéž. s KREJČÍ (2006). s

25 připoutávaly značnou část společnosti. 45 To s sebou přinášelo i početnou členskou základnu s řadou místních organizací. Můžeme tak říci, že tehdy oblíbené heslo strany provázejí člověka od narození až do hrobu mělo reálné základy. Tato charakteristika sedí i na národní socialisty, o čemž se přesvědčíme na následujících řádcích. Do nového státu vstoupili národní socialisté pod rozšířeným názvem Československá strana socialistická a jako součást vlády tzv. všenárodní koalice. Ve vládě premiéra Kramáře získali tři křesla ministrem pošt se stal Jiří Stříbrný, ministrem obrany předseda strany Václav Klofáč a ministrem výživy lidu Bohuslav Vrbenský. 46 V Revolučním národním shromáždění získali na základě výsledků voleb z roku 1911 celkem 35 křesel. 47 Nový politický program strany reflektoval poválečnou situaci. Kladl větší důraz na řešení sociálních problémů, navrhoval přestavbu společnosti z kapitalistické na socialistickou, avšak za razantního odmítání marxistické filozofie. Nejpřijatelnější formou společenského vlastnictví pro národní socialisty představovalo družstevnictví. Za tímto účelem založili roku 1919 Československou družstevní banku a Svaz spotřebních a výrobních družstev, který se později přetransformoval na Jednotu malozemědělských a hospodářských družstev. Strana měla také své vlastní odbory, které pod názvem Československá obec dělnická sdružovaly zhruba členů. 48 Tato odborová ústředna tak byla druhá největší v celé republice. Vedle toho dále existovala Československá obec úřednická, která sdružovala národně-socialisticky smýšlející úřednictvo v počtu členů. 49 Z dalších organizací jmenujme Svaz československé mládeže národně-socialistické nebo Klub československého studentstva. Národní socialisté se také pokusili, prostřednictvím své organizace Sdružení malorolníků a domkařů, prosadit i na venkově. Jejich snaha ale nebyla, až na několik výjimek, příliš úspěšná. Zejména v Čechách byla vesnice tradiční baštou agrární strany, na Moravě pak soupeřili agrárníci se stranou lidovou. ČSNS i díky tomuto faktoru zde příliš neuspěla a dále se soustředila spíše na městské obyvatelstvo. 45 MAREK a kol. (2000). s HARNA (2005). s Včetně 6 křesel bývalých realistů. 48 HARNA (2005). s Tamtéž. 25

26 Heterogennost členské základny vyvrcholila spory o stranický program na 9. a 10. stranickém sjezdu v roce 1921, potažmo Nepodařilo se prosadit komplexní novelu, za základ byly přijaty sjezdové referáty jednotlivých členů předsednictva. Navíc došlo k vyloučení členů okolo B. Vrbenského v souvislosti s bojkotem zákona na ochranu republiky. Programovými záležitostmi se nezabýval ani 11. mimořádný sjezd strany v Brně v roce 1926, kdy strana procházela jednou z největších vnitřních krizí. Se vstupem ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše do národně socialistické strany v roce 1922 (Beneš byl doposud nestraník) začaly postupem času doutnat spory mezi ním a stranickým místopředsedou a ministrem Jiřím Stříbrným. Vše vyvrcholilo na již zmíněném sjezdu, kdy Stříbrného křídlo prohrálo a několik straníků bylo vyloučeno, včetně samotného místopředsedy (mimochodem poškozeného úplatkářskou aférou na ministerstvu železnic). Jiří Stříbrný poté zakotvil v pravé části politického spektra, výraznějšího úspěchu jeho Národní liga nikdy nedosáhla. Beneš a jeho skupina tak ve straně získali definitivní převahu. Pro nás je důležitou informací také to, že 11. sjezd schválil další modifikaci názvu strany Československá strana národně-socialistická. Program se podařilo schválit až díky páté programové komisi na 12. sjezdu strany v roce 1931, po dlouhých 13 (!) letech. 50 Nový program strany vycházel ze dvou základních dokumentů. 51 První, tzv. teoretický, rozebíral postavení a smysl československého národního socialismu. Druhý dokument (tzv. akční program) obsahoval konkrétní body v oblasti politické, hospodářské a kulturní. Z hlediska politického, strana se začíná profilovat více liberálně a také prohradně. Je nastolen požadavek upravení vztahu k Slovensku a Podkarpatské Rusi. Strana se zabývá i vztahem k Němcům, kdy žádá vyřešit důstojně, sebevědomě, spravedlivě poměr českoněmecký. Díky přítomnosti Edvarda Beneše v ČSNS je ve stranickém programu daleko více reflektována zahraniční politika. V oblasti ekonomické spatřujeme kontinuitu s programem předešlým. Důraz je stále kladen na kolektivní formu podnikání (tj. družstevnictví), zásahy státu do hospodářství, podporu drobných živnostníků a zemědělců, revizi pozemkové reformy, zlepšení sociálních podmínek práce, úpravu pojištění zaměstnanců atd. V otázce kulturní je pak hlavním tématem reforma školství. 50 HARNA (2005). s HARNA (1998). s

27 Jestliže se podíváme na tiskovou politiku ČSNS, vidíme jako nejvýraznější stranický počin v této oblasti založení vydavatelství Melantrich. Zde vycházelo hlavní stranické periodikum České Slovo v průměrném denním nákladu výtisků ( ranní a večerní vydání výtisků nedělního vydání). 52 Ústřední výkonný výbor strany měl pravomoc jmenovat šéfredaktora Českého Slova. To vycházelo v několika regionálních mutacích, na Slovensku pak od roku 1922 jako Slovenské Slovo. Melantrich se díky svému řediteli Jaroslavu Šaldovi stal největším a nejmodernějším vydavatelským domem v celém Československu, výrazně se podílel na financování strany, a to hlavně v záležitosti agitační a propagandistické. 53 Organizace strany kopírovala správní členění státu, navíc se zde vyskytl prvek krajských výborů. 54 Zastupitelstvo strany se skládalo z důvěrníků krajských organizací, vedoucích činitelů zemských výborů, poslanců ČSNS v NS, delegátů stranických odborových organizací a zástupců satelitních spolků žen a mládeže. Rozhodovalo o důležitých záležitostech v době mezi jednotlivými sněmy a plnilo funkci volitele vrcholného orgánu strany - ústředního výkonného výboru. Ten byl složen z předsedy (v letech Václav Klofáč), místopředsedů, jednatele a osmi volených členů. 55 Československá strana národně-socialistická v období první republiky zasedala ve většině koaličních vlád, kde pravidelně získávala 3 4 ministerské posty. Byla také součástí tzv. Pětky, což bylo mimovládní a mimoparlamentní uskupení pěti nejsilnějších českých politických stran. Její místopředseda dr. Edvard Beneš se navíc roku 1935 stal prezidentem republiky. Konec strany nastal krátce po mnichovské okupaci, konkrétně 22. listopadu 1938, kdy členové odhlasovali její rozpuštění. Jako strana Benešova čelila útokům aktivizujících se nacionalistů a pro novou, s Německem kolaborující politickou elitu, byla její další existence nepřijatelná. Část členstva vstoupila do Národní strany práce, další pak do Strany národní jednoty. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 odešlo mnoho národních socialistů do emigrace, další se zapojili do domácího odboje. 52 MAREK a kol. (2000). s HARNA (2005). s Struktura vznikla v době, kdy se počítalo se zřízením župního (krajského) správního členění. 55 HARNA (2005). s

28 5.3 ČSNS po druhé světové válce Československá národně-socialistická strana obnovila svoji činnost v květnu Již o měsíc dřív byl v Košicích ustanoven prozatímní ústřední výkonný výbor, který zvolil za svého předsedu Petra Zenkla, v té době stále vězněného v koncentračním táboře Buchenwald. 56 Organizačně strana navázala na předválečnou vnitrostranickou strukturu. Byl obnoven i hlavní stranický deník, nyní pod názvem Svobodné Slovo. Dohody o novém stranicko-politickém uspořádání osvobozeného Československa však nepřipouštěly možnost organizační obnovy českých politických stran na Slovensku a opačně. Úvahy o znovuobnovení činnosti národních socialistů i ve slovenské části státu tudíž vzaly za své. Stoupenci ČSNS na Slovensku tak přešli buď k Demokratické straně, nebo ke slovenským komunistům. Právě s Demokratickou stranou se ČSNS snažila, hlavně po volbách v roce 1946, spolupracovat a čelit tak komunistickému nebezpečí. V oblasti programu se musela strana adaptovat na nové poválečné podmínky. Okleštěnost demokratického zřízení, neexistence jakékoliv opozice a nutnost členství v Národní frontě výrazně deformovaly politickou soutěž. Již od podzimu 1945 se všechny parlamentní strany připravovaly na nadcházející volby do NS. Národní socialisté se rozhodli vystupovat před volbami samostatně a tomu přizpůsobili svou rétoriku. Prezentovali se jako hlavní demokratická síla, která je protiváhou vůči komunistům. Kromě komunistů ostře kritizovali i sociální demokracii, kterou obviňovali z podřízenosti ke KSČ. Strana bohužel nebyla v poměru ke komunistům jednotná. Několik předních členů odmítalo antikomunistickou kampaň a nadále vyzývalo k úzké spolupráci s KSČ. Tomuto kroku se nelze příliš podivovat, neboť komunisté všechny ostatní povolené politické strany infiltrovali svými lidmi, kteří zde působili v jejich prospěch. 57 Výsledek voleb znamenal opačný trend, než v který národní socialisté věřili. Došlo k posílení komunistů na úkor demokratických sil. ČSNS dokonce prohrála ve své tradiční baště, Praze, kde stejně jako v celostátním měřítku skončila druhá. Strana sice získala historicky největší počet absolutních hlasů ( ), v dané politické situaci to ale neznamenalo nic. 56 KOCIÁN (2002). s Tamtéž. s

29 Analýzu volebního neúspěchu strany přednesl místopředseda strany a ministr spravedlnosti Prokop Drtina: Chtěl bych připomenout, že dnes před rokem jsme vůbec nevěděli, sestry a bratři, jestli se nám podaří tuto stranu vzkřísit nebo ne. ( ) Komunisté naproti tomu přicházeli jako strana, která si byla jista svou pozicí, která měla přesný, podrobný plán, na němž pracovala po celou dobu války. ( ) Tím, že šlo právě o prvé volby po válce, byla to situace neobyčejně výhodná pro komunistickou stranu, jako jedinou stranu, která nebyla vládní stranou v první republice. ( ) My jsme všichni byli zatíženi svojí vládností, protože přece také v první republice naše strana vždycky byla představitelkou toho, co neslo státní ideu a myšlenku. Naproti tomu komunisté měli tu výhodu neviny za vládní práci a za všechny chyby, nedostatky a také pověry, které o tom panovaly ve veřejnosti po roce 1938, když se stát a režim zhroutily. Oni mohli dokazovat, že všechno nedobré, co na první republice potírali, bylo způsobeno druhými, a že všechno dobré, čeho bylo dosaženo, by byli chtěli dosáhnout oni v míře mnohem větší. To, co bylo z jejich požadavků uskutečněno ve vládě v prvním roce budování nového státu, bylo zase vyhlašováno jen jako jejich úspěch, i když k tomu došlo jen za spolupráce a spoluzodpovědnosti všech. ( ) To je důvod, sestry a bratři, proč komunisté nám vnutili tento stranický systém, který dnes máme. Vždyť my jsme jej nechtěli! 58 Ano, náskok a vliv komunistů oproti ostatním stranám byl nedostižný a vše vyvrcholilo v únoru 1948, kdy došlo ke známým událostem. Demisi ministrů podanou 20. února jako odpověď na naprostou neústupnost komunistů provést usnesení vlády ze 13. února ve věci služby bezpečnosti zcela využila ve svůj prospěch komunistická strana, když donutila 25. února prezidenta Beneše tuto demisi přijmout a nenásilně tak zahájit komunistickou totalitu. Předsednictvo ČSNS po tomto aktu podalo 26. února demisi a stáhlo se z politického života. Mnozí, včetně Petra Zenkla, emigrovali do zahraničí. Ti funkcionáři, kteří byli ochotni s komunisty spolupracovat, přešli ve dnech komunistického převratu na jejich stranu a dali se plně k dispozici totalitní moci. Strana však nezanikla, pouze se transformovala na přisluhovačku KSČ, což ji při obnově po roce 1989 hrubě poškodilo. Únorový převrat znamenal pro mnoho členů ČSNS násilnou represi ze strany komunistů. Nejznámější obětí totalitní zvůle se stala právě národněsocialistická poslankyně Milada Horáková, popravená po vykonstruovaném procesu. 58 KRÁL (1961). s

30 5.4 Strana po roce 1989 Československá strana socialistická disponovala v letech velmi limitovanou autonomií, její pozice i praktická politika byly plně závislé na vůli Komunistické strany Československa. V závěru 80. let se část členské základny sblížila s opozičními proudy a v listopadu 1989 se aktivně podílela na destrukci komunistické diktatury, stranické vedení ale reagovalo na změny váhavě. 59 Dlouholetý předseda Bohuslav Kučera, který byl diskreditován svým podílem na normalizaci strany po roce 1968, na počátku ledna 1990 odstoupil z funkce. Na 24. sjezdu, který se konal v březnu 1990, se ČSS sloučila s Československou stranou národně sociální v exilu a novým předsedou strany se stal Jiří Vyvadil. 60 Do voleb v roce 1990 šla strana samostatně s programem Šance schopným jistoty všem. Od motivu národa a vlastenectví, tolik typickému pro období první a třetí republiky, bylo upuštěno, ČSS ale zůstala věrná své levicové orientaci. Hlavním tématem bylo nepreferování soukromého vlastnictví před jinými formami a s tím související úsilí o ochranu skupin obyvatelstva, které by mohly být ohroženy transformací hospodářství. Tento program nebyl nijak odlišný od mnoha dalších politických uskupení, strana tak nebyla schopna vymezit se v rámci politického spektra a získat tak důvěru většího okruhu voličů. Na rozdíl od strany lidové, která se rovněž podílela na Národní frontě v letech , se národní socialisté nemohli opřít o jasně definovatelný elektorát, kterým je pro ČSL nábožensky založené obyvatelstvo. V prvních svobodných volbách ČSS získala na území České republiky necelé 3 % hlasů. Výsledky do ČNR byly o 0,21 pct. b. lepší než do Sněmovny lidu FS ČSFR. Strana nedokázala zúročit existující stranické struktury a hledala jiné možnosti, jak zvýšit svoji atraktivitu pro voliče. V průběhu roku 1991 postupně vykrystalizovalo spojenectví ČSS se Zemědělskou stranou a Stranou zelených. 61 Nový subjekt se nazýval Liberálně sociální unie, a ač se jednalo o koalici tří nezávislých stran, navenek toto sdružení vystupovalo jako jedna strana. Hlavním důvodem byla snaha obejít vyšší kvorum pro koalice. 62 Volební zisk se ve volbách roku 1992 pohyboval okolo 6 % hlasů. Ve volbách 59 ŠEDO (2005). s Tamtéž. s Tamtéž. s Tamtéž. s

31 do ČNR získala LSU hlasů, což v přepočtu činilo 6,52 % a 16 poslaneckých mandátů. Ve volbách do Sněmovny lidu FS ČSFR byly její výsledky slabší ( hlasů), a obdržela 5,84 % a 7 mandátů. Volby roku 1992 byly poslední, kdy ČSS (byť fakticky v koalici) získala parlamentní zastoupení. Po vzniku samostatné České republiky se začala štěpit na stále menší a politicky bezvýznamnější subjekty. V současnosti existují tři (spíše obskurní) strany, které se hlásí k odkazu národních socialistů. Jedná se o Českou stranu národně sociální (předseda M. Klusáček), Českou stranu národně socialistickou 2005 (předseda K. Janko) a NS-LEV 21 bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka (dnes ji vede P. Michek). Význam všech tří stran je zcela marginální, ve volbách do PS v roce 2013 kandidovala pouze Paroubkova strana, která obdržela 0,07 % hlasů. 31

32 6 ÚZEMNÍ ASPEKTY VOLEBNÍ PODPORY ČSNS A ČSS 6.1 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v dubnu 1920 V neděli 18. dubna 1920 se konaly historicky první volby do zákonodárného sboru v samostatném Československu. Neproběhly však na celém území republiky, neboť nebyly dořešeny všechny hraniční spory. Jednalo se zejména o oblast Vitorazska a Valticka (spor s Rakouskem), o Hlučínsko (spor s Německem) a o Těšínsko, Oravu a Spiš (spor s Polskem). Volby se také nekonaly na Podkarpatské Rusi z důvodu prozatím nestabilní situace. 63 S tím, že se volby ve výše popsaných územích nebudou konat, počítal již volební zákon č. 123/1920 Sb. 64 Z hlediska sociálního je považujeme za velmi pokrokové, protože mohly hlasovat i ženy, jimž bylo volební právo přiznáno v ústavě. 65 Specifikem těchto voleb také je, že v Národním shromáždění byla rezervována čtyři místa pro legionáře. Ti byli nominování Československou obcí legionářskou a dodatečně kooptováni 8. června Vítězem voleb se poněkud očekávaně stala sociálně-demokratická strana, a to jak česká (25,7 %), tak i německá (11,1 %). Německá sociální demokracie jako první strana německé menšiny uznala vznik ČSR a zařadila se tak do aktivistického tábora. Ambiciózní agrárníci skončili překvapivě až na třetím místě (9,7 %). Zcela propadla Národní demokracie premiéra Karla Kramáře (6,3 %), která se přitom programově prezentovala jako strana celého národa, zastupující všechny jeho složky. Mandáty získalo celkem 14 stran z 22 kandidujících. Námi sledovaní národní socialisté získali celkem hlasů, což nakonec znamenalo čtvrté místo a obdržení 24 mandátů. 67 Důsledkem parlamentních voleb pak bylo pokračování vlády tzv. rudozelené koalice v čele se sociálními demokraty a jejich premiérem Vlastimilem Tusarem. Národní socialisté, jako nejmenší vládní strana, získali 2 ministerské posty, a to ministerstvo železnic (J. Stříbrný) a ministerstvo veřejných prací (B. Vrbenský). 63 Na Podkarpatské Rusi proběhly tzv. doplňovací volby v roce 1924, přičemž se obsazovalo 9 mandátů. 64 Pro zajímavost, volby se také nekonaly v Praze-Hloubětíně kvůli epidemii příušnic a s tím související karanténě. Zdroj: ČSÚ (2008). 65 Zákon č. 121/1920 Sb., Hlava II., KOSTELECKÝ (2014). s Tamtéž. 32

33 6.1.1 Čechy V Zemi české rovněž zvítězil sociálně-demokratický tábor. Výsledek 22,3 % pro českou, respektive 16,2 % pro německou sociální demokracii, potvrdil levicovou orientaci voličů v těžké poválečné době. Další umístění stran víceméně kopírovalo celostátní úroveň. Třetí skončili agrárníci, čtvrtí národní socialisté, pátí pak národní demokraté (viz tab. č. 1). Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, čtvrté místo na republikové i zemské úrovni znamenalo pro národní socialisty značné zklamání. Vedení strany bylo přesvědčeno, že program i politika strany plně odrážejí zájmy většiny české společnosti a strana tak dosáhne rozhodujících pozic v politickém životě nového státu. V Čechách však ČSNS získala jen okolo 380 tisíc hlasů, což znamenalo poloviční zisk oproti konkurenční sociální demokracii, kterou považovali za oportunistickou stranu. Nejlepšího výsledku strana dosáhla v politickém okrese Říčany (28,88 %), Semily (28,26 %) a Čáslav (28,17 %). Počet politických okresů, kde byl zisk ČSNS vyšší než 20 %, je v těchto volbách 13. Naopak nejhorší výsledek strany byl v okrese Jáchymov (0,01 %), kde strana získala pouhý jeden hlas z celkového počtu 9 tisíc platných. Velmi slabý elektorát měla strana také v okresech Teplá (0,03 %), Kraslice (0,04 %) či Mariánské Lázně (0,06 %). Při bližším pohledu musíme tyto špatné volební výsledky přisoudit národnostnímu složení obyvatel, protože výše jmenované okresy mají více jak 90% zastoupení německého obyvatelstva. Dominantní ostrov podpory národních socialistů sledujeme v oblasti středních Čech. Jeho výběžky směřují východně ve směru na Pardubicko, dále na jihovýchod do prostoru Třeboňska a na severovýchod do Podkrkonoší a Náchodska. K zamyšlení je zahrnutí Mostecka do jádra volební podpory. Pokud nahlédneme na výsledky sčítání lidu 1921, vidíme poměrně vyrovnané počty Čechů (46,5 %) a Němců (52,7 %) v celém politickém okrese Most, což v této oblasti představuje spíše výjimku. 68 Právě Češi se zde mohli profilovat více nacionálně (zároveň však levicově) než v jiných, národnostně nesmíšených oblastech, a proto volili kandidátku ČSS. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 18 politických okresů, včetně hlavního města Prahy, kde ČSNS získala největší absolutní počet hlasů. 68 Velká skupina českého obyvatelstva žila i v sousedním PO Duchcov, který je také součástí jádra. 33

34 Obr. 1 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 2 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty) 34

35 6.1.2 Morava a Slezsko Stejně jako v Čechách, i na Moravě zvítězila sociální demokracie (21,9 %). Na rozdíl od Čech se zde projevila vyšší religiozita místního obyvatelstva, kdy druhé místo obsadila Československá strana lidová (18,8 %). Na třetím místě skončili agrárníci (12,4 %), výtečných výsledků dosáhly i německé strany čtvrtá něm. soc. dem., páté DWG a šesté DCV. Specifikem voleb na Moravě a ve Slezsku bylo vyloučení několika okresů z volební účasti v důsledku nedořešených hraničních sporů. Jednalo se konkrétně o politické okresy Český Těšín, Fryštát, Frýdek, Hlučín a část PO Hodonín, což znamenalo neúčast téměř 200 tisíc oprávněných voličů. Je otázkou, na kolik by jejich hlasy ovlivnily celkové pořadí politických stran. V případě prvních třech okresů se jednalo o oblasti s dominancí polské národnostní menšiny, v případě Hlučínska a Valticka 69 pak menšiny německé. Pro národní socialisty na Moravě a ve Slezsku znamenalo sedmé místo a zisk necelých 90 tisíc hlasů jednoznačný neúspěch. Důvodem jak silné postavení lidovců a agrárníků ve venkovském prostoru, tak tradičně dominantní role sociální demokracie v ostravské aglomeraci. Nejlepšího výsledku strana dosáhla v politickém okrese Moravský Krumlov (19,74 %), Brno-venkov (16,72 %) a Brno-město (14,01 %). Počet politických okresů, kde byl zisk ČSNS vyšší než 10 %, je v těchto volbách 5. Nejnižší podporu zaznamenáváme opět v německých okresech, tj. v Moravském Berouně (0,10 %), Rýmařově (0,10 %) a v Bruntále (0,13 %). Největší absolutní počet hlasů strana obdržela v politickém okrese Brno-město, kde rovněž ve všech následujících volbách výrazně bodovala. Z hlediska prostorového uspořádání, vidíme souvislý pás silné podpory táhnoucí se od politického okresu Dačice přes zázemí Brna až po Kyjov. Významnější linie vede rovněž od Prostějovska přes Hranicko až po Opavsko. Nízká volební podpora se naopak soustředí do prostoru bývalých Sudet, kromě nich ještě vidíme dva izolované ostrůvky slabé podpory okresy Mikulov a Nový Jičín. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 9 politických okresů, které jsou vzájemně kompaktní. 69 Součást PO Hodonín. 35

36 Obr. 3 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 4 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty) 36

37 6.1.3 Slovensko Také na Slovensku zvítězila sociálně-demokratická strana, která se zde jako jedna z mála původně českých politických stran prosadila. Výsledkem 35,1 % s přehledem ovládla výsledkové pole. Na druhém místě skončili agrárníci, respektive jejich slovenská odnož 70, když získali 18,1 % všech hlasů. Na třetím místě se umístili lidovci, kteří v tomto celku kandidovali ve výhodné koalici se Slovenskou ľudovou stranou, což jim zajistilo slušných 17,6 % hlasů. Národní socialisté skončili až na sedmém místě, což v konečném důsledku znamenalo 2,2 % a zisk jednoho mandátu v NS. Úspěšnější než oni byly strany maďarské a dokonce i strana židovská. Stejně jako na Moravě i na Slovensku v důsledku hraničních sporů neproběhly volby na celém území. Konkrétně se jednalo o politické okresy Spišská Stará Ves, Námestovo a část okresu Trstená. Národní socialisté se od počátku ztotožňovali s ideou Československa jako unitárního státu, proto se po vzniku republiky rozhodli exportovat svou politiku i na Slovensko. Nositeli myšlenek českého národního socialismu ve slovenských krajích měli být Češi, nastupující zde na místa ve státní správě. Již v srpnu 1919 se v Bratislavě konal ustanovující zemský sjezd strany. Zemským předsedou se stal Igor Hrušovský, který se jako jediný zástupce slovenských národních socialistů také dostal hned v prvních volbách do Poslanecké sněmovny. 71 Národní socialisté vybudovali na Slovensku rozsáhlou síť místních organizací, ty však byly z hlediska velikosti nepočetné a sdružovali se v nich hlavně Češi zde žijící. V prvních volbách získali národní socialisté na Slovensku necelých 30 tisíc hlasů. Největší podporu měli v okresech Košice-mesto (14,69 %), Trenčín (5,54 %) a Stará Ľubovňa (5,42 %). Z hlediska absolutního počtu hlasů obdrželi nejvíce právě v okrese Košice-mesto. Kromě Košic můžeme za centrum národně-socialistického hnutí považovat i Bratislavu, která se z hlediska voličské přízně pohybovala vždy na předních příčkách. Pokud se podíváme na prostorové vyjádření volební podpory ČSNS, vidíme největší úspěšnost na východě Slovenska. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 14 politických okresů, které jsou spíše vzájemně izolované. 70 Slovenská národná a roľnícka strana (předseda Pavel Blaho) se v roce 1922 sloučila s celostátní RSZML. 71 KÁZMEROVÁ (1999). s

38 Obr. 5 Volební podpora ČSS na Slovensku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 6 Jádro volební podpory ČSS na Slovensku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty) 38

39 československé německé ost. Tab. 1 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1920 vyjádřené v procentech územní jednotka Politická Morava a strana RČS Čechy Slovensko Slezsko ČSDSD 25,7 22,3 21,9 35,0 ČSL 11,3 5,6 18,8 17,6 RSZML 9,7 12,4 12,4 18,0 ČSS 8,1 11,2 6,2 2,2 ČND 6,3 8,7 6,2 - ČŽOSS 2,0 2,4 2,9 - DSDAP 11,1 16,2 9,5 - DNP+DNSAP 5,3 6,6 7,2 - BdL 3,9 6,4 1,7 - DCV 3,0 3,4 6,7 - ŽS 1,3 0,6 1,0 3,4 MS 0, ,3 Zdroj: SÚS 1922, vlastní výpočty autora Čechy Morava a Slezsko Slovensko ČSS ČSDSD RSZML ČSL Obr. 7 Výsledky vybraných politických stran v roce 1920 v jednotlivých zemích vyjádřené graficky (v %) 39

40 6.2 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 1925 Vláda rudo-zelené koalice, vzniknuvší po prvních parlamentních volbách roku 1920, neměla dlouhého trvání. Vnitřní krize v sociální demokracii 72 znamenala konec koalice a jmenování úřednické vlády Jana Černého. Tu po několika měsících vystřídala poloúřednická vláda Edvarda Beneše, ve které měla velmi silné slovo již zmíněná Pětka. Beneš zůstal zároveň i ministrem zahraničí a jeho diplomatické povinnosti mimo území republiky se ukázaly jako velký problém pro fungování vlády, při jejímž zasedání tak premiér často chyběl. Proto se strany sdružené v Pětce v říjnu 1922 dohodly na sestavení parlamentního kabinetu v čele s předsedou agrárníků Antonínem Švehlou. V první vládě Antonína Švehly měli národní socialisté poměrně silnou pozici. Získali čtyři vládní posty, když se stal ministrem železnic Jiří Stříbrný, ministrem zahraničí Edvard Beneš (který do strany vstoupil v průběhu roku 1922), ministrem pošt a telegrafů Alois Tučný a ministrem pro zásobování lidu Emil Franke. Vláda ztrácela pod vlivem skandálů a neshod dech. Korupční aféra zasáhla i ministra ČSS Aloise Tučného, který se spolu s agrárníkem a předsedou Senátu Karlem Práškem namočil v tzv. lihové aféře. Úplatkářská aféra na ministerstvu železnic v souvislosti s předraženým nákupem uhlí pak stála v pozadí demise ministra železnic za ČSS Jiřího Stříbrného. Největší ránu do soudržnosti celé koalice zasadil spor mezi agrárníky a sociálními demokraty kvůli zákonu o sociálním pojištění. Agrárníci byli ochotni ustoupit a pro zákon hlasovat, pokud ČSDSD na oplátku podpoří zákon o ochranných zemědělských clech, neboť československé zemědělství trpělo importem lacinějších výrobků ze zahraničí. Sociální demokracie přislíbila schválení cel, avšak po úspěšném přijetí zákona o sociálním pojištění v říjnu 1924 od celé věci ustoupila. Tento fakt spolu se špatným zdravotním stavem premiéra Švehly vedl k domluvě stran nečekat na řádný termín a vypsat volby do obou komor Národního shromáždění už na podzim Symbolem voleb roku 1925 se stala značná roztříštěnost stranického systému. Kandidovalo tentokrát rekordní množství stran (29 do PS), a v poslaneckých lavicích zasedli zástupci 16 subjektů. Po volbách proto nastal problém se sestavením funkční vládní koalici. Nová vláda opět pod vedením Antonína Švehly vydržela jen tři měsíce 72 V soc. dem. vygradovalo napětí mezi bolševickým a umírněným křídlem, což nakonec vedlo k rozštěpení sociální demokracie, přičemž extrémní levice zakládá v květnu 1921 KSČ. 40

41 a po ní byl podruhé požádán Jan Černý o sestavení vlády úřednické. Nakonec došlo na podzim 1926 k domluvě pravicových stran (vč. menšinových BdL, DCV a HSĽS) a vznikla vláda tzv. Panské koalice, v níž poprvé neseděly žádné strany levicové. Celostátní výsledky těchto voleb ovlivnil v levicové části politického spektra výše zmíněný rozkol v sociální demokracii a vstup komunistů do stranického systému. Ti skončili na druhém místě se ztrátou pouhého 0,5 pct. b. na první agrárníky. Na Podkarpatské Rusi dokonce komunisté získali 30% podporu a v tomto celku tak zvítězili. Celkově třetí skončili lidovci se ziskem 9,7 %. Ti se dokázali vypořádat se silnou vlnou antiklerikalismu v souvislosti s oslavami 510. výročí úmrtí mistra Jana Husa i důsledky sporu T. G. Masaryka s papežským stolcem a ztratili oproti minulým volbám jen 1,6 pct. bodu. Na čtvrtém místě skončila oslabená sociální demokracie (8,8 %). Pokud srovnáme její minulý a současný výsledek, rozdíl činí 16,9 pct. bodů, v absolutních číslech se pak jedná o rozdíl hlasů (!). Tato ztráta se víceméně kryje se ziskem KSČ (13,2 % a hlasů), naznačuje však i odchod několika desítek tisíc voličů k jiným stranám (lze předpokládat i k ČSS). Pokud nahlédneme do německé části politického spektra, vznik KSČ a její deklarace internacionalistického přístupu poškodily i německou sociální demokracii (5,8 %). 73 Nejsilnější německou stranou se stal Svaz zemědělců (8 %). Na Slovensku zvítězila Hlinkova slovenská ľudová strana, která se celkově umístila na 7. místě (6,9 %). Národní socialisté v těchto volbách nedokázali výrazněji posílit (i vlivem výše popsaných skandálů) své pozice a skončili na celkovém pátém místě. Oproti minulým volbám si polepšili o 0,6 pct. b. a čtyři mandáty v Poslanecké sněmovně. V povolební Švehlově koalici obsadila ČSS ministerstvo obrany (J. Stříbrný), zahraničních věcí (E. Beneš a veřejného zdraví (A. Tučný). Poté strana skončila, až do roku 1929, v opozici. 73 KSČ získala hlasy i od německých a židovských sociálních demokratů. 41

42 6.2.1 Čechy Výsledková listina v Čechách je od třetího místa poněkud odlišná od republikové. Právě třetí místo získala ČSS, čtvrté tentokrát ČSDSD (10,4 % a rozdíl 11,9 pct. b. oproti roku 1920) a až pátí skončili lidovci (8 %), kteří však v této zemi mírně posílili (+2,4 pct. b. oproti předchozím volbám). Svou dominanci potvrdili agrárníci. Ti se od voleb 1925 stali nejsilnější českou politickou stranou, kterou zůstali až do konce první republiky. Co se týče ČSS, podařilo se jí v Zemi České velmi mírně posílit, a to o 0,8 pct. bodu. V řeči absolutních čísel si polepšila o takřka 55 tisíc hlasů a stala se nejsilnější levicovou nemarxistickou stranou. Nejlepšího výsledku dosáhla v semilském politickém okrese (30,01 %), v PO Říčany (25,82 %, tzn. oslabení o 3 pct. body vůči minulým volbám) a v hlavním městě Praze (25,72 %). Celkem v 12 politických okresech strana dosáhla zisku vyššího než 20 % všech hlasů. Nejslabší podporu tentokrát zaznamenáváme v německých okresech Kraslice (0,39 %), Aš (0,59 %) a Teplá (0,61 %). Kuriozita okresu Jáchymov, kde v minulých volbách stranu volil jen jeden volič, se nyní neopakovala. V Jáchymově odevzdalo hlas pro kandidátku ČSS 125 voličů. V otázce prostorového rozložení podpory národních socialistů dochází k postupné krystalizaci pěti oblastí vysokých zisků strany. První oblastí je Praha a její nejbližší zázemí (Praha, Praha-venkov, Říčany, Jílové), další pak severovýchodní část Čech (Turnov, Semily, Jilemnice, Dvůr Králové, Náchod), východní Čechy (Pardubice, Čáslav), Českobudějovicko (Čes. Budějovice, Třeboň, Týn n. Vlt.) a Plzeňsko (Plzeň, Přeštice). Slabé volební podpory naopak dosáhly především pohraniční okresy s vysokou koncentrací německé národnostní menšiny, kde se výraznější úspěch ČSNS nedá předpokládat. Tradičně tedy strana boduje ve větších sídlech a českých oblastech. Jádro volební podpory zahrnuje opět 18 okresů, ve srovnání s minulými volbami vypadly tři okresy (PO Duchcov, Louny, Most) 74, přibyly PO České Budějovice, Jílové a Vysoké Mýto. Jádro má jakoby kompaktní prstencovitý tvar, izolovaně vůči němu se nachází pouze okresy České Budějovice, Vysoké Mýto a Třeboň. 74 Zde strana vůči minulým volbám ztratila hlasy na úkor KSČ. 42

43 Obr. 8 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 9 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty) 43

44 6.2.2 Morava a Slezsko I na Moravě a ve Slezsku se dala předpokládat změna v pořadí stran, díky oslabení minule vítězné sociální demokracie v mezivolebním období. Ta si zde pohoršila vůči předchozím volbám o 12,4 pct. bodů a skončila až na čtvrtém místě. Její voliče, zvlášť na Ostravsku (a také v jiných průmyslových oblastech) přebrala třetí KSČ (11,1 %). Prvního místa, díky silným ziskům v prostoru jižní a jihovýchodní Moravy, dosáhli lidovci (21,4 %). Jedná se o jejich historicky nejlepší výsledek v celém sledovaném období. Těsně před KSČ skončila na druhém místě RSZML (11,5 %). Národní socialisté tentokrát skončili na místě pátém, čímž si o dva místa ve srovnání s rokem 1920 polepšili. Zlepšení činí +0,78 pct. bodu, v absolutním vyjádření se jedná o 31 tisíc hlasů navíc. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v těchto okresech: Brno-venkov (16,89 %), Moravský Krumlov (16,08 %), Brno-město (15,99 %), což kopíruje stav před pěti lety, ovšem z několikaprocentním úbytkem ve všech územních jednotkách. Pokračuje trend velmi slabé podpory v okresech Moravský Beroun (0,48 %), Rýmařov (0,29 %) a Bruntál (0,59 %). Výrazné změny vidíme v okrese Olomoucměsto, kde došlo k prudkému nárůstu preferencí ČSS (3,05 % v roce 1920 a 11,38 % v roce 1925). Tento posun bude mít zřejmě souvislost s tím, že Olomouc byla jedním z center utvářející se československé církve, a dále fakt postupného posilování městského charakteru strany. Pozitivním směrem rostly zisky také v PO Moravská Ostrava (+4,51 pct. b.) a v dalších větších městech. Pokud pohlédneme na mapu volební podpory ČSS, pás silné podpory v prostoru Brněnska zůstal zachován, avšak došlo k jeho oslabení v západní části (PO Třebíč a Dačice) a naproti tomu ale k posílení severního výběžku (PO Vyškov a Boskovice). Nově můžeme analyzovat podporu v oblastech Těšínského Slezska a Hlučínska, kde se volby konaly vůbec poprvé. Volební zisk ČSS se zde pohybuje v rozmezí od 2 do 5 %, nejlepšího výsledku bylo dosaženo v PO Fryštát (8,42 %). Počet okresů v jádru zůstal stejný jako v roce 1920, tedy devět. Na jižní Moravě vypadl Třebíč a Kyjov, přičemž kompaktnost 6 okresů patřících do jádra z minulého období nebyla zpochybněna. Zbylé dva okresy jádra (Moravská Ostrava a Olomouc-město) jsou vůči ostatním izolované. 44

45 Obr. 10 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 11 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty) 45

46 6.2.3 Slovensko V tomto územním celku došlo k velkému posunu voličských preferencí od levicového ke klerikálně-nacionalistickému směru. Drtivé vítězství zaznamenala Hlinkova slovenská ľudová strana (34,3 %), naopak minule první sociální demokracie se hluboce propadla (o 30,8 pct. bodu). Porážku sociální demokracie na Slovensku můžeme označit za naprostý debakl. Druhé místo si podrželi agrárníci (17,4 %), vedeni schopným zemským předsedou M. Hodžou, třetí skončila KSČ se ziskem 13,9 %. Ta bodovala především v jihoslovenských maďarských politických okresech. Poměrně dobrého výsledku dosáhla koalice Maďarské národní strany, Spišské německé strany a německých agrárníků (7,67 %). Československá strana socialistická opět skončila na sedmém místě s výsledkem 2,6 % hlasů, což ji v druhém skrutiniu vyneslo 1 mandát. 75 Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v okresech Medzilaborce (13,90 %), Košice-mesto (10,96 %), Stropkov (8,02 %) a Bratislava-vidiek (6,96 %). Největší absolutní počet hlasů získali národní socialisté v okresech Košice-mesto (2 717 hlasů) a Bratislava-mesto (2 472 hlasů). Nejslabší podporu zaznamenáváme v politických okresech Šaľa (0,55 %), Nová Baňa (0,65 %) a Púchov (0,67 %). K značnému úbytku preferencí došlo v okresech Stará Lubovňa, Lučenec a Kežmarok, kde strana ztratila takřka polovinu voličů. Obrázek č. 12 nám ukazuje nejsilnější podporu strany ve dvou největších městech (Bratislava a Košice), a také v severní části východního Slovenska. Tamější úspěch je ovlivněn spojenectvím národních socialistů s Karpatoruskou stranou trudovou 76, tj. stranou rusínskou. Příčinu silnějších zisků ve jmenované oblasti tak můžeme interpretovat právě na základě národnostní struktury obyvatelstva, kdy ve všech třech okresech dosahovalo rusínské obyvatelstvo výrazného procenta na celkovém počtu obyvatel (Snina 67% rusínské národnosti, Medzilaborce 79 %, Stropkov 46 %). 77 Kromě několika izolovaných okresů jádra identifikujeme dva kompaktní pásma podpory. Prvním je pás Rimavská Sobota-Lučenec-Zvolen-Banská Bystrica-Turčianský Sv. Martin, druhým půlkruh Prešov-Sabinov-Bardejov-Stropkov-Medzilaborce-Snina. 75 Poslancem za slovenské nár. soc. se znovu stal Igor Hrušovský. Zdroj: KÁZMEROVÁ (1999). s V originále Карпаторусская Трудовая Партия Малоземельных и Безземельных. 77 SÚS (1924). s

47 Obr. 12 Volební podpora ČSS na Slovensku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 13 Jádro volební podpory ČSS na Slovensku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty) 47

48 československé německé ostatní Tab. 2 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1925 vyjádřené v procentech územní jednotka Politická Morava a strana RČS Čechy Slovensko Slezsko RSZML 13,7 13,2 11,5 17,3 ČSL 9,7 8,0 21,4 1,3 ČSDSD 8,9 10,4 9,6 4,2 ČSS 8,6 11,8 7,0 2,6 ČŽOSS 4,0 5,2 4,6 0,8 ČND 4,0 5,8 2,5 1,7 BdL 8,1 8,7 6,4 8,3 DSDAP 5,8 8,6 5,1 0,4 DCV 4,4 5,4 6,7 - DNP 3,4 4,3 4,5 0,2 DNSAP 2,4 3,2 2,9 - KSČ 13,2 12,6 11,1 13,9 ŽS 1,4 0,6 1,1 2,7 KPS 0,4-1,7 - Zdroj: SÚS 1926, vlastní výpočty autora Čechy Morava a Slezsko Slovensko ČSS ČSDSD RSZML ČSL Obr. 14 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %) 48

49 6.3 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 1929 I třetí parlamentní volby byly volbami předčasnými. Hrozbou pro celou Panskou koalici byly výsledky voleb do zemských zastupitelstev v prosinci Výrazné posílení levicových (hlavně nemarxistických) stran na úkor pravice lze interpretovat jako vyslovení nedůvěry tehdejší vládě. Těžce nemocný předseda vlády Antonín Švehla i pod tíhou tohoto neúspěchu v únoru 1929 definitivně odstoupil a byl nahrazen Františkem Udržalem. Ten od počátku přistupoval ke své premiérské misi jako k dočasnému řešení a ve vládě neprovedl žádné významné změny. 78 Nespokojenost radikálního křídla ve vládní HSĽS s provedenou správní reformou vyústila v první polovině roku 1929 v kauzu, kterou rozpoutal luďácký poslanec Vojtech Tuka. Ten vydal ve stranickém časopise Slovák článek Vacuum iuris, v němž tvrdil, že Martinská deklarace obsahovala tajnou doložku, která společný stát Čechů a Slováků potvrzuje pouze na 10 let. Tuka tak prohlásil, že po 30. říjnu 1928 přestane na území Slovenska platit ústava i zákony RČS. 79 Důsledkem tohoto bylo jeho zatčení, prokázání spolupráce s nepřátelským Maďarskem a odchod hlinkovců z vlády. Agrárníci chtěli také využít probíhající ekonomickou konjukturu, proto premiér Udržal vypsal volby na 27. října Z hlediska právního se jednalo o volby přelomové, neboť byly částečně popřeny jejich základní demokratické principy. Zákon č. 56/1927 Sb. totiž odebral volební právo bezpečnostním složkám. Nařízení se týkalo jak profesionálních vojáků, četníků a policistů, tak občanů konajících základní vojenskou službu. Argumentem pro tento krok byla oficiálně snaha o odpolitizování armády a policejních sborů, ve skutečnosti sílily obavy z jejich radikalizace, a to jak extrémně levicové, tak extrémně pravicové. V říjnových volbách roku 1929 vidíme pokračující trend voličského chování ze zmíněných voleb do zemských zastupitelstev. Vítězem se sice znovu stala RSZML se ziskem 15,0 % hlasů, výrazně ale posílila sociální demokracie, jež skončila celkově druhá (13,0 %) a oproti minulým volbám si polepšila o 4,2 pct. body. Třetí skončili národní socialisté (+1,8 pct. b. oproti roku 1925), až čtvrtí pak komunisté ( 3 pct. body). Z německých stran bodovala DSDAP (6,9 %) a DWG (5,4 %). 78 KÁRNÍK (2000). s Tamtéž. 49

50 6.3.1 Čechy V Čechách se vítězem voleb staly dvě hlavní strany demokratické levice - ČSDSD a ČSNS. Národní socialisté poprvé (a naposled) zvítězili, byť jen o 0,1 % 80 před druhými sociálními demokraty (+3,4 pct. b. v poměru k roku 1925). ČSDSD se evidentně vzpamatovala z odštěpení komunistů a došlo k částečnému návratu jejích voličů. Třetí skončili agrárníci (+0,4 pct. b.), čtvrtí komunisté ( 2,3 pct. b.) a pátí lidovci ( 1,4 pct. bodu). Z německých stran výrazněji uspěla sociální demokracie. Příznivá hospodářská situace státu tak na všech sledovaných úrovních výrazně oslabila komunistickou stranu ve prospěch umírněné levice. Národní socialisté v Čechách tentokrát dosáhli historicky nejlepšího výsledku. Ve 24 politických okresech přesáhly jejich zisky 20 %. Celkem obdrželi hlasů (tj. 69 % všech získaných hlasů v republice). Svou dominanci strana potvrdila v okresech Říčany (31,92 %) a Semily (30,95 %). Třetím nejúspěšnějším okresem byla opět Praha (27,19 %). Nejslabší voličskou základu měla ČSNS znovu v okresech Kraslice (0,51 %) a Aš (0,57 %). Největší nárůst hlasů zaznamenáváme v PO Brandýs nad Labem (+8,16 pct. b.) a v PO Kladno (+10,17 pct. b.), největší úbytek pak v PO Týn nad Vltavou ( 5,03 pct. b.) a v PO Žatec ( 2,8 pct. b.). Celková tendence je ale posilování ve všech politických okresech, jak s převahou českého, tak německého obyvatelstva. Prostorové vyjádření podpory nám ukazuje posílení v oblasti střední Čech, hlavně v širším zázemí Prahy. Námi provedené vytyčení pěti ostrovů vysokých zisků ČSNS v kapitole nebylo výrazněji zpochybněno. Nízké zisky strany jsou stále v západních a severních Čechách, tedy v převážně německých okresech. V otázce jader volební podpory je evidentní přenesení území volební podpory směrem k přirozenému centru, tj. Praze. V porovnání s volbami roku 1925 nám z jádra vypadly okresy České Budějovice, Jilemnice, Kutná Hora a Vysoké Mýto, naopak přibyly Brandýs nad Labem, Kladno, Louny, Plzeň a Poděbrady. Současné jádro tak zahrnuje 19 politických okresů (Brandýs nad Labem, Čáslav, Dvůr Králové, Jílové, Kladno, Louny, Mladá Boleslav, Mělník, Mnichovo Hradiště, Náchod, Nová Paka, Plzeň, Poděbrady, Praha, Prahavenkov, Říčany, Semily, Třeboň a Turnov). 80 Přesně o 455 hlasů. 50

51 Obr. 15 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 16 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty) 51

52 6.3.2 Morava a Slezsko I přes několikaprocentní ztrátu ( 3,7 pct. b.) vyhráli v Zemi Moravskoslezské 81 lidovci. Druhá skončila ČSDSD, která si ve srovnání s minulými volbami polepšila o 5,2 pct. bodů na celkových 14,8 %. Třetí příčku zaujali agrárníci (12,3 %), ČSNS získala čtvrté místo (9,7 %) a těsně předběhla páté komunisty (8,9 %). KSČ v těchto volbách zjevně propadla, například ve své tradiční baště, na Ostravsku, obdržela o takřka polovinu méně hlasů než hlavní konkurent - sociální demokracie. Ta mohla tentokrát počítat i s hlasy polských sociálních demokratů z Těšínska, neboť ti se distancovali od minulé volební koalice ostatních polských stran a figurovali na společné soc. dem. kandidátce. 82 Také ve zdejším prostoru zafungovala posilující tendence německé sociální demokracie (6,3 %), slušné podpory dosáhli i němečtí křesťanští demokraté (6,9 %). Na rozdíl od Čech se národním socialistům na Moravě a ve Slezsku nepodařilo v příliš velké míře nalákat nové podporovatele. Nespokojení voliči KSČ přešli k jiným levicovým stranám. Slabší zisky ČSNS v moravském a slezském prostoru také souvisí jak s jinou sídelní, tak sociální strukturou. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo opět v Brně a jeho širším suburbiu. V PO Brno-město straně přibylo 12 tisíc hlasů, získala 24,17 % a volby zde opět vyhrála. Stejný jev sledujeme v PO Brno-venkov. Třetí nejvyšší procentuální výsledek je v okrese Vyškov (14,4 %). Pokud pohlédneme na největší růst preferencí vůči listopadu 1925, jedná se o okresy Vsetín (+7,13 pct. b.), Třebíč (+5,74 pct. b.), Boskovice (+5,61 pct. b.) a Český Těšín (+3,26 pct. b.). Dlouhodobý pokles sledujeme pouze v okrese Moravský Krumlov ( 3 pct. b.). Prostorové výsledky ukazují stálý růst voličské základny v jihomoravském a západomoravském kraji. Tradičně slabou lokalitou je geografická oblast Nízkého a Hrubého Jeseníku, část tehdejších Sudet. V porovnání s rokem 1925 dochází k několika změnám okresů v jádru volební podpory. Po vyhodnocení nám vypadl PO Olomoucměsto, nově se do jádra zařadil PO Boskovice a PO Třebíč. Celkem identifikujeme v jádru 10 okresů, z nichž 9 je na jihu a 1 na severovýchodě Moravy. Ve Slezsku opět nepatří do jádra žádný okres. 81 Dle zákona č. 125/1927 Sb došlo dne 1. prosince 1928 ke sloučení Země Moravské a Země Slezské. 82 V klubu ČSDSD zasedli jako hospitanti dva polští soc. demokraté Emanuel Chobot a Jan Buzek. 52

53 Obr. 17 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 18 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty) 53

54 6.3.3 Slovensko Volby 1929 opět byly na Slovensku ve znamení vítězství HSĽS, která ač oslabena, získala 28,3 % hlasů. Druhé místo si udrželi agrárníci (19,53 %), třetí příčku získala již v minulých volbách zmíněná koalice Maďarské národní strany a spišských Němců, jež výrazně posílila (+8,2 pct. bodu v porovnání s rokem 1925). Čtvrtí skončili komunisté ( 3,2 pct. body) a jejich klesající preference můžeme chápat nikoliv jako místní fenomén Čech anebo Moravy, ale celého státu. Resuscitačního výsledku dosáhli pátí sociální demokraté (9,49 %). Znovu sedmí skončili národní socialisté (3,08 %), které předběhli i národní demokraté, kandidující společně se Slovenskou národnou stranou (3,76 %). Pozice ČSNS tak na Slovensku, na rozdíl od Čech, zůstávaly stále stejné. Zemská organizace prokázala malou schopnost oslovit i voliče slovenské národnosti. Celkový zisk činil necelých 44 tisíc hlasů, což znamenalo o 7 tisíc hlasů více než v listopadu 1925 a zaručovalo straně 2 mandáty v Poslanecké sněmovně NS. 83 Nejlepšího výsledku národní socialisté dosáhli v PO Košice-mesto (13,66 %), Bratislava-mesto (9,92 %), Bratislava-vidiek (6,84 %). Významnější posílení sledujeme v okresech Šaľa (+3,28 pct. bodu), Turčianský Svätý Martin (+2,13 pct. b.), Zvolen (+2,10 pct. b.). Výrazný pád preferencí na východě a severovýchodě Slovenska (např. v okrese Medzilaborce pokles o 9,39 pct. b.) můžeme dát do souvislosti s nepokračováním koalice Československé strany národně-socialistické s Karpatoruskou stranou trudovou (ta v roce 1929 měla své kandidáty na listině Národní demokracie). Těžiště volební podpory ČSNS se, jak z hlediska prostorového tak statistického (jádra), přesouvá z východoslovenského do středoslovenského prostoru. Na základě rozložení jader lze vymezit čtyři hlavní území volební podpory. Prvním je oblast Bratislavy a okolí, druhým nitranská oblast (PO Piešťany, Hlohovec, Nitra, Šaľa, Nové Zámky), třetím turčiansko-zvolenská oblast (PO Turčianský Sv. Martin, Banská Bystrica, Zvolen, Banská Štiavnica a Rimavská Sobota) a čtvrtým Košice. Na mapě číslo 20 vidíme také dva izolované okresy jádra, a to Medzilaborce a Liptovský Sv. Mikuláš. Celkem v těchto volbách tvoří jádro volební podpory 15 okresů. 83 Poslanci za slovenské nár. soc. se stali Igor Hrušovský (obhájil mandát) a Vladimír Polívka. Zdroj: KÁZMEROVÁ (1999). s

55 Obr. 19 Volební podpora ČSNS na Slovensku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 20 Jádro volební podpory ČSNS na Slovensku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty) 55

56 československé německé ostatní Tab. 3 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1929 vyjádřené v procentech územní jednotka Politická Morava a strana RČS Čechy Slovensko Slezsko RSZML 15,0 13,6 12,3 19,5 ČSL 8,4 6,6 17,7 2,6 ČSDSD 13,0 13,8 14,8 9,5 ČSS 10,4 13,9 9,7 3,1 ČŽOSS 3,9 4,6 4,3 2,1 ČND 4,9 5,2 3,1 3,8 DWG 5,4 7,5 5,0 1,0 DSDAP 6,9 10,0 6,3 0,3 DCV 4,7 5,7 6,9 - DNP 2,6 3,2 3,6 - DNSAP 2,8 3,5 3,7 - KSČ 10,2 10,3 8,9 10,7 ŽS a KPS 1,4 0,4 1,0 2,4 HSĽS 5,8 0,0 0,4 28,3 Zdroj: SÚS 1930, vlastní výpočty autora Čechy Morava a Slezsko Slovensko ČSS ČSDSD RSZML ČSL Obr. 21 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %) 56

57 6.4 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 1935 Volby do Národního shromáždění byly v pořadí čtvrté a zároveň poslední v meziválečném Československu. Byly to taky jediné volby konané v řádném termínu, tj. po šestiletém období. Jejich výsledky jsou ovlivněny nejen vnitropolitickou a hospodářskou, ale také mezinárodní situací. Nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu ovlivnil smýšlení tzv. českých Němců, u kterých došlo postupem času k posunu jejich preferencí od sociálně laděných stran ke stranám iredentistickým. Po zákazu dvou nacionalistických německých uskupení (DNP a DNSAP) na podzim 1933 se německé radikální síly sdružily do Sudetedeutsche Heimatfront, která se krátce před volbami proměnila v regulérní politickou stranu Sudetendeutsche Partei (SdP). Sudetoněmecká strana nakonec volby na celostátní úrovni ziskem 15,2 % hlasů vyhrála. Druzí skončili agrárníci 84 se 14,2 %, na třetí místo byla odsunuta česká sociální demokracie (12,6 %). Čtvrtí skončili komunisté (10,3 %) a až pátí pak národní socialisté (9,2 %). Významného úspěchu dosáhl i Autonomistický blok vedený hlinkovci (6,9 %). Německé aktivistické strany (DCV, BdL, DSDAP, ) se ocitly vlivem vzestupu SdP na okraji výsledkové listiny. V květnových volbách kandidovalo jen 16 politických stran, což je na rozdíl od voleb v roce 1929 o 3 méně a ve srovnání s volbami v roce 1925 o 13 (!) stran méně. Po volbách byla sestaven vláda tzv. široké koalice za předsednictví agrárníka Jana Malypetra (toho pak v listopadu ve funkci premiéra vystřídal Milan Hodža). Národní socialisté ve vládě získali 2 ministerstva. Tradiční post ministra zahraničí dostal Edvard Beneš, ministrem pošt a telegrafů se stal Emil Franke. Po zvolení Edvarda Beneše prezidentem republiky se změnilo resortní zaměření nár. soc. ministrů. Emil Franke se stal ministrem školství a na jeho místo ministra pošt nastoupil Alois Tučný. Tito ministři zůstali na svých postech ve vládě až do konce první republiky v září Díky přepočtům zbytkových hlasů ve druhém a třetím skrutiniu ale získali o jeden mandát více než SdP. 57

58 6.4.1 Čechy Především v této samosprávné zemi je díky velkému počtu příslušníků německé menšiny výrazná dominance SdP. Henleinovci získali v absolutních číslech 918 tisíc hlasů, což v přepočtu znamená 21,5 %. O druhé místo svedli boj sociální demokraté s agrární stranou. Úspěšnější byli nakonec o 8 tisíc hlasů sociální demokraté. Národní socialisté nepotvrdili svůj minulý úspěch a skončili až na čtvrtém místě ( 2,3 pct. b.). Pátá skončila KSČ (9,0 %) a šesté fašizující Národní sjednocení (7,6 %). Kandidatura SdP znamenala odliv voličů ze všech ostatních německých (většinou pročeskoslovenských) stran. Jejich volební výsledky (kromě DSDAP) dosáhly hodnoty okolo dvou procent. Úbytek voličů ČSNS vidíme i v tradičních domovských okresech strany. Nejvyšší zisk je v PO Semily (23,19 %), Plzeň (23,17 %) a Říčany (22,26 %). Na opačném konci výsledkové listiny stojí PO Kraslice (0,39 %), Aš (0,61 %) a Nejdek (0,72 %). Výraznější růst preferencí spatřujeme pouze v jediném politickém okrese (PO Plzeň), naopak evidujeme klesající podporu ve značném množství dalších administrativních jednotek. Největší úbytek hlasů je v PO Mělník ( 9,03 pct. b.), Říčany ( 9,66 pct. b.), Čáslav ( 8,05 pct. b.) a Praha ( 6,05 pct. b.). V ani jednom případě nyní nedošlo k překročení 30% hranice získaných hlasů. Zatímco v říjnu 1929 obdrželi národní socialisté ve 24 politických okresech podporu 20 a více procent, teď se jedná jen o pět okresů. O tom, ke které politické straně bývalí voliči ČSNS přecházeli, lze jen spekulovat. Domněnkou je odchod k sociální demokracii, částečně i k Národnímu sjednocení. Jestliže srovnáme mapu volebních zisků v roce 1929 a 1935, vidíme slábnoucí barvu v celém prostoru Čech, a to i v námi vymezených oblastech vysokých zisků strany. Zejména v jihočeských (s výjimkou Českých Budějovic) a východočeských okresech strana vyklidila své pozice. Pokles sledujeme i v ryze českých okresech, kde nemá vznik SdP na hlasování vliv. Pokud přikročíme k vytyčení jader, jejich počet se snížil o dva na 17. Vypadl okres Čáslav, Jílové, Kladno a Mělník, po deseti letech do jádra patří opět PO Vysoké Mýto a České Budějovice. Z dlouhodobého hlediska panuje v Čechách relativně nízká variabilita v počtu a pohybu jader. Většina z nich bude v následující kapitole zahrnuta do stabilního jádra volební podpory. 58

59 Obr. 22 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 23 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty) 59

60 6.4.2 Morava a Slezsko Vliv sudetoněmeckého iredentistického hnutí se projevil i na Moravě a ve Slezsku. Přesto volby znovu vyhrála Československá strana lidová (15,6 %). Druhé místo patřilo zmíněným henleinovcům (14,9 %), třetí skončila RSZML (14,2 %). Výsledek ČSNS se liší jen v setinách procent proti roku 1929, i tak došlo k propadu o jedno místo za čtvrtou ČSDSD. Až šestí skončili komunisté (8,6 %), kteří se od svých prvních voleb před deseti lety nedokázali tak výrazně prosadit, jak se od nich očekávalo. Silné pozice na Těšínsku zaznamenal Autonomistický blok. Aktivistické německé politické strany skončily, stejně jako v Čechách, v poli poražených. V předchozí podkapitole bylo komentováno oslabení ČSNS ve všech okresech. Tuto teorii můžeme na Moravě a ve Slezsku částečně popřít, neboť se zde v tak výrazné míře neprojevila. První dvě místa s nejvyšším ziskem opět obsadil PO Brno-město (22,26 %) a PO Brno-venkov (20,27 %). Třetí tentokrát skončil PO Boskovice (14,82 %). Výrazné zvýšení preferencí pro ČSNS nacházíme v politických okresech Český Těšín (+4,81 pct. b.), Uherské Hradiště (+2,74 pct. b.) a Nový Jičín (+2,45 pct. b.). Nejslabší voličskou přízeň mají národní socialisté opět v okresech Rýmařov, Moravský Beroun a Bruntál (pod 1 %). Na základě obrázku č. 24 můžeme definovat seskupení silné podpory v okolí Brna, jehož výběžky na západě prezentují okresy Třebíč, Jihlava a Nové Město na Moravě, na východě Hustopeče a Vyškov. Intenzivnější barvy sledujeme v oblasti Těšínského Slezska (PO Frýdek, Fryštát a Český Těšín) a na Ostravsku (PO Moravská Ostrava a Bílovec). Co se týče jader volební podpory, v květnu 1935 je do nich zahrnuto 9 okresů (Boskovice, Brno-město, Brno-venkov, Fryštát, Moravská Ostrava, Olomoucměsto, Prostějov, Uherské Hradiště a Vyškov). Proti říjnu 1929 vypadl Moravský Krumlov, Přerov, Třebíč a Hustopeče a naopak se do jádra vrátil PO Olomouc-město. Zajímavé je zařazení PO Uherské Hradiště do jádra, protože tato oblast je známou voličskou základnou ČSL. Lze usuzovat, že za tímto jevem stojí ekonomický vliv Baťova průmyslového koncernu, kdy do Zlína přichází vysokoškolsky vzdělaní odborníci z Brna a Prahy. Díky nadstandardním firemním podmínkám se ve zlínském regionu ve velké míře objevuje fenomén tzv. dělnické aristokracie (opět potencionální voliči ČSNS). 60

61 Obr. 24 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 25 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty) 61

62 6.4.3 Slovensko S velkým přehledem vyhrál květnové volby pětatřicátého roku na Slovensku Autonomistický blok. Výhodným spojenectvím se Slovenskou národnou stranou, rusínským Autonomním zemedelskym sojuzem a koalicí polských stran zabránila HSĽS sestupu voličských preferencí a potvrdila svou hegemonii ve slovenském stranickém systému (30,1 %). Mírně oslabili druzí agrárnící ( 1,9 pct. b.) a na třetím místě, díky koalici s Karpatoněmeckou stranou a Maďarskou národní stranou, skončila Henleinova SdP (14,2 %). Čtvrtou příčku uhájili komunisté (+2,3 pct. b.) a pátou sociální demokraté (+1,8 pct. b.). Na šesté místo se posunuli národní socialisté (3,2 %). Pro ČSNS byl volební výsledek roku 1935 nejlepší za celou dobu její kandidatury na Slovensku. V absolutních číslech se jednalo o zisk hlasů a opět dva mandáty v Poslanecké sněmovně. Dlouholetého člena PS Igora Hrušovského v poslanecké lavici vystřídal dr. Emil Lukáč. 85 Druhé křeslo obhájil Vladimír Polívka. Nejvyššího relativního zisku strana dosáhla v okresech Bratislava-mesto (13,06 %), Košice-mesto (9,91 %) a Bratislava-vidiek (7,85 %). Význačný růst voličských preferencí pro ČSNS sledujeme právě v městském bratislavském okrese (+3,14 pct. b) a PO Revúca (+4,23 pct. b.). Naopak značný pokles zaznamenáváme v PO Košice-mesto ( 3,75 pct. b.) a Turčianský Sv. Martin ( 2,07 pct. b.). Nejslabší výsledky jsou ztotožněny s PO Veľké Kapušany (0,31 %), Námestovo (0,41 %) a Myjava (0,53 %). Novým trendem prostorového rozložení podpory ČSNS je výrazný přesun vyšších zisků do středního Slovenska, hlavně do jeho jižní části. Lehce se také pozměnily čtyři hlavní území volební podpory, vytyčené minule. Prvním je stále oblast Bratislavy (s posilující rolí venkovského okresu), druhým nitranská oblast (ubyly však dva PO), třetím je střední Slovensko (těžiště se ale přesouvá z turčianské oblasti na jih do novohradské) a jako čtvrtou nově lokalizujeme spišskou oblast (PO Gelnica, Poprad a Spišská Nová Ves). Počet okresů v jádru zůstal na čísle 15, vypadly PO Medzilaborce Liptovský Sv. Mikuláš, Piešťany, Šaľa a Turčianský Svätý Martin. 85 KÁZMEROVÁ (1999). s

63 Obr. 26 Volební podpora ČSNS na Slovensku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 27 Jádro volební podpory ČSNS na Slovensku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty) 63

64 československé německé ostatní Tab. 4 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1935 vyjádřené v procentech územní jednotka Politická Morava a strana RČS Čechy Slovensko Slezsko RSZML 14,3 12,7 14,2 17,6 ČSL 7,5 6,0 15,6 2,3 ČSDSD 12,5 12,9 13,3 11,3 ČSS 9,2 11,6 9,8 3,2 ČŽOSS 5,4 6,4 6,1 2,6 NSJ 5,6 7,6 3,9 1,6 BdL 1,7 2,5 1,8 - DSDAP 3,6 5,1 3,7 0,3 DCV 2,0 2,1 3,6 - SdP 15,2 21,5 14,9 1,7 KSČ 10,3 9,0 8,6 13,0 MS 3,6 0,3 0,6 14,2 AB 6,9-1,4 30,1 Zdroj: SÚS 1936, vlastní výpočty autora Čechy Morava a Slezsko Slovensko ČSS ČSDSD RSZML ČSL Obr. 28 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %) 64

65 absolutní hlasy 6.5 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1920 až 1935 ČSNS vnímáme v meziválečném období jako středně velkou politickou stranu. Ve všech čtyřech volbách se její výsledek na republikové úrovni pohybuje v rozmezí od 8 do 10 % všech hlasů. Nejsilnější voličskou základnu má strana v Čechách, nejslabší pak na Slovensku. Vývoj volebních preferencí národních socialistů v průběhu sledovaného období ukazuje kolísavou tendenci. Jak nám znázorňuje obrázek č. 29, největší vzestup počtu absolutních hlasů je zaznamenán v roce 1929 (patrné zejména v Zemi Moravskoslezské), ve volbách 1935 naopak dochází v Čechách k poklesu, ten se však na Moravě a ve Slezsku, ani na Slovensku neprojevuje. Na základě obrázků č. 30, 31 a 32 lze pro období první republiky identifikovat několik území s pravidelně vysokou volební podporou ČSNS. V Čechách se jedná o Prahu a její zázemí, dále o oblast severovýchodních a východních Čech (okresy Dvůr Králové, Náchod, Nová Paka, Semily a Turnov), Mladoboleslavsko a Třeboňsko. Naproti tomu na Moravě spatřujeme jako stabilní jádro volební podpory homogenní území okolo Brna a jeho širšího zázemí (okres Brno-venkov a Vyškov), plynule pokračující na střední Moravu (PO Prostějov). Na Slovensku za části stabilního jádra považujeme dvě největší města Bratislavu a Košice, dále pak pouze politický okres Nové Zámky dubna listopadu října května 1935 ČSR Čechy Morava a Slezsko Slovensko Obr. 29 Průběh volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920 až

66 Obr. 30 Stabilní jádro volební podpory ČSNS v Čechách (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 31 Stabilní jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku (SÚS, vlastní výpočty) 66

67 Obr. 32 Stabilní jádro volební podpory ČSNS na Slovensku (SÚS, vlastní výpočty) Tab. 5 TOP 10 politických okresů s nejvyšší relativní podporou ČSNS v letech okres rel. abs. rel. abs. rel. abs. rel. abs. Říčany 28, , , , Semily 28, , , , Čáslav 28, , Náchod 25, , , Turnov 24, , , , Třeboň 24, Praha 22, , , , M. Boleslav 21, , , Praha-venk. 24, Brno-město 24, , Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora 67

68 6.6 Analýza voleb do Ústavodárného národního shromáždění 1946 Na začátek je nutné poznamenat, že výsledky voleb byly značně ovlivněny omezením počtu politických stran. V Čechách se tak o hlasy voličů popraly jen 4 politické strany. Důsledkem tohoto pokřivení stranického systému pak byla dekoncentrace volební podpory ČSNS (ale i dalších stran) a splynutí domovských okresů strany s novými oblastmi vysokých zisků, v nichž strana v minulosti neměla tak silné zázemí. Na druhou stranu, jedním z důvodů, proč skončili národní socialisté na druhém místě, byl příchod voličů zrušených stran k ČSNS. Ta představovala pro větší část bývalého elektorátu agrárníků nebo národních demokratů nejpřijatelnější alternativu, jednak protože se vymezovala vůči politice KSČ, a také protože při neexistenci pravice stále nejblíže středu. Tam se rovněž nacházela strana lidová, pro svou klerikální orientaci ale nemusela být pro mnohé akceptovatelná. Konečný výsledek nebyl takový, jaký strana předpokládala. ČSNS zaostala za KSČ o takřka milion hlasů. 86 V těsném závěsu za národními socialisty skončili lidovci, porážku utrpěla poslední sociální demokracie. V ÚNS národní socialisté získali 55 mandátů a post předsedy parlamentu (J. David), ve vládě tzv. Národní fronty pak 4 křesla. Vicepremiérem se stal Petr Zenkl, ministrem zahraničního obchodu Hubert Ripka, ministrem školství Jaroslav Stránský a ministrem spravedlnosti Prokop Drtina. V Čechách neklesl výsledek v žádném okrese pod 10 % všech platných hlasů. Na prvních příčkách v relativních ziscích se nám sice pohybuje několik okresů z minulosti (Dvůr Králové = 36,22 %, Praha = 33,32 %) vidíme ale také zcela nové lokality. Například pátého nejlepšího výsledku bylo dosaženo v okrese Mariánské Lázně (33,19 %), na čemž má hlavní podíl odsun velké části původního německého obyvatelstva a odebrání volebního práva Němcům zbylým. Naše tvrzení kontrastuje s nejslabšími výsledky, které sledujeme opět v bývalých německých okresech. Nejhůř strana dopadla v PO Planá, Tachov a Žlutice, kde ale oproti roku 1935 ubylo až 75 % všech oprávněných voličů. Vysvětlením může být dosidlovací akce a odlišná skladba nově příchozích obyvatel (tyto okresy byly dosídlované hlavně volyňskými Čechy, kteří 86 Příčiny neúspěchu národních socialistů jsou nastíněny v podkapitole

69 přirozeně nemohli mít k ČSNS vztah z minulosti), díky níž ve třech výše jmenovaných okresech dosáhla mimořádných preferencí KSČ (všude více než 60 %). 87 I přes zmíněné rozmělnění volební podpory identifikujeme v jádru osm okresů totožných jako v roce Prohlubuje se nám profilace národních socialistů jako strany středočeské a východočeské. Zejména v oblasti Podkrkonoší nám výrazně přibyl počet okresů, patřících do jádra. Několik izolovaných částí jádra vidíme také v západní části Čech, což má přímou souvislost s výše zmíněnou výměnou obyvatelstva. Území zvýšené podpory na Plzeňsku, sledované již do voleb roku 1929 nebylo zpochybněno. Co se týče Moravy, i zde spatřujeme vzestup preferencí ČSNS ve všech administrativních jednotkách. I tak strana skončila až třetí, za KSČ a ČSL. Místy, kde byla strana úspěšná, jsou opět větší města a městské politické okresy. V Brně a Opavě se ČSNS podařilo nad KSČ zvítězit, v Olomouci jim prvenství uniklo o pouhých 495 hlasů. 88 Vlivem německého odsunu vidíme na obrázku č. 35 nezvykle vyšší podporu i v okresech Frývaldov nebo Krnov. Celkově se nám v mapě tmavě znázorněné oblasti, v poměru k volbám 1935, přesunuly z jihozápadní Moravy do její střední části. Do jádra volební podpory tentokrát zařazujeme 13 okresů. Oproti předchozím volbám vypadly Boskovice a Fryštát, přibyly PO Český Těšín, Hustopeče, Kroměříž, Opava, Přerov a Šternberk. Celá situace se dá shrnout konstatováním, že těžiště úspěchu ČSNS ve volbách roku 1946 monitorujeme v silněji urbanizovaných oblastech a tradičních českých okresech, pouze výjimečně pak těch, které byly zasaženy odsunem Němců a dosidlovací akcí z vnitrozemí. Je otázkou, jak by se vyvíjely volební preference národních socialistů na Slovensku, pokud by bylo straně umožněno zde obnovit své struktury a opět kandidovat i v této zemi. Vlivem omezení stranické soutěže se dají potencionálně předpokládat vyšší zisky i ve slovenských politických okresech. 87 ČSÚ (2008). Příloha 7. Tab Tamtéž. Tab

70 Obr. 33 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty) Obr. 34 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty) 70

71 Obr. 35 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty) Obr. 36 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty) 71

72 6.7 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1990 První svobodné volby po čtyřiceti letech vyhrálo na federální i republikové úrovni Občanské fórum, stěžejní prvek v listopadové revoluci roku Ve volbách do ČNR obdrželo 49,5 % hlasů. Na druhém místě skončili komunisté (13,2 %), třetí bylo decentralistické Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko (10,0 %). Národní socialisté skončili až na osmém místě se ziskem 2,68 % a nedosáhli na žádný mandát. Stejně špatný výsledek si připsali i ve volbách do obou komor FS ČSFR. Fakt, že v nových demokratických podmínkách ztratili zastoupení v nejvyšším zákonodárném sboru, předznamenalo jejich postupný politický pád. V prostoru Čech se preference ČSS pohybovaly v rozmezí od 1,4 do 9,8 %. Nejlepšího výsledku strana dosáhla v PO Jablonec nad Nisou (9,81 %), Dubá (9,70 %) a Semily (5,35 %). Z hlediska absolutního počtu obdržených hlasů byli nejúspěšnější v hlavním městě Praze (38 tisíc hlasů). Nejhorší výsledek pozorujeme v politickém okrese Sušice (1,40 %), Žlutice (1,44 %) a Český Krumlov (1,50 %). Při stanovení jádra volební podpory nás překvapilo zachování kontinuity s meziválečným obdobím. Čtyři okresy ze stabilního jádra z let 1920 až 1935 (Praha, Praha-venkov, Turnov a Semily) se vyskytují i v jádru v roce Interpretovat tyto skutečnosti lze jak omezenou existencí strany v letech (tradiční voliči ČSS nemuseli přejít ke KSČ), tak silnou zakořeněností národně-socialistických idejí v daných regionech. Celkově zahrnuje jádro volební podpory ČSS v Čechách 20 PO. Na Moravě a ve Slezsku byla výsledná povolební pozice ČSS ještě horší než v Čechách. Preference strany se pohybovaly od 0,7 do 3,5 %. I v tomto regionu je patrná návaznost na předválečné období, jak z hlediska nejvyššího relativního zisku (PO Brno-město 3,55 %, Brno-venkov 2,43 %), tak z výsledného rozložení jádra volební podpory. Čtyři okresy ze stabilního jádra z let 1920 až 1935 (Brno-město, Brno-venkov, Vyškov, Prostějov) zahrnujeme do jádra i v těchto volbách. Celkově identifikujeme v jádru 12 okresů, všechny jsou moravské. 72

73 Obr. 37 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty) Obr. 38 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty) 73

74 Obr. 39 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty) Obr. 40 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty) 74

75 6.8 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1992 Poslední parlamentní volby ve společném státě Čechů a Slováků proběhly opět v měsíci červnu. Jejich typickým rysem je kandidatura a úspěch několika koalic. Vítězem se stala koalice ODS (ta vznikla po rozštěpení OF) a KDS se ziskem 29,73 % hlasů. Druhé místo obdržel tzv. Levý blok (KSČM + Demokratická levice). Těsně za třetí sociální demokracií (6,53 %) skončila Liberálně sociální unie (6,52 %), v rámci níž kandidovala i Československá strana socialistická. Národním socialistům se podařilo obnovit svou účast v parlamentu, když dle koaliční dohody obsadili 5 mandátů. Vlivem koaliční spolupráce ČSS výrazně zvýšila svůj voličský potenciál. Kombinace levicových (ČSS), ekologických (Zelení) a zemědělských (Zemědělská strana) témat dokázala oslovit voliče jak ve městech, tak na venkově. Zároveň si je třeba položit otázku, zda-li se tradiční voliči ČSS dokázali identifikovat s novým uskupením, nebo je dobrý volební výsledek LSU zásluhou ostatních dvou stran. K této domněnce nás vede výsledek v PO Žlutice, kde došlo oproti minulým volbám k nárůstu o 21,29 pct. b. V 11 PO se podařilo koalici překonat 15% hranici všech hlasů. Nejúspěšnější byla v PO Nový Bydžov (23,35 %), Žlutice (22,73 %) a Přeštice (19,08 %). Nejvíce absolutních hlasů obdržela LSU v Praze, nejméně v PO Přísečnice. Právě koaliční uspořádání LSU je hlavním faktorem pro prudký vzrůst okresů v jádru volební podpory. To obsahuje 48 politických okresů. Pro naše potřeby je negativním zjištěním, že v jádru LSU nezůstal téměř žádný z politických okresů, které jsme v předchozích podkapitolách tradičně zahrnovali do jádra ČSS. Na Moravě a ve Slezsku také sledujeme posun preferencí ČSS, díky působení v rámci LSU, vzhůru. Nižší výsledek oproti Čechám je způsoben tradičně silnou pozicí strany lidové v jihomoravském prostoru a také fenoménem uskupení HSD-SMS, které na začátku 90. let 20. století patřilo mezi významné moravské politické strany s celostátním dosahem. Nejlepšího výsledku koalice dosáhla v politických okresech Dačice (13,22 %) a Moravská Třebová (10,35 %). Stejně jako v Čechách identifikujeme nezvykle velké množství okresů v jádru podpory. Můžeme z nich ale vyselektovat okresy, i v minulosti patřící do jádra, jako např. PO Prostějov a Vyškov. 75

76 Obr. 41 Volební podpora LSU v Čechách ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty) Obr. 42 Jádro volební podpory LSU v Čechách ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty) 76

77 Obr. 43 Volební podpora LSU na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty) Obr. 44 Jádro volební podpory LSU na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1992 (SÚS, vlastní výpočty) 77

78 6.9 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1946 a Z uvedených skutečností vyplývá, že členství ČSS v koalici ve volbách do České národní rady roku 1992 výrazně ovlivnilo charakteristiky za námi sledované období. Došlo k prudkému nárůstu preferencí ve všech politických okresech a zároveň k radikálnímu zvýšení počtu okresů zahrnutých do jádra volební podpory. Můžeme říci, že ve volbách roku 1946 (obr. 47 a 48) i 1990 (obr. 49 a 50) ještě zřetelně vidíme podobné rozložení volební podpory jako v letech meziválečných, naproti tomu se v roce 1992 kontinuita vytrácí. Zajisté to je ovlivněno rozdílnými voličskými základnami koaličních stran i nízkým podílem voličů ČSS na celkovém výsledku Liberálně sociální unie. Abychom tuto skutečnost potvrdili nebo vyvrátili, pomocí korelačního koeficientu jsme se rozhodli odhalit vztah mezi výsledky obou voleb (viz tab. č. 6). Ten se nám ukázal, zjm. v případě Čech, jako inverzní. Struktura prostorové distribuce volební podpory tak byla značně variabilní. Na Moravě a ve Slezsku tento jev nesledujeme až v tak velké míře, hodnota korelace je oproti Čechám kladná, ale nedosahuje ani náznaku nějakého vztahu. Pro vyjádření analýzy volební podpory v celém časovém období byla vytvořena mapa, ve které jsou zahrnuty stabilní jádra v letech a Jsou zde samostatně vyznačena jádra za obě období a jejich případný průnik (viz obr. č. 45 a 46). V Čechách se nám bohužel neprolíná ani jeden okres, na Moravě pak 2 PO (Prostějov a Vyškov), ve Slezsku rovněž žádný. Tab. 6 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi jednotlivými výsledky voleb v politických okresech v letech Čechy Morava a Slezsko volby volby ,000-0, ,000 0, , ,000 Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora 78

79 Obr. 45 Srovnání stabilních jader volební podpory v Čechách (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 46 Srovnání stabilních jader volební podpory na Moravě a ve Slezsku (SÚS, vlastní výpočty) 79

80 Obr. 47 Srovnání stabilního jádra a jádra 1946 v Čechách (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 48 Srovnání stabilního jádra a jádra 1946 na Moravě a ve Slezsku (SÚS, vlastní výpočty) 80

81 Obr. 49 Srovnání stabilního jádra a jádra 1990 v Čechách (SÚS, vlastní výpočty) Obr. 50 Srovnání stabilního jádra a jádra 1990 na Moravě a ve Slezsku (SÚS, vlastní výpočty) 81

82 7 VLIV VYBRANÝCH DEMOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK NA VOLEBNÍ PREFERENCE ČSNS A ČSS Tato část práce se pokusí nastínit závislost volebních zisků Československé strany národně socialistické (Československé strany socialistické) na vybraných demografických charakteristikách v období let Již několikrát byly na předchozích stranách deklarovány silné volební zisky národních socialistů zejména ve velkých městech a výrazně urbanizovaných oblastech. Toto stanovisko jsme se pokusili podpořit výpočtem jednoduchých koncentračních měr. Míra územní koncentrace vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá na jednotku rozlohy na dané úrovni hodnocení, než je průměrná hodnota v České republice. 89 Pro naše potřeby jsme zvolili jako kritérium pro zařazení jednotlivých okresů do výpočtu 50% volební základnu. Pokud považujeme za průměrnou hodnotu v ČR číslo 1, můžeme tvrdit, že ve volbách roku 1920 bylo v jádru 2,85krát více voličů ČSS než ve zbytku republiky. Z toho vyplývá, že na území, kde strana získala v roce % hlasů, je vysoká hustota jejich voličů. V letech 1925 a 29 nám toto číslo o několik desetin klesá, avšak ve volbách 1935 opět roste. V celém sledovaném období zaznamenáváme u ČSS nejvyšší hodnoty míry územní koncentrace v Čechách, nejnižší na Slovensku. Ze získaných hodnot vyplývá, že podpora strany je skutečně silně územně koncentrovaná. To přispívá ke stabilitě námi vytyčeného jádra volební podpory. Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů, než je průměr v ČR, získá strana ve sledovaných územích. 90 Opět jsme brali v potaz pouze oblasti s koncentrací 50 % volební podpory ČSNS. Z výsledných hodnot nám vyplývá, že strana dosahuje nízké míry volební úspěšnosti, což znamená, že strana nebyla příliš úspěšná ve snaze z potencionálních voličů získat vlastní příznivce. Je patrné, že s každými dalšími volbami tato míra klesá. Nejlepší hodnoty bylo dosaženo ve volbách 1920 na Slovensku (2,29), nejnižší pak na Moravě a ve Slezsku ve volbách roku 1935 (1,57). 89 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s Tamtéž. 82

83 Čistá míra koncentrace ukazuje, v jakém prostředí získala strana 50% podíl svých voličů. Její hodnota je zjištěna podělením míry územní koncentrace k míře volební úspěšnosti. Hodnoty vyšší než 1 signalizují lokalizaci v městských a hustěji osídlených regionech, zatímco hodnoty nižší než 1 odpovídají řidšímu osídlení venkova, pohraničí a periferií. 91 Výsledné hodnoty čisté míry územní koncentrace ČSNS ve všech sledovaných volbách a také ve všech územních jednotkách se pohybují vysoko nad číslem jedna, čímž je potvrzena naše domněnka o ČSNS jako o straně s dominancí ve velkých městech a silně urbanizovaných sídelních strukturách. Je nutné upozornit, že výsledky těchto koncentračních měr jsou problematické z hlediska nemožnosti nalézt případné výchylky způsobené například podporou strany v jednom městě a jinak pouze na venkově. Pro nás jsou ale cenné díky schopnosti odrážet vnitřní rozrůzněnost volební základny a jejich výpočtem můžeme podepřít některá svá tvrzení. Tab. 7 Míra územní koncentrace a míra volební úspěšnosti ČSS a ČSNS v 50% volební základně Rok Celek Míra územní Míra volební Čistá míra úz. koncentrace úspěšnosti koncentrace Čechy 3,42 1,97 1,73 Morava a Slezsko 2,68 2,08 1,29 Slovensko 2,49 2,29 1,09 RČS 2,85 2,06 1,38 Čechy 3,10 1,93 1,61 Morava a Slezsko 3,39 1,88 1,80 Slovensko 1,94 1,83 1,06 RČS 2,56 1,90 1,35 Čechy 3,16 1,75 1,81 Morava a Slezsko 2,45 1,69 1,45 Slovensko 2,64 1,99 1,33 RČS 2,78 1,77 1,57 Čechy 3,24 1,74 1,86 Morava a Slezsko 3,18 1,57 2,03 Slovensko 2,90 2,08 1,40 RČS 3,09 1,75 1,77 Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora 91 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s

84 Další metodou, dle které můžeme posoudit stabilitu volební podpory ČSNS, je vypočet korelačního koeficientu mezi jednotlivými volebními výsledky. Tabulka č. 8 ukazuje vysokou míru vzájemné korelace v případě předválečných voleb. Z toho vyplývá, že v tom politickém okrese, kde uspěli národní socialisté ve volbách minulých, je velká pravděpodobnost úspěchu i ve volbách příštích a naopak. Rok 1946 vybočuje z již zmíněného důvodu omezení stranické soutěže a rozmělnění tradičních center vysoké podpory strany. Tab. 8 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi jednotlivými výsledky voleb ČSS a ČSNS v politických okresech v letech volby ,000 0,929 0,918 0,857 0, ,000 0,958 0,921 0, ,000 0,965 0, ,000 0, ,000 Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora 7.1 Národnost jako faktor podmiňující volební chování Meziválečná Československá republika byla mnohonárodnostním státem se silným procentuálním podílem menšin na celkovém počtu obyvatel. 92 Nejpočetnější minoritou byli Němci, dále pak Maďaři, Poláci, Židé, Rusíni, aj. Na základě hodnot Pearsonova korelačního koeficientu jsme se pokusili nalézt souvztažnost mezi volební podporou ČSNS a národností. Pro území Čech a Moravy jsme vybrali díky největšímu zastoupením německou národnost, pro území Slovenska pak národnost maďarskou. Protože se ČSNS vždy prezentovala jako strana národní, snažili jsme se tuto tezi konfrontací s přímými daty potvrdit. V Čechách dosáhl korelační koeficient národněsocialistické strany s československou národností ve všech prvorepublikových volbách hodnoty nad 0,7. (viz tab. č. 9). Došlo tedy k zjištění průkazného vztahu mezi těmito dvěma veličinami. Výjimkou jsou volby v roce 1946, kdy není korelace s čs. národností prokázaná. Tento fakt je logickým důsledkem faktu, že v těchto volbách měli volební právo jen Češi, 92 SÚS (1924). 276 s.; SÚS (1934). 205 s. 84

85 Slováci a příslušníci slovanských národností, užití dat ze sčítání lidu 1930 pro tyto volby je tudíž nevhodné. 93 Ve vztahu ČSNS a německé menšiny nám vycházejí výrazně inverzní hodnoty. Již předem jsme, díky odsunu velké části Němců a ztráty volebního práva pro zbývající, vyřadili tuto položku u voleb v roce 1946 z tabulky. Vztah mezi stranou a dalšími národnostmi je spíše neutrální. Na Moravě a ve Slezsku vidíme ve všech předválečných volbách jen náznak korelace ČSNS a čs. národnosti, opět mimo voleb Hodnoty tohoto prvku mohly dosáhnout nižších hodnot i v důsledku podpory strany u obyvatelstva větších sídel, kde byla přítomna i německá, případně další menšina. Souvislost mezi vysokými zisky strany a nižším počtem osob československé národnosti tak nebyla v průběhu výpočtu rozklíčována. I tentokrát je potvrzen antagonismus nár. soc. strany vůči německé minoritě, i když ne tak silný jako v Čechách (avšak má logicky vzestupnou tendenci). Namístě je neprokázaný vztah s kategorií ostatní národnosti. Na Slovensku nebyla prokázána přímá souvislost mezi volebními výsledky ČSNS a maďarskou národností. Výsledný koeficient nedosahuje ani náznaku korelace, byť se pohybuje v záporných hodnotách. Podobně na tom je vztah strany s kategorií ostatní, v níž jsou tentokrát ve velké míře ukryti karpatští Němci. Zajímavým paradoxem jsou výsledky vztahu mezi ČSNS a československou národností. Ty se pohybují v rozmezí od -0,027 do 0,043 a jsou tak velice blízko číslu 0, u kterého neshledáváme statistickou souvislost mezi oběma proměnnými. Danou anomálii lze vysvětlit na základě politických tezí 1. republiky, kdy byla prosazována idea čechoslovakismu. Ta pronikla i do statistických příruček, ve kterých není reflektována existence dvou samostatných národů Čechů a Slováků. Za kolonkou československá národnost se v případě Slovenska ve skutečnosti nachází v drtivé většině příslušníci národnosti slovenské. Ti byli jen výjimečně příznivci ČSNS. Zápornou hodnotu čs. národnosti s volebními výsledky strany v roce 1925 způsobila zvýšená podpora ČSNS u rusínského obyvatelstva, díky volební koalici se stranou trudovou (potvrzeno lepším korelačním výsledkem v kategorii ostatní). Jelikož na Slovensku strana ve volbách 1946 nekandidovala, není v tabulce č. 9 s tímto rokem dále pracováno. 93 Další sčítání však proběhlo až v roce 1950 a jeho případné využití by zahrnovalo složitý přepočet analogových dat z tehdy nově vzniklých územních jednotek zpět na správní systém politických okresů. 85

86 Tab. 9 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a národnostním složením obyvatel jednotlivých zemí RČS územní jednotka národnost Čechy československá německá ostatní ,758-0,759 0, ,795-0,796 0, ,814-0,818-0, ,815-0,818-0, ,347-0,127 Morava a Slezsko československá německá ostatní ,526-0,472-0, ,527-0,521-0, ,652-0,659-0, ,576-0,630 0, ,174-0,238 Slovensko československá maďarská ostatní ,021-0,050 0, ,027-0,102 0, ,043-0,107 0, ,018-0,117 0,155 Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora Jednou z výzkumných otázek, kterou jsme si položili v kapitole cíle práce, bylo potvrdit nebo vyvrátit provázanost českého obyvatelstva, žijícího v oblasti s převahou jiné národnostní skupiny, právě s Československou stranou národně socialistickou. Autor vychází ze své bakalářské práce, ve které zjistil silnou koherenci mezi československou národností a ČSNS na Těšínsku, kde tvořili v celkovém součtu Češi menšinu (v PO Český Těšín žilo dle sčítání lidu 94 v roce ,8 % Poláků, 38,2 % Čechů, 7 % Němců a 5,8 % příslušníků jiných národností). Na základě těchto faktů bylo přikročeno k seřazení politických okresů (dohromady za Čechy i Moravu) sestupně podle procentuálního zastoupení německé národnosti. Jak u sčítání lidu v roce 1921, tak v roce 1930 bylo identifikováno 51 politických okresů, v níž měla německá národnost větší než 50% podíl. Pro přehlednost jsme výsledné hodnoty rozdělili do dvou skupin. V první skupině jsou okresy, kde Němci tvořili od 50 do 75 % populace, v druhé pak okresy, ve kterých měli Němci nad 75 % všech obyvatel SÚS (1934). 205 s. 95 Nejvíce německých spoluobčanů žilo v politickém okrese Teplá (99,82 %). 86

87 Na této bázi proběhl výpočet korelačního koeficientu mezi vyselektovanými okresy, československou a německou národností. Jak nám ukazuje tabulka č. 10, kromě roku 1920 (kde je pouze náznak) byla v okresech s větším než 75% německým zastoupením prokázaná silná závislost mezi československou národností a volebními výsledky národních socialistů. Naopak v téže oblasti vidíme výrazně záporné hodnoty v souvislosti s německou národností. V případě kategorie ostatní nám sice vycházejí kladné hodnoty, nepřibližují se však ani náznaku korelace. Můžeme se domnívat, že české obyvatelstvo, žijící v pohraničí, mělo daleko silnější potřebu se vůči Němcům vymezit a díky pocitu ohrožení své menšinové kultury se silněji ztotožňovat s národními myšlenkami, proto volilo nacionalistické strany. Pokud se orientovalo politicky v pravém spektru, mělo na výběr z několika stran. Na levici však ve svém programu zdůrazňovali české národní myšlenky jen národní socialisté. Komunisté prosazovali internacionalismus, pro sociální demokracie nebyla tato otázka prioritní. Výsledky v okresech s 50 75% německým zastoupením mají podobný charakter jak u předchozí skupiny, hodnoty korelačního koeficientu jsou ale nižší. Důvodem může být geografická blízkost českým okresům, a tedy menší potřeba se národnostně vymezovat. Je s podivem, že v roce 1925 se vztah mezi čs. národností a ČSNS nachází pouze v náznaku korelace, stejně tak jako záporná hodnota u národnosti německé. Co tento výkyv způsobilo, není jasné. Pokud bychom chtěli udělat obdobnou analýzu na Slovensku, potřebovali bychom získat bohužel neexistující data k české národnosti zde žijící. Jak již bylo zmíněno na předchozích řádcích, korelace s československou národností není prokázána z důvodu drtivé převahy slovenské složky. Závěrem lze říci, že na základě Pearsonova korelačního koeficientu vybraných německých politických okresů byl prokázána závislost mezi volebními výsledky ČSNS a československou (českou) národností. Strana tedy dokázala oslovit kombinací národnostních a umírněně levicových témat české voliče z příhraničních regionů v Čechách a na Moravě, obývaných převážně německou národností. 87

88 Tab. 10 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a národnostním složením obyvatel politických okresů s převahou německé menšiny Politické okresy národnost ze 75 % a více něm. československá německá ostatní ,683-0,686 0, ,884-0,877 0, ,851-0,845 0, ,855-0,856 0,245 z 50 % a více něm. československá německá ostatní ,658-0,659 0, ,478-0,476 0, ,660-0,665 0, ,648-0,662 0,099 Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora Obr. 51 Národnostní složení politických okresů dle sčítání lidu v roce

89 7.2 Náboženské vyznání jako faktor podmiňující volební chování Za jednoho z hlavních demografických ukazatelů námi sledované doby můžeme považovat i náboženské vyznání. Na rozdíl od dnešních dní, kdy patří Česká republika mezi nejateističtější státy světa, bylo obyvatelstvo našeho státu v první polovině 20. století věřících a dominantní postavení zde měla katolická církev. Ta byla ale částí českého obyvatelstva vnímána jako jeden z nástrojů rakousko-uherské monarchie v boji proti českému národnímu hnutí. Na počátku první republiky vidíme snahu mnohých intelektuálů vně i uvnitř římskokatolické církve o změnu. Pokusy o dosažení této reformy v náboženské oblasti však byly v rámci stávajících církevních struktur neúspěšné. Kolem kněze ThDr. Karla Farského, vůdčí osobnosti reformistů, se proto shromáždilo radikální křídlo, které se roku 1920 odštěpilo od katolíků a po získání státního souhlasu vznikla 15. září 1920 Církev československá. 96 Vznik této církve vyhovoval i státním orgánů, protože nová republika hledala kromě politické i náboženskou identitu. Avšak snaha o vytvoření Církve československé jako církve celonárodní nebyla úspěšná. Přesto v některých českých regionech získala velice silné zastoupení. Na následujících řádcích se pokusíme nalézt souvislost mezi volebními výsledky národních socialistů a náboženským vyznáním. Nabízí se domněnka, že pozitivní poměr může být u voličů národních socialistů právě s výše zmiňovanou církví československou skrze společné národní téma. Při stanovování korelačního koeficientu víry a volební podpory jsme z dat ze sčítání lidu (1921 a 1930) vybrali tři reprezentativní kategorie, a to největší církev (římskokatolickou), nacionálně orientovanou církev (československou) a obyvatelstvo bez vyznání. V tabulce č. 11 pracujeme také s kategorií ostatní, ve které se skrývá především protestantská, pravoslavná a židovská víra. Korelační výsledky v Čechách u římskokatolického vyznání jsou velice blízko k prokázané záporné korelaci. Její zvyšující se hodnoty mohou souviset s postupnou koncentrací voličské základny v okresech s nižší podporou katolické církve. Na Moravě a ve Slezsku se tento fenomén prokázal až u voleb v roce Logickým se nám jeví 96 CČSH (2015). 89

90 pozitivní vztah mezi občany bez vyznání a levicovou politickou stranou, kterou národní socialisté bezpochyby byli. Toto spatřujeme v obou zemích. Jak v Čechách, tak na Moravě a ve Slezsku sledujeme stabilní růst pozitivních hodnot u korelací ČSNS s Církví československou. Tento jev může souviset i s rostoucím počtem jejích stoupenců, protože zatímco při sčítání lidu v roce 1921 se k této nové církvi hlásilo 523 tisíc věřících, o devět let později to již bylo 779 tisíc. 97 Pokud bychom jmenovali konkrétní případ politického okresu, ve kterém se dá alespoň částečně přisuzovat zlepšující se volební výsledek ČSNS rostoucí základně stoupenců Církve československé, pak se jedná o PO Olomouc-město. Olomouc byla jedním z center utvářející se československé církve (a zároveň městem se silnou německou menšinou, což, jak jsme zjistili v předchozí podkapitole, mělo na volební chování obyvatel také vliv). Že naše úvaha není zcela lichá, můžeme dokázat, pokud se znovu zaměříme na vytyčené stabilní jádro volební podpory. Většina politických okresů zahrnutých do jádra má z hlediska náboženského nadprůměrné procentuální zastoupení právě československé církve. Například v PO Semily, ve kterém strana získala největší relativní počet hlasů ve volbách 1925 a druhý největší ve volbách následujících, žilo podle výsledku sčítání 25,9 % husitů. Stejné charakteristiky vidíme i u PO Náchod (30,9 % občanů hlásících se k ČCSH), Dvůr Králové (28,7 %), atd. Na Slovensku se, stejně jako na Moravě, neprojevila záporná korelace římských katolíků s voliči národních socialistů. Naopak průkazné jsou hodnoty obyvatel bez vyznání s ČSNS. Nabízí se úvaha, že v tradičně silně křesťanském Slovensku mohli většinu v této kategorii mít Češi, přicházející sem za prací. Stejně je tomu tak v případě korelací s Církví československou. Rapidní vzrůst hodnoty sledujeme mezi lety 1925 a 1929, kdy na Slovensko přicházelo největší množství Čechů. Jejich počet se v roce 1937 odhaduje až na 160 tisíc. 98 Právě ti byli těžištěm členské základny ve slovenské zemské organizaci strany. Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že vztah volebních výsledků ČSNS k římskokatolickému vyznání je negativní, naopak značnou vzájemnou souvislost vidíme v poměru k československé církvi a k osobám bez vyznání. S kategorii ostatní se 97 SÚS (1934). 205 s. 98 VACULÍK (2009). s

91 v ani jednom územní celku nepodařilo prokázat ani náznak korelace. To, že nejprůkaznější hodnoty nacházíme v prostoru Čech, souvisí s již zmiňovanou dominancí strany v tomto územním celku. Tab. 11 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a náboženským vyznáním obyvatel jednotlivých zemi RČS územní jednotka vyznání Čechy římskokatolické československé bez vyznání ostatní ,641 0,633 0,539 0, ,652 0,655 0,527 0, ,650 0,739 0,536-0, ,655 0,708 0,586-0, ,548 0,547 0,309 0,171 Morava a Slezsko římskokatolické československé bez vyznání ostatní ,205 0,116 0,252-0, ,032 0,410 0,518-0, ,295 0,414 0,462 0, ,396 0,474 0,604 0, ,468 0,405 0,492 0,237 Slovensko římskokatolické československé bez vyznání ostatní ,102 0,122 0,582 0, ,260 0,047 0,568 0, ,009 0,818 0,809-0, ,024 0,805 0,830-0,053 Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora 91

92 8 ZÁVĚR Cílem této diplomové práce byla časová a prostorová analýza volebních výsledků Československé strany národně socialistické a Československé strany socialistické. Po zhodnocení datové a pramenné základny zvolil autor jako nejvhodnější řešení zpracování voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky československé (1920, 1925, 1929, 1935), voleb do Ústavodárného národního shromáždění v roce 1946 a voleb do České národní rady v letech 1990 a Z hlediska správního byly volby zpracovány do úrovně politických okresů, v případě posledních dvou voleb došlo k přepočtu volebních výsledků na tuto úroveň. V období let patřili národní socialisté k hlavním představitelům demokratické levice v Československu a byli součástí většiny koaličních vlád. Strana vyznávala integrační tendence v čechoslovakistickém duchu, kandidovala tudíž na území celého státu. Nejsilnější pozici měla v oblasti středních Čech (Praha a její nejbližší okolí) a východních Čech (Podkrkonoší, Náchodsko). Na Moravě a ve Slezsku nebyla příliš úspěšná, výraznější volební podporu zaznamenáváme pouze v Brně a jeho bezprostředním zázemí. Nejslabší elektorát sledujeme na Slovensku, kde ČSNS dosáhla pouze marginálního významu, protože zastávala zejména české politické a národní zájmy a Slováci se s ní tak nedokázali ve větší míře ztotožnit. Jádrem její podpory zde byli především čeští přistěhovalci, působící hlavně ve státní správě. Ač se původně profilovala jako strana dělnictva, postupem času tvořila hlavní část jejich voličů nižší střední třída, zejména úředníci a státní zaměstnanci. Volební podpora je charakterizována nízkou variabilitou voličské základny. Nejlepšího výsledku v tomto období dosáhla ČSNS v parlamentních volbách v roce 1929, kdy skončila celostátně na třetím místě. Poválečné volby roku 1946 byly výrazně ovlivněny jak okleštěním parlamentní demokracie, tak změnou v národnostním složení obyvatelstva. Československá strana národně socialistická sice skončila na druhém místě, takto dobrý výsledek byl ale způsoben skutečnosti, že představovala alternativu pro voliče zakázaných stran a také se jako jediná v kampani výrazně vymezovala vůči komunistické straně. 92

93 Výsledek národních socialistů v prvních svobodných volbách po éře komunistického totalitního režimu ovlivnila jejich zkompromitovanost s tímto systémem, neboť národně-socialistická strana nebyla, na rozdíl od mnoha jiných, v letech zakázaná a vytvářela, ač plně podřízená politice KSČ, zdání existence pluralitního stranického systému v ČSR. Přesto v roce 1990 zřetelně vidíme podobné rozložení volební podpory jako v letech meziválečných. Postavení ČSS po volbách v roce 1992 je posíleno díky výhodné koalici se dvěma dalšími stranami (ekologickou a zemědělskou) v uskupení zvaném Liberálně sociální unie. Námi sledované rozložení volební podpory je ale silně ovlivněno rozdílnými voličskými základnami zbylých koaličních stran a kontinuita se všemi předešlým volbami se nám vytrácí. I když má korelační analýza poměrně omezené možnosti k rozpoznání společenské reality, lze na základě výpočtu Pearsonova korelačního koeficientu Československé strany národně socialistické s národnostní strukturou obyvatel potvrdit její silnou podporu u českých voličů v oblastech s převahou jiného etnika. Předpokládané inverzní korelace dosáhla strana ve vztahu k německé národnosti. V otázce náboženského vyznání vidíme ve všech sledovaných územních celcích signifikantní souvislost mezi národně-socialistickou voličskou základnou a příslušníky československé církve i lidmi bez vyznání. Nejsilnější konfliktní vztah je identifikován mezi stranou a římskokatolickým vyznáním. Typickým voličem Československé strany národně socialistické byl obyvatel středních nebo východních Čech, žijící ve větším městě nebo silně urbanizované oblasti, české národnosti, člen Církve československé nebo bez vyznání, pravděpodobně státní zaměstnanec, tj. příslušník nižší střední třídy. 93

94 SUMMARY The aim of the present thesis is to make spatial and temporal analysis of the voting support of the Czechoslovak National Socialistic party and the Czechoslovak Socialistic party. The author focuses on the Czech legislative elections from the year of 1920 to From 1918 to 1938, national socialists were the main representatives of democratic left-wing parties and formed majority of coalitions. Areas of central Bohemia (Prague and its surroundings) and eastern Bohemia (Podkrkonoší, Náchodsko) were those of greatest influence. The party did not gain much success in Moravia and Silesia except for Brno and its closest surroundings. The weakest electorate was in Slovakia where the party reached only marginal significance. Although being a labour party at first, majority of its voters were middle class office workers and public servants in particular. The voting support consists of low variability of voters. During this period, the party gained its most significant success in the parliamentary elections in 1929, reaching the third place nationwide. After the Second World War, the party gained great success in the elections in 1946, reaching the second place. Because of its continuation during the communist era, the party did not succeed in the elections in 1990 after the Velvet Revolution. Being part of the coalition called Liberal Social Union in 1992 was the last success of the party. The National Socialistic party did not involve significantly in the Czech politics after the dissolution of Czechoslovakia. The strong support by the Czech voters from the areas with other ethnic groups as a majority was confirmed on the basis of correlation coefficient of the Czechoslovak National Socialistic party with the ethnic structure of the country. The assumed inverse correlation was reached by the party and its relation to the German ethnic group. As for the question of religion, significant relation between the voters of nationalsocialistic orientation and the members of the Czechoslovak church and even atheists can be registered. This applies for all the observed territorial units. The strongest conflict can be identified between the party and the Roman Catholic belief. 94

95 A typical voter of the Czechoslovak National Socialistic party was an inhabitant of central or eastern Bohemia living in a major city or significantly urbanized area, of Czech nationality, a member of the Czechoslovak Church or an atheist and a member of the middle class. 95

96 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY Prameny: Národní archiv Praha, fond: Archiv České strany národně sociální Praha : inv. č Literatura: BALÍK, Stanislav a kol. Politický systém českých zemí Brno s. BLAŽEK, Jiří KOSTELECKÝ, Tomáš. Geografická analýza výsledků parlamentních voleb v roce In: Sborník České geografické společnosti, 1991, č. 1, s BRÁZDIL, Rudolf a kol. Statistické metody v geografii : cvičení. Brno s. BROKLOVÁ, Eva. Československá demokracie. Praha s. ČSÚ. Volby do zákonodárných orgánů Československa a České republiky Praha s. ČSÚ. Volby do Národního shromáždění Československé republiky : Historický přehled výsledků voleb za období Praha s. HARNA, Josef. Politické programy českého národního socialismu Praha s. HARNA, Josef. Český národní socialismus. In: MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany : vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech Brno s HENDL, Jan. Přehled statistických metod : analýza a metaanalýza dat. Praha s. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka JANÁK, Jan DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od počátků státu po současnost. Praha s. JEHLIČKA, Petr SÝKORA, Luděk. Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích ( ). In: Sborník České geografické společnosti, 1991, č. 2, s

97 KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky ( ). Díl 1., Vznik, budování a zlatá léta republiky ( ). Praha s. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky ( ). Díl 2., Československo a České země v krizi a v ohrožení ( ). Praha s. KÁZMEROVÁ, Ľubica. Pôsobenie Československej strany národno-socialistickej na Slovensku v rokoch In: Československo : osudy demokracie ve střední Evropě. Praha s KLÁTIL, František. Republika nad stranami: O vzniku a vývoji Československé strany národně-socialistické ( ). Praha s. KOCIÁN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech : organizace, program, politika. Brno s. KOSTELECKÝ, Tomáš a kol. Koho volí Vaši sousedé? : prostorové vzorce volebního chování na území Česka od roku 1920 do roku 2006, jejich změny a možné příčiny. Praha s. KRÁL, Ondřej. Volební geografie ČR : Analýza volební podpory KSČ a KSČM. Olomouc s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. KRÁL, Václav. Politické strany a Mnichov : Dokumenty. Praha s. KREJČÍ, Oskar. Nová kniha o volbách. Praha s. MAREK, Pavel a kol. Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech Olomouc s. PINK, Michal. Současné přístupy k volební geografii. In: FIALA, Petr a kol. Víceúrovňové vládnutí : teorie, přístupy, metody. Brno s SÚS. Sčítání lidu v Republice Československé ze dne 15. února I. díl. Praha s. 97

98 SÚS. Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince I. díl. Praha s. SÚS. Statistická ročenka Republiky Československé. Praha s. SÚS. Volby do Národního shromáždění v dubnu roku 1920 a volby do obecních zastupitelstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v červnu Praha s. SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v listopadu roku Praha s. SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v říjnu roku Praha s. SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v květnu roku Praha s. ŠEDO, Jakub. Česká strana národně sociální. In: MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany : vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech Brno s The Dictionary of Human geography. Chichester s. VACULÍK, Jaroslav. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha s. Internetové zdroje: Český statistický úřad [online], [cit ]. Dostupné z WWW: < Církev Československá husitská: Stručná historie [online], [cit ]. Dostupné z WWW: < 98

99 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 (volná, elektronická): Volební výsledky ČSNS v Čechách v letech Příloha č. 2 (volná, elektronická): Volební výsledky ČSNS na Moravě a ve Slezsku v letech Příloha č. 3 (volná, elektronická): Volební výsledky ČSNS na Slovensku v letech Příloha č. 4 (vázaná): Mapa správního členění ČSR k Příloha č. 5 (vázaná): Abecední seznam politických okresů k

100 PŘÍLOHA Č. 4