Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Transkript

1 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ ZŠ Karviná Nové Město, tř. Druţby 1383 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 9. ročník základní Dějepis Datum zpracování Československý politický systém Tým tematických 3 - Dějepis

2 Obsah: 1 ČESKOSLOVENSKÝ POLITICKÝ SYSTÉM ČESKOSLOVENSKO PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE WASHINGTONSKÁ DEKLARACE ÚSTAVA ČSR POLITICKÝ SYSTÉM PRVNÍ REPUBLIKY POLITICKÉ STRANY

3 1 Československý politický systém V této kapitole se dozvíte: o uspořádání Československa mezi dvěma světovými válkami informace o politickém systému první republiky Budete schopni: charakterizovat politický systém první republiky vyjmenovat politické strany a jejich čelní představitele v meziválečném období Klíčová slova této kapitoly: Ústava, politický systém, Národní shromáţdění Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 0,5 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh) 3

4 1.1 Československo po první světové válce Území nového státu tvořila historická území Českého státu, Horních Uher Slovenska a Podkarpatské Rusi, přičleněné ke státu rozhodnutím Paříţské konference v roce Pojmenuj země, ze kterých se skládala Československá republika, a nadepiš správní střediska. 1.2 Washingtonská deklarace Základním programovým dokumentem československého státu se stala Washingtonská deklarace z října 1918, ve které T. G. Masaryk vyjádřil koncepci státu: Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze po pokroku bude zaručovat úplnou svobodu svědomí, náboţenství a vědy, literatury a umění, slovního projevu, tisku a právo shromaţďovací a petiční. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím, ţeny budou politicky, sociálně a kulturně zrovnoprávněny s muţi. Práva menšin budou zabezpečena poměrným zastoupením, národní menšiny budou poţívat stejných práv. Vláda bude svou formou parlamentární a bude uznávat principy iniciativy a referenda 1. Jaké mělo být státní zřízení? 2. Co měl tento stát zaručovat věřícím, ţenám a menšinám? 4

5 1.3 Ústava ČSR 1920 Podoba Československa byla zakotvena v ústavě přijaté Národním shromáţděním koncem února Ústava měla demokratický charakter a zajišťovala všem občanům republiky rozsáhlá občanská práva. Prezidentovi neposkytovala zvláštní pravomoci. Zákony mohlo vydávat pouze Národní shromáţdění. NÁRODNÍ SHROMÁŢDĚNÍ SENÁT POSLANECKÁ SNĚMOVNA 150 členů 300 členů volí kaţdý občan starší 26 let právo být volen: nad 45 let volí kaţdý občan starší 21 let právo být volen: nad 30 let 1.4 Politický systém první republiky Volby probíhaly na základě všeobecného, přímého a tajného volebního práva s principem poměrného zastoupení, tj. volič odevzdává hlas skupině, převáţně politické straně. Politický systém Československé republiky se vyznačoval silným postavením politických stran. Jejich poslanci v parlamentu se většinou museli podřizovat politickému vedení strany. V Československu v té době působilo více neţ 30 stran. Sestavování vlády, která by se mohla opírat o většinu v parlamentu, bylo předmětem sloţitých jednání. Z těchto jednání se vyvinul výbor stran zúčastněných na vládě. Sjednávaly se v něm kompromisy mezi často různorodými stranickými zájmy. O politickém výboru koaličních stran se hovořilo podle počtu vládních stran např. jako o pětce či osmičce. 1.5 Politické strany Ve všech československých vládách byla zastoupena agrární strana (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu). Patřila k nejsilnějším, a proto její představitel 5

6 byl nejčastěji ministerským předsedou. Na venkově si agrární strana zajistila silné pozice prováděním pozemkové reformy stát vykupoval půdu přesahující u jednoho statku 250 ha a prodával ji za výhodné ceny menším rolnickým hospodářstvím. K hlavním agrárním politikům patřil Antonín Švehla, Milan Hodţa a Rudolf Beran. Agrární strana byla stranou pravice. Ve vládách s ní úzce spolupracovala strana lidová v čele s Janem Šrámkem. Vznikla spojením křesťansko sociálních stran, opírala se o katolické voliče a hájila zájmy katolické církve. Třetí stranou pravice, jejíţ význam postupně upadal, byla strana národně demokratická. Byla stranou velkého průmyslu a vysokých financí, a proto měla velký vliv na hospodářství. Byla svázána s největším československým peněţním ústavem Ţivnostenskou bankou. Národním demokratem byl tvůrce československé měny Alois Rašín. Předsedou národní demokracie byl Karel Kramář. Na levici stála národněsocialistická strana a strana sociálnědemokratická. Národněsocialistická strana byla vedena Václavem Klofáčem. Byla stranou inteligence a kvalifikovaného dělnictva. Aţ do své volby prezidentem byl jejím členem Edvard Beneš. Sociálnědemokratická strana se opírala o silné odbory. Prosazovala sociální zákonodárství a podílela se na zavedení osmihodinové pracovní doby. Po vítězných parlamentních volbách v roce 1920 sestavil její předseda Vlastimil Tusar tzv. rudozelenou koalici, zaloţenou na spolupráci s agrární stranou. V roce 1921 se odtrhla krajní levice, která se přihlásila k 21 podmínkám Komunistické internacionály a vytvořila samostatnou komunistickou stranu. Ta svou revoluční touhou po sociálně spravedlivé společnosti ovlivňovala zejména dělnické vrstvy, ale také mnohé intelektuály a spisovatele. Do jejího vedení se v roce 1929 prosadil Klement Gottwald. Na rozdíl od krajní levice neměla krajní pravice větší politický vliv. Představovala ji různá fašistická hnutí, která se v roce 1927 spojila v Národní obec fašistickou. Vedle tzv. československých stran s celostátní působností byly součástí československého politického systému strany slovenské a strany národnostních menšin. Nejvýznamnější ze slovenských politických stran byla Slovenská ľudová strana v čele s Andrejem Hlinkou. Tato silně pravicová katolická strana prosazovala autonomii Slovenska. Ve státě působily i strany německé sociální demokracie, Svaz zemědělců a Německá křesťansko sociální strana. Ti, kdo nesouhlasili se vznikem ČSR, se sdruţili v Německé 6

7 nacionálně socialistické straně dělnické, která navázala spolupráci s říšskoněmeckými nacisty. Po zastavení její činnosti a jejím rozpuštění v roce 1933 tuto stranu nahradila Sudetoněmecká vlastenecká fronta, později přejmenovaná na Sudetoněmeckou stranu. V jejím čele stál Konrád Henlein. Maďarští voliči mohli dát svůj hlas Maďarské národní nebo Maďarsko křesťanské sociální straně. 1. Kdo vydával zákony? 2. Z čeho se skládalo Národní shromáţdění? 3. Vyjmenuj nejdůleţitější politické strany a jejich představitele. Literatura: Kvaček, R. a kol.: Dvacáté století o sobě, dějiny v dokumentech, Dialog, Liberec 2005 Mandelová, H. a kol. : Dějiny 20. století, Dialog, Liberec 2005 Jančík, D. : Dějiny moderní doby, Fortuna Praha