Možnosti financování veřejné vysoké školy s ohledem na účetní a daňové dopady

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Možnosti financování veřejné vysoké školy s ohledem na účetní a daňové dopady Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Milena Otavová, Ph.D. Bc. Ivana Stehlíková Brno 2013

2

3 Chtěla bych poděkovat vedoucí diplomové práce Ing. Mileně Otavové, Ph.D. za odborné vedení, poskytnutou pomoc, cenné rady, připomínky a veškerou podporu při psaní této diplomové práce. Poděkování patří také paní Martě Holubové, z ekonomického úseku Mendelovy univerzity v Brně, za možnost odborné konzultace k praktické části diplomové práce. Ráda bych také poděkovala rodině a přátelům za podporu po celou dobu studia.

4

5 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Možnosti financování veřejné vysoké školy s ohledem na účetní a daňové dopady vypracovala samostatně, pod odborným vedením Ing. Mileny Otavové, Ph.D. a s použitím zdrojů, které uvádím v přehledu literatury. V Brně dne 3. ledna 2013

6

7 Abstract STEHLÍKOVÁ, I. Possibilities of financing public universities with respect to accounting and tax effects. Diploma thesis. Brno: Mendel university in Brno, Diploma thesis deals with the possibilities of financing public university with regard to accounting and tax impacts. The objective of this thesis is to propose optimal structure of fundraising which is to be based on analysis of funding of public university. Each individual financing alternative is evaluated from an accounting and tax perspective and their influence on the Mendel University in Brno. The thesis defines the nonprofit sector and then public universities with regard to accounting and tax issues. The practical part is devoted to funding of public universities, and subsequently predicting their financing possibilities. Diploma thesis also includes comparison of fixed assets of business subject and public university in fields of capturing, reporting and funding. Keywords nonprofit organization, public universities, financing of public universities, grant, accounting, tax on income, tangible fixed assets Abstrakt STEHLÍKOVÁ, I. Možnosti financování veřejné vysoké školy s ohledem na účetní a daňové dopady. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Diplomová práce se zabývá možnostmi financování veřejné vysoké školy s ohledem na účetní a daňové dopady. Cílem diplomové práce je navrhnout na základě analýzy financování veřejné vysoké školy optimální strukturu získávání finančních prostředků. Jednotlivé varianty financování jsou vyhodnoceny z účetního a daňového hlediska a dále jejich vlivu na hospodaření Mendelovy univerzity v Brně. Práce vymezuje neziskový sektor, následně veřejné vysoké školy s ohledem na účetní a daňovou problematiku. Praktická část je věnována financování veřejné vysoké školy a následně jsou predikovány možnosti financování veřejné vysoké školy. Diplomová práce obsahuje také srovnání dlouhodobého majetku u podnikatelského subjektu a veřejné vysoké školy v oblasti zachycení, vykazování a financování. Klíčová slova nezisková organizace, veřejná vysoká škola, financování veřejné vysoké školy, dotace, účetnictví, daň z příjmu, dlouhodobý majetek

8

9 Obsah 9 Obsah 1 Úvod, cíl práce a metodika Úvod Cíl práce a metodika Neziskové organizace Národní hospodářství dle principu financování Národní hospodářství dle Pestoffa Členění neziskových organizací Neziskové organizace a účetnictví Veřejná vysoká škola Vysoká škola Veřejná vysoká škola Hospodaření a financování veřejné vysoké školy Rozpočet veřejné vysoké školy Majetek veřejné vysoké školy Hospodaření veřejné vysoké školy Financování veřejných vysokých škol Příspěvky a dotace ze státního rozpočtu Podpora vědy a výzkumu Ostatní příjmy Účetní a daňová problematika Účetní problematika Daňová problematika Daň z příjmu...57

10 10 Obsah 6 Dlouhodobý majetek Dlouhodobý majetek z účetního pohledu Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý majetek z daňového pohledu Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý nehmotný majetek Účetní odpisy dlouhodobého majetku a tvorba fondu FRIM Financování dlouhodobého majetku Mendelova univerzita v Brně Legislativní rámec hospodaření MENDELU v Brně Analýza financování veřejné vysoké školy Příspěvek a dotace z veřejných zdrojů Vlastní výnosy v hlavní a doplňkové činnosti Predikce možností financování Hlavní činnost Rozšíření a zefektivnění doplňkové činnosti Zápisné školné Strukturální fondy Vykazování dlouhodobého majetku Pořízení DM z přijaté dotace Pořízení DM z vlastních zdrojů (fondů) Pořízení DM z dotace a fondu zároveň Opravné položky a rezervy Srovnání s podnikatelským subjektem Závěr Literatura 105

11 Obsah 11 A Seznam veřejných vysokých škol v ČR 110 B Vzorový účtový rozvrh 111 C Oblasti pro uplatnění doplňkové činnosti 117

12 12 Obsah

13 Seznam obrázků 13 Seznam obrázků Obr. 1 Národní hospodářství dle principu financování 25 Obr. 2 Pestoffovo zobrazení národního hospodářství 27 Obr. 3 Účetní zápis při nedostatku finančních prostředků na krytí FRIM 70 Obr. 4 Krytí celkových nákladů a výnosů provozní dotací v letech

14 14 Seznam obrázků

15 Seznam tabulek 15 Seznam tabulek Tab. 1 Koeficienty ekonomické náročnosti akreditovaných studijních programů 42 Tab. 2 Ukazatel K: Kvalitativní a výkonové ukazatele vysokých škol 47 Tab. 3 Výše ročního příspěvku a počet studentů v akreditovaných doktorských programech v období v tis. Kč 48 Tab. 4 Výpočet 30 % odpočtu a daňové úspory [Kč] 62 Tab. 5 Příklad zařazení dlouhodobého majetku dle výše pořizovací ceny 68 Tab. 6 Celkové výnosy z hlavní činnosti a provozní dotace v letech Tab. 7 Financování veřejné vysoké školy dle ukazatelů MŠMT pro rok Tab. 8 Běžné a kapitálové dotace ze státního rozpočtu spojené s programy reprodukce majetku 80 Tab. 9 Účetní zachycení dotací a příspěvků 80 Tab. 10 Vlastní výnosy za rok Tab. 11 Výnosy z hlavní činnosti z poplatků a úhrad od studentů v roce Tab. 12 Výše nákladů na hlavní činnost a provozní dotace 85 Tab. 13 Účetní případy spojené s pořízením DM z dotace veřejného rozpočtu 93 Tab. 14 Vrácení nevyčerpané dotace z veřejného rozpočtu 94 Tab. 15 Pořízení dlouhodobého majetku z vlastních zdrojů 94

16 16 Seznam tabulek Tab. 16 Kombinovaný způsob pořízení majetku 95 Tab. 17 Ukázka rozvahy pro veřejnou vysokou školu 96 Tab. 18 Ukázka rozvahy pro podnikatelské subjekty 96 Tab. 19 Účtování dotace u podnikatele při pořízení DM 97 Tab. 20 Srovnání financování a vykazování DM u VVŠ a podnikatelských subjektů 98

17 Seznam použitých zkratek 17 Seznam použitých zkratek BÚ bankovní účet, běžný účet ČÚS České účetní standardy DM dlouhodobý majetek FRIM fond reprodukce investičního majetku HČ hlavní činnost ICV Institut celoživotního vzdělávání NO nezisková organizace, neziskové organizace MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky OP opravné položky OP VK operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost OP VaVpl operační program Výzkum a vývoj pro inovace PC pořizovací cena RIV Rejstřík informací o výsledcích RUV Rejstřík výsledků tvůrčí umělecké činnosti VaV věda a výzkum VH výsledek hospodaření VJ vlastní jmění VVŠ veřejná vysoká škola

18 18 Seznam použitých zkratek

19 Úvod, cíl práce a metodika 19 1 Úvod, cíl práce a metodika 1.1 Úvod Současnou společnost můžeme rozdělit na dvě skupiny a to na ziskový sektor a sektor neziskový. Do ziskového sektoru spadají všechny podnikatelské subjekty typu právnických a fyzických osob, které očekávají za svůj odvedený výkon a podstoupené riziko spojené s podnikáním zisk. Na opačné straně stojí subjekty, které nebyly zřízeny nebo založeny za účelem podnikání. Tyto neziskové subjekty nemusejí dosahovat zisku. Jejich hlavním úkolem je dosažení a splnění poslání, za kterým byly založeny. Poslání neziskové organizace vyjadřuje danou modifikaci provozu činností a musí být formulováno výstižně. Všechny činnosti spojené s dosažením cíle poslání můžeme označit u neziskových subjektů za jejich hlavní činnost. Vedle hlavní činnosti může neziskový subjekt provozovat, a ve většině případů provozuje, doplňkovou (vedlejší, hospodářskou) činnost. Hospodářskou činností se u neziskových subjektů rozumí podnikatelská činnost, která je provozována neziskovou organizací nad možnosti hlavní činnosti, pro kterou byla zřízena či založena. Doplňkovou činností si nezisková organizace zvyšuje nedostačující příjmy pro financování své hlavní činnosti. Neziskové organizace můžeme členit podle různých kritérií (zakladatele, charakteru poslání, financování, realizované činnosti), neboť svojí působností zasahují do ostatních sektorů národního hospodářství. Tímto lze říci, že neziskovým subjektům nejsou dané přesné mantinely, v kterých se mohou vyskytovat. Proto můžeme neziskové subjekty nalézt i ve veřejném sektoru. Takovýmto subjektem je i veřejná vysoká škola, na kterou je zaměřena tato diplomová práce, v které budou analyzovány příjmy veřejné vysoké školy a to s ohledem na účetní a daňové dopady. Vzdělávání můžeme považovat za pozitivní externalitu, neboť je považováno za základní faktor úspěšnosti nejen jedince, ale také celé společnosti. Vzdělaného člověka (za tohoto člověka můžeme považovat i vyučeného manuálně zručného člověka, kterému se jeho práce stala koníčkem) můžeme považovat za přínos celé společnosti, neboť prospěch plyne z jeho vyšších příspěvků v odvodových systémech (zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmu), ale také přispívá k růstu blahobytu, zaměstnanosti, produktivity práce a růstu ekonomiky a nezatěžuje státní kasu svými sociálními nároky. Základní vzdělání je umožněno všem jednotlivcům, neboť v Listině základních práv a svobod je v článku 33 vymezeno právo na vzdělání, které je

20 20 Úvod, cíl práce a metodika dokonce povinné pro školní docházku a to v délce, kterou stanoví zákon. V České republice je povinná školní docházka stanovena ve školském zákoně na dobu devíti let. Základní vzdělání je považováno taktéž za statek veřejný, neboť je dostupné všem a neexistuje zde mezi jednotlivci rivalita v jeho spotřebě. Základní vzdělání se neplatí, vyjma soukromých základních škol. Bezplatné vzdělání je rovněž umožněno na středních a vysokých školách, opět vyjma soukromých. Dalším stupněm vzdělání je středoškolské a vysokoškolské. U těchto stupňů vzdělání již můžeme vidět nejen rivalitu mezi jedinci, ale také možnost vyloučení nějakého jedince ze spotřeby. Vyloučení z možnosti vzdělávat se na středoškolském nebo vysokoškolském stupni je např. z důvodu omezené kapacity, sociálního postavení, nedosažení na předpoklady pro studium, neúspěch u přijímacího řízení, Vzdělávací soustava v České republice je členěna na předškolní, základní, střední vzdělání, pomaturitní odborné studium, vyšší odborné studium, bakalářské, magisterské nebo odborné studium včetně vzdělávání dospělých a zájmového vzdělávání v registrovaných školách. U neziskových subjektů v rámci poskytování služeb v oblasti vzdělávání, je potřeba rozlišovat mezi formálním a neformálním vzděláním. Formální vzdělání je provozováno v institucích a můžeme si zde představit školu. Instituce formálního vzdělávání získávají peněžní prostředky z dotací na základě normativů. Pro neformální vzdělávání můžeme použít synonymum zájmové vzdělávání. Neformální vzdělávání je prováděno např. v podnicích, nadacích, kulturních zařízeních apod. Tyto subjekty nemají ze zákona nárok na získání finančních prostředků z dotace, ale mohou požádat o dotaci na vzdělávání. Finance na podporu vzdělávání v České republice z velké části plynou ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT. Základní a střední školy získávají finanční prostředky také od svých zřizovatelů, tedy obcí a krajů. MŠMT každoročně stanovuje základní principy financování škol a ostatních školských zařízení. V roce 2001 přijala vláda České republiky Bílou knihu, která je považována za první ucelenou koncepci vzdělávání v České republice. V Bílé knize jsou formulovány principy vzdělávací politiky, mezi které patří např. maximální možnost rozvoje potenciálu každého jedince. Veřejné vysoké školy, které jsou řazeny mezi neziskové organizace naplňují pouze některé charakteristiky neziskových organizací a to: institucionalizovanost, samosprávnost, dobrovolnost a neziskovost. Činnost veřejných vysokých škol je z velké části financována přímo státem. Soukromá

21 Úvod, cíl práce a metodika 21 vysoká škola je povinna si zajistit finanční prostředky na vzdělávací, vědeckou, výzkumnou a ostatní činnost, jelikož příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou a jinou činnost je poskytován pouze veřejným vysokým školám. V případě působení soukromé vysoké školy jako obecně prospěšné společnosti, mohou jí být poskytnuty finanční prostředky ze státního rozpočtu formou dotace na uskutečňování akreditovaných studijních programů. Soukromé vysoké škole může být poskytnuta dotace na sociální a ubytovací stipendia. Státní vysoké školy získávají finanční prostředky od svých zřizovatelů. Většina zemí v posledních desetiletích prochází reformou celého systému terciárního vzdělávání. Velký důraz je zde kladen zvláště na financování vysokých škol. Ve vyspělých zemích Evropské unie nastaly změny reformy postupným způsobem v dlouhém časovém horizontu, země střední a východní Evropy provádějí zásadní změny v této oblasti nárazově a v krátkém časovém horizontu. Rychlé změny a krátká doba na aplikaci těchto změn se odrazily nejen v nevyřešených otázkách a problémech ve financování a řízení, ale také v kvalitě vysokých škol a dostupnosti tohoto vzdělání. 1.2 Cíl práce a metodika Cílem diplomové práce je navržení optimální struktury získávání finančních prostředků veřejnou vysokou školou. Navržená struktura financování je sestavena po analýze financování veřejné vysoké školy. Navržené varianty financování jsou popsány z účetního a daňového dopadu na hospodaření konkrétní veřejné vysoké školy. Dílčí cíl diplomové práce se zabývá problematikou zachycení a vykazování dlouhodobého majetku v účetnictví a jeho financováním u veřejné vysoké školy a podnikatelského subjektu. Před započetím psaní diplomové práce bylo nutné si vypracovat osnovu, podle které jsem postupovala. Nejdůležitější a nejobsáhlejší částí pracovní osnovy bylo nastudování odborné literatury, která se věnuje neziskovým organizacím, účetnictví, daňové problematice. Jelikož je práce zaměřena na veřejné vysoké školy, bylo nutné nastudovat i literaturu týkající se této problematiky. Stěžejním dokumentem pro veřejné vysoké školy je zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. V kapitole Neziskové organizace je použita metoda deskripce, kde se zabývám popisem prostoru národního hospodářství, ve kterém působí neziskové organizace. Národní hospodářství můžeme rozdělit dle více kritérií. V diplomové práci jsou uvedeny dvě členění a to dle principu financování

22 22 Úvod, cíl práce a metodika a následně dle švédského ekonoma Victora A. Pestoffa. V závěru kapitoly jsou uvedeny právní předpisy, které se týkají účetnictví neziskových organizací. Pro veřejnou vysokou školu byly na základě dedukce vybrány pouze ty právní předpisy, které se jí týkají. Kapitola Veřejná vysoká škola je rozdělena na dvě části. První část je věnována vysoké škole obecně a byla zpracována na základě deskripce zákona o vysokých školách v kombinaci s literaturou o neziskových organizacích, která se problematikou veřejné vysoké školy zabývá. V podkapitole je použita také metoda komparace pro srovnání univerzitního a neuniverzitního typu vysoké školy. Druhá část kapitoly je věnována problematice veřejné vysoké školy. Zde jsou popsány orgány veřejné vysoké školy a rozdělení veřejné vysoké školy vyplývající ze zákona o vysokých školách. Hospodaření a financování veřejné vysoké školy ve svém úvodu vymezuje právní předpisy, které se danou problematikou zabývají. Úvod kapitoly je věnován rozpočtu veřejné vysoké školy, jeho příjmům a fondům, které je veřejná vysoká škola povinna vytvářet. U fondu účelových prostředků je využito informací, které byly získány na základě řízeného rozhovoru s paní Martou Holubovou, vedoucí ekonomického úseku Mendelovy univerzity v Brně. Jednotlivé fondy jsou analyzovány v souvislosti s jejich tvorbou. Kapitola obsahuje také informace o doplňkové činnosti, pomocí které může veřejná vysoká škola získat peněžní prostředky pro svou činnost. Velkou část kapitoly zaujímá financování veřejných vysokých škol, kde je popsán postup jednotlivých ukazatelů, pomocí kterých veřejné vysoké školy získávají příspěvek a dotace ze státního rozpočtu. Kapitola Účetní a daňová problematika obsahuje základní právní předpisy vztahující se k účetnictví a zdaňování veřejné vysoké školy. V úvodní části je znázorněno schéma, podle kterého můžeme dojít k výpočtu daně z příjmu právnických osob. U položek odčitatelných od základu daně je uveden příklad na 30-ti procentní odpočet a daňovou úsporu, které jsou charakteristické pro neziskové subjekty. Velikost daňové úspory může neziskový subjekt použít v dalším zdaňovacím období na financování své hlavní činnosti. Následně je zmínka o zdaňovacím období a daňovém přiznání. Dlouhodobý majetek je součástí každého subjektu, který se zabývá jakoukoli činností. Deskripce dlouhodobého majetku (kromě dlouhodobého finančního majetku, který v práci neuvažujeme) je brána jak z pohledu účetního, tak i daňového. V případě odpisování dlouhodobého majetku, který veřejná vysoká škola pořídí z dotace, je povinna vytvářet fond reprodukce investičního majetku, jehož tvorba je popsána. Zmínka je také o případu, kdy

23 Úvod, cíl práce a metodika 23 účetní jednotka nemá dostatek finančních prostředků pro tvorbu FRIM. Teoretické poznatky o dlouhodobém majetku jsou popisovány následně v kapitole Vykazování dlouhodobého majetku a jsou aplikovány na konkrétních příkladech, kdy je dlouhodobý majetek pořízen z dotace, z fondu, nebo kombinovaným způsobem. V závěru kapitoly je provedena komparace veřejné vysoké školy s podnikatelským subjektem v oblasti financování a vykazování dlouhodobého majetku v účetních výkazech. Kapitola věnována Mendelově univerzitě v Brně, která tvoří praktickou část diplomové práce, byla zpracována na základě výročních zpráv zveřejňovaných univerzitou na webových stránkách. Jednotlivé druhy příjmů jsou analyzovány v závislosti na dopadu do účetnictví a s ohledem na základ daně z příjmu. V úvodu kapitoly je stručně popsána činnost Mendelovy univerzity v Brně a její poslání. Následně jsou rozebrány jednotlivé druhy příjmů dle výroční zprávy Mendelovy univerzity v Brně. V podkapitole s názvem Predikce možností financování byly zjištěny průměrné hodnoty nákladů, provozních dotací za roky pomocí aritmetického průměru. V závěru kapitoly je namodelovaná optimální struktura získávání finančních prostředků pro Mendelovu univerzitu v Brně. V teoretické i praktické části diplomové práce byly využity poznatky z řízeného rozhovoru na ekonomickém úseku Mendelovy univerzity v Brně a z následné elektronické komunikace s tímto úsekem.

24 24 Úvod, cíl práce a metodika

25 Neziskové organizace 25 2 Neziskové organizace Součástí prostoru národního hospodářství jsou neziskové organizace. Tato kapitola se zabývá vymezením prostoru, kde bude národní hospodářství rozděleno jednak podle principu financování, ale také rozčleněno dle švédského ekonoma Victora A. Pestoffa. Neziskové organizace ve svém vymezeném prostoru vyvíjejí svoji činnost a přitom se snaží plnit svoje poslání v lidském společenství. Neziskové organizace ovšem neplní pouze svoje poslání vzhledem ke společnosti, ale danou společnost pomáhají stabilizovat, kultivovat, ale také podporují demokratické principy jejího fungování (Rektořík, 2010). 2.1 Národní hospodářství dle principu financování Národní hospodářství můžeme rozdělit na ziskový (tržní) sektor a na neziskový (netržní) sektor. Neziskový sektor se dále rozděluje na tři části, a to na veřejný sektor, soukromý sektor a na sektor domácností. Toto rozdělení je nazýváno jako rozdělení dle principu financování a jeho grafické znázornění je uvedeno níže na obrázku 1. Obr. 1 Národní hospodářství dle principu financování Zdroj: Rektořík, 2010 Ziskový (tržní) sektor získává finanční prostředky od subjektů ze ziskového sektoru. Konkrétně tedy prodejem statků, které vyprodukují nebo distribuují. Cena těchto statků je tržní, která vznikne na základě vztahu nabídky a poptávky po daném statku. Cílem ziskového sektoru a tedy i všech organizací, které podnikají v ziskovém sektoru, je zisk (Rektořík, 2010). Neziskový sektor je sestaven z ekonomických jednotek, pro které je charakteristické, že jsou (Hyánek a kol., 2007): organizacemi,

26 26 Neziskové organizace neziskové, v případě vzniku peněžního přebytku je tento přebytek využit na plnění účelu neziskové organizace, institucionálně odděleny od vládních institucí schopny se samostatně řídit a vytvářet vlastní organizační strukturu, nepovinné. Neziskový (netržní) sektor je naopak část národního hospodářství, která pro svoji činnost získává prostředky z tzv. přerozdělovacích procesů prostřednictvím veřejných financí. Cílem neziskového sektoru není zisk v peněžním vyjádření, ale dosažení přímého užitku, který má ve většině případů podobu veřejné služby. Dosažením užitku jsou neziskové organizace charakteristické a odlišné od organizací v ziskovém sektoru (Rektořík, 2010). Mezi nestátní neziskové organizace se mohou zahrnout i družstva, jestliže jejich cílem není primárně zisk členů, ale primárním cílem je prospěch širší komunity (Salamon, Anheier, 1997). Z definice neziskového sektoru se vylučují např. družstva a částečně i vzájemně prospěšné organizace. Je to z toho důvodu, že je velmi striktně uplatňováno kritérium nerozdělování zisku. Neziskový veřejný sektor, který je zkráceně nazývám veřejný sektor, je část společnosti nacházející se ve veřejném vlastnictví. Finance do tohoto sektoru plynou z veřejných financí, řízen a spravován je veřejnou správou, rozhodnutí se provádějí pomocí veřejné volby a celý sektor podléhá veřejné kontrole. Cílem je dosažení poskytnutí veřejné služby (Hamerníková, 2007). Hlavním cílem neziskového soukromého sektoru (označovaný také jako třetí sektor) je dosažení přímého užitku. Soukromý sektor získává finanční prostředky ze soukromých financí, ale příspěvek z veřejných financí se nevylučuje. Soukromé finance představují finanční prostředky soukromých fyzických a právnických osob, které se rozhodly tyto soukromé prostředky vložit do konkrétní, předem vybrané produkce nebo distribuce statků, aniž by tyto osoby očekávaly, že jim vložený vklad přinese zisk (Rektořík, 2010). Sektor domácností má v národním hospodářství významnou roli. A to jednak svým začleněním do koloběhu finančních prostředků a vstupem na trh produktů, faktorů a kapitálu. Sektor domácností má významnou roli pro formování občanské společnosti, neboť její kvalita je odrazem pro kvalitu neziskových organizací (Rektořík, 2010).

27 Neziskové organizace Národní hospodářství dle Pestoffa Na obr. 2 je znázorněno národního hospodářství, jak ho rozdělil Victor A. Pestoff. Charakteristiku jednotlivých sektorů jsme provedli výše. V takto rozděleném národním hospodářství můžeme vidět vznik smíšených a hraničních organizací. Mezi smíšené organizace můžeme zařadit soukromou střední školu, která své poslání uskutečňuje ve veřejném sektoru, je založena na soukromém charakteru a z určité části je financována veřejnými financemi. Do hraničních organizací zařadíme např. penzijní fond, který je založen na principu obchodního zákoníku ve formě akciové společnosti, ale dostává z veřejných financí zákonem stanovené příspěvky (Rektořík, 2010). V případě, že bude na veřejných vysokých školách vybíráno školné, můžeme i v tomto případě veřejnou vysokou školu zařadit mezi smíšené organizace. Část financí bude vysoká škola získávat z veřejných financí a část od studentů ve formě školného. V současné době se veřejné vysoké školy nacházejí v neziskovém veřejném sektoru. Studentům, kteří si studium platí, ať už při překročení délky studia nebo z jiného důvodu, může připadat již nyní, že veřejná vysoká škola spadá mezi smíšené organizace. Obr. 2 Pestoffovo zobrazení národního hospodářství Zdroj: upraveno dle Pestoff, 1995 Vzniklé dílčí plochy jednotlivých sektorů jsou pouze orientační. Pro zobrazení skutečných velikostí ploch sektorů by bylo potřeba mít výborně dostupné

28 28 Neziskové organizace statistické údaje, které by zaznamenávaly např. údaje zachycující podíl jednotlivých sektorů na velikosti HDP, celkový počet zaměstnanců v daném sektoru, 2.3 Členění neziskových organizací Legislativa České republiky v žádném právním předpise nedefinuje neziskovou organizaci. Proto se můžeme setkat s různým členěním neziskových organizací. Zákon o daních z příjmů v 18 vymezuje neziskové organizace v odst. 3, kde se zmiňuje o poplatnících, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání. V odst zákona o daních z příjmů jsou vyjmenovány poplatníci. Výčet není kompletní, neboť je zde uvedeno, že se jedná zejména o: zájmová sdružení právnických osob s právní subjektivitou, občanská sdružení včetně odborových organizací, politické strany a politická hnutí, registrované církve a náboženské společnosti, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, školské právnické osoby, obce, organizační složky státu, kraje, příspěvkové organizace, státní fondy. Neziskové organizace se vyznačují svým posláním a cílem, pro který jsou založeny. Výše uvedený výčet slouží spíše pro daňové účely než pro pochopení poslání a cíle. Neziskové organizace můžeme rozdělit do více skupin podle kritéria (Rektořík, 2010): zakladatele, globálního charakteru poslání, právně organizační normy,

29 Neziskové organizace 29 způsobu financování, charakteristiky realizovaných činností. Podle kritéria financování, na které je zaměřena tato diplomová práce, rozdělujeme neziskové organizace na organizace financované (Rektořík, 2010): plně z veřejných rozpočtů, zčásti z veřejných rozpočtů, kdy na příspěvek vzniká neziskové organizaci nárok ze zákona, z různých zdrojů (sbírky, dary, granty, vlastní činnost, sponzoring), z velké části z výsledků realizace svého poslání. 2.4 Neziskové organizace a účetnictví Účetnictví účetních jednotek, mezi které můžeme zařadit územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, státní fondy, organizační složky státu a účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, je upraveno následujícími předpisy (Merlíčková Růžičková, 2011): zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu, ve znění pozdějších předpisů, České účetní standardy pro územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, státní fondy a organizační složky státu č a České účetní standardy pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání č , vyhláška č. 507/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví. Vyhláška 507/2002 Sb. byla zrušena. Ovšem subjekty vyjmenované v 38a zákona o účetnictví se mohou i nadále touto vyhláškou řídit. Jedná

30 30 Neziskové organizace se o subjekty, u kterých jejich celkové příjmy za poslední uzavřené období nepřesáhnou částku ,- Kč. I nadále je jim umožněno vést jednoduché účetnictví. Jsou to zejména: občanská sdružení, jejich organizační jednotky, které mají právní subjektivitu, církve a náboženské společnosti nebo církevní instituce, které jsou církevní právnickou osobou, honební společenstva. V této práci budeme nadále používat pouze vybrané právní rámce, které se vztahují k veřejné vysoké škole. Bude se jednat o: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, Vyhláška č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle Vyhlášky č. 504/2002 Sb., č

31 Veřejná vysoká škola 31 3 Veřejná vysoká škola Nejprve si řekneme obecně něco o vysokých školách a následně bude rozebírána problematika pouze veřejné vysoké školy. 3.1 Vysoká škola Vysoké školy jsou považovány dle zákona o vysokých školách za nejvyšší stupeň vzdělávací soustavy a to nejen v České republice. Vysoká škola je považována také za vrchol centra vzdělání, nezávislého poznání, ale také tvůrčí činnosti. Svoji klíčovou úlohu má vysoká škola také v rozvoji společnosti a to jak z pohledu vědeckého, kulturního, sociálního, tak i ekonomického. Na vysokých školách jsou uskutečňovány nejen akreditované studijní programy, ale také programy celoživotního vzdělávání. Rozlišujeme tři typy studijních programů, které jsou určeny typem akreditovaných studijních programů, a to: bakalářský, magisterský a doktorský, jak je uvedeno v zákoně o vysokých školách. Zákon o vysokých školách uvádí v 2, že vysoká škola je vždy založena jako právnická osoba. Můžeme rozlišovat vysokou školu univerzitního (univerzita) nebo neuniverzitního (vysoká škola) typu. Univerzita nabízí veřejnosti magisterské nebo doktorské studijní programy. Vyučuje se ovšem i v bakalářských studijních programech, které jsou stupínkem pro navazující ať už magisterské nebo doktorské studijní programy. Univerzita na své půdě v souvislosti se studijními programy uskutečňuje vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost. Vysoká škola neuniverzitní uskutečňuje v převážné míře pouze bakalářské studijní programy, v rámci nichž také uskutečňuje výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo jinou další tvůrčí činnost. Velmi viditelný rozdíl mezi univerzitní a neuniverzitní vysokou školou můžeme vidět v názvu. Pro ilustraci si můžeme uvést jako univerzitní typ vysoké školy Mendelovu univerzitu v Brně, Masarykovu univerzitu v Brně, Univerzitu Pardubice. Mezi neuniverzitní školy můžeme zařadit např. Vysokou školu polytechnickou Jihlava, Akademii výtvarných umění v Praze, Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích. Rozdíl můžeme ovšem spatřit ve veřejnosti oku neviditelném detailu, kterým je, že univerzitní typ vysoké školy se člení na fakulty. Jako příklad si opět uveďme Mendelovu univerzitu v Brně, která se skládá z těchto fakult (Mendelova univerzita v Brně, 2012):

32 32 Veřejná vysoká škola Agronomická fakulta, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Lesnická a dřevařská fakulta, Provozně ekonomická fakulta, Zahradnická fakulta Zákon č. 111/1998 Sb. nařizuje všem vysokým školám uvádět ve statutu vysoké školy typ vysoké školy, který musí být v souladu se stanoviskem Akreditační komise. V České republice rozdělujeme vysoké školy do třech oblastí: veřejná vysoká škola, soukromá vysoká škola, státní vysoká škola. Státní vysoké školy jsou v České republice pouze dvě a to je vojenská a policejní. Státní vysoké školy jsou zakomponovány do rozpočtu příslušného ministerstva. Policejní akademie České republiky v Praze je součástí rozpočtu Ministerstva vnitra, Univerzita obrany v Brně je zase součástí rozpočtu ministerstva obrany. Vysoké škole je dle výše zmíněného zákona č. 111/1998 Sb. dovoleno spolupracovat s jinou právnickou osobou, která se podílí na vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti. Vysoká škola je oprávněna přiznávat akademické tituly, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady. Akademická obec vysoké školy je tvořena akademickými pracovníky a studenty dané vysoké školy. Celé akademické obci jsou dle zákona o vysokých školách poskytována akademická práva a akademické svobody: svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků, svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům, právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměřením studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce, právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány, právo používat akademické insignie a konat akademické obřady. Typy vysokoškolské vzdělávací činnosti jsou určeny typem akreditovaných studijních programů (Takáčová, 2007): bakalářský stupeň, magisterský stupeň,

33 Veřejná vysoká škola 33 doktorský stupeň. Zákon o vysokých školách rozděluje vysoké školy na tři kategorie podle vlastníka dané vysoké školy. Na základě tohoto kritéria rozdělujeme vysoké školy na (Jurčík, 2006): veřejné vysoké školy, soukromé vysoké školy, státní vysoké školy. Veřejné vysoké školy se zřizují a zrušují zákonem jak již bylo uvedeno výše. Soukromá vysoká škola vzniká na základě státního souhlasu, který uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (Rektořík, 2010). 3.2 Veřejná vysoká škola Veřejné vysoké škole je věnována část zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, konkrétně se jí věnuje V úvodních paragrafem se uvádí zřízení a zrušení veřejné vysoké školy, což je vždy zákonem. Zákon také umožňuje sloučení nebo splynutí vysokých škol. Sloučit nebo splynout může ovšem veřejná vysoká škola opět jen s veřejnou vysokou školou. V případě rozdělení vzniknou opět dvě nebo více veřejných vysokých škol. Při rozdělení veřejné vysoké školy je zákonem stanoveno, který majetek a které závazky přechází na kterou právnickou osobu, která umožní dokončit vzdělání studentům zrušené veřejné vysoké školy. Všechny změny (sloučení, splynutí nebo rozdělení) je možno provést opět pouze jen zákonem. Veřejné vysoké škole patří samosprávná působnost zejména ve (Takáčová, 2007): vnitřní organizaci, určení počtu přijímaných uchazečů o studium a určení podmínek pro studium, rozhodování v přijímacím řízení, rozhodování o právech a povinnostech studentů, zaměření a organizaci vědecké, výzkumné, vývojové a další tvůrčí činnosti, pracovněprávních vztazích a v určení počtu akademických pracovníků a ostatních zaměstnanců, habilitačním řízení a v řízení ke jmenování profesorem, spolupráci s jinými vysokými školami a právnickými osobami a v zahraničních stycích.

34 34 Veřejná vysoká škola Zákon o vysokých školách vyjmenovává ještě další samosprávné působnosti, mezi které patří i ustavování samosprávných akademických orgánů vysoké školy, tvorba a uskutečňování studijních programů, organizace studia, hospodaření vysoké školy a nakládání s majetkem, stanovení výše poplatků spojených se studiem. Organizaci a činnost veřejné vysoké školy, taktéž také postavení členů akademické obce je upraveno vnitřními předpisy každé vysoké školy, což určuje školám zákon č. 111/1998 Sb. v 6 odst. 2. Do činnosti veřejné vysoké školy mohou zasahovat státní orgány pouze na základě a v mezích zákona o vysokých školách. V 7 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách jsou vyjmenovány orgány veřejné vysoké školy. Do samosprávných orgánů veřejné vysoké školy můžeme zařadit: akademický senát je složen nejméně z 11 členů, kdy alespoň 1/3 tvoří studenti. Členové jsou do akademického senátu zvoleni tajnou volbou, kdy se voleb musí zúčastnit nejméně 15% členů akademické obce. Členem nesmí být rektor, prorektor, děkan a proděkan, jelikož členství je neslučitelné s funkcí. Mezi hlavní činnosti akademického senátu patří schvalování vnitřních předpisů vysoké školy, schvalování rozpočtu vysoké školy, kontrola využívání finančních prostředků, schvalování výroční zprávy o činnosti a o hospodaření, schvalování dlouhodobých záměrů. Rektora stojí v čele veřejné vysoké školy. Rektor je jmenován prezidentem republiky na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy. Uplatňuje kompetentce ve všech oblastech, které nesvěřil zákon o vysokých školách jinému orgánu. Rektor je do své funkce jmenován na 3 roky. Vykonávat funkci rektora může stejná osoba maximálně dvě funkční období po sobě. Rektor je předsedou vědecké rady. Vědeckou radu nebo uměleckou radu nebo na neuniverzitní vysoké škole akademickou radu členy vědecké rady jmenuje a odvolává rektor, jelikož to jsou významní představitelé oborů, v nichž vysoká škola uskutečňuje svoji činnost. Jednu třetinu vědecké rady tvoří osoby, které nejsou členy akademické obce dané vysoké školy. Do činnosti vědecké rady spadá hlavně projednávání dlouhodobého záměru veřejné vysoké školy, projednávání otázek předložené rektorem a působnost v řízení ke jmenování profesorem a v habilitačním řízení. Disciplinární komisi členy jmenuje rektor z řady členů akademické obce. Jednu polovinu jmenovaných členů tvoří studenti. Členství v disciplinární

35 Veřejná vysoká škola 35 komisi je nejvýše dvouleté. Hlavní činností je projednávání přestupků studentů veřejné vysoké školy, jestliže nejsou zapsáni na žádné z fakult dané veřejné vysoké školy. Návrh na rozhodnutí je předáván rektorovi, který v dané věci rozhodne. Jestliže jsou všichni studenti zapsáni na fakultách veřejné vysoké školy, disciplinární komise se nezřizuje. Mezi další orgány veřejné vysoké dle výše uvedeného 7 zákona o VŠ patří: Správní rada veřejné vysoké školy je složena minimálně z 9 členů. Počet členů může být i vyšší, ovšem dělitelný 3. Členem správní rady se nemůže stát zaměstnanec dané veřejné vysoké školy. Ve správní radě najdeme zástupce z veřejného života, územní samosprávy a státní správy. Členové jsou do své funkce jmenováni ministrem na dobu 6-ti let po předchozím projednání s rektorem veřejné vysoké školy. Jedna třetina členů ukončí své období po 2 letech ve funkci a druhá třetina ukončí své funkční období po 4 letech ve funkci (dáno losem po jmenování členů). Správní rada vydává písemný souhlas k nabytí nebo převodu nemovitých věcí, k vyšším částkám u movitých věcí. Své vyjádření podává zejména k dlouhodobému záměru veřejné vysoké školy, k rozpočtu vysoké školy, k výroční zprávě o činnosti a o hospodaření vysoké školy. Správní rada rovněž dbá na řádné hospodaření s majetkem vysoké školy, dohlíží na dodržení účelu, za kterým byla vysoká škola zřízena Kvestor řídí hospodaření a vnitřní správu veřejné vysoké školy, vystupuje jménem vysoké školy v takovém rozsahu, který mu stanovil rektor. Kvestor je jmenován a odvoláván z funkce rektorem veřejné vysoké školy. Veřejná vysoká škola může být dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách rozdělena na: fakulty, vysokoškolské ústavy, jiná pracoviště pro vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo jinou další tvůrčí činnost, účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu školy. Výše uvedené části veřejné vysoké školy si stanoví samostatně vnitřní předpisy, které ovšem musí být v souladu s předpisy veřejné vysoké školy.

36 36 Veřejná vysoká škola

37 Hospodaření a financování veřejné vysoké školy 37 4 Hospodaření a financování veřejné vysoké školy Hospodaření a financování veřejné vysoké školy je upraveno v zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Další právní úprava v oblasti financování je: zákon č. 320/2001 SB., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, prováděcí vyhlášky Ministerstva financí České republiky, podmínky, za kterých jsou poskytovány účelově určené prostředky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4.1 Rozpočet veřejné vysoké školy Veřejná vysoká škola každoročně sestavuje rozpočet na daný kalendářní rok, u kterého je podmínkou, že musí být vyrovnaný (Merlíčková Růžičková, 2011). Podle sestaveného rozpočtu veřejná vysoká škola hospodaří po celý rok. Dle zákona o vysokých školách se po skončení kalendářního roku provede vyúčtování výsledků hospodaření a tento výsledek se předloží na MŠMT v termínech, které jsou určeny pro zúčtování finančních vztahů se stáním rozpočtem. Do položek příjmů rozpočtu veřejné vysoké školy jsou zařazeny položky (Jurčík, 2006): příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, dotace ze státního rozpočtu, poplatky spojené se studiem, výnosy z vlastního majetku, jiné příjmy ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů, výnosy z doplňkové činnosti, příjmy z darů a dědictví. Zákon o vysokých školách dále v 18 odst. 3 uvádí nárok veřejné vysoké školy na dotaci, která se vztahuje na akreditované studijní programy a programy

38 38 Hospodaření a financování veřejné vysoké školy celoživotního vzdělávání. S těmito programy je spojena také vědecká, výzkumná, umělecká nebo další tvůrčí činnost a také na rozvoj vysoké školy. Veřejné vysoké škole může být poskytnuta dotace na ubytování a stravování studentů. Odstavec 4 daného zákona o vysokých školách určuje blíže výši dotace. Pro výši dotace je rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy. Dalším důležitým podkladem pro výši dotace je dlouhodobý záměr MŠMT, typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů, počet studentů, ale také dosažené výsledky ve vzdělávací a jiné činnosti. Veřejné vysoké škole vzniká nárok na příspěvek ze státní rozpočtu na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání a s tím spojenou vědeckou, výzkumnou nebo další činnost. Výše příspěvku se odvíjí od typu a finanční náročnosti akreditovaných studijních programů a celoživotního vzdělávání, vědecké, výzkumné a další činnosti. Výše příspěvku je stanovena podle typu a náročnosti studia, dlouhodobého záměru školy a dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké a jiné činnosti v kompetenci vysokých škol dle vypracovaného návrhu MŠMT, které daný návrh každoročně aktualizuje. Veřejná vysoká škola získává zálohu na příspěvek ze státního rozpočtu. Výše příspěvku je stanovená na základě rozhodných údajů podle stavu k předchozího kalendářního roku (Jurčík, Mervartová, 2006). Příjmy v rozpočtu veřejné vysoké školy mohou být rozšířeny ještě o další příspěvky jak ze státního rozpočtu, tak i ze státních fondů, Národního fondu či z rozpočtů územních samosprávných celků. Veřejná vysoká škole je povinna vytvářet také fondy (Merlíčková Růžičková, 2011): rezervní fond, který je určený zejména na krytí ztrát v následujících účetních obdobích, fond reprodukce investičního majetku (označovaný také jako FRIM), stipendijní fond, fond odměn, fond účelově určených prostředků, fond sociální, fond provozních prostředků. Každý z výše vyjmenovaných fondů má odlišný režim tvorby. Fond rezervní a fond odměn jsou vytvářeny ze zisku. Fond rezervní a fond provozních prostředků se tvoří také ze zůstatku příspěvku na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost a to vždy ke konci roku. Fond sociální, fond

39 Hospodaření a financování veřejné vysoké školy 39 účelově určených prostředků a fond provozních prostředků jsou tvořeny na vrub nákladů, které spadají do nákladů daňově uznatelných. Tato možnost daňově uznatelných nákladů je teprve od roku 2006 na základě novely zákona o daních z příjmů č. 552/2005 Sb.. Před touto novelou se tyto fondy tvořily přídělem ze zisku po zdanění. Fond reprodukce investičního majetku je tvořen z účetních odpisů hmotného a nehmotného majetku. Do stipendijního fondu jsou převáděny poplatky za studium. V případě tvorby všech fondů ze zisku je uvažován zisk po zdanění. Do fondů se může přerozdělovat zisk po zdanění až v případě, že byla uhrazena ztráta z předešlých účetních období (Merlíčková Růžičková, 2011). Finanční prostředky uváděné v rozpočtu musí použít veřejná vysoká škola pouze na financování činnosti, na kterou byla zřízena. Prostředky v rozpočtu může veřejná vysoká škola použít také na doplňkovou činnost, která je specifikována v 20 odst. 2 zákona o vysokých školách. Veřejná vysoká škola vykonává v doplňkové činnosti činnost navazující na její vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost nebo činnost sloužící k účinnějšímu využití lidských zdrojů a majetku. Doplňková činnost je prováděna veřejnou vysokou školou za úplatu. Doplňková činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost činností, ke kterým byla veřejná vysoká škola zřízena. Jestliže vysoká veřejná škola vykonává doplňkovou činnost, musí k této činnosti vést samostatnou účetní evidenci. Příjmy z doplňkové činnosti lze použít jak pro financování hlavní činnosti, tak i pro doplňkovou činnost (Takáčová, 2007). Zvláštnost v tvorbě fondů můžeme spatřit u fondu účelových prostředků 1. V tomto fondu se shromažďují účelově určené dary. Z těchto darů jsou vyloučeny dary na pořízení dlouhodobého majetku, dary na technické zhodnocení majetku, účelově určené peněžní prostředky ze zahraničí, účelové prostředky čerpané z veřejných rozpočtů, prostředky určené na podporu výzkumu a vývoje, jestliže je veřejná vysoká škola nepoužije v příslušném roce, ve kterém jsou zahrnuty v rozpočtu daného roku (Merlíčková Růžičková, 2011). Sociální fond (u ziskových subjektů označován jako fond kulturních a sociálních potřeb) je tvořen základním přídělem do nákladů dané veřejné vysoké školy. Výše přídělu je limitována do výše 1 % z celoročního objemu části 1 Veřejná vysoká škola může se souhlasem poskytovatele dotace převést maximálně 5 % z objemu dotace do fondu účelových prostředků, jestliže ví, že celou výši dotace nevyčerpá v daném roce. Převod se nesmí provést z dotace, která je poskytnuta z končícího projektu, nebo jestliže s převodem poskytovatel dotace nesouhlasí. Převod nese účetní zápis náklad dotace/fond. Tato informace byla získána z rozhovoru na ekonomickém úseku.

40 40 Hospodaření a financování veřejné vysoké školy nákladů veřejné vysoké školy. Do objemu nákladů se započítávají mzdy, náhrady mzdy a odměn za pracovní pohotovost. Mezi další zdroje fondu patří náhrady škod a pojistná plnění od pojišťoven vztahující se k majetku pořízeného z fondu, peněžní a jiné dary do fondu od jiných právnických a fyzických osob. Prostředky fondu musí organizace uložit na samostatný účet u banky. Tvorba fondu probíhá formou záloh, kdy záloha musí být na daný účet odeslána do konce následujícího měsíce po měsíci, kdy k tvorbě fondu došlo. Ke konci roku organizace zúčtuje zálohy a porovná je s výší, která by měla být vytvořena. V případě zjištění, že organizace nemá dostatek finančních prostředků na tvorbu fondu, neprovede organizace zúčtování záloh a nebude o nich ani účtovat. V tomto případě se nejedná o porušení rozpočtové kázně, i když na druhé straně se může jednat o porušení vyhlášky a v některých případech i o porušení kolektivní smlouvy (Krbečková, Plesníková, 2011). 4.2 Majetek veřejné vysoké školy Veřejná vysoká škola vlastní dle 19 zákona č. 111/1998 Sb. majetek, který potřebuje k činnostem, pro které byla zřízena. Mezi majetek vysoké veřejné školy můžeme zařadit věci, nemovitosti, práva a jiné majetkové hodnoty. Rektor veřejné vysoké školy rozhoduje o způsobu nakládání s majetkem. Disponovat s majetkem veřejné vysoké školy mohou také orgány veřejné vysoké školy, jestliže je disponibilita umožněna ve statutu veřejné vysoké školy. Veřejná vysoká škola může do svého majetku zařadit i cenné papíry. Tento druh majetku je omezen tím, že se může jednat pouze o vydané státní cenné papíry nebo cenné papíry, za které se stát zaručil splacením. Veřejná vysoká škola může také do svého portfolia přijmout cenné papíry obchodní společnosti, do které vložila majetek (Jurčík, Mervartová, 2006). 4.3 Hospodaření veřejné vysoké školy Povinnost veřejné vysoké školy užívat majetek k plnění úkolů ve vzdělávací a jiné činnosti vyplývá ze zákona o vysokých školách. Majetek může být užíván i k doplňkové činnosti, jak již bylo uvedeno výše (Jurčík, Mervartová, 2006). V 20 odst. 3 je stanoven zákaz veřejné vysoké škole k převzetí ručení za peněžitý dluh jiné osoby a ke zřízení zástavního práva k nemovitostem. Odst striktně vytýká, že by stát ručil za závazky veřejné vysoké školy. Plné ručení za závazky celým svým majetkem je dle obchodního zákoníku u společníka ve veřejné obchodní společnosti a komplementáře v komanditní společnosti. A tím pádem se nemůže veřejná vysoká škola stát společníkem

41 Hospodaření a financování veřejné vysoké školy 41 v těchto obchodních společnostech. Zákon o vysokých školách uvádí ještě i družstvo. Ze zákona o vysokých školách tedy plyne, že veřejná vysoká škola může do některých obchodních společností vkládat obchodní podíl. Podmínkou tu ovšem je, že podíl nesmí být složen z majetku, který byl na veřejnou vysokou školu převeden z majetku státu. Podobný režim platí i pro dotace ze státního rozpočtu (Merlíčková Růžičková, 2011). 4.4 Financování veřejných vysokých škol V předchozí podkapitole byly vyjmenovány příjmy veřejné vysoké školy. Následující text se bude věnovat některým druhům příjmů podrobněji. Obecně lze říci, že systém financování veřejných vysokých škol je založen na počtu studentů v akreditovaných studijních programech. Těmto programům je přiřazen koeficient ekonomické náročnosti. Přehled některých programů a jejich koeficientů je uveden níže v tabulce 1. Počet studentů v akreditovaných studijních programech je přepočten na přepočtený počet studentů a tento přepočtený počet je následně násoben koeficientem ekonomické náročnosti a základním normativem. Pravidla po poskytování příspěvku a dotací upřesňují jeho výpočet dle následujícího vzorce: PPS = (zvláštní 0) + (přijat 1) + (ostatní 1) + (půlroční 0,5) kde platí: PPS = přepočtený počet studentů. Zvláštní studenti se ve výpočtu neuvažují a to z toho důvodu, že se jedná o studenta, který studuje v akreditovaném bakalářském nebo magisterském studijním programu déle než je standardní doba studia. Za standardní dobu studia je považována doba studia plus 1 rok navíc. U bakalářského stupně studia se tedy jedná o délku rok, u navazujícího magisterského stupně studia rok, u magisterského stupně studia rok. Základní normativ na jednoho studenta pro rok 2011 byl stanoven ve výši Kč. Odhadovaná výše základního normativu na rok 2012 je ve výši Kč na studenta.