PRÁCE S ŽÁKY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

Transkript

1 EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI PRÁCE S ŽÁKY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM metodická příručka Mgr. Jana Janková VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA PEDAGOGICKÁ A SOCIÁLNÍ, STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA PEDAGOGICKÁ A GYMNÁZIUM, PRAHA 6, EVROPSKÁ 33 Jankovanew.indd :06:33

2 Metodická příručka vznikla v rámci projektu CZ.2.17/3.1.00/30013: Studium pedagogických pracovníků k rozšíření odborné kvalifikace pro integrativní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na ZŠ a SŠ běžného typu, který realizuje Magistrát hlavního města Prahy, odbor školství, mládeže a sportu, Praha 1, Mariánské nám. 2 ve spolupráci s Vyšší odbornou školou pedagogickou a sociální, Střední odbornou školou pedagogickou a Gymnáziem, Praha 6, Evropská 33 za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Praha Adaptabilita. Název: PRÁCE S ŽÁKY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Autor: Mgr. Jana Janková Odborný garant: PaedDr. Miroslava Štréblová, CSc. Tisk: Powerprint s. r. o., Brandejsovo nám. 1219/1, Praha 6 Suchdol Rok vydání: 2012 Za jazykovou úpravu příspěvků, jejich odborný obsah a správnost citací odpovídá autor Magistrát hlavního města Prahy, odbor školství, mládeže a sportu Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nebude jakýmkoliv způsobem reprodukována bez předchozího písemného souhlasu Magistrátu hlavního města Prahy, odboru školství, mládeže a sportu, Praha 1, Mariánské nám Jankovanew.indd :06:33

3 Obsah Úvod... 5 I. část Charakteristika zdravotního postižení Diagnostika ve speciálně pedagogickém centru Komplexní vyšetření klienta Speciálně pedagogické vyšetření Speciální vzdělávací potřeby Podmínky edukace, kompenzační a rehabilitační pomůcky Charakteristika speciálně pedagogického centra II. část Konkrétní příklady z diagnostické činnosti speciálně pedagogického centra Doporučení k vypracování individuálního vzdělávacího plánu Zpráva ze speciálně pedagogického vyšetření Zpráva z průběhu diagnostického pobytu s doporučením ke vzdělávání III. část Spolupráce speciálně pedagogického centra s integrující školou Závěr Seznam použité a doporučené literatury Přílohy Příloha č. 1 Seznam SPC pro zrakově postižené se sídlem v Praze Příloha č. 2 Odborný posudek ke stanovení míry podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Jankovanew.indd :06:33

4 4 Jankovanew.indd :06:33

5 Úvod Metodická příručka vznikla jako součást vzdělávacího programu Integrativní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v ZŠ a SŠ běžného typu, který je věnován vzdělávání učitelů z běžných škol v oblasti speciální pedagogiky. Integrativní školní (speciální) pedagogikou se rozumí společná výchova a vyučování žáků s postižením a bez postižení v běžné škole. (Myschker, N., Ortmann, M., 1999). Tato část příručky se věnuje pedagogice zrakově postižených. V minulých letech vyvinula speciální pedagogika zrakově postižených v teorii i praxi celou řadu poznatků, koncepcí a metod, které mohou být využity nejen ve speciálních školách, ale i při integrovaném vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením. V České republice se nazývá oblast speciální pedagogiky zabývající se výchovou, vzděláním a rozvojem osob se zrakovým postižením různě. Setkáváme se s pojmenováním tyflopedie (z řeckých slov typhlos slepý a paidea výchova) nebo oftalmopedie (z řeckých slov opthalmos-oko a paidea-výchova). Asi nejvýstižnější je název speciální pedagogika zrakově postižených. V odborné literatuře se setkáme i se staršími názvy např. tyflopedagogika, oftalmologická defektologie, okulopedie apod. V následujícím textu si tedy připomeneme některé důležité skutečnosti z pedagogiky zrakově postižených, týkající se především jedinců se zrakovým postižením ve věku povinné školní docházky, případně studentů středních škol. Text bude členěn ve shodě se zadáním na část teoretickou, ve které se budou vyskytovat odkazy na odbornou literaturu, pomocí které se čtenář bude moci hlouběji seznámit zejména s lékařskou problematikou zrakových vad a část praktickou, kde budou popsány praktické zkušenosti autorky. Cílem příručky je vytvořit návod pro učitele běžných škol, jak postupovat v případě vzdělávání žáka se zrakovým postižením. Jak aktuálně řešit problémy materiální i personální. Požadavky na vzdělávání jsou určeny Rámcovým vzdělávacím programem, případně modifikovány ve Školním vzdělávacím programu. Bylo by však možné je označit jako jednotné. Žákovská populace je různorodá, všichni žáci nejsou stejně disponováni a ti, kterých se týká tato příručka, jsou handicapováni. Jsou to žáci, které školský zákon označuje jako žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Žáci se zrakovým postižením jsou zahrnuti ve skupině zdravotně postižených, na rozdíl od zdravotně či sociálně znevýhodněných. Samozřejmě v reálném životě se také vyskytují žáci se zrakovým i jiným zdravotním postižením (žáci souběžně postižení více vadami: např. zrak + mentální postižení, zrak + tělesné postižení, zrak + vada řeči i nejtěžší postižení zrak + sluch). Také se setkáváme se žáky, kteří jsou handicapováni zrakovým postižením a zároveň některou nemocí, která zásadně ovlivňuje vzdělávací proces - např. epilepsie. Tyto žáky zahrnujeme také pod označení žáci s kombinovanými vadami, v tomto případě se jedná o kombinaci zdravotního postižení se zdravotním znevýhodněním. Všichni tito žáci i jejich rodiče by měli navázat spolupráci s některým ze školských poradenských zařízení a nechat si stanovit míru potřebných podpůrných opatření pro vzdělávání v mateřské, základní i střední škole. Autorka textu pracovala ve Speciálně pedagogickém centru (SPC) pro zrakově postižené od počátku vzniku těchto školských poradenských zařízení. Při integrovaném vzdělávání zrakově postižených je poradenská činnost SPC nezastupitelná a pro všechny účastníky vzdělávání důležitá. Část textu se též věnuje podpoře vzdělávání zrakově postižených odbornými pracovníky SPC. Integrované vzdělávání zrakově postižených (ZP) probíhá v naší zemi již dvacet let. Za tuto dobu jsme již získali zkušenosti a víme, že každá integrace má své výhody, ale také své meze. Každý, kdo o integraci uvažuje, by měl vědět nejen o výhodách, ale také o rizicích. Za výhody integrace považujeme: 5 Jankovanew.indd :06:33

6 - dítě zůstává v rodině, škola je dobře dostupná z místa bydliště - dítě se zrakovým postižením má kontakt s dětmi bez zrakového postižení, učí se od nich, žije mezi zdravou populací tak, jak bude žít v dospělosti - intaktní děti ve třídě (škole) si zvykají na dítě odlišné, učí se mu pomáhat, tolerují ho Za rizika integrace dítěte se zrakovým postižením považujeme: - žák se ZP nemá kamarády se stejnými potížemi, nemůže se učit různým dovednostem, které ho zdravá společnost naučit nemůže - běžná škola nemůže zajistit a nacvičit některé dovednosti, které jsou pro zrakově postižené specifické (zajišťuje SPC nebo jiné zařízení) - výuka mezi zdravými žáky je pro žáka se ZP náročnější (tempo, konkurence, celková zátěž) - nepochopení postižení (ve škole nebo doma) může ovlivnit psychiku žáka, někdy se nechce odlišovat od ostatních a problémy tají: např. vždy uvádí, že vidí. Jindy tvrdí rodiče (nebo škola), že žák nemá potíže, odmítají nabízenou podporu (speciálně pedagogickou péči) např. používání bezpečnostních technik při samostatném pohybu, používání bílé hole při chůzi, používání sklopné desky na lavici, používání optiky, využití zvětšeného tisku apod. - někdy rodiče vyžadují pro dítě výhody, které mu nenáleží. Jejich výchova je nadměrně ochranitelská. Někdy příčinu všech problémů vidí ve zrakovém postižení a nepřipouštějí si nižší rozumové schopnosti dítěte. Každý jedinec a každá rodina se s výhodami i riziky integrace vypořádá jinak. Každý má jinak nastavený žebříček hodnot a klade důraz na jinou výhodu. Každý jedinec a jeho okolí různým způsobem zvládá uvedená rizika integrace. Někdo by třeba náročnější vzdělávání žáka se zdravotním postižením mezi zdravými uvedl do výhod nikoli do rizik integrace. Celá záležitost je tedy velmi individuální, a přestože mají odborní pracovníci SPC zkušenosti, mohou pouze poskytnout radu, ale konečné rozhodnutí musí vždy udělat rodiče (zákonní zástupci). Za velmi důležitou považuje autorka textu praktickou část, kde na uvedených případových studiích předvede tzv. úspěšnou i neúspěšnou integraci. Docházku do speciální školy v některém z období vzdělávání žáka se zrakovým postižením nepovažuje autorka za nepovedenou integraci, pokud veškeré vzdělávání postupuje optimální cestou k získání kompetencí k zařazení jedince se zrakovým postižením do společnosti, k získání vhodného zaměstnání, k uspokojivé kvalitě života. 6 Jankovanew.indd :06:33

7 I. část 1 Charakteristika zrakového postižení Termínem zrakové postižení jsou označovány nedostatky zrakové percepce různé etiologie a různého rozsahu, ale také negativní vliv zrakové vady na celou osobnost jedince a jeho psychický vývoj. Vliv zrakového postižení je komplexní, jednotlivé složky často nelze oddělit. Vliv zrakového postižení se může projevit ve výkonnosti jedince, v oblasti emocionality, vůle, charakteru i v oblasti sociálních vztahů, které mohou být narušeny. Všechny výše uvedené aspekty jsou uvedeny v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (dále jen MKF), která charakterizuje možné úbytky ve všech oblastech týkajících se nejen tělesných funkcí a struktur, ale postihuje i hlediska aktivit a participace stejně jako faktory prostředí. Hovoříme-li dnes o projekci zrakové vady (zrakového postižení) do školního prostředí a vzdělávání, máme možnost nechat se vést doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO) a v souladu s MKF hledat a popisovat funkčnost jednotlivých žáků se zrakovým postižením nikoli pouze zrakovou vadu. Principem speciálně pedagogických nápravných metod je pak vyhledávat funkce nejméně poškozené (zasažené), hledat postupy, jak tyto funkce rozvíjet a podporovat. Pro funkce již vyhaslé je třeba vyhledávat náhradu (kompenzační činnosti). Osoby se zrakovým postižením můžeme dělit na skupiny podle různých hledisek. Známe klasifikaci sportovní, klasifikaci lékařskou, klasifikaci posudkových lékařů, klasifikaci školní (používané pro potřeby státní maturitní zkoušky). Při vzdělávání dosud využíváme dělení na skupiny podle stupně zrakové vady, přičemž kritériem je hodnota vizu (zraková ostrost), kvalita a rozsah zorného pole, ale důležité jsou i další faktory jako jsou barvocit, okulomotorika, adaptace na tmu, oslnění a další. Jak se projevuje postižení některého z faktorů správného vidění? Snížená zraková ostrost (vizus) omezuje ostré vidění do blízka, do dálky, zároveň omezuje orientaci v prostoru i na ploše. Komplikuje detailní práci (čtení, psaní, šití, rýsování a další). Příkladem problémů s orientací v prostoru je vyhýbaní se překážkám odhad vzdálenosti od překážky, rozměry překážky, případný pohyb překážky (auto) její vzdálenost a rychlost, dezorientace v dopravní situaci při přecházení ulice. Snížení kvality a rozsahu zorného pole výrazně komplikuje orientaci v prostředí i na pracovní ploše. U některých jedinců dochází k zúžení zorného pole až k tzv. trubicovému vidění. Snížení kvality zorného pole v centru vidění snižuje schopnost detailní práce jako je čtení, psaní apod. Téměř vždy se při těchto stavech jedná o závažné onemocnění sítnice a v ní uložených nervových buněk reagujících na podráždění světlem (tyčinky, čípky) nebo onemocnění či poškození nervových drah. Při případném odchlípení sítnice je nutné neprodleně navštívit odborného lékaře, neboť včasné ošetření může alespoň částečně zachránit zrakové funkce. K přechodnému zúžení zorného pole dochází i při využívání kompenzačních pomůcek (lupy, brýle), které výrazně zvětšují objekt. Porucha barvocitu, zejména úplná ztráta barvocitu, omezuje orientaci v prostoru i na ploše. Zhoršuje orientaci v situaci, kdy jsme na kontrastu barev závislí např. orientace v pracovním sešitě, málo kontrastní barvy na interaktivní tabuli, získávání informací z displejů v dopravě (dopravní prostředky, nádraží apod.), orientace na mapách. Úplná ztráta barvocitu je spojena se silnou světlopla- 7 Jankovanew.indd :06:33

8 chostí, tzn., že v běžně osvětleném prostředí třídy se zrakové funkce takového žáka výrazně zhoršují. K oslnění takového žáka stačí bílý papír knihy nebo sešitu, lesklá pracovní plocha školní lavice nebo tabule. Problémy při výuce ve škole způsobují i okulomotorické poruchy, mezi které zařazujeme především šilhání. Šilhání souvisí s poruchou funkce okohybných svalů nebo s vadami lomivosti světelných paprsků v oku (tzv. refrakčními vadami krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus). Šilhání komplikuje vidění do blízka i do dálky. K okulomotorickým poruchám řadíme i bezděčné neustálé kmitání očí (nystagmus). Toto kmitání snižuje ostré vidění, tím zhoršuje schopnost detailní práce, ale i vidění do dálky. Při stresu, fyzické i psychické zátěži se může kmitání očí přechodně zhoršovat. Při určitých vadách může docházet i k proměnlivému vidění během dne, které je těžko korigovatelné optickými pomůckami. Pro jedince s tímto druhem postižení (např. ektopie čočky) je zraková práce ve školním prostředí velmi namáhavá, psychicky náročná. Zejména tito jednici potřebují přizpůsobit práci svým aktuálním zrakovým možnostem. Některá zraková onemocnění doprovází světloplachost, jiná naopak šeroslepost. Jedná se o poruchy adaptace na světlo a tmu. Při volbě optimálních světelných podmínek pro práci jedince se zrakovým postižením bychom měli vycházet z informací, které nám tento jedinec sám sdělí. Víme sice, která postižení doprovází světloplachost (např. albinismus, achromatopsii ad.), která šeroslepost (degenerativní onemocnění sítnice), ale optimální množství světla ke zrakové práci je záležitost individuální. Porucha citlivosti na kontrast souvisí se zhoršením zrakové ostrosti a s postupným snižováním funkcí přenosu informací nervovými vlákny. Porucha zpracování zrakových informací tzv. centrální porucha zraku. Může jít o poruchu izolovanou, či o poruchu, která v mozku zasahuje více oblastí. Jedinec může mít problém se čtením písma, čtením obrázků, s rozpoznáváním obličejů, tvarů, rozlišením znaků, rozlišením předmětů v klidu od předmětů v pohybu, problémy s orientací v prostoru i na ploše. Klasifikace, která je dále uvedena, vychází z doporučení světové zdravotnické organizace (WHO), Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) a zohledňuje pouze oftalmologická hlediska a zdaleka neurčuje míru potřebné podpory dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Určení lékařské diagnózy a zařazení určitého jedince do skupiny dle následující tabulky je však pro práci speciálního pedagoga, a zejména učitele základním předpokladem další činnosti. U nás posudkové lékařství definuje 5 kategorií zrakového postižení: Kategorie Horní hranice Dolní hranice 1. Slabozrakost lehká a střední 6/18=0,3 6/60=0,1 2. Slabozrakost těžká 6/60=0,1 3/60= Těžce slabý zrak (zbytky zraku) 3/60=0,05 1/60=0,02 4. Praktická nevidomost 1/60=0,02 Světlocit se správnou projekcí 5. Úplná nevidomost Světlocit s chybnou projekcí Úplná ztráta světlocitu 8 Jankovanew.indd :06:33

9 Osoby se zrakovým postižením, které mají binokulární zorné pole zúžené v rozsahu méně než 10 stupňů a více než 5 stupňů koncentricky, řadíme do 3. kategorie. Osoby se zorným polem zúženým méně než 5 stupňů do 4. kategorie, i když je zraková ostrost normální. V tabulce jsou uvedené zlomky a desetinná čísla. Velmi zjednodušeně bychom mohli říci, že čitatel zlomku představuje vzdálenost, ze které vidí předmět postižené oko, ve jmenovateli je vzdálenost, ze které vidí stejný předmět oko zdravé. Desetinné číslo můžeme opět orientačně lehce převést na vyjádření v procentech tak, že číslo 1,00 = 100% tj. zdravé vidění. Např. do kategorie číslo 3 (Těžce slabý zrak) patří jedinec, který má zachováno 5% - 2% zdravého vidění. Základní diagnostiku zrakové vady provádí lékaři oftalmologové. Zpráva z očního vyšetření by měla obsahovat kromě základních osobních identifikačních údajů základní diagnózu tj. pojmenování vady (nebo několika vad), z jejichž příčiny jsou sníženy zrakové funkce. Dále je důležitý údaj o naměřených hodnotách zrakové ostrosti do dálky a do blízka, jednotlivýma očima a binokulárně, údaj o kvalitě zorného pole. Na některých oftalmologických pracovištích připojují lékaři či zrakoví terapeuti ještě další důležité údaje např. o případně porušeném barvocitu, okulomotorice, adaptaci na tmu a oslnění, údaje o citlivosti na kontrast, doporučení omezení fyzické námahy a TV. Zpráva z oftalmologického vyšetření je základním dokumentem pro další speciálně pedagogické případně psychologické vyšetření v SPC. Nevidomí Jako nevidomé jsou označovány osoby, které mají přístup k informacím v běžném písmu zprostředkovaný pouze pomocí moderních kompenzačních pomůcek. Musí využívat svých kompenzačních schopností k získávání informací o okolním světě. Důležitým předpokladem vzdělávání nevidomých je schopnost naučit se číst a psát bodovým písmem, dále je velmi důležitý výcvik prostorové orientace a samostatného pohybu. Nevidomý by se měl naučit využívat celou řadu speciálních elektronických pomůcek pro nevidomé, včetně osobního počítače. Prakticky nevidomí by měli cvičit své zrakové funkce tak, aby je mohli využít v prostorové orientaci a samostatném pohybu. Děti, které se narodily jako nevidomé potřebují speciální přístup již od narození. Je třeba rozvíjet jejich kompenzační smysly, je nutné motivovat dítě k interakci s prostředím jiným způsobem než pomocí zraku, je nutné co nejvíce omezovat informační deficit dítěte. V dnešní době již na většině novorozeneckých oddělení lékaři vědí o existenci Společnosti pro ranou péči a matky dostávají ihned potřebné kontakty. Raná péče má velký význam v podpoře psychomotorického vývoje těžce zrakově postiženého dítěte i v podpoře celé rodiny. V návaznosti na působení Společnosti pro ranou péči intervenují Speciálně pedagogická centra jako školská poradenská zařízení. S odbornými pracovníky center se rodina setkává většinou na doporučení pracovníků rané péče, kteří často první kontakt zprostředkují. Osoby se zbytky zraku (s těžce slabým zrakem) Tyto osoby bývají schopny pracovat černotiskem, ovšem pomocí speciálních optických pomůcek, které zrakovou práci umožní, ale nezrychlí a ani nezjednoduší. Zároveň s pomocí speciálních pedagogů se učí získávat informace z okolí pomocí technik typických pro nevidomé. Mnozí žáci z této kategorie se vyučují oběma technikami čtení a psaní (tj. černotisk i bodové písmo). V raném dětství se tyto děti často jeví také jako nevidomé. Teprve cílenou reedukací zraku, zrakovou stimulací bývají zrakové funkce rozcvičeny do té míry, že je dítě schopno zrakem pracovat učit se číst a psát. Kromě cílených cvičení na rozvoj zrakových funkcí a kompenzačních funkcí je nutné cíleně cvičit i bezpečnostní pravidla. 9 Jankovanew.indd :06:33

10 Slabozrací Jsou skupinou zrakově postižených s nejnižším stupněm postižení. Zraková práce do blízka i do dálky však pro ně představuje velkou zátěž, která se projevuje rychlejším nástupem únavy. Viz výše uvedená tabulka - Stupeň slabozrakosti začíná na zachovaných 30% zdravého vidění, ale končí u pouhých 5% zdravého vidění a při tom stále hovoříme o nejnižším stupni postižení. Slabozrací také používají optické kompenzační pomůcky. Někteří mohou mít doporučeno omezení fyzické námahy a tělesné výchovy. Osoby s poruchou binokulárního vidění Tyto poruchy vznikají na základě částečného omezení nebo ztráty zrakové funkce jednoho oka. Mezi tyto poruchy se řadí především šilhavost a tupozrakost. Etiologicky se jedná o poruchy funkční. Charakteristickým důsledkem této poruchy je narušené prostorové vidění, zejména vnímání hloubky prostoru. Přesná zraková práce do blízka (sledování mapy, rýsování) představuje pro tyto osoby problém. Stejným problémem bývá orientace v prostoru např. při TV děti bývají méně obratné a při pohybu nejisté. Zraková práce představuje velkou zátěž, která se projevuje rychlým nástupem únavy. Pro potřeby této metodické příručky nebudeme uvádět jednotlivé diagnózy a jednotlivé typy zrakových vad. Již výše jsme uvedli, jak se projevuje porucha faktorů, které spoluvytvářejí zdravé vidění. Podrobný popis projevů snížení zrakových funkcí konkrétního žáka je předmětem speciálně pedagogické diagnostiky v SPC a na základě této diagnostiky a lékařských podkladů vystavení podrobného odborného posudku k určení míry potřebných podpůrných opatření konkrétního žáka. Učitelé se tedy nemusí seznamovat s jednotlivými zrakovými vadami, ale měli by spolupracovat s příslušným SPC, kde si mohou konkrétní vadu vysvětlit, pomocí simulačních brýlí představit (simulovat) a na základě tohoto zjištění upravovat metody a formy práce při vyučování. Zájemcům doporučujeme prostudovat literaturu uvedenou v seznamu (Autrata, Vančurová, 2002). Obr. 1 simulační brýle 10 Jankovanew.indd :06:33

11 Z hlediska speciálně pedagogické diagnostiky jsou důležitá další kritéria klasifikace zrakově postižených osob. Je to zejména etiologie zrakového postižení, doba vzniku postižení, kombinace postižení a progresivita postižení. Tato kritéria mají podstatný vliv na volbu speciálních metod a forem práce. Také úrazy a vážná onemocnění mohou mít za následek zhoršení zrakových funkcí a jejich progresi. Z těch nejčastějších je to šedý zákal, zelený zákal, centrální postižení zraku, monokulus po úraze, četné záněty spojivek a rohovky. V zásadě dodržujeme pokyny lékaře. Při výchovné a vzdělávací práci při používání zraku vycházíme z možností a schopností osoby se zrakovým postižením. Sledujeme tyto možnosti a podle potřeby pomáháme užitím speciálních optických i neoptických pomůcek. 2 Diagnostika ve speciálně pedagogickém centru Činnost SPC se řídí vyhláškou MŠMT ČR č. 72/2005 ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vyšetření dětí, žáků a studentů se zrakovým postižením (ZP) je jednou ze základních aktivit Speciálně pedagogického centra pro ZP. Žádné vyšetření nemůže proběhnout bez informovaného souhlasu rodičů. Uplatňují se zde obecné diagnostické postupy, ale zároveň má diagnostika v SPC svá specifika. Vychází z odborných znalostí psychologů a speciálních pedagogů, přičemž tyto poznatky nezískal odborný pracovník pouze vysokoškolským studiem, ale hlavně praxí při práci s jedinci se zrakovým postižením, dále z kontaktů s jinými odborníky (lékaři, zrakoví terapeuti) a vlastním sledováním novinek z oblasti vědy i v praxi. Kvalita diagnostiky je podmíněná také schopností pracovat v týmu. Nejedná se pouze o tým odborných pracovníků centra (psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník), ale o schopnost spolupracovat s rodinou, se školou, kam klient centra dochází, s jejím vedením, učiteli, výchovným poradcem, spolupracovat i s dalšími spolupracovníky z oblasti školství, sociální oblasti a z oblasti zdravotnictví. Vyšetření v SPC má vždy svůj důvod a svého žadatele. V centrech pro zrakově postižené se provádí komplexní diagnostika dítěte, žáka, studenta nejčastěji při převzetí tohoto klienta do péče. Péče centra představuje provázení klienta od předškolního období, přes povinnou školní docházku a také v době studia na středních a vyšších odborných školách. V souvislosti s péčí o určitého klienta je nutné konzultovat a metodicky vést i zákonné zástupce (rodiče) a pedagogy. Intenzita intervencí je v různých obdobích různá. V některém období jsou návštěvy SPC, ale i školy, případně rodiny, častější, v jiném období se kontakty omezí na kontrolu plnění IVP. Protože je SPC pro ZP školské zařízení, orientuje se především na zvládnutí činností souvisejících se školní docházkou. V předškolním období je to příprava na zahájení povinné školní docházky dítěte se ZP, pak následuje úprava podmínek, postupů a forem práce tak, aby žák se ZP zvládl docházku do vybrané školy. Dále je třeba pomoci klientovi při volbě povolání, přípravě na přijímací řízení do zvolené střední školy, provázení středoškolským studiem a doporučení úpravy vhodných podmínek k závěrečným zkouškám. V dalším období se jedná většinou o volbu vhodných pomůcek a navázání spolupráce s dalšími organizacemi a spolky, které pomáhají jedincům se zrakovým postižením v běžném i profesním životě. Klienti s nejtěžším postižením přicházejí do SPC pro ZP po předcházející péči ve Střediscích rané péče a na doporučení jejich pracovníků, další skupina klientů přichází do SPC se zahájením docházky do mateřské školy, kde učitelky zjistí, že s dítětem není všechno v pořádku. Bohužel velké procen- 11 Jankovanew.indd :06:33

12 to klientů se objevuje teprve se zápisem nebo dokonce nástupem do ZŠ. Příčin pozdního příchodu do SPC je více. Ve většině případů dosud přetrvává malá informovanost o službách, které SPC poskytuje. Někdy je příčinou nedůvěra rodiny a zvýšená citlivost vůči působení různých institucí (tedy i SPC). Poslední skupinou jsou klienti, kteří přicházejí ještě později. Bývají to děti po úrazech nebo s vrozenou zrakovou vadou, jejíž projevy se objevují až kolem 10. roku věku. V centrech se vyskytují také noví klienti ve studentském věku, kteří potřebují např. pomoci s volbou kompenzačních pomůcek a v průběhu svého vzdělávání ještě péči SPC nezažili nebo jsou absolventy speciální školy pro žáky s vadami zraku. Také se objevují studenti s lehčím stupněm postižení, kteří na základní škole speciální péči získali díky osobnímu nasazení pedagogického sboru běžné školy bez podpory SPC a nyní by přivítali doporučení úpravy podmínek k vykonání maturitní zkoušky. Se žádostí o vyšetření přicházejí do SPC také jedinci se ZP příslušného věku (3 26let), kteří žádají o vřazení do speciální školy (do školy samostatně zřízené pro děti, žáky studenty se zrakovým postižením). Také v tomto případě se neorientujeme pouze podle kvality zrakových funkcí, ale podle celkových schopností jedince, vzdělávat se dle ŠVP dané školy. 2.1 Komplexní vyšetření klienta Univerzita Palackého v Olomouci a její Pedagogická fakulta je nositelkou tříletého projektu ESF reg. Č. CZ.1.07/1.2.00/ s názvem Inovace činnosti SPC při posuzování speciálních vzdělávacích potřeb dětí a žáků se zdravotním postižením. Projekt je zaměřen na komplexní řešení činností SPC v daném směru. Jeho klíčové aktivity řeší jednotlivé oblasti, z nichž rozhodující je vytvoření souboru katalogů zaměřených na posuzování hloubky (míry) speciálních vzdělávacích potřeb žáků s jednotlivými druhy zdravotního postižení. Na tvorbě těchto materiálů se podílelo také mnoho odborných pracovníků SPC z Prahy. Jsou vytvořeny katalogy činností SPC pro ZP, které mapují jednotlivé činnosti a pomáhají speciálnímu pedagogovi a psychologovi centra komplexně vyšetřit žáka a na základě tohoto vyšetření stanovit potřebnou míru podpory. Při komplexním vyšetření v SPC spolupracují speciální pedagogové především s psychology. V SPC pro zrakově postižené se provádí komplexní vyšetření při zahájení spolupráce centra s novým klientem (dítětem, žákem, studentem). Doposud se toto vyšetření provádělo v každém SPC trochu jinak. V každém případě se vyšetřují oblasti důležité pro vzdělávání: - Zraková analýza a syntéza - Zraková ostrost - Barvocit - Zorné pole - Kompenzační smysly - Hrubá a jemná motorika - Vizuomotorická koordinace - Intelektové a kognitivní funkce - Kompletní psychické funkce - Sociabilita a adaptabilita 12 Jankovanew.indd :06:33

13 - Orientace v prostoru - Poruchy chování a emocionality - ADHD - Fatické funkce a verbální projevy - Sebeobsluha zrakově postižených - Rodina - Edukační prostředí - Rehabilitační a kompenzační pomůcky V rámci výše uvedeného projektu byl vytvořen pracovníky SPC z různých míst republiky katalog, kde jsou uvedeny diagnostické nástroje k vyšetřování výše uvedených domén. Zároveň jsou připraveny záznamové tabulky a stupně hodnocení. Pro odborné pracovníky SPC tak byl připraven nástroj pro sjednocení činnosti, zpřehlednění diagnostické činnosti a možnosti určení míry potřebné vzdělávací podpory jednotlivým dětem, žákům, studentům se zrakovým postižením. 2.2 Speciálně pedagogické vyšetření Speciálně pedagogické vyšetření provádí speciální pedagog. Toto vyšetření je součástí vstupního komplexního vyšetření. Samostatné speciálně pedagogické vyšetřování probíhá v průběhu péče SPC o jedince se ZP. Jednotlivé intervence probíhají ambulantně nebo v terénu, nejčastěji ve škole (školském zařízení), kam klient dochází. Speciální pedagog může navštívit i rodinu, pokud to povaha intervence vyžaduje. Z výčtu sledovaných domén je patrné, že ani vstupní komplexní vyšetření nelze provést na jedno sezení v prostorách SPC bez dalších podkladů. Např. edukační prostředí si musí speciální pedagog prohlédnout na místě, musí si pohovořit s rodiči, musí získat důvěru rodičů, kromě jiného proto, aby získal zprávy z odborných vyšetření u lékařů (oftalmolog, neurolog, psychiatr). V době zakládání SPC byl velký důraz kladen právě na práci v terénu (ve škole, v rodině), podstatně méně činností bylo prováděno ambulantně. Dnes je činnost v terénu omezována hlavně ekonomickými důvody. SPC nemají finanční prostředky na cestování, zvláště mimo Prahu. 2.3 Speciální vzdělávací potřeby Pro učitele integrovaných žáků se ZP je důležité, jakým způsobem jsou diagnostikované potřeby popsány. Nejen jak jsou popsány potřeby žáka se zrakovým postižením, ale hlavně jaké dokáže speciální pedagog společně s vyučujícím najít metody a způsoby a formy práce, aby mohly být uplatňovány individuální potřeby integrovaného žáka a zároveň nebyly omezovány potřeby ostatních žáků. Zejména při této činnosti využívá speciální pedagog své zkušenosti z praxe ve škole. (Většina speciálních pedagogů v SPC pro ZP jsou bývalí učitelé). Vzdělávací potřeby individuálně integrovaného žáka musí být popsány srozumitelně, musí být jasně vysvětleny a přiblíženy zrakové funkce žáka, jeho další silné i slabé stránky. V této fází velmi záleží na osobnostech všech členů integračního týmu (žák, rodiče, speciální pedagog SPC, učitel, další učitelé, výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog, rehabilitační pracovníci, asistent pedagoga a další) a jejich schopnosti se domluvit a pracovat v týmu. Na základě popisu diagnostikovaných potřeb v SPC a na základě pedagogické diagnostiky ve škole pak vzniká individuální vzdělávací plán (IVP). U integrovaných žáků se zrakovým postižením se setkáváme s oběma typy individuálních vzdělávacích plánů: 13 Jankovanew.indd :06:33

14 IVP bez modifikace vzdělávacích cílů a obsahu vzdělávání IVP se soustředí na popis užitých speciálních metod a forem, na personální, materiální a organizační zabezpečení vzdělávání žáka se ZP. Výuka tohoto žáka respektuje schválený školní vzdělávací program. IVP modifikuje základní kategorie stanovené školním vzdělávacím programem, tj. modifikuje především cíl a obsah vzdělávání IVP se zabývá i vzdělávací strategií, musí mít přesně definovanou strukturu. (Je to v podstatě školní vzdělávací program pro individuálně vzdělávaného žáka se souběžným postižením více vadami). Tento typ IVP se užívá pro žáky se ZP, kteří nemají zejména intelektové předpoklady pro zvládnutí školního vzdělávacího programu. 3 Podmínky edukace, kompenzační a rehabilitační pomůcky Hovoříme o jedincích, kteří z důvodu snížených zrakových funkcí nejsou schopni akceptovat požadavky na kvalitu a kvantitu zrakové práce, které jsou při vzdělávání kladeny na běžnou populaci bez postižení. Při vzdělávání jedinců rozeznáváme podmínky vnější a vnitřní. Vnější podmínky jsou dané prostředím školy, třídy, pomůckami, rodinou atd., vnitřní podmínky jsou dané osobnostními předpoklady jedince a zrakovými funkcemi. V následujícím textu se budeme zabývat úpravou vnějších podmínek vzdělávání. Při úvahách o integrovaném vzdělávání žáka se zrakovým postižením musíme promyslet vhodné úpravy prostředí. Některé úpravy nejsou finančně a časově náročné a je velmi vhodné je provést, jiné vyžadují investice, a proto se v podmínkách běžných škol neprovádějí, i když je doporučeno zajišťovat ve veřejných budovách maximální bezbariérovost. Zmíním se tedy i o těch úpravách, které najdeme spíš ve speciální škole, ale které by např. při orientaci žáka se zrakovým postižením velmi pomohly k jeho samostatnosti. Pracovní místo slabozrakého žáka je vhodné volit ve třídě vpředu tak, aby byl pod přímým dohledem učitele, dále aby seděl co nejblíže k tabuli a aby měl i dobrý úhel pohledu na tabuli. Místo by mělo být opatřeno zvedací (sklopnou) pracovní deskou, ale část pracovního stolku by měla být nepohyblivá pro odkládání právě nepoužívaných pomůcek a učebnic. K tomu lze využít i další lavici nebo pojízdný stolek s košíky. Pokud má zvedací deska dobře sloužit, je nutné ji zvedat min. do úhlu 60 st. Zvedání desky při čtení a psaní má své ergonomické důvody (žák může přibližovat oči k textu a přitom sedět rovně), ale má souvislost i s osvětlením. Při práci na zvednuté desce dopadá stropní světlo na místo zrakové práce. Nepohyblivá část pracovního stolku by měla mít orámovaný prostor k odkládání optických pomůcek, psacích pomůcek atd., aby se zabránilo jejich padání na zem. Lze doporučit stolek se zásuvkami a prostorem k přehlednému odkládání učebnic. Při volbě pracovního místa je také třeba mít na zřeteli, že vyučující by měl vidět přes rameno žáka do jeho sešitu na jeho práci. Práci žáka je třeba průběžně sledovat, protože v sešitu žáka najdeme nejlepší odpověď na otázku vidíš?. Tuto otázku totiž není nutné ani vhodné žákovi klást, protože odpověď na ni je vždy kladná. Pracovní místo nevidomého žáka je také vpředu, aby mohl být pod přímým dohledem učitele. Pracovní deska by měla mít rámeček (měla by být orámovaná), aby se zamezilo padání pomůcek na zem. Žák by měl mít kolem sebe dostatek prostoru na odkládání pomůcek a učebních potřeb. 14 Jankovanew.indd :06:33

15 Pomůckám i potřebám je nutné určit stálé místo a naučit žáka samostatně pomůcky připravovat a ukládat. Pracuje-li žák se zrakovým postižením s pomocí asistenta pedagoga, je nutné zajistit také dostatek prostoru pro něj. Asistent by při své práci neměl překážet ostatním žákům ve třídě, činnost asistenta by neměla ani rušit. Např. Asistent sedí u žáka v první lavici na kraji směrem ke dveřím nebo k oknu. Obr. 2 lupy do ruky a prizmatický monokulár Osvětlení pracovní plochy, ale i třídy, chodeb a dalších prostor je třeba řešit vždy individuálně ze dvou důvodů. Prvním důvodem je různý charakter (stáří) školních budov, různá orientace oken tříd, druhým důvodem je různý typ očních vad s rozdílnými nároky na světlo při zrakové práci. Nejjednodušší by bylo určit, že světloplachý žák bude plnit školní docházku ve staré, tmavé budově a šeroslepý žák bude docházet do nové budovy plné oken. Protože nelze školní docházku řídit podobným způsobem, je třeba zajistit optimální světelné podmínky v tom místě, kam žák se zrakovým postižením dochází. Pokud je třeba přisvítit pracovní plochu, protože nestačí stropní osvětlení, je nutné použít stolní nebo stojací lampu. Lampu vybíráme z aktuální nabídky trhu tak, aby splňovala bezpečností normy a pravidla. Je-li lampa připojena do sítě, je třeba vyřešit přívod elektrického proudu do lavice tak, aby vedení neomezovalo a neohrožovalo ostatní žáky. Osvětlena by měla být celá pracovní plocha, světlo by nemělo být bodové, ale rozptýlené. Lampička by neměla svítit do očí, neměla by oslňovat. Venkovní (sluneční) světlo by mělo být rozptýlené závěsy nebo žaluziemi na oknech třídy. Tento požadavek je velmi aktuální ve třídách orientovaných na jih. K pravidlům zrakové hygieny i pro intaktní žáky patří, že by neměli být oslňováni slunečním světlem ani na pracovní ploše lavice, ani na tabuli. Osvětlení dalších prostor ve škole musí odpovídat nárokům na světlo vyplývajícím z typu zrakové vady. Zvláště u vad, které doprovází šeroslepost, musíme myslet na dostatečné osvětlení chodeb, schodišť, šaten, jídelny a tělocvičny. 15 Jankovanew.indd :06:34

16 Velmi individuální požadavky na osvětlení mají žáci se zbytky zraku. Zbytky zraku mohou někdy využívat k orientaci, jindy také k získávání dalších informací. Individuálním požadavkům je třeba přizpůsobit i osvětlení. Školních tabulí je mnoho typů z různých materiálů. Základním požadavkem je, aby tabule ve třídě se slabozrakým žákem byla tmavá, matná a aby se na ní psalo klasickou křídou. Křídu používáme kontrastní tj. k černé, zelené, modré tabuli používáme žlutou, oranžovou, bílou křídu. Doporučujeme psát křídou mokrou s dostatečným předstihem, aby mokré písmo stačilo uschnout, a tím se čára stane kontrastní a tlustou. Píšeme samozřejmě plochou křídy ne její hranou. I když budeme psát písmo na tabuli tímto způsobem cca 10 cm vysoké, těžce slabozraký žák z běžně vzdálené první lavice tabuli nepřečte. I když přečte, musíme počítat s tím, že částečně odhaduje, nevidí zcela přesně. Proto je třeba při mnohých činnostech pozvat slabozrakého žáka k tabuli, aby sledoval zblízka. I toto sledování má své nedostatky velmi se zúží zorné pole tohoto žáka (nemá rozhodně přehled přes celou tabuli). Proto doporučujeme využívat činnosti u tabule jen v nejnutnějších případech (je třeba cosi dovysvětlit, názorně načrtnout apod.) Pracujeme-li frontálně a žáci mají sledovat text na tabuli, musíme slabozrakému žákovi připravit text do lavice v takové velikosti, aby bez problému přečetl a výuky se zúčastnil. I slabozrací žáci mohou být vizuálními typy a je třeba jim připravovat zrakovou oporu učební látky. Nevidomí žáci školní tabuli nevyužijí, ale je možné (a vhodné) jim připravit text v Braillově písmu do lavice podobně jako zvětšený černotisk slabozrakým. V každém případě je třeba vše slovně popisovat, komentovat, vysvětlovat, aby byl s nevidomým navázán a udržován kontakt. Ostatní žáci by se měli přizpůsobit situaci a chovat se s ohledem na spolužáka se zrakovým postižením tj. mluvit by měli zřetelně, jeden po druhém bez zbytečného ruchu a šumu. Zbytečný hluk zvyšuje unavitelnost jedince odkázaného na vnímání sluchem. V mnoha školách se využívají moderní výukové technologie interaktivní tabule, dataprojektory, dotykové monitory. Problémem je, že ve školách bývá nedostatek finančních prostředků, a proto školy často pořizují levnější varianty a tím i méně kvalitnější varianty těchto produktů. Výsledný obraz je často málo kontrastní, nedostatečné zatmění ještě snižuje barevnost promítaného obrazu. Slabozraký žák má sníženou především zrakovou ostrost, takže nevidí na plátno ze svého místa. V případě přiblížení k tabuli jednak stíní spolužákům, jednak si zužuje zorné pole a tím opět ztrácí zrakovou oporu výuky. Z výše uvedeného plyne doporučení nové technologie nezavrhujeme, ale využívat s mírou a ohledem na zrakové funkce konkrétního žáka se zrakovým postižením. Chodby, šatny, WC, tělocvična, odborné pracovny i v těchto prostorách je třeba myslet na potřeby žáka se ZP. Pokud je to možné je dobré tyto prostory upravit podle možností konkrétní školy a schopností konkrétního žáka. O světelných podmínkách v těchto prostorách jsme se již zmiňovali v odstavci o osvětlení. Dále je vhodné opatřit chodby a schodiště vodícími liniemi buď na podlaze, nebo na stěnách. Je vhodné využít barev, např. každé patro školy může mít jinou barvu. Barevně lze také zvýraznit dveřní zárubně, barevně lze zvýraznit okolí umyvadel klozetových mís, pisoárů apod. (barevná izolepa, obklady) S konkrétním žákem je pak třeba školu projít, na orientační body a linie upozornit. Je důležité soustředit se na nácvik např. vyhledání svého místa (skříňky) v šatně školy. Samozřejmě žákovi se ZP přidělíme orientačně jednoduché místo např. v rohu šatny, skříňku na okraji řady apod. Proti ostatním místům nebo skříňkám je vhodné toto místo zvýraznit obrázkem, nápisem v úrovni očí, Braillským znakem, apod. Do tělocvičny, která má zcela jiný odraz zvuku, je vhodné dojít se žákem se ZP samostatně ještě před první návštěvou tělocvičny se třídou a s tímto prostorem ho seznámit. Zbavíme tak žáka strachu z neznámého. 16 Jankovanew.indd :06:34

17 Žáci se zrakovým postižením používají různé osobní rehabilitační a kompenzační pomůcky. Popis pomůcek a popis metodiky nácviku práce s těmito pomůckami by vydal na další příručku. Podrobně o nácviku práce s optickými pomůckami viz Moravcová, D., Matoušková, E. (2011). V této příručce pouze zdůrazníme, že s každou pomůckou je třeba se naučit pracovat a tomuto nácviku věnovat dostatek času V následujícím odstavci uvádíme praxí získané zkušenosti, jako např. návrh na postup při výuce v jednotlivých předmětech (vzdělávacích oborech). Následující text neuvádí normu pro žáky se ZP, ale návrh, jak by bylo možné postupovat. Vždy je třeba dát navrhovaný postup do souvislosti se zrakovými funkcemi konkrétního žáka a podle nich si vždy navrhované postupy a pomůcky upravovat. Úpravy v jednotlivých předmětech Slabozrací Čtení doporučujeme praxí ověřený postup: V počátku školní docházky ( ročník) pracovat s upravenými texty bez podpory speciálních optických pomůcek (brýle a kontaktní čočky se do tohoto souboru nepočítají). Po zvládnutí techniky čtení, tj. ve 3. ročníku je možné začít s nácvikem využívání speciálních optických pomůcek tak, aby slabozraký žák na druhém stupni ZŠ byl co nejvíce samostatný v získávání informací (ve čtení) a byl tak schopen přečíst odstavce z běžných učebnic. Množství přečteného textu bývá nižší než u intaktních žáků, protože čtení se speciálními optickými pomůckami je velmi namáhavé, unavující. Vlastní čtení je vhodné doplnit poslechem ať se jedná o krásnou literaturu nebo studijní text. Co si představujeme pod pojmem upravený text? Je to text zvětšený na velikost větší než kolik udává vizus žáka do blízka. Zvětšení dosáhneme buď kopírkou, nebo zvětšením pomocí PC. Kopírka nám zvětší předlohu na libovolnou velikost, tím se nám však sníží kvalita tisku, i když předloha bude dostatečně kvalitní. V tomto případě si nemůžeme vybrat typ písma. Zvětšujeme nejčastěji z formátu na formát vyšší tj. např. z A4 na A3 nebo z A5 na A4 (na 141%). Někdy to nestačí a musíme použít dvojí zvětšení (zvětšit dvakrát za sebou). Při použití PC buď musíme text do počítače přepsat, nebo využít scanner s kvalitním OCR programem. Pak si můžeme zvolit vhodnou velikost, ale i typ písma. Pro slabozraké doporučujeme bezpatkové písmo např. Arial. Samozřejmě musí být PC vybaven kvalitní tiskárnou, která takto upravený text vytiskne. Můžeme-li si zvolit formát, je pro tyto menší žáky vhodné volit A4 našíř. (Žáci lépe dosáhnou zrakem na horní řádky papíru). Další úpravou textu bývá nejen zvětšení, ale i úprava rozestupů mezi jednotlivými písmeny, slovy a také řádky textu. To je možné vytvořit pouze na počítači nebo při ručním psaní tiskacího písma. Pro lepší orientaci je možné upravit text barevně, např. střídat dvě barvy vedle sebe napsaných vět. Barvy musíme používat vždy kontrastní tj. proti světlému papíru tmavé barvy. Není vhodné používat málo kontrastní barvy např. žlutou. U některých slabozrakých je však třeba kontrast zmírnit. To je možné vytvořit překrytím napsaného textu barevnou matnou folií (kapsa na spisy z umělé hmoty). Světloplachým žákům často vadí bílé pozadí textu, proto doporučujeme zkopírovat, či vytisknout text na jemně barevný papír (hrášková, béžová, šedá). Další možností je podložení stránky textu tmavým (černým) papírem. Tím dojde také ke změně kontrastu. Kromě barvy využíváme také pro usnadnění práce s textem, a tím oddálení únavy ze zrakové práce, zakrývací rámečky, čtecí okénka. Při čtení od počátečního nácviku využíváme práci na sklopné desce, učíme žáka posunovat textem tak, aby před očima měl místo, kde čte. Žák musí pracovat rukama držet si knihu (text) a zároveň si podkládat řádek nejlépe barevným proužkem papíru pro lepší orientaci. Pro žáky, kteří nemohou pracovat rukama, je nutné vymyslet náhradní řešení upevnění knihy (textu) pomocí skřipce, podkládání řádku pomocí upevněného pravítka, využití nesmyku, tj. folie proti smýkání předmětů po pracovní desce stolu, apod. 17 Jankovanew.indd :06:34

18 Obr. 3 ukázka zvětšeného textu Psaní k počátečnímu nácviku psaní doporučujeme prostředky, které zanechávají dostatečně výraznou stopu. Jsou to měkké tužky i měkké pastelky. Aktuálně je velmi dobrý trojhranný program. Je však třeba vybrat pastelky a tužky s měkkou tuhou!! Dále se osvědčily fixy (obchodní označení Centropen7790). Vhodná jsou i různá gelová pera, ale ty již zanechávají stopu užší. Pro psaní v prvních letech školní docházky je vhodné zachovat linku cca 0,5 1 mm tlustou. Dnes se ve školách neučí pouze metodou analyticko-syntetickou, ale i genetickou nebo globální. Při genetické metodě píší žáci dlouhou dobu pouze tiskací písmena, při analyticko-syntetické se tiskací písmo neučí psát vůbec. Záleží tedy na vyučujícím, jak si metodiku psaní upraví. Je třeba si uvědomit, že zrakové funkce slabozrakého žáka jsou oslabené, takže si většinou nedokáže tvar ukázaného písmena hned zapamatovat jako ostatní žáci. U psacího i tiskacího i nového písma (Comeniascript) je třeba se slabozrakým žákem udělat důkladnější rozbor jeho tvaru. Využíváme k tomu různých pomůcek pískový stůl (podnos s krupicí), tabule, tabulka, psaní na záda spolužáka, obtahování písmen na tabuli, na folii, na tabulce teprve potom píšeme na papír a do sešitu. S úspěchem je možné využít modelování písmene pomocí chlupatých drátků, nemastné modelíny, provázků, bavlnek apod. V běžných školách se k nácviku psaní využívají předtištěné písanky, jejichž využití není pro slabozrakého žáka nejvhodnější. Běžné písanky mají malý formát, úzké řádky a malé písmo. Při zvětšení písanek na formát A4 získáme sice vhodnou velikost stránky, ale písmo je nekontrastní psané velmi tenkou (neviditelnou) linkou. Pokud tedy trváme na využití předtištěných písanek, je nutné je po zvětšení pomocí kopírky ještě obtáhnout jak předepsané tvary, tak řádky. Je vhodné využít barvy. Tvary, které jsou určené k obtahování žákem, obtáhnout např. červeně, aby bylo možné rozeznat linku žáka od předepsaného tvaru. I řádky doporučujeme v jiné barvě, než je ta, kterou píše žák. Velmi vhodné je doplnění tzv. pomocných linek k určení velikosti písmen, ale i bodů, kde začínat apod. Tím se opět sníží nároky na zrakovou práci a oddálí se nástup únavy. Jinak je vhodné využívat speciálních sešitů linkování jen po jedné straně papíru (fixy se propíjejí), široké řádkování (cca 5 cm), linky řádků v síle cca 1 mm. Tyto sešity je možné využívat po celou dobu školní docházky žák později může písmo trochu zmenšit, ale nikdy ho k tomu nenutíme a vždy trváme na tom, aby psal tak velké písmo, aby po sobě 18 Jankovanew.indd :06:34

19 přečetl (píše pro sebe, ne pro učitele). I později při používání speciálních optických pomůcek píše slabozraký žák vždy rukou bez pomůcky tak, aby poznámky po sobě přečetl. V posledních letech docházky do ZŠ, po zácviku práce na počítači, může být žák veden k tomu, aby využíval pro zápisy jednotlivých předmětů, ale i psaní slohů atd. počítač. Není však vhodné ani praktické používat k vyplňování pracovních sešitů kamerové TV lupy!! Psaní právě tak jako čtení je velmi náročné na kvalitu zrakové práce. Psaní je tedy také pro slabozraké náročnou činností a často musíme snižovat objem práce z důvodu malé rychlosti a nástupu únavy. Obr. 4 písmo slabozrakého žáka Rýsování není samostatným předmětem, tato činnost bývá prováděna v hodinách matematiky-geometrie. Rýsování rozhodně nevynecháváme. Slabozrací rýsují, podobně jako píší, prostředkem, který zanechává dostatečně kontrastní a silnou stopu. Doporučujeme měkkou tužku nebo fi x. Tužka musí mít tlustou tuhu, aby zanechávala stopu opět v šíři cca 0,7 mm. Touto tuhou (tužkou) nebo fixem lze opatřit i kružítko. Existují kružítka nebo adaptéry do kružítek, kam lze výše uvedené materiály upevnit. Slabozrací žáci rýsují do nelinkovaného sešitu velikosti A4. Velikosti jednotlivých geometrických prvků musí být větší, než je obvyklé tak, aby bylo možné rýsovat tlustou čarou. Úsečky od 5 cm a delší. Opět i pro tuto činnost platí tolerance pomalejší práce tj. snižování objemu práce (na procvičování). Obr. 5 rýsování slabozrakého 19 Jankovanew.indd :06:34

20 Práce s mapou bývá největším problémem. Na běžné fyzikální mapě bývá velmi mnoho informací, které jsou sdělovány různobarevnými liniemi, různobarevnými plochami a různobarevnými značkami. Navíc jsou na mapách různě veliké nápisy, napsané různým typem písma s různým rozestupem písmen. Stručně je možné říci, že sledování mapy a vyhledávání informací z mapy vyžaduje výbornou zrakovou ostrost, ale i další zrakové funkce. Slabozrací si mohou na mapě prohlédnout jednotlivé detaily (např. pomocí optické kompenzační pomůcky) nebo sledovat různé zvýrazněné linie (fixem obtažené hranice, řeky apod.). Zrakově postiženému žákovi pomůžeme určit základní bod pro orientaci na konkrétní mapě a k tomu bodu potom orientujeme vše ostatní. (Např. na mapě ČR najdeme Prahu, protože je výrazně zobrazena uprostřed a učíme hledat další oblasti podle světových stran od tohoto základního bodu.) Mapu rozhodně před slabozrakým neschováváme, o učivu týkajícího se mapy hovoříme, ale neklasifikujeme práci s mapou. Nehodnotíme zeměpis ani vlastivědu podle schopnosti práce s mapou. Po zvládnutí techniky čtení tedy zhruba od 3. ročníku je vhodné cvičit se slabozrakým žákem čtení textu v běžné velikosti pomocí optické kompenzační pomůcky (lupy do ruky, kamerové TV lupy). Tuto činnost je třeba cíleně cvičit tak, aby na 2. stupni byl žák samostatný v získávání informací. Aby byl schopný číst především učebnice napsané běžným typem písma. Je však nutné vědět a myslet na to, že optická kompenzační pomůcka žákovi zrakovou práci umožní, ale určitě nezjednoduší a nezrychlí. Čtení s lupou je velmi náročné a vyčerpávající, je proto třeba snižovat objem zadané práce ve srovnání s intaktními spolužáky a doplňovat vlastní čtení poslechem. PV, VV, HV, TV - V základní škole se tyto předměty považují za předměty odpočinkové. Z hlediska zrakové práce však pro slabozrakého žáka odpočinkové nejsou. PV a VV vyžadují dobrou zrakovou ostrost při práci do blízka, TV vyžaduje dobrou orientaci v prostoru. Někteří slabozrací mají od lékaře doporučeno omezení fyzické námahy a tělesné výchovy včetně minimalizace rizika úderu do hlavy a prudkého otřesu hlavy. Neznamená to, že bychom je měli z hodin TV vylučovat, ale je dobré změnit náplň těchto hodin a využívat je hlavně k procvičování prostorové orientace a posilování správného držení těla. Slabozrakým je doporučováno jako vhodný sport plavání bez skoků do vody. Při HV rozvíjíme schopnosti v oblasti, ve které se může žák později realizovat a najít profesní uplatnění. U žáků, u kterých objevíme hudební talent, je vhodné tento rozvíjet ve spolupráci s odborníky (např. z Konzervatoře J. Deyla). Př, Fy, Ch - V těchto předmětech je třeba vyřešit zápis z vyučovacích hodin, samostatné studium z učebnic, sledování pokusů a účast při pokusech. Slabozrací žáci mají většinou problém se psaním zápisků, protože samotné psaní jim dlouho trvá, zápisky při hodině nestačí. Při psaní nejsou schopni sledovat zároveň průběh hodiny a účastnit se myšlenkově dění. Je důležité, aby se vyučující domluvil s konkrétním žákem na systému, který pak budou oba dodržovat. Pokud si učitel dělá přípravy na PC může poskytnout část své přípravy žákovi jako zápis z hodiny, podobně může připravit zápis asistent pedagoga. Buď může mít takto připravený zápis celý, nebo ho může dostat formou doplňovacího cvičení, kdy doplňuje pouze jednotlivá slova. Některé pokusy je vhodné provést se slabozrakým žákem individuálně. Pro samostatné studium z učebnic je nezbytně nutné umět pracovat s kompenzačními optickými pomůckami. V průběhu vzdělávání na 2. stupni by se tato dovednost měla procvičovat, žák by se měl zdokonalovat a používáním těchto pomůcek osamostatňovat. Při vyučování cizímu jazyku platí stejná pravidla, která byla již výše uvedena a platí pro čtení a psaní. Pomůcky pro výuku cizímu jazyku bývají největším problémem, protože mnoho informací se váže ke schopnosti zrakově vnímat obrázky. Pokud slabozraký vidí text a je schopný text přečíst, neznamená to, že je schopen rozluštit drobné obrázky, ke kterým má přiřazovat jednotlivé pojmy 20 Jankovanew.indd :06:34