Cíl programu - vytvoření bezpečného, respektujícího a spolupracujícího prostředí ve škole

Transkript

1 Program proti šikanování - je součástí Minimálního preventivního programu - je v souladu s Metodickým pokynem ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j / (ruší se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j / ) - na vypracování se podíleli všichni pedagogičtí pracovníci, tvorbu koordinoval školní metodik prevence - odpovědnost za realizaci a následné hodnocení má ředitelka školy Cíl programu - vytvoření bezpečného, respektujícího a spolupracujícího prostředí ve škole Charakteristika šikanování Šikanování je forma jakéhokoli chování se záměrem ublížit, zastrašovat, ohrozit jedince či skupinu žáků. Děje se tak cíleně a opakovaně útoky fyzickými a psychickými na těch, kteří se neumějí nebo z různých důvodů nemohou bránit. Projevy šikanování Verbální, přímá a nepřímá šikana psychická - např. nadávky, pomluvy, ponižování, vyhrožování, demonstrativní přehlížení, ignorování žáka či skupinu žáků. (součástí je i kyberšikana, děje se prostřednictvím elektronické komunikace, např. útoky pomocí ů, SMS zprávy, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod.) Fyzická, přímá a nepřímá šikana - např. bití, vydírání, loupeže, poškozování věcí Smíšená šikana (kombinace verbální a fyzické šikany) např.násilné a manipulativní příkazy Šikanování může mít i podobu sexuálního obtěžování až zneužívání. Odpovědnost školy Škola má odpovědnost za děti a žáky, která vychází z 29 zákona č. 561/2004, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí a žáků, vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů) v průběhu všech vzdělávacích aktivit. Pedagogický pracovník musí předcházet šikaně, projevy šikany okamžitě řešit a oběti poskytnout pomoc. Prevence šikanování a násilí Každá škola má povinnost předcházet všem náznakům šikany a násilí, nesmí být přehlíženo ani akceptováno. Pracovníci školy svým chováním a jednáním ve škole nesmí podněcovat ke zhoršování situace směřující k šikaně. Naopak se zaměřují na utváření klimatu ve třídě a dobrých vztahů uvnitř třídních kolektivů, upevňují kvalitní třídní normy, podporují pozitivní vzájemné vztahy mezi žáky, mezi žáky a učiteli, usilují o vytváření bezpečného školního prostředí. Usilují o začlenění každého jedince do třídního kolektivu žáků, do aktivit třídy a školy, usilují o spolupráci mezi žáky jejich celkový pocit bezpečí. Podporují solidaritu a toleranci a vědomí sounáležitosti, jednají v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Nezbytná je spolupráce školního metodika prevence, výchovného poradce, školního psychologa, třídních učitelů i dalších pracovníků.

2 Ředitelka školy zajistí vzdělávání pracovníků školy v akreditovaných kurzech k problematice šikanování a specializační studium pro školního metodika prevence. Dále pak zajistí dohled nad žáky v souladu s pracovním řádem zaměří se zvlášť výrazně na místa a prostory, kde by mohlo k šikanování docházet, event. už někdy došlo. Rovněž zajistí, aby všichni žáci a pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikany (předejít tak podcenění počátečních projevů šikanování + vědět, jak se zachovat při existující šikaně). Školní knihovna musí být dostatečně vybavena literaturou zabývající se problematikou šikany a násilného chování, pravidelně doplňována a literatura aktualizována. Ve školním řádu musí být jasně stanovena jasná pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení (viz výchovná opatření). V rámci prevence by škola měla motivovat žáky ke správnému chování ve škole pochvalou, učit je sociálním dovednostem, podporovat v nich vědomí, že je máme rádi a záleží nám na nich, pomáhat jim při budování jejich vlastní perspektivy. Zároveň také musí umět zaměstnat potencionální agresory činností, která je pro ně zajímavá, baví je, mohou v ní být úspěšní, vyniknout. Na začátku školního roku jsou žáci a jejich rodiče prokazatelně seznámeni s krizovým plánem školy (viz níže). Ten bude zároveň vyvěšen na přístupném místě ve školní budově a na www stránkách školy. Krizový plán 2 typy scénářů 1. Škola je schopna si poradit sama - rozhovor s těmi, kteří na šikanu upozornili, odhalení šikany - nalezení vhodných svědků - individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli obětí a agresorů!) - zajištění ochrany obětem - rozhovory s agresory, příp. konfrontace mezi nimi 2. Škola potřebuje pomoc zvenčí - překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti - domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování - zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi - pokračující pomoc a podpora oběti - nahlášení policii - vlastní vyšetřování V rámci první pomoci je nutné při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat a dalšími institucemi a orgány, a to zejména PPP v Ústí nad Labem, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR. V případě negativních dopadů šikanování na oběť je nutné zprostředkovat jí péči PPP, střediska výchovné péče, speciálně pedagogického centra nebo dalších odborníků klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. Výchovná opatření S agresorem je třeba systematicky pracovat (motivy jeho chování, rodinné prostředí, ). Pro potrestání agresora lze použít výchovná opatření : napomenutí TU, důtka TU, důtka ŘŠ (viz platný školní řád) snížení známky z chování (viz platný školní řád) přeřazení do jiné třídy

3 Pro nápravu situace je třeba pracovat s celým třídním kolektivem (proč ostatní nic nenahlásili, nepomohli oběti i jinou formou schránka důvěry apod.) Ředitelka školy doporučí rodičům, aby své dítě v rámci zlepšení chování jejich dítěte umístili např. do diagnostického ústavu (toto jen na dobrovolném rozhodnutí rodičů). Ředitelka školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, popř. k zahájení řízení, které se týká nařízení předběžného opatření nebo ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. Spolupráce s rodiči žáků Jestliže se škola dozví od rodičů o podezření na šikanu, okamžitě zahájí vyšetřování (odpovídá ředitelka školy), při kterém je nutná spolupráce všech výše uvedených pracovníků. Náprava šikany se provádí rovněž za spolupráce s rodinou oběti a agresora, přičemž je třeba dodržovat taktní přístup a zachování důvěrných informací. Ze všech jednání je prováděn zápis. Spolupráce s institucemi Pro prevenci a v případě řešení šikanování škola spolupracuje s těmito institucemi: o PPP, střediska výchovné péče, SPC o pediatr, odborný lékař, dětský psycholog, zařízení poskytující odbornou poradenskou a terapeutickou péči, vč. individuální a rodinné terapie o oddělení péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou) o případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany Dojde-li k případu šikany či podezření, že se jedná o trestný čin (provinění), hlásí tuto skutečnost ředitelka školy Policii ČR. Ředitelka školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák páchá trestný čin (provinění) nebo opakovaně páchá přestupky, zahájí ředitelka školy bez zbytečného odkladu spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte.

4 Příloha č. 1 Jak mohou vypadat nepřímé znaky šikanování, např.: - žák je o přestávkách často osamocený, nemá kamarády, - při týmových sportech bývá jedinec volen mezi posledními - o přestávkách vyhledává blízkost učitelů - žák je nejistý, má-li hovořit před třídou - působí smutně, nešťastně, má blízko k pláči, - stává se uzavřeným - jeho prospěch se někdy náhle nevysvětlitelně zhoršuje - jeho věci jsou poškozené, rozházené, zničené - má zašpiněný, poškozený oděv - stále postrádá své věci - odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy - mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy - začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole - žák má odřeniny, modřiny, škrábance, řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žáků nově zařazeným do třídy. Jak mohou vypadat přímé znaky šikanování, např.: - posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet - kritika žáka, výtky na jeho adresu pronášené nepřátelským, nenávistným, pohrdavým tónem - nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu, nebo za něj platil - příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje - nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či spoluúčasti na nich - honění, strkání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí - rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout - vyhrožování pozdějším násilím

5 Příloha č. 2 Doporučení, na co upozornit rodiče, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování, např: - za dítětem nepřicházejí domů spolužáci, kamarádi - dítě nemá kamaráda, se kterým by trávilo volný čas, telefonovalo si s ním, - dítě není zváno na návštěvy k jiným dětem - nechuť ráno jít do školy, i když tomu dříve tak nebylo, dítě odkládá odchod z domova, příp. je na něm vidět strach. Ztráta chuti k jídlu. - dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, příp. střídá cesty, prosí o odvoz autem - dítě chodí ze školy domů hladové (agresoři mu berou svačinu, peníze na svačinu) - usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu ( Nechte mě! apod.) - dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se - dítě bývá doma smutné či apatické, objevují se výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá se svěřit s tím, co ho trápí. - dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (např. opakovaně, že je ztratilo), příp. doma krade peníze - dítě nápadně často hlásí ztrátu věcí - dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozenců nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům - dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, příp. i simulovat - dítě se vyhýbá docházce do školy - dítě se zdržuje doma víc, než dříve mělo ve zvyku

6 Příloha č. 3 Informační leták pro žáky Nikdo nemá právo druhému ubližovat! Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál. Víš o někom, kdo je šikanován,a je ti ho líto. Překonej strach a zajdi za učitelem, kterému důvěřuješ (školním metodikem prevence, školním psychologem, výchovným poradcem, třídním učitelem, ) Co je to šikanování? Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně, ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co je ti nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává věci, Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě. Později se otravování života stupňuje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže, poškozování věcí, ). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Proč bývá člověk šikanován? Není to proto, že by byl špatný nebo si to nějak zasloužil. Není chyba v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí. Jak se můžeš bránit? Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, řekl, že se na to doma snažil nemyslet a doufal, že to už bude lepší. Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct situaci jen zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující: - obrať se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě. - Svěř se svým rodičům - V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí tel: nebo Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.