PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ

Transkript

1 Základní škola a Mateřská škola Český Těšín Ostravská 1710 okres Karviná PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ Ředitel školy: Mgr. Rudolf Fiedler Vypracovala: Mgr. Ingrid Waclawková metodik prevence

2 Program proti šikanování vychází z těchto dokumentů MŠMT: Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, Č.j / Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č. j / Program proti šikanování je přílohou Školní preventivní strategie. 1. CHARAKTERISTIKA Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje základní výchovné a vzdělávací cíle školy. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašit. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jinému jedinci či skupině žáků. Šikanování je nebezpečnou nemocí ve společnosti, jejímž důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupiny, včetně rodiny. Nebezpečí šikany spočívá v její závažnosti, dlouhodobosti a často v celoživotních následcích na duševní i tělesné zdraví oběti. Program proti šikanování ve škole slouží k vytvoření bezpečného, respektujícího a spolupracujícího prostředí ve škole, zaměřuje se především na prevenci šikanování a ukazuje postupy řešení šikanování. Je určen všem pedagogickým pracovníkům školy, dále pak nepedagogickým pracovníkům, rodičům a žákům školy. 2. FORMY ŠIKANY Verbální šikana, přímá a nepřímá psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se pomocí ICT technologií) - např. nadávky, pomluvy, vyhrožování, ponižování, útoky prostřednictvím sms zpráv a e- mailů, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky Fyzická šikana, přímá a nepřímá - např. vydírání, poškozování věcí, ničení majetku, bití, krádeže, sexuální obtěžování až zneužívání Smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany - např. násilné a manipulativní příkazy apod.

3 3. PROJEVY ŠIKANOVÁNÍ Šikana je chování, které je cílené vůči jedinci nebo skupině žáků (oběti). Jedná se o chování, jehož záměrem je oběti ohrozit, ponížit či zastrašit. Šikana je obvykle opakovaná, často dlouhodobá. Existuje jedinec či skupina, jimž šikana přináší prospěch nebo uspokojení (agresoři). Oběť se neumí v případě šikany bránit a dlouhodobě trpí. Šikana zahrnuje fyzické i slovní útoky. Šikana může být také realizována prostřednictvím elektronické komunikace (tzv. kyberšikana). Šikana se také může projevovat nepřímo jako např.ignorování žáka jinou skupinou žáků. o Šikana není jednorázová rvačka, nevhodný vtip či konflikt. o Šikanou není ani vyčlenění dítěte z kolektivu, pokud není motivováno snahou ublížit či pobavit se na jeho úkor. 4. PŘÍKLADY ŠIKANY Příklady přímých znaků šikany: soustavné posměšné poznámky, nadávky, hrubé žerty, hanlivá přezdívka na adresu určitého žáka, pokud to tento žák těžko snáší a trpí tím jednostranné vyžadování věcných či peněžních darů jeden žák vystupuje vůči druhému v roli sluhy či otroka často opakované pošťuchování, strkání, údery, poškozování věcí, které žák neoplácí na žáka je vyvíjen nátlak k vykonávání nemorálních až trestných činů Příklady nepřímých znaků šikany: šikanovaný žák se o přestávkách zdržuje stranou od ostatních, nemá kamarády přestávky tráví v bezpečné blízkosti učitelů nebo mimo třídu. Vymýšlí si záminky, aby nemusel být ve třídě jeho prospěch se nevysvětlitelně zhoršuje, nesoustředí se na učení má často poškozené nebo rozházené věci, často se mu záhadně ztrácí, ve třídě, v šatně při týmových sportech bývá volen mezi posledními

4 působí smutně, stísněně, často chybí z nejasných důvodů, nevolnost, bolení hlavy má-li promluvit před třídou, je nejistý a ustrašený 5. PREVENCE ŠIKANY Prevence proti šikaně je základní formou boje proti tomuto negativnímu jevu na naší škole. V této oblasti musí spolupracovat všichni pracovníci školy a rodiny žáků. Cílem je: vytvořit prostředí omezující vznik šikany být ve střehu a odhalit počínající šikanu dříve, než se plně rozvine vhodnými prostředky zamezit jejímu dalšímu trvání Každý pedagog je odpovědný za vytvoření zdravého klimatu ve třídách, proto je povinen: podporovat budování a rozvíjení pozitivních vztahů mezi dětmi v třídnických hodinách, ve výuce i během školních akcí vést žáky k sebedůvěře, přiměřenému sebevědomí a odpovědnosti za své jednání udržovat ovzduší důvěry mezi dětmi a pedagogy nebýt lhostejný k projevům agresivity informovat děti i rodiče, na koho se obrátit při problémech- třídní učitel, výchovný poradce, metodik prevence, schránka důvěry, vedení školy, linka důvěry (TU) informovat děti o problematice šikany (co je šikana, jak se bránit, co dělat, když ) (vyučující, TU, VP, MP) monitorovat stav šikany a jiných sociálně patologických jevů ve třídách (např. dotazníky) (TU, MP) stanovit přesná pravidla, důsledně dodržovat řád školy vyzvedávat i dílčí úspěchy slabších žáků, kteří se mohou stát terčem šikany soustavněji sledovat děti při práci a zároveň provádět pedagogickou diagnostiku při skupinové práci tvořit různorodější skupinky a sledovat jejich činnost vyzvedávat příklady slušného chování a vzájemné pomoci, motivovat ostatní, aby se takové chování stalo normou včas vnímat a řešit přímé i nepřímé znaky šikany

5 nedovolit zesměšňování jedinců, ale pozitivním motivováním vyzvedávat jejich dílčí úspěchy v kritických situacích dát jasně najevo, že špatné chování nelze tolerovat brát vážně všechny informace, se kterými se mu žáci svěří každou situaci profesionálně prošetřit podle dohodnutých postupů zařazovat do výuky vhodná témata spojená k prevenci šikany (vyučující) podporovat při hodinách i mimo ně u žáků solidaritu, toleranci, vědomí sounáležitosti, uplatňovat spolupráci mezi dětmi a rozvíjení jejich vzájemného respektu posilovat a vytvářet podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit tříd a školy seznámit se a také žáky s Metodickým pokynem MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, Č. j / (TU)

6 6. POSTUP PŘI VYŠETŘOVÁNÍ ŠIKANY A) situace, které škola zvládne řešit vlastními silami 1. Konzultovat a konfrontovat vlastní pozorování či oznámení o šikanování s dalšími kolegy. 2. Oznámit podezření výchovnému poradci či metodiku prevence, vedení školy, konzultovat další postup. 3. Nalézt a vyslechnout vhodné a nezaujaté svědky, získat odpovědi na otázky: Kdo je obětí? Kolik je obětí? Kdo je agresorem? Kolik je agresorů? Kdo z nich je iniciátor? Co, kdy, kde, a jak dělali agresoři obětem? Jak dlouho šikana trvá? Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky zaznamenávat, prověřit. 4. Spojit se s rodiči případné oběti. Poprosit je o pomoc. 5. Vyslechnout oběť. Neřešit problém před celou třídou. Zajistit ochranu oběti šikany. 6. Vyslechnout agresory, případně konfrontovat agresory mezi sebou. 7. Individuálně pozvat rodiče agresorů. Seznámit je se situací. 8. Svolat výchovnou komisi (vedení školy, výchovný poradce, třídní učitel, metodik prevence, případně psycholog, zákonný zástupce agresora). Posoudit situaci, navrhnout další postup vůči obětem i agresorům i třídě jako celku. Vycházet ze Zásad pro udělování výchovných opatření a pro klasifikaci chování ve Školním řádě. 9. Individuálně pozvat rodiče obětí šikany. Seznámit je s výsledkem jednání výchovné komise a s dalšími postupy školy. 10. Seznámit pedagogy školy s celým případem šikany a navrhnout, jak se bude dál pracovat s klimatem této třídy. 11. Rozebrat situaci ve třídě, vysvětlit nebezpečí a důsledky šikany, oznámit potrestání viníků. Třídu i nadále pozorně sledovat. Opětovně informovat o tom, kam se obrátit, pokud budou oni svědky nebo obětí šikany. B) Situace, kdy škola potřebuje pomoc zvenku a je nezbytná její součinnost se specializovanými institucemi a policií 1. Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti. 2. Domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování, uvědomění vedení školy.

7 3. Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi. 4. Pokračující pomoc a podpora oběti. V případě negativních dopadů šikanování na oběť je nutné zprostředkovat jí péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, speciálně pedagogického centra nebo dalších odborníků klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. 5. Nahlášení policii - dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR. 6. Počkat na vyjádření Policie ČR. 7. Svolání výchovné komise (vedení školy, výchovný poradce, třídní učitel, metodik prevence, případně psycholog, zákonný zástupce agresora). Posouzení situace, návrh dalšího postupu vůči obětem i agresorům i třídě jako celku. Vycházet ze Zásad pro udělování výchovných opatření a pro klasifikaci chování ve Školním řádě. Pro potrestání agresorů lze užít následující běžná výchovná opatření: Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele Snížení známky z chování. Převedení do jiné třídy. V mimořádných případech se užijí další opatření: Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu. Ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. 8. Individuálně pozvat rodiče obětí šikany. Seznámit je s výsledkem jednání výchovné komise a s dalšími postupy školy. 9. Seznámit pedagogy školy s celým případem šikany a navrhnout, jak se bude dál pracovat s klimatem této třídy. 10. Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina). 11. Rozebrat situaci ve třídě, vysvětlit nebezpečí a důsledky šikany, oznámit potrestání viníků. Třídu i nadále pozorně sledovat. Opětovně informovat o tom, kam se obrátit, pokud budou oni svědky nebo obětí šikany.